Na úvodní stránku
Napsat vlastní cestopis
Fotogalerie
Videogalerie
Recenze hotelů a apartmánů
Recenze míst
Recenze taveren
Diskuzní fórum
Přihlášení
Jste nepřihlášen
OnLine: 1 | 34
Melissa travel
Ochrana osobních údajů
© 2002 Řecko a řecké ostrovy

 INFO O OSTROVECH Tinos, Syros, Serifos, Sifnos aj.....

Zařazení:
Tinos
Odpovědí:
91
Fotografií:
36
Návštěv:
10434
 
 
02.08.10 18:22
Byl v poslední době/nebo i dřív/ někdo na nějakém z těchto Kykládských ostrůvků /TINOS,SYROS,SERIFOS,SIFNOS,SIKINOS,KIMOLOS,MILOS,KYTHNOS/? Třeba i bez ck?Nějaké zkušenosti,tipy na výlety,zajímavá místa,prostě co stojí za to vidět...Díky za jakékoli info.
 
 
01.12.18 11:45
Pridala som kratučké video pláže Livada na Tinose. Boli sme ňou nadšení. https://recko.name/video.php?id=729&str=1
Mimochodom, Kaló mína!
 
 
 
06.01.18 11:32
Na Tinose nás okrem krásnych dedín s podlubiami zaujali aj tamojšie granitové balvany. Zábery z autokamery a zopár fotiek nájdete vo videu, ktoré som vložila na http://recko.name/video.php?id=656&str=1
To Hanka - machajda: Ďakujem
 
 
 
17.08.17 20:25
Katy, mám to přečteno, chodí mi upozornění ze Tvých stránek - moc hezký článek, díky za něj
 
 
17.08.17 18:12
Batty, videla som a krásne si zaspomínala
Pridávam ďalší článok o našom vlaňajšom Tinose. Skôr som, žiaľ, nestíhala. Tentoraz je o Chore http://kapab.sk/tinos-chora-evangelistria-poseidon/ Dúfam, že zaujme. (Práve nedávno tam svätili jeden z významných sviatkov.)
 
 
 
13.10.16 10:36
 
 
 
08.07.16 22:40
podlézavě lichometňuji, opět jsem se pobavila, Vy prostě o zážitky jen "zakopáváte" SUPER...jo a děkuji za sz
 
 
 
08.07.16 21:37
Díky všem za krásné příspěvky( ach vy lichometníci), snad budu ty galerie(o jedné nemůže být ani řeči) schopná stvořit...Jen jedno mě mrzí - úplně jsem ze svého povídání vynechala Milos Hanba mi...
Ono to bylo dáno spíš tím, že jsme z něj byly tak trochu v rozpacích. Poudačky o ostrově ještě nezasaženém turismem se staly poněkud nevěrohodnými v momentě, kdy jsme vyhřezly z lodi. Možná se na tom podepsalo i zklamání z ubytka, studií Anemos. Ne snad, že by se jim toho dalo mnoho vytknout, zařízená celkem pěkně, zvenčí úhledná, ale o výhledu do roští, do popelnic na frekventovaný výjezd z majitelovy obří půjčovny nebylo na Bookingu ani zbla. O nějakém kafíčkování ve spoďárech na terásce jsme si mohly taky nechat zdát. Z místní komunikace, vzdálené cca 3m od posedu na nás zíral kdejaký kolemjdoucí a při otevření dveří do místnosti měl tento výhled přímo na naše postele...Jakýsi místní stařík si tuto vyhlídku tak oblíbil, že jsme ho denně nacházely sedět přímo naproti nám na betonové podezdívce a kochati se dlouze našimi nespornými půvaby. Při jenom z návratů z koupání jsem jej slušně pozdravila, po zdraví se poptala a cože sedá právě tady? Odpověď, že se sem chodí osvěžit nás poněkud šokovala. Na toto místo pralo slunce v až do svého západu, zjevně se tedy cítil osvěžován naší přítomností. No, každého holt drží při životě něco jiného...Jala jsem se převléknout v utajení schovaná za dveřmi od skříně, aby při náhodném otevření nepřišel papoulis o iluze, vymáchala plavky, leč při jejich zavěšování mi upadl kolíček do suterénu pod námi. Křepce jsem pro něj odskotačila a při návratu jsem zavadila půvabnou nožkou o hranu schodu a s rachotem se sesrala dědkovi přímo pod sesli. Od té doby se neukázal...
Toliko k soukromí v tomto ubytku. Majitel sám byl poněkud arogantní obtloustlý frajer, který zjevně netušil, že mu má někdo přijet, a že se mu to tam střídalo... Když jsem se na něj dobouchala, zavrčel - co chcete? Pak nám milostivě otevřel a vzal si ode mne doklady, které jsem po několika dnech pracně získávala zpět. Kdykoliv procházel kolem nás, předstíral, že jsme neviditelné. Totéž při odjezdu. Takový srdečný řecký chlapík to byl...I z toho pramenil jakýsi pocit rozčarování a chvíli jsme to vážně rozdýchávaly. Pak jsme ale vyrazily poznávat ostrov a jeho neuvěřitelná porce divukrás ubrousila hroty všem nepříjemným pocitům...Tak snad, vracejíc se ve vzpomínkách, přecejen něco málo napíšu.
 
