Řecko, řecké ostrovy - prohlížeč fotografií

Je pravda, že cestování na Syros je poněkud složitější ... a tak naše první zastávka jsou Athény.

Nezdržíme se tu nijak dlouho a pokračujeme s Olympic Air ...

... na Paros, odkud bychom měli do cíle odplout trajektem.

Bohužel se tady dozvídáme, že kvůli větru a vlnám se dnes na Syros nepopluje :-(

V průběhu nuceného pobytu na Parosu máme trochu času se porozhlédnout v Parikii a tak se proplétáme malebnými uličkami ...

... vnímáme vůně a krásy kolem.

Navštívíme jednu z nejstarších a nejvýznamnějších památek ostrova - kostel Panagia Ekatontapiliani, jinak také nazývaný "Kostel sta dveří".

Jedna z parských legend prý říká, že v tomto kostele bylo zatím objeveno 99 dveří a až budou objeveny ty poslední, Konstantinopole bude navrácena Řecku. Tak kdo ví ...

Po krátké procházce městem, odjíždíme do Ampelas, kde budeme dnes nocovat.

Máme tady příjemnou společnost :-)

Druhý den ráno ještě stihneme koupání a máme radost, že se vítr i moře uklidnilo a že naše cesta na Syros může pokračovat.

A tak konečně, po dvoudenním kodrcání, spatříme hlavní město Syrosu - Ermopoulis.

My máme základnu v Azolimnos.

Je to příjemné, klidné letovisko ...

... s hezkou, písečnou pláží a pozvolným vstupem do moře. Protože zde bývalo dost lidí, vydali jsme se prozkoumat i blízké okolí.

Pobřeží je tady dost divoké a kamenité, ...

... ale za výběžkem Fokiotripes jsme nějakou tu zašívárnu přece jen našli :-) V pozadí se rýsuje letovisko Vari.

Již máme skútřík a vydáváme se po východním pobřeží na jih. První zastávka je právě záliv Vari. Je hezký, ale místní pláž je plná slunečníků a tak nás ke koupání neláká.

Další krátkou pauzičku uděláme na pláži Achladi ...

... a následuje další letovisko Megalos Gialos. Místní pláž vypadá příjemně, ale i tady je docela nával.

Pokračujeme dál kolem kostelíka Ag. Antonios s několika zvony ...

... a na nedaléké pláži Ambela si uděláme krátký piknik.

Vím, že v této oblasti by se měly nacházet pláže Tria Lagonia a tak tady trochu bloudíme a narážíme na soukromé pozemky. K plážím nemůžeme najít cestu, tak to vzdáváme. Ale ten domeček s bazénem bych brala :-)

Přes Poseidonia dojedeme až na pláž Komito. Přestože je tu plážový bar a dost lidí, líbí se nám tady a zůstáváme. Pěšky se pak ještě vydáváme přes kopec ...

... prozkoumat blízké okolí.

Pokračujeme směr Finikas a míjíme pláž Agathopes. Jsme trošku zaskočeni tím, jak je na většině pláží plno :-(.

Nevzdáváme to a pokračujeme dál ... určitě na nás někde čeká ta naše vysněná pláž.

Poseidonia - pláž Voulgari je hned pod silnicí, takže i tu necháváme být.

Přijíždíme do Finikas, které je vyhlášené pořádáním závodů plachetnic a také zde prý mají jeden z nejlepších volejbalových týmů v Řecku.

V přístavu obdivujeme bronzovou sochu člověka s delfínem.

Nakoukneme ještě na plážičku Kokkina, která je blízko Finikas, ale nijak zvlášť nás nenadchne a tak pro dnešek končíme s objevováním.

Při návratu zastavíme ve vnitrozemí, ve vesničce Chrousa. Je to taková oáza klidu, obklopená borovým hájem.

Zaujaly nás zde honosné vily, ...

... překrásné zahrady, ...

... v kontrastu se starými ruinami, ...

... které možná kdysi také zářily.

Bylo zajímavé se tady procházet.

Ještě krátké zastavení u katolického kostela Panny Marie. Uvnitř nás naprosto dostala reprodukovaná, působivá hudba. V dáli září bílé domečky hlavního města.

