Afroditin ostrov

Afroditin ostrov

Pro letošní rok jsem zvolila tento nádherný, pověstmi opředený ostrov, jenž má z geografického hlediska k Řecku nejdále. Nejbližším ostrovem je Rhodos (360 km), nejbližší pevninou Turecko (60km) , dále pak Izrael, Libanon (cca 90 km).
Termín jsem záměrně volila předsezónní, jak kvůli velikému horku, které zde dosahuje úmorných teplot, tak kvůli počtu turistů, pro které je Kypr velkým lákadlem. Již předem jsem byla rozhodnutá vypůjčit po celou dobu pobytu automobil vzhledem k rozmanitosti ostrova a jeho velké rozloze.
Let z Ruzyně proběhl 10.6. s 3 hodinovým zpožděním. Ubytování jsme měli zajištěno v hotelu Nissiana u známe Nissi Beach 1/ poblíž Agia Napy 2/ vzdálené od Larnacy asi 55 km, takže transfer do hotelu zabral necelou hodinu. Místní personál byl převážně ze Slovenska. Všeobecně - díky atraktivitě této destinace - bylo zde možno potkat jako obsluhující pracovníky v obchodech i půjčovnách - auty počínaje a pronájmy lehátek konče - mladé lidi z bývalého východního bloku.

Na úvodní informační schůzce nám bylo průvodkyní řečeno, že Kypr je asi 15 let před Řeckem (nevím, odkud čerpáno), což jsem nevnímala vždy jako pozitivum. Avizovaná srdečnost a atmosféra, kterou jsem několikrát zažila na řeckých ostrovech mi tu trochu chyběla. Dalo by se říci, že mě překvapila poměrně velká agrese mezi řidiči a silná neohleduplnost. To jsou všechno mé subjektivní postřehy, možná jsem jen neměla štěstí.

Sea Caves- Deryneia - Macronissos

Po prvním dni, kdy jsme se zorientovávali v místě našeho dočasného působiště, jsme zahájili okruhy. Na začátek jsem volila záměrně kratší….jak kvůli aklimatizaci, tak kvůli jízdě vlevo, na kterou člověk není zvyklý. Zpočátku se mi stávalo, že jsem v pravých dveřích hledala řadící páku, dále měla trochu problém na křižovatkách, či kruhových objezdech (jízda po směru hodinových ručiček), ale vše se brzy ustálilo.
Vyrazili jsme z Agia Napy východním směrem podél pobřeží na Protaras a po chvíli narazili na odbočku k Sea caves 3/, kam jsme i po nedlouhé kamenité a prašné cestě dojeli. Po levé straně se tyčí mohutný Cap Greco 4/ a vpravo se člověk může pohledem ponořit do tyrkysu . Z cesty na Cap Greco se po ohlédnutí objeví Agia Napa v dáli. 5/. My už však pokračujeme dále po pobřeží, projíždíme Protarasem , Paralimni, až do městečka Deryneia 6/ ležícího již poblíž „hranice“ – v demarkačním pásmu. Tady se bezstarostné pobřeží mění v ostnaté dráty, před nimiž jen z vybraných a předražených kaváren s výhledem můžeš vyfotit či nafilmovat „Území Nikoho“ či Varoshu neboli město duchů. V dálce strašidelně ční kdysi (před rokem 1974) luxusní hotely rozprostírající se v délce cca 20 km podél nádherného Famagustského zálivu, nyní však chřadnoucí a sloužící jako trumf pro vyjednávání v nelehké otázce ohledně rozdělení ostrova. Se smutkem v duši se vracíme do turistické Agia Napy a pro neúměrné množství turistů na Nissi Beach jedeme ještě asi 2 km západně k poloostrůvku Macronisssos s 19 dochovanými skalními hroby z římského období 7/ a s nádhernou čistou a poloprázdnou pláží 8/, která nám byla odměnou a dala zapomenout na ten divný pocit ……

