Putování do Řecka 2017

PUTOVÁNÍ DO ŘECKA 2017

Krátce po návratu z loňského putování po Balkánu, zakončeném v nádherném Řecku bylo jasné, že letos se podobná expedice opět uskuteční.
Přípravy započaly již v lednu, byly to hodiny strávené nad mapami, u počítače, plánování noclehů, doplňování a zdokonalování vandrovního nábytku i nádobí, plánování stravy apod. Letošní cesta by měla trvat čtyři až pět týdnů, nutno připravit i Octávii.
Čas se sice vlekl, ale dočkali jsme se, odjezd byl naplánován na počátek července. Osádka byla předem daná. Řidič prvního stupně, tlumočník, komentátor výjezdů a sjezdů nebezpečných horských úseků Šárka. Stavba stanu, otvírač konzerv, ohňostrůjce, pomocný šofér, nalívač panáků, navigátor (často s otazníkem) Milan. Před odjezdem jsme si pořídili mezinárodní řidičáky, pro jistotu, nakonec nebyly nutné, vše jsme zdárně pobalili a naložili. Plánovaná trasa byla – přes Slovensko, Maďarsko do Srbska a zde strávit noc. Dále průjezd Černou Horou do Albánie. Pak Korfu, Lefkáda, přes centrální Řecko na Chalkidiki, končíme na známých místech v okolí Stavrosu.
5. července ve 13:15 hodin vyrážíme z Ostravy. K prvnímu dni by se hodil podtitul, ať už jsme pryč. U Teska nafta za 26,50 do plné, v Břeclavi doplnit za 33-,. Profičeli jsme SK a v 15:55 kupujeme na maďarské hranici matrici, desetidenní za 11,80 euro. Pozorný čtenář si jistě povšimnul, že jsem nezmínil naší D1. Maďarská dálnice je fajn, a také proto, po půl hodině čekání ve 20:13 hodin vjíždíme do Srbska. Původní plán odbočit ze srbské dálnice se nezdařil, navigátor zklamal, ale podruhé, bingo. Po 1034 km ve 2:20 zastavujeme na jihozápadě Srbska v městečku Užice a po malém občerstvení a cigárku usínáme, spíme v autě. Vstáváme časně, cestou doplňujeme palivo a byl by hřích nekoupit pár kartonů Camelek, příjdou tu na nějakých 46 Kč za krabičku. Část cesty k černohorské hranici vede nádhernou přírodou, 15 km před přechodem stavíme na odpočívadle Strugovi, dáváme si kávu a pivo Jelena, Šárka se upravuje, já ne, je to zbytečné. V10:10 vjíždíme do Černé Hory, na hranici nás zdržel nějakých 20minut ukrajinský autobus. Následuje jízda úžasnou části Balkánu, vysoké hory, řeka Lim, kaňon Mrtvica. Bohužel jsme tomuto úseku věnovali málo, snad příště. Dvě hodiny po poledni bez jakéhokoliv problému vjíždíme do Albánie.
Silnicí E762 jedeme podél Shkadarského jezera, zastavujeme u kempu Lake Shkodra Resort, smočíme nohy v jezeru a pokračujeme do Shkodry, kde máme zabukovaný nocleh v hotelu Shkodra za 18 euro. Fajn ubytování v prázdném hotelu přišlo vhod. Troch jsme se zkulturnili a hlavně si odpočineme, máme za sebou 1357 km.
Ráno vyrážíme přes Lezhë, chceme se vyhnout Tiraně, proto zajíždíme do Durrës a dál po pobřeží přes Kavajë. U města Fier zastavujeme k občerstvení. Maso i salát byl velmi chutný, dali jsme se do řeči se dvěma místními mladíky, navzájem jsme si chválili naše země, až nám nakonec chlapci snědí koupili kus vynikajícího sýra a pivo. Ač nejsem piva znalý, bylo dobré. Na revanš sáhla Šárka do našich zásob plechovek , které vozíme pro podobné situace, a chlapce obdarovala Radkem. Nastal čas vyrazit na cestu, plánujeme ještě dnes dorazit k řece Langarica a taky máme nocleh v Përmetu.
