Letos jedeme na Krétu

Vzhledem k tomu, že již 16 let čerpáme z různých internetových zdrojů, cestopisů a fór informace a nápady pro naše letní rodinné dovolené, rozhodl jsem se z letošní dovolené taky něco sepsat a podělit se s ostatními budoucími cestovateli o aktuální informace.

Plánovat letošní dovolenou jsem začal jako vždy po vánocích, protože Ježíšek na to zase nějak zapomněl a po předvánočním shonu je opět trochu více času. První otázka jak je jasná, letos jedeme autem, chceme toho vidět trochu víc. Takže kam? Nejezdíme 2x na stejné místo nebo oblasti, na to je Evropa dost velká se spoustou krásných míst. Bloudím tedy po mapě po místech které jsme už měli v hledáčku, ale ještě jsme se pro ně nikdy nerozhodli, ale žádné mě nedokáže úplně nadchnout. Musím začít jinak, co zajímavého chceme po cestě navštívit a moře se k tomu pak nějak doplní. Koukám tedy znovu do mapy a všimnu si Athén. Ano, athénská akropole by jistě stála za návštěvu, ale kde se tam budeme koupat? Nejbližší moře je na jihozápadě, ale tam je Pireus, a u jednoho z největších přístavů se moc koupat nechci.
Ale počkat, Pireus, od tam se lodí ale dostaneme kamkoli, loni na Santorini jsem v místním přístavu viděl i lodní řád trajektu do Pirea, a třeba na Krétu je to co by kamenem dohodil a zbytek doplaval. Také nám tam nabízeli jednodenní výlety na Krétu, a loni jsme se rozhodovali mezi Krétou a Santorini. Rychlé ověření reality, a našel jsem dvě společnosti Minoan a Anek, jezdí denně a to buď do Heraklionu nebo Chanie. Zjištuji si další potřebné detaily a mám jasno, až na rodinné radě padne otázka kam letos k moři, jsem připraven.
Během ledna samozřejmě otázka “Kam pojedeme letos na dovolenou” padla, ale protože jsem připraven, prohlásím “Co kdybychom letos jeli na Krétu?”. V následující chvíli ticha možná ostatní přemýšleli o mém duševním zdraví, síle slunečního svitu a jestli jsem nebyl moc dlouho venku, až se někdo pochybovačně zeptal: “Na Krétu, tam se přece lítá vždyť je to hrozně daleko.”. Představím tedy možnost jak by se to dalo vyřešit. Není to tak úplně daleko, Pireus je od nás cca 1800km (od Brna), tedy asi tolik co jsme jeli na Lefkádu, cesta je skoro stejná, a můžeme opět přespat ve Skopje. V Pireusu se nalodíme na trajekt který nás přes noc doveze na Krétu a ráno jsme tam. Na zpáteční cestě pak navštívíme Athény a další památky v okolí. Takto už to nevypadá tak nereálně a plán byl všemy hlasy přijat, letos jedeme na Krétu. Ještě se řeší kdo pojede. Samozřejmě já se ženou a všichni naši 4 kluci, ti starší by rádi jeli s přítelkyněmi, Jedeme tedy v 8, věk dětí bude 2x18, 2x16 a 2x8 let.
Ubytování jsme vybrali na severovýchodě v Elinka nad Agios Nikolaos, a trajekt od Aneku do Chanie, abychom viděli něco i na západní části Kréty. My kromě standardních slev využili ještě zimní akci při koupi 3 lůžek v kabině čtvrtá zdarma. Pro nás ideální, dvě lůžka zdarma, a s příplatkem za větší auto kategorie Minibus (délka 5,2m výška 2m + 0,5m se střešními boxy) vyšla celková cena zpátečního lístku do Chanie 797€ (cena bez postelí v kabině by byla 765€ ale nevyspali bychom se). Během jara se doladil program a doobjednalo další ubytování v Athénách, Delfy a Skopje v ceně 10-15€ os/noc se snídaní. Před odjezdem ještě koupena slovenská a maďarská dálniční známka, oba státy zavedly elektronické mýtné a není už tedy nutné shánět známku po cestě. Slovenská měsíční známka na osobní auto/dodávku přes eznamka.sk 14€, měsíční maďarská pro 8 místnou dodávku (mají samostatnou kategorii) 9560HUF (840kč).

