Na úvodní stránku
Napsat vlastní cestopis
Fotogalerie
Videogalerie
Recenze hotelů a apartmánů
Recenze míst
Recenze taveren
Diskuzní fórum
Přihlášení
Jste nepřihlášen
OnLine: 3 | 18
Melissa travel
Ochrana osobních údajů
© 2002 Řecko a řecké ostrovy

Karpathos – větrem i námi milovaný

Autor:
Zařazeno:
Karpathos
Napsáno:
19.10.13 02:52
Fotografií:
50
Přečteno:
3784
Soutěž:
2013
Tisknout cestopis
Doporučit přátelům
Dnes 19:50
16 °C
Chybí informace
SZ, 3.6 m/s
Milí čtenáři, i díky vám jsem měla možnost a čest podívat se na překrásný ostrov Karpathos.

Z vašich cestopisů a fotogalerií jsem tušila, že se mi bude ostrov líbit, ale nevěděla jsem, že se mi zaryje tak hluboko pod kůži (a to doslova, jak se dočtete dále), do srdce a do duše.

Doteď cítím božskou vůni zrajících fíků, tymiánu, borovic a pečícího se chleba. Jemný i silný dotek větru, který se nám ukázal v mnoha podobách – milosrdně chladil naše rozpálená těla a činil žhavý dotek slunce přívětivým. Občas rozpustile unášel naše věci a cuchal nám vlasy. Vítr Meltemi se stal naším věrným společníkem, čeřil tyrkysové hladiny vod, zvedal vlny a kolébal loďky. V horských vesničkách dováděl mezi starobylými domky, roztáčel mlýnská kola a žádnou okenici nenechal klidnou. Melodii zvonečků pasoucích se koz a ovcí nesl krajinou porostlou fialovými koberci tymiánu. Proháněl se ve stříbrných korunách olivovníků a před jeho silou se sklonily i borovice.

Dovolte mi pozvat vás na procházku po ostrově, kde drsnou a vyprahlou zem střídá úrodná půda. Místem oživlých tradic, krásných vesnic, poutních míst, kouzelných kapliček a hlavně úžasných lidí.

1. Amoopi - náš nový domov

Letadlo pomalu přistává. I přes zašedlá skla je vidět ostrůvek podobající se dlouhé nudli. Vyprahlé hory se vzpínají k nebesům a ostrov omývají průzračné vody Egejského moře, které se už z letadla zdají neskutečně modré. Konečně se těšení změnilo ve skutečnost, scházíme ze schůdků letadla, je cítit svěží vůně moře a do vlasů se opírá první větřík. Je nám doporučeno nefotit – letiště je vojenský prostor. Nedočkavě nasedáme do autobusu, tisknu se na okýnko a snažím se zahlédnout naše letovisko Amoopi . Amoopi je vyprahlé, plné olivovníků, po kraji rozesetých apartmánů, domečků a zahrádek.
Přijíždíme ke Kastelia Bay, hotel je vybaven skromně, ale poloha a hlavně malá plážička hned pod hotelem jsou úplně ideální. Bereme plavky a šnorchl a téměř běžíme kolem bílých oleandrů až k moři. Jako každý rok je slané…voda má krásnou barvu. Teprve pod vodou objevujeme pravý ráj – plave zde spousta rybiček, občas se dají spatřit tmavě modré a u skal závojnatkám podobné červené ryby. Krabi opatrně uždibují řasy a vkládají je labužnicky do tlamiček a občas zpod kamene vykoukne i zvědavá hvězdice.
Po pozdně odpolední schůzce s delegátem jdeme najít autobusovou zastávku. Já ani ségra nemáme řidičák, tak budeme odkázané na nohy a autobus. Po nalezení zastávky jdeme na večeři do vyhlášené taverny k Marii. Je zde příjemně, jen na náš vkus trochu moc lidí. Dávám si řecký salát a nedbám varování sestry, že sýr na něm je domácí a hodně poctivý. Omlouvám se milovníkům sýrů, ale bylo to jako olíznout kozu, brr. Chuťové pohárky ukonejšila až výborná musaka. Je čas jít spát. Vítr rozehrává svou symfonii, za okny hučí meluzína a nás uspává rytmické bouchání okenic. Usínáme s dobrým pocitem z krásně prožitého dne, který nám ale částečně kazí obava o naši kočičku, kterou si rodiče vzali na hlídání na chalupu a ona jim tam utekla. Snad se najde.

