Na úvodní stránku
Napsat vlastní cestopis
Fotogalerie
Videogalerie
Recenze hotelů a apartmánů
Recenze míst
Recenze taveren
Diskuzní fórum
Přihlášení
Jste nepřihlášen
OnLine: 1 | 30
Melissa travel
Ochrana osobních údajů
© 2002 Řecko a řecké ostrovy

Zakynthos, aneb Navagio nemusí být to nej

Autor:
Zařazeno:
Zakynthos
Napsáno:
30.10.13 21:22
Fotografií:
50
Přečteno:
9655
Soutěž:
2013
Tisknout cestopis
Doporučit přátelům
Dnes 15:50
18 °C
Polojasno
J, 5.7 m/s
Znáte někoho, kdo si troufá říct, že Navagio není nejkrásnějším místem ostrova?
Pokud se chcete dozvědět, které místo mě nejvíce okouzlilo, nepřestávejte číst. Dozvíte se o Zakynthosu něco více než jen tradiční navštěvovaná místa . . .

Dlouho jsem plánovala dovolenou u moře - věřte nebo ne, ale je mi 27 let a naposledy jsem u moře byla po maturitě. Přiznávám se, že mým snem je spatřit Dominikánskou republiku. Pro první společnou zahraniční dovolenou s přítelem jsem ale uvažovala jen o Středozemí. Však Karibik mi nikam neuteče. Vítěznou destinací se nakonec stal řecký Zakynthos. A rozhodněji nelituji. Splnil vše, co jsem si přála a dokonce i něco navíc q:o)

Pokud se stále ještě někdo rozmýšlíte, který z řeckých ostrovů chcete vidět, volbou Zante (jak se zkráceně Zakynthosu říká) jednoznačně neprohloupíte. Vyhledáváte noční život a rušná letoviska? Preferujete klid, tradiční taverny s atmosférou a nepřeplněné pláže? Na Zante si zkrátka každý najde to své.

Já se rozhodla si odpočnout od šíleného pracovního stresu. Na 11 dnů se naším domovem stal rodinný penzion na jihovýchodním cípu ostrova v oblasti Vassilikos. Toto místo doporučuji pro klidnou dovolenou. Nenajdete zde žádné velké letovisko, jen několik drobných center tvořených pár taverničkami a obchůdky v bezprostřední blízkosti penzionů a apartmánů. Zbytek poloostrova pak tvoří již jen piniové háje, olivovníky a asi desítka pláží, z nichž řada patří k nejkrásnějším na ostrově.

Válečka u moře, delegátka

Naše první dny patřily moři, z čehož jsem byla před cestou nervózní. Přítel je schopný se u něj válet celý den, ale to není můj případ. Odhodlání jsem však měla. V okruhu 300 metrů od pensionu jsme si mohli vybrat hned ze 3 pláží. Nejblíže byla malá Plaka Beach . Hned vedle pak dlouhá Banana Beach a o něco dále Agios Nicholas Beach . Na obou plážích můžete využít centrum vodních sportů. My si oblíbili Plaku. 2 lehátka se slunečníkem zde přišly na 5 euro.
Na druhý den odpoledne jsme měli naplánovanou schůzku s naší delegátkou. 20 minut po stanoveném začátku jsem to již nevydržela a napsala jí zprávu. Za chvíli přišla odpověď, že nám napsala asi špatný čas a jestli máme o schůzku stále zájem. Měli jsme. Po další půl hodině konečně dorazila. Na úvod jsme se od Evičky dozvěděli, že už chce domů a jak moc jí chybí český chleba. Po těchto praktických informacích nám řekla něco i o ostrovu a nabízených výletech. Vybrali jsme si výlet do Olympie, o které přítel mluvil již před dovolenou. Ukázalo se však, že jsme si vybrali nejnáročnější z výletů. Tedy alespoň pro Evičku. Pro malý zájem ho naše cestovka sama nepořádala. Ale prý se zeptá u jiných cestovek a dá nám druhý den vědět. Nedala. A pak už se v pensionu pro jistotu ani neukázala. Kdybych ji neviděla na letišti při odletu, myslela bych si, že deficit českého chleba byl neslučitelný s jejím životem. Alespoň nám hned bylo jasné, že půjčení auta si zajistíme sami :o)