Projíždíme horama, jedeme od moře do vnitrozemí. Nádherná příroda, silnice je ucházející. Podél řeky Vjesë projedeme Tepelenë a nakonec i odbočku na Përmet a zastavujeme u Kroi Pasheit, což je úžasné místo k občerstvení, ze skal padají proudy pitné vody, je tu prodej ryb, kozího mléka, několik taveren, stojí zato se zastavit a pobýt. Vracíme se na křižovatku a pokračujeme podél řeky směrem na Petran. Venkovní teplota ukazuje 42°C. Před vesnicí Petran odbočíme doleva a už kopírujeme Langaricu až místu známému jako Benjat a Benjës. Je již pokročilá denní doba, lidí zde ubývá. Vydáváme se na cestu kaňonem proti proudu, kolem se tyčí vysoké skály, voda je příjemně teplá, neboť do řeky ústí nesčetné termální prameny. Asi po hodině brodění se začínáme vracet a na několika místech se noříme do příjemných termálních vod. Je to slast, dá se tu vydržet dlouhé hodiny, je to opravdu relax po mnoha ujetých kilometrech. Nakonec usedáme do malé taverny, kde nás obsluhuje usměvavý starší Albánec, který se chlubí znalostí několika českých slov.
Vracíme se do Përmetu. Je pátek večer, ubytováváme se v penzionu Ilir Guest Haus (26 euro se snídaní). Uvítal nás milý starší manželský pár, stále si chtěli povídat, Ilir, bývalý profesor na škole a manželka ekonomka si na stáří upravili domek na velice pěkný apartmán, jen s parkováním to bylo troch slabší. Avšak na jednu noc prostě skvělé. Při snídani opět zjišťujeme, že albánský sýr je úžasný, přímo pochoutka. Přisedl si k nám mladý Albánec, dlouho jsme debatovali, dozvěděli se mnoho zajímavostí, byl velice milý, jako asi většina obyvatel této země. Byl čas pokračovat v cestě. Poděkovali jsme, rozdali pár piv a rozloučili se. Përmet je moc pěkné městečko, vřele doporučujeme.
Jedeme stejnou cestou a opět stavíme u Kroi Pashait, slunce začíná žhnout, osvěžujeme se ledovou padající vodou a pokračujeme. Další naší zastávkou je Gjirokastër, známé také jako město bílých střech (UNESCO). Vyjeli jsme až pod pevnost, kde nás čekal krásný výhled na bílé střechy, ale také nepříjemné setkání s žebračkou se dvěma dětmi, která zde obtěžovala turisty.
Po rychlostní silnici E 853 dojíždíme do malého městečka Jorgucat, odtud vede naše cesta horami, směřujeme k pobřeží, těšíme se na moře. Po sjezdu z hor, cestu začíná lemovat řeka Bistrica. Dojíždíme do Sarandë, troch jsme zklamáni množstvím lidí na malém prostoru. Pokračujeme dále, nocovat budeme v Ksamilu. Je to pěkné letovisko, poskytující mnoho ubytovacích kapacit, soudě podle toho kolik prodejců se motá při hlavním tahu městem. Ksamil leží při jezeru Butrint, s výhledem na Korfu, což je naše příští zastávka. Ubytko máme již z domova zamluveno v Ksamil Apartmens za 20 euro. Super, skvělé, za 10 bodů. Navečer jdeme k moři, okoupat se, není to to správné ořechové.
Je neděle 9. července. Ráno se vracíme do Sarandë, nakupujeme pár balíčků cigaret za velmi příjemnou cenu, posedíme v taverně na rušné křižovatce na kraji měst, pozorujeme ruch. Pokusil jsem se vyfotografovat osla vezoucího se na korbě auta. K našemu velkému pobavení nemalou měrou přispěla asi šedesátiletá majitelka taverny svým pokřikováním na řidiče“budeš na facebooku“. Opět projíždíme Ksamil a malým přívozem za 3 eura se dostáváme přes Butrint a už fičíme na řeckou hranici. V poledne jsme tam. Hraniční přechod v Qafe Bote je příjemně klidný, je znát, že je poledne, na řecké straně musíme vystoupit z auta a dojít si k okýnku ke kontrole dokladů.
