Na úvodní stránku
Napsat vlastní cestopis
Fotogalerie
Videogalerie
Recenze hotelů a apartmánů
Recenze míst
Recenze taveren
Diskuzní fórum
Přihlášení
Jste nepřihlášen
OnLine: 2 | 16
Melissa travel
Ochrana osobních údajů
© 2002 Řecko a řecké ostrovy

Přes Andros na Ikárií - podzim 2020

Melissa Travel
Autor:
bude zveřejněn po ukončení soutěže
Zařazeno:
Ikaria
Napsáno:
30.10.20 15:49
Fotografií:
48
Přečteno:
726
Soutěž:
2020
Tisknout cestopis
Doporučit přátelům
...Tentokrát jsme měli jasno akorát v jedné věci ...začínáme na Androsu a pobudeme tam pár dní s přáteli, no a pak se uvidí. Můj sen je Ikárie... Hodně jsem o Ikarií četl a sbíral informace, ale uvažoval jsem i o trase Andros- Tinos-Kythnos-Mykonos...
Vše budeme řešit až na místě podle trajektů, kdy pojedou a kam. Ubytování také pořešíme až na místě, s jedinou výjimkou. Na Androsu musíme mít zabezpečeno ubytování předem jen z toho důvodu, že se musí něco napsat do formuláře PLF...
Každopádně letenky máme: Z Katovic do Atén . Zpátky, po zrušení letu z Atén, přebukováno na let z Mykonosu do Katovic ... Odlet v pátek 18.9., návrat v útery 6.10... Takže máme k dispozici 19 dní na ostrovech... a hodláme je maximálně využít .
Z domu zarezervováno: 3 noci v Batsi na Androsu.... a teď už zbývá "těšení"...
No tentokrát to není uplně ono...stres při vyplňování PLF, pak stres při čekání na ortel, jestli půjdeme na testy, nebo ne... stres jestli nás pustí vůbec do Polska a pak do Řecka... jestli zase nezruší let a jestli to poletí na čas - v pátek musíme ještě stihnout poslední trajekt z Rafiny na Andros...atd...atd..... Nakonec i stres z hurikánu, kudy se přežene...a jak to bude. Zažili jsme to očekávání před dvěma lety na Kythiře, a nebylo to nic moc.
Nakonec : ... zatím dobrý...ve čtvrtek před půlnocí dorazily kódy s čtyřkou, tak nemusíme na testy ... uff..

Pátek 18.9.202
Na letišti trochu "nervy" - zase nám nefunguje kód na letenkách ... ale personál to přešel a konečně letíme.... zakroužíme nad letištěm... konečně vidíme moře, teď už snad všechno dobře dopadne ... jsme přece v Řecku :-)... a obloha je jasná... hurikán v nedohlednu.
Jdeme na autobusovou zastávku, koukáme na jízdní řád... oproti loňsku autobusů podstatně ubylo. Jede nám to až za hodinu... ale máme čas... Na mobilu kontroluji přesný čas odplutí trajektu z Rafiny. Mělo by to jet v 19,30, takže "super", máme čas na večeři v přístavu, a na Androsu bude čekat David s autem, takže se rýsuje parádní večerní pařba na terase.....
Ale co to?... znovu koukám na stránky "ferries.gr" a žádný trajekt se dnes už nekoná..... prostě ho zrušili... takže přece jenom... máme problém...
Volám Lence, že pozdravujeme, ale dnes bohužel nedorazíme, jestli by nevyrazila do recepce objednaného
"studia" a pokusila se narychlo přebukovat původní 3 dny na 3 dny o den později...
Za chvíli Lenka volá: "jo všechno v pohodě domluveno".... tak paráda, akorát musíme pořešit noc v Rafině...
V přístavu v Rafině, kupujeme lístky na první zítřejší trajekt. Sedáme do první taverny, která je na ráně, dáme pivko a ptáme se majitele, jestli neví o nějakém ubytování... Přece jenom je večer a chtělo by se to ubytovat ...
Vysvětluje, že jsou zde dva hotely ... Jeden "hogo - fogo" hotel , který vidíme z taverny a jeden hotel na náměstí. "Hogo-fogo" je za 80E se snídani, na náměstí je to za 70E... "ty jo, žádná láce", říkáme si.
Po zhlednutí recenzi na netu se přece jenom rozhodujeme pro "Hogo-fogo"... Po všech těch stresech si zasloužíme trochu hýčkání, no ne?....
.....Tak tomu říkám luxus - postel měkoučká, dokonce vlastní župan a trepky... a výhled na moře...
No nic pohodíme věci a jdeme na večeři. Pomalu procházíme přístavem... je to nádhera.. romantický večer v Rafině, s tím jsme teda nepočítali, ale o to je to lepší... tady opravdu panuje pravá řecká atmosféra... Všechen stres z nás padá.. a padá... Dáme chobotnici, kalamáry, salátek a... víno. Jeden džbánek, druhý... No, parádně jsme se dostali "podvobraz".... Když ono to bylo tak dobré...