Středa 22.6, den 1.
Nastal dlouho očekávaný den, vše potřebné naloženo a po 9 vyjíždíme směr Bratislava. Česko-slovenské a slovensko-maďarské hranice projíždíme bez zastavení, Schengen stále funguje a žádná kontrola se nekoná. V 15:30 přijíždíme na maďarsko-srbské hranice, provoz na hranicích minimální, je před námi jen pár aut a za cca 15 minut jsme v Srbsku. Celé Maďarsko byla hezká dálnice, v Srbsku to je horší, i když od poslední cesty zase nějaké úseky dálnice dostavěli. Kvalita dálnic je v Srbsku horší než u nás, mýtné se vybírá na 3 místech (290, 730 a 190 RSD, cca 63,160 a 41kč), vše se dá bez problémů zaplatit kartou. Na srbsko-makedonské hranice přijíždíme v 22:20. I tady je minimální provoz a za 15 minut jsme v Makedonii. Dálnice stejné kvality jako v Srbsku, po cestě do Skopje je 2x mýto (60 a 40MKD, tj 26 a 17kč) opět lze platit kartou. Asi 23:30 jsme v ubytování, 1130km je za námi.

Čtvrtek 23.6, den 2.
Snídáme a po 9 jsme opět na cestě. Cíl dnešního dne je stihnout trajekt v 21:00, a v přístavu bychom měli být 30 minut před odjezdem (aspoň tak je to v potvrzení lístků). Většina cesty na hranice je po dálnici, 3x mýto (40, 80 a 60MKD, tj 17,35 a 26kč). Na makedonsko-řeckých hranicích jsme v 11:45. Provoz do Řecka je větší, celkem asi 30 minut zdržení. Posouváme čas o hodinu dopředu, což jsem zapomněl, ještě že máme časovou rezervu. Řecké dálnice jsou opět lepší než naše, co je horší je jejich výběr mýta. Platí se hotově a co 10-20km, což dost zdržuje. Prý je to z důvodu různých vlastníků a každý si to vybírá sám. Celkem mýto do Pireusu bylo 30,25€, platí se hlavně u Athén, u makedonských hranic je spíše obdoba naší silnice pro motorová vozidla která není placená a ve střední části Řecka dálnici teprve staví. V Athénách bylo nějaké zdržení v kolonách, ale do Pireusu přijíždíme ve 20:00. Najít přístav problém není, horší je to s kanceláří Aneku, kde bychom si měli vyzvednout lístky. Dle navigace na té ulici z rezervace takové číslo neexistuje, ale podle map na google to vypadalo že kancelář nemůžu minout. Realita je trochu jiná, nikde se nedá zastavit, přístav plný aut která odjíždí z lodí, přijíždí na své lodě nebo bloudí a hledají kam mají jet. Před námi seřazená hromada trajektových lodí nám toho taky moc neřekne, sice znám jméno lodě, ale na tu vzdálenost se nedá přečíst. S Livornem, kde jsme jeli na trajekt na Sardinii se tento přístav vůbec nedá srovnat, panuje tu mnohem větší zmatek. Pouštím se tedy doleva, po ulici kopírující přístav a hledám “tu naši loď” nebo aspoň vhodný vjezd na přístavní molo. Začíná mi být jasné že jsem zvolil špatný směr, lodě se začínají zmenšovat a už nevypadají jako trajekty. Je třeba se otočit a zkusit druhou stranu přístavu. Značky zákaz otáčení neřeším, a nejsem sám, spousta řidičů tu předvádí podobné manévry. Opět projíždíme kolem řady trajektů, panika v autě stoupá, až konečně někdo zahlédne kancelář s velkým nápisem Anek. Křížím 4 pruhy a zastavuji v zákazu zastavení, ale řidiči jsou tu na podobné situace asi zvyklí a berou to s klidem, pokud by přišel policista aspoň by mi poradil. Část osazenstva auta vyráží do kanceláře, já s kopií rezervace jdu na molo do přístavu, kde mi personál potvrdí že zrovna ten nejbližší trajekt je náš, a to “Blue galaxy”, a bránu pro vjezd najdu cca 100 metrů od nás, a lístky nám můžou vytisknout přímo na bráně. I v kanceláři slavili úspěch, vrací se rovnou s vytisklými lodními lístky. Projíždíme tedy do přístavu a do lodi, kde nás obsluha posílá parkovat do 4 patra, je přesně 20:30 a ze Skopje to je 713km. Bereme si potřebné věci z auta, jak se rozjede loď tak se už k autům nedá dostat, a o dvě patra výš si na recepci vyzvedáváme klíče ke kajutám. V kajutě je vše co potřebujeme k přespání, povlečené postele, stolek, židle, zásuvka, sprcha, umyvadlo a toaleta. Jdeme na palubu sledovat odjezd lodi. Nevím jestli je to standard a rezerva pro nalodění cestujících, ale loď zvedá kotvy místo 21:00 až ve 22:00. Přesouváme se do lodní restaurace na večeři, docela pracně vybíráme z vystaveného jídelního lístku, co by si kdo rád dal, abychom se vzápětí dozvěděli že nic z toho nemají, tak si každý vybere znovu přímo u pultu z hotových jídel. Po večeři se ještě před spaním přesouváme na zadní palubu, dáváme si místní sladkosti a kávu a sledujeme vzdalující se zářící Pireus.

