Skopelos

Objevování ostrova Skopelos na skútru
…tak jsme se konečně dočkali. Je 21.června 2008 a my po půl roce těšení se stojíme 1 hodinu po půlnoci na parkovišti v Teplicích a čekáme na svozové auto, které nás dopraví do Prahy na letiště a pak už vyrážíme směr SKOPELOS.
Odlet byl naplánován na 5.10 hod a podařilo se, odlétáme včas a stejně tak načas i přistáváme v 8.10 hod místního času na ostrově Skiathos. Nasedáme do autobusu, který nás má dopravit do přístavu, ale sotva se rozjedeme, už zase stavíme, protože to je opravdu jenom maličký kousíček cesty. V přístavu máme hodinu na rozkoukání se a v 10.00 hod vyplouváme na Skopelos. Plavba trvala asi hodinku a zpestřila nám ji podívaná na racky, kteří nás vyprovázeli a na delfíny, kteří se asi v půli cesty objevili u lodi. Vyloďujeme se v Agnontasu a odtud už nás autobusy a auta rozvážejí do jednotlivých ubytování. Cestou do Stafilosu míjíme spálené lesy po jarním požáru a je to smutný pohled. Snad se s tím příroda brzy vyrovná. Naštěstí, jak později zjišťujeme, je na Skopelosu stromů spousta. Ve 12.00 hod už bydlíme a z našeho studia Kavouris je opravdu nádherný výhled na moře a všude to tu krásně kvete. Absolvujeme první koupání na zdejší pláži Glifoneri, ke které je hodně strmý sestup a jak už zde bylo v nějakém cestopisu řečeno – dobré, ale nic moc. Po osvěžující koupeli a přivítání se s mořem navštívíme ještě tavernu Romantika, která je nad pláží, objednáváme první frapíčko a v příjemném chládku sbíráme síly na cestu přes kopeček do hlavního města Skopelos. Nakonec ta cesta nebyla tak strašná, slabá půlhodinka. Procházíme uličkami a je to prostě nádhera, nádhera a nádhera. V půjčovně AVIS nedaleko přístavu si půjčujeme skútr KYMCO 125 ccm na 10 dní za 110 eur, podnikneme zkušební jízdu do Stafilosu, povečeříme a tentokrát už ne pěšky se vracíme do studií Kavouris. Den zakončíme ještě nad litránkem červeného vína v taverně Romantika s výhledem na noční Skopelos. I když jsme toho minulou noc moc nenaspali, spát se prostě nechce, protože jsme konečně zase po roce v Řeckúúúúú
Neděle 22.6.08
Nedělní ráno nám trochu pokazila skutečnost, že netekla voda, ale určitě si tím nenecháme pokazit dovolenou a stejně se to již víckrát během našeho pobytu neopakovalo. Po snídani jsme natankovali do skútříka plnou nádrž cca za 5 euro a vyrazili jsme na první výlet po ostrově. Za cíl jsme zvolili pirátské hroby Sendoukia. Cesta byla nejdřív dobrá, všemi smysly jsme nasávali krásu, vůni a zvuky Řecka. Pak se cesta stávala horší a horší a nakonec už byla vysloveně kamenitá, pro skútřík náročná. Ale zvládli jsme to. Na závěr to bylo asi půlhodinku pěšky. Poslouchali jsme hudební produkci cikád a dívali se a dívali. Od hrobů byl pěkný výhled do údolí ke klášterům. Když jsme se vynadívali, pokračovali jsme po neméně kamenité cestě po východní straně pohoří Delfi do Klimy a pak už po hlavní silnici do Glosy. Před Glosou jsme odbočili doprava a úzkou silničkou jsme serpentinami dojeli ke kostelíku Ioannis sto Kastri, který je na skalním výběžku. Vykoupali jsme se na pláži Paralia, která je napravo od kostelíka. Koupání tam bylo příjemné, ale výstup nahoru ke kostelíku jsme nechali napříště, protože nám došlo pití a po zdolání schodů bude přísun tekutin určitě zapotřebí. Zpátky jsme jeli po hlavní silnici po západním pobřeží a cestou jsme se ještě zajeli vykoupat na pláž Armenopetra. Byl na ni celkem prudký sjezd, ale pláž byla bez slunečníků a prázdná, takže spokojenost. Večer jsme ještě zašli pěšky do města Skopelos, dali si večeři v taverně PLATANOS pod platanem a cestou zpátky do studií obdivovali noční, nasvícené město.