Sobota 19.9.2020
Ráno dorazil medikán "Zorbas"... Naštěstí už jenom dozvuky... Trochu vlny a slejvák... a čím blíž k Androsu, tím větší ... V přístavu už na nás mávají David s Maxíkem... Jedeme do Batsi.
Batsi - moc pěkné městečko ve svahu, kolem půlkruhové zátoky... na nábřeží množství taveren a malých hotelů. Jsou zde i obchůdky a hlavně dvě skvělé pekárny. Všude ticho a klid, však je už po sezóně.
David s rodinou bydlí asi 200m od nábřeží ve svahu, je to v bludišti uliček. My bydlíme ještě kousek výš. Nejdřív dorazíme k ním, mají skvělý apartmán s obrovskou terasou.... popíjíme ouzo se zvukovou kulisou - jak bubnuje déšť do střechy...
Odpoledne déšť ustává, rychle se ubytujeme v našem studiu , jsme tady jediní hosté..., ještě jednou se ujistíme, že nevadí, že jsme přijeli o den později ...v recepci domluvíme půjčení auta na dva dny (20E/den).
Vyrážíme na 1. výlet... S Davidem, Lenkou, jejich dvěma dětmi, je nás sice v autě šest... ale v Řecku se to tak nebere... auto je dost velké - máme tereňáka.. Jedeme na jih do kláštera Panachrantou, starého min. 1000 let. Klášter Panachrantou leží na severní straně hory Gerakones, je to pevnost ve skalnatých svazích, které jej obklopují. Mezi nesčetnými jeskyněmi, které vítr po staletí vyřezával, byly ty větší dříve používány mnichy a poustevnami. V klášteře je umístěna zázračná ikona Panny Marie. Říká se, že je dílem evangelisty Lukáše. My jsme byli zvědaví hlavně na lebku svatého Panteleimona.
Klášter je dost vysoko v horách a jeli jsme po dost krkolomné cestě, ale fakt to stojí za to. Po vstupu hlavní bránou se sestupuje po kamenném schodišti na první nádvoří, kde je monstrózní platan, pak obrovská kamenná brána a podloubím s kašnou se vstupuje na další nádvoří, kde je další kašna a vstup do svatyně... Dveře byly zamčené, ale po chvíli se objevil mnich, který nám odemkl. Když mnich v kostele rozsvítil světlo, strnuli jsme úžasem. Jsme už zvyklí na nádhernou výzdobu v pravoslavných kostelech, ale zde nám zlatý oltář a posvátné ikony vyrazily dech . Skoro jsme si nevšimli malé stříbrné schránky s lebkou Sv.Panteleimona, která je na levé straně u vstupu .
Škoda, že mnich mluvil jenom francouzsky... nicméně, vzal nás do návštěvní místnosti, kde nám dal ochutnat místní pečivo a pak do obchůdku, kde za chvíli přivedl i mnicha, který mluvil anglicky... tak jsme se přece jenom něco dozvěděli... Tak trochu s povinnosti jsme koupili 2 láhve "místního" vína. Až v apartmánu jsme si na etiketě přečetli, že víno pochází ze Santorini... ha ha.
Po výstupu na terasu nad kostelem nám pohled na východní část ostrova vyrazil dech... měli jsme pocit , že se vznášíme nad centrálním Androsem, Chorou a mořem v pozadí.
Po sjetí pár serpentin, jsme se vypravili na sešlap ke krápníkové jeskyni Foros, která je nad vesnicí Aladinou. Po pár pokusech jsme konečně našli neznačenou stezku mezi zídkami dolů k jeskyní... a měli jsme docela štěstí, protože jeskyně je po sezóně přístupná pouze na objednávku a těsně před naším příchodem objednaná skupina ukončila prohlídku..
Velmi mladá, hezká a milá průvodkyně se uvolila provést i nás. Nejdřív nám rozdala nějaké divné pásky... fakt jsme netušili na co jsou dobré, ale pak nás osvětila... je to jednorázová síťka pod přilbu... no vida jak se tady hledí na hygiénu...
Trochu překvapivé bylo, že do jeskyně je vstup pouze s rouškou, i když jsme tam byli jenom my... ale "befel" je "befel".
Vyfasovali jsme tedy stavařské přilby a baterky a zahájili sestup...
Do jeskyně se vstupuje úzkou svislou šachtou po betonových schodech . Po sestupu nás čekal malý okruh po jeskyních s nádhernou krápníkovou výzdobou... škoda jenom, že mnoho krápníků bylo poničeno bezohlednými "pseudodobrodruhy", kteří jeskyni navštívili, když byl vstup volný....
Jeskyně má neskutečnou atmosféru... procházíte jednotlivými místnostmi a osvětlujete výzdobu pouze vlastními baterkami...
Na závěr dne jsme zajeli do místní taverny s názvem "taverna" ve vesnici Pitrofos u hlavní cesty z Chory... Taverna patří řecko-ukrainskému páru... a slouží hlavně místním... O to líp zde vaří... Dali jsme si jehněčí a kozí a různé speciality z místní zeleniny... mňam... k jídlu samozřejmě skvělé víno.
Hostitelka, když zjistila, že my starší ročníky "gavarime němnožko pa ruski", úplně roztála a povyprávěla nám snad celý příběh svého dlouhého života... "samozřejmě" další víno bylo na účet podniku. Neskutečně jsme se nadlábli.. a při závěrečném placení nám spadla čelist... Jelikož v "podniku" nevedli žádné jídelníčky, tak jsme ani nevěděli kolik co stojí...tak jsme jenom "doufali", že se za ty "hody" finančně nezrujnujeme... Opak byl však pravdou... ceny byly vpravdě lidové...
Po prvním dnu na Androsu se mi zde začínalo opravdu líbit...