Pátek 24.6, den 3.
V 5:30 nás budí lodní rozhlas, máme odevzdat klíče na recepci a dostavit se k autům. Překvapení, protože podle mých informací bychom měli být v Chanii v 6:00 a ještě jsme vyjeli pozdeji. Otevřu dveře od kajuty, a všechny kajuty v okolí jsou už opuštěné, v některých se už začalo uklízet. Rychlá ranní hygiena, zabalit věci a jdeme najít auto. V 6:00 jsme u auta, a je to ideální, protože se akorát uvolnila cesta pro výjezd z lodi. Opouštíme loď i přístav a přejedeme do centra Chanie. Snídáme v Everestu na náměstí, v tuto dobu je příjemná teplota a centrum naprosto liduprázdné. Po snídani se pouštíme historickými uličkami ke starému benátskému přístavu, nakukujeme do katedrály Panny Marie, a obcházíme přístav kolem mešity Yiali Tzami, nejstarší turecké stavby na ostrově, až k 21 m. vysokému majáku, který byl postaven Benátčany roku 1570. Od něj je krásný pohled na celý Benátský přístav, pevnost Firkas a celou Chanii. Sluníčko začíná hřát čím dál víc a chození začíná být únavné, z předem vytipovaných zajímavostí kam bychom se rádi podívali, a to námořního muzea ve Firkasu, kostela sv. Salvatora nebo archeologického muzea vybíráme tu poslední možnost. Vstupné je 4€ na osobu, děti do 18 let a studenti z EU mají vstup zdarma. Muzeum je v benátském kostele San Francisca, obsahuje předměty z Minojské doby a z řecké a římské antiky. Po prohlídce je čas na koupání. Další cíl je tedy pláž Balos , na západní pobřeží jezdit nebudeme, proto jednu z nejznámějších pláží Kréty chceme navštívit dnes. Z Chanie je to asi 50km, z všemožných fór samozřejmě vím i o poslední části cesty po nezpevněné komunikaci. Cesta pohodová, na začátku štěrkové cesty platíme za vjezd, 1€ za osobu nad 10 let. Výběrčí nás informuje o další cestě, čeká nás 7km po štěrkové cestě, pak necháme auto na parkovišti a poslední 2km se jde pěšky. Rychleji než 20-30km/h se po těch kamenech jet nedá, ale jinak bezproblémová cesta, nic co by se nedalo zvládnout i s běžným autem z půjčovny. Na parkovišti jsme asi v poledne, už je ale plné, takže parkujeme přímo na kraji příjezdové cesty. Balíme si věci na pláž a po cca 20 minutách pochodu jsme na pláži. Je to skutečně krásná pláž a scenerie kterou stojí za to vidět. Teď ještě není ani moc plná lidí, lidé z aut i ze zakotvených výletních lodí, které sem sváží turisty se tu ztratí. Jediná kaňka co jsem si všiml, někdy v minulosti tady v moři asi vytekla ropa, a na jedné části pláže je spousta černých tuhých asfaltových placek, o průměru asi 5cm. Kolem 17 hodiny balíme a jdeme k autu. Čeká nás ještě asi 250km cesty do apartmánů. Kolem 21:00 přebíráme apartmány a kocháme se výhledem na večerní Agios Nikolaos.