2. Výlet do Pigadie, ztracená pláž a kouzelná kaplička

Dnes jdeme do Pigadie, chceme zjistit, jak je to pěšky daleko. Vycházíme kolem deváté hodiny a slunko už pěkně praží. Jdeme vyprahlou krajinou, je zde několik políček, zahrádek, olivových hájů. Zlatavou trávu střídají fialové ostrůvky tymiánu. Začínáme potkávat první „klanící se“ borovice. Na ostrově jich je mnoho, pod neustálou silou větru borovice ohýbají svůj kmen velmi nízko a rostou přímo nad zemí, takové obří bonsaje. Vypadá to moc hezky. Příroda si umí poradit.
Po devadesáti minutách chůze přicházíme do hlavního města Pigadie . Původní domečky hrající barvami modré, bílé , červené a žluté tiše pozorují přístav. Jejich okolí je rozkvetlé oleandry a ibišky. Na sluníčku se vyhřívají místní kočky . Po několika minutách hledání nacházíme autobusové nádraží, tedy spíše nádražíčko. Je to vlastně takový plácek s pár autobusy a plechovou budovou. Na požádání dostáváme aktuální jízdní řád, ten v hotelu je nepřesný. Jdeme se podívat na pláž a odpočíváme ve stínu stromů. Pigadijská pláž nás příliš nenadchla, hyzdí ji moderní hotelové komplexy, které nemají s místní architekturou nic společného. V 16 hodin zkoušíme poprvé autobus, překvapivě jede přesně na čas. Za 1,60 Euro jsme po dvaceti minutách v Amoopi. K naší velké radosti zjišťujeme, že kolem pláží v Amoopi je promenáda, nevím jak je to možné, ale včera jsme si jí nevšimly.
Nad silnicí je ukazatel Poliou Potami. Je vedro a moc se nám nechce, ale zvědavost nám nedá a jdeme pláž hledat. Krajina je pustá, roste zde jen pár pichlavých bodláků a sluncem spálená tráva. V dálce se rýsuje pár stavení, ale pláž nikde žádnou nevidíme. Pobřeží je nepřístupné, plné ostrých skal. Po hodině hledání vzdáváme, doteď nevím, jestli tam ta pláž někde je.
Cestou do hotelu se zastavujeme v modrobílém kostelíku. V Amoopi jsou dva, tenhle je uprostřed letoviska nad mořem. Uvnitř je maličký s klasickou řeckou výzdobou, ikonami svatých. Z proskleného stropu dopadá světlo na opuštěné svíčky, žadonící o zapálení. Ač nejsem věřící, jednu zvedám a zapaluji s myšlenkou na naši zatoulanou kočku. Přeji si, aby se vrátila. Do hodiny mi mamka píše, že se kočička našla. Kaplička splněných přání.

