Recenze míst Santorini

Jedna z nejznámějších pláží na Santorini, slavná Red Beach, tedy Červená pláž. Je vsazena v obřím masivu červené lávy, odtud samozřejmě plyne i její název. Červená hornina je všude kolem, až se chvílemi může i moře zdát zbarvené do červena.
Samozřejmě vzhledem k vyhlášenosti pláže je zde plno lidí. Ohledně parkování se vyplatí zvolit první volné místo, na které narazíte a nepokoušet se zajet co nejblíž k pláži. Místo tam pravděpodobně nebude a dostane se Vám pouze složitého otáčení. Na nějaké koupání to také moc není, alespoň tedy pro ty, co nemají rádi přeplněné pláže. Ale návštěvu bych určitě nevynechal, ten impozantní pohled shora na pláž za to stojí. Navíc je to jen pár minut cesty od vykopávek pod Akrotiri.

Vykopávky Akrotiri, poměrně velký areál kousek pod městem Akrotiri, cestou na Red Beach, cestou je to výborně značeno. U areálu vykopávek je velké placené parkoviště, cena za parkování nebyla nijak velká. Také je možné odtud zajít pár kroků níž pod areál vykopávek, kde je menší pláž, pár taveren a pěkný výhled na Vlychadu.
Samotný areál vykopávek je docela velký a zastřešený, vyloženě vedro tam není, dá se to.
Odkryté městečko je díky zakonzervování zásypem popela po výbuchu sopky pěkně zachovalé, jednotlivé domečky se dají pěkně rozeznat, některé mají i více pater.
Chodník vede pěkně kolem dokola, kde vidíte celé městečko pěkně zeshora, později se jde dokonce kousek mezi domečky, kde když se procházíte mezi těmi nejzachovalejšími, tak si přijdete klidně jako v nějakém dnešním městečku opodál, architektura a úzké uličky jsou takřka stejné.
Nechybí tu samozřejmě informační cedule, model městečka, fotografie lidí, kteří se na vykopávkách podíleli a ukázky jejich práce.
Dojem kazí akorát všudypřítomné bachařky, mladé holky vybavené píšťalkami, které neustále na někoho pískají nebo pokřikují - a dle našeho pozorování naprosto bezesmyslu - aspoň my jsme si nevšimli, že by dotyční, kteří byli napomínáni něco tropili.
Jednou prý snad pískali i na mě. Čeho jsem se dopustil, to nevím.
Vrchol bylo, když si tři z nich dřeply na schody a vykecávaly se a nebylo možné přes ně projít.
Dojem nám ale zase vylepšilo to, že jsme zde potkali slavného geologa a vulkanologa Floyda McCoye, který se touhle oblastí zabývá již dvacet let a často je k vidění v různých dokumentech.
U východu jsme pak ještě viděli stále probíhající vykopávkové práce, což bylo taky fajn.
V době naší návštěvy tu bylo návštěvníků tak akorát a celkově to bylo fajn.