Barevný říjen na Korfu

Známí se potutelně usmívají, když v říjnu pomalu balíme kufry a uprostřed klasické podzimní plískanice jim nadšeně oznamujeme, že odlétáme do Řecka a k moři. Letní oblečení včetně plavek sice do kufru balíme, ale vlastně ani nemáme myšlenky na koupání se v moři či polehávání na pláži. Na ostrov Korfu se chystáme obě poprvé, takže do neznáma. Ale s tím, že chceme ostrov projezdit křížem krážem, projít zajímavá místa, zákoutí, památky. A během toho, jen tak na okraj, možná smočíme nožku třeba i moři. Obě patříme mezi druh dovolenkářů, kteří rádi cestují, rádi poznávají nová či zajímavá místa, nevyhledávají nutně x hvězdiček na hotelu, takový či makový hotelový bazén, pláž plnou slunečníků zdarma přímo u nosu či hotelovou stravu hodně all či málo all. Rády zvolené místo podrobněji poznáváme, poznáváme jej nejraději samy, rády se na cestu předem samy i připravujeme. Poslední červnový den letošního roku tak nastane okamžik, kdy se probouzí opět naše touha naplánovat nějakou další akci za poznáním. Akce je správně nazývána akcí neboť se vlastně necháváme úplně jednoduše strhnout jednou internetovou „akční“ nabídkou a kupujeme si kompletní letecký zájezd na ostrov Korfu a to na druhou polovinu října – mimo hlavní sezonu dovolených a sezonu velkých veder. S tím jsme nadmíru spokojené! Rezervujeme si tedy zároveň hned i zapůjčení auta, pořizujeme knihu s průvodcem i bez , objednáváme mapu Korfu a sbíráme informace i zde, na prima webu. V Řecku jsme byly každá jen několikrát v životě. Cestujeme i všude jinde, většinou po Evropě. To, co jsme z Řecka navštívily, nás vždy zaujalo. S tím vznikají vlastně i tyto zápisky z naší cesty na Korfu, které je nejsevernějším a druhým největším z řeckých jónských ostrovů.. Malé vysvětlení pro čtenáře hned v úvodu: v tomto cestopise jsou dámami označovány hlavní osoby příběhu, osoby ženského rodu, středního i pokročilejšího věku. Není tím tedy myšlena společenská úroveň či jakási nadřazenost ,ale spíše věková kategorie. Toliko k textu následujícímu.

Bratislava-Kerkyra
Osobní řidič dámy, přicestovavší ze středu Čech, s kufry vysadí dopoledne v ten páteční den před odletovou halou bratislavského letiště. Počasí je mizerné i tady, mlha, zima, hnus podzimní... Obě se přesouvají pomalu dovnitř do vyhřáté haly a u horkého čaje a croissantu rozjímají, zda ta zavazadla ještě přebalit či nepřebalit.. Dvě hodinky před odletem si odbavují jeden společný kufr a mohou v klidu pokračovat v čekání na odlet, které je nakonec ještě zpestřeno zvýšenou bezpečnostní kontrolou palubního zavazadla mladší z dam, která, netuše! v kufříku zanechala cestovní lékárničku včetně malých nůžek a krásného skládacího loveckého nožíku! Bohužel neprošlo to ; dáma sama sobě zanadávala, co stalo - stalo se, nožíku se musela zbavit.. Zbývající část odletového ceremoniálu probíhá v klasickém sledu, letadlo společnosti Ryanair je jen mírně (o necelé půl hodinky) s odletem opožděno. Během plně obsazeného dvouhodinového letu Bratislava - Kerkyra dámy sledují z okénka pestrou směsici barev a tvarů pevniny, nad kterou letadlo přelétá. Kromě této podívané nejsou bohužel dámy ani ostatní pasažéři na palubě ušetřeny výstupu spolucestujících ze severní Moravy, kteří nutně musí během letu lovit v zavazadlovém prostoru litrovou flašu Fernetu, aby ji vzápětí hlučně nabízeli palubnímu stewardovi za to, že za ně uklidí jimi rozlité kafe na sedačce. I přes tyto zážitky je stále krásné a jasné odpoledne, když letadlo před 17. hodinou řeckého času začne klesat nad mořem a pak pěkně zvolna již v nižší letové hladině přelétá přes velkou většinu celého ostrova Korfu - vše je jak na dlani. Na letišti v Kerkyře panuje přímořské klima, fouká tu teplý vánek, dámy jej okamžitě z plna hrdla nasávají … To není vůbec špatné! V příletové hale dámy očekává p. Kostas z autopůjčovny s velkým úsměvem i velkou cedulí s jejich jménem. Vše je hodně rychlé: předání klíčků i samotného malého a sympatického bílého Citroena C1 (říkejme mu Cbrouk), jeho naplnění zavazadly a rychlý odjezd z autobusové zastávky před letištní halou, kde již citroenu funí na záda místní autobus, zaplněný dalšími turisty, těšícími se na dovolenou zde na Korfu. Dámy se ještě ani pořádně nestihnou zorientovat v čilém dopravním kerkyrském provozu a už jsou na nábřeží před Starou byzantskou pevností a musí nutně zastavit, projít se , pokochat se těmi pohledy a pocity, uvědomit si: „Ano, konečně jsme tady a teď“. Dámy vystupují v našem korfském putování dvě, jedna v roli řidičky a zapisovatelky, druhá v roli navigátorky a poradkyně. Tuto dovolenou chtějí hodně procestovat , více či méně pomocí malého zapůjčeného přibližovala. Dámy jsou generačně rozdílné, ale jsou spřízněné. Každá je jiná, ale vlastně jsou si hodně podobné. Zkrátka na dovolené se vzájemně doplňují a obě si ji chtějí stejně, plnými doušky a bezproblémově užít. Tak to asi i má být. Z hlavního města ostrova, Kerkyry, se nyní, po aklimatizačním procesu, pomalu přesouvají dámy východní pobřežní silnicí dále na sever přes střediska Gouvia, Dasia do Ipsosu. Cestou ještě staví na okraji hlavního města u benzínové pumpy doplnit pohonné hmoty; litr benzínu 95 tu stojí 1,44 eur. Ubytovat se v hotelu Yannis v Ipsosu stihnout dámy ještě před setměním. Jejich bílý Cbrouk je spokojen; po hrdlo naplněný palivem a již bez zavazadel je zaparkován v hotelové zahradě pod olivovníky a čeká na zítřejší nová dobrodružství.