Amathous-Kolóssi-Kourion

Tentokrát jsme si přivstali, protože nás čekala cesta delší a taky jsem neměla ponětí, kolik času zabere prohlídka památek a zda nebude velké teplo. Celkově vzato jsme s počasím měli relativně štěstí, převážnou dobu pobytu se teploty přes den pohybovaly kolem 30 příjemných stupňů ochlazovaných neustálým svěžím větříkem a mořským vzduchem. Z Agia Napy jsme vyrazili po dálnici směrem na Larnacu a poté na druhé největší kyperské město - Limassol. Cesta je bezproblémová, jen povinných 100 km/hod je někdy dost pomalých. Sluníčko už dávno promnulo oči a dává pociťovat svou sílu.
Pár kilometrů před Limassolem je odbočka na Amathous 9/ – jedno z míst dávné minulosti. S největší pravděpodobností byl osídlen již v 11. stol př. Kr. a postupně se vypracoval na jeden z nejbohatších městských států na ostrově a dále za římského období byl centrem jedné ze čtyř kyperských provincií. Vstupné, jakož i do většiny památek v různých částech ostrova činí 1 CYP. Jsme tu úplně sami. Procházíme se agorou, kolem lázní, základů raně křesťanské baziliky. Je možné s určitostí poznat, kde stály kupecké domy. Jen z akropole nad městem a na ní vztyčeného Afroditina chrámu nezbylo téměř nic. Město zaniklo v roce 1191, kdy jej pro jeho vzpurnost a odepření poslušnosti nechal zpustošit anglický král Richard Lví srdce.
Nasedáme do našeho autíčka zaparkovaného ve stínu dále směrem na Kolóssi. Cesta netrvá dlouho a ocitáme se před krásným a vinicemi obklopeným johanitským hradem. 10/ Zde vznikla výroba proslulého kyperského vína Commandaria, které se prodává dodnes. Současná podoba hradu s třímetrovými zdmi je z roku 1454 a nad portálem se pyšní erby kyperského velkokomtura a erby pocházející z ostrova Rhodos, kde johanité také působili. 11/ Po nasátí středověké rytířské atmosféry a úžasné směsi vůní květin a stromů směřujeme do Kourionu.
Kourion má neskutečně krásnou polohu, kterou jsem již odtušila z cestopisů a fotogalerií. Ale ten pocit na vlastní kůži….Leží na útesu nad mořem. Stačí jen stát a nechat se přenést o pár tisíc let zpět 12/ …Umím vytušit, jaká podívaná se tu odehrávala při představeních v krásně dochovaném divadle z 2.stol. př. Kr. pro 3500 lidí. Později sloužilo i jako kolbiště pro gladiátory. K rozsáhlým archeologickým vykopávkám patří i zastřešený Eustoliův dům – původně soukromý palác později sloužící jako veřejné lázně. Mozaiky je možno pohodlně prohlédnout díky dřevěným můstkům nad nimi vedeným. Velký areál agory, baziliky, Domu gladiátorů a Achillova domu je umístěn na druhé straně příjezdové cesty. 13/ Několik altánků poskytuje svým stínem příjemné útočiště před kolmým sluníčkem. Beru plánek do ruky a procházím vykopávkami. Dle odhadů v době největší slávy zde bydlelo asi 30 000 lidí. Ačkoliv jsem tu skoro sama, pocitově se jakoby prodírám mezi množstvím lidí jen tak klábosícími mezi sebou či zrovna dohadujícími nějaký obchod. Brzy se dobírám původního středu celého Kouria – románského fóra. 14/ Jižně od něj stála raně křesťanská bazilika z 5. stol. n.l. Odtud se otvírá krásný pohled na pobřeží. Dále pokračuji kolem Domu Gladiátorů (název odvozen od mozaikové podlahy), obcházím celou agoru a postupně se vracím zpět. K městu patřil i stadion pro 6 000 lidí z 2. stol , jenž je vzdálen asi 2 km na západ a Apollonův chrám z 8. století př. Kr.
Po tomto krásném celodenním zážitku projíždíme kolem britské vojenské základny a jakéhosi satelitního městečka, abychom se napojili opět na dálnici spojující všechna velká města na jižním pobřeží a uháníme do Agia Napy. Cestou zastavujeme ještě u sídliště z mladší doby kamenné – Kalavasos-Tenta přístupného však až od 30. 6., takže jen projíždíme dál na východ.