Sobota 25.6, den 4.
Dnes bude odpočinkový den, po cestě si ho zasloužíme. Když nás přestane bavit bazén, přejedeme na blízkou Havania beach . Je tu o poznání teplejší moře než na Balosu, ale to jsme věděli už ze stránek o teplotě moře před výběrem ubytování.

Neděle 26.6, den 5.
Dnešním cílem je ostrov Spinalonga. Výlet je naplánován opět dle rad ostatních cestovatelů, jedeme do městečka Plaka, a přímo naproti ostrovu parkujeme, platíme za zpáteční lístek 8€ za osobu (děti do 10 let 4€) a nastupujeme na loď. Lodě jezdí co 20 minut, my jedeme kolem 10, abychom nemuseli chodit po ostrově v poledním slunci. Loď s námi celý ostrov obepluje a zakotví v přístavu na východní straně ostrova. Vstupné na ostrov je 8€ pro dospělého, děti a studenti zdarma. Paní u pokladny udivuje počet dětí a ptá se jestli jsou všechny naše. Popírám to, naše jsou jen 4, i tak ji počet dětí pobavil. Procházíme vstupní branou do pevnosti. Dělím se o nastudované informace, podle některých Turci ostrov nikdy nedobyli a získali jej až dohodou s Benátčany, podle jiných pramenů jej dobyli, ale až po 70 letech. Začátkem 20 století se z ostrova stalo leprosarium, kam se vozili nemocní nakažení leprou. Uzavřeno bylo až v 50tých letech, a v současné době je v Evropě jedno leprosarium v Rumunsku v deltě Dunaje. Obcházíme ostrov kolem dokola kde jsou zachovalejší stavby , přelezeme i napříč ostrovem přes méně zachovalé stavby a nakoukneme do zachovalého kostela sv. Jiří. Prohlídka není omezena na 1 hodinu, můžeme tu být jak dlouho chceme, po prohlídce nastupujeme do první lodi která se vrací do Plaky. Nám prohlídka trvala asi 2 hodiny. Přes potopené římské město Olous kolem benátských mlýnů projíždíme na polostrov Kalydon (občas nazývaný velká Spinalonga) a parkujeme u kostela sv. Lukáše. Pěšky pokračujeme na Kolokytha beach, dle apky v mobilu je vcelku dobře hodnocená. Po asi 10 minutovém pochodu ale zavládlo zklamání, pláž je malinká a úplně plná, velké výletní lodě sem sváží lidi z okolí. Přesuneme se na nedaleké skály, dnes se budeme tedy věnovat šnorchlování . K večeru, jak lodě odjíždí se pláž vylidní, ale už se nepřesouváme, stejně za chvilku balíme, jedeme na večeři a pak večerní procházku v Agios Nikolaos. Parkujeme v centru za 3€ za celou noc, obcházíme sladkovodní jezero spojené umělým kanálem s mořem, přístavem a promenádou kolem moře, a končíme v cukrárně u jezera , které je na celém městě nejzajímavější.

Pondělí 27.6, den 6.
Plán dnešního dne je trochu náročnější, cílem je soutěska Perivolakia, na kterou nás zlákal cestopis od lachim, dále pak chceme pokračovat do Rokle mrtvých, přes palác Zarkos na jejím konci a pláž Zarkos. Děti ale dopoledne láká spíše bazén než nějaká procházka, takže vyjíždíme hodně pozdě. Cesta na jih po nové silnici ubíhá rychle, u Ierapetry, nejjižnějšího města Evropy se stáčíme na východ a ve 12:30 parkujeme přímo pod soutěskou. Silné zážitky v klášteře Moní Kapsa si necháváme ujít a vyrážíme rovnou do soutěsky . Vše ostatní bych mohl opsat z toho zmíněného cestopisu, který samozřejmě cestoval s námi . My k občerstvení dorazili až 15:15, sice už nebyla siesta, ale kafenion i celá vesnice byly pusté, majitele, nebo možná jeho otce (byl to již starší pán) jsme si museli přivolat zvoněním u domu naproti kavárně. Domácí zmrzlina kterou prý dělá jeho žena byla výborná, doplnili jsme zásoby vody i na cestu a pokračujeme stejně jako v cestopise, vrchem nad soutěskou , přes Nice cave až nad klášter a kolem něj k autu. Cesta zpět trvala asi 2 hodiny, k auto dojdeme kolem 18:00, je jasné že ostatní program musíme vzdát. Pláž vybíráme Kalamokanias beach, je to hezká klidná pláž na kterou není vidět ze silnice s černým hrubým pískem a teplým Lybijským mořem.