Ipsos-Pantokratoras-Loutses-Old Perithia-Kassiopi-Ipsos/ 92 km
Dnes má být podle předpovědi krásný slunečný a teplý den s mírným větrem. Je potřeba neváhat a přízně počasí co nejvhodněji využít. Slunce se líně probouzí, zlehka zalévá stráně nad Ipsosem svými paprsky a stoupá vzhůru zpoza albánských hor krátce před osmou hodinou ranní. Ráno dámy mezi prvními hosty posnídají v hotelové restauraci a už spěchají zabalit veškeré potřebné věci pro dnešní den. Mapy, průvodce, doklady, oblečení i pro případ chladnějšího počasí i plavky pro event. zastávku na pláži. To vše přijde do kufru jejich malého vozu a může se vyrazit. Z Ipsosu se vydávají podél pobřeží pár km na sever, kde je vzhůru do hor odvádí odbočka na horskou silničku do Spartilas a dále na Strinilas. Cesta vede nádhernou krajinou; jejich malý bílý Cbrouk začíná pomalu fuňet nad tím kopcem a spoustou serpentýn a jeho posádka je nadšena z hezkých pohledů na spoustu zeleně, cypřišových hájů i na část východního pobřeží, která se jim během stoupání stále více otevírá. Po nutných zastávkách k focení cesta dále pokračuje zvolna se vlnící krajinou, nikde ani živáčka. Po průjezdu vesničkou Strinilas, kde u Taverny Oasis posedává pár místních staříků , se silnice rozděluje dvěma směry. Dámy se dají doprava a vzhůru dle cedule s označením Pantokrator. Cesta znovu mírně stoupá, krajina mění ráz, okolo je spousta kamení a skal. Po skalách se k silnici blíží stádo horských koz. Zvířata nejprve zaujatě spásají okolní zbytky trávy, ale jakmile se k nim dostane zvuk motoru, zpozorní a následně se vydají směrem k silnici. Dámy zastavují a s kozami se snaží navázat komunikaci. Příliš se nedaří, tak si je alespoň zvěční a pokračují ve výjezdu na nejvyšší vrchol ostrova. Ten se jim již za následující zatáčkou nepatrně odhaluje a přibližuje. Cesta z čistajasna nabírá větší sklon, povrch se mění na jakýsi zhrublý beton. Autíčko má opět co dělat, chvíli se mu zdá, že stoupá až do nebes samých… Téměř před vrcholem hory se cesta rozděluje na dvě strany, na jednom nižším vrcholku je vybetonovaný pozemek, kde stojí několik radiových stožárů, nic moc pěkného . Na straně opačné, tzn. tam kde cesta odbočí prudce vlevo, stojí již vstupní brána do areálu bývalého kláštera, později přestavěného na kostel. Auto dámy zaparkují zde, těsně před vstupem, žádný jiný vůz tu není. Je tu jen malý prostor a cesta vedoucí k technickým budovám areálu, kde se ne úplně dobře dá auto otočit. Pantokrator je se svými 911 m nad mořem nejvyšším vrcholem ostrova Korfu. Vrchol je to impozantní a ještě impozantnější jsou výhledy z něj. Krásně jsou vidět na severu tři ostrůvky v moři: Othoni, Mathraki a Erikousa. Dnes tu na vrcholu fouká dost silný vítr, ale jinak je velký klid a ticho. Před vstupem do areálu je po pravé straně otevřená kafeteria, dnes prozatím bez hostů. Dámy procházejí klášterní zahradou okolo kašny , nad níž se tyčí jak jinak opět radiový stožár, přímo ke kamennému kostelu a prohlédnou si jeho interiér . Vhazují do pokladničky eura a zanechávají zde dvě další zapálené svíčky. Pak brouzdají klášterní zahradou a kochají se opravdu přenádhernými výhledy na všechny světové