Alonnissos - Bohem zapomenutý ostrov

Než ze mě vyprchají dojmy z tohohle nádherného kousku Řecka, jako bublinky ze šampusu, musím se o ně podělit.
Kdo má porouchané nervy nebo se jen potřebuje zresetovat a nastavit mozek do továrního nastavení, pro toho je ostrov správná volba
Cestování jsme tentokrát přečkali bez sebemenších problémů a ani pan „rukavička“ na Ruzyni o mě nejevil zájem. Tím pádem jsem si neužil ani obligátní prohmatání a test na drogy a byl jsem trochu zklamán a ochuzen. Ale jen do doby než jsem u jistého baru objevil početnou skupinku ortodoxních židů, na které právě přišel čas modlitby a já jsem poprvé na vlastní oči viděl to jejich klátění se v pase s přehozeným lajntuchem přes hlavu, dosud známé jen z TV od zdi nářků. Fakt dobrý!
Letadélko z Prahy nám odpilotoval Petr Jirmus a bravurně s tím plácnul na JSI Skiathos. Většina cestujících sleduje určitě OneTV a moje holky 3v1 a tak se tleskalo a tleskalo … až nám zaléhaly uši … Je to český kolorit, asi jako ponožky v sandálech a někteří jedinci na nás vrhali z narvané uličky (tlačíce se pomalu až do kokpitu) mstivé pohledy, proč my netleskali a proč se netlačíme ihned po dosednutí jedné z pneumatik na runway ke dveřím. Ale já je počastoval milým úsměvem, jak to umím … a to je uklidnilo.
Na letištní ploše na nás čekal již známý, řecký, nafukovací autobus do kterého chtěnechtě musíte … a on vás odvezu úctyhodných cca 100m před halu, kde se pěkně už spařeni vysoukáte a je to
Kufry … delegát … autobus do přístavu a trajekt navazující asi za 10 min … jsme nadšení.
Plavba nádherná a po 1,5 hod přistáváme v Patiriti, kde nás přebere řecká, usměvavá paní.
Ostatně od téhle chvíle zjišťuju, že se tak nějak usmívají všichni. Když ne ven, tak určitě zevnitř
Patiriti / apartmány Nikos
V očekávání čehokoli otevíráme apartmán a následně i dveře na balkon a … je to onoooo … je to přesně takový, jako na prospektech CK a to se cenní. Nadšením skoro tleskám a začínám tancovat zábavnou čverylku Pod ubytováním je pár schodů a nádherná oblázková pláž Rousoum Gialos, kde hned osvěžujeme těla i mysl. Ubezpečujeme se, že voda je stále slaná a víme, že bude nádherný, stabilní počasí … v Čechách je tohle dost problém
Druhý den ráno jdem pro „přibližovadlo“ a paní mi nabízí několik skůtříků 125, který ale nelahodí mému oku a ukazuju jí vymydlený Kymco 150 … směje se a tak nějak rukamanohama se domluvíme, že je to její rok starý „bejby“ a že tedy, abych se k němu podle toho choval Souhlasím a trochu se usmívám pod vousy při vzpomínce na loňský Skopelos, kde jsme to dvakrát malinko „položili“, ale slibuji
Další dny plynuly jako voda a s každým dalším odplouval ten český, nahromaděný stres do nenávratna … nebo spíše tedy do zaseněkdynávratna. Nemá cenu se rozepisovat o každé konkrétní pláži, kterou jsme navštívili. Všechny byly krásné a přitom každá jiná. Alonnissos nabízí opravdu komplet škálu od písečku a mělkých pláží pro děti až po divoké koupání, kde jsme byli někdy osamoceni nebo nám dělal společnost létající havran Fakt good!
Ostrov je prostě nádherný … takový chudší bratříček Skopelosu, který mám tak rád. V roce 1965 tady bylo obrovské zemětřesení, po kterém zbyly z původních staveb jen ruiny a proto tu nehledejte památky a typické řecké stavení … to tu opravdu není. Naproti tomu klid a pohoda tu dýchá snad ze všeho a já se znovu utvrzuju, že čím menší zahuštění lidí a čím se lidi mají „hůře“, tím se k sobě chovají lépe! Nikdo není napružený … ani na silnicích … ani v obchodech … usmívají se jsou v klidu Nic jim nikam neutíká. Nejsou prostě v tom soukolí, které mele nás středoevropany, abychom se honili za zbytečnostmi a přitom většině z nás nezbývá čas se zastavit a někomu ten úsměv opětovat. Jak to nazval soused „národ lumíků“ Tady je to úžasný … no stress !!!
Chtěl bych se takhle naučit žít, protože o tom život je. O užití si ho. Jen holt si každý musí přijít sám na to, co ten význam znamená.
Doma nadávám na všechno možný nebo spíš na všechno … a přitom si v Čechách žijeme jako ve vatičce. Kdo nevěří, tady se může přesvědčit. Řecko není jen modré, bílé a zelené. Je tady vidět, jak jsou skromní a jak se musí prokousávat životem. Dovolená prostě ano, ale žít tu jako pracující nebo hůře, nepracující Řek, to bych asi nedal.
Mám uvolněných pár gigabajtů, tak jsem se trochu rozkecal
Takže závěrem. Dovolená byla bombová a po ostrově jsme najezdili skoro 300km, což při jeho délce 20km a šířce 5km je úctyhodná vzdálenost. Viděli jsme pláže Megalos Mouritas, Vythysma, Marpounta, Rousoum Gialos, Votsi, Spartines, Milia, Chrisi Milia, Kokkinacastro, Tzorzi Gyalos, Leftos Gyalos, Agios Petros, Glyfa, Kalamakia, Agios Dimitros, Megali Ammos, Tourkoneri, Tsoukalia, Gyalia a asi dvě noname … prostě skoro všechny dostupné suchou nohou … bylo to moc fajn a dost jsem toho i „naběhal“ pěšky. Kolik nevím, protože hned po příjezdu se mi vybil „chytrej náramek“ … takže data o tom jak jsem chodil, spal, jakej jsem měl tep atd jsou nenávratně pryč, protože to tak prostě chtěli Bohové … a já je mám za to rád.
Ostrov Alonnissos můžu vřele doporučit a rozhraní srpen/září taktéž. Moře je krásně vyhřáté, venkovní teplota snesitelná nikde žádný přecpaný pláže, nikde „ducduc“ muzika a podobné výdobytky civilizace. Tak ahoj někdy příště