Úterý 28.6, den 7.
Prvním dnešním cílem je Diova jeskyně na náhorní planině Lassithi . Když jsme na Krétě tak si přece nemůžeme nechat ujít kde se podle řeckých bájí narodil Zeus. Je to sice jen asi 60km, ale druhá část cesty, stoupání na náhorní planinu jsou samé serpentiny, takže cesta zabere víc než hodinu. Necháváme auto na parkovišti, parkovné asi 2€, poslední část se jde pěšky do kopce. Pronajímatelé oslů tvrdí že je to kilometr, ale tak daleko to není, a je to příjemná procházka po hezké cestě. Vstupné je 6€ za osobu, děti a studenti zdarma. Vstupujeme do jeskyně a procházíme si místní výletní kolečko. Krápníková výzdoba je hezká, ale my jsme zvyklí na moravský kras, takže nás to moc neoslňuje. Ale u parkoviště měli super mražený jogurt s jahodami. Dalším cílem je asi 50km vzdálené Cretaquarium u městečka Gournes. Protože je Cretaquarium otevřeno až do 21:00, jdeme prvně na přilehlou pláž . Pláž je dost zklamání, sice je tu příjemný jemný žlutý písek a pozvolný vstup do moře, ale pobyt vojáků (je to bývalá vojenská základna) se na pláži podepsal, v písku jsou zahrabané spousty vajglů a odpadků. Do Cretaquaria jdeme kolem 19:00. Vstupné 9€, studenti a děti 6€ a je to tu nádherné, orientují se na mořský život kolem Kréty, popisky jsou i v češtině ale třeba pár majestátních žraloků které tu mají bychom v moři zrovna potkat nechtěli.

Středa 29.6, den 8.
Dnes jedeme k Heraklionu podívat se na nejznámější Minojský palác Knossos . Vstupné je 15€ na osobu, děti a studenti zdarma, my ale volíme kombinované vstupné Knossos a Archeologické muzeum v Heraklionu za 16€ na osobu. I tady se pokladní zajímá jestli jsou všechny děti naše, ale dnes se mi to nechce vysvětlovat, v duchu zbylé děti adoptuji a všechno přiznávám, je to rychlejší a pokračujeme do areálu. Samozřejmě obdivujeme rekonstrukci části paláce , delfíny v královnině komnatě , trůnní komnatu, venkovní divadlo i mnoho dalšího. Prohlídka v tom vedru s minimálním stínem je ale náročná, jedeme se tedy zchladit na pláž, tentokrát na Vathianos Kambos , jemný žlutý písek ale tentokrát čistý, je to přece jen udržovaná pláž u známého turistického střediska . Ani se nám z ní k večeru nechce, ale v plánu je ještě Archeologické muzeum v Heraklionu. Realita ale plány mění, město je přecpané a nedá se nikde rozumě zaparkovat, po dlouhém bloudění centrem kolem muzea to vzdáváme.

Čtvrtek 30.6, den 9.
Dnes měl být nejnáročnější den dovolené, a to soutěska Samaria. Plánu 3,5 hodiny v autě, 17km soutěskou, dále trajektem v 17:30 do Sougie a autobusem v 18:30 k autu + cesta zpět se všichni začínají hrozit, proto měníme plány a jedeme do Archeologického muzea v Heraklionu. Tentokrát necháme auto jako místní v zákazu stání, protože i dopoledne jsou místní parkoviště plná. Vstup je 6€ pro dospělé, nám lístky z Knossosu platí po 3 dny, takže neplatíme. Muzeum patří k nejvýznamnějším v Řecku a jsou tu nálezy ze všech období Kréty a rozhodně nelitujeme velké části dne, kterou prohlídce věnujeme . Dnešní odpočinkový den zakončíme prohlídkou centra Heraklionu.