Neděle 20.9.2020
Na neděli jsme naplánovali výšlap, respektive sešlap na pláže na jihozápadní straně ostrova... Je tam i archeologické naleziště starobylého města Zagora, ke kterému vede značená turistická trasa...
Ráno nám přivezli mini auto... tak jsem naplánoval okružní trasu s využitím dvou aut: Jedno auto necháme na hlavní cestě na výstupu, narveme se všichni do druhého auta a popojedem dál k jihu.. tam sestoupíme k moři, po pobřeží si projdeme dvě pláže, navštívíme Zagoru a po druhé trase, té značené vystoupáme k prvnímu autu... Takto nebudeme muset šlapat po hlavní cestě a jelikož jenom sestup k moři je cca 5 km, o dost si zkrátíme trasu....
No, nakonec bylo všechno jinak... nějak jsem nepočítal s vpravdě horským terénem na pobřeží Androsu...
Ten den prudce foukalo, v nárazech až 80 km/hod... a nástup trasy byl ve výšce cca 400m nad mořem, kde byl fičák opravdu brutální... Když jsem vystoupil z auta, vytáhl mapu, že zkontroluji trasu, mocný poryv mi ji vyrval z ruky.... a už jsem ji jenom viděl, jak kdesi v dáli plachtí nad mořem... s vypětím všech sil jsme se snažili rychle dostat do závětří, což se nám podařilo jakmile jsme sestoupili s hlavní cesty na kamenitou cestu vinoucí se k pobřeží... nicméně mapa byla v trapu... Tak jsme vyrazili podle "Mapy.cz" v mobilu. Cesta i pláž, na kterou jsme mířili, tam byla zřetelně vyznačená...
Radostně jdeme a těšime se na koupání.... Shora byl nádherný výhled na členité pobřeží, "fjordy", ve kterých jsme tušili plážičky a akvamarinové moře...
Čím víc jsme se blížili k pobřeží, tím víc jsem tušil "zradu"... nejen, že se asi těžko dostaneme dál po pobřeží na archeologickou lokalitu a druhou "výstupní" cestu, ale je otázka, jestli se vůbec dostaneme na nějakou pláž, "kór", když máme sebou ani ne dvouleté a čtyřleté dítě.... ale Klárka si hoví v sedačce a Maxík zdatně šlape a těší se na koupání......
A už vidíme "naší" pláž ... Shora je to nádherný pohled - průzračné moře se zařezává do pobřeží "fjordem" asi 100m dlouhým, na kterého konci je asi 30m široká oblázková bílá pláž... Po bocích jsou vysoké skály porostlé tymiánem šalvějí a jiným divokým kořením... Ale jak se tam dostat... podle "Mapy.cz" vede stezka až na pláž... ale nikde není vidět... a sestup by byl krkolomný i pro zkušeného horolezce...
Smutně vrhneme poslední pohled na krásnou, avšak nedostupnou pláž a rozhodneme se, že jdeme dál, až kam to půjde....
Cesta dál sestupuje.... až na konci... "hurá", jsme odměnění za úsilí a objevujeme krásnou oblázkovou pláž se závětřím pod skalou... Konečně shazujeme propocené svršky a noříme se do vyhřátého moře.......

Večer jsme prozkoumali web, možnosti dalšího cestování a rozhodli se, že přece jenom vyrazíme na Ikarií. Sice je to s přestupem na Mykonosu a jede nám to už pozítří, takže na prozkoumání Androsu máme už pouze jeden den,... ale země bájného Ikara volá...

Pondělí 21.9.2020
V pondělí ráno nasedáme do aut, proplétáme se množstvím serpentin do malebné vesničky Apikia. Odtud vede značený chodník k vodopádům Pithara... Chodník vede po rovince, vysoko nad údolím říčky a po půlhodince šlapání jsme tam.
Samozřejmě je konec sezóny a zřejmě tu nijak často neprší, takže z říčky je potůček, spíš pramínek, tak nějaký bouřlivý vodopád se nekoná, ale voda přece jenom trochu teče, protéká přes hřeben a padá ve třech pramenech do kamenného jezírka. Okolo je divoká příroda, vzrostlé platany a různé keře... je to magické místo....
Po návratu k autům, David s rodinou jedou na pláž Palaiopoli na západní straně ostrova... Připojíme se k ním později, ještě chceme navštívit Choru...
Do Chory přijíždíme od severu z kopců, což, jak jsme později zjistili, byl dobrý tah, protože jsme bez problému zaparkovali na nehlídaném parkovišti u moře.
Když jdeme po nábřeží, máme krásný výhled na maják na skalnatém ostrohu uprostřed moře ... a nad námi se na skálách nad mořem vypíná majestátní Chora... Kamenné domy a kostely jsou omítnuty bílou a okrovou barvou, nebo obložené mramorem ... Proplétáme se změtí uliček a schodišť až na hlavní náměstí, odkud vede hlavní třída lemovaná množstvím obchůdků až k Námořnímu muzeu . Náměstí u muzea obklopuje ze všech stran moře a je zde velice podivný pomník ... snad dělník, nebo rybář, každopádně někdo s pytlem přes rameno .... z náměstí vede kamenný oblouk, snad zbytek mostu na ostrůvek, kde je zřícenina pevnosti "Kastro", která byla vybombardována během 2 sv.války.
Zpátky na parkoviště jdeme po nábřeží a vyhýbáme se obrovským vlnám, které se tříští o molo.
Jedeme za kamarády na pláž Palaiopoli... jenže, sotva vyrazíme, volá David, že jsou na pláži Apothekes, kde prý míň fouká... tak nic..., jedeme, sjíždíme k pobřeží a už je tady rozcestí: na pláž Palaiopoli vede krásná asfaltka, kdežto na pláž Apothes kamenitá cesta, plná výmolů... ach jo... Po 20minutách kodrcání, kdy jsme proklepli snad všechny plomby, konečně dorazíme na písčitou pláž , které vévodí opuštěná, částečně rozbitá bouda, v sezóně snad bufáč... ale co, sluníčko pálí a vůbec nefouká... Chvilka plávání, slunění... ale něco tady chybí... chtělo by to pivčo, nebo ouzo, nebo něco... ...tak odjezd, chceme ještě stihnou pláž Kolona v Batsi, když už tam bydlíme...
Slunce je už nízko, ale na pláži stíháme ještě otevřený bar, dáváme ouzo, kafe, rozplácnutí na lehátku popíjíme s nádherným výhledem na Batsi, osvětlené podvečerním slunce... Úžasný závěr dne.

