Červenec na západní Krétě 2014

Po dvouleté pauze jsme se letos opět vrátili do Řecka a už potřetí na Krétu. Tento malebný ostrov nás volá stále zpět a kdykoli vyjedeme do hor a zase se vracíme zpět k moři , sílí v nás pocit, že tady nejsme naposledy. A jak to tedy letos bylo? Hledali jsme hezké místo pro naši zaslouženou dovolenou. Plán byl jedenáctidenní, přišla však nabídka na 15 dní letecky zájezd z Ostravy, na západ Kréty, kde jsme ještě nebyli a tak bylo vybráno. Průvodce a mapu jsem studovala téměř denně už měsíc před odletem. Letovisko Agia Marina bylo dané zájezdem CK a příznivou cenou, ale tak nějak dopředu jsem tušila, že to nebude jako v Bali, nedaleko Rethymna nebo ve Stalidě, východně od Heraklionu, přesto jsem se moc těšila. 19. července jsme pohodovým letem z Ostravy odfrčeli na křídlech Travel Servis do Heraklionu, kde na nás čekal autobus a před námi byla 3,5 hodinová jízda do Ag. Marina. Cesta byla hrozná, nefungovala klimatizace, ale přežili jsme to. Po příjezdu do Ag. Marina byly pocity různé, ubytování velmi jednoduché a neodpovídající našemu očekávání ani počtu hvězdiček u nabízeného zájezdu, ale o tom dovolená není. Tak jsme si řekli, že si to vynahradíme cestováním a poznáváním západní Kréty. Míst pro to je tady více než dost a co nás brzdilo byly peníze, Kréta dost zdražila, a taky to vedro, protože jde přece jen o vrchol sezóny a přestože jsme z minulosti věděli, že tady bude kolem padesátky na sluníčku, letos jsme to nějak hůř snášeli. Termín však byla naše volba stejně jako ubytko, takže dále, co se dělo a jak to tedy bylo? Ag. Marina je uměle vybudované letovisko. Kromě několika málo menších hotelů nebo soukromých apartmánu postavených v tradičním krétském stylu tady toho moc nepotkáte . Městečko je ale čisté a má velikou výhodu oproti jiným. Ulice vede dále od pláže, nikoli přímo u pláže, což jsme ocenili po následném výletování po jiných místech. Mnohde je rušná a jediná silnice přímo u pláže, v Agia Marina pláž dlouhou 2,6 km protínající další letoviska - Kato Stalos východně a Platanias, Gerani, Maleme západně lemují hotelové komplexy s pěknými zahradami, bazény, taverny a množství obchůdků a teprve za nimi je rušná silnice. Toto považuji za veliké plus, protože na pláži máte skutečně klid a příležitost se zrelaxovat. Moře je velmi čisté a přes veliký počet turistů, v moři to nepoznáte. Všude tolik místa, že si můžete dělat opravdu co chcete . Moře je ale velmi živé a proto zde byly postaveny vlnolamy, přesto jsou zrána a navečer dosti veliké vlny a z plavčíkova můstku na vás mává červená vlajka. My však vlny milujeme, skáčeme do nich a přeskakujeme je, zkrátka ... užíváme si je . Uznávám však, že pro rodiny s malými dětmi bych hledala jiné místo. Vyhlédli jsme si místečko na pláži z níž byl vstup do moře po písku, v jiných částech byly dlouhé placaté kameny, jež velmi klouzaly. Museli jsme sice kvůli tomu chodit na pláž asi 10 minut, ale bylo to hezké místečko s výhledem na ostrov Sv. Theodora a taky poloostrov Rhodopos západně od letoviska. Asi po čtyřech dnech jsme si na Agia Marina zvykli a začalo se nám tady líbit a tak jsme si užívali moře, koupání a opalování, pospávání na pláži a chození do kafetérií na pravou řeckou kávu a taky na skvěle orosený Mythos. Zvlášní kouzlo pro nás měla taverna Olga , kde jsme se denně vraceli k příjemnému posezení nejen pro příjemnou obsluhu, ale taky výhled po okolí . Procházky letoviskem nám brzy přestaly stačit a už jsme se rozkoukávali, kde bychom se vrtli . Jako první jsme si zvolili návštěvu Chánie přes den. Linkové autobusy i na západě ostrova fungují