strany. Den je dnes na to opravdu jak stvořený. Klidnou atmosféru zde umocňuje fakt, že tu nejsou kromě správce kostela, u něhož si dámy pořizují památný náramek, a pár místních koček , žádní jiní návštěvníci. Další plán velí opustit nejvyšší vrchol stejnou cestou až po rozcestí na hlavní cestě u Strinilas a zamířit si to dále , do opuštěné vesničky Old Perithia. Ale ještě předtím využijí děvčata tipu z průvodce a po průjezdu vesnicemi Perithia a Loutses se dávají po odbočce doleva na opět hodně stoupající betonovou cestu dle ukazatele „To the cave“- k jeskyni. Cesta se vine úbočím hory mezi keři a opravdu hodně stoupá a zase poskytuje krásné výhledy směrem k moři, pokud se tedy řidič nemusí zrovna věnovat řízení . Zhruba po 1 km cesta končí malou plochou pro parkování a celkem nově vyhlížejícím dřevěným přístřeškem pro posezení vč. odpadkového koše. Dámy se přezouvají do pevnější obuvi a pokračují od auta pěšky, po pár metrech vstupují branou na lesní cestu, která prudce klesá dolů. Cesta je místy kamenitá a blátivá. Mezi stromy již zahlédnou barvami hrající skalní stěnu, pod níž se jeskyně nalézá. Sestoupí cestou lemovanou velkým množstvím květin: bramboříků, krokusů, extra vysokých chudobek dolů a zhruba po 500metrech se před nimi objeví široce rozevřené ústí jeskyně , kde je dnes trošku více kluzkého bláta, než aby se tam dámy vydaly.. Už tak jsou pohledy na jeskyni unikátní i strašidelné zároveň. Následuje cesta zpět k autu a pak jízda dále dle ukazatelů na silnici směr Old (Ano) Perithia. Do vesničky vysoko v horách , ve výšce 650m nad mořem, kde kromě pár majitelů taveren již žádní stálí obyvatelé nepřebývají. Ze starých polorozbořených kamenných domů tam dýchne na člověka opět zvláštní atmosféra, i když lidé se tu pohybují. Dnes jsou tu taverny otevřené, pár turistů se tu též najde. Lidé prochází okolo pozůstatků bývalých domů a přemítají, jak těžký zde musel život místních asi být. Dámy projdou všemi těmi místy, zahlédnou odsud i samý vrcholek Pantokratoru, odkud se před pár momenty rozhlížely po ostrově, a posadí se na okamžik v příjemném chládku na samém konci vesnice v taverně Capricorn, kde si pochutnají na božském ořechovém dortu a řecké kávě. Příjemná paní majitelka Corina s nimi prohodí pár anglických slov. Ze starobylé vesnice odjíždějí s příjemnými pocity a směřují již z hor dolů k severnímu pobřeží. Do přímořského městečka Kassiopi se dostávají okolo třetí hodiny odpoledne. Počasí kazí trošku mráčků a větřík, který stále dost silně vane. Následuje procházka uličkami se spoustou obchůdků, módních doplňků, suvenýrů a u nábřeží se spoustou taveren. Za zastavení určitě stojí krásný kostel Panagia Kassopitra stojící na místě původního římského chrámu, který je sice dnes mimořádně uzavřen, ale jeho kvetoucí zahradu si dámy rozhodně nenechávají ujít. Spousta květů ibišků , durmanů, štětkovce, mimózy a zvláštních druhů stromů si zaslouží jistě chvíli zastavení či odpočinku. Procházku po pobřežní promenádě a chodník vedoucí nad mořem k místní pláži, odkud je již skoro na dosah albánská pevnina , přeruší lehký deštík. Dámy se vrací do auta a přemísťují se pobřežní silnicí do domovského Ipsosu.