Konečně jsme v Řecku. Asi kilometr za čárou prudce odbočíme doprava a projíždíme úzký pruh pobřeží, vlevo řecké moře, vpravo Albánie. Je to kus nádhery, pro nenáročné i možnost koupání. Vracíme se na hlavní tah, stavíme v Sagiádě. Malá rybářská vesnice nás vítá klidem a pohodou. V jedné taverně, je jich tu několik, si dáváme musaku, salát, pivo a džus. Ceny zde jsou již někde jinde než v Albánii, 17 euro, a pokračujeme směrem Igoumenitsa, zde se chceme nalodit na trajekt a přeplout do Lefkimi na Korfu. V úmorném vedru čekáme na trajekt dvě hodiny. Po nalodění se pohodlně usazujeme na palubě. Na trajektu je málo lidí, přece jen naším směrem putuje míň turistů než do hlavního města Kerkyry. Čeká nás hodina plavby, je to paráda. V 18:30 sjíždí Šárka na pevninu. Plavba nás stála za dvě osoby a auto 40 euro. Z Lefkimi jedeme po východním pobřeží do malé vesničky Petriti, zde hledáme místo k přespání. Nakonec se vracíme zpět k přístavu, rychle se stmívá, rozhodujeme se přespat zde. Spíme v autě.
Brzy ráno vyrážíme na první průzkum ostrova, projíždíme městečko Kavos, které je doslova zasypáno odpadky po nočním řádění mladých turistů. Nyní již chápeme, proč je tu tolik nabídek levného ubytování. Noční mejdany povětšinou Angličanů odradí spoustu turistů. Od Kavosu dál. Rádi bychom se dostali na nejjižnější cíp ostrva, ale velice špatná cesta to naší oktávce nedovoluje.
Zastavujeme na Gardenos Beach, Ag. Georgios – jih, ale pořád nás to nějak táhne na východní pobřeží, vracíme se do Petriti. Je to malebná rybářská vesnička, zaujal nás neustálý pohyb na rybářských lodích, prostě rybáři jsou v jednom kole.
Jedeme po pobřeží směrem k severu, zastavujeme na pláži v Boukari. Úžasná plážička, jsme zde sami, koupáme se, ohříváme párky, pohoda. Později odpoledne pokračujeme k severu přes Moriatiku, Benites, na předměstí Kerkyry odbočíme na západ. Jademe do Paelokastrice. Je to moc hezké letovisko, úžasli jsme nad výškou skal zvedajících se z moře, barva hladiny je až neuvěřitelná, je zde však i mnoho turistů, kteří pro koupání musí zdolat nesčetné množství schodů, či desítky metrů stoupání ke svým hotelům. Ale moc hezké. Spíme v Anemons apartment za 25 euro, jsme moc spokojeni.
Úterý 11. července, v objektu ubytování se nachází krámek, Šárka si přispala, nutno dodat, spalo se zde opravdu dobře. Podle jsem využil jejího spánku a nakoupil vajíčka a rajské, přichystal snídani a posléze získal plusový bod.
Balíme a vyrážíme k severu ostrova Korfu, zde v Paelokastrici je pěkně, ale Alpy, jak jsme nazvali tohle středisko, fakt nemusíme, i když je tu opravdu krásně. Na každém kilometru vidíme větší nebo menší olivové háje, teď již chápu, proč se Korfu také nazývá olivový ostrov. Projedeme Sidari, delší zastávku volíme v Roda, jsou tu přístupné pláže, pravda moc atrakcí tu není, ale nám se tu při dopoledním frapé líbilo. Dále putujeme přes rušnější Acharavi a začínáme stoupat k nejvyššímu vrcholu Korfu, Pantokrator 917m.n.m. Čeká nás 18 kilometrů serpentin, stejný počet kilometrů nádherných výhledů. Můj osobní šofér Šárka to ale vidí jinak, nemůžu být ušetřen někdy až zoufalými výkřiky „to je hrozné, já mám strach, proč tu ti lidi bydlí, apod“. Je statečná a zdárně nás dovezla k cíli. Máme štěstí, je úmorné vedro, lidi jsou u vody, takže na vrcholu je jen pár aut. Před námi se rozprostírají nádherné scenérie, na ostrov, na pevninu Řecka, na Albánii. Byl jsem z toho tak vedle, že jsem bez hanby prohlásil, že vidím Itálii, což byla blbost, jelikož jsem si popletl světové strany. To jsem celý já.
Začínáme sjíždět dolů, v jednom úseku, při míjení s vozem stoupajícím k vrcholu, musela Šárka fest na krajnici, strašně jsem se vylekal, až jsem vykřikl. Šárka se smála až pod kopec. Dalším cílem je letiště v Kerkyře. Cestou doporučuji zastávku v Isos, silnici tu lemují zajímavé pláže a taverny.
