Řecko, řecké ostrovy - prohlížeč fotografií

Ve volném pokračování vstupujeme na území Východní Makedonie a Thrákie a navštěvujeme další z neméně působivých jeskyní - Aggitis.

Hřeším a mobilem pořizuji fotografii z největší a nejpozoruhodnější říční jeskyně v Evropě. Krápníková výzdoba spolu s protékající vodou vytvářejí děsivou atmosféru.

Vodní kolo z 19.století nahánělo vodu do kanálu, z něhož byla zavlažována tabáková pole v rovině, ale voda sloužila i jako pitná pro obyvatele města.

Z jeskyně vycházíme okouzleni zvláštně duhovými stalaktity a stejné pocity prožíváme i venku, v příjemném prostředí, obletováni modrými vážkami.

Akvadukt Drama je významnou památkou pro turecké obyvatelstvo. Váže se k němu legenda z dob maloasijské katastrofy kdy docházelo k nucené výměně obyvatelstva.

Přijíždíme do vesnice Paranesti, posledního místa s civilizací a pomyslné brány před vstupem do míst, kde je člověk ponechán divoké kráse přírody.

Rodopy.....nelze nemilovat, když stojíte uprostřed zalesněné krajiny, hledíte na přírodní krásy, slyšíte hlasy ptáků, dýcháte křišťálově čistý vzduch.

Přírodní krajina hostí i tradiční vesnice a jednou z nich je Prasinada. Založili ji Ponští Řekové nuceně přesunuti ze svého domova na okraji Černého moře .

Posvátná skála Prasinada s klášterem Proměnění Páně v Sotiros postaveným na troskách byzanského kláštera.

Byly zde nalezeny relikvie svatých, umučených křižáky roku 1204. Manžela chtěl pro změnu úslužný mnich umučit ve sklenici vody a mne daroval ubrousek plný sladkostí.

V kapli vidíme další ikonu zobrazující boj s drakem. Čeho se lidé báli? Co ve skutečnosti zpodobňují okřídlení, šupinatí tvorové chrlící oheň?

Nedaleko vesnice Prasinada nacházíme odbočku k vodopádu Svatá Barbara. Přecházíme dřevěný most.....

.....ocitáme se v přírodní oáze s pěkným vodopádem a jezírkem.

Jsou tací, kteří by do studených vod jezírka hned skočili, ale nám stačí kochat se životem v něm.

Cestou od vodopádu se zastavujeme v kaféniu Arkoudorema. Dimitris nás hostí výbornou kávou, dává cenné rady nejen na cestu, ale i čím léčit moji zraněnou ruku.

Cestou necestou krásnou přírodou hledáme tajuplné místo.

Všude kvete plno bylin, které voní mnohem intenzivněji než u nás na Vysočině.

Dovádění otakárků ovocných v kalužině.

Cestička nás správně přivedla k místu, které jsme hledali.

Připadám si trochu jako na výpravě s Indiana Jonesem. Večer by mne sem asi nikdo nedostal. Nevšední kaplička zasvěcená Svatému Duchu působí tajemně až mysticky.

Vně i uvnitř kapličky jsou krásné hagiografie - obrázky popisující život a skutky světců.

Obrazy světců do kamenů prý vytesali a namalovali dva poutníci, bratři - dvojčata.

Tajuplné místo opouštíme proti proudu medvědího potoka. (Arkoudorema).

Dipotamonský most. Sloužil pro přechod do vesnic Dipotami a Trachoni. Ty však již dnes neexistují.

"To je ale pěkný zrzek" rozplývám se nad parazitující houbou. Pěkný, ale nejedlý Rezavec štětinatý. "Šikmý - (Čaga)" by byl nalezeným pokladem.

Tsoukali - velmi starý, velmi opuštěný. Objevujeme zvláštní kouzlo tohoto místa a zažíváme všemi smysly.

V podvečer se přesouváme k jihovýchodu do krásného hotelu ve středověkém stylu NEMESIS.

Pokoj je stylový a kamenná postel v nás nebudí příliš důvěru. Po celém dni na nohách však spíme jako zabití.

Hotel s osmi věžemi byl postaven ve stylu nedalekého hradu Kalyvas vybudovaného kolem roku 340 př.n.l. Filipem II. Makedonským.

Na večeři odjíždíme do nedalekého Stavropouli. Do vyhlášené taverny se hosté po letech covidu už nevrátili. Smutný pohled.

Majitelka vaří jen pro nás a vše o to lépe chutná. V horách se jí to co roste a běhá po pastvinách.

Ráno míříme výš a zastavujeme na vyhlídce. V oparu vrchol Agios Georgios (Tsal) s výškou 1402metrů. Oblíbený cíl turistů z Xanthi.