3. Den plný zvratů

Ráno snídáme na terase a užíváme si výhled na vlnící se moře. Na dnešní den máme velmi ambiciózní plán - dojít na pláž Diakofti, která je za letištěm. Ukazatel nás vede na pláž Fokia. Cestou míjíme polorozpadlé stavení plné italských nápisů. Podlézáme závoru s nápisem soukromý pozemek. Jdeme se podívat na výhled na moře z okolních útesů. Na pozemku jsou stará rezavá auta, jediní svědci minulosti. Nacházíme nápis Vendita, šipečka ukazuje směrem ke skalám. Že by jméno nějaké pláže? A skutečně jednu maličkou nacházíme . Jde se k ní po schůdcích, v útesu je zaklíněná loď . Plážička je malá, ale krásná, jen vítr dovádí ve vlnách a naše tělo chladí sprškami chladné vody. Koupeme se až na pláži Fokia, je to oblázková pláž. Moře je zde klidné. Po krátkém odpočinku pokračujeme na další pláže. Jenže k našemu zklamání cesta dál nepokračuje. Plán dojít na Diakofti se bortí. Nakonec jdeme na malou pláž mezi Venditou a Amoopi. Jak se ukázalo je to dobrá volba. Je tady krásný klid a až na párek nudistů prázdno. Plážička je kameny rozdělená na dvě, takže máme jednu samy pro sebe. Vyhříváme se na kamenech a dovádíme v křišťálových vodách. Navečer vysluněné a spokojené odcházíme. Ale jak se říká, nechval dne před večerem.....
V Amoopi se jdu kolem jednoho baráčku podívat, jestli na plážičku nevede nějaká zkratka. To jsem neměla dělat. Prodírám se vysokou trávou a v tom pociťuji v noze ostrou bolest. Zvedám nohu, plážovou obuví a posléze i mojí nohou projel hřebík. Rána bolí a začíná dost krvácet, belhám se směrem k hotelu a není mi do smíchu. Třetí den a mám po dovolené. Jsem zdravotní sestra a hlavou mi běží strašlivé scénáře, jak mi noha začne hnisat a nevím co dál. Je konec zkoumání krás ostrova.
Jdu kolem maličkého minimarketu. Sortiment zde je velmi skromný, ale starší majitelé jsou moc milí. Majitel Michalis se mne hned ptá, co se mi stalo a z jakého jsem hotelu. S naprostou samozřejmostí mě do hotelu odváží, jeho starostlivost a laskavost je dojemná.
Ségra jde na schůzku s delegátem. Já zůstávám na pokoji, ošetřuji si nohu a utápím se v sebelítosti. Káča přichází s dobrou zprávou. Domluvila se s Čechy, kteří si půjčují auto, že budeme jezdit s nimi. Černá se začíná barvit do odstínů šedi, že by přeci jenom nebyla dovolená úplně v háji?
Večer si dopřávám rozptýlení na řeckém večeru. Tanečníci a muzikanti z vesnice Olympos jsou báječní. Typické olymposké jídlo je taky výtečné. Ochutnáváme ručně vyráběné makarony se sýrem, řecký salát, plněné vinné listy, rybu a na závěr krajovou specialitu -lahodné sladké loukomades, s tymiánovým medem a skořicí. Kačka tancuje a já krmím velmi milou a nezbytnou součást řeckých taveren - kočičky. Večer se nakonec vydařil. Usínám s cukáním v noze.

4. Cestování autem poprvé - Kali Limni, Kali Kardia, Othos, Lefkos, Menetes

Ráno noha bolí, ale nehnisá. S Petrem a jeho dcerou Petrou jedeme na nejvyšší horu ostrova. Beru si knížku, je mi jasné, že s bolavou nohou na Kali Limni nevyšplhám. Počkám na ně někde dole. Auto parkujeme na malém parkovišti na planině Lastos vedle taverny Kali Kardia. Jdu se podívat, jestli mají otevřeno. Je něco kolem deváté hodiny, tak o tom dost pochybuji, ale k mému velkému překvapení mě zve sympatický majitel dál. Jsem ráda, venku fouká chladný vítr a je docela zima. Ostatní odchází dobýt nejvyšší horu ostrova. Thanasis rozdělává oheň v krbu, u kávy mu vysvětluji proč nemůžu jít nahoru. Je tady moc příjemně. Thanasis přináší cuketové květy a plníme je rýží s rajčaty a mátou. Společné vaření je nevšedním zážitkem. Líbí se mi, jak dokáží využít všechny suroviny. Na chuti řeckého jídla je nesmírně znát s jakou láskou je připravováno. Majitelé uklízí tavernu a vaří dobroty. Ukazují mi políčka se zeleninou, všechny suroviny jsou domácí. Venku se oteplilo a vysvitlo sluníčko. Prostředí taverny je nádherné, modré okenice a lavice oživují bílé oleandry a růžové muškáty . Kali Limni je schováno v mracích. Thanasis přenáší rozžhavená polena do pece, až se rozpálí upečou tady domácí chleba a kozí maso. Vládne tady úžasný klid a harmonie. Kali Kardia znamená dobré srdce, jak je to výstižné!
Po pár hodinách se vrací ostatní. Došli na vrchol Kali Limni vysoký 1215 m.n.m. Prý tam bylo hezky, ale byla taková mlha, že nebylo skoro nic vidět. Všichni jsme hladoví, díváme se pod pokličky a vybíráme oběd. Já si samozřejmě dávám cuketové květy. S velkými díky se loučím s majiteli a odjíždíme do vesničky Othos .