Navigace nás bezpečně zavedla až k mostu, kde prakticky začíná přistavací plocha letiště a to je na Korfu opravdu unikát, letadla přistávají pěkně nad hlavou, v našem případě to byla během asi půl hodiny hned čtyři. Na závěr se jdeme občerstvit do luxusní taverny na vyhlídce, doplňujeme nealko tekutiny, 2x freš za 24 euro, ale pohledy stojí zato. Při odjezdu od letiště najednou blikla na semaforu červená, nechápeme proč, přechod tu není, ani křižovatka. Najednou těsně nad silnicí letadlo, při každém startu se tu zastaví provoz, taky zážitek.
Vyjíždíme z Kerkyry, směřujeme k jihu, hledáme vhodné místo na přespání ve stanu. Těšíme se na moře, delfíny, západ slunce, dnes to byl náročný den. Pár pěkných míst jsme našli, ale zděšení v Šárčiných očích často hovořilo za vše, tady? Tady nás smete vlna, tu nás budou obhlížet z blízké taverny, zkusme dál. Nakonec dojíždíme do Petriti. Koupáme se při západu slunce, párkrát nahodím, nic. Přesuneme se kousek dál, zaparkujeme, vytáhneme křesílka a stolík, dáváme panáka, koukáme na hladinu, naproti přes moře hoří kopec, přemýšlíme, jak jim tam pomoci. Už se nám nechce stavět ani stan. Hodinu po půlnoci uleháme v autě. Toto spaní nestálo za nic, komáři, vedro.
Ráno, nevyspaní, jedeme do Petriti, z místní taverny koukáme na kmitající rybáře, popíjíme frapé, čekáme, až se otevře obchůdek, abychom doplnili zásoby.
Jsem nevyspalý a protivný, chci se uklidnit chytáním ryb. Již doma jsem se pilně připravoval, kolega mi dal instrukce, hromadu háčků a olůvka. Nahazovat jsem se učil na rybníce ve Studénce. Šárka se pohodlně usadila do křesla a nenápadně pohlížela na místního borce, kterak v rouše Adamově prováděl ranní koupel a následně počal cvičit jogu. Pustil jsem se do rybaření, ještě ani nezabrala a jeden háček v pr… Jdeme radši na kafe a přesouváme se do Boukari, tam je nám dobře na naší pláži. Koupáme se, voda je super, odpočíváme, ale nedá mi to a jdu zase chytat. Zase nic, asi jsem to nepochopil, napadá mě i kacířská myšlenka, že mi Šárka k narozeninám koupila špatný prut, mám ho o dva dílky kratší než mí řečtí kolegové, na mysli mám prut. Vzdávám to, jdu vařit oběd. Dnes budeme mít novinku, Moravský vrabec v plechu. Předminulý týden v Kaufu v akci. Šárka tehdy nenápadně nahlížela na konzervy a byla přitom informována ostravskými důchodci, že je to fajne. Naše generace, znalá maďarského nebo segedínského guláše, či trenčianského párku s fazulou, uznává, ano troch fajne to je.
Kvečeru se přesouváme na západní pobřeží do Potamia, jako všude na Korfu i zde jsou hezké pláže, všudy přítomné olivové háje, i lidí je tu dost.Ubytováváme se v apartmánu Nikos a Vivi za 23 euro. Vivi je velice příjemná a milá, stejně jako její apartmány. Večer jedeme do 35 kilometrů vzdáleného Palekas, cestou potkáváme pohřeb a desítky aut směřující na vrchol vesnice. Je zde vyhlášený západ slunce, proto tolik lidí. Nakonec odjíždíme a západ sledujeme po zpáteční cestě.