Ipsos-Kalami-Roda-Sidari-Peroulades-Ipsos-Barbati-Ipsos/ 79 km
Nedělní ráno je zamračené, ale zima není. Dnes je na programu další poznávání …. opět severní strany ostrova Korfu. Dámy opět po výborné hotelové snídani vyráží na cestu. První zastávka je ve vesničce Kalami , cca půl hodinky vzdálené severně od Ipsosu. Již od pobřežní silnice je na vesnici u moře pěkný průhled, na místní písečné pláži dnes skoro nikdo není, ale u Bílé vily, kde kdysi žil spisovatel a básník Lawrence Durell je trošku rušněji. Dámy neodolají, zajdou se na ní podívat a chvíli u moře zde posedět. Je tu taverna a vila se turistům pronajímá. Dům je ozdoben různě zvířecími motivy, některé lze nazývat někdy až kýči. Cesta dále pokračuje opět výjezdem vzhůru od moře na pobřežní silnici a dále na sever přes Kassiopi až do Ag. Spiridion . Mraky se dnes honí opravdu hodně hustě a nízko, takže ani tady u vody není ani živáčka. Dámy se ale projdou podél místní mořské laguny Antinioti – na konci pláže Ag. Spiridion u parkoviště po pravé straně (směr Acharavi) - nakrmí tu hejna hladových ryb a pokračuji dále do Sidari. Vzduch je čím dál těžší a je ukrutné dusno. Vyhlášený „Kanál lásky“ Kanali D´ Amour , záliv mezi zajímavě tvarovanými pískovcovými útvary vymletými mořskou vodou je sice dnes asi překvapivě téměř prost plážových turistů, ale černá mračna nad ním nevěstí nic dobrého. Kulisy pro fotografy ale tvoří zajímavé, navíc je tu spousta kvetoucích fialových keřů a za poznání toto místo určitě stojí. Procházka vyhlášeným místem je rychlá a dále se pokračuje o pár kilometrů dál do Peroulades, kde dámy zajíždí (stoupají) se svým bílým Cbroukem dle ukazatelů až na samý konec asfaltové silnice vedoucí k Mysu Drastis. Půl kilometru cesty od parkoviště ale poprvé zaburácí hrom nad mořskou hladinou a je rozhodnuto o rychlém návratu zpět. K mysu se dnes nedostanou. Než auto vyrazí nazpět k domovu (Ipsosu) začají z nebe padat trakaře. Dámy projíždějí spoustou vesnic a vesniček bohužel za vydatného lijáku a bouřky (Ag.Stefanos, Arrilas, Kavvadades, Dafni, Gouvia, Dasia). Dnes výlet pro ně ještě ale úplně nekončí. Déšť přejde téměř přesně v okamžiku jejich návratu do hotelu Yannis. Nezoufají, dají si pořádnou řeckou kávu u hotelového pool baru, posbírají věci na koupání a odjíždí na první nejbližší pláž , do Barbati se konečně smočit v moři (zarytí plážáci si teď asi klepou na čelo, pročpak jezdit na Korfu v říjnu ) Voda je čistá, koupání příjemné. Na dlouhé pláži i s námi slovy šest osob a klidný relax, obloha vymetená.

Ipsos-Liapades-Lakones-Ag.Paraskievi-Angelokastro-Afionas-Peroulades-Ipsos/ 106 km
Dnešní ráno je jasná obloha , ale chladnější vzduch než dny předchozí. Po snídani opět následuje rychlý přesun do auta a odjezd. Dnes se dámy z Ipsosu vydávají pobřežní silnicí opačným směrem než dny minulé. Na světelné křižovatce v Dasii se nedají směrem na hl.město Kerkyru, ale vpravo na Paleokastritsu (ukazatel slibuje pouhých 14 km). Cesta vede příjemně zeleným vnitrozemím, po pár km míjí odbočku na sever do Sidari a Rody. Bílý Cbrouk je veze ale přímým směrem dále přes Gardelades, nejedou však dolů k moři, ale odbočí o trošku jižněji na vesničku Liapades (ještě před křižovatkou Paleokastritsa-Lakones). Slunce už za okny auta začíná pěkně hřát. Cbrouk vyšplhá vesničkou až na samé jeho kruhové náměstí, kde donutí místní chlapce, muže i dědy, sedící v kafeniu pozdvihnout zrak od svých stolů, kdo že to k nim v tuto podzimní dobu do vsi zavítal. Z auta se dámy snaží hodně těžce nepozorovaně vystoupit a rozhlédnout se.. Je tu krásně, pod staletým stromem přímo uprostřed náměstí se hromadí zbarvené podzimní listí , sluníčko skrze větve prosvěcuje tu nádheru a dopadá i na místní kostelík a zvonici. Dámy prochází liapadskými uličkami, potkávají a zdraví její obyvatelky , které zvědavě vycházejí ze svých domů . Kochají se barevnými květinami na domech a zdech místních domů, fialové a červené boungavilie zde převládají. Za ploty se na ně usmívají zralé mandarinky svěže omyté včerejším deštíkem, někde dozrávají také citrony, střídavě se kochají i výhledy skrze domy na okolní hory a zelené kopce. Vesnička je jim moc sympatická. Po hodince toulek vesnicí se vrací autem zpět na hlavní cestu a odbočují vpravo vzhůru do protějších kopců, dle směrovky na Lakones, Makrades a Krini. Silnička se kroutí mnoha zákrutami olivovými háji vzhůru nad moře a mezi spoustou vysokých cypřišů poskytuje čím dále krásnější pohledy dolů na část korfského západního pobřeží a postupně odkrývá všechny zálivy i s plážičkami okolo Paleokastritsy včetně pohledu na známý klášter Panagia Theotokos ze 13.stol. Otvírá se i pěkný pohled na vzdálenou pláž Liapades beach a v kopci nad ní i na vesničku, odkud právě dámy přicestovaly. V Lakones z větší vyhlídky tuto podívanou zachytí na fotoaparát a pokračují cestou dále . Ještě před samotným vjezdem do vesnice Makrades stojí při silnici ve svahu mezi vinicemi ukrytý malý klášter Agia Paraskievi. Malý citroen mine jeho zpoza vinné révy vykukující zvonici a klášterní vrata a prudce zabrzdí při krajnici. Dámy se rozhodnou blíže poznat toto před projíždějícími téměř ukryté tajemné místo . Otvírají vstupní