Othos je nejvýše položená vesnice na ostrově. Je tady spousta barevných domečků, malebných zákoutí a rozmanitých kostelíků. My se jdeme podívat ke kostelu Komissis, který mě překvapuje svojí modrou barvou . Na fotkách z internetu je vždy vyobrazený v bílém hávu. Modrá mu sluší. Vedle kostela vyvěrá pramen , místní obyvatelé tvrdí, že má léčivé účinky. Nevěřícně hledíme na místní vychytávku, kdy mají obyvatelé vesnice připevněný sušák na prádlo na zábradlí vedle silnice vysoko nad údolím . Procházíme kolem folklorního muzea, dovnitř se nám jít nechce, tak jedeme za vlnami do Lefkosu.

Lefkos je rybářská vesnice a turistické letovisko nacházející se na západním pobřeží. Jsou tady čtyři zátoky a pět pláží . Písčito-kamenitá pláž Potali, za ní městská písčitá pláž Gialou Chorafii, následují pláže Panagias Limani, Frangolimnionas a nudisty oblíbená Perdikas Potami. My jdeme na městskou pláž, je tady docela dost lidí, ale moře čeří jen malé vlnky a tamaryšky poskytují vzácný a vítaný stín. Okolní hory vytvářejí překrásné kulisy. Po chvilce lenošení jdeme prozkoumat pláž Panagias Limani. Na ní jsou veliké vlny, nepřestává mě fascinovat, jak rozdílné mohou být pláže, ležící pár metrů od sebe. Lehátka zejí prázdnotou a na pláži téměř nikdo není. Pánové prominou, ale nemůžu nenapsat následující řádky. V Řecku jsem po šesté a nikde nebyla taková koncentrace krásných Řeků, jako tady. Ve skoro každé taverně byl krásný, mladý, opálený Řek. A ke všemu byli moc milí. Děláme pár fotek ( pláže samozřejmě) a jedeme do Menetes .

Menetes je vesnička ležící na skále na úpatí hory. Je z ní krásný výhled na Pigadii. Kocháme se pohledem na barevné domečky vyskládané na skále. Nemůžeme nezastavit v nejvíce fotografované zatáčce v Řecku. Jdeme se podívat na místní hřbitůvek. Je malinký a všechny hroby jsou krásně upravené. Naproti hřbitovu je památník druhé světové války. Jdeme se tam podívat, vítr nám fouká do zad,nahoru se jde krásně, zato dolů to je horší, jako by nás větříček nechtěl pustit od památníku.

Dochází nám benzín. To ještě netušíme, jak obtížný úkol je před námi. První benzínka v Pigadii zeje prázdnotou, nikde ani živáčka. Jedeme ke druhé a začíná se nás zmocňovat neblahé tušení. Vypadá to, že i tady mají zavřeno. Všude je pusto, jen na dveřích visí cedule, že došel benzín a dovezou ho až za dva dny. Auto máme zítra večer vrátit, tak nám to nebude moc platné. Zkoušíme ještě třetí benzínku na konci Pigadie. Konečně máme štěstí. Bereme plnou nádrž a jedeme na hotel.