Fajn jsme se vyspali, loučíme se a jedeme do Lefkimi na polední trajekt. Plavba na pevninu byla super, umocněná delfíny, kteří nás chvíli doprovázeli. Po přistání putujeme k jihu, naším dalším cílem je Lefkáda. Je čtvrtek 13.7, najeto máme 2450 km. Silnici směrem Preveza lemují pěkné pláže a místa, kde by se dalo přespat ve stanu, nestavíme, pokračujeme dál. Na Lefkádu se dostáváme podmořským tunelem za 3 eura. Náš další plán byl poznávat ostrov po východní straně. Hned za hlavním městem míjíme zajímavé pláže, ve Vlycho odbočíme na Desmi, tady chceme zjistit něco o místním kempu. Je dost narvaný, tudíž se otáčíme a jedeme až do Vasiliki. Zdejší kemp je poněkud dražší, za dvě osoby, auto a malý stan chtějí 28 euro. Zasedli jsme tedy v taverně na pobřeží, koukali na desítky surfařů, Vasiliki je rájem surfařů, popíjíme pivko a zde se rozhodujeme, že dnes ještě pojedeme na nejjižnější cíp Lefkády, prohlédnout si maják. Maják se nakonec nekoná. Dojeli jsme k pláži Porto Kasiki. Je podvečer a parkoviště ještě plné. Bereme s sebou nejnutnější věci a scházíme desítkami schodů k pláži. Šárka tipuje asi šesti patrový dům, tolik schodů. Místo je to nádherné, ale ta voda 24°C, oproti Korfu prostě ledárna. Na večer se vracíme, před Athaini zastavujeme v taverně Family Taverna Avra. Je rozhodnuto, naproti v olivovém háji budeme nocovat, zvala nás tam tabule Free camp. Široko daleko nikdo, jen sem tam projede auto. V taverně jsme si objednali večeři, milý majitel nám nechal prostřít na terase a za úžasného západu slunce nám vyprávěl, kterak před pár lety přišlo zemětřesení, sesula se silnice k nejbližší pláži a od té doby se tu zastaví velice málo hostů, takže s rodinou, která je zde zaměstnána celá, jen přežívají, ale trpělivě čeká, až se vše uvede do původního stavu a jeho taverna se opět naplní. Nádherný večer. Za úplné tmy se loučíme a jdeme stavět stan. Přijela parta šesti mladých lidí v autech s rakouskou SPZ. K našemu velkému údivu v naprostém tichu, skoro beze slova postavili stany a usnuli.
Brzy zrána vyjíždíme, projeli jsme Athaini a po západním pobřeží míříme k severu ostrova. Projíždíme vesničkou zčásti zničenou již zmíněným zemětřesením, míjíme vyhlášené pláže Lefkády a zastavujeme v hlavním městě Lefkas na kávu. Zapínáme internet a bukujeme si další nocleh v centrálním Řecku v blízkosti Karpenisi. Opouštíme Lefkádu, bylo zde hezky, Korfu vyhrává.
Vonitsa, Drymos, Amfilochia, Agrinio a dál děsnýma serpentinami do hor k jezeru Kremasta. Cestou potkáváme jen minimum aut, je to opět zážitek (Šárka šílí, je to pro ni zápřah), ale myslím, že si cestu užíváme. Pár kilometrů před Karpenisi končíme v motelu Mpagasaki, v nadmořské výšce 1240m. Dnešní noc nás příjde na 35 euro se snídani, ale už potřebujeme sprchu a postel. Ubytko je to zvláštní, samota, personál po nás pokukuje, co že jsme zač, divné, ale pěkné. Po vybalení na pokoji ještě jedeme do blízkého Karpenisi. Vracíme se za tmy, usedáme na terásku, popíjíme kalvádos a koukáme. Všude ticho, tma, až hrůza. Jestli pak se ráno probudíme. Hotýlek nazýváme Bouda na hororu, je to tu hezké. Ráno jsme zvládli snídani a jedeme dále. V Lamii odbočíme, na Thermopyly. Ještě jsem nezažil, jak rychle byla Šárka v termální vodě, teplota vody se rovná teplotě ve vaně doma, to je síla, to se musí vyzkoušet. Navštěvujeme památník bitvy u Thermopyl, pak ještě do teplého potoka a jedeme dál. Vrátili jsme se do Lamie a pokračujeme, směr Meteory. V Kardisa nakupujeme v Lidlu a skrz Trikalu do Kalambaky. Dnes končíme v Kastraki v super kempu Vrachos. Za 19 euro, stan, auto, elektřina, nemá chybu. Grilujeme maso a než usneme začíná poprchávat.
Neděle. Jedeme navštívit kláštery. Je oblačno, dobré počasí k prohlídce. Šárce se tu moc líbí, jsem rád. A teď už směrem Larisa a k pobřeží, už se zase těšíme na moře, to ještě netušíme co nás čeká. V okolí Gonni jsem si dovolil na poli uzmou asi pětikilový meloun. Po pobřeží fičíme do Litochora, Spát budeme v kempu Olympos Beach a taky se těším, až uvidím bájný Olymp. Ale začíná pršet, prší a fest.