perfektně. Autobusy jsou moderní a klimatizované a celkem levné, takže máte jedinečnou příležitost k poznávání a to nejen blízkého okolí. Dopravní infrastrukturu ostrova musí člověk jen pochválit. V podstatě se autobusem dostanete, až na vyjímky, všude. Takže k návševě Chánie, na niž jsme se moc těšili. Kousek od autobusového stanoviště je veliká krytá tržnice, tu jsme si prošli a pokračovali dále od ní po hlavní třídě Halidon až na velké náměstí s katedrálou do níž jsme nakoukli a rychle vyfotili. , prohlížíme si navazující náměstí a blízké okolí. Dojdeme k přístavu a promenádě tvarované do písmene U . Je to nejkrásnéjší část Chánie, přístav s původním benátským majákem . Celý přístav lemují zachovalé stavby, domy a kafetérie, muzeum námořnictva . O kousek dál se nacházejí zachovalé doky pro stavbu lodí na které navazují hradby vedoucí až k majáku . Po hradbách jsme došli až k němu a viděli tak přístav ze všech stran. Spalující paprsky poledního sluníčka nás však zahnaly do námořního muzea , , . Za 3 EUR na osobu je ale opravdu co vidět . Později jsme v přístavu navštívili tavernu, kde majitel okamžitě poznal, že jsme Češi a pustil se s námi do rozhovoru (mluvil slovensky a dalšími 5 jazyky). Neodolali jsme pozvání a už brzy si vychutnávali atmosféru příjemné dovolené, kdy kromě povídání a pití osvěžujícího frapé a chlazeného Mythosu nemusíte vůbec nic. Chania je čisté a pěkné městečko, ale za denního světla na nás až tak nezapůsobila. Pro dostatek času jsme se vrátili zpět na autobus. stanoviště, odkud jsme pokračovali do Soudy. Měli jsme v úmyslu vidět americkou námořní základnu, která se na poloostrově Akrotiri nachází, ale z přístavu není vidět a pro další pokračování na poloostrov Akrotiri už bylo dost pozdě, je to přece jen dost daleko. V přístavu jsme však viděli veliké vojenské námořní lodě a i to stálo za to. Fotit se zde nesmí, tak nemůžeme nic ukázat. Vrátili jsme se tedy do Ag. Marina a vydali se opět k moři za osvěžením po celodenním touláním se ulicemi Chanie. Dalších pár dní jsme strávili poznáváním Ag. Mariny a blízkých letovisek - Platanias, Gerani a Maleme. Platanias se mi líbil více než Ag. Marina, je velmi živý a rušný, ale nehledejte tady nic z původní krétské architektury. Až na pár menších hotýlků či soukromých apartmánů tady nic nenasvědčuje tomu, že jste právě na Krétě. Naopak Maleme a Gerani jsou spíše ospalé letoviska vhodné pro ty, kdo hledají klid a ničím nerušený odpočinek. Po pár dnech jsme se rozhodli vypůjčit si čtyřkolku a zajet se podívat do Kissamos, odkud bychom chtěli plout lodí na Balos. Následně jsme se rozhodli poznat i nedalekou Falassarnu a když už budeme tak daleko, pokračovat někam do hor a pak třeba na Elafonissi. Když jsme s tímto plánem přišli do půjčovny, majitel se zhrozil a že na takovou cestu nám čtyřkolku nepůjčí, jedině auto. Ale dal nám cenu jako na čtyřkolku, tak jsme to vzali a následující den v osm hodin ráno jsme vyrazili z Agia Marina malým, ale klimatizovaným Fiatkem Pandou, na cestu dlouhou 220 km. První zastávkou byl právě Kissamos , kde je přístav odkud se vyplouvá lodí na Balos. Když můj muž viděl ty dlouhé koráby plné lidí a že nebyly jen dva, rozhodl, že na tenhle výlet se vydáme v jiném termínu, né v červenci, kdy chtějí jet všichni turisti z celé Kréty právě na Balos. Takže máme plán pro příští návštěvu Kréty, pravděpodobně v červnu. Z Kissamos jsme tedy pokračovali dál na západ, na Falassarnu . Je to nejzápadnější letovisko severní části Kréty, velmi krásné a také klidné místo. Odtud pokračujeme dále na jih, musíme do vyškrábat do hor , městečka Platanos, pak stále na jih