5. Cestování autem podruhé - Olympos, Vroukounda, Apella

Do ruky beru bábovku, víc toho ze snídaně nestíháme, a skoro běžím k autu. Jedeme do Olymposu , kam se moc těším. Olympos je vesnice na severu, vznikla někdy mezi sedmým a osmým stoletím. Postavili ji obyvatelé přímořských měst Vroukounda a Tristomo, aby se zde skryli před piráty. Dodnes jsou ve vesnici dodržované staré tradice, ženy tady chodí v krojích a prodávají ručně dělané výrobky. Vesnice má úžasnou atmosféru.
Jedeme k ní po asfaltové silnici, jen jeden úsek je ještě nedostavěný a prašný. Silný vítr lomcuje autem a střechu zasypávají padající kamínky. Potkáváme Čechy jedoucí na čtyřkolce, stopují nás a s úzkostlivým výrazem ve tváři se ptají, zda nevíme, jak je Olympos daleko. Čtyřkolka je v silném větru těžko ovladatelná. Musím přiznat, že mají můj velký obdiv. Já měla strach i v autě. S velkou radostí vystupuji na parkovišti před vesnicí, potkáváme tam i dobrodruhy na čtyřkolce. Vymrzlí a ošlehaní větrem jsou šťastní, že dojeli.
Představte si vesnici, uloženou vysoko mezi horami. Domečky zasazené na úpatí jedné z nich. Nevede tady žádná silnice, úzké uličky lemují barevné baráčky a kostelíčky . Vesnici, kde se zastavil čas. Stařenky vysedávají před domečky v černých šatech s barevnými šátky na hlavě. Vyšívají nebo ukazují turistům svá díla. Vzduchem se nese vůně pečeného chleba. Pokud má větříček dovádivou náladu roztáčí kola starých mlýnů. Je tady ticho a klid, jen občas se z nějakého krámku ozve zacinkání zvonečku nebo zvuk neznámého hudebního nástroje . Takový je Olympos. Nás přivítal podmračený, zahalený v šedých mracích a to mu snad ještě přidalo na kráse. Stoupáme k mlýnům nad vesnicí , už je to dávno, kdy se točily a měnily zlaté klasy na mouku. Dříve tady bylo kolem osmdesáti mlýnů, dnes jsou funkční pouze čtyři . Je odsud krásný výhled. Mlýny jsou uvnitř docela zachovalé, na stěnách nacházíme malby andělů, kteří snad v minulosti bděli nad místními obyvateli. A možná je ochraňují dodnes.

Káťa cestou z Olymposu tak nadšeně básní o poutním místu Vroukoundě, že nás brzy strhává a jedeme tam. Jen míjíme odbočku a najednou se nacházíme v přístavním městečku Diafani. Po krátké prohlídce jedeme do Avlony, tentokrát už ji nacházíme. Mezi horami Oros a Steoi se nachází nejseverněji položená osada na ostrově. V úrodném údolí leží několik stavení a políček. Je pod mrakem a vane svěží vítr. Do ruky bereme láhev s vodou a vyrážíme na cestu. Potkáváme místní obyvatele, kteří nám vysvětlují kudy jít a chválí, jaké máme krásné počasí. Noha mě bolí, ale zvědavost převládá a belhat se můžu. Cesta začíná docela nevině. Po rovině mezi políčky, kde se pasou kozy. Procházíme pod branou z omamně vonících fíkusů . Rázem se ocitáme ve světě plném nízkých zídek, které rozdělují políčka. Otevíráme zrezivělá dvířka a pokračujeme dál. Vzduchem poletují luční koníci a jediným zvukem je šustot jejich křídel. Prodíráme se vysokou trávou. Najednou se ráz krajiny začíná měnit, cesta se svažuje prudce dolů a jsou vidět blankytně modré vody moře . S krajinou se i razantně mění počasí, větru ubývá a slunce se přestává schovávat za mraky. Krajina je vyprahlá a rostou na ní do oranžova a hněda zbarvené keře, políčka střídají kameny. Je to krásný kontrast. První připomínkou minulosti je antická hrobka s reliéfy štítů . O kousek níž nám dělají společnost oslíčci, kteří se zde pasou . Po dalším klesání naše oči spatří pozůstatky antického města Vrykous , které bylo zničeno silným zemětřesením v byzantské době. Vrykous bylo město tvořící tzv. Tetrapolis, patřila sem další tři města Arkesia, Poseidion a Nissyros. Naše kroky vedou k bílému kostelíčku Agia Marina, vládne tady úplné bezvětří, je kolem druhé hodiny a slunce nemilosrdně praží. Chvíli nevíme, kudy máme pokračovat dál. Bezradně hledáme cestu k cíli. Nakonec si Péťa vzpomene, že viděla cestu z vrchu a tak můžeme pokračovat. Začíná nám docházet voda a nutně bychom se potřebovali namazat opalovacím krémem, který samozřejmě máme v autě v batohu. Nejradši bych šla zpátky a nejsem sama, ale copak můžeme, když už jsme tak blízko... Podél pobřeží jdeme po cestičce kolem starých antických hrobek . Jsou to takové černé obdélníkové otvory ve skále, i ve dne působí dost strašidelně, nějak nenacházím odvahu prozkoumat je. Škoda, že nemáme plavky, asi v polovině výběžku se dá sejít dolů po schodech k malé pláži. Konečně přicházíme k poutnímu místu, v srpnu se zde konají slavnosti. Zvonička nám ukazuje místo a my scházíme k jeskynnímu kostelíku Agios Ioannis Prodromos. K tomuto místu se váže legenda : Z města Vrykous třikrát zmizela ikona sv. Jana Křtitele a pokaždé se objevila na tomto místě. Proto obyvatelé nechali jeskyni vysvětit . Já s vděkem přijala zdejší stín. Po krátké chvíli se nám povedlo zapálit zvlhlé svíčky a kapličku si prohlédnout. Zvláštní místo, škoda že nebylo víc času setrvat zde déle. Cesta zpět nám uběhla strašně rychle, hnáni touhou po větru a stínu jsme kopec téměř vyběhli. V Avloně bylo opět krásně větrno a zataženo. K autu jsme došli rudí od sluníčka s vyrážkou na nohách z trávy a já s namoženou nohou, jak jsem šla po špičce těch devět km. Ale všichni jsme měli na tváři úsměv. A ten se ještě zvětšil, když jsme od místního dostali čerstvě utrženou cuketu. A potom už nezbývalo nic jiného, než zchladit těla na Apelle.