 
 
08.07.16 13:59
Jiasas aj ja sa uz nemozem dockat nejakych galerii. Manoulka - uz na tom pracujes ? Zdenko - dufam ze tiez pridas velku galeriu
 
 
 
08.07.16 13:26
Zdenku, máš pravdu a já doufám, že Manoulka nesvěřila svoje zážitky jenom internetu, ale že napíše minimálně deník, optimálně knihu! A ty jistě dáš taky svoje úžasné a krásně zdokumentované zážitky na svůj web.
 
 
 
08.07.16 13:13
No dámy... člověk se vleče po řeckých horách, div se mu vyplazený jazyk nezachytává o stezku, že by se něčeho studeného rád napil, že by si dal ten výbornej gyros, který v horách prostě nemaj :D a vy si tu sepisujete takový gastro seriál místního života v kykládských uličkách Mysleli jsme na vás často, ale prostě nebyl vůbec čas tohle úžasné čtení za pochodu sledovat Když byla chvilka času, byla noc...třeba na záchodě, abych nevzbudil Peťulu v ložnici... tam jsem probíral fotky, sepisoval reportáž na Facebook a pak zase hurá někam do přírody. Sepisovat takový "deníček" není lehké, ale rád se k němu pak člověk vrací a může sdílet své zážitky s dalšími. Zdeni, máš opravdu velké nadání a Tvoje texty musejí rozesmát snad úplně každého Zaskákaly jste si po Kykládách fakt excelentně, dokonce málem došlo i na francouzáky od popíka... to se každému hned nepoštěstí Ten "trimera" víkend nás koukám všechny šokoval a to v červnu jezdíme každý rok My ho chytli až letos na Lefkádě a myslel jsem, že opravdu umřu. To samé psal Dan z Elafonisosu a teď i vy. Jediné místo, kde byl klid, bylo jen v horách, odkud jsme si to pitomci namířili přímo na Lefkádu mezi kolony aut. Chybama se člověk učí... takže příště zapsat "trimero" do kalendáře a dělat všechno obráceně než Ti ostatní Já se toho bude držet... Díky za překrásné čtení, už se těším na fotečky i na případné setkání na dalším srazu... Zdeněk
 
 
 
