Řecko, řecké ostrovy - prohlížeč fotografií

Naše cesta začíná na severu Řecka v Makedonii. V dubnu roku 2019 jsme si slíbili, že se do místa vyjímečné krásy jednou vrátíme - jezero Kerkini.

Klášter Timios Prodromos. V roce 2019 jsme zde našli úkryt před prudkým lijákem. Slíbené kávy jsme se ani tentokrát nedočkali.

Nádherné architektonické dílo, ale na náš vkus víc opulentní než duchovní.

Jeptišky ví co je dobré a v zahradě nechávají zrát v dostatečném množství.

Nad klášterem je přírodní jezírko od kterého je krásný výhled na celé jezero Kerkini, protější pohoří Kroussia i východně ležící Serreskou planinu.

Ubytovat se jedeme přes vesnici Livadia, která má pěkný kostelík s typickými obyvateli na kopuli .

Jezero je velmi bohatým zdrojem obživy. Čápi bílí pravidelně obsazují všechna vyvýšená místa ve vesnicích kolem jezera. Čapí máma chrání své mladé před sluncem.

V mokřadech se chovají největší stáda vodních buvolů v Řecku. Jejich maso a výrobky z něj jsou vyhlášenou pochoutkou.

Návštěvu masny Boras můžeme doporučit. Výrobky jsou výborné, šťavnaté a lepší tlačenku jsme nikdy nejedli.

Poloha jezera Kerkini mezi pohořími Belles a Kroussia dává této oblasti jedinečné kouzlo.

Bydlíme na farmě a tak můžeme pozorovat každodenní chleba místních obyvatel.

Po staletí řeka Strymon zaplavovala Serreskou planinu , a proto zde byla roku 1932 vybudována přehrada, čímž vzniklo jezero Kerkini.

Natěšeni nemůžeme dospat. Nikolas nás bere do své loďky vstříc ptačímu ráji.

Nad jezerem začíná svítat.

Přehrazením řeky vznikl unikátní mokřad prohlášený národním parkem.

Pelikáni v záplavě žlutých květů plavínu štítnatého.

Svůj domov ať už stálý, nebo dočasný zde našlo na 300 druhů chráněných ptáků.

Nejvíce viditelným a nejméně plachým druhem jsou kormoráni, kterým se k nelibosti rybářů daří i u nás.

V jezeře je přísný zákaz rybolovu a díky dobrým přírodním podmínkám dostatek rybek pro všechny strávníky.

Klidně a pomalu proplouváme vodami a prožíváme jedinečný zážitek. Příjemný Nikolas vypráví o historii i současnosti jezera.

Vstříc novému dni.

Tady už máme místní celebrity - pelikány kadeřavé (dalmatské) na jedné z odpočinkových plošin.

Po dvoulhodinové plavbě se plni krásných dojmů vracíme do přístavu Mandraki.

Jezero Kerkini patří se svými mokřadami k nejlépe přístupným pozorovatelnám volně žijících ptáků v Evropě. Je vyhledávaným místem profesionálních ornitologů a fotografů.

Po obědě míříme do pohoří Belles/Belasica, které tvoří řecko bulharskou hranici. U silnice si všímám nevšedních plodin vyvázaných k opoře.

Plodinou jsou kiwi, které tu farmáři s úspěchem pěstují.

Do hor míříme za koníky pana Varkase kde se nám s kamarádem Spiderem v dubnu 2019 moc líbilo.

Kupujeme delší - hodinovou vyjížďku a Zina s Majou už nás vezou horským lesem.

O hříbata se pomáhá starat malý syn pana Varkase. Ten nám své miláčky představil. Z většiny chovají plemeno Hafling- bělohřívé, menší a všestranně použitelné koníky.

Po příjezdu na ubytování se počasí kazí a vězní nás prudký liják. Večer se příroda uklidnila a nebe zdobí duhami.

Pozdní procházkou se loučíme s jezerem Kerkini, které ráno opouštíme s nulovou viditelností.

Přejíždíme na severovýchod do oblasti Achladochori. Nebe je pod těžkou peřinou.

Mezi moje velké vášně patří staré kamenné soumarské mosty. Řeku Krousovitis jich překlenuje hned několik. Jedním z nich je Samokovas.

Počasí nepřeje, silně mrholí a dodává naší cestě dramatickou atmosféru.

Pechtseta - v překladu "ručníkový" most. Nese název podle prádla, které sem ženy z vesnice chodily prát.

Terén je nepříjemně kluzký, ale pokračujeme dál. Tupuvitsa - poškozený minou stále stojí.

Odbočujeme na potok Mpelitsa se stejnojmenným mostem. Mrholení se mění v déšť a čas trávíme v úkrytu pod kamenem.

Na zpáteční cestě u posledního mostu Tzionkolas šlápnu na mokrý klacek a padám. Se zraněnou rukou zažíváme zajímavé situace.

Déšť konečně ustává a v oblacích páry vidíme vesnici Achladochori, námi volně přeloženo " Hruškov".

Cestou k vesnici obdivujeme bohatost úrody.