Úterý 22.9.2020
V útery ráno máme sbaleno, jdeme vrátit klíč do recepce a tady nás čeká malá nepříjemnost.
Recepční nám dává účet, s tím, že musíme doplatit jednu noc, tu noc, kterou jsme strávili v Rafině,...
Argumentujeme, že jsme přece byli domluvení.. a stejně mají úplně prázdno... nic nepomůže... prý kvůli "bookingu"...manažer hotelu rozhodl, a my s tím nenaděláme... no nic, nenecháme se rozhodit skrz 40E...
Odjíždíme do Gavria a vyhlížíme půjčovatelku auta... parkoviště je obrovské, projíždíme semo tamo nikde nikdo, ještě musíme koupit trajektěnky... no konečně, zjevil se půjčovatel... vracíme klíče od auta a rychle pro ně... a to už houká trajekt...
Po cca třech hodinách na horní palubě trajektu, kdy proplouváme kolem Androsu a Tinosu , konečně vplouváme do Nového přístavu na Mykonosu. Trajekt na Ikárií nam jede až večer ve 20,00, takže času máme habaděj, chtělo by to se někde na ten půlden rozplácnout na pláži.
Těsně před přistáním jsme viděli moc pěknou pláž Agios Stefanos.... Ale jak se tam dostat?, pěšky to není daleko, ale cesta je úzká a lemovaná nepříjemnými zídkami, kromě toho, sice máme sebou jenom příruční kufry do 10 kg, ale nevím jestli by kolečka u kufrů vydržela tu cestu...
Když se tak rozhlížíme po přístavu, všiml si nás "naháněč" a přesvědčil nás, že bude nejlepší zajet vodním taxi, které za chvilku odplouvá, na autobusové stanoviště v Choře. Odsud můžeme autobusem vyrazit kdekoli... Jelikož cena lístku na vodní taxi vpravdě není závratná (2E), nechali jsme se přesvědčit. Po asi 10minutách jsme přistáli na autobusovém stanovišti, kde jsme zjistili, že nejbližší autobus stejně jede do Agios Stefanos...
Docela jsme byli udivení, když úplně prázdný autobus za chvíli opět zajížděl do přístavu... Jak je možné, že jsme si nevšimli zastávky!?!.. Nicméně za malou chvilku jsme konečně na pláží v Agios Stefanos...
Pláž po celé délce lemují taverny a bary a je celá zastavěná lehátky... nicméně když si dáme kafe a ouzo, tak to máme zadarmo... Užíváme nádherné odpoledne... slunce pálí, mírně pofukuje, voda je příjemně vyhřátá.... Trochu jsme překvapení, když si zajdeme na večeři do nejbližší taverny a za talířek kalamárů, hranolky a džbánek vína, vyplázneme 25E....... Jo... Mykonos není Andros..
Z Agios Stefanos jedeme autobusem asi 5min. do přístavu... a ve 20,05 už jsme na trajektu, hledíme do tmy a vyhlížíme vysněnou Ikarií..
Ve 23,30 přistáváme v Agios Kyrikos, hlavním městě na jihu ostrova.. Máme zde zabukované 2 noci v penzionu s výhledem na přístav.. Co se týče ubytování v Agios Kyrikos, tak tady zrovna nebyl na "bookingu" moc velký výběr, pouze 3 penziony za přijatelnou cenu do 50E/noc... Z přístavu jdeme platanovou alejí a náměstím, kde to mimo pozdní hodinu docela "žije"... Rychle se ubytujeme, přičemž nostalgicky zavzpomínám na můj "kolejní" pokoj v "80-tkách" : pokoj-nudle s postelemi pod stěnami a prostřední chodbičkou... ale vždyť tu budeme jenom spát... Za 10 minut jsme zpátky na náměstí, sedíme, popíjíme čepované pivo za 2,50!!, přikusujeme meze a pozorujeme noční život... no není to paráda?!

Středa 23.9.2020
Ráno jdeme na snídani do kavárny, která patří k penzionu, kocháme se výhledem na moře, Vybíráme z jídelničku... nechápu, když je všude v okolí množství pekáren, proč paní domácí nabízí pouze tousťák, salám a váječnou omeletu, na pití džus z krabice a rozpustnou kávu... No nic, zítra zajdeme jinam...
Ptáme se domácí na místní autopůjčovnu, auto chceme od zítřka a minimálně na 7 dnů, dnes ještě chceme po okolí pobrouzdat pěšky..... jasně, není problém, její syn má autopůjčovnu a nabízí nám malé auto (Suzuku Celerio) za 25E na den... Zdá se nám to moc, když jsme na Androsu platili 20E na den a kromě toho chceme auto na celý týden... ve finále jsme to usmlouvali na celkem 150E na celý týden.... ale povozíme se až od zítřka...
Dnes jdeme po svých... Nejdřív vyrazíme na severovýchod do Thermy, lázeňského městečka, známého svými horkými prameny... Cesta z Agios Kyrikos vede pobřežní cestou nad útesy a nádhernými plážičkami s průzračnou vodou... slibovali jsme si, že na zpáteční cestě se tady musíme vykoupat.... ale to už jsme nad Thermou...
Pohled shora z útesu na městečko je moc hezký... centrálně jsou umístěny městské lázně, před lázněmi je pláž, na které ještě zůstalo několik slunečníků a pláž lemují taverny a bary.
Sestupujeme dolů do městečka... všude pusto a prázdno, jedině v baru u pláže pár důchodců popíjí kafe a vášnivě diskutuje... pohodíme ruksak pod volný slunečník a jdeme svlažit hrdlo... perfektně vychlazené čepované pivo fakt sedne... Samotná pláž nic moc... je v hlubokém zálivu, chráněná téměř ze všech stran moly. Voda se zde ani nehne, takže pro plavce docela dobrý, ale je temná, což je asi tím že na dně jsou tmavé kameny, porostle řasou...
Zaplaveme a jdeme zpět do Agios Kyrikos, po cestě chceme ještě zaplavat v nějaké zátočině po cestě... U kostelíka Analepse Soteros - klasická bíla stavba s modrými kopulemi, je cedule, označující pláž a cestička vede dolů z útesu... Najednou končí a dál už jenom kamenné stupně a hodně vachrlaté zábradlíčko... ale, kde je ta značená pláž, že by to bylo ono?... jsou zde jenom obrovské kameny a skály...ale voda je průzračná... nikde nikdo tak jdeme do naha, nasazuju jenom plavecké brýle a objevuji krásy podmořského světa... viditelnost je neuvěřitelná...
Ale co to, najednou slyšíme hlasy, tak rychle ke břehu a oblékat... ale není to tak jednoduché, kameny kloužou, vyškrábat se k oděvům nám nějakou chvíli trvalo...stejně jsme to nestihli... nevadí... zamilovaná dvojice, která dorazila věnovala pohledy jenom sobě - snad....
Po obědě pod platany na náměstí jsme vyrazili do "hot water sprigs" v Therma Lefkados. Je to zase cca 2km od Agios Kyrikos akorát na druhou stranu. Cesta vede kolem množství oblázkových pláží, na kterých vegetí vesměs místní občané... do půl těla ve vodě, vášnivě rozprávějí...
Konečně dorazíme na místo... Nenápadná cedule nás nasměruje na úzký chodník vedoucí na kamenitou pláž. Ve vzdálenosti cca 100m vidíme nějaké lidi, tak předpokládáme, že je to tam. Musíme skákat z kamene na kámen, takže je to celkem krkolomná cesta...
Tak jsme tady. Ve vodě mezi kameny se placatí dva důchodci a čtyři mlaďoši. Jedno děvče si neustále polévá tvář horkou vodou...zřejmě má nějaký exém a léčivá voda ji pomáhá..
Rychle se převlékáme do plavek a jdeme na to...Vůbec mi nedošlo, že se z vody podezřelé kouří... strčím tam nohu a... auvajs... to to pálí, noha opařená... ta voda musí mít snad 90 stupňů.... Teprve teď mi děda s blahosklonným úsměvem ukáže kudy se tam leze...
Plavu okolo obrovského kamene... Všude ze dna vystupují bublinky a u břehu je voda pekelně horká... Pozoruji podvodní život , je zde množství krabů a rybiček, které lze spatřit pouze v jižních mořích... Po necelé hodince relaxu v horké lázní.... (musí to být hodně příjemné, když je sychravo), se vracíme do města....
Večer suvlaki, džbánek vína, přes "booking" objednáme apartmán v Armenistis na druhé straně ostrova na další čtyři dny a jdeme spát....