Celou krajinou zní zvonce pasoucích se stád krav, ovcí a koz. Balzám pro uši i duši.

Zastavujeme ve stínu lesa a úzká pěšina nás vede k jednomu z nejvyšších vodopádů v Řecku - Trachoni (Livaditis)

V bujné zeleni s trochou štěstí nacházíme turistický označník.

V lese habrů, jasanů, javorů, habrovců a bříz roste velké množství hub známých, ale i takových, které jsme nikdy neviděli.

Jsme fascinováni zvuky Rodop a omámeni dávkami kyslíku.

S představou dobré kyselky, nemůžu odtrhnout oči od žlutých kuřátek, které rostou všude podél stezky.

V těchto pralesích se zpívali písně Orfea, syna Kalliopé a boha Apollóna, který svým zpěvem a hrou na lyru učaroval bohům i lidem.

Přicházíme na překvapivě dobře značené rozcestí.

Lidová pověst říká, že se ve vodách Livaditis koupaly najády a satyrové tančilli v dionýských rytmech.

Trachoni (Livaditis) - okouzlující scenérie vodopádu uprostřed lesa Lepida. S výškou 60 metrů se řadí k nejvyšším v Řecku.

Pod vodopádem vaříme kávu do hrnečků od dcery a vzpomínáme na všechny kamarády, kteří mají Řecko stejně rádi jako my.

Chůze z kopce má i odpovídající stoupání. Samotná cesta hustým lesem tam a zpět nám zabrala cca dvě hodiny.

V národním parku je bohatě zastoupena flóra včetně několika desítek endemitních rostlin. Pěkný exemplář náprstníku. Při nesprávném použití vysoce účinný jed.

Domov Orfea - řeckého mytologického hudebníka a pěvce, který šel do pekla, aby zachránil svoji milovanou Euridiku.

Cestou k jihu nad potokem Mavromytis pozorujeme táhnoucího jeřába.

Dvouobloukový most přemosťuje řeku Kosynthos a je součástí silnice z Xanthi do Pilliny. Do roku 1995 bychom se do těchto míst dostali jen s povolením policie.

Jsme na místě. Poustevna Svatého Porfyria z Kausokalyvit Gerakas.

Těšila jsem se na setkání s Annou. Vyprávíme si všelijak a o všem možném. Nazývá nás " ntouráki" (šílenci) a naše setkání je velice úsměvné.

Hlavně tam nespadnout a nenamočit kožich, myslí si jedna z Aniných koček.

Jeptišky mají zahradu plnou pro nás méně známých rostlin - Kaštanovník jedlý.

Po příjemném posezení u silné a hóódně sladké kávy nadešel čas loučení. Poděkováním kupujeme něco z domácích produktů.

Chybělo málo a pod botou mi zůstal jeden z tesaříkovitých.

Po snídani ve stylovém interiéru hotelu Nemesis se vydáváme na severovýchod do dlouho zapovězených a stále nejchudších oblastí Řecka - Pomakochorie.

Mešita v osadě Medousa 12 km od Bulharských hranic. Jsme a přesto nejsme v Řecku. Cloumají námi smíšené pocity.

Stojím, koukám a nemůžu se vynadívat. Tak ráda bych se podívala dovnitř, ale pro odlišnost a neznalost mentality místních obyvatel si netroufám.

Pohled na hnízdo takové kde před léty žili Pomakové.

Medúzský most zdobí střed osady a spojuje dvě malebné čtvrti.

S pocity jak na konci světa. Takové je dlouho zapovězené severovýchodní Řecko - osady Pomakochorie.

Tisíce keramických kosteček. Prsty hladím jednu vedle druhé a obdivuji trpělivost stavitelů.

Opatrně otevírám pootevřené okno a koukám dovnitř. Srdce mi zaplesá, když u stropu vidím český křišťál.

Ve středozemí hojně rozšířený Pilát modrý.

Xeropotamos - v listopadu 1996 most zcela pohltil přívalový liják. Když voda opadla, zůstal téměř nedotčený. Dodělávané pilíře a železné tyče kazí jeho estetiku.

Kaplička na okraji jedné z " tabákových" vesniček.

Druh cvrčka v modři pilátu.

Typický obrázek "řeckého" venkova. Pasáček mluvil jazykem Pomaků a vůbec jsme si nerozumněli. Kozy měl pěkné a ty nám rozumněly.

V hornaté oblasti bylo po staletí jediným zdrojem obživy pěstování tabáku. V roce 2006 unie rozhodla snížit produkci o 80% a postupně tak uvedla obyvatele do chudoby.

Dnes se jen omezeně pěstuje velmi kvalitní tabák odrůdy Basma, který je ve světě považovaný za nejvíc ochucený a výrobci jej vyhledávají pro jeho specifické aroma.

