V Řecku jako doma

Když jsme počátkem roku 2013 plánovali první expedici do Řecka, netušili jsme, že letos budeme mít za sebou již sedm pokračování. V roce 2016 to bylo dvakrát.
Již zjara jsme začali o Řecku mluvit, pravda nebylo to tak intenzivní jako předešlá léta, jelikož oba jsme byli dosti pracovně vytíženi. Po zkušenostech získaných v minulých letech jsme byli v klidu, směr putování byl jasný, auto je pořádku, vybavení máme slušné, ne-li vynikající. Povinnosti nám dovolily vyrazit tentokrát až 24. července.
Den před startem jsme u Tesca v Třebovicích nabrali 42 litrů nafty, litr za 30,90 Kč a začali balit, vše bylo pečlivě připraveno na čemž má největší zásluhu Šárka, která mě svou úžasnou pečlivostí přiváděla k zoufalství, samozřejmě v dobrém slova smyslu.
V úterý hodinu po poledni vyrážíme. K našemu milému překvapení cesta směr Brno a následně Bratislava probíhala super, a tak v 15:05 po 217 kilometrech projíždíme hranici na Slovensko a v 15:50 jsme v Maďarsku. Cesta ubíhá v poklidu a tak když hodiny ukazují 19:32, tachometr 649 km, projíždíme Roszke –Horgos. Dlouho očekávané odbavení trvalo suprových 27 minut. Čtyřicet minut po půlnoci zastavujeme u motorestu Predajane, již jsme tu spali předloni a osvědčilo se. Šárka má za volantem 1150 km, rychle panáka, složit sedadla, usínáme.
Ráno ještě prší, v osm hodin vyrážíme a opět obdivujeme rozestavěné úseky zdejší dálnice, za hodinu jsme na hranicích s Makedonií, odbavení jsme za sedm minut. I zde je vidět značné pokroky při stavbě dálnice. Rozhodujeme se pro starou cestu, vynecháme přechod Gevgelja – Evzoni, do Řecka vjedeme přes Dorjan. Cestou, kde ještě loni táhly nekonečné proudy aut potkáváme dopravní prostředek jen zřídka, všichni využívají novou luxusní dálnici. Zastavujeme na frapé v taverně Belows 113, trochu smutno tu je, jsme jediní hosté, na stolech, u kterých ještě minulý rok seděli desítky turistů, prázdné ubrusy, na židlích posedávají vlaštovky. Na náš dotaz číšníkovi, co bude dál, jen smutně pokrčí rameny a odchází.
Před vstupem do Řecka tankujeme, 1 litr nafty za 1,05 euro, tak full, camelky, salám a sýr, v 13:30 hodin vystupuji z auta, abych laskavě došel k okýnku a podal unavenému řeckému celníku naše pasy, ok můžeme dál. Po E065 jedeme směr Kilkis, odbočujeme do vesnice Megali Sterna, abychom se pokusili vyhledat Pavlose, který strávil mládí na Moravě, a vyřídili mu pozdrav kamaráda, který již bohužel není mezi námi. Za pomoci místních velice ochotných lidiček se nám to podařilo a pobyli jsme s ním příjemnou hodinku a slíbili mu, že se třeba za rok zastavíme a pobudeme dýl. Zastavujeme i u jezera Volvis, vzpomínáme na krásné časy v roce 2016, kdy jsme tu pobývali pár dní. V 19:30 se ubytováváme v hotelu Argilos v Asprovaltě, dvě noci nás vyšly na 80 euro, máme za sebou 1580 km. V noci je bouřka a prší. Ráno déšť ustává, začíná příjemně hřát sluníčko a my jedeme navštívit kamarádku Sofii. Dlouho se nezdržujeme, jelikož k ní zrovna přijíždí hosté z Brna. Ve Stavrosu pak koukáme na pobřeží poničené nedávnými bleskovými záplavami, v tichosti hledíme na zcela zničenou pláž Akrigiali, loni to tu žilo, nyní je zde jen pár lidí. Je smutné, když si uvědomíme, že před pár lety jsme byli svědky budování této hezké pláže a teď vidíme jen zbytky po přírodní katastrofě. Na trhu kupujeme tři litry cipura a jdeme to zapít, no nevypijeme to vše.
Následující ráno balíme ve skvělém Argilos a na doporučení Sofie jedeme po staré cestě na Kavalu. Asi 40 km, pak doleva leží opuštěné lázně Loutra Eleftheron. Pěkný kus přírody, jediní obyvatelé zpustlých budov jsou toulaví psi a pár jakýchsi hippies. Ze skal tu vytéká voda, kterou ucítíte už na dálku, teplotu má 37°C a je velmi příjemné se ponořit na pár minut do přírodních bazénků. Čím víc se blíží poledne, přibývá turistů, ještě se sem vrátíme. Dostáváme chuť na frapé, stavíme u kantiny pod hradem Pirgos Apollonias, který se tyčí nad překrásnou pláží Paralia Folias. Nakonec se koupáme v opuštěné části mnohakilometrové pláže Ofrynio Beach.