Hlavní město a pevnost Bochalli

Auto jsme měli zamluvené od 6. dne. Do té doby jsme se museli zabavit jinak. Válení na pláži pro mě bylo až až. Naštěstí jsme ho proložili prvním výletem - vyrazili jsme autobusem do hlavního města Zakynthos. Pokud chcete využívat místní dopravu, musíte počítat s tím, že k dispozici budete mít pouze čas výchozí stanice a pak už jen můžete odhadovat, kdy přesně autobus dorazí na tu vaší. A tak jsme na zastávce čekali na jeho příjezd 45 minut. Po najetí na hlavní silnici jsme zjistili, že je teprve na cestě ze Zakynthosu do cílové stanice. Místo v 11 jsme do hlavního města dorazili v půl jedné. Nebylo to ale tak zlé. Cesta byla moc příjemná. Silnice po většinu trasy opisuje pobřeží a skýtá celou řadu nádherných výhledů, z nichž nespustíte oči. Autobusové nádraží je v hlavním městě mimo centrum, ale vzhledem k jeho velikosti to není žádný problém. Město samo o sobě není ničím zvláštním a nenabízí toho příliš k vidění, pokud neobcházíte kostel od kostela či vás neokouzlí některá zákoutí v bočních ulicích. Viníkem je zemětřesení z roku 1953, které srovnalo se zemí 95% ostrova. Na původní architekturu tak moc nenarazíte. Hlavní kostel Agios Dionysios , který byl obnoven podle původních plánů, je ale opravdu skvostný a stojí za návštěvu. Okolo malých loděk zakotvených pod promenádou jsme pokračovali na druhý konec přístavu, u něhož se nachází náměstí Solomos a Náměstí St. Marco, kde můžete usednout do jedné z mnoha kaváren a vychutnat si pravou řeckou kávu. Odtud pak naše kroky vedly k benátské pevnosti Bochali ukryté v piniovém háji nad městem. Toto místo rozhodně doporučuji. Co nedoporučuji, je návštěva v pondělí, jak tomu bylo v našem případě. Po 1,5 km dlouhém výšlapu není příjemné narazit na zavřenou vstupní bránu. Dodnes si lámu hlavu nad tím, proč nás nikdo na to neupozornil (ani jeden z průvodců, které jsme s sebou měli, ani nikdo z místních, které jsme míjeli). Nezbývalo nic jiného, než se sem vydat jindy a pomalu zamířit nazpět k autobusu.

Máme auto

Je tu 6. den a konečně máme k dispozici auto. A můžeme vyrazit zkoumat ostrov. Díky akci 5 dní za cenu 3 nás to nevyšlo ani draho. Prvním překvapením je, že pán z půjčovny po nás nechtěl žádný pas, řidičák ani platební kartu. Tady máte klíče a můžete jet. Ukazatel benzinu na 0 a informace, že do benzínky bychom měli snad dojet je dalším. Snad tam dojedeme a už nás nic nepřekvapí, říkám si v duchu. V omyl mě uvádí hned první přítelovo řazení. To skřípání slyším občas ještě nyní. Autíčko je vůbec komunikativní. Krom řazení se ozývá i při brždění a každé druhé zatáčce doprava. Štěstí, že to nemusím odřídit já! Jsme natěšeni prozkoumat celý ostrov, projezdit všechny možné i nemožné trasy a tak to neřešíme a jedeme! Do benzínky jsme dojeli a nakonec autíčko zvládlo vše, co jsme si pro něj vymysleli.