Pondělí 23.6.08
Po ranních nezbytnostech, kterými jsou nákup čerstvého pečiva a pohodová snídaně na terásce, jsme projeli město Skopelos kolem pobřeží a na konci jsme zahnuli doprava do kopce a vydali se ke klášterům Varvaras a Prodromou. Kláštery jsou volně přístupné a nepožadovali po nás ani zahalování nohou a ramen. Klášter Prodromou zrovna opouštělo několik popů a tak jsme mohli vyslechnout i vyzvánění zvonů, kterým ženské osazenstvo kláštera odcházející návštěvu pokorně vyprovázelo. Potom jsme pokračovali již po kamenité cestě směrem ke kostelům Agh.Triada a Agh.Anna. Cíl naší cesty byl u vysílačů, na které jsme koukali z terasy našeho studia. Poslední 2 km jsme už šli pěšky, protože cesta byla hodně kamenitá. Cestou byly nádherné výhledy na ostrov Alonissos a spoustu zeleně a od vysílačů na město Skopelos. Po návratu jsme ještě jeli prozkoumat pláž Glisteri. Z dálky vypadala hezky, zblízka již o něco hůře. Je u ní taverna a lepší polovina pláže je obsazena lehátky se slunečníky. Na druhé půlce je horší přístup do vody po kamenech. S botami do vody by to asi bylo lepší, ale ty jsme s sebou bohužel nevzali.
Úterý 24.6.08
Na dnešní den jsme si naplánovali koupání na pláži Perivoli, kam jsme chtěli dojet ze Skopelosu po západní straně pohoří Delfi. V Pirgosu jsme ovšem špatně odbočili, protože jezdit podle mapy a dopravního značení v Řecku je vždy trochu problém. Takže jsme po kamenité cestě serpentinami sjeli na hlavní silnici někde mezi Agnontasem a Panormosem. Cestou byl ale krásný pohled z výšky na celý záliv u Panormosu. Pak už po hlavní silnici do Glosy, kde jsme si dali frapíčko v taverně s výhledem na městečko. Dále jsme zajeli po již známé asfaltce ke kostelíku Agh.Ioannis a vylezli jsme nahoru, když jsme to při minulé návštěvě vzdali. Z výšky byl opravdu pěkný pohled na severovýchodní pobřeží. No a pak už jsme si to namířili k pláži Perivoli, která nezklamala naše očekávání – nádherné koupání, žádné slunečníky a skoro žádní lidé. Až na trochu nepořádku vyplaveného z moře, krásné místo. Jenom jsme opět postrádali boty do vody nebo nějakou plážovou obuv, protože písek byl příšerně horký a málem jsme si popálili chodidla. Svorně jsme si vzpomněli na šílence chodící po rozžhavených uhlíkách. Chce to prý jen na to nemyslet….takže vypnout mozek a ten kousíček přeběhnout. S mokrýma nohama ven z vody už to půjde líp. Ale stejně, příště raději boty s sebou. Pak jsme se ještě přesunuli na pláž Hondrogiorgi, kde to bylo podobné. No a pak už jenom cesta zpět po nám už dobře známé silnici podle západního pobřeží, kudy asi ještě pojedeme víckrát.