branku a sestupují po bíle natřených schodech dolů ke zvonici a klášteru. Na květinovém záhonu podél schodů právě opečovává klášterní růže jedna z řádových sester. Ujímá se zvídavých turistek a uvede je dále. Připojí se k nimi i místní roztomilý psí hlídač a společně jim odemykají klášter k prohlídce . Agia Paraskievi byl vybudován v římském období v 17.stol. A v současnosti jej spravuje řecká katolická církev. Klášter je dnes obýván jeptiškami , které zde pečují o bohatě vzrostlou zahradu plnou bylin a květin. V klášterním obchůdku dámy neopomenou zakoupit místní ochucené olivové oleje a med. Než místo s klidnou atmosférou a pěknými výhledy opustí už vyhlíží na protějším kopci následující cíl jejich cesty, starobylou byzantskou pevnost Angelokastro. Projedou vesnicí Makrades a dají se dle směrovek k Angelokastro vlevo. Zaparkují vůz ve stínu pod olivovníky a vydají se po kamenných schodech vzhůru na vrchol pevnosti. Vstupné se zde již nevybírá, hlavní turistická sezona je zřejmě ukončena. Stoupají pomalu, za prvé se kochají okolím, klidem, stínem i okolní květenou, za druhé jedna z dam musí i šetrně vzhledem ke svému menšímu zdravotnímu „omezení“. Ale obě si to užívají, příjemně ve stínu olivovníků a tiše, nikde ani živáčka. Vrchol pevnosti se nachází ve výšce 330 metrů nad mořem a je z něj opět krásná vyhlídka na skalnaté srázy dolů k moři i na okolní zálivy u Paleokastritsy i na svahy porostlé spoustou vysokých svěže zelených cypřišů. Skalnatý výběžek zde opevnil ve 13.století Michael Angelos, pevnost pak významně pomohla místnímu vojskům při vítězství nad Turky v r. 1571. Skalnaté opevnění se zčásti dochovalo, zčásti bylo během let zrekonstruováno. Mezi hradbami prorůstají i staré olivovníky, olivy právě zrají, všude je pod stromy natažena spousta sítí pro jejich sběr . Na stromech zpívají cikády . Na samém vrcholku pevnosti se nachází malá kaplička vytesaná ve skále, několik skalních hrobů a zásobníků vody . Po návratu dolů dámy autem pokračují dále v cestě přes vesničky Vistonas, Araklí, přes náhorní planinu odkud jsou opět krásné výhledy na moře v dálce a okolní vesničky rozeseté po krajině a kopcích jako barevné kostky. Zastaví zde u jediné taverny s prodejnou lokálních produktů v okolí, kde přenádherně kvete rozmarýn , zakoupí pár dobrot a pokračují v cestě. Po pár kilometrech na na chvíli připojí k hlavní silnici vedoucí do Sidari, ale vzápětí ji zase opouští. Míří přes Dafni směrem na poloostrov Afionas. Zde se v kopci a ostré zatáčce horko těžko míjejí s německým autobusem, spíše jsou donuceny k couvání úzkou a nepřehlednou silničkou. Ale nakonec se úspěšně velkému nepříteli vyhnou a pokračují do Afionas. Zde následuje procházka uličkami až ke známé vyhlídce nad mořem – poloostrov se tu zužuje do samého zalesněného konce na kopci, jsou zde záměrně umístěny lavičky pro posezení či meditace při západech slunce - musí to být velmi příjemná záležitost. Navíc je odsud celý záliv Agios Georgios jak na dlani. Dámy jsou tu dnes okolo třetí hodiny odpolední, místní mají právě siestu, takže vesnice je tichá . Občas se tu však v ulicích najde potulující se turista, dva. A zdá se, že tu vede německá klientela … Na místě krásných výhledů dámy chvíli posedí , neujdou seznámení s místním oslíkem. Dle informační tabule je jasné, že úplně nejideálnější místo ke koupání či relaxaci lze nalézt ještě o pár metrů níže, přímo u moře, kam vede prašná cesta a kde se cíp výběžku na malou chvíli zužuje natolik, že lze pobýt na obou jeho plážových stranách najednou, místo se nazývá Double porto bay či Porto Timoni. Ale dámy mají jiný plán (a vykoupat se dnes ani netouží...možná o nich teď právě opět někdo zapochybuje ) a dolů se nevydají, již se vrací autem z Afionas zpět a dále po severozápadním pobřeží Korfu. Dnešní výletní den zakončí druhým pokusem v Peroulades u Mysu Drastis. Tentokrát je počasí výborné, schází od parkoviště dolů, na cestě jsou patrné stopy včerejšího lijáku, jak se valil pravděpodobně velkou silou dolů a vyhloubil si v cestě několik hlubokých zářezů. Cesta je dovede dolů až téměř na úroveň mořské hladiny , mezi vysokým rákosím se dostávají ke křižovatce. Cesta vlevo vede velkými kalužemi do samého cípu mysu, který ale jakýs takýs podnikavec nechal prý před časem oplotit a vybírá za vstup 3 eura. Tudy jejich cesta už jen z principu nepovede. Pokračují v přímé cestě, která se pak mírně stáčí doprava a dolů, na pár stromech visí šikovné informační tabule , že tato cesta vede k moři. Už slyší šplouchání mořských vln o útesy. A po chvíli se jim moře opravdu odkrývá. Je tu úzký záliv, kde je v hlavní sezoně pravděpodobně „pláž“ a možnost koupání . Ale voda je tu hodně kalná, ostatně jako okolo celého mysu Drastis. Ale pohledy jsou dech beroucí a jistě výjimečné . Dámy fotí a již se pomalým krokem vrací k autu. Ještě pojedou o kousek zpět podle směrovek na Logas the sunset beach, kde se pokochají výhledy na útesy Mysu Drastis i na rozbouřené moře přímo pod nimi z prosklené vyhlídky. Místo má strategickou polohu, ale nesmí tu být moc lidí. A to se dnes v podvečer celkem daří, navíc podvečerní slunce atmosféru příjemně doplňuje. Následuje jízda zpět k domovskému Ipsosu.