Výlet první - jih ostrova - Langanas a Keri

Prvním naším cílem je symbol ostrova. Kdo z Vás to ještě neví, tak jím je Carreta Carreta neboli kareta obecná – opravdu překrásné zvíře, které jsem musela za každou cenu vidět. Caretta je na seznamu ohrožených druhům, kterým hrozí vyhynutí. Oblast Langanaského zálivu je místem, kde kladou vajíčka, z nichž se pak líhnou malé želvičky. Dnes se zde nachází národní park. Ale již dříve zde vzniklo největší letovisko ostrova. Pro ty z vás, kdo vyhledávají rušno, noční život a zábavu, spoustu ubytování a restaurací na jednom místě či městskou pláž v délce několika kilometrů, bude Langanas to hlavní místo.
Nám se zde nelíbilo, ale rozhodli jsme se odsud vydat na tříhodinový výlet lodí za želvami v zálivu, kolem jeskyní na jihu ostrova a ostrůvku Marathonisi , který podle místních vypadá jako želva. Začátek měl být ve 12 hodin. Před čtvrt na jednu nám posádka řekla, že jsme jenom 4 a buď si vybereme, že nás připojí ke skupině na kratší trasu, nebo přijdeme až odpoledne a tak se stalo. Vzniklý čas jsme naplnili prozkoumáním jihu ostrova, především v okolí vesničky Keri, odkud jsou krásné výhledy. Odpoledne jsme již byly na loďce v zálivu a čekali, až se nad hladinou objeví želva. Podařilo se q:o) Vypadala krásně a vznešeně . Poté jsme se plavili kolem pobřeží na jih ke Keri. Cestou jsme míjeli řadu skalních útvarů a vpluli jsme i do některých jeskyní, kterých tu je požehnaně. Při zpáteční cestě jsme na chvíli zakotvili na Marathonisi . Jakmile jsme vystoupili z lodi, spatřila jsem hlouček lidí na druhém konci ostrova. Ihned jsem se tam vydala. Bylo to opravdu “za pět minut dvanáct”, ale uviděla jsem, jak se čerstvě vylíhlá želvička vydala za denního světla do nástrah moře. Opravdu překrásný zážitek, který nelze slovy ani pospat.

Výlet druhý – východní pobřeží – Zakynthos – Tsilvi – Ampoula – Alykes – Katastari – Gerakas

Náš další výlet směřoval na východní pobřeží severně od Zakynthosu. Pokud někam vyrážíte z Vassilikosu, tak vždy musíte jet na hlavní město. Odtud pak můžete vyrazit po jedné ze čtyř dopravních tepen kamkoliv po ostrově. Nebuďte překvapeni, když na cestě potkáte krom aut a nákladních vozů také cyklisty, čtyřkolky, kočáry tažené koňmi či lidi, pro které není vytvořený chodník. Nelekejte se při hlasitém troubení. To je zde na denním pořádku. Troubí se při vyjíždění do špatně přehledných zatáček, do křižovatek a ve městech v úzkých řeckých uličkách či pokud po ulici jde váš známý, kterého chcete pozdravit. Ale zpět k cestě :o) První zastávkou bylo nám již známé Bochali . Ani tato pevnost zemětřesení neodolala. Zachovaly se jen hradby, zbrojnice , vězení a několik zbytků budov . Místo ale za shlédnutí určitě stojí. Můžete si odpočinout ve stínu pinií, užít si krásného výhledu na Zakynthos a jeho přístav či sledovat místního zaměstnance, jak na motorce zahání kozy mimo hradby.
Pro cestování ze Zakynthosu doporučuji využít cestu přímo podél pobřeží, které vede okolo řady letovisek. Některá jsou velká jako např. živé Tsilvi. Oproti Langanasu nám ale přišlo přívětivější. Milovníci klidu a pohody u “vylidněné” pláže ocení místo Ampoula. Toto místo jsem si našla na internetu, resp. překrásnou fotku stejnojmenné taverny , kterou jsem chtěla navštívit. Toto opravdu překrásné místo se nám povedlo najít :o) Doporučuji se zde zastavit. I třeba jenom na řeckou kávu a řecký jogurt . Po cestě dále se vydáváme směr Alikanas a Alykes. Cestou narazíte na zbytky původních domů poznamenaných zemětřesením . Od těchto letovisek pak stoupáme do kopců, kde můžete navštívit největší vesnici na ostrově – Katastari . Je zde pěkný kostel a výhled na celou zátoku u Alykes.
Zbytek odpoledne jsme strávili na pláži Gerakas , kde je malé centrum národního parku s informacemi o carretkách a jejich ochraně a také spousta líhnišť. I proto zde vyjde slunečník s lehátky na 10 euro. Záliv je kryt před větrem, a tak zde byla voda jako v rybníce. Byla to vítaná změna, neboť poslední dny byly díky větru větší vlny.