Apella . Kdybych jí měla vystihnout jediným slovem, napsala bych Božská. Apella může směle konkurovat Lefkádským kráskám. Tyrkysovo - zelené průzračné vody jsou uložené mezi hradbou bílých útesů. Na bílých skalách rostou svěže zelené borovice . Bílé kamínky lemují její zelený oblouk a nechávají se omývat jejími vodami . Je úchvatná. Její vody ochlazují naše bolavá těla a její dotek má léčivé účinky. Apellu pomalu objímá stín a my jsme na ní skoro sami . Hezčí rozloučení s končícím dnem jsme si nemohli přát.

6. Den strávený v blankytných vodách

Dnešní den je ve znamení odpočinku a válení se na lodi a pláži. V 9:30 odplouváme s anglicky mluvící holandskou delegátkou na moře. Počasí je krásné a houpání na lodi je příjemné. Proplouváme kolem pláže Kyra Panagia se známou červenou kopulí. První zastávka na koupání je v modrých vodách poblíž Achaty. Cesta pokračuje na naši oblíbenou Apellu . Je stejně krásná jako včera, jen je zde trochu víc lidí, tak vyrážíme na její menší sestřičku malou Apellu. Káťa nese batoh a přelézá skálu dělící malou Apellu od velké. Já volím "mokrou" cestu a útes obeplouvám. Krásně se tady šnorchluje, pod vodou plavou hejna barevných rybiček. Na malé Apelle je krásný klid, je tady jenom šest lidí. Lenošíme a koupeme se. Vracíme se až na výborné kuřecí souvlaki podávané na lodi. Poslední zastávkou je koupání u pláže Kato Lako. Bohužel loď nestaví přímo u pláže, takže ji vidíme jen z dálky.
Večer šnorchlujeme na prázdné pláži u hotelu. Jako by začínající noc dodala odvahu krabům a hvězdicím, vylézají v hojném počtu a předvádějí se v plné kráse. Stříbrné rybky tančí podmořskou choreografii a jsou tady k vidění i tmavě modré rybičky.
Na večeři jdeme do naší oblíbené taverny Niny, vaří tady moc dobře, číšník je velice milý a máme to kousek od hotelu. Musaku zapíjím lahodným vínem, vítr si pohrává s dřevěnou stříškou nad tavernou, o nohu se mi tře kočka, v dáli je slyšet šumění moře - prostě taková řecká idyla.