Ipsos-Achilleion-Kerkyra: poloostrov Kanoni, klášter Vlacherna-Pontikonissi-Mon Repos-Stará benátská pevnost-Ipsos/ 61 km
Dnes se dámy probouzí opět do krásného jasného rána. Sluníčko už proniká dávno svými paprsky na jejich balkon i do hotelové zahrady plné citrusů a banánovníků, když po snídani balí každodenní zavazadla a vyráží autem zase na výlety. Přes hlavní město Kerkyru se dnes přesunují do Gastouri. Cesta městem probíhá v hustším provozu, přeci jen je dnes běžný pracovní den a Kerkyřané se také potřebují dostat do práce a do škol včas. Místní jezdí všelijak a na čemkoliv, to už si naše dáma-řidička zvykla. Není to tu však o nic horší jak na českých silnicích.. Po průjezdu hlavním městem cesta směřuje po hlavní silnici směr Ag. Mattheos – cestou lze pozorovat blížící se vrcholek bujnou zelení porostlé druhé nejvyšší hory ostrova Korfu Ag. Deky (576 m. n. m.) s typickou bílou kopulí vojenského radaru, ale po pár kilometrech se z ní u směrovky na Gastouri odbočí doleva – cedule tu již oznamuje sjezd k paláci Achilleion. Silnice se line vzhůru do kopce pěknými serpentýnkami. Jde o známé turistické místo zde na Korfu, palác si nechala vystavět rakouská císařovna Alžběta, zvaná Sisi. Před desátou hodinou dopolední jsou dámy po příjezdu sem poněkud otřeseny množstvím zaparkovaných zájezdových autobusů. Za těch pár říjnových dní, co na Korfu jsou, zatím nezaznamenaly nikde větší počet turistů. Zde to bude asi jiné. Zakoupí si každá za 8 eur vstupenky a jdou si zámek včetně zahrad prohlédnout. Podaří se jim celkem úspěšně se skupinovým výkladům vždy jakýmsi zázrakem v útrobách zámku vyhnout. Palác je krásný, zahrady a výhledy z nich ještě hezčí. Císařovna si uměla zkrátka vybrat. Uvnitř i vně objektu jsou krásné sochy , obrazy , dochovaný nábytek. Palác je světoznámou památkou, takže více o něm není třeba se zde podrobněji rozepisovat. A jistě stojí za to jej navštívit. Před odjezdem odsud je chudák malý bílý Cbrouk totálně zastavěn na parkovišti taxikářskými auty, čekajícími na turisty z paláce. Dámy nervózně gestikulujíc rukama i ústy uklidní jeden z taxikářů, který svolá kolegy a uvolní jim cestu zpět. Odjíždějí právě včas, na nádvoří i v okolí paláce je nyní již hodně turisticky husto. Malý citroen zvolna sjíždí z kopce (to mu jde dobře) od paláce zpět a vrací se do hlavního města. A to do jeho jižní části, na poloostrov Kanoni. Nejdříve se dámy zchladí u zmrzliny a nad kávou pozorují zhora cvrkot nad letištní ranvejí místního mezinárodního letiště (dráha je zde dlouhá 2,37 km a je jednou z nejkratších v Evropě), která je vystavěna uprostřed mořské laguny. Zvuk vzlétajícího letadla střídá hlasitý křik skupinky jeptišek, které si nutně z místa potřebují pořídit neobvyklé hromadné selfie. Z vyhlídkové restaurace nad lagunou si dámy vyhlédnou místa dalšího jejich poznávání. Sjedou autem níže k malému přístavu před kostelem Vlacherna. Právě se chystá odsud odplout jedno z malých lodních taxi na blízký ostrůvek Pontikonissi (Myší ostrov) a kapitán láká nově příchozí k plavbě. Není o čem se rozmýšlet; dámy se za 2,50 eur naloďují. Mimo jiné jim společnost na loďce dělají i výše uvedené „selfie“ jeptišky, které pokračují ve svém zvěčňování i během plavby. Na Myším ostrově je loďka během několika málo minut , zde vyklopí svou posádku a jede na otočku zpět k přístavu u Vlacherny. Ostrůvek Pontikonissi skýtá háj plný vzrostlých pinií a cypřišů, které poskytnou turistovi příjemný stín. Schody tu lze od moře vystoupat k sněhobílému kostelíku , pocházejícímu z 11.století, který patřil k místnímu bývalému a obydlenému klášteru. Kostelíku dělá „ostrahu“ krásně vybarvený a řádně pyšný páv a stará želva, která neví, kam by se před proudícími návštěvníky pořádně ukryla. Vedle kostelíka je malá prodejna s občerstvením a stánek se suvenýry. Celkově tu panuje klidná atmosféra. Pokud tu tedy není přelidněno. A to tu dnes opravdu není. Po návratu loďkou zpět do přístavu se ještě dámy zastaví v malém kostelíku kláštera Vlacherna, kde zapálí již tradičně obě svíčky. Slunce tu v zálivu krásně hřeje a počasí i nálada celkově lákají ke smočení v moři. Není tedy