a zase dolů k moři do Sfinari. Odtud dále přes Vathi, kde zastavujeme v krétské taverně Meltemi , kterou však vlastní ruští občané a po osvěžující pauze pokračujeme dolů na jih na místo, kterému se taky říká druhý Karibik, do Elafonissi . Čím blíže k moři tím prašnější cesta, ale k mému překvapení vždy nějaké místo pro zaparkovaní auta. Už z dálky působí Elafonissi úchvatně, čím blíže , tím méně se líbí mému muži. Tisíce turistů si chtějí užívat teplých lagun zbarvených od tyrkysové modré, přes zelenou až do růžovobílé. Růžovobílý je tady i písek. Laguny lemují vysoké hory pohoří Lefka Ori , prostě nádhera. Ze zastávky jsem se však neradovala dlouho, manžel by ochotný strávit zde pouhou jednu hodinu a už chtěl pryč. A tak jsme nastartovali našeho čtyřkolového kámoše a uháněli k dalšímu cíli naší cesty - městečka Paleochora. Abychom k ní dojeli, museli jsme však zpět do hor , protože po jižním pobřeží cesta nevede a tak jsme se vraceli do Elos, pak pokračovali dále přes Strovles a Kaniskades do Paleochory. Míjíme v údolích malebné vesničky a kostelíky . Musím říct, že Paleochora je městečko mi zcela učarovalo a dostalo se tak na seznam míst, kde bych chtěla strávit příští dovolenou. Městečko je mořem lemované ze dvou stran, je jakýmsi přístavem v zátoce, kde moře je všude temně modré a čisté a kde je přes den klidná a navečer rušná atmosféra na pozadí Lefka Ori. Městečko jsme prošli křížem krážem , vystoupali jsme na trosky původní benátské tvrzi , z níž zbylo jen torzo, ale odkud jsou krásné výhledy do okolí . V jedné z taveren jsme se občerstvili a rozhodli se pro návrat na sever ostrova, protože jsme byli v půli cesty a blížil se večer. Napříč ostrovem z jihu na sever jsme se přes Kandanos , Florii, Voukolies a Gerani vrátili do Ag. Marina, v čase tak akorát na vrácení auta před devátou hodinou večer. Unaveni ze všech poznatků a dojmů, ale nadšeni ze všeho, co jsme viděli, jsme usoudili, že dalších pár dní budeme opět jen relaxovat a užívat si moře. Na 13. den naší dovolené jsme plánovali už jen výlet do soutězky Samaria, kvůli níž jsme si zabalili věci na treking a protěžovali tak kufry. Každodenní padesátky na sluníčku nám ale vzaly všechny iluze z 16 km pochodu soutěskou a tak padlo rozhodnutí ponechat tento výlet stejně jako návštěvu ostrova Balos na jednu z příštích návštěv v termínu květen - červen, kdy jsou na Krétě příznivější teploty pro výlety tohoto typu. Protože do konce dovolené zbývalo ještě pár dní, domluvili jsme se na ještě jedné návštěvě Chánie, ale tentokrát večerní. Po příjezdu jsme museli přehodnotit náš závěr z denní návštěvy, Chánia večer v odlesku všech těch světel a barev odrážející se na mořské hladině v přístavu , zvuků hudby linoucí se z taveren a různých zakoutí, kde koncertují skupiny i jednotlivci, vůní grilovaných ryb a jiných pochoutek a vlažného nočního vzduchu, je úžasná . Má zvláštní kouzlo a je velmi příjemné pozorovat všechno to dění kolem. Duch minulosti je všudypřítomný a na člověka to zkrátka dýchne. To byl poslední výlet a už zbýval jen jeden volný den a čekal nás návrat domů. V předvečer 14. dne dovolené jsme tedy zabalili a začali se připravovat na odjezd domů následujícího dne. Zbýval poslední plán - přivstat si a nafotit východ slunce. Vzhledem k tomu, že je potřeba v tomto období vstanout v pět ráno, odmítl můj muž spoluúčast na focení se slovy "nebudu na dovolené vstávat jak na šichtu" a tak jsem se východu slunce účastnila sama s fotoaparátem v ruce. Východ slunce , stejně jako západ je na Krétě krásný stejně jako Kréta sama. Prozatím sbohem Kréto a za pár let snad opět na shledanou .