Petra Tou Romiou – Nea Paphos – Ktima (Královské hroby) – Coral Bay

Do nejzápadnějšího místa našeho pobytu se vydáváme opět brzy ráno, protože nás čeká perný den. Opět natankovat do plna a vyrážíme. Silnice se líně vine před námi, míjíme po cca 50 km Larnacu po dalších 55 km Limassol (Lemessos) a zhruba na půlce cesty mezi Limassolem a Paphosem očekáváme odbočku k mýtickému rodišti bohyně Afrodity – Petra Tou Romiou. Silnice krájí rozeklané skály a náhle se otevře překrásný pohled na bílý pás pláže lemující tyrkysové jihozápadní pobřeží. 15/ Přivřu-li oči, zdá se jakoby bájná mořská pěna díky bělostným skalám byla všudypřítomná. Zastávka na fotografie a pokračujeme k Paphosu.
Brzy se napojujeme na dálnici a díky dobrému značení v samotném městě sjíždíme bez problému až k pevnosti na pobřeží 16/ přebudované Turky v roce 1592 , poblíž které je veliké a neplacené parkoviště. Paprsky už bodají poměrně ostře a my se vydáváme po zaplacení vstupného dovnitř věže a poté i po schodech vzhůru pokochat se pohledem na přístav. Náš pohled se stočí záhy k místu archeologických nálezů - paphoských mozaik, kam velmi rychle míříme. Přivítá nás majestátní široké schodiště vyúsťující u pozůstatků římských vil – Theseova a Aionova (4.stol. n.l.) - pojmenovaných právě podle výjevů na mozaikách. 17/ Obcházíme jednu po druhé, dostáváme se blíž k pobřeží zahaleného do sytě modrého Středozemního moře. Míjíme Orfeův dům (3.stol.), kde probíhají stále práce historiků a za koncertu cikád a omamné vůně všerůzné květeny usedáme pod vysokými stromy před Dionýsovým domem (2. st. n.l.) patřící svými 2000 m2 k největším římským vilám. Dále již pokračuji sama k odeonu a nad ním čnícímu majáku, 18/ procházím kolem agory a po důkladném zmapování lokality již nasedáme do auta a přemísťujeme se o 2 km dále ke Královským hrobům. Impozantní. Zdálky ani nepoznáš, co areál nabízí, 19/ až při procházce obdivuješ jednotlivé hrobky členů ptolemaiovské aristokracie. Některé napodobují svým sloupovím a peristylem domy bohatých příslušníků šlechty. 20/ Blízké pobřeží už v tom teple lákalo, tak jsme ještě navštívili nedalekou pláž Coral Bay 21/ a pak po únavném dni přes Limassol, Larnacu zpět „domů“. Po cestě nás stačil vyfotografovat vždy bdělý policejní radar, ale navzdory výstrahám o nesmlouvavé policii vše dopadlo dobře.

Choirokoitia – Stavrovouni - Pyla

Tentokrát jsme vybrali okruh kratší, zato do historie velmi hluboce zasahující. Choirokoitia leží poblíž cesty z Larnacy do Limassolu. Pochází z doby cca 7000-6000 let př. Kr. Místní obyvatelé pěstovali obilí, lovili zvěř a pobývali v malých domečkách z kamene ve tvaru včelích úlů. Předkové pod podlahou svých domů pohřbívali mrtvé ve skrčené poloze. Rekonstrukce několika obydlí dala tušit, jak vypadaly. 22/ Sídliště je umístěno v kopci a je poměrně velké.
Severovýchodně od této lokality je již z dálky viditelný a na všech cestách nás vyprovázející kuželovitý vrch s klášterem Stavrovouni (doba vzniku – kolem r. 327). 23/ Klášter tvoří kromě kostela i kaple Agia Konstantinos a Eleni. Díky zemětřesení a tureckým nájezdům prošel mnoha rekonstrukcemi, takže z původního vzhledu toho moc nezbylo. Do kláštera je zapovězen vstup ženám, ale vše vynahradí úžasný pohled k pobřeží i do vnitrozemí. Cestou zpět jsme pro zajímavost projeli městečkem Pyla, které leží v pásmu kontrolovaném jednotkami OSN a ve kterém žijí řečtí i turečtí Kypřané.