Středa 25.6.08
Ráno jsme nakoupili u domácích vodu (balení-6 lahví – 2,5 eura) a pro dnešní den jsme se rozhodli, že zkusíme najít pláž Amoudista, kterou jsme našli na mapě na odbočce vlevo před Panormosem. Odbočku jsme našli, na konec cesty olivovým sadem dojeli a pak už zbýval jen kousíček dojít pěšky. Nějakou pěšinku jsme našli a tak jsme „s plnou polní“ vyrazili. Plná polní obnáší i 3 kila závaží, která manžel používá při šnorchlování, aby vydržel dole pod vodou s rybama déle. I když po pěšince zjevně nikdo moc nechodil, došli jsme nakonec až k moři, ale po pláži nikde ani památky. Zkusili jsme tedy jít dál podél pobřeží a nakonec jsme něco jako náznak plážičky našli, ovšem celé okolí včetně „pláže“ bylo plné odpadků naplavených z moře. Takže jsme se neosvěženi vydali na cestu zpět. Jelikož jsme byli jenom kousíček od Panormosu, rozhodli jsme se vykoupat tam. Ovšem hlavní pláž = samý slunečník a lehátko nebyla to pravé pro nás a tak jsme zašli vpravo za kameny a tam to bylo prima. Sice přímo před námi kotvila nějaká jachta, ale jinak super. Půlka plážičky ve stínu, půlka na sluníčku – co víc si přát. Když jsme si užili sluníčka a koupání a manžel i zaslouženého spánku po předchozí nepodařené průzkumné výpravě, jeli jsme se ještě podívat do Stafilosu na pláž Stafilos a Velanio. Stafilos jsme pouze přešli, protože to je obdoba pláže v Panormosu, ale Velanio bylo to pravé. První půlka sice byla také s lehátky a navíc tu z místního baru vyřvávala nějaká hudba, ale druhá půlka se nám opravdu líbila - píseček, vlnky, zákoutíčka mezi kameny, no prostě nádhera. Za kamenem dále je ještě nuda pláž, ale tam jsme nebyli. Povečeřeli jsme v taverně ENDLESS na nábřeží, kde se dá sedět i v patře a hezky se odtud kouká na přístav.
Čtvrtek 26.6.08
Na dnešní den jsme naplánovali koupání na nějaké pláži na západním pobřeží a zvolili jsme cestu po západní straně pohoří Delfi, ze které jsme v úterý špatně odbočili. Tentokrát se podařilo a nelitovali jsme. Cestou jsme potkali velké stádo koz, kterému vévodilo i několik kozlů a tak jsme zvažovali, jestli nám uhnou z cesty. Sice moc neuhnuli, ale projet nás nechali bez problémů. Jejich „páníček“ nebo pasák spokojeně pochrupoval na dece vedle kulaté ohrady s dalšíma kozama. No a pohledy shora na zátoku u Panormosu a pláže Milia a Kastani opět neměly chybu. Cesta končila v městečku N.Klima a na jejím konci jsme museli projet vrstvou jemňoučkého písku, který vypadal spíše jako kaolin nebo cement a podle toho vypadal i náš skútřík . I my jsme si připadali poněkud zaprášeni a tak jsme se rozhodli vykoupat na pláži Hovolo. Nejdřív jsme prošli městečko, ale tam opravdu není vůbec nic zajímavého, městečko je rozkopané, něco se tam buduje nebo opravuje a na řecké poměry to zřejmě bude trvat trochu déle. Nezůstali jsme na pláži přímo v městečku, ale podle skal po kamenech jsme se dostali na další pláže, kde se nám už pod bílými útesy líbilo. Co se týče podmořského života, tady byl zatím manžel nejvíc spokojen, protože pod vodou potkal zatím nejvíc ryb. Za tím naším kouskem pláže Hovolo se dalo dojít přes kameny na další části, ale tam už jsme nešli. Naše další cesta vedla do přístavu Loutraki. Městečko jsme si prohlédli, prošli jsme se po nábřeží a moc času nám to nezabralo, protože ani tady toho moc k vidění není. Čekali jsme, jestli nepřipluje nějaká loď a žádné se nechtělo. V Loutraki je také pláž schovaná za molem, ale tu jsme nevyzkoušeli. Měli jsme na mapě