V kempu se ubytováváme v malé příjemné chatce za 24 euro, na přespání po cestě je dobrá. Stále prší a hodně. Rozhodli jsme se zajet do Litochora nakoupit, neboť v kempu není možnost nákupu základních potravin. Po silnici se valí proudy vody a velice se ochlazuje, náš plán dostat se pod Olymp bere za své. Vracíme se do kempu, na terase rozbalujeme gril, pečeme maso, je zima a prší. Zalézáme do postelí, balíme se do dek a usínáme. Prší celou noc, ráno je 16°C a stále prší. Musíme potáhnout dál, dál za sluncem. Večer než jsme usnuli, se nám podařilo zajistit ubytování jižně od Soloně v Perea. Když dorážíme do apartmánu Tegos (35 euro), dozvídáme se od domácí, že v oblasti Olympu padal dokonce sníh, stále prší. Navečer déšť ustává, až úplně přestane a vysvitne dokonce sluníčko, po třech dnech je to paráda.
V úterý ráno, na tachometru máme 3479 kilometrů, odjíždíme do Stavrosu. Zastavujeme se v Loutra Volvis u jezera Volvis, zde jsme loni strávili pár pěkných dní a moc se nám tu líbilo, chystáme se pozdravit loňské známé, popřípadě pár dnů zůstat. K moři to je nějakých 12 km a to jsme loni neřešili, je tu pohoda. Jaké však bylo naše zklamání, v taverně si nás nikdo nevšímá a to je již deset dopoledne, to nebývá v Řecku zvykem. Zvedáme se a odjíždíme, nyní zjišťujeme proč tomu tak, středisko je plné imigrantů, prostě hrůza.
Ve Stavrosu parkujeme na známém místě pod stromem, počasí se lepší, sušíme vlhké věci po třídenním lijáku a konečně se noříme do vod Strimontského zálivu. Pokračujeme dál do Asprovalty, kde si chceme prohlédnou kemp, v němž hodláme několik nocí přespávat. Cestou se zastavujeme u známé Heleny, nabízíme ten meloun, který již několik dní vozíme, ale jsme odmítnuti, prý mají melounů dost. Kemp se nám líbí, jistě se sem vrátíme, dnes spíme v Ano Vrasna v apartmánu Exohi za 35 euro, dost slabé a již nikdy.
Následující dny se válíme na pláži, jednu noc spíme pod stromem na pláži Akrogiali, ráno s úžasem pozorujeme delfíny, kterak doprovázejí rybářskou loď, další tři noci máme stan postavený v Asprovaltě v kempu. Moc dobré, za pěkných 20 euro za noc za stan, dvě osoby, auto a elektřina, určitě bychom doporučili. Další dobrý objev byl v Diskontu, výborné grilované kuře, 1kg/5euro, taková bašta, dokonce nám masožroutům vydržela na dva dny.
Neděle ráno, je víkend, všude plno, proto vyrážíme na dvou denní výlet na poloostrov Athos. Dnes budeme spát v Nea Roda, opět zajištěno den dopředu. Dopoledne pijeme frapé ve Stratoni, kousek za Lerissos míjíme kemp, otáčíme, jsme zvědaví. V kempu Delfini nás srdečně vítá ožralá ukrajinka, jež se rozplývá nad naší národnosti, prý jsme bratři a okamžitě nás chce ubytovat. Nepodařilo se jí to, odradily nás už turecké záchody. Další zastávka je Nea Roda a potom již Ouranoupoli, dostáváme se až k hranici s mnišským státem. Tady se oddáváme nádhernému koupání. Ten večer jsme spali v Nea Roda, překrásná vesnička. Večer jsme se prošli k blízkému kostelíku, odkud byl pěkný výhled na okolí. Ubytování bylo fakt exklusivní, apartmán Melidron, sice za 55 euro, ale jo. Bohužel na stolíku na verandičce po nás zůstal flek po rozlité pálence, ale to je ten náš cestovní kalvádos. Ráno jdu na ryby, jako tradičně nic. Snídali jsme vaječinu a frapé a přesunuli se do hor. Skrz Taxiarchis se dostáváme až k taverně pod Cholomontas, kde nás staví stejně jako jiné roky dědula. Nezapomněl, jak jsme spolu před rokem oslavovali Milana Baroše, jediného Čecha, kterého znal. Musíme vypít pivo, poslechnout pár skladeb na buzuki a Šárka si s ním střihla i taneček, a že jí to šlo. Přes Arneu se v pohodě dostáváme zpět do Stavrosu, postavíme stan na pláži Akrogiali a v noci opět zkouším ryby, tentokrát už nic.
