Kythira na konci června

Kythira na konci června

Roztáhnu ruce a letím. Letím nad Řeckem, letím nad Kythirou, nad ostrovem mezi Jónským a Egejským mořem, kde se kdysi z mořské pěny zrodila Afrodita. Tady u majáku na severním cípu Kythiry totiž fouká takový vítr, že mám pocit, že se mohu vznést.

Ve skutečnosti jsem přízemní realista a navíc jsem rozhodnuta, že budeme ostrov poznávat systematicky – ve směru hodinových ručiček, tedy z Agie Pelagie v pořadí východ, jih, západ a sever.

Východ: Hned druhý den si půjčujeme auto a vracíme se jako bychom jeli zpět na letiště, ale pokračujeme dál na východ a do kopce - ke klášteru Agia Moni ( Άγια Μονή). Za velkého větru (tuším, že je to Zefyros, ten fouká od severozápadu) si jej podrobně prohlížíme, v kostele zapalujeme svíčku, hodnotíme výhledy na Diakofti (Διακόφτι) a u východu dostáváme od sympatického popa loukomi a vodu. Sjíždíme k Diakofti , vesnici s pláží s tyrkysovou vodou, kde se koupeme se spoustou řeckých dětí. Betonovou zkratkou se dostaneme do Avlemonos (Αβλέμονας) a hledáme ono místo, kde Kronos vhodil do moře Uranovy genitálie a kde z pěny povstala Afrodita ( neměla rodiče), kterou posléze vlny odehnaly na Kypr. Její krása byla tak úchvatná, že ji bohové rádi pozvali mezi sebe. Taky Avlemonas je moc pěkná vesnička, prohlížíme benátskou pevnost , ale na koupání jedeme raději na pláž Palaiopoli (Παλαιόπολη). Vždycky vyhledáváme okraj pláže s minimem lidí a na Palaiopoli je vpravo úžasný tunel. Na pláži necháváme foťáky, kameru, peníze, platební karty, kašleme na to a plaveme skalním tunelem až k pláži Limni. Ještě krásnější je pláž Kaladi (Καλαδί). Zastavujeme u horního parkoviště, bufet je zavřený, vody už máme jen trochu, a tak potupně vyžebrám trochu vody od ochotných Holanďanů a scházíme po schodech. (zpět bych to bez vody už nepřežila). Rozhodnutí jít na zadní pravou pláž kousek vodou je jednoznačné. Na pravé straně je jeskyně nebo spíše tunel, nádhera, sem se musíme ještě vrátit. Po cestě domů se ještě zastavujeme v gyrosárně v Potamosu (Ποταμός). Potamos nás ale příliš nenadchl, možná i proto, že je zataženo a skoro zima.

Jih: Nicméně ráno jedeme do Potamosu znovu na nedělní trhy, nasáváme atmosféru,kupujeme horský čaj, med, skořicovou rakii fatouradu … Horský čaj později sbíráme po kopcích. Pak už frčíme po páteři ostrova – silnici sever-jih – až do Kapsali ( Καψάλι). Napřed pobíháme kolem nejfotografovanějšího kostelíku a majáku , pak kolem pozůstatku anglického aquaduktu, a pak už se koupeme na hezké pláži. V největším vedru stoupáme ke kostelu na skále Agios Ioannidis na útesu (Αγίος Ιωαννίδης ο εν Κρημνό) , přičemž jsme varováni protijdoucími našinci , že tam visí hrozní velcí pavouci. Ty vzápětí radostně fotíme. Na Amorgosu bylo ke klášteru schodů víc, tak jdeme a kocháme se krásnými výhledy na Kapsali. Ještě nemáme chození dost, chceme na pláž Sparangario (Σπαραγαρίο) . Jak víme od Ladybee, musí se kolem rozestavěného hotelu dolů do ústí soutěsky pod Chorou. A pláž stojí za to! Stíháme toho hodně, neb v první polovině dovolené, jak známo, čas plyne pomalu. V Choře mají teprve siestu a dobře dělají , obchůdky jsou zavřené, taverny žádné nevidíme, frapé si dáme až při cestě úzkými uličkami zpět na parkoviště. Benátský hrad ze 16. století má spoustu bělostných kostelíků a překrásný výhled na Kapsali.

