Recenze výletů · Dodekanésy

Velmi pěkná pláž s luxusním pískem a křišťálově čistou vodou. Po stranách hlavní pláže jsou malá skalnatá zákoutí, které jednak vypadají úžasně, ale hlavně mohou poskytnout větší soukromí. I když vyjma pár kitesurferů na pláži nikdo nebyl. Od letiště sem vede asfaltka, z druhé strany, od Agios Theodoros zase prašná cesta. Nad pláží je taverna Big Dayz, kterou jsme nezkoušeli, ale vypadá dost situovaná pro surfaře.

Jakési ruiny, cesta k nim začíná kousek za tavernou Ekleton nad Lefkosem.
My jsme jeli k nedalekému kopci s jeskyněmi (hned další odbočka) a cestou jsme zahlédli ceduli na tohle, tak jsme se tu zastavili. Dohromady tu nic není, pár rozvalin a jakýsi sklep, který je oplocený. Hm. Víc se nám líbilo o ten kousek dál (na to cedule není), kde toho bylo vidět podstatně víc a výhled do okolí z tama byl ještě lepší, než odtud.

Odbočka na pláž začíná v Aperi u stadionu a je značená. Pak se jede ještě pár minut zatáčkama, mine se kostel, od kterého je výhled na celou pláž a jste tam.
Parkovací plocha je velká, i když pláž byla plná, bylo pořád kde zaparkovat.
Pláž je oblázková, vsazená v pěkné skále a s tavernou (nezkoušeli jsme).
Jak jsem již předeslal, na pláži bylo hrozně lidí, takže jsme se tu moc nezdrželi. Spíš teda vůbec.
Ale když je pláž prázdná, musí tu být fajn.

Pro zpestření výletů na Rhodu doporučuji vyčlenit si cca hodinku na návštěvu Pštrosí farmy vzdálené asi 3 km od navštěvovanějšího Údolí motýlů. Pobaví se nejen děti, ale určitě i dospělí. Bývá tam klid, žádné davy turistů, dostatečně velké parkoviště. U pokladny si můžete po jednom euru zakoupit kukuřici pro pštrosy a zeleninu pro ostatní zvířata a projít nevelkým, ale příjemným zoo parkem. Ochočené pštrosy lze krmit přímo z otevřené dlaně, bezprostřední kontakt s nimi je pro děti velký zážitek. Kromě pštrosů vidíte oslíky, poníky, velblouda, lamu, klokany, prasátka, ovce, kozy, srnce, jeleny, kachny, pávy, labutě a řadu dalších. Zvířata jsou hravá a zvyklá na krmení od lidí. Součástí areálu je i botanická zahrada. Prohlídka končí malým hřištěm pro děti a snack barem, kde nabízejí i pštrosí speciality. Nechybí ani obchůdek se suvenýry a přírodní kosmetikou.

Na pláži Ladiko jsme se nakonec ocitli vlastně náhodou - původně jsme šli na vyhlášenou pláž Anthony Quinn, ale ta byla přecpaná tak, že jsme nakonec zakotvili na pláži, kterou jsme minuli cestou na Quinna, a to na pláži Ladiko. (která byla teda taky přecpaná, ale ne tolik jako Quinn)

Šli jsme sem pěšky z Faliraki, ne přes kopec, ale šli jsme kolem, podél silnice.
Jak již bylo řečeno, pláž Ladiko je kousek před pláží Anthony Quinn, mezi nimi je ještě jedna malá kamenná pláž. Ladiko je písčitá, ve vodě sem tam velký kámen, i v hloubce a dá se na ně dobře postavit a odpočinout si.
Pláže i jejich okolí jsou moc pěkné, stejně jako cesta sem. Pro nás to byla z Faliraki pěkná procházka krásným okolím.
Jediná vada na kráse je ta přecpanost... Vyfotit si to tu z vejšky, pokochat se a zmizet pryč.
Kdyby jsme tu byli autem, tak by jsme to tak udělali.
Ale vzhledem k pěšímu pochodu jsme se chtěli aspoň chvíli smočit. Na Quinnovi nebyla šance, tak jsme zkusili Ladiko - ač celé přecpané lehátky a slunečníky, lidí zde bylo o trochu méně a dokonce se našlo místo v příjemném chládku pod skalou, kde se dala rozložit podložka na písek.

U Pláže Ladiko je taverna, kde jsme si dali fajn frapé na cestu zpátky.
Pěkné místo, kdyby pláže nebyly plné slunečníků a lidí, tak by to tam byla fajn procházka z Faliraki s vykoupáním.

Hrad Monolithos
Zřícenina hradu na kopci s impozantním výhledem.
Již cesta k hradu poskytuje impozantní výhledy do zeleného kraje, hlubokých strží, na hrad, v pozadí moře.
Parkujeme zdarma u silnice pod hradem, míjíme stánky s občerstvením a suvenýry, procházíme lesíkem a pak navrch po schodech na hrad.
Hrad samotný je kamenná polorozpadlá stavba a bílá kaplička.
Kol dokola jen zeleň, hluboko pod námi a za tím krásně modré moře. Všude krásný klid a ticho, jsme tu takřka sami a slyšíme jen cinkání zvonků oveček kdesi hluboko v zeleni pod námi.
Úžasné místo, při návštěvě Rhodosu určitě nevynechejte.
My jsme sem jeli z jižní vyprahlé části ostrova a ten přechod na zeleň na divoké západní straně ostrova je dechberoucí.
Tak malý ostrov a tak rozmanitý!

Prasonisi je jižní cíp ostrova, pod jehož špičkou se setkává Egejské moře se Středozemním a na samotné pláži jsou oddělené suchým písečným pruhem. (pokud není zrovna zatopen)
Díky tomuto rozdělení je po jedné straně moře klidné a z druhé, severní strany jsou mohutné vlny.
Pláž je vyhledávaným místem kite-surferů (ti maníci s prknem a drakem) a je to fajn je pozorovat, jak řádí na vlnách a sviští kolem vás.
Pláž samotná je celá písečná, s velkým parkovištěm, toaletami a kousek od parkoviště jsou i taverny a supermarket.
Vyjma kiterů tu moc lidí není.
Prasonisi je kousek pod Kattavií, cestu lemují suché pláně bylinek a různých keříků.
Mě osobně tohle místo uchvátilo a je to pro mě jedno z nejhezčích míst, co jsem kdy navštívil.