Výlet třetí – Západ – Macherado – Kiliomeno – Exo Chora – Kabi – Porto Limnionas

Divoký západ – tak to najdete popsáno v průvodcích po ostrově. Tato část, na rozdíl od východu, je opravdu tou tradiční. Pokud chcete vidět skutečné Řecko a život na ostrově, rozhodně ji prozkoumejte. Začínáme ve vesnici Macherado, jehož dominantou je Kostel svatých Mavras a Timothei. Jeho zvon má takovou sílu, že je slyšet po celém ostrově. Silnice do Macherada vede z hlavního města (odkud jinud, že?) přes zemědělskou oblast. Cestou doporučujeme návštěvu osady Comouto, resp. vinařství stejnojmenné rodiny, která kdysi patřila k nejmocnějším na ostrově. Osadu na mapě nenajdete zakreslenou, ale pokud budete mít oči na štopkách, tak odbočku nepřehlédnete q:o) Vystoupili jsme z auta, paní Comotou a její černošská asistentka už zaháněly psy a srdečně nás vítaly v podstatě beze slov. Jediným pozdravem bylo Kalimera od nás. Vyfasovali jsme do rukou letáčky s historií místního rodu a vína a vcházíme do “sklípku”. Ve skutečnosti se jednalo o malé museum, kde jsme mohli najít rozličné předměty z historie rodu Comotou jako např. předměty osobní potřeby, historické dokumenty a fotografie nebo zbytky rodinných kostelních zvonů , kterých měla rodina na ostrově hned několik. A samozřejmě nechyběly ani sudy z dubového stoletého dřeva či láhve s vínem více než sto let starým , které byly na prodej. Nejsme takoví znalci vína, abychom něco takového docenili. Koupili jsme jen 1 “obyčejnou“ láhev a k tomu olivový olej. Víno chutnalo po olivách a bio olivový olej je opravdu výjimečný. Škoda, že mi už dochází.

Za Macheradem pokračujeme dále do kopců. Při výjezdu z obce na nás horečně gestikuluje místní stařec. Zastavujeme. Mluví na nás řecky. Pochopila jsem, že chce svést. Snažím se vytáhnout mapu, aby nám ukázal, kam má namířeno. Nevšímá si ji a nepřetržitě mluví dál. Mluví a mluví, otevírá zadní dveře auta, nasedá a stále mluví – máme stopaře . . . tak nám nezbylo nic jiného než nastartovat a stoupat nahoru k našemu dalšímu cíli, vesničce Kiliomeno. Pán již mlčí, pouze nepřetržitě mlaská. V Kiliomenu parkujeme a snažíme se naznačit, že zde jeho taxi končí q:o) Neochotně vystupuje, podává nám ruku a za stálého mlaskání odchází. My se vydáváme raději druhým směrem, procházíme kolem několika původních domů a zamíříme do taverny.
Po obědě vyrážíme na klášter Moni Yperagathou. Sjíždíme z asfaltové silnice a pokračujeme po něčem kamenitém, co nepřipomíná ani polňačku. Vybavuje se mi, jak nás upozorňovali, že pojištění podvozku není v ceně. Místní vědí proč :oD. Ač není pondělí, klášter je uzavřen. Dovnitř se nedostaneme. Přítel mě přesvědčuje, že budeme pokračovat dále jinou cestou, abychom si to trochu zkrátili. Zpočátku byla cesta stejná, ale to se brzy mění. Začínám umírat strachy, cesta připomínala putování horskými převisy a já se modlila, ať tu neuvízneme, protože bychom ani nikomu nevysvětlili, kde se nacházíme. Po chvíli strasti plné cesty potkáváme lovci motýlů a mně to uklidňuje, že tu nejsme sami, ale s jejich přítomností si říkám, že jsme skutečně mimo civilizaci. Zpětně na tento zážitek vzpomínám velice pozitivně. Ocitli jsme se v tradičních zemědělských krajinách, kam se běžně turisté nedostanou. Míjeli jsme plantáže hroznů, které se sušily na rozinky . Nakonec jsme projeli a dorazili do překrásné vesnice Loucha . Pozoruhodné místo, kde se zastavil čas. Spatříte zde tradiční řecké zemědělství v propojení s původní architekturou. Po krátké zastávce pokračujeme do Exo Chora, o kterém jistě každý návštěvník Zakynthosu již slyšel. Nejstarší olivovník na ostrově (více jak 2000 let) si pozornost vašich fotoaparátů jistě zaslouží . Pěkná je i tradiční řecká architekturaobr=12124. Z Exo Chory je to jen kousek do Kabí, kde nesmíte vynechat překrásnou tavernou s neskutečným výhledem na útesy moře u Schizy . Řekla bych, že to bylo předskokan našeho největšího zážitku z ostrova.
Tím byla návštěva malé pláže Port Limnionas . Cesta sem je opravdu klikaticí. Naše autíčko by si tu určitě vyřvalo hlasivky, kdyby nějaké mělo. Zaparkovali jsme až u taverny nad samotnou skalnatou pláží , kde jsme po koupání zůstali na západ slunce . Ten je zde opravdu překrásný. Byl to zážitek na celý život. Co se týká pláže, nenajdete tu klasickou písečnou pláž. Ze skalního masivu (výškou v úrovni hladiny moře) vstupujete přímo do moře. Za slunečník a 2 lehátka v terasovitě vytvořeném terénu zaplatíme 4 eura. Obsluha vám přinese koktejl přímo k vám a celou dobu se kocháte pohledem na skaliska v zálivu, vlny a moře hrající všemi barvami. Našla jsem svoji skutečnou perlu Zakynthosu.