Čtvrtek 24.9.2020
Ve čtvrtek ráno vyrazíme na snídani do města... v pekárně v centru si koupíme úžasně čerstvé plněné pečivo, vedle v kavárně si dáme capuccino, sedíme na zahrádce a pozorujeme jak se město probouzí...
Pak vyzvedneme Suzuki a jedeme podél jižního pobřeží směr Meganitis a Seycheles beach.
Samotná cesta je neskutečně vyhlídková, jede se vysoko nad pobřežím a serpentina střídá serpentinu.. Konečně zastavujeme na parkovišti, odkud vede trasa k Seycheles beach...
Jde se korytem vyschlého potoka, kde je množství obrovských bílých kamenů.... Ještě přelézt pár kamenů a už vidíme pláž ... a je to krása... mezi zajímavě tvarovanými žulovými kameny bílá oblázková pláž a akvamarinově modré moře.. Zkoumáme kudy se tam dostaneme... je třeba sešplhat po žulových skalách dolů, pak sundat boty a kousek přebrodit podél skály na pláž... Je zde zatím poloprázdno, přece jenom je ještě poměrně brzké dopoledne...
Zašijeme se za skálu a užíváme koupání a slunění... samozřejmě to dlouho nevydržím a jdu prozkoumat okolní skály.... dá se po nich nádherně lézt, přece jenom je to žula, tak to neklouže... přitom vyzkoumám i zpáteční cestu, přes skálu... je to trochu krkolomné ale "dá se", a nemusíme přes vodu... Je už odpoledne, k pláží připlouvá loď s lodním bufetem... člověk z lodi - "bufeťák", nám nenápadně naznačuje, že mu zabíráme místo pro přístřešek na bufet... a najednou, i lidí nějak prudce přibývá, tak balíme a šplháme zpátky k autu...
Přejíždíme přes pohoří Atheras v centrální části ostrova, trochu pobloudíme v uličkách centrální vesnice Dafni.. ale už jsme na severním pobřeží, projedeme druhým hlavním přístavem Evdilos a pobřežní silnici s úžasnými výhledy dorazíme do Armenistis..
Konečně najdeme nenápadný vstup do našeho apartmánového pensionu, kde stravíme následující min. 4 dny... vstup je z úrovně silnice rovnou do 2. nadzemního podlaží a apartmány jsou terasovitě situovány přímo nad mořem... Pod naší terasou je skalnaté pobřeží a vlevo i vpravo snad nejkrásnější písečné pláže na ostrově . Zleva pláž "Livadi" a zprava "Mesakti" ... Je to ráj...škoda, že zřejmě nebudeme moc stíhat pobýt na plažích...
Večer vyrážíme na večeři do Armenistis... Je to malé městečko z pár penziónky, "supermarketem" a asi třemi tavernami a barem... První tavernu zavrhujeme, působí na nás nějak moc turisticky.. ale hned další, je trefou do černého...
Když si prohlížíme jídelníček, přitočí se k nám majitel a zatáhne nás do kuchyně... ty jo, ty vůně... dá nám nakouknout do trouby... zrovna se peče musaka... Neodoláme... a je fakt výborná.. k tomu džbánek výtečného červeného... samozřejmě, na závěr nechybí pozornost podniku: dezert a ouzo pro mne a štamprdle koňaku pro Renatu... Pro velký úspěch zde zavítáme i následující dva večery.

Pátek 25.9.2020
Ráno vyrážíme na pláž Nas, o které jsem četl hotové zkazky... Shora je pohled na pláž překrásný. Okrová, oblázková pláž, na kterou přitéká řeka Chalares a v pozadí základy Artemidina chrámu. Sestupujeme po množství schodů a zjišťujeme, že zde zřejmě plavky nebudou zapotřebí, všichni jsou nahatí.
Chytáme flek pod skalkou, tak, že nám na hlavu nepere slunce... Plávaní je zde úžasné - voda je klidná a viditelnost neuvěřitelná.. Pod hladinou rozeklané skály a mezi nimi množství ryb... Když už toho máme tak akorát, vyrazíme na pozdní oběd do taverny nad Nas se skvělým výhledem...
Dám si rybu, Renata obligátní kalamáry, k tomu bílé víno... je to boží...
K večeru vyrážíme nahoru do Profitis Ilias, do Afianes Vinery na ochutnávku... Jsme zde sami, ale před chvíli dorazil... asi pán majitel, a ujal se nás osobně... Prošmejdili jsme vinici...škoda, že letošní víno už bylo sklizené. Obdivovali podzemní hliněné nádoby na víno, malé muzeum vinařství... a mezitím co jsme koukali na film, pán majitel rozděloval úkoly ... Pak přišel zlatý hřeb večera - ochutnávka s výkladem... no ještě, že se na Ikarií může řídit mírně pod vlivem.
Pozdě večer jsme se vrátili, vyžáhli ješťe lahvinku, poslouchali šum moře a pozorovali hvězdy... život je krásný..