Od rána se válíme, voda je 29,7°C. Nocujeme za 40 euro ve Stelios haus, ranní kávou si majitelka trochu vyžehlila slabší ubytování. Ráno plánujeme výlet do Makedonie, koupáme se, je větrno, ale voda opět 29°C. Večer navštěvujeme Sofii, Cipuro i jídlo je perfektní, stejně jako její syn, který nás baví několika českými slovíčky, vesměs nepublikovatelnými. Večer zase stavíme stan pod stromem. V noci je bouřka a prší.
Po rozednění, ještě za deště, balíme, na trhu si kupujeme cipuro a jedeme směrem Serres, přestává pršet. V Serresu vyjíždíme na vyhlídku Akropoli, je odtud krásný výhled, jakoby na dno moře. Cestou se rozhodujeme pro krátkou zastávku v Bulharsku, vždyť jsme takový kousek od hranice. Kupujeme whisku Black Ram, tři litry, každý za 6 euro a karton Camelek za 26 euro. Při zpáteční cestě navštěvujeme před Sidirokastro lázně Thermopigi. Další trasa vede Neo Petrisi, ve Vyronii odbočíme k jihu a směřujeme k jezeru Kerkini, zastavujeme a pozorujeme spoustu vodního ptactva, ale to je minimum toho co nás ještě na jezeru čeká. Na nejjižnějším cípu jezera v Lithotopos si dáme oddych, frapé a sušíme stan po noční bouřce. Pak následuje cesta kolem jezera, je to paráda, žádný provoz, ptáci, koně, krávy brodící se po krk v jezeře, kozy, hory, super příroda. V malém přístavu Kerkini se podařilo Šárce domluvit na následující den projížďku člunem po jezeře.
Dále pokračujeme po E 055 k jezeru Dojran do Makedonie. Ve Star Dojran nás čeká ubytování v hezkém apartmánu Janev za 30 euro, jediná vada je spousta much, musíme pečlivě hlídat sítě ve dveřích. Ráno opouštíme apartmán, v centru snídáme v místním fastfoodu, je tu nejvíc lidí, tak si myslíme, že to bud stát za to. No nic moc. Jedeme zpátky. Na pumpě ještě nakupujeme tři kartony Camelek, jeden za 3300MKD a ve free shopu dva litry Whisky JB vyšly na 30 euro a hurá do Řecka. Nyní popíšu co nás vedlo k výletu na sever Řecka a do Makedonie. Jelikož dlouho nevydržíme na jednom místě vymysleli jsme krátké putování od kterého jsme zase tolik neočekávali. Motivací bylo setkání s kamarády Nikosem a Petrulou v rodné vsi jejího otce Kavalaris. Vybrali jsme okruh Stavros, Seres, zde jsme navštívili již zmíněnou vyhlídku Akropoli, i lázně Thermopigi stály za to, byly sice opuštěné, ale hezké, borovicový háj, výhled na řeku Struma, nejvíc nás zaujala plastická mapa Řecka o rozloze asi 20x20 m, po které se může návštěvník procházet. Okamžitě toho využíváme a připomínáme si naše cesty. Další plán byl, objet jezero Kerkini. Protože vím, že mě má Šárka ráda, zrodil se jí po cestě v hlavě plán odskočit si do Bulharska, kde bych si mohl koupit oblíbený likér Black Ram. Nakonec z toho byl úžasný výlet, zastavení u vesnice Chrysochorafa, viděli jsme množství různého ptactva, kormorány, čápy, no zkušený ornitolog by žasnul. Jezero Kerkini mimo jiné lemuje spousta map, odpočívadel, posedů, neustále nás to nutí zastavovat a fotit a čerpat energii z toho ticha a samoty. Zastavili jsme se u pěkné farmy Ixnilatis s apartmány a koňmi. Cestou se dovídáme, že naši kamarádi nedorazí, proto jsme vyjeli i do Makedonie.
Vracíme se zpět na jezero, po levé straně se tyčí pohoří Veles, nedá nám a odbočíme k vesnici Ano Proia, která je známá vynikajícíma rybíma specialitami, jezdí se tu i za trekem. Před přístavem Kerkini nás zlákala odbočka k buvolí farmě. Nikde nikdo, scéna jako z westernu, ve stínu kouří pán se synem, my dva cizinci, ticho, schází jen harmonika. Jsme však ochotně obslouženi, místo přestřelky dostáváme frapé, snažíme se komunikovat, pán řecky, my jakousi angličtinou říznutou němčinou a syn ač student se stydí. Domluvili jsme se, prohlédli si buvoly a hurá do přístavu, kde nás asi čeká nezapomenutelný zážitek, moc se těšíme.