Výlet čtvrtý - Sever – Anafonitria – Porto Vromi – Navagio – Ano Volima – Xigia

Poslední velký výlet nás zavedl na neprozkoumaný sever ostrova. Zde můžete spatřit tolik vykřičeného ztroskotance ostrova, pro mnohé to nejhezčí, co můžete na ostrově spatřit. Ovšem pokud toužíte po masově oblíbené pláži shipwrecku, budete muset stát před vyhlídkou na skále několikaminutovou frontu (v závislosti na počtu autobusů, které sem přijely s vámi). Druhou možností, jak se podívat na nejfotografovanější pláž Jónských ostrovů je přímo z moře. Denně sem plují desítky lodí, které v zátoce na nějaký čas i zakotví. Tedy pokud počasí dovolí. Ale vraťme se k našemu výletu.
První zastávkou, nepočítám-li jednu krátkou u cesty, odkud nás vyhnala střelba zpoza cesty (dodnes nevím, na koho či co stříleli), je Anafonitria. Na zdejším obrovském tržišti najdete všelijaké suvenýry, od místní keramiky a ubrusů, přes potraviny až k přírodní kosmetice z oliv. Zastavujeme a hned u auta si nás zaháčkovala jedna prodavačka, která nás šikovně svojí konverzací posunula do obchodu, kde jsme nakoupili většinu dárků. Ale nebojte, byl to poctivý kšeft q:o) Při odpovědi na otázku, že vyrážíme na Navagio, nás hned odrazovala, že loď dnes nevypluje, protože je opravdu větrno. Jenomže to mě vyvedlo z míry, protože nefoukal ani větřík. Tak jsem si říkala, že je to asi nějaký obchodní tah. Loučíme se a ověšení taškami nastupujeme do auta. Další zastávkou je místní klášter. Konečně nějaký vidíme i jinak než zpoza plotu. Po té pokračujeme do přístavu Porto Vromi (doporučuji sem dorazit právě z Anafonitrii), odkud vyplouvá většina lodí k Navagiu. Porto Vromi se nachází v krásném zálivu, který před požárem, jenž připravil okolní skály o zelenou barvu, vypadal jistě ještě lépe. Nikde ani vánek a za pár minut vyrážíme směr Navagio. Ihned po vyplutí na širé moře ale začalo foukat ukrutný vítr a loď se s námi začala opravdu houpat! Jedna cestující to nevydržela a musela si lehnout na zem, voda stříkala do lodi ze všech stran a nedala se udělat pořádně slušná fotka . Po chvíli se před námi objevuje konečně Navagio – voda se nedá ani popsat, jakou měla barvu, z ničeho nic se z temně modré přeměnila na blankytně modrou , která kontrastovala s útesy a bílým pískem – moc pěkný :o) Bohužel přes veškerou snahu kapitána se nám kvůli silnému větru nepodařilo zakotvit na déle než 15 minut. Pár dobrodruhů, mezi nimi i ten můj, se i přesto vrhlo do moře a uplavalo nemalou trasu, aby mohli být na této pláži. Po cestě nazpátek jsme mohli spatřit a zaplavat si přímo v jeskyních. Do vody jdu tentokrát i já. Pro můj žaludek je oproti houpající se kotvící lodi lepší vše. Při návratu do Porto Vromi si ještě prohlížíme obličej samotného boha Poseidona a pak již šťastně došlapávám na pevnou zemi. Po pohledu na Navagio z vyhlídky a obědě v tradiční taverně (kde nám až na pátý pokus číšník odpovídá, že dané jídlo má) přejíždíme na východní pobřeží. Zde děláme zastávku na siřičité pláži Xigia. Parkujeme daleko, ale jdeme na jisto – po čuchu. Po prudkém klesání a zdolání příkrých schodů jsme konečně na pláži . Ale stálo to za to.