Sobota 26.9.2020
Na dnešek máme naplánovaný konečně pořádný výšlap. Vyrážíme do údolí řeky Chalares...
Chceme to udělat trochu jiným způsobem, než se to chodí...
Jelikož mám po operaci kolene a problém mám hlavně s prudkými sestupy, půjdeme trasu opačně: auto necháme na začátku značené trasy z Profitis Ilias, pěšky sejdeme po cestě do vesnice Christos a odtud sejdeme do údolí Chalares a podél řeky půjdeme nahoru... Skvělý plán...
Po nezáživné asfaltce jsme konečně dorazili na užší cestu mezi zahrádkami, sem tam ještě zobneme víno, které tady roste divoce... tady se k nám přidal náš nový průvodce - sympatický chlupatý pes, rasu si netroufám odhadnout, který se rozhodl, že nás v tom nenechá samotné...
Cesta se mění v úzký chodníček mezi keři a stále většími duby a platany... Konečně se blížíme k řece. Shora už vidíme nádherné jezírko mezi skalami... řeka téměř neteče ale je zde množství větších i menších jezírek mezi obrovskými žulovými kameny...
Jenže značený chodník najednou končí téměř svislou skálou, kterou prostě neslezem...
Nic, musíme se kousek vrátit... a tady to jde... sejdeme úplně dolů a po břehu říčky dojdeme k bombastickému koupacímu jezírku.
Shodíme svršky a jdeme plavat... pes je z nás značně nervózní.. snad nás nebude "zachraňovat".
Po báječném osvěžení jdeme dál, značená cesta se odpoutá od řeky a vede opět vysoko nad údolím po úzkém chodníku.. pro lidi trpícími závratěmi, místy nic moc... a psík jde pořád s námi, vždy nás předběhne, ohlédne se a sleduje, jestli jdeme za ním... konečně znovu sestoupíme k řece, opět jsou zde nádherné koupací místa...
Překročíme řeku .. a ouha... ze skály visí lano, po kterém musíme vyšplhat asi 4m na chodníček na skále... Renata začne panikařit, že to nedá... a co ještě bude dál ... a tak podobně... No ještě, že to jdeme nahoru a ne dolů... Zdola to vždy vypadá níž, než shora...
Po mírném přesvědčování se do toho pustíme... a nakonec to ani nebolelo... jsme tam... ale vzniká další problém... co pejsek? ten po laně nevyšplhá... Pobíhá dole a je z nás nešťastný... No snad trefí zpátky domů, nebo se k někomu přidá, kdo půjde opačným směrem.
Blížíme se k soutoku řeky Chalares a nějakého menšího potůčku, přelézáme stále vyšší a vyšší šutry... Najednou vidíme, že z naproti, jdou dva mladí turisti... a už jsou u nás.... Perfektně vybavení, správné terénní boty, správný ohoz, hůlky... dívají se na nás udivení, kde jsme se tu vzali... já v "polobotkách", Renata v síťovaných "teniskách" ... Něco točí o "extreme heavy" terénu... Renata opět mírně znervózní, ale došli jsme až sem, tak se přece nebudeme vracet...
Šplháme a přelezáme dál .. až jsme nakonec dorazili k rozcestníku..... a tady se stála chyba....
Místo odbočit vpravo a pokračovat dál řekou, jsme odbočili doleva v domnění, že to je ta správná cesta a vystoupáme k autu do Profitis Ilias...
Místo toho jsme šli po úbočí údolí, zpátky do Christos... Když jsme to zjistili, už se nám nechtělo vracet.... cesta po úbočí byla docela zajímavá a s krásnými výhledy.
Nakonec jsme dorazili do Christos a čekala nás nezáživná zpáteční cesta po asfaltce k autu....

Neděle 27.9.2020
Dnes se nechceme moc hýbat.....takže autovýlet... Nejdřív jedeme do kopce do vesnice Pigi, kde se nachází klášter Osias Theoktisti ...
Brána je otevřená, ale nikde nikdo... procházíme kolem působivého kostela , bohužel zamčeno... po kamenných schodech mezi domečky a už vidíme hlavní atrakci: působivě vytvořenou kapli Theoskepasti uvnitř jeskyně, která je nahoře pokrytá skálou. Je to snad jedna z nejpůsobivějších kaplí na světě... uvnitř jeskyně je zachován starý vyřezávaný ikonostas z 19.století..
Hodíme euro do kasičky a zapálíme svíčku....
Sjedeme zase na pobřeží a pokračujeme stále dál pobřežní silnici přes Evdilos, Karavostanos a nakonec .. i když jsme původně plánovali den bez chození, už zase šlapeme...
Auto jsme nechali u hlavní cesty a jdeme dolů k pláži "Trachila" ... ale cesta je příjemná, přes platanový a dubový lesík, překročíme dokonce tekoucí potok a asi po kilometru už vidíme pláž...
Oblázky na pláží jsou v temných barvách, od černé po červenou... Skály okolo pláže jsou šedohnědé ,černé a okrové, ale když vyjde slunce je hra barev velice působivá...
Jsme tu sami, tak se nezdržujeme oblékáním plavek a hurá do vody...
Na pláží se válejí kousky ohlazených dřívek, skoro hotové samorosty z olivového dřeva... Přivezli jsme si pár a snad z toho něco vyrobíme za dlouhých zimních večerů...
Na zpáteční cestě zastavíme v přístavu v Evdilos. Je zde na nábřeží množství kaváren, barů a taveren... Je teprve něco po třetí a je tu všude docela plno... ale není problém najít volný stolek... Vychutnáváme oběd a pozorujeme rej ryb pod molem.
Večer strávíme na písčité pláži Mesakti u našeho apatmánu... Na pohodlném lehátku se sklenkou vína v ruce....