7. V žáru slunce

Ráno vycházíme brzy směr Pigadia. Chceme jet na naši milovanou Apellu, autobusy jezdí jen některé dny a není navazující spoj, tak musíme jít pěšky. Máme v plánu stopovat. Jdeme po promenádě a něco je jinak. Brzy nám dochází, že nefouká. Už jsme si na větříček provázející nás na každém kroku zvykly a bezvětří nám připadá zvláštní. Je kolem osmé hodiny a je dost teplo. Jako naschvál žádné auto kolem nejede. Řekové mají ještě půlnoc. Až pár km před Pigadií nám zastavuje taxík a za 5 Euro nás odváží do města. Autobus jede zase přesně a během 30 minut jsme na Apelle. Tentokrát zůstáváme na velké Apelle, útes nám poskytuje stín, odpočíváme, koupeme se, obdivujeme kluka skákajícího salta do moře a fotíme okolní scenerie. Apella je až neuvěřitelně krásná .
Po návratu do hlavního města máme několik hodin čas, tak se konečně jdeme podívat k ruinám raně křesťanské baziliky Agia Fotini . Paprsky slunce se nemilosrdně odrážejí od rozpálené silnice. Je nepříjemné horko. Procházíme kolem ošklivých hotelových komplexů. Že by i v Řecku fungovaly úplatky? Jinak si nedovedu vysvětlit, že kolem překrásné památky stojí dvě odporné, obrovské budovy, které narušují krásu a jednotnou architekturu Pigadie . Po prohlídce památky se jdeme schovat do stínu a chladíme hrdlo ledovým frapé.

Střapinka - setkání první : Na autobusovém nádraží mě sestra upozorňuje na zajímavou bytůstku. Je jí kočička s velikou hlavou a hubeným tělíčkem . Vypadá jako kočičí bezdomovec. Nebeští malíři se na ní opravdu vyřádili, je bílá, černá, rezatá. Najdete na ní snad všechny barvy, které může kočka mít. A je celá taková zvláštně "střapatá", proto jí dáváme jméno Střapinka. Brzy objevujeme její milou povahu a číča si získává naše srdce. Většina řeckých koček je plachá a odtažitá a přijdou jedině, když máte v ruce něco k snědku. Střapinka je jiná, je to mazel. Hlazení jí evidentně dělá radost. Zpříjemňuje nám chvilky čekání na autobus.

8. Olympos - návštěva druhá

Olympos nám učaroval svoji krásou a není jiná možnost, než se tam vrátit . Dnes nás autobus dopravil z Amoopi do Pigadie a odsud po 30 minutách navazuje autobus do hor. Lístek stojí 8 Euro a je zpáteční.

Střapinka - setkání druhé: Voláme kočičku a brzy zpoza rohu vykukuje její střapatá hlavička. Rychle k nám běží a netrpělivě nastavuje tělíčko k pohlazení. Máme čas, tak jí jdu koupit něco k jídlu. Ulamuji ji kousek croasantu. Střapinka jídlo očuchá a podívá se na mě s tázavým výrazem "To myslíš vážně?" Zpovzdálí nás s pobaveným úsměvem sleduje nějaký pán. Brzy přichází a v ruce nese rybičku. Střapinka zajásá a utíká s rybičkou v tlamičce pryč. Jak hezké, pán udělal radost nejen kočce, ale i nám. Ještě se najde na světě někdo s laskavým srdcem.
Milí čtenáři, mám na vás prosbu. Pokud uvidíte Střapinku, pohlaďte ji za mě a kupte jí rybičku. Nikdy nevíte komu tím vyloudíte úsměv na tváři.