vyhlédnutou plážičku Koutria. Takže jsme asi v polovině stoupání od přístavu do Glosy odbočili doleva a jeli jsme podél pobřeží. Cesta nejdřív ušla, ale bylo to čím dál horší a kamenů čím dál víc. Ale na rozcestí s odbočkou na plážičku jsme dojeli, i když už jsme riskovali slušný „držkopád“. Našli jsme i nějakou pěšinku dolů, ale po včerejší zkušenosti už jsme neměli chuť se šplhat dolů a nahoru za dosti nejasným cílem. Tak jsme se druhou cestou vrátili do Glosy, kde jsme se rozhodli udělat přestávku. Nejdřív jsme se občerstvili řeckým salátem a frapíčkem a pak následovalo courání po nádherných, téměř prázdných uličkách tohoto městečka. Městečko má opravdu svou atmosféru a moc se nám tam líbilo. Z Glosy je i hezký pohled na ostrov Skiathos a ostatní ostrůvky. Potom jsme ještě uličkami projížděli na skútru se zapnutou kamerou a to rovnou dvakrát. Abych si kameru nevrazila do oka, držela jsem ji za jízdy vedle hlavy. Při první jízdě jsem natočila spíš jenom střechy, ale při druhé už se celkem zadařilo. I když k manželově plné spokojenosti to nebylo, což je asi normální. Sám by to určitě natočil líp, ale to bych já musela řídit, což je blbost. Ale uličky i se středovým žlábkem na odvod vody na záznamu jsou a já jsem se svým dílem spokojená. No a na závěr jsme se rozhodli vykoupat na pláži Kastani. Plážička je to hezká, s pískem a drobnými oblázky, bez lehátek a slunečníků, ale bylo tady poměrně dost lidí. Dokonce tu byla i nějaká pojízdná kantýna. Ale nějaké zákoutí na krajích pláže se většinou dá najít vždycky a i nám se to podařilo, takže jsme tady strávili zbytek dne příjemným koupáním a sluněním.
Pátek 27.6.08
Dnešní den jsme pojali jako mírně odpočinkový, takže dopoledne jsme strávili lenošením a prohlížením toho, co jsme zatím nafotili a natočili. Potom jsme se rozhodli navštívit klášter Evangelismou, takže jsme objeli skopeloský záliv a na křižovatce jsme neodbočili doprava nahoru ke klášterům Varvara a Podromou, ale jeli jsme rovně a pak už po kamenité cestě nahoru ke klášteru. Klášter je také volně přístupný a nesmí se v něm fotit. Uvnitř nás přivítala jeptiška, která nám ukázala, co si smíme prohlédnout. Také zde nabízejí k prodeji nějaké věci s církevní tématikou a zástěrky. Na rozloučenou jsme dostali bonbónek, ale protože jsme v Řecku, tak příšerně sladký obalený v moučkovém cukru. Dále jsme se rozhodli pro koupání na pláži Limnonari nedaleko Agnontasu. Pláž je pěkná, písčitá, položená mezi kopci a do vody je dobrý přístup po nějakých deskách pod vodou. Ale většina pláže je opět zabrána lehátky se slunečníky a pro ostatní zbývá celkem malý kus až na konci pláže. Ale nám se tam líbilo, místečko pro nás se našlo a pod vodou dle manžela bylo také docela živo. Jsou tu i dvě taverny a nějaké ubytování, takže o moc velkém soukromí to není. Když jsme se nabažili koupání, jeli jsme si prohlédnout městečko Agnontas. Prohlídka byla stejně rychlá, jako prohlídka N.Klimy. Kromě malé pláže a několika taveren tu u mola kotvilo pouze několik lodiček. Rozhodli jsme se tedy přejet do Skopelosu. V jedné z kaváren na nábřeží jsme si dali vynikající frapíčko se zmrzlinou a pak jsme ještě procházeli uličkami městečka, fotili a fotili a byla to nádhera. Ty uličky prostě mají své kouzlo. A ještě větší kouzlo mají večer po setmění, kdy je pobřežní promenáda plná lidí a v těch spoře osvětlených uličkách člověk krásně bloudí a jen občas narazí na stejně bloudícího turistu nebo před domkem sedící místní.