Pátek 1.7, den 10.
Dnešní cílem je další známá pláž Kréty, a to palmová pláž Vai . Dle navigace necelých 100km, ale předpokládaná doba cesty 2 hodiny. Po cestě začíná být jasné proč. Nová silnice do Sitie se teprve staví, jedeme samými serpentinami. Je to krásná cesta přírodou, ale ostatní v autě ji moc neoceňují, dělá se všem špatně. Příští auto by mělo mít všechny sedadla v první řadě . Přijíždíme na parkoviště u pláže a platíme 2,5€ za parkování. Pláž je to krásná, líbí se nám víc než Balos, a je tu i málo lidí . Ani se nám z pláže nechce, takže jsme ani nevyzkoušeli krétské banány, které se ve stánku u odbočky na pláž prodávají, stánek už je zavřený. Zato můžeme na zpáteční cestě sledovat západ slunce nad zálivem Mirabello .

Sobota 2.7, den 11.
Dnes další oddechový den, jedeme na relativně blízkou Golden beach. Je tu bílý písek a čisté moře, ale pláž je skutečně malá a dost obsazená .

Neděle 3.7, den 12.
Poslední šance na návštěvu Samarie, ale děti chtějí radši aquapark, vybíráme tedy asi 60km vzdálené watercity. Při online objednávce 15% sleva, lístky stačí ukázat v telefonu. Užíváme si to až do zavíračky.

Pondělí 4.7, den 13.
Náš poslední den na Krétě. Dopoledne předáváme apartmány, loučíme se s touto oblastí a jedeme navštívit známé, kteří jsou asi 20km od Heraklionu. Po cestě zastavujeme u kláštera sv. Jiří v Selinari, zatím jsme kolem něj vždy jen projížděli. Po krátké prohlídce pokračujeme dále, sraz máme na Annisaras beach , písečné pláži se skalnatým dnem, což se ukáže jako problém. Dnes trochu fouká takže jsou větší vlny, na pláži je červená vlajka. Z koupání nebude nic, plavčík dává jasně najevo že víc než nohy nenamočíme. Přesouváme se tedy k bazénu, kávě a povídání. K večeru se loučíme, čeká nás asi 150km, asi 2 hodiny cesty do Chanie na trajekt. Odjezd je ve 22:00. Trajekt není problém najít, v přístavu je to jediná taková loď. Parkujeme v lodi, přebíráme kajuty a jdeme na večeři. Loď je ještě poloprázdná a restauraci máme málem sami pro sebe. Ve 22:00 už sledujeme ze zadní paluby přípravy na vyplutí, stejně jako spousta dalších cestujících, je tu dost plno.

Úterý 5.7, den 14.
V Piraeusu kotvíme v 6:30, ale ráno tu není moc velký provoz. Přejíždíme do Athén k hotelu, který jsme vybrali u metra kousek od centra. Do hotelové garáže tak vysoké auto nedostaneme, parkování nám proto domluvili na blízkém odstavném parkovišti pro autobusy. Zbavujeme se tedy auta, a metrem jedeme do centra, první cíl: Akropole. Vystupujeme tedy na stanici metra Acropoli. Vstupné na Akropoli je 20€, děti a studenti zdarma, my ale kupujeme kombinovaný lístek i na další Athénské památky za 30€, který je platný 3 dny. Ještě doplním že všechny informace o otevírací době, vstupném a kombinacích památek se dají dohledat na webu řeckého ministerstva kultury http://odysseus.culture.gr a obsahuje to celé Řecko.
Prohlídku začínáme posezením v Dionýsově divadle , pokračujeme kolem Herodova odeonu , přes vstupní bránu Propyleje k Partheonu, Erechtheionu a kocháme se nádhernou vyhlídkou na město . Udivuje mě zvláštní rekonstrukce Partheonu, kterou dokládá výstava fotografií. Po tom co památku složili, ji zase rozložili aby ji v budoucnu zase složili. Za pár let se sem budeme chtít podívat znovu, zkontrolovat jak se jim to povede . Opouštíme Akropoli a scházíme do nového muzea Akropole. Vstup je 5€, děti a studenti zdarma. K vidění jsou tu, jak název muzea napovídá, sochy a nálezy z Akropole. Po obědě v blízkém Smile, kde byla obsluha skutečně samý úsměv, pokračujeme kolem Hadrianova oblouku ke zbytku chrámu boha Dia, Olympieionu . Vstup 6€, nám ale platí lístek z Akropole. Sice tu zůstalo stát již jen 15 sloupů, ale zastávky nelitujeme, na kraji areálu je i trochu stínu. Pohyb na slunci je ale dost únavný, proto blízký Panathénský stadion vynecháme, a kolem Zappeionu jdeme do stínu do Královské zahrady . ´Park je krásně udržovaný, dá se tu odpočinout a místní mořské želvy v jezírku jsou příjemným zpestřením. Dnešní prohlídku končíme sledováním tanečních kreací stráží před parlamentem u hrobu neznámého vojína (nepíšu střídání protože nové stráže nepřišly). Nastupujeme na metro a jedeme se ochladit do bazénu na střeše hotelu s hezkým výhledem na město, děti se už odmítají ploužit na nedaleký Lycabettus .