od věci se na chvíli položit na místní molo a zaplavat si v moři, odpočinout si. Zhruba po dvou hodinkách u vody cesta autem pokračuje kousek blíže k centru města. Zastávka je před parkem Mon Repos. Zde kdysi stávalo původní historické centrum Kerkyry. Na území před vstupem do parku se nacházejí historické pozůstatky římských lázní a Bazilika bohyně Kerkyry z 5.století. Nádherný park stojí za návštěvu, je bujně zarostlý vegetací , stojí v něm zámeček , který byl postaven britským komisařem Frederickem Adamsem. Mimo jiné se pak stal vlastnictvím krále Jiřího I., který mu dal jeho stávající jméno. V r. 1921 se zde narodil princ Filip, manžel britské královny Alžběty II. Později byl zámek předmětem sporu mezi řeckou královskou rodinou a řeckým státem až do v r. 2002,kdy byl král odškodněn a zámeček připadl státu. Dnes je zde zřízeno muzeum. V parku se nachází i archeologické vykopávky antického chrámového komplexu. Vstup do parku je zdarma. Po příjemné odpolední procházce parkem a okolím zámečku se dámy přesouvají již do centra Kerkyry a vydají se na prohlídku Staré benátské pevnosti (Paleo frourio), kam vstupují přes ocelový mostek- pevnost je postavena vlastně na malém ostrově. Vstupné je zde 6 eur za dospělou osobu a brány pevnosti se dnes zavírají veřejnosti v 19.hod. Je něco málo po páté hodině odpoledne a je tedy na návštěvu ještě dostatek času. Navíc na pevnost dopadají poslední hřejivé a pěkně barevné sluneční paprsky a lákají k pomalé procházce a prozkoumání celého objektu. Dámy projdou přes nádvoří okolo impozantního chrámu sv.Jiří , kde byl v r. 1921 pokřtěn prin Filip, manžel britské královny a vystoupají na samý vrchol pevnosti. Na hlavní město se odsud otevírají nádherné pohledy: přes Esplanádu na celé historické jádro města s kostelem Sv. Spyridona, svatého patrona ostrova Kofru, které je přímo pod pevností , na přístav i na vzdálenější část města s letištěm. Zároveň je pod zapadajícím sluncem krásně osvícen protější břeh řecké i albánské pevniny a hor, severněji jsou rozeznatelné i barevné domy v albánském městě Sarandë. Na vrcholu pevnosti se nachází starý maják, původem z r. 1822 a vysoký železný stožár . Slunce pomalu zapadá za pásmo hor ve vnitrozemí a tento výletní den je u konce .

Ipsos-Sinarades-Ag.Gordis-Pentati-Ano Pavliana-Ag.Mattheos-Gardiki-Linia-Korisiion lake-Chlomoz-Lefkimmi-Kerkyra-Ipsos/ 150 km
Dnešní plán naší výpravy je cesta na jih ostrova. Dámy vyráží již známou cestou okrajem hlavního města, dále směrem na Ag. Mattheos, aby vzápětí odbočily vpravo na vesnici Sinarades. Projíždějí starobylou vesnicí a zaparkují přímo v jejím středu. Moc obyvatel se tu časně dopoledne ještě nepohybuje, obloha je zatím zatažená, domy a kafenia jsou tu oprýskaná, dost ponurá nálada pro začátek dne. Dle průvodce lze celkem šikovně a rychle nalézt v obci sympatické žluté stavení s tmavě zelenými okenicemi a nápisem „Folklore museum of central Korfu“. Po vyšlapaných kamenných schodech dámy vstupují dovnitř a mladý Řek jim každé prodá vstupenku za 2 eura a podá i pár informací v angličtině k vystaveným exponátům. Muzeum přiblíží návštěvníkovi vesnický život na korfské vesnici v dávných dobách. Po prohlídce muzea se počasí zlepšuje, mraky na obloze jsou ty tam a vesnička hned vypadá veseleji . Dámy prochází úzké uličky, všude spousta květin, klid a mír, kočky se líně povalují na slunci a po očku sledují cizí návštěvníky...Na sinaradském náměstí se už teď sešli místní dědové a ostře sledují dámy-turistiky, které tu pobíhají a fotí si kostelík. Ze Sinarades se bílý Cbrouk pomalu přibližuje k moři, dlouhými a táhlými serpentýnami klesá dolů a v několika místech se mu tak nabízí mezi stromy nádherné pohledy dolů do zálivu Ag. Gordios. Projede Ag. Gordios a stoupá opět vzhůru po vedlejší silničce hluboko mezi olivovými háji a vysoko nad mořem přes Pentati, Ano Pavliana a Paramonas. A opět s úžasnými pohledy. V Pentati následuje malá zastávka a posezení u místního hezkého růžového kostelíka . Vyhlídka nad střechami barevných domků v Pentati a nad modrým moře se neomrzí. Navíc je opět nikým nerušená, jen sem tam projede vesničkou pod