24.06.16 09:29
Myslím, že je načase uzavřít konečně Serifos. Původně se zdálo, že o něm ani nebude co psát, ale je. Napohled je to ostrůvek pustý, vísky skoro žádné, ale krás se tu dá nalézt za 3 dny dostatek. Pro fajnšmekry, zlézající každou skalku, kopec i horu a nořící se do jeskyněk je to i na delší pobyt. My jsme spíš pozorovatelky života, taveren, dobrého jídla a dostupných terénů a podle toho vypadá i moje povídání. Ráno jsem si přivstala, pokud se tomu tak dá říci, neb.slunce už peklo, nechala ségrušku chrupkat a vyjela si sama do Chory něco nafotit. Oj, to byl balzám na duši! Všude absolutní klid, na náměstí, včera natřískané lidmi se povalovaly jen prázdné židle a majitelé snídali na zápraží. Dala jsem řeč s babkou odvedle, ta jen houkla a Zefirenia už mi vařila kafe. Všude stín, proplétala jsem se úzkými průlezy a krása městečka se vyloupla jako právě stvořená štětcem malíře. Zdolala jsem i infarktové schodiště k hornímu kostelíku, tradičně zavřenému. Čím víc úsilí tu člověk vyvíjí, tím menší odměny se mu za to dostane. Užila jsem si aspoň famózní výhled a uznala jej jako odměnu dostatečnou. Cestou na parkoviště na zastávce autobusu visel plakátek s upoutávkou na nějakou folklórní akci. Povzdechla jsem si, že už to bylo a 2 babky, čekající na autobus se daly do řeči. Čekaly už dlouho a autobus nikde. Jely do Livadi, tak jsem jim nabídla odvoz. Asi jely autem prvně v životě, protože se mi začaly obě cpát na přední sedadlo. Rozehnala jsem je na svá místa a na další zastávce jsme přibraly ještě jednu babku. Žehnaly mi celou cestu, jakýže jsem to dobrý člověk. Jó jó. to já jsem V Livadi jsme společně zašly na kafe, aby se aspoň nějak revanšovaly...Pak jsem naložila konečně Galču a jely jsme opět směrem Bílá věž, odkud je krásný výhled na Moni Evangelistrias, klášterek s modrou a dvěma červenými kupolemi. Prohlídku jsme neriskovaly, určitě by byl zas zavřený. Pláž v Megalo Livadi jsme jen nafotily, vložím ji, stejně jako všechny ostatní, do galerie. Pak už jsme pokračovaly podél pobřeží do Koutalasu se stejnojmennou pláží. Je to místo s pozůstatky po těžební činnosti, ruchali zde rudu jakousi, pak skončili a celé to nechali půvabně zchátrat. Od starých budov a strojů až po předchůdce našich řadových domků, určených zjevně pro dělnickou třídu. Do prostoru nad mořem ční dodnes kovový půlmost, odkud se pomocí pásových dopravníků posouvala vykutaná ruda na nákladní lodě. Pamlsek pro fotografy. Lehce předsmažené jsme se chvátaly ochladit do mořských vln na pláži Gonema. Bylo divné, že tam není ve vodě ni noha. Nevstoupila ni naše. Pláž i vlez do vody byla jedna obří hromada obřích šutrů. No nic, snad přežijem a vykoupem se až u nás. Tak jsme i učinily. Večeře opět u Takise a opět famózní. Už jsme si zvykly, že tam vždy procházíme uvítacím ceremoniálem a při odchodu zase špalírem líbajících a objímajících číšníků vč. majitele. Při první návštěvě jsme dostaly melouna a sladkosti. Při druhé víno a slevu 5€.Při třetí vše předešlé a slevu 12€. Původní cena přeškrtána a šéf prý vzkazuje...
Radostně nám zapózovali na focení, před odjezdem ještě zajdem na obídek.
Při návratu na hotel k našim slechům dolehly libozvučné melodie Kréťany zpívané. Ach! Hotel zapomenut a už sedíme v taverně vedle nich a posloucháme. Psychicky jsem to nezvládla a šla je poprosit, zda by mi zazpívali tu moji zamilovanou a jestli si ji mohu zazpívat s nimi. Za radostného pokřiku, jaký mám dobrý vkus a brááávo mi byla nabídnuta sesle a už jsme zpívali. Nikdy jsem tak nečinila s větší radostí...
Byl to nádherný večer. Ráno klasika. Balení. Fuj. Naštěstí jsme si mohly nechat pokoj až do odjezdu, takže jsme se šly válet k vodě, pak sprcha, pozdní oběd u Takise a odjezd do přístavu. Majitel dámy sám osobně odvezl. Dobré služby v hotýlku Asteri. Pak už přirazil k molu Sea speed, malá rychlá loď, takový plovací Olympic Air i s všemi průvodními jevy a Serifos se stal v tom okamžení jen příjemnou vzpomínkou...
 
 
 
23.06.16 15:45
Zdeni, parafrázujem tvoje slová "znamenité je slabé až uboze nevýstižné slovo" na vyjadrenie pochvaly tvojho rozprávačského umenia. Skvelé čítanie!
Mimochodom, všetko najlepšie k tvojim dnešným meninám
 
 
 
23.06.16 11:03
Druhý den zrána - no, spíš těsně před polednem vyjíždíme k vyhlášené pláži Psilí Ámmos. Pověst nelhala, je krásná, s jemným pískem, čistá a neorganizovaná, přesně jak to máme rády. Jen přístup k ní je poněkud schodnatý a dolní prachová část je originálně vyztužena zapuštěnými plechovkami od piva. Poté osvěženy a výstupem k rozžhavenému autu znovu zdrchány odjíždíme kolem Ag. Giannis, marně se snažíc tu odpornou starou plechovku jakýmkoliv způsobem zchladit. Otevřenými okénky se na nás valí horký vzduch, z větracích otvorů uvnitř rozpálený a stín nikde nadohled. Zastavujem u kláštera Taxiarchon, doufaje ve chvilkové spočinutí v jeho chladivých zdech. Zdi byly rozpálené jak grilovací pláty, stín nikde a zavřeno. Na nádvoří lehce zanedbaný hřbitůvek, nabízející široko - daleko jedin é místo ke spočinutí. Moc nechybělo. Z posledních sil jsme rozhýbaly naše pojízdné krematorium a popojely k Pyrgosu, opuštěné vesnici na kopečku, která kdysi bývala hlavním centrem ostrůvku. Po pár krocích a focení jsme se odplazily zpět a s vidinou koupání v něčem jiném, než ve vlastním potu odhrkaly k pláži Sykamia. Už cesta k ní rákosovou alejí nevěstila nic dobrého. Jistě. Šutry, šutry, šutry. Nic než šutry. Aspoň tavernu že tam měli. Sluply jsme pát předkrmů, dopřály si studené pití, naše několikrát převařené vody jsme uvrhly do kontejneru. Cestou zpět bylo slušné světlo na focení Chory ze všech myslitelných míst, je velmi malebná. Bylo nám doporučeno vyhnout se její prohlídce přes den, pokud je nám život milý a zajít raději až s večerem, kdy už je méně horoucí. Zašly jsme tedy. Jednou uličkou jsme vstoupily a druhou zmateně prchaly pryč, pokud se to tak dá nazvat. Téměř všichni připluvší Kréťané se rozhodli strávit večer právě tady, větší průvody jsem viděla jen na demonstracích v Athénách. Náměstíčka natřískaná, taverníci kmitali, Řekové hulákali a spočinutí byla čirá iluze. Spásu jsme našly opět u Takise. Není mnoho taveren, kde bychom se odvážily pojíst pokrmy nám neznámé, natožpak rybího původu. Tady ano. Vysvětlili nám, oč se jedná a my se ládovaly rybami všech velikostí a druhů a úprav. Znamenité je slabé až uboze nevýstižné slovo. Ve vedlejší taverně seděla skupina krétských důchodců, kteří se na Choru vyprdli, jeden měl akordeon a druhý kytaru a za tohoto neobvyklého doprovodu valili jednu lidovku za druhou, po chvíli se tetky zvedly a začly tanečkovat a já blb nechala doma foťák. Když zpívali moji oblíbenou Se agapó, giatí eíse oréa, slzička ukápla a tiše jsem si ji zpívala s nimi. Moc příjemné završení večera, v které jsme ani nedoufaly. Obecně je totiž zatím na všech kykládských ostrůvcích v tavernách hrobové ticho, jen z barů se ozývá to nepříjemné bububaba jak tomu říkají Řekové...
 