Západ: Z hlavní silnice odbočujeme doprava na Mylopotamos (Μυλοπόταμος). Nejprve nás zaujmou rozpadající se domky Kato Chora – Kastro Mylopotamu. Pak sjíždíme k jeskyni Agia Sofia přesvědčit se, že je zavřená. Silnice se vine mnoha serpentinami zpět a zase dolů k moři na hezkou pláž Limnionas . Frčíme znovu do  Mylopotamu v domnění, že se podíváme jen k vodopádu Neraida (vodní víla). Jdeme ještě ale k opravenému mlýnu pana Filipose, který nám podává výklad, k dalšímu a dalšímu mlýnu , vodopádu , kamennému mostu a ještě krásnějšímu vodopádu. Staré šutry, to je naše. V Mylopotamosu si můžeme sednout do chládku taverny O Platanos (Platan). Je čas na koupání a po asfaltce je dobře přístupná pláž Lykodymou ( Λυκοδήμου) pod skalním útesem s jeskyní.

Sever: V noci nás probouzí šílená bouřka, blesky se křižují snad na všech světových stranách. Je 11hodin a stále prší, den bude opět turistický. Vyrážíme do Peleochory (Παλαιόχωρα). Ta bývala kdysi hlavním městem Kythiry, než ji dobyl pirát Barborossa a obyvatele dal naházet do soutěsky Kakia Lagada. (Φαράγγι Κακίας Λαγκάδας). Dnes zaniklá vesnice obklopená zelení s mnoha kostelíky počínaje kostelem Agia Varvara a výhledem do soutěsky působí téměř idylicky. Navštěvujeme ještě klášter svatého Theodora a už míříme na sever – do Karavás. Máme trochu problém zaparkovat, stíhá nás další deštík, pěšky jdeme k pramenům Amir Ali v neskutečně zeleném údolí. V pekárně na kopci nakupujeme dobroty, přičemž dostáváme sladkost se sezamem ve tvaru bochníku chleba a chlebové konsistence a dokonce kafe – elliniko glyko, které tu normáně nevaří ( jak tvrdím díky mé konverzaci s místními v řečtině. ) Z  Karavasu se snažíme dostat co nejblíž k majáku Mourdario (Φάρος Μουρδαριού) na výběžku Mourdari, cesta je ale nekonečná, asi 4km tam a 4 zase zpátky. V šíleném větru se dá jen kochat výhledy na Peloponés a na pláž Agios Nikolaos. Na pláži Platia Ammos (Πλατιά Άμμος) se večer koupeme sami.

Znovu jih: S tou systematičností v poznávání ostrova to není tak žhavé, snažím se jen spojovat cíle tak, abychom nenajížděli zbytečné kilometry a viděli něco jiného než pláže, protože i dnes nás pronásledují občasné přepršky. Ke klášteru Moni Myrtidiotisas (Μονή Μυρτιδιώτισας) vede cesta krajinou spálenou požáry. Je na Kythiře největší, má kostel s bohatě zdobeným interiérem a vzácnou černou madonou, otevřený kostelík s freskami a nádvoří plné kytek. Nelitujeme ani cesty k bílému kostelíku nad mořem Agios Nikolas Krasas s klíčkem ve dveřích. Zastavujeme v malebné vesnici Kalokairines a u sympatického staříka kupujeme tymiánový med. Přes Livadi už není daleko do Katsouni, kde společně s našimi známými z recko.name obdivujeme 110m dlouhý most postavený Angličany. A kam pojedete teď? K jeskyni Agia Sofia…. My taky. Parkujeme u vesničky Spilies a cesta k jeskyni (Σπιλείο Αγ. Σοφιάς Καλάμου) nám trvá asi půl hodiny. Je v ní kostel a je docela hluboká, asi něco jako naše Pekárna u Brna, ale s krásnými krápníky. Naši přátelé, kteří sjeli až k jeskyni, nám pak ušetří cestu nahoru k autu. Teď už je třeba zkusit i koupání a nejblíž je pláž Fyri Ammos (Φυρή Άμμος). Auto necháváme v zatáčce asi 400m nad pláží a dolů jdeme raději pěšky. Tohle počasí má ale jednu výhodu – jsme na pláži téměř sami. Lehce prší, foťákovníkovou tašku a batoh zakrývám bundou, beru jen podvodní kamerku a jdu plavat k mořské jeskyni na pravé straně pláže. Ještě se chceme podívat na pláž Kοmbonada (Κομπονάδα), musíme ale vylézt a vyjet nahoru téměř až ke středové silnici a znovu sjet dolů. Manžel naštěstí netuší, že Kοmbonáda je hned vedle Fyri Ammos. Pláž je krásná, jsou zde nádherné kamínky a koupu se zase skoro sama. Mraky nad ostrovem letí, po cestě nás stíhá prudký deštík a vidíme duhu. Prožíváme krásný večer v naši oblíbené taverně Kaleris s živou hudbou a s našimi přáteli ze studií Tsega, kteří musí po každé večeři provést výšlap ke svému ubytování.