Most v Potamohori z roku 1952 je jedním z posledních mostů navazující na styl prvních kamenných mostů.

Kostelík Svatého Jiří a Demetria postavený roku 1965.

Krajina kolem řeky Kompsatos je divoká a velmi pěkná.

Přejíždíme most Satres ve stejnojmenné vesnici o němž místní tvrdí, že jeho základy jsou staré 400 let.

Odpočívající chlupáč v úkrytu před sluncem.

Je čas siesty. Ve vesnicích nevidíme živé duše. V klidu se tak kocháme zajímavými pohledy.

Akreos - jeden z majestátných mostů Thrákie. Stále funkční spojnice mezi vesnicemi .

Řeka Kompsatos je plná pstruhů i jiných ryb, které nám s chutí oštipovaly nohy.

Pohled z mostu do divoké krajiny severovýchodního Řecka.

Echinos - vesnice s 3000 obyvateli, kteří mají řecké občanství, mluví turecky, pomaksky a řecky, vyznávají islám a cítí se odcizeni od zbytku ortodoxního Řecka.

Na rozdíl od většiny Řecka kde je ekonomika v krizi, žije se Pomakům v Echinos klidně. A to díky mnoha místním mužům, kteří pracují v západní Evropě a peníze posílají domů.

Památník obětem - obráncům pevnosti Echinos-jedné z jednadvaceti pevností Metaxasovy linie, kterým se 6.4.1941 podařilo tři dny udržet proti přesile německého vojska.

Kámen, tradiční technika dřeva, vřelá atmosféra, pohodlí a relaxace. Tím vším je hotel Nemesis v jedinečném srdci přírody.

Na doporučení recepční Lie navštěvujeme jeptišku - její kamarádku, která si zpustlý kostelík přebudovala na duchovní místo s krásnou zahradou a pohodovými zvířaty.

S výborným vínem místní produkce končíme den plný pěkných zážitků.

Nastává čas loučení. Ve svém životě potkáte osoby, a byť jen krátce, přesto navždy zůstanou ve vašem srdci. Milá Lio, děkujeme Ti za Tvoji srdečnost.

Cestou k jihu zastavujeme u silnice a z dálky zdravíme jeptišky z malé poustevny Svatého Porfyria, kde jsme si před několika dny užili spoustu zábavy.

Klášter Panagia Kalamous - místo klidu v lese nad městem Xanthi. Nejen klášter, ale i výchozí bod pro milovníky přírody se značenými horských trasami.

Tradiční místo uctívání, zdůrazňující hluboké kořeny křesťanství v kraji.

Nádherná architektura, pocit klidu a záhony plné barevných květin mne přitahují jako magnet.

Zásada všech koček - držet vodu od těla. Ani tato kočka není vyjímkou, i když se na první pohled zdá, že si užívá koupele pod tekoucí vodou.

Anastasia nás provází klášterem, zarytě vypráví o zuřivosti Turků, zemětřesení , rabování Bulhary v době okupace a jako bonus přidává dvě salátovky ze svého záhonku.

Jeden z mostů přes řeku Kosynthos. Byl postaven v 16.století a je jeden z nejstarších v Thrákii. Původně měl devět oblouků, ale v průběhu let se zřítily.

Po povodních v roce 1996 se tok řeky Kosynthos změnil a riziko zřícení zbytku mostu bylo odstraněno. Zbývající dva oblouky tak zůstávají památkou pro příští generace.

Před polednem přijíždíme do osady Galani a vydáváme se na jednu z nejlepších turistických cest v Thrákii.

U vchodu využívám tabule a pořizuji fotografii ptáčka, na kterého v Serresu můj fotoaparát nestačil. Všude v krajině nás hojně doprovázejí barevné, štěbetavé - Vlhy pestré.

Cesta podél řeky Nestos nabízí úchvatné panoramatické výhledy.

Jedinečný zážitek přináší jízda vlakem podél řeky směřující z Toxotes do Stavropouli.

Úžiny řeky Nestos známé jako " Thrácké chrámy" jsou jednou z nejkrásnějších krajin v severním Řecku.

Železniční trať kopíruje meandry řeky .

Řeka vypadá jako plazící se had, který rozděluje horskou krajinu na dvě části a vytváří působivé útvary, které těžko jinde najdete.

Řeka Nestos nabízí i snadné sportovní aktivity. Kromě plavání můžete brouzdat vodou na koni, zkusit kanoistiku, kajak,rafting, nebo jen tak chytat bronz na písčité pláži.

Podél řeky se vydejte brzy ráno, nebo v podvečer. Na skalnaté stezce není kousek stínu a tak jsme si v poledních hodinách připadali jako maso v troubě.