 
 
23.06.16 10:16
Fousáči mně pobavili, ale moc jim to šluší. Řekové jsou nejstylovější hipsteři.
Já jsem na to zvyklá, doma jsou fousy 30 let. Ono už to začíná převládat i u nás.
 
 
 
23.06.16 08:32
Serifos...Odplouvaje z Kythnosu nemohly jsme přehlédnout mnoho desítek aut a obrovský dav turistů, vyvržených z útrob trajektu. Lehce nás to vyděsilo, zdálo se, že turisté budou mít na ostrůvku převahu. Ještě, že odplouváme, na Serifosu bude klid...Nabrali jsme seknu 1,5 hoďky právě díky vyprazdňovacímu rituálu a to jsme ještě netušily, že byl jen částečný. Na ostrůvku jsme opět vystupovaly s davem, naštěstí ne už tak hustým. Ale to jen proto, že ostatní už tam byli. Naštěstí pro nás samí Řekové, většinou z Kréty Tím pádem ale došlo k situaci, že nejezdily autobusy, protože vozily po ostrově Kréťany, všechny 4 taxíky byly zadané až do pozdních nočních hodin a v půjčovnách aut nás hnali už ode dveří, neb neměli jediné auto až do pondělí, kdy se Kréťané opět odsunou. My ovšem taky...Stály jsme tam v tom vedru jak osamělé trosečnice a hledaly řešení. Volání na taxislužbu bylo zbytečné, zavolala jsem tedy ubytovatelům. Prý pro nás pošlou řidiče, ať jsme klidné. Ten dorazil za pár minut, naložil dámy i kufry do mikrobusu a popojel cca 200 m, aby tyto zas vyložil před hotelem. Připadaly jsme si poněkud trapně, ale co, nevědomost hříchu nečiní a my tam byly fakt poprvé. Podle fotek byl hotýlek na pěkné pláži, na klidném místě. Až na obklíčení desítkami dalších ubytek a autostrádu pod okny to byla pravda. Pláž báječná, písková, neznám nic lepšího, než si poránu zaběhnout před snídaní zaplavat. A majitelka Christina byla úžasná. Ještě týž večer nám protekčně vytelefonovala autíčko aspoň na 2 dny. Ptala jsem se, cože se děje, že jsme čekaly klidný a tichý ostrov. Příčinou je tzv. trimera, kdy se Řekové z pevniny a vzdálenějších ostrovů slézají na Kykládách u příležitosti jakýchsi církevních svátků. V kostelech jsme nezaznamenaly žádný význačný pohyb, zato v tavernách bylo natřískáno a pěkně hlučno První večer jsme tedy neprovozavaly nic, jen jsme zašly do skvělé rybí taverny Takis, nepřehlédnutelné díky dvěma koulím, zovoucím se číšníci. Do konce pobytu už jsme nejedly jinde a stali se z nás něco jako přátelé. Každopádně jsme se těšily mimořádným výsadám a celý personál v počtu cca 8 lidí byl neuvěřitelný. Všem, ale opravdu všem doporučuji, když je budete pozdravovat od Zdenky a Galiny z Česka, budete jejich...
 
 
23.06.16 08:08
Parádní počteníčko poránu - díky, Zdeni!
 