A teď už opravdu domů! Projeli jsme půl ostrova ... na jeden den až příliš mnoho zážitků.

Příští den začínáme na západě u Galissas.

Od moře vyjedeme vysoko do kopců a pak už pokračujeme po svých.

V plánu je výšlap k jeskynní kapli Ag. Stefanos.

Asi po půlhodince spatříme cíl.

Je příjemné si tady posedět a poslouchat moře ...

... nebo jen tak čučet na obzor ...

... a nabírat sílu před zpáteční cestou.

V kapličce můžete nechat vzkaz :-)

Tak tohle byl bezva výlet.

Nádherný záliv Galissas. Mělké, teplé moře, ale mraky lidí :-(. Začínáme si uvědomovat, že Syros je velmi oblíbený samotnými Řeky a ti tady tráví víkendy i dovolené.

Přeběhneme tedy přes kopec ...

... na klidnější plážičku Armeos, ...

... kde strávíme pár hodin a užijeme si bezva relax.

Cestou zpátky k motorce se vyškrábeme ke kostelíku Ag. Pakou, ...

... výhledy odsud na Galissas jsou nádherné.

Dnešní putování zakončíme v Kini.

Je to velmi rušné letovisko, pláž i taverny praskají ve švech ...

... a tak pozdravíme mořskou pannu, ochránkyni všech rybářů, kteří se ztratili na moři ...

... a prcháme odsud.

Vracíme se přes hlavní město ...

... které je ze všech stran impozantní.

Tam, kde jsme včera skončili, dnes navážeme. Pod námi Kini. Na dnešní výlet se moc těšíme, protože nás čeká jedna z nejkrásnějších pláží ostrova.

Cestou ještě uděláme malou zastávku v kláštěře Ag. Varvara, ...

... jehož nádhera nám doslova vezme dech.

Zobrazení života a mučednické smrti Sv. Varvary jsou velmi působivá.

Necháváme za sebou pláž Delfini a stoupáme do kopců ...

... a pak kozí stezkou kopírujeme pobřeží ...

... a když vyfuníme na nejvyšší bod, rozprostře se před námi úchvatný pohled na pláž Varvarousa.

Nadšení nás popohání kupředu a nemůžeme se dočkat, až budeme dole.

Zakotvíme pod tamaryškem a užijeme si tady skvělý den poflakování, koupání, čtení ... prostě balzám. I přesto, že cesta sem je náročnější, vrátili jsme se sem během naší dovolené ještě jednou. Varvarousa za tu námahu rozhodně stojí!

Při návratu se opět nemůžeme nabažit pohledů na hlavní město ...

...

Protože jsme si včera užili báječný den na Varvarouse, dnes zkusíme její sousedku, pláž Aetos. Z Varvarousy se na ní dá přejít, ale my jsme zvolili jinou cestu. Dojeli jsme do horské osady Papouri ...

... a odtamtud jsme scházeli dolů ...

... a nechtěli myslet na to, jak to půjde zpátky nahoru :-).

Plážička už se nám dole rýsuje ...

... a tušíme, že to bude opět nádhera.

A opravdu je ...

Škoda jen, že z Kini sem občas přifrčí lodní taxi a vyklopí sem pár lidí i se slunečníky.

Ale jinak je to tady ráj se zlatým pískem ...

... a křišťálově čistým mořem.

Jen neradi odcházíme ...

... tam někam k těm stožárům se musíme vyškrábat ... aaach jo :-(

To, že pro nás bude sever ostrova (oblast zvaná Ano Meria) magnetem, jsem věděla už při plánování doma.

Máme rádi odlehlá místa s minimem lidí, kam si musí člověk za tou nádherou trochu vyšlápnout.

Pod námi pláž Marmara, kterou si necháme na jindy ...

... a míříme k pláži Gria Spilia, (The Old Cave, či Americanou).

V této suché krajině jsou stromy zázrakem a tak mají svůj příběh. V r. 1964 se Američan John H.G Pierson zamiloval do zdejší pusté krajiny ...

... a během následujích 30 let vysazoval stromy, ...

... až vznikla tato oáza.

Gria Spilia je opravdu hezká. Bohužel i sem z Kini zajíždí lodní taxi s turisty :-(.