Nicosia – Phikardou –Makheras – Tamassos

Že je v oblasti Nicosie soustředěna převážná část průmyslu a je zde sídlo mnoha nadnárodních firem je patrné již z provozu na dálnici vedoucí do hlavního města. Dodnes je rozděleno na tureckou a řeckou část, což působí tristně obzvláště při procházkách jeho starou částí. Parkujeme před hradbami starého města a vydáváme se od západu napříč k hradbám na východní straně. V uličkách, jejichž vyústění nás leckdy dovede až k „území nikoho“ – ostnatý drát, barely, pytle, opuštěné domy s rozstřílenými zdmi a vojenská stanoviště 24/ - je v chodnících neustále připomínán symbol demarkační linie. Ospalé hlavní město ani zdaleka nepřipomíná rušné velkoměsto,otvírají se první dílny a malé krámky. 25/ Teprve, když přetínáme velkou Lédra street, z které je převážně pěší a nákupní zóna, získáváme trochu pocit, že jsme ve větším městě. První památkou, ke které míříme je kostel Feneromeni, 26/ nejmladší kostel staré Lefkosie (Nicosie). V jeho podloubí nalézáme příjemný chládek a na chvíli zastavujeme. Poté naše kroky vedou – teď již v parnu – kolem mešity Omerye, kterou v roce 1571 vytvořili Turci na místě augustiniánského kostela ze 14. století. Ulice Patriarchis Georgios se stáčí a pokračuje dále k domu dragomana hadžiho Georgakise Kornesia , který je ukázkou turecké architektury přelomu 18. a 19. století. Od domu je již kousek ke kostelu Agios Antonios ze 17. století, jehož původ dle dochovaných náhrobků spadá zřejmě hlouběji do historie. Během chvilky po kratším studování mapy hlavního města se dostáváme k obrovské soše arcibiskupa Makaria III, za níž stojí arcibiskupský palác, byzantské a národopisné muzeum a kostel Agios Ioannis z roku 1662 27/. Východní část je zakončena Famagustskou branou – nejdochovalejší památkou na benátské období – dnes je v ní umístěno kulturní centrum. Podél hradeb se pod nesmlouvavým sluníčkem vydáváme zpět k autu.
Vyvléknout se z klubka hustého provozu hlavního města není úplně snadné, míjím jednu odbočku směr Troodos a další se zdá být v nedohlednu. Nezbývá, než se vrátit. Výpadovka na západ nás pak směruje dál do vnitrozemí a my pokračujeme k městečku Phikardou, jež je památkovou rezervací. Blahořečím mapě, kterou mám s sebou vzhledem k vysloveně špatnému značení vedlejších silnic. Po několikerém bloudění dostoupáváme do vesničky Gourri a silnice pokračuje směrem vzhůru do již zmíněné Phikardou, 28/, kde se zastavil čas. Užívám si to majestátní ticho uprostřed hor a opuštěné vesničky, která vypovídá o životě na Kypru do 50. let 20. stol. 29/. Opouštíme vesničku provoněnou místní horskou květenou a velmi pomalu po úbočí hor traverzujeme po úzké silničce ke klášteru Makheras ve výšce cca 700 m, 30/ který jsme rozhodnuti nenarušovat svojí přítomností zblízka a postačí nám krásné pohledy z protilehlého svahu. Klášter byl založen v roce 1192 a je vidno, že si užívá své klidné polohy odříznutý od hektického světa.
Posledním cílem okruhu byly vykopávky v Tamassos , jež jsou pozůstatkem jednoho z 12 kyperských městských států bohatého zvláště díky značným ložiskům mědi. Zachovaly se jen dva hroby ze 7. stol. Př. Kr. 31/ a základové zdi chrámu uctívajícího kult bohyně Afrodité a boha Apollona. Cesta zpět již vedla po dálnici spojující Nicosii s Larnacou a následně s Agia Napou.