Díky dešti, který nás zdržel, nezbývá čas na návštěvu vesnice . Odbočkou kolem hřbitova ukrojíme pár kilometrů než dojdeme k autu. Přejíždíme jižněji k vesnici Kapnofyto.

U jezera nad vesnicí Kapnofyto máme v plánu přečkat noc ve stanu. Stále je nevlídno. Fouká chladný vítr a nebem se honí těžké mraky.

Procházíme údolím kolem potoka kde má být " větší " vodopád.

Na kopci nad jezerem je pěkná kaplička. Vaříme kávu a kocháme se výhledy do krajiny. Na protějším kopci si všímáme jakési boudy.

"Útočiště Lefteris". Útulná turistická chata s postelemi a kamny se dřevem. Za opravu vylomeného zámku naše spása pro sychravou noc...až na myš co v noci cosi chroupala.

Při opravě zámku slyšíme silné burácení padající vody. Vodopád který jsme hledali je hned pod chatou.

Večer spokojeně odpočíváme a koukáme do údolí.

Na mapě značeno " Evropská dálková cesta E6". Příroda je tu pánem a tak raději volíme delší cestu přes vesnici.

Ve velkém zeleném údolí pod horou Menikion leží klášter Jana Křtitele ze Serres.

Mandevilla - tropická kráska.

Klášter byl založen roku 1270 a je jedním z nejvýznamnějších ve Východní Makedonii.

300 let tu fungovala škola na univerzitní úrovni a výrazně tak přispěla k uchování řecké kultury.

Ve zdech kláštera se nachází rozsáhlé a velmi zajímavé muzeum byzanské a postbyzanské historie.

V kostele se schyluje ke křtinám a tak si nenecháme ujít pěkný zážitek.

Mnoho vzácných relikvií bylo roku 1941 zničeno bulharskými vojsky. Dnes žije klášter čilým duchovním životem.

Hustou vegetací cedrů, trnovců a dubů scházíme dolů k potoku.

Příjemné klima nás láká dál proti proudu.

Stezky jsou dávno zapomenuté a terén jen těžko dostupný.

Břehy kolem potoka lemují platany.

Cesta potokem začala být neschůdná. Šplháme do prudkého kopce a hledáme náznak civilizace.

Olivovník u opuštěného kostela Svatého Dimitria v dávno zaniklé vesnici Lakkos.

Od zaniklé vesnice vede cesta k nejkrásnějšímu a nejzachovalejšímu mostu v prefektuře Serres.

Krásné místo, které lidé v touze po lepším životě opustili.

Zpět ke klášteru se vracíme olivovým hájem. To musí být dobrota, když si nás pasoucí dobytek vůbec nevšímá.

Dokonalé místo pro svaté rozjímání. Pravoslavný klášter Timiou Prodromou (svatého Jana Křtitele) zasazený do pohádkové krajiny.

Mochna bílá.

Ve městě Serres v březích řeky hnízdí vlhy.Hodinu jsme je pozorovali a poslouchali jejich veselý zpěv. Jen moje fototechnika na akční ptáčky nestačí..

Vysoko na východní straně pohoří Pangaio stojí další z klášterů prefektury Serres.

Klášter Nanebevzetí Panny Marie navštěvujeme v podvečer, když už všude panuje ticho a klid. Zkoušíme štěstí, jestli nás ještě pustí dovnitř.

Jeptiška nás vítá a dovolí krátkou návštěvu . Odměnou je jí Pražské Jezulátko jak jinak než v modrých šatičkách.

Původ byzanského kláštera sahá do roku 1878.

Kaple je vymalována krásnými freskami zobrazující život osvícených.

Kdysi mužský klášter dnes obývají jeptišky.

Při prohlídce kláštera obdivujeme architekturu a dokonalost v každém detailu. Krása většiny svatostánků svědčí o vysoké zbožnosti národa.

Den se chýlí ke konci a my přemýšlíme kde složit hlavu - napoví běloskvrňáč pampeliškový

Stavíme stan na mysliveckém pozemku kousek pod klášterem.

Sedíme před stanem a koukáme na usínající Serreskou planinu.

Brzy ráno míříme do kaňonu, který staletí hloubila řeka Aggitis.

Kdo se dívá - vidí. Saranče egyptská.

Krásné místo vysoké přírodní a historické hodnoty, které je zanedbané, neudržované jako spousta takových míst v Řecku.

Vstup do Orfeovy jeskyně. Roku 1976 objevili rakouští vědci kosterní pozůstatky a malby dokazující život před 9 000 lety.

Rytiny zvířat staré tisíce let.

Jeskyně je široká 20-30 metrů s délkou 300 metrů. Místo vysoké historické hodnoty je volně ponecháno na pospas vandalům.

Proto příliš nevěříme, že jsou tyto rytiny staré. Spíš dílo vandalů, kteří chtěli způsobit senzaci.

Přejíždíme do jeskyně Allistrati, která je považována za nejkrásněší v Evropě. Jsme tu sami a dodržujeme zákaz focení. S úžasem koukáme na mohutnost krápníkové výzdoby.

S jeskyní Allistrati opouštíme Střední Makedonii a vstupujeme do nejchudší části Řecka. Na Východní Makedonie a Thrákie se můžete těšit ve volném pokračování.