Přijíždíme do Xanthi. Bohatá historie a vliv několika kultur dodává městu osobité kouzlo a proto se mu přezdívá " Město tisíce barev."

K ubytování vybírám historickou památku v centru Starého města - hotel Boutique 1905 - dům z éry Belle Époque, kdy lidstvo obklopila iluze dokonalosti... A dokonalé bylo.

Stejně jako dortík ve výloze. Hned bychom slupli ježky i s bodlinami.

Největší rozkvět město zažilo v 18-19 století díky tabáku. Honosná sídla si nechali stavět obchodníci s tabákem a vedli buržoazní život.

Náměstí Mitropoleos s kostelem ve Starém městě bývá hlavním dějištěm událostí v období Staroměstských slavností.

Z náměstí koukáme do zahrady se vzrostlými cipřiši a architektonickým skvostem z roku 1897, nyní sídlem s kancelářemi Svaté metropole.

Staré město v Xanthi je pro svoji osobitou architekturu známé po celém Řecku.

Procházíme uličkami a vše na nás dýchá pocitem bohatství a krásného života, krerý vedli ti, kteří zde žili v minulých stoletích.

Staré město je otevřeným muzeem jehož sláva zůstává nedotčená.

Dlážděné uličky zdobí sídla, jejichž architektonický styl je směsicí místní a osmanské architektury a architektury řeckého neoklasicismu. Hotel Boutique 1905.

Po snídani hledáme vyhlášenou tržnici, když ucítím nádhernou citrusovou vůni šácholanu velkokvětého u nás známého jako magnolie.

Velkolepý chrám v centru města. Pravoslavná katedrála Svaté Sofie.

Korintské sloupy podpírají místo duchovního povznesení a klidu.

Katedrálu zdobí nádherné malby a vitráže.

Dominanta města - věžní hodiny, které nechal poostavit Pomak Hadzii Emin Aga v roce 1870. V roce 1972 je úřady chtěli sbourat, ale díky protestům zůstaly zachovány.

Město žije nočním životem, a tak místo v jedné z nej taveren zamlouváme už ráno. Nádherné prostředí s otevřenou zahradou ve stylu Art Deco.

Domy, které vyprávějí historii města.

Jsme na tržnici. Všem pražmám, makrelám, pstruhům, treskám, štikozubcům.............prostě všem přeji, ať najdou své konzumenty.

Ta babka - paní mi připomněla postavu z filmu "Cikáni jdou do nebe". Jestli je cikánkou, řekyní, pondkou, pomkou, sarakacankou, turkyní nevím. V Xanthi je vše možné.

A tady už máme Byzantio - nejlepší cukrárnu ve městě kde všechno musíte ochutnat................. a při návratu z dovolené nestoupat na váhu.

S posledním zákuskem a rozloučením s Xanthi přicházíme k řece Polyanthos, abychom jejími vodami přišli k jednomu z nejkrásnějších v oblasti......

Polyanthos - přírodě velmi slušící. Byzanský most ze 16-17 století postavený mistry z Epiru. Chybějící část prý byla obětována pastýřem, aby zabránil průchodu koz.

Cestou k jezeru Vistonida potkáváme bavlníkový vůz čekající na svoji sezónu.

Přijíždíme do laguny v Porto Lagos, kde se pevninské Řecko a jezero Vistonida setkává s Thráckým mořem.

Na jednom ze dvou malých ostrůvků stojí klášter Svatého Mikuláše. Vypadá jako by se vznášel na hladině.

Nikdo by nepoznal, že nejsme Kykládách. Jak vzácný obrázek v těchto končinách.

Na druhém ostrůvku je kaple Panagia Pantanassi s kopií zázračné ikony, jejíž originál je uchováván ve Vatopedi. Mnoho pacientů přichází na bohoslužby a prosí o uzdravení.

Jezero Vistonida je chráněné Ramsarskou úmluvou a programem Natura 2000. Jsou zde vidět nejen ukřičení rackové, ale i plameňáci, pelikáni a spousta jiných ptáků.

Klášter s kaplí je součástí Svatého a Velkého kláštera Vatopedi na hoře Athos. V obchůdku si tak můžete koupit velmi kvalitní produkty a výrobky z mnišského státu Athos.

Makedonie a Severní Thrákie jsou oblastí spojenou se Sarakatsany - řeckým nomádským kmenem, který se pohyboval mezi severní Thrákií a pobřežím Egejského moře.

Z hor jsme sestoupili k moři. Ve vesnici Nea Karvali se nezastavujeme náhodou. Vyhlášené Kourabiedes nás lákají svoji sladce mandlovou vůní. Jdeme po čuchu.

Nejlepší peče Katarina. Díky nezapomenutelné příhodě kterou jsme společně prožili máme u paní Katariny mandlové sušenky doživotně zadarmo.