Přesně, jak bylo domluveno, v 15 hodin se dostavuje náš lodivod, a jak záhy zjistíme i majitel farmy a ubytování Ixnilatis. Dostali jsme kvalitní dalekohledy a vyplouváme, plujeme vstříc deltě. Plavčík je sympaťák, temperamentní a velice dobře se s ním komunikovalo, tak tvrdila Šárka, protože já jsem na jazyky analfabet. Barvitě nám popisoval dění na jezeře, často zastavil loď, aby nás upozornil na obrovské pelikány, kormorány, ibise. Najednou problém, vrtule se zachytila do rybářské sítě a o pár metrů dál se v síti plácal kormorán. Kormorána se nám podařilo zachránit a za hlasitého jásotu Šárky vzlétl. Blížíme se k deltě, na snad deset metrů se dostáváme k malému stádu buvolů, žije jich zde volně prý až 300 kusů, plavba po jezeru Kerkini stála opravdu za to, bylo to nádherné, investice 40 euro pro nás dva, super. V taverně u přístavu jsme si dali rybu a se smíšenými pocity ochutnáme i buvolí stejk.
Večer uleháme do stanu na pláži ve Stavrosu, jsme sice unaveni, ale plni dojmů a zážitků.
Následující den stavíme stan v kempu v Asprovaltě, válíme se u moře a odpoledne jedeme do Soluně navštívit Nikose a Petroulu. Společně jdeme na pivo do taverny U Leoše. S chutí ochutnáváme tlačenku, klobásy a plzeňské. Ráno po probuzení v kempu lelkujeme před stanem, nikam nespěcháme, přesouváme se na pláž, nocujeme v apartmánu Argilos za 40 euro, je polovina léta, ceny ubytování strmě stoupají.
Pondělí 31. července, na trhu v Asprovaltě jsme koupili jednu rybu Lavraki a jednu Tsipura, obě přišly na 5 euro, večer je ugrilujeme, byly výborné, a taky konečně rozkrojíme ten meloun, co už ho deset dní vozíme s sebou. Další den jedeme do Ofrynio, je zde asi 15 kilometrů nádherných pláží, opravdu nádherných. Dnešní noc spíme opět ve stanu, tentokrát na pláži Milies.
Vstáváme již v sedm, jdeme si zaplavat, ranní koupel v moři je super a to mi dá za pravdu, každý kdo to zkusil, snídáme v naší oblíbené pekárně, frápé pijeme u Janise ve Stavrosu. V kempu v Asprovaltě stavíme stan a znovu jedeme na Ofrynio Beach. Zakotvíme až na konci, jsme zde sami, je tu parádní koupel, moc se nám tu líbí. Blíží se konec naší mise, v podvečer se jdeme rozloučit s Kostasem a Sofi, v krámu jsme koupili maso, které ugrilujeme u stanu.
Celý čtvrtek jsme na pláži ve Stavrosu, zítra nás čeká cesta zpět domů. Poslední řeckou noc spíme na pláži Milies.
4. srpna 2017 v 8:30 řeckého času vyrážíme, tachometr nám ukazuje 5108 kilometrů. V Srbsku v úseku Vladin Han-Grdeljica se dostáváme do dvouhodinové kolony, teploměr hlásí 40°C, je na zdechnutí. S krátkými zastávkami se dostáváme až do Maďarska, v Mosonmagyaróvár usínáme v autě, jsou tři hodiny třicet ráno. Po probuzení jdeme na zdejší vyhlášenou burzu, snídáme, nakupujeme několik kilo vynikajících maďarských klobás a hajdy domů.
Je 5. srpna po poledni, najeto 6734 kilometrů, jsme v Ostravě. Za sebou máme víc jak měsíc cestování, mnoho nádherných zážitků a poznání, projeli jsme kus jihu Evropy, stálo to jistě za to a věříme, že se ještě někdy vrátíme. Viděli jsme mnoho hezkých míst ve všech zemích, které jsme navštívili, všude byli báječní a milí lidé. Díky patří Šárce, že to se mnou vydržela, že byla statečná za volantem, díky všem co jsme potkali a poznali. A mi by mohly poděkovat všechny ryby ve všech mořích, bo sem nic nechytil.
Ahoj.