 
 
23.06.16 08:02
Bohuslave !
 
 
23.06.16 06:18
Pro manoulka ze dne 22.06.16/01:45

..ahoj. niesom sice dama, dovolim si vsak odpovedat na tvoju otazku a priznavam. ano, nefalsovaneho francuzaka som obdrzal! nie vsak gratis, pekne som si ho kupil v predajni ...
 
 
 
22.06.16 22:32
Opět velmi děkuji za zprostředkované dojmy, nejen z geografie ostrovů. Už jsem zde prahla po příspěvku Jen bych si dovolila malou radu, a to, jestli nebylo těch "prosíků" v kostelících už moc? Protože "Tak dlouho se chodí s prosíkem do kostela, až se pop utrhne" Velmi děkuji a těším se na další info
 
 
 
22.06.16 01:45
Je teplá, až horká noc, sedím u vínka na balkóně na Milosu a snažím se již podruhé odstranit tu sekyru zde zaseknutou. Ta první se mi nemilosrdně smazala větu před odesláním a nalézti ji nelze, což mě téměř donutilo k slzám. Nicméně jsem tvor vytrvalý. V takovém tempu, kterým my 2 postupujem lze jen stěží nalézt čas na rozjímání, natož na psaní... Ještě tedy ke Kythnosu. Opustily jsme rozjuchané ženštiny v Dryopidě, měly jsme ještě další plány. Uznaly jsme za vhodné navštívit další posvátné místo, tentokrát klášter Panagia Kanala. jedná se o místní svatou, která, když je v dobrém rozmaru, je ochotna činiti zázraky. Vložily jsme drobný úplateček do obří kasičky v naději, že právě my budem ty vyvolené. Zdá se, že náš příklon k místním svatým celebritám je až podezřelý...Po obkroužení části ostrůvku a zvěčnění několika dalších ágiů a rozkošných zátočin s plážemi sic malebnými, ale pro nás nepoužitelnými, vrátily jsme se do Driopidy, kde samozřejmě svatba už dávno proběhla. Nevěsta se zmítala ve víru tance v tílku a kraťasech a ženich již též odhodil svatební háv a s vlajícími vousy předváděl šílené taneční kreace. Vlastně už to byla taková hospodská tancovačka na řecký způsob...Opět nás obdařili ochutnávkou dobrot a pózovali a bavili se a vysvětlovali mi, kdo je kdo a kdo s kým...Gali, věrna své zásadě o nevměšování se do cizích věcí setrvala stydlivě a naprosto zbytečně venku, leč i odtud měla přehled. Ukojivše svou posedlost, vrátila jsem se k opuštěné sestřičce a společně jsme usedly v kaféniu, jehož majitel si odběhl od natírání dveří, aby nás pohostil. Když dorazil místní popík, jala sem se ho tajně fotit, z souladu se zkušeností s jejich obecnou nechutí se nechat tůristy zvěčňovat. Prohlédl mé úmysly záhy a k našemu překvapení se zvěčňoval s nevšedním nadšením. Asi jsme musely nahoře hodně našplhat, když nám nejvyšší seslal regulérního zástupce, abychom došly spasení. A že se pověřený snažil, o tom žádná. Po focení s Gali se vrhl na mne a spásal...Dámy, přiznejte se, která z vás kdy obdržela nefalšovaného francouzáka od řeckého popa??? A 2x? Když se snažil spasit i Galču, raději jsme se rozžehnaly a odjely balit...Poslední den jsme měly ještě autíčko, dohodly jsme se tedy, že už si Loutra nenecháme ujít. Plavky jsem tentokrát měla, nic nebránilo plán uskutečnit. Sledovala jsem, jak se Gali noří v magickou hlubinu a slastně vrní nad teplotou vody. Vrhla jsem se tedy za ní, že si to též užiju. Užila. Když jsme se po pár tempech urychleně vracely s omrzlinami prvního stupně, nezbylo, než bezohledně vyštvat místní robátka z termální louže a vrhnout se tam samy. Můj ponor ovšem vyvolal jakýsi protiproud, takže voda se vrátila prudce zpět, odkud vyšla a vírem strhla všechen železitý kal. Bazének se zbarvil během pár minut dorezata, takže nezbylo, než se za doprovodu pohoršených pohledů fofrem odporoučet. Nu což, stejně nám za chvíli pluje loď. Ale ještě se stihnem stavit ukojit trýznivý hlad v přitažlivé taverně kousek nad Lutrou. Usedly jsme, objednaly, všichni byli neuvěřitelně milí, ale trvalo jim to neuvěřitelně dlouho. Když jsem jim převyprávěla historii naší rodiny, přinesli vytoužený žvanec. Ovšem čas na jeho pozření již došel, takže paketo a rychle pryč. Loď jsme nicméně stihly a přeplouváme na Serifos...
 