Pondělí 28.9.2020
Dnes opět vyrážíme na výšlap. Tentokrát je naším cílem vodopád Riakia Waterfalls na náhorní plošině Erifi nad přehradou Raches... Autem projedeme opět Profitis Ilias a těsně před přehradou odbočujeme do borovicového lesa... v cestě jsou stále větší díry... a nakonec, když málem vjedeme do díry, kde bychom zapadli po nápravy... odstavíme auto a jdeme pěšky...
Jdeme podle GPS a "mapy.cz" i když občas vidíme červené značky... Borovicový les končí a vystupujeme na náhorní plošinu... jsou zde už pouze řídce rozeseté zakrslé stromy a keře... Po stranách jsou žulové skály a obrovské kameny, které tvoří neskutečné útvary... Občas vidíme stáda koz...
U cesty je dokonce kozí "popraviště" - Na stromě zavěšené úchyty pro nohy, a okolo na stromech rozvěšené kozí kůže... docela morbidní pohled.
Stromů ubývá ... všude kolem množství kapradí, bohužel většinou už suchého... Na jaře to musí být nádherný pohled.
Procházíme obrovskou kamennou zdí... cesta je zde již značená, jdeme po trase T2.. Dojdeme k nějaké farmě a značení se zde ztrácí... Napravo od farmy je vyschlé koryto potoka... Slézáme korytem níž a níž a jsme u vodopádů...
Samozřejmě všechno je vyschlé a vyprahlé , pouze místy v prohlubních jsou zbytky vody... ale i tak je to tady neskutečně působivé: obrovské skály a balvany , mezi tím zakrslá zeleň, kterou okusují kozy, jedna kaskadérka si vyskočila dokonce na strom ... Směrem na jih je obrovský kaňon a v dálce je už vidět moře...
Vracíme se jinou cestou, která vede souběžně s T2, když tu narazíme na značenou trasu T4, kterou bychom s měli zkrátit původní trasu...
Ze začátku docela pohoda, každých cca 50m je značka ... pak nějaké kozí výběhy a tisíc kozích stezek... a značka nikde...
Tak jdeme podle "citu" stezka by měla vést mezi dvěma vrcholy Pachia Kefala (946m) a nějaký bezejmenný napravo... Jdeme stezkou , souběžně s vyschlým potokem... za chvíli stezká končí a jdeme potokem... za další chvíli zjišťujeme , že jsme úplně v pr...i....
Pachia Kefala měla být napravo a je nalevo... atmosféra houstne... už se ani neodvažuju fotit...
No nic, když půjdeme po vrstevnici okolo hory, musíme přece dojí na původní cestu...ale moc se nám to nedaří, před námi je najednou hluboká strž, kterou musíme obejít.. pak pole pichlavých keřů, které musíme zase obejít...
V dáli vidíme přehradu... Ale jak to, že ji vidíme?... je někde jinde, než by měla být... Prostě "dobrodružná cesta" .
Nakonec, všechno dobře dopadlo, nejdřív jsem uviděl úly, které jsme viděli i na cestě tam... a pak i cestu ....sláva!! ..
Jak říkám "Zážítek musí být hlavně silný"...
Pořádně utrmácení dorazíme k autu... sjedeme na pláž ... opět zasloužené lehátko... a maximální relax....

Úterý 29.9.2020
V úterý se přesouváme na úplný východ ostrova - poloostrov Drakano... ale bereme to přes pohoří Ateras, chceme se projít po pralese "Randi forest", kde jsou vzácné duby-cesmíny staré 200-300let.
Auto necháváme na parkovišti u kostelíka Agios Dimitrios a vyrážíme do lesa... Rozkaz dnešního dne zněl jasně: hlavně se neodchýlit ze značené trasy...
Hned vedle cesty je nové oplocení z drátěného pletiva. Naštěstí v oplocení je branka a je zde také rozcestník... dáváme se doleva, chceme udělat okruh... nejdřív půjdeme po okraji lesa s vyhlídkou na jižní pobřeží, pak vstoupíme do lesa ... uděláme okruh a vrátíme se k parkovišti...ale zase , je to poněkud jinak..
Procházíme další brankou a vyjdeme z lesa, jdeme podél plotu.... ale je to nějaké divné... značený chodník vede chvíli po levé, naší straně plotu a chvílí po pravé, nám nedostupné straně... Je zřejmé, že plot tu byl později než značená trasa ...
Nakonec značený chodník definitivně vede do nitra pralesa vevnitř oplocení... My jdeme stále dál a dál po vnější straně a doufáme, že se v plotě zjeví nějaká branka ...
Ale stále nic... máme před sebou sice úžasné výhledy na jižní pobřeží... ale my chceme do lesa!..sakra!...
Konečně asi po hodině v sestoupíme mezi stromy... a tady je pěkně zašitá branka.. Je zde dokonce rozcestník a dále značený chodník...
Konečně jsme v lese... je to tady až strašidelné ... pokroucené větve a kmeny staletých dubů dodávají lesu úžasnou atmosféru..
Po další hodince cesty dorazíme k dalšímu rozcestníku... jsou tu různé směry, ale žádný ke kostelíku Agios Dimitrios...
Tak zase jdeme podle citu... jsou tu sice značky... žluté, modré, zelené, ale v podstatě nevíme, kde vedou. Každopádně se jich držíme jako klíště... vždy jdeme dál, až najdeme další značku. Prodíráme se lesem, chvílemi docela divokým, jdeme nahoru, dolů, nahoru, dolů... snad jdeme správně... Ano, konečně vidíme cestu, a dokonce parkoviště a naše autíčko... ale podél celé cesty je zase plot... a k plotu prudký svah...
Konečně branka... Unavení, ale plní nádherných dojmů jedeme podél jižního pobřeží na úplný východ...
Tady kousek od letiště a kousek od městečka Fanari máme zabukované dvě noci ...
Apartmány - řadové chajdy v nádherné kvetoucí zahradě ve svahu nad Fanari s výhledem na moře, protější kopce a část rolovací dráhy na letišti...
Opět jsme tu sami .. Když jsme přijeli paní domácí ještě provozovala odpolední siestu a rozespalá nám narychlo stlala postele... Uklidnili jsme ji, že se nezdržíme, pohodili jsme kufry a vyrazili do Fanari... Je zde snad nejdelší pláž na ostrově.
Procházíme kolem dvou taveren a baru, ve kterém je docela rušno... Nepouštíme se nikam daleko... Rychlá koupel v úžasně vyhřátém moři, a vyrážím pro čepované pivo do baru...
Sympatický "číša" vyzvídá, kde jsme se tu vzali... Když slyší, že jsme z Česka... povídá, že Češi jsou jeho nejoblíbenější turisti a české pivo nejlepší na světě... Samozřejmě mu to nevyvracím..., hezky se to poslouchá....
Pomalu se stmívá tak vyrazíme na večeři do vedlejší taverny... Máme stolek na pláží...posloucháme ticho a pozorujeme neskutečné hvězdy....