Sobota 28.6.08
Na sobotu jsme naplánovali cestu až na sever ostrova – k majáku. Takže jsme vyrazili po hlavní silnici směr Glosa a asi v polovině cesty jsme zjistili, že se musíme vrátit, protože manžel zapomněl potápěcí brýle a šnorchl a bez toho u vody nemůže existovat. Mohl by, ale slyšela bych celý den, jak ho to štve. A proč si kazit zbytečně den? Takže jsme se trochu projeli. No a před Glosou už po známé odbočce k pláži Perivoli a kousíček před parkovištěm u pláže po odbočce doleva už zase kamenitou cestou až k majáku. Cestou je opravdu pěkné pokoukání na útesy severovýchodní části ostrova. No a pak už před námi vykoukl maják a jediným zklamáním bylo, že je oplocený se zákazem vstupu. Chtěli jsme oblézt někudy kolem plotu, abychom se dostali dál, ale k majáku asi moc lidí nechodí, protože všude byla spousta pavučin i s ne zrovna malými pavouky a těmi se nám prolézat nechtělo. Takže jsme se rozloučili s vidinou, jak stojíme na špičce ostrova a vydali jsme se na zpáteční cestu k pláži Perivoli, kde jsme si chtěli zopakovat koupání. Tentokrát byly i trochu vlny a na pláži asi 4 lidé, takže paráda. Pak jsme ještě chtěli navštívit pláž Pethameni, která je mezi pláží Perivoli a Hondrogiorgi. Takže jsme jeli směrem z Perivoli na Hondrogiorgi a před Hondrogiorgi jsme odbočili na cestu doleva. Kousek se ještě dalo jet, ale pak už jsme museli skútr odstavit a jít pěšky po kozích stezkách dolů. Došli jsme až nad pláž a shora vypadala opravdu nádherně. Ale…naše cestička nepokračovala a bylo potřeba slézt dolů po skále. Nějakou skálu slezeme, ale po téhle se nám nějak nechtělo. Přeci jenom s batohem, karimatkami, ploutvemi atd. riskovat pád dolů a zkazit si zbytek dovolené…..prostě jsme to s těžkým srdcem vzdali. Ale přístupná ta pláž je, protože na ní jeden naháč ležel. Škoda. Po zastávce na frapíčko v Glose jsme se rozhodli ještě vykoupat na pláži Armenopetra, kde už jsme také byli. Pláž s šedým pískem a většími oblázky byla až na dva nudisty prázdná, sluníčko už v podvečer tak nepálilo a tak jsme tady vydrželi až do 19.00 hod. Pak jsme si ještě vylezli na skalní výstupek, který vévodí levé straně pláže a v tuhle hodinu byl krásně nasvícený. No a pak už cesta „domů“ a večeře v námi oblíbené taverně PLATANOS, která není na pobřežní promenádě, ale o kousek výše za pekárnou. Pod platanem se sedí hezky a hezky se tu pozoruje i šrumec okolo. Nad hlavou zpívají ptáci, což ovšem může být i nevýhodou, protože občas něco pustí dolů. Ale plno je tady skoro pořád a skupina zdejších číšníků je velmi dobře sehraná a sympatická. Je radost je pozorovat při práci. Když si někdo objednal jejich specialitu, což byl nějaký mix gril pro víc lidí na prkénku, přinesli to nonšalantně i se zapálenou prskavkou a ouzo a něco na zakousnutí před jídlem bylo na stole pomalu ještě dřív, než člověk dosedl. A pod stejným platanem je ještě taverna MAGGLI, kde mají vynikající gyros.