 
 
19.06.16 12:11
Takže fotky nebudou, ty zařadím do galerie, snad ji proboha stvořím. Bude to nejméně 5 kousků, už teď se těším na probdělé noci...
Druhý den na Kythnosu stál zato, nevím, jestli ještě kdy zažijem podobný. Po nezbytných drobných ranních rituálech jsme kolem poledne odrazily od studií, odhodlané navštívit městečko Dryopida, které nás zaujalo svou malebností už při pohledu zdáli. Když jsme se k němu konečně prozákrutovaly, bylo snad ještě hezčí. Dokonce jsme shodně konstatovaly, že i hezčí, než Chora, neb je přirozeně malebné, velmi autentické a nejen načančané pro turisty, leč čisťoučké z vlastního přesvědčení jeho skvělých obyvatel...
Uličky uzoučké, krásné a skoro prázdné. Brzy jsme zjistily proč. Téměř všechny místní ženy byly natlačené v jedné uličce, kde se v jednom z domečků chystaly dobroty na svatbu. Tak narvaný miniprostor jsme ještě neviděly. Chtěly jsme vycouvat, leč místní kyries se nás ruče chopily, dostaly jsme svatební zástěrky( které si vezem domů jako svátost), vnutily nám k ochutnání sladkou medovou dobrotu a mohla jsem fotit, co hrdlo ráčilo, ba i vevnitř. Samozřejmě jsem toho náležitě využila a vnikla. Poté jsme opustily centrum dění, oblažené pozváním na svatbu. No, na místní poměry spíš svatbičku. Kde v té době dleli chlapi nevíme, ale tušíme. Snad z té svatby ještě něco stihnem, máme totiž hodně plánů a málo času. Takže pokračování příště, jelikož ten krutý nedostatek času se vztahuje i na Serifos, kde právě prodléváme...
 