Poslední den s autíčkem se jedeme podívat na Svatého Nikona ( Άγιος Νικών), kostelík je zavřený a studený vítr nás žene do auta, kde už ani nepotřebujeme zapínat klimatizaci. Procházíme vesnicí Mitata s kostelem poničeným zemětřesením a krásnými výhledy, projíždíme zajímavou krajinou, kde nepotkáváme živáčka, k pláži Kaladi. Tentokrát vybaveni vodou, protože na stejném místě jako minule, chráněným před větrem, zůstáváme skoro celý den. Jsou zde jen kamarádi z našeho hotelu Romantika a je tu krásně. Nápad dát si v Mylopotamosu v taverně O Platanos kleftiko nebyl úplně nejšťastnější. Ve stínu fučí a mrzneme a už se těšíme do vyhřátého pokoje hotelu Romantika. Ale nebojte, tento způsob léta jistě není pro Kythiru typický. V  televizi sledujeme zprávy o záplavách na Peloponésu.

Pod naším vráceným autem už se vyhřívá kočka a my využíváme možnosti půjčení kol zdarma. (původně jsme měli zaplacené studio v Panoramě, posléze v Margaritari, ale den před odletem nám byl nabídnut hotel Romantika se snídaní a bazénem za stejnou cenu – řekli jsme si - ať se propadneme do západního Německa - a souhlasili. A nelitovali. ) Kola sice nejsou žádná velká kvalita , ale dnes jedeme jen na pláž Limni , kde ústí soutěska Kakia Lagada. Nejprve plaveme v jezeře netuše, že je v něm částečně ponořená mrtvá koza. Manžel se rozhoduje soutěsku prozkoumat, vzápětí za ním vyráží záchranář Karel a spolu se kochají. Závidím. To bys nezvládla, dí muž po příchodu. Taková drzost! Popojedeme na krásnou pláž Lorenzo (Λορέντζο) a pak na Fyri Ammos (Φυρή ‘Αμμος) kousek od Agie Pelagie, kde červený písek už vyloženě pálí.

Další den ráno spěcháme pro kola, ale zbývají na nás zase ta nejhorší. Tentokrát jedeme na druhou stranu na kopec nad Agií Pelágií, kde objevujeme krásný kostelík zasazený mezi byzantské ruiny. Odtud do přístavu a na pláž Patrikia (Αγία Πατρικία) , a pak už stále do nekonečného kopce do Karavasu. Slunce už praží, ale naštěstí stále fučí. Já většinou kolo tlačím, přičemž manžel stíhá trhat mandle a ještě mě na kole dohnat . Z Karavasu jedeme po asfaltce na Platia Ammos, ale asi v půli kopce zahýbáme doprava po šotolině na plaž Fourni (Φούρνοι). Je organizovaná a má bufet, jehož obsluha když vidí, jak jsem zničená, mi dává vodu zadarmo. Frapé i koupání je bezvadné a vpravo u skály nefouká. Když už se psychicky připravuji na cestu zpátky do kopce, manžel zjišťuje, že má prázdné jedno kolo. Jak se řekne pumpa nevím, ale obsluha bufetu okamžitě pochopí z manželovy výmluvné gestikulace, o co nám jde a jeden dobrý muž má pumpu v kufru auta. Stavujeme se ještě v pekárně a pak už si užíváme dlouhého sjezdu až do Agie Pelagie. Zase jako každý večer a noc nasloucháme pravidelnému ťukání výrečka malého, kterého jsme zpočátku považovali za zabezpečovací zařízení.

Dnes ráno nejdu plavat, ale fotit východ slunce vedle východního prstu Peloponesu, jdu až ke kostelu v Agii Pelagii, mám ráda to ranní světlo a božský klid. Poslední dva dny už šlapeme jen pěšky a užíváme si pláží v okolí Agie Pelagie – Fyri Ammos , Neos Kosmos ( která se nám moc líbí a nejsou tu téměř žádní lidé) i samotné pláže Agie Pelagie.

Plavu v moři dál a dál a nechce se mi vracet. Ach moře, moře, chci tu zůstat s tebou!