Poslední den před odletem jsme se stihli ještě vykoupat na pláži překrásné Porto Zorro . Odehrával se zde svatební obřad přímo na pláži, což bylo fajn náhoda, protože večer předtím mě přítel u večerní procházky u moře požádal o ruku . . . :o)

Co stojí za výlet:
Porto Limnionas, Loucha, Navagio, Bochali, Vassilikos, záliv Langanas, Keri, Schiza

Kde se rozhodně musíte vykoupat:
Porto Limnionas, Porto Zorro, Navagio, Xigia (pozor na šperky), Ampoula (kamení), Gerakas

Kam zajít na jídlo:
kamkoliv do taverny, každý den jsme jedli někde jinde a pokaždé to stálo za to. Kvalitu a pohostinnost najdete všude q:o)

A nejcennější rada na závěr:
Dovolenou si naplánujte na kterékoliv jiné měsíce než je červenec a především srpen, kdy je tu největší nápor turistů a dichtuchtivých rekreantů, přeplněné taverny, no prostě všude hlava na hlavě. Doporučuji září jako v našem případě :o)

© na toto dílo se vztahuje autorský zákon, a proto není možné cokoliv z tohoto díla kopírovat a používat k jiným komerčním účelům.
Komentáře (5)
09.04.14 20:53 bager
Krásny článok. Keďže sa na Zakynthos chystám na budúci rok, veľmi mi pomohol v rozhodovaní.
26.02.14 17:30 hanysek8
Nádherný cestopis.....mám dojem,že nám letos těch 7 dní na ostrově stačit rozhodně nebude :-(...každopádně dík za inspiraci :-D
13.11.13 21:13 Amaltheia
Pekne, chystam se tam také.
02.11.13 09:48 cikona
Pekne, ja na Zante ziju trvale a mam to stejne nejoblibenejsi misto :).
31.10.13 07:31 IrenaT
Pěkný cestopis, zavzpomínala jsem si na naši letošní červnovou dovolenou. Při popisu auta jsem se neubránila dojmu, že jste měli půjčené stejné auto jako my, nebo se tak chová většina aut z půjčoven na Zante...
Chystáte se napsat komentář jako nepřihlášený uživatel. U Vašeho jména bude zobrazena i IP adresa.
u2RbT
(opište bezpečnostní kód)
1. Komentář nesmí jakýmkoliv vulgárním způsobem urážet autora díla.
2. Nezpochybňujte komentáře od ostatních uživatelů.
3. Toto není diskuze. Chcete-li se na něco zeptat pište do DISKUZE.
4. Komentáře, které nesplňují pravidla budou vymazány.
 
˝speabee˝ a jeho/jí aktivity
Cestopisy1
 
Greek Market
Booking.com
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním těchto webových stránek s tímto souhlasíte. Více informací