 
17.06.16 12:33
Kythnos - co o něm stručně napsat, když už mi zbývá jen 1 příspěvek...To prostě nejde.
Vylezly jsme z lodi, uondané, ulepené a hladové v Merichas, prťavém přístavku. Ubytko prý je kousíček, to lehce najdem, psala majitelka se zjevnou neochotou si tam dámy vyzvednout. Zkřížily jsme jí plány telefonátem z přístavní taverny, takže přihrkala aspoň pro kufry. Dámy už dokráčely samy. Ubytko doporučit nemohu, absolutní čistota, výhled a prostorný balkón jsou jedinou výhodou. Jinak tu prostorného není nic...Dokonce i postel jsme měly manželskou s jedním prostěradlem na přikrytí. Noční tulení jsme se striktně odmítly a vyžebraly druhé. Chybí tu i základní věci jako varná konvice, nůž, otvírák, jakékoliv odkládací prostory v kuchyni i v koupelně. To byla ovšem jediná vada na kráse, kterou jsme ve světle dalších pozitiv lehce zvládly. První večer v taverně jsme se klasicky přežraly, jemněji to nazvat nelze. Příznačné pro tento ostrov je: ne tak výtečné jídlo, jako na Syrosu, ale 2 - 3x větší porce - zbytek špaget, které Gali nedojedla, vydal zabalený v pakétu na oběd pro obě a ještě se vyhazovalo. Ráno jsem mazala pro autíčko, kraxna je pro něj lichotka asi taková, jako pro mě mladá paní. Vrže na něm všechno, co se otvírá, šalty tak napotřetí, sedadla flekatá, kufr jsme raději vůbec nepoužily v hrůze, že nám ze zaprášených zákoutí nalezou do tašek pavouci, kterých tu je mimochodem požehnaně. A statných, urostlých a žravých...Do boku má chuděra promáčklou díru, zatímco druhý bok má jen elegantně odřený. Po celou jízdu se nám otvírala kapota a displej vysílal nesčetně varovných signálů, kterým jsme přestaly záhy věnovat pozornost. Ale všechny vezdejší kopce zvládl statečně a že jich bylo...Jako první výletní místo jsme vybraly lázeňské městečko Loutra, kde vyvěrají teplé prameny. Těšily jsme se, jak slastně vnoříme svá stále bílá tělesa do kapaliny, jejíž objem bude vytlačen mým tělesem téměř absolutně, nejsa schopno jakéhokoliv nadlehčení...Slunce sálalo a horká voda lákala. Bazének, vytvořený na okraji pláže několika většími kameny byl však již zcela zaplněn dvěma jinými turisty. Tak si aspoň zaplavem v průzračné, i když studenější vodě. Tedy, zaplavaly bychom, kdybych si vzala plavky. Jó jó, už to přišlo...
Daly jsme si frapé a vracely se domů. Plavky byly, leč koupání už ne. Zbytek dne jsme projezdily po malebných zátočinách, slibujících krásné pláže, na místě jsme zjistily, že jsou převážně kamenité, což nevyhovuje našim choulostivým nožkám. Pojedem na Kolonu, hurá, ta je nádherná, úzká písečná šíje mezi ostrovem a přilehlým ostrůvkem, tam si užijem...Užily. Po příjezdu do vesnice jsme zjistily, že je třeba překonat horský masiv cestou vhodnou možná pro džíp, ale nikoliv pro našeho chřadnoucího a znetvořeného chcípáčka. Odložily jsme ho dole a k údivu místních jsme se vydaly ve 40°C na horskou túru mezi rozpálenými pavoučími zídkami a šutry v naději, že si tu Kolonu aspoň svrchu vyfotíme, když už nedolezem až k ní. Hmmm...Všechny lákavé svrchní fotky byly pořízeny zjevně dronem, klasicky se celá pláž nedala odnikud zvěčnit. S vyplazenými jazyky, občas svlaženými horkou vodou z flašky, jaly jsme se potupně vracet. Shora se jevila krásnou i běžná pláž pod námi, na které se ale nikdo nekoupal. Kotvily tam totiž jachty a pláž byla zaplavena odpadky původem zjevně právě z nich. Turisti...Ten den jsme si už nezaplavaly...Zato jsme objevily spoustu přemalebných míst a především - Choru. Tak nádherné místo jsme ještě neviděly, udělám z ní speciální video. Ale hlavně, každý se tu snámi dával do řeči dmuli se pýchou a děkovali, když jsme chválily krásy jejich ostrova. Rádi a s chutí se nechávali fotit i filmovat, žádné křivé huby a prchání před objektivem. Fotily jsme je při jejich běžných činnostech, povídaly si s nimi a všichni jsme z toho měli nelíčenou radost. Večer jsme uzavřely porcí jídla nelidských rozměrů, dobrým vínkem a s přetíženými pupky se vsoukaly na naši lesbickou postýlku...
Poznatky: Po sebemenším jídle tady zatím bez výjimky následovala nějaká dobrůtka navíc, jednou i zmrzlinový pohár s čokoládou a šlehačkou. Zatím to tady funguje, zatímco jinde už ne...Pro chlapce - Na tomto malém ostrůvku jsou dívky velmi vzhledné, nepoďobané a dokonce ŠTÍHLÉ! Předpokládané obří zadky se nekonají, tudíž je to zatím jediný ostrov, kde moje komplexy nezmizely, alébrž se zdvojnásobily. Zato Gali je tady v kurzu...Pro děvčata: Kluci jsou tu pěkní, statní, urostlí, i když zas ty huby...Ale aspoň mají upravený sestřih...Pro nás ostatní: Toto je první ostrov, kde se neválí rosolnaté stvůrky, zovoucí se dětmi, s tabletem před vyžraným xichtem, ale nezvykle hezké, normální, rozdováděné a štíhlé děti. Sláva! Toť pro dnešek vše, víc toho tam již nenaláduji, končí mi příspěvky. Snad mi Bůh a Admin odpustí, když založím nové vlákno s podobným názvem, aby se to tu úplně neztratilo...Musela bych pak pokračovat roztroušeně v jednotlivých ostrovech, což by asi víceméně ztratilo původní snahu o ucelenost. Máme sbaleno, jdem se ještě vykoupat a 17,45 valíme na Serifos...
 
 
 
17.06.16 06:07
Zdeni a Gali,zdravim na Kythnos! Uz se nemuzu dockat,az se rozepises otomto ostruvku,ktery si musim najit na mape,pac vubec netusim,kde je. Tak pa holky,uzivejte dal.
 
 
17.06.16 01:20
Je kolik je, sedíme polosvlečené na terase a popíjíme výtečné bílé kythnoské vínko Dryopas - všem doporučuji, neb jsem ho s chutí vyžahla i já, skalní milovnice červeného. Je nádherná, teplá a klidná noc a my, přemýšlejíc o zítřejším, naštěstí až podvečerním odjezdu, hodnotíme dny právě uplynulé. Popisovat plavby loďmi by bylo asi zbytečné, tudíž jen velmi krátce. Ta první proběhla víc než zábavně, loď byla plná Řeků a ti to pojali jako příležitost k uspořádání velké sešlosti. Hlučeli až hulákali, chvílemi prozpěvovali, nejvíce se verbálně projevoval spolucestující popík, jenž se v chumlu babizen lehce pozdního, až archaického věku cítil se velmi povzneseně. Vyškoleny z plaveb minulých, nalezly jsme do lodi mezi prvními a tudíž si mohly vybírat z těch nejpohodlnějších seslí. Zcela po řeckém způsobu jsme obsadily gauče pro cca 8 osob a mohly se nerušeně povalovat. Zastávky byly na Parosu, Serifosu a Sifnosu, kde jsme byly vyvrženy z lodi a nuceny čekat na přípoj na Kythnos. Po zakoupení loděnek jsme usedly do nejbližší taverny a já jsem požrala nejskvělejší jehněčí všech dob. Docela bychom i něco více nafotily, ale stihly jsme jen přístav, žvanec je holt žvanec...
Druhá plavba byla nepohodlná, padaly nám lebky na stůl, křesílka titěrná, až při výstupu jsme spatřily oddělení křesílek přepohodlných, kde bychom plavbu úspěšně prochrněly. Mezipřistání se konalo překvapivě opět na Serifosu, takže jsme tam byly už 2x předtím, než tam opravdu dojedem...
A pak jsme spatřily Kythnos! Dlouhé, nanicovaté pobřeží, holé až plešaté, nezajímavé...To bude nuda! Jenže, přátelé, zázraky se dějí...Čekal nás nejkrásnější a nejpřátelštější ostrov, který jsme kdy poznaly
 