Středa 6.7, den 15.
Po snídani přichází hned komplikace, stávka zaměstnanců metra. Nedostaneme se ani k automatu na lístky, jdeme tedy směrem k centru a zkoušíme stánky a trafiky. Úspěch až po cca kilometru. Trolejbus nás dopraví před parlament, takže sice nechtěně, ale pokračujeme tam kde jsme včera skončili. Jdeme kolem Agios Eleftherios (malý metropolitní kostel), nakoukneme do Athénské katedrály na nám. Mitropolis, stále za šipkou navigace až do Hadriánovy knihovny . Vstupné 4€, nám platí lístek z Akropole, a procházíme si celý areál i malinké muzeum uvnitř. Pokračujeme do areálu vykopávek téměř vedle, římská Agora (Roman Agora), lístek nám platí z Akropole, projdeme přes vstupní bránu, a pokračujeme až k Věži větrů . Další cíl je téměř za rohem, starověká Agora (Ancient Agora), s kostelíčkem Agil Apostoli , Stoa Attala a především s nejzachovalejším Hephaestovým chrámem . Vstup je 8€, nám opět platí lístek z Akropole. Areál je to větší než Akropole, projdeme jej od kostelíčku až k chrámu a zpět, ale muzeum v obnoveném paláci Stoa Attala už nejsme schopni dát. Opouštíme tedy areál, jdeme se najíst a odpočinout si. Po odpočinku je další cíl, dostat se ze sluníčka, takže Národní Archeologické muzeum. Opět řešíme problém kde sehnat lístky a jak se tam dostat. Jdeme tedy shánět lístky směrem k muzeu, přes místní Vetešnictví , Lustrovou ulicí a kolem Alenčiny kavárny . Dále už je patrná krize, otevřený je každý pátý obchod, ostatní výlohy posprejované a obchody opuštěné, čistě ta ulice také nevypadá. Lístky na MHD se sehnaly až za půlkou cesty, ale nebyl spoj co by tam jel, uplácíme tedy děti zmrzlinou a ten poslední km dojdeme pěšky. Vstupné do muzea je 10€, děti a studenti zdarma. Prohlídka tohoto největšího muzea v Řecku nám zabere zbytek dne. Krásná je i zahrada v atriu s kavárnou, je tu volný internet a pan Google ví jakou linku máme použít při cestě do hotelu .

Čtvrtek 7.7, den 16.
Po snídani vyzvednu auto, parkovné 20€, vše balíme a jedeme na západ, dalším cílem je 80km vzdálený Korintský most . Obhlédneme 6km průplav, i nějaké menší loďe právě proplouvají, ale moc se nezdržujeme a pokračujeme na Peloponés, do 40km vzdálených Mykén, chceme vidět i mykénskou kulturu, která nahradila minojskou. Vstupné je 12€, děti a studenti zdarma, platí pro Mykénský hrad, muzeum i Atreovu pokladnici. Nejprve procházíme Lví bránou do vykopávek města a hradu, pak navštívíme muzeum, kromě jiného opět obdivujeme Agamemnonovu posmrtnou masku, ale stejnou jsme viděli i v Archeologickém muzeu v Athénách, takže minimálně jedna bude replika, ne-li obě. Ještě krátká zastávka v Atreově pokladnici, a jedeme do 50km vzdáleného Epidaurusu (původně byla sice v plánu Olympie, ale ta je přece jen trochu z ruky). Vstupné 12€, děti a studenti zdarma je opět na celý komplex. Prohlídku začínáme tím nejzajímavějším, což je jedno z nejlépe dochovaných řeckých divadel. Články o skvělé akustice nelhaly, někdo z návštěvníků to zrovna zkoušel s foukací harmonikou, ale hlídači mu to vcelku rychle zakázali. A hlediště pro 14000 diváků je úctyhodné . Navštívíme malé muzeum s nalezenou sochařskou výzdobou a projdeme kolem zbytků Abatonu a Asklepiova chrámu ke stadionu. Dle průvodce se tu konaly hry Asklépiády, které byly ve stínu slavnějších Olympských a Delfských her. Jídlo si dáváme v nedaleké restauraci s krásným výhledem na přístav Epidaurus a moře. Dnes nám ještě zbývá ujet asi 250km do Delfy, kam se dostáváme až za tmy, ale stejně se rychle ubytujeme a jdeme se projít. Hned nás pobaví budova co nám připomene Tři veterány - jsme hotel všech kategorií - tady ve 3. patře restauračka, ve 2. jsou rámy oken a občas i sklo a v prvním jsou jen sloupy a suť.