vyhlídkou pár místních chlapců na motorkách.. Dále cesta dámy vede přes vesnici Agios Mattheos k pevnosti Gardiki - zde s krátkou zastávkou, poblíž které už se nachází severní okraj mořské laguny Korisiion. Mezi lagunou, která je dlouhá okolo 5 km a táhne se podél pobřeží dále na jih, a mořem vede prašná cesta. Zde dámy stráví pár příjemných chvil procházkou, jak podél opuštěných pláží a moře, tak cestou zpět přímo po březích laguny . Roste tu zajímavá vegetace a žije tu spousta druhu ptáků. Na jižním konci laguny Korission jsou velké písečné duny , kde jsou vytvořeny pro návštěvníky speciální kryté budky, odkud mohou nehlučně a nepozorovaně sledovat ptactvo na vodní hladině - excelentní nápad . Po návratu na hlavní silnici vedoucí na jih ostrova do Lefkimmi a průjezdu vesnicí Linia odbočí malý Cbrouk vlevo a po vedlejší silničce stoupá vysoko vzhůru k vesnici Chlomoz, kde vyklopí svou posádku téměř až před místním kostelíkem . Odtud se, jak jinak, opět otevřou přenádherné pohledy, a to jak na východní pobřeží ostrova vč. hlavního města Kerkyry , kerkyrského letiště, na řeckou pevninu, ale i na celý hustou zelení porostlý cíp jihu ostrova Korfu s dohlédnutelností na obě strany pobřeží , východní i západní. Kromě kostelíku, hřbitova a kašny s červenými rybkami, tu v zapomenuté vesničce návštěvníci naleznou i příjemné kafenio Balis s parádními výhledy. A také opět mír a klid. Odsud následuje ještě návrat zpět na hlavní silnici středem ostrova a dojezd do města Lefkimmi na jihu ostrova. Procházka městem a k mostu přes říčku Potamos zakončí tento pěkný výletní den jižní částí ostrova Korfu.

Ipsos-Kerkyra-Ipsos/ 30km
Nastává poslední den dovolené, poslední hřejivý východ slunce zpoza albánských hor . Dámy jej stráví prohlídkou hlavního města Kerkyra. Auto zaparkují na Esplanádě a vydají se dle průvodce okolo významných zajímavostí města mezi něž jistě patří: Palác britských ministrů, Art café, Byzantské muzeum, Muzeum řeckého básníka Dionyse Solomose, Starý přístav, Metropolitní kostel Panagia Spileotissa, nejsvětější kostel sv. Spyridona, Muzeum bankovek, taverna Chrysomalis a nejstarší filharmonické muzeum ve městě . Navštíví i Novou benátskou pevnost (Neo Frourio) a rozhlédnou se odsud opět po malebném starém městě a okolí. Doputují přes místní tržiště Laikí agorá se spoustou ryb, zeleniny, ovoce a bylinek – kde zakoupí výborné čerstvé a svěží místní artyčoky, až na Platía Dimarchiu (Radniční náměstí) s bývalou budovou radnice s precizními architektonickými prvky a k chrámu sv.Jakuba, jedinému dnes funkčnímu katolickému kostelu na Korfu. Dámy nakonec neodolají ani řecké kávě a zákusku na vyhlášené promenádě Liston, kde spolu s místními pozorují čilý ruch a také nenasytné městské holuby . Po kávě ještě navštíví poutavé museum Casa parlante , které přibližuje život aristokratické rodiny v centru Kerkyry v období 19. století a zastaví se na malém pečlivě ukrytém náměstí poblíž Metropolitního kostela, kde se spousta kvetoucích boungavilií vine přes balkonky starých benátských domů a které zdobí bílá benátská studna „Venetian well“ s vytesaným nápisem z r. 1699. Město Kerkyra a jeho historické centrum bylo zcela jistě právem v r. 2007 zapsáno na seznam světového dědictví Unesco. Po návštěvě historických památek města dámy vyrazí ještě do obchodů zakoupit dárky a nezbytné suvenýry svým nejbližším. Vrací se zpět do Ipsosu na hotel a bohužel po poslední večeři následuje zabalení zavazadel a příprava na časně ranní odlet.

Malý bílý Cbrouk je o páté ráno vyklopí před kerkyrskou letištní halou a zůstává osamocen na místním parkovišti. „Díky brouku za bezpečnou cestu po ostrově se šťastnými návraty.“ Majitelé si jej vyzvednou během dne, až již dámy budou na cestě ke svému domovu. Dámy cestují zpět spokojené, plné zážitků a jen těch nejpěknějších dojmů ze svěžího zeleného jónského ostrova Korfu, bohatě obrostlého olivovými háji, plného zrajících oliv, zpívajících cikád, sytě a zdravě barevných a zralých citrusů, štíhlých cypřišů, krásné architektury, bohaté historie a především pohodových a pohostinných lidí. „Díky těm všem za krásný říjen na Korfu“.