Neděle 29.6.08
Po půl šesté ráno mě jako každý den probudilo řvaní cikád. Jinak než řvaní se tomu říci nedá, protože před východem sluníčka to je opravdu pořádný rachot. A vůbec mi připadá, že na Skopelu je těch cikád nějak víc. Asi to bude tím, že je tady tolik stromů. Je to taková celodenní příjemná kulisa. Po snídani na terásce, při které nechybí ani meloun a řecký jogurt s řeckým medem, se jedeme zase nejdřív trochu projet. Chceme se dostat k vysílačům, které jsme už několikrát viděli na svých cestách mezi Skopelosem a Panormosem a na které jsme koukali od vysílačů, které jsme už navštívili. Na mapě jsou označeny jako Koprisies ve výšce 375 m n.m. Správnou silnici a později kamenitou cestu jsme sice našli, ale pak nás zastavila vrata a zákaz vjezdu. Nahoru se prostě nesmí, asi to bude vojenský prostor. Takže z téhle vyhlídky nic nebylo. Další volbou byla pláž Vathias. Cestou k ní jsme ještě pěšky vyšlápli ke klášteru Kim.Theotokou, který nás svou bílou barvou upoutal nad silnicí. Bohužel klášter působil spíš jako malá pevnost a dovnitř jsme se nedostali. Zato byl od něj krásný výhled. Pak už jsme pokračovali kolem centrální skopelosské skládky dále k pláži. Cesta kolem skládky v tom vedru stála za to, ale někam se ten odpad holt vozit musí. Jinak byla cesta k pláži hodně mizerná, kamenitá a klesala hodně dolů. Jaké bylo naše překvapení, když se na jejím konci objevily dva domky. Na pláži bylo dost vyplaveného odpadu a ne moc čistá voda, asi proto, že byly vlny. Ale zase žádní lidé, takže jsme se rozhodli zůstat. Při zpáteční cestě jsme se ještě vykoupali na „domovské“ pláži Glifoneri. Dědula spící celý den pod stromem, už stačil rozestavět lehátka a slunečníky téměř po celé délce pláže, takže místa už moc nezbývá a lidí je tu také celkem dost. Ale manžel tu při prvním koupání vylovil celkem dost hezkých mušliček, tak to musí kolem bojky ještě jednou prozkoumat. A zase se nevrátil s prázdnou, takže spokojenost. Večer se nám podařilo zabloudit v uličkách Skopelosu. I když už jsme je prošli několikrát, zase jsme se dostali na místa, kde jsme ještě nebyli. Asi si budeme muset prodloužit dovolenou, abychom je pořádně prozkoumali.
Pondělí 30.6.08
Dnešní ráno bylo zatím jediné, kdy nebylo nebe úplně bez mráčku. Ale po těch parných dnech bylo těch pár obláčků vlastně příjemných. Jelikož jsme včera při našich cestách po ostrově potkali mladý český pár na skútru, který nám řekl, že moc hezké potápění je na výběžku u Agnontasu, vyrazili jsme právě tam. Po krátké jízdě z Agnontasu po prašné cestě jsme dojeli k přístupným útesům a ve stínu pod borovicemi jsme se usadili. Přístup do vody byl sice bez bot dost špatný, protože útesy byly dost ostré a všude bylo plno ježků, ale voda byla zatím nejčistší na ostrově a všude skály pod vodou – no, nádhera. Manžel by se tu potápěl až do večera, ale přesvědčila jsem ho, abychom se ještě jednou přemístili. Chtěla jsem se ještě podívat na z fotek známý výběžek s borovicí, na který jsme ze svého současného místa koukali. Z cesty se tam musí jít kousíček pěšky a určitě to stojí za to. Jenom těch ježků tam snad bylo ještě víc. Ale podařilo se nám vykoupat a zapotápět se a žádnou bodlinu si do nohy nezapíchnout. Pak jsme ještě zajeli do Skopelosu na frapé se zmrzlinou a rozhodli se navštívit ještě nějaký kostelík. Jenže ouha. Při výjezdu z města nám vběhla před motorku kočka a malér byl na světě…měřili jsme silnici. Já jsem to odnesla jen nějakými odřeninami a naraženými žebry, ale manžel si pravděpodobně zlomil klíční kost. Hlavu mu zachránila přilba, která praskla. Naštěstí jel shodou okolností zrovna za námi náš delegát, takže byl hned k dispozici a vše potřebné zařídil. Zavolal sanitku, která nás převezla do městského zdravotního centra, kde nám poskytli základní ošetření. Bohužel zde není ani rentgen a doktor trval na tom, že manžel musí do nemocnice na pevninu – do Volosu. A dneska už tam nic nejede, takže zbytek se dořeší zítra. Pak nás delegát odvezl svým autem na ubytování, kam přivezl i naše věci z motorky, odvezl poničenou motorku do půjčovny a kontaktoval pojišťovnu. Takže takhle nehezky skončil náš předposlední den na ostrově.