Kakopetria – Troodos – Kykko - Caledonia Falls

Lesnaté pohoří Troodos nás při našich dosavadních poutích ostrovem dostatečně nalákalo na jeho bližší návštěvu. Vyrážíme směr hlavní město, před nímž tentokrát úspěšně odbočujeme směrem na Troodos. Cesta zvolna ubíhá, po pravé straně nás provází pohoří severní části Kypru Pentadaktylos, krajina se začíná více vlnit a před námi se zvedají již brzy nejvyšší vrcholy. První naší zastávkou je malebná a v úrodném kraji ležící památkově chráněná Kakopetria 32/. Procházíme se uzounkými uličkami a potkáváme se se starousedlíky, kteří nabízejí různé zboží. Vychutnávám si klid 33/ a zurčení řeky Karyotis zásobující oblast vodou celoročně.
Pokračujeme autem do výšky asi 1900 m.n.m. téměř na nejvyšší vrchol Olympos (1951 m.n.m.), který je uzavřen vzhledem k přítomnosti britských vojáků. 34/ Bílá kopule na vrcholu však již z dálky nenechává na pochybách, který je ten nejvyšší bod celého pohoří. Díky množství stromů se nechce uvěřit, že jsme se ocitli v téměř 2000 metrové výšce....jen lehká bolest hlavy nás na rychlé převýšení upozorňuje. Klesáme a jedeme dlouhých cca 20 km k nejbohatšímu a nejproslulejšímu kyperskému klášteru Kykko založenému v roce 1100. O klášteru je napsáno všude tolik informací, takže o něm nebudu psát podrobněji. Určitě za návštěvu stojí. 35/. Zpáteční cestou projíždíme Plátres, střediskem turistiky i sídlem dovolenkových obydlí Kypřanů. Zastavujeme u odbočky ke Caledonským vodopádům, jdeme příjemnou cestou mezi stromy asi 800m 36/, ale vzhledem k nepohodlné cestě přes vodu jsme nuceni se vrátit. I tak si však vychutnáváme vlahý vzduch a pokračujeme k autu. Uháníme k pobřeží do Limassolu a dále asi 110 km do Agia Napy.

Larnaca

Posledním městem, jež zatím odolávalo naší návštěvě je Larnaca. Proto jsme další cestu směrovali právě tam. Historie města spadá až do mykénské doby kolem 13. st. př. Kr. V 9. stol př. Kr. bylo fénické a nazývalo se Kition. Dnes je možno navštívit archeologické vykopávky Kition II, kde jsou zbytky pěti fénických svatyní a mykénské obří kvádry, z akropole se nedochovalo téměř nic. Pokračujeme cestou k nábřeží, slavnou promenádou Phinikoudes s palmami vysázenými v roce 1922 až ke kostelu Agios Lazaros 37/ pojmenovaného podle známého světce a v jehož kryptě se našly údajně další pozůstatky svatého Lazara. Promenáda s palmami je zakončena pevností 38/ přestavěné Turky v roce 1625, z níž je výhled na Larnacu, pláž i jachetní přístav. Během britské éry sloužila jako vězení, dnes je v prvním patře umístěné malé muzeum nálezů vykopávek v Larnace a okolí.


Tolik naše cesty ostrovem. Najeli jsme symbolických 2 007 km. Poslední den před návratem jsme neopomněli zavítat do Aquaparku 3km vzdáleného od našeho hotelu. Musím uznat, ač nejsem milovníkem těchto radovánek, že je velmi vkusně uspořádán. 39/ Poskytuje dostatek prostoru, zeleně a díky napodobeninám antických vykopávek se člověk trochu zasní a propadá do historie. Pyšní se i největším bazénem s umělým vlnobitím ve Středomoří. 40/

Kypr je velmi specifický ostrov, dá se říci, že jeho pohnutá minulost se nutně musí odrážet v mysli místních lidí. Velmi smutný je pohled na ostnaté dráty a rozstřílené zdi, které kontrastují s nádhernou přírodou a památkami na slavná kyperská období. Nezbývá, než věřit, že bude ostrov v budoucnu opět spojen, a to nenásilně. Nakolik je to jen utopistické přání, zůstává otázkou.