 
 
16.06.16 14:13
Zdeni, moc vás obě zdravím a těším se na setkání na Milosu v Adamas!
 
 
 
16.06.16 13:48
Pro manoulka ze dne 16.06.16/09:55

Zdeni, jak píše Radka, slzy smíchu, prosím, zůstaňte tam déle, ať máme to léto veselejší, když to počasí zatím nic moc
 
 
 
16.06.16 13:47
Pro sifaka ze dne 16.06.16/10:13
To jsi mě pobavila Ale třeba by jsi tam našla štěstí a pak byla ta nejkrásnější žena na ostrově
 
 
 
16.06.16 10:13
Pro manoulka ze dne 16.06.16/09:55

Zdeni,píšeš "mírumilovné posouvání"..a vy tam hopsáte z ostrova na ostrov jak kobylky Docela adroš,ne?Doprava funguje bez problémů?

Jinak dík za info pro singles-píšu si-na tyhle ostrovy nejezdit-co kdyby si mně tam někdo chtěl vzít za ženu,v domnění,že jsem místní
 
 
 
16.06.16 10:05
Ahoj Zdeni, opět slzy a záchvaty smíchu Ať se vám pořád daří objevovat další krásy a budeme se těšit na další reportáže Mějte se báječně
 
 
16.06.16 09:55
Hlásíme se po delší odmlce, způsobené jednak únavou z celodenního přemísťování na třetí ostrůvek Kythnos a druhak záchvatem lenosti, kterou přičítám zdejšímu neskutečně klidnému, mírumilovnému a spokojenému posouvání života z jednoho dne na druhý. Se Syrosem jsme se rozloučily couráním městem a pokusem o zakoupení nějakých památečních suvenýrů. Tady jsme narazily...Pakliže jsme nechtěly klesnout až na úplné turistické dno, nezbývalo, než se s touto, jinak bohulibou myšlénkou rozžehnat. Syros je jediný ostrov, odkud si nevezem nic, kromě nutných magnetek do sbírky. Abychom si nepřipadaly jako pouhé konzumentky, završily jsme svůj pobyt zde krutým šlapáním schodů ke klášteru Zmrtvýchvstání spasitele, kterému, kdyby nás spatřil, by se to nejspíš podařilo podruhé. Ale jinak se sem prý dostat nelze.
Za asistence čiperného staříka, který kontroloval naše kroky a při každém pokusu o oddych nás povzbuzoval pokřikem "Ještě pár schodů, výš, výš, už tam budete" jsme se zcela zhuntované doplazily ke kýženému cíli. Zde jsme k našemu zděšení objevily přímo na nádvoří autobusovou zastávku...Aby to nebylo málo, kostel byl zavřený. Jakýsi zdejší činovník, který vcházel bočními dveřmi se tomu velmi podivil, neb mají přece stále otevřeno. Ale asi si popík&comp. odfrčelii na oběd do města. Samozřejmě autem...
Seštrachaly jsme se tedy k tomu svému do hlubin města, tady se nadlábly, objevily nádhernou stařičkou cukrárnu a odebraly se balit. Vstáváme v 5, taxi objednáno na 6, odplouváme v 7.
Ještě doplnění pro chlapce: Děvčata na tomhle ostrově obecně mnoho krásy nepobrala, spíš připomínají ošklivé chlapce. Takže dvojice hezký chlap a ošklivá ženština jsou zde častým jevem...
Pro dívky: Chlapi tu jsou, narozdíl od většiny jiných ostrovů pěkní, urostlí, přiměřeně vysocí, ale huby mají do jednoho zarostlé jak mohamedáni. Prý je to móda...Možná tu přijdou do módy i burky, tak to sledujte, abyste byly in...
Přidat odpověď k tomuto tématu (nejdříve se musíte přihlásit/zaregistrovat)
Greek Market
Booking.com
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním těchto webových stránek s tímto souhlasíte. Více informací