My ale ještě pokračujeme po pobřeží za další kráskou ...

... k pláži Grammata ...

... tady jsme celé odpoledne sami.

Odcházíme se sklánějícím se sluncem ...

... a je to vážně nádhera!

Dnešní den věnujeme návštěvě hlavního města.

Začínáme v přístavu ...

... kde kotví spousta lodí a velké trajekty tu pendlují sem a tam.

V přístavu si nemůžete nevšimnout okřídlené sochy s vavřínovým věncem v jedné ruce a mečem v druhé, hledíc hrdě na Egejské moře. Byla vytvořena na památku řeckého hnutí odporu během války.

Z přístavu stoupáme uličkami ...

... ke kostelu Nanebevzetí Panny Marie.

Nádhera, která skrývá poklad ...

... vzácné ikony El Greca "Usnutí Panny Marie".

Uličky hlavního města jsou malebné a upravené ...

... a občas se v nich ztrácíme.

I kostely a chrámy jsou krásné, ...

... se spoustou zeleně a květin okolo, ...

... uvnitř bohatě zdobené, až přechází zrak.

Byzantský kostel Ag. Nikolaos je jednou z nejpůsobivějších staveb hlavního města.

Pod ním se nachází čtvrť Vaporia ...

... nazývaná také Malé Benátky.

Na nejvyšším bodě hlavního města se majestátně tyčí kostel zasvěcený Vzkříšení Krista. Když připlouváte na Syros, už z dálky si ho všimnete ...

... zrovna tak jako jeho souseda na protějším kopci, katolického kostela Ag. Georgios ve staré části města.

Můžete si tady posedět ve stínu stromů ...

... s úchvatnými výhledy do daleka.

Nesmíme zapomenout ani na krásné náměstí Miaouli. Socha admirála Andrease Miaoulise, hrdiny řecké války za nezávislost, se tyčí před místní radnicí.

Nedaleko náměstí se nachází divadlo Apollon, ...

... které je prý považováno za zmenšeninu milánské La Scaly v její původní podobě.

Nevím, v La Scale jsem nebyla :-), ale i tady musí být každé představení silným zážitkem.

Městem by se dalo courat dlouhé hodiny a pořád by bylo co objevovat, ale my chceme ještě zmapovat pobřeží nad hlavním městem.

Zastávku uděláme u kostela Ag. Dimitrios, ale brána je zavřená.

Bohužel ani další objevování nám nepřálo. Plážičky v této části ostrova jsou buď nedostupné nebo na soukromých pozemcích nebo se nám ani moc nelíbily.

Nazítří se znova vracíme do pustiny Ano Meria. Na jaře, když kvete tymián, to musí být pastva pro oči.

Máme tady ještě co objevovat a tahle kráska bude určitě stát za to!

Marmara byla úchvatná ...

... a my jsme si ji náramně užili :-)

Z Marmary se dá přes kopec přejít na vedlejší Megha Lakkos, která také slibuje skvělé zážitky.

Pozdě odpoledne, když připluje plachetnice, zvedáme kotvy. Ať si tu pohodu tady může zase užít někdo jiný.

Při zpáteční cestě si chceme ještě projít staré město - Ano Syros. Začneme u kostelíka Ag. Athanasios. Je působivě umístěný v rokli, obklopený platany a tekoucí pramenitou vodou.

Pak se vnoříme do uliček starého města.

I tady je spousta krásných zákoutí, radost pohledět, ...

... obdivujeme detaily.

Procházkou dojdeme až ke zdejší nejvýznamnější stavbě, katolickému kostelu Ag. Georgios ...

... celé Ermopouli tady máme jako na dlani.

Poslední den výletování ... kam jinam, než do Ano Meria :-) Měli jsme v plánu dojít ke skalním útvarům Shizomenes, ale po několika marných pokusech najít cestu, to vzdáváme :-(

Mrzí nás to, ale máme náhradní variantu - tam hluboko pod námi je pláž Lia.

Dolů to šlo jedna radost :-) ...

... a pláž máme téměř pro sebe.

Nahoru jsme málem vypustili duši. Často se zastavujeme nejen proto, abychom nabrali dech, ale s touhou navždy si uchovat vzpomínku na tuhle drsnou, ale krásnou krajinu.