Po svých nejen na Profitis Illias

Ostrov Santorini mne nejprve moc nelákal. Mám raději malé pláže méně navštěvované, letoviska spíše menší, malé taverny a v okolí ubytování nějaký kopec, z kterého by byl pěkný rozhled. Nalákal mne až cestopis Petra (RottenFoxe) a taky jeho fotogalerie.
Tak jsem oznámila synovi, že v červnu 2017 poletíme na Santorini. Trochu mne zklamalo, že se už nelétá na Santorini z Brna, ale dobrá cena na first minute rozhodla, že jsme překousli i dost náročné cestování na letiště do Prahy z Moravy.
Těch pár měsíců od objednání zájezdu uběhlo jak voda a už byl čas začít se balit. Synovi jsem oznámila, že si má vzít s sebou pevné boty, že budeme chodit po okolí tak, jako v roce 2015 v Tolu.
Santorini jsme si opravdu užili po vlastních nohou. Vybrali jsme si jen lodní výlet. Syn byl nadšen ostrůvkem Nea Kameni, říkal, že v tom horku měl pocit, že kolem něho běží dva hobiti s prstenem.
Výstup ke kapličce nad Kamari a atmosféra u ní a u pramene mu natolik učarovala, že jsme tam za náš pobyt byli třikrát: poprvé cestou na Starověkou Thiru, podruhé jsme si vyšlápli jen nabrat skvělou vodu z pramene a potřetí jsme se u kapličky zastavovali cestou na Profitis Illias a zpět.
Při cestě na Profitis Illias foukal dost velký vítr, takže jsme postupovali opatrně, aby nás to neodfouklo někam mimo cestičku. Ale výhledy cestou stály za tu námahu. Jak jsme se blížili ke klášteru, s úžasem jsme pozorovali, jak je vlastně ostrov malý. V klášterní zahradě jsem si v obchůdku koupila pytlík sušených rajčat a syn si vybral malou lahvičku sladkého vína se šroubovacím uzávěrem. Obsluhovali nás dva mniši. Jeden z nich se syna ptal, jestli už to víno ochutnal při ochutnávce před obchůdkem. Syn mu řekl, že neochutnal, ale že si myslí, že to víno je určitě dobré. Mnich mu odpověděl, že víno dobré je. A druhý mnich podotkl s rozzářenýma očima: "A nemá korek! Prostě láhev otevřeš a hned můžeš pít."