Dnes budeme spát na „naší“ pláži za Stavrosem, stan stavět nebudeme, přespíme v autě. Roztáhli jsme si piknik, debatujeme o zážitcích a plánujeme další dny, je nám fajn. A co víc, máme psa, přilepil se k nám v podvečer, černý, toulavý, dal jsem mu jméno Azor. V noci sledujeme úchvatné zatmění měsíce, Azor leží u nohou a hlídá. Ve čtyři v noci musíme balit, do auta se nám dostali komáři a dávali nám co proto. Přesunuli jsme se do Asprovalty na parkoviště u Lidlu a dospali jsme.
Je sobota, snídani si dopřáváme ve Stavrosu v pekárně Litsikis Bakery, je to nejskvělejší pekárna na světě a jak Šárka trefně poznamenala i nejdražší, protože aby se našinec výborně najedl, musí ujet 1600 km. Na pláži se seznamujeme s cestovateli z Jihlavy, jsou moc fajn. Dnes a zítra spíme v apartmánu Drosia, dobrá cena, za ty dvě noci 76 euro, ale stačí, nedoporučuji. Azor se zatím neukázal.
Neděle, snídáme, kde jinde než v pekárně, už se těšíme na moře, dnes si to chceme užít. Pod stromem na pláži nás čeká překvapení, přišel Azor. Polehává si tu s námi, když se pohneme, pohne se i on, když plaveme, jakoby hlídal naše věci, i on si to zřejmě užívá. Po poledni se zvedne a odchází na svou pravidelnou obchůzku, jsme zvědavi, zda se vrátí. Povídáme si s přáteli z Jihlavy, za horami začíná bouřit. Večer si dáme segouš dovezený z domu, už se těším. Azor se už nikdy neukázal.
Další dny si opravdu užíváme. Ubytovali jsme se v kempu v Asprovaltě, bungalov nás vyjde na 25 euro, je tam i lednička, tož jsme v klidu. Znovu navštěvujeme opuštěné lázně Loutra Eleftheron, podnikli jsme cestu proti proudu říčky a smočili se v léčivé vodě. Super byla návštěva vesničky Kariani, vyjeli jsme dál do kopců do Akropotamos, kde nebýt zemědělců bulharské národnosti, tak si asi nedáme pivo a orange, nebyli jsme s místním schopni se domluvit. Z tamních vinohradů si odvážíme trochu hrozna.
Je pohoda, nádherné počasí. Ve čtvrtek si to takhle plaveme a před námi, a to opravdu nekecám, pět snad sedm metrů, delfíni, bylo jich šest. Boží zážitek, na takový se čeká i několik let. Za hodinu se vraceli, to jsme je již sledovali ze břehu. Pár pěkných chvil jsme trávili s přáteli z Brna, prostě pohoda.
V sobotu večer balíme v kempu, ráno jedeme do Soluňe k Petruli. Trefili jsme v pohodě, v super taverně Kafe Island kupujeme frapé, naložíme kámošku a vyrážíme do hor na severu, do vesničky Kavalaris. Žije tu její otec. Cestou odbočujeme do Makedonie, abychom doplnili zásoby, v našem případě je to nafta, cigára, nějaký sýr a salámy, v případě Petry to je nákup na celý měsíc, pomalu nemám kde sedět. Vracíme se do Řecka. Hned na kraji vesnice Kavalaris je taverna To Patriko, která patří Eli, taky prožila dětství na severu Moravy, klábosíme, popíjíme, i nějaké dobroty byly, je fajn, moc se nám tu líbí, moc jí za pohostinnost děkujeme. Vřele nás přivítal i otec Petry, pochlubil se svou zahradou, dozvídáme se, kterak mu jednu zimu pomrzly olivy a následně opustily nové výhonky, ochutnili jsme révu i fíky. Navečer musíme ještě k Petřině tetě, prostě jedna rodina, zase paráda. Zde na severu žije spousta Řeků, kteří prožili dětství u nás a jako by nám chtěli poděkovat, jsou velmi milí a pohostinní, i proto máme rádi zdejší kraj.
Kolem půlnoci jsme zpátky v Soluni, Petroula i její Nikos nás sice zvou k přespání, ale my jsme rozhodnuti, že ještě tuto noc bychom rádi dorazili do Loutra Pozar. Dojeli jsme v půl druhé v noci, zapíchli to v jakémsi free kempu a usnuli v autě.