Středa 30.9. - předposlední den na Ikarií...
Od rána pere slunce .. a mám pocit, že jak končí září je stále tepleji...
Po snídani, kterou jsme si připravili z ingrediencí, které nám připravila paní domácí a až další den jsme zjistili, že to mělo být na dva dny, a my jsme to všechno sežrali na posezení...
No trochu nám s tím pomohly koťata, kterých se k nám po otevření dveří seběhlo snad deset....
Takže tedy po snídani jsme vyrazili k Bílé věži, neboli "White tower, neboli Drakanos Tower...
Auto jsme nechali na dohled u sestupu na pláž a ke kostelíku Agios Georgios... a už se blížíme k neskutečně působivé stavbě .... Nechce se věřit, že byla postavená v době Alexandra Velikého ve 4. století před naším letopočtem...
Kruhová oslnivě bílá věž je sestavená z žulových kamenů, tak natěsno, že i dnes se mezi kameny nevejde ani čepel nože.... no jak kde...
U vstupu do areálu je budka s okýnkem, tak jsme předpokládali, že budeme muset platit vstupné...
Z budky vyběhla usměvavá dívka... a že ne,ne, žádné vstupné se neplatí....
Procházíme areálem a na konci na východní straně obdivujeme nádherný výhled na dvě liduprázdné rajské pláže... Tam se musíme dostat...
Sestupujeme od areálu a po stezce nad pobřežím dojdeme k nádhernému kostelíku Agios Georgios.. Kostelík se žulovou střechou, je dokonce otevřen....Obdivujeme spoustu ikon a obrázku svatého Jiřího, který bojuje s drakem...
Zapálíme svíčku a sestupujeme dál na pláž... A už jme tady... Bílý jemný písek, průzračné zelenkavě-modré moře...
S trekových holí a parea postávíme přístřešek a pak už jenom neskutečný veget... Plavky tady fakt nepotřebujeme.... Odpoledne sice dorazí ještě tři slečny, ale ty se taky s plavkami neobtěžujou...
Večer vyrazíme na večeři do Thermy... láká nás večerní atmosféra lázeňského městečka... ale jsou zde otevřeny pouze dvě taverny, ve kterých není zrovna nabito... Sedneme si do rybí taverny a necháme se vtáhnout do kuchyně, kde nám , zřejmě pan vedoucí, předvádí, co bylo dneska uloveno...
Vybíráme rybičku a necháme si ji připravit...
Asi to nebyla úplně dobrá volba... ryba má spoustu kostí.. a není ani moc dobře připravená...
Nenecháme se rozhodit... víno je zde skvělé, večer s měsícem v úplňku je magický...

čtvrtek 1.10 - poslední den na Ikárií
Vracíme se do Agios Kyrikos . Trajekt na Syros nám odjíždí až v pět odpoledne...tak máme času dost.
Dopoledne vrátíme auto, kufry necháme u paní domácí, koupíme lístky ... a jdeme na pláž... Pláže v Agios Kyrikos jsou oblázkové a na té nejbližší je dokonce sprcha... tak tam vegetíme až do odpoledne, pak zajdeme na oběd, pivko a čekáme na trajekt na Syros....

Vrácíme se na Kyklady Syros, pak Mykonos a domů...

Čeká nás ještě mnoho zážitků.... ale to zase příště... V dalším cestopise Syros-Mykonos......

© na toto dílo se vztahuje autorský zákon, a proto není možné cokoliv z tohoto díla kopírovat a používat k jiným komerčním účelům.
Soutěžíme s MELISSA TRAVEL. Podpořte nás.
Hodnotit můžou jen registrování uživatelé. Přihlaste se prosím.
Komentáře (2)
13.11.20 12:55 janavi
Moc hezký cestopis a závidím to putování.
31.10.20 18:24 madona66
Takže musím jako první, cestopis prímový, ale co hlavně, vyvolal u mne bušení srdce, vykouzlil úsměv a zároveň posmutnil dušičku....stýská se nám, stýská po líbezné Ikárii. To překrásné tiché Diovo území...v lese Randi Forest jste šli sami?
Nebyli jsme na jezírku, nebyli jsme na pláži Trachila...no, máme co dohánět. Po cestě z Thermy jste shora viděli pláž Prioni..krásná pláž..ta se nám líbila moooc. Díky za pěkné připomenutí!! Dotklo se mého srdce..shlédli jsme s manželem s chutí..
Chystáte se napsat komentář jako nepřihlášený uživatel. U Vašeho jména bude zobrazena i IP adresa.
3CRM5
(opište bezpečnostní kód)
1. Komentář nesmí jakýmkoliv vulgárním způsobem urážet autora díla.
2. Nezpochybňujte komentáře od ostatních uživatelů.
3. Toto není diskuze. Chcete-li se na něco zeptat pište do DISKUZE.
4. Komentáře, které nesplňují pravidla budou vymazány.
 
Půjčovna Kréta
Půjčovna Korfu
Půjčovna Rhodos
Půjčovna Lefkada
Půjčovna Thassos
Půjčovna Zakynthos
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním těchto webových stránek s tímto souhlasíte. Více informací