Pátek 8.7, den 17.
Po snídani balíme a přejedeme do archeologické lokality. Vstupné 12€, děti a studenti zdarma. Prohlídku začínáme v archeol. nalezišti, stoupáme do kopce kolem Sybilina kamene, Athénské pokladnice, přes Apollonův chrám, kolem divadla až nahoru ke stadionu pro 7000 lidí , kde se konaly Pýtijské hry na počest boha Apollóna. Od stadionu je skutečně krásný výhled . Naše prohlídka pokračuje v muzeu, nevynecháme ani delfského Vozataje v samostatné místnosti. Kousek přejedeme a scházíme pod silnici ke Tholosu , Na oběd jedeme do vedlejšího horského města Arachova, které nás zaujalo už včera při příjezdu osvětlenou věží Kambanario a úzkými uličkami. Dalším cílem jsou asi 80km vzdálené Thermopyly. Zastavujeme u Leonidova památníku , tady zastavují všechny autobusy s turisty, my ale pokračujeme do blízkého muzea bitvy. Vstupně 3€, děti a studenti 1€. Je to moderní malinké interaktivní muzeum. Program asi 30 minut, 10 minut film o příčinách a důsledcích bitvy, pak 10minut 3d animace bitvy a nakonec multimediální obrazovky kde se můžete dočíst další informace. Vše s anglickými titulky, kromě nás ale v muzeu nikdo nebyl. Poslední co je tu k vidění, jsou horké prameny u skal přes silnici , kde se chvilku vykoupeme. Do Skopje to máme 500km, Na řecko-makedonských hranicích jsme v 21:00, zabere to 20 minut a jedeme dál, 22:30 jsme opět ve Skopje. Poplatky za dálnice z Athén byly celkem 28,5€.

Sobota 9.7, den 18.
Po snídani si chceme ještě prohlédnout Skopje, město vypadá hezky a i když jsme tu už několikrát spali, ještě jsme v něm nikdy nebyli. Parkování domlouvám na hlídaném parkovišti vedle pevnosti Kale, 2€ za 2 hodiny, nechceme nechat nabalené auto někde nehlídané. Do pevnosti jsme se nedostali, sestupujeme tedy kolem hradeb do centra. Kolem budovy národního divadla se přes most se lvy dostáváme do nové nebo makedonské části Skopje a dále na náměstí Makedonie. To zdobí uprostřed sousoší Alexandra Makedonského, ale i v ústí každé ulice je nějaká socha. Přes Kamenný most z 15.stol. přecházíme opět do staré části Skopje, kolem soch Cyrila a Metoděje, sochy Mateřství a sousoší Filipa Makedonského. Na tom krátkém okruhu vidíme víc soch než v leckterém muzeu . Přes úzké uličky tržiště končíme prohlídku opět u auta, je čas cestovat dál. Domů je to asi 1100km, v poledne jsme v Srbsku, dálniční poplatky v Makedonii byly stejné jako při cestě tam. V 19:30 srbsko-maďarská hranice, kde čekáme asi 30 minut a litujeme lidi co jedou opačným směrem, fronta asi 2km na dálnici ještě před maďarskou celnicí pro ně znamená hodiny čekání. Nás už v Schengenu nic nezdržuje a v 1:30 jsme po 5738km opět doma.