My se ráno budíme asi v osm, neodpustíme si frapé a pak se střídavě močíme v teplé a studené vodě, je to dost dobré a dost příjemné. S postupem času přibývá i turistů, rozhodujeme se k pozvolnému ústupu. Poblíž lázní je amfiteátr, zde si rozděláme piknik a vaříme si párky. Pak se vracíme směrem k Soluni. Při zastávce v Giannitsa dostává Šárka další ze svých skvělých nápadů, co kdybychom odbočili a zajeli do Katerini, navštívíme pohoří Olympu, které nám loni kvůli dešťům nebylo dopřáno.
Zabukovali jsme si hotel Olympion(noc 40 euro se snídani). Před sedmou jsme na místě, hotel je sice v centru, pokoj je parádní a co víc, z je balkónu úžasný výhled na Olymp. Sedíme, koukáme, cipuro, sýr a olivy. Zase se pořádně vykoupeme.
Ráno se rozhodujeme, že si přidáme ještě jednu noc. Jedeme do Litochora, stoupáme výš, až k chatě Pironia. Je tu nádherně, prohlédneme si vodopád a kousek kaňonu. Zpátky se stavíme v Litochoru, zapleveme si v Olympiak Akti, projíždíme pobřeží Paralia, je zde živo i hezky, ale nic pro nás, pobřeží je bez přírodního stínu a těch lidí je tu opravdu dost. Přece jen vyhledáváme něco jiného. Ještě se vykoupeme poblíž Korinos a vracíme se k hotelu.
Další den již stavíme stan na naší pláži a následně v kempu, dostali jsme slevu 3,5 euro, asi nás tu mají rádi. Nyní tu budeme přespávat pár dnů. Koupačku si užíváme ve Stavrosu, jsou dosti velké vlny, ale našinec si to vychutná. Potkali jsme se s příjemným Makedoncem, hovoří obstojně česky, bodejť by ne, vždyť od roku 1977 do roku 1990 byl 36krát v Čechách a Polsku, jak říkal „za byznys“. Opakem bylo chování skupiny Bulharů, byli dosti nepříjemní, ale to byla vyjímka, lidi se tu na sebe usmívají, zdraví se ať jsou jakékoliv národnosti.
V sobotu 11. srpna odjíždí Šárka do Soluně, přiveze Petru, pozvali jsme ji na pár dnů k nám do bungalovu, bylo to pár dnů plných povídání a koupání, jen škoda, že nemohl přijet Nikos, je to prima chlap. V pondělí jsme Petru odvezli zpátky a pak nám začal poslední týden lenošení. Grilovali jsme ryby, zkusili jsme hranolky na lihovém vařiči a povedly se, znovu byli delfíni, tentokrát byla ve vodě jen Šárka. Moře bylo klidné, skoro jako u nás na rybníce.
V pátek večer platíme za kempování, moc příjemná recepční nám oznámila, že máme slevu 25 euro. Ušetřeno, jdeme to projíst a propít. Ten kemp v Asprovaltě opravdu stojí za to.
V sobotu 18. srpna v osm hodin ráno se vydáváme na cestu domů, na tochometru máme 3587 km, jedeme přes Dojran, něco nakoupíme v Makedonii a potom po senzační nové dálnici směr Srbsko. Pak cesta dostala pár zádrhelů, hraniční přechod Mak – Srb 1 hodina, mýto Doljevac 28 minut. To nejhorší přišlo na hranici Horgos, dojeli jsme v 18:37 hodin a do Maďar vjíždíme 27 minut po půlnoci, šest hodin nekonečného čekání, obklopeni auty s poznávacími značkami A, D, NL, F, osádky aut však většinou tvořili Turci. Přežili jsme a pokračujeme v cestě, ve tři hodiny nad ránem usínáme v autě v Goer. O půl osmé startujeme a v jedenáct jsme doma v Ostravě, letos jsme najeli 5144 km.
Letošní Řecko bylo super, ostatně jako každé předchozí, opět nám zůstanou nezapomenutelné zážitky a vzpomínky na fůru příjemných lidiček, ať je to Pavlos, Helena z Asprovalty, milí Brňáci i cestovatelé z Jihlavy, Sofie, kamarádka Petra a její Nikos (snad bude mít příští rok více času), Eli z Kavalaris, těšíme se na setkání s ní v Čechách, zůstanou nám vzpomínky na kemp a samozřejmě na celý personál pekárny Litsikis Bakery. Potkali jsme mnoho lidí z různých končin Řecka i okolních států, byli fajn. Jsme rádi, že nám to vyšlo, že jsme si to užili a těšíme se, že bude ještě příště. Řecko a jeho lidé je super.