Úterý 1.7.08
Ráno jsme museli vstávat brzy, protože v 6.00 hod přijel pro manžela delegát a v 6.30 hod odjeli rychlou lodí VODAFONE do Volosu. Cestou do přístavu jsme akorát viděli východ sluníčka nad ostrovem Alonissos, který jsme jindy neviděli, protože jsme se nepřinutili takhle brzy vstát a sejít dolů na pláž. Od studií není vidět. Pak jsem ještě nakoupila v pekárně nějaké pečivo a vydala se pěšky po ránu ještě ospalým a tichým Skopelosem do studií. Poslední snídani na terásce jsem absolvovala sama a sama jsem na terásce strávila také skoro celý den, protože s těmi odřeninami se mi do slaného moře nějak nechtělo. Nakonec jsem tam přece jenom vlezla. Sice to dost pálilo, ale odjet bez rozloučení s mořem …. né,to né. Navečer se vrátil manžel z Volosu s rukou stejně zavěšenou na kusu obvazu, jako tam odjel. Ruku mu tam zrentgenovali a potvrdili zlomeninu klíční kosti a vzhledem k tomu, že se zítra vracíme domů, léčit se bude až v Čechách. Za lékařské ošetření a dopravu do Volosu jsme nic neplatili, o vše se postaral náš delegát a pojišťovna UNIQA. Horší to bylo s motorkou. Tu jsme si půjčili sami, bez delegáta a s našimi velmi chabými jazykovými znalostmi jsme měli ve smlouvě spoluúčast 100 euro, což jsme netušili. I když na první pohled motorce zas tak moc nebylo, bylo nám řečeno, že má hnutou vidlici a těch 100 euro musíme zaplatit. Jelikož měli v zástavě manželovo řidičský průkaz a i delegát nám doporučil se raději nedohadovat, zaplatili jsme a byli rádi, že se nám nestalo nic horšího. Ale příště si na pojištění dáme větší pozor.
Středa 2.7.08
No a je to tady… konec dovolené, konec lenošení a užívání si, konec pohody . Ráno vstáváme brzy, rozdáme ještě zbytky jídla místním kočkám a v 5.30 hod nastupujeme před studii do svozového auta, naposledy přejíždíme kopeček do města a ve Skopelosu přestupujeme do autobusu. Cestou zajíždíme ještě do Panormosu pro zbytek rekreantů a pak už Agnontas…... loď na Skiathos….. autobus na letiště…… a v 10.30 hod místního času odlétáme. Takže sbohem Řecko, za rok snad nashledanou.
Co dodat?
Na ostrově Skopelos se nám i přes nepodařený závěr moc líbilo. Je to opravdu zelenomodrý, klidný ostrov, nepřeplácaný turisty. Pláže sice nejsou tak fotogenické jako třeba na Lefkádě, ale zase je tu fůra zeleně a pak ta kouzelná městečka Skopelos a Glosa se svými uličkami. Jinak stejně jako na ostatních řeckých ostrovech byli všude příjemní lidé, kteří vždy s úsměvem odpověděli na pozdrav, i když jsem někdy popletla „kaliméra“ s „kalisféra“. Později jsem začala užívat univerzální „jásas“. A pak ta možnost nechat všechny věci bez dozoru a bez obav, že se něco ztratí – to je také jedna z věcí, proč se do Řecka vracíme a Skopelos nebyl výjimkou. A co se týká sjízdnosti cest pro skútr, dá se projet skoro všechno, i když vedlejší cesty už chtějí trochu zkušenosti s řízením. Ale ten pocit……..to prostě při jízdě autem být nemůže….vnímání vůní, zvuků a teplý vítr……, ten bezprostřední kontakt s okolím….. ach jo, snad mi ten manžel dobře sroste a všechny další okolnosti nám budou příznivě nakloněny a my si příští rok půjčíme skútr zase na nějakém jiném ostrově.