Cesta do Olymposu trvá dvě hodiny, proto mě překvapuje, že přijíždí nejstarší a nejošklivější autobus z celého nádraží. Řídí ho postarší řidič, po několika minutách jízdy přemýšlím, zda má vůbec řidičák. Jede tak třicítkou a při stoupání do kopce mám pocit, že autobus musí setrvačností klesnout dolů. Autobusem se ozývají nespokojené hlasy, ale řidiče to nechává klidným a ke všemu telefonuje, takže ještě zpomaluje. Začínám mít strach, že tam dojedeme tak za čtyři hodiny. Po zastávce ve Finiki zapomíná řidič zavřít zadní dveře, no máme to i s vyhlídkovou jízdou, co víc si přát. Kousek od Lefkosu, uprostřed ničeho, najednou řidič zastavuje a opouští autobus. Místo něj za volant sedá mladej borec a rychlou jízdou dohání ztracený čas. Teď už si vážně začínám myslet, že půjčil autobus "strejdovi", aby si zajezdil
Do Olymposu přijíždíme načas. Jako by nám větříček chtěl vynahradit včerejšek, fouká jako divý. Dokonce roztáčí mlýnská kola. Procházíme uličkami a kocháme se místní architekturou . Kupujeme výborný tymiánový med, krásné pašmínové šály a kované zvonečky, které mají nádherný zvuk. Kačka má asi ze včerejška úpal, není ji moc dobře, tak si jdeme sednout do báječné taverny Milos. Taverna se nachází za jedním z mlýnů, je tady plno. Z pekáčů vybíráme místní lahůdky, tvořené hlavně zeleninou a objednáváme si čerstvě upečený chleba . Je úžasný. Chleba pečou v pecích a vaří zde i pokrmy. Jídlo je výborné, je z něj cítit sluníčko a žár ohně. Jako pozornost dostáváme božské, sladké loukomades. Ty bych mohla jíst pořád. Moře má dnes překrásné barvy. Loučíme se s vesnicí, krmíme koťata a papoušky, které mají na začátku Olymposu. Autobus má chvilku zpoždění, naštěstí jede mladý řidič a na požádání zastavuje kousek od Amoopi.
Večer trávíme na hotelu, Káťa se zotavuje z úpalu. Zítra nás čeká výlet na ostrov Saria.

9. Saria - opuštěný ostrov princezny

Budí mě mlácení okenic, venku hodně fouká, radši píšu delegátovi, zda se výlet vůbec koná. Minulý týden byl kvůli větru zrušen. Přichází mi odpověď, že se výlet uskuteční. V Pigadijském přístavu je vítr klidnější. Na moři jsou sice větší vlny a fouká, ale s lodí to ani moc nekývá. Po dvou hodinách plavby připlouváme k jednomu z nejkrásnějších míst Řecka. Na severu Karpathosu, oddělen 150 m širokou úžinou Steno, se nachází ostrov Saria. Ostrov je během roku téměř opuštěný, přijíždí sem jenom pastevci dohlédnout na včelí úly a na pasoucí se stáda. Připlouváme do zátoky Ta Palatia - v překladu palácová , v dávných dobách zde stálo antické město Nissyros. U plážičky v zátoce se nachází kostelík Agia Sophia. Procházíme kaňonem , kde jsou ve skalách uloženy staré hrobky. A stoupáme do výšky 270 m.n.m. ke kapličce Agia Zacharias . Cestou míjíme opuštěné rozpadlé domečky, které dříve byly součástí vesnice Argos. Poslední obyvatelé opustili vesnici v 50. letech dvacátého století, důvodem byl nejspíše nedostatek vody na ostrově. Pokořili jsme rekord v rychlosti stoupání a během 40 minut jsme u kapličky, je malinká, ale je z ní fantastický výhled na zátoku a pirátské město Palatia . Po návratu k plážičce jdeme město prozkoumat, jako kamzíci šplháme po příkré stráni směrem k domečkům , jsem zvědavá jak půjdeme dolů. Baráčky jsou kamenné a mají zajímavé tvary . Postavily je arabští piráti někdy mezi 7. a 8. stoletím. Je tady moc hezky a úžasný klid. Naštěstí potkáváme členy italské skupiny a jdeme s nimi po úhledné cestičce, která vede od pláže, dolů. Proč dělat věci jednoduše, když to jde složitě, že?
Vody kolem ostrova mají průzračnou, ale přitom sytě modrou barvu. Jsou vážně úžasné, magické. Během oběda, kdy se všichni hrnou k výdeji jídla, jdeme prozkoumat jejich krásy. Plaveme kolem skal, když za námi doplave delegát a ukazuje nám jeskyni ukrytou v jedné z nich. Přelézáme tam přes útesy, hladinou probleskuje sluníčko a vytváří neskutečnou podívanou. Jeskyně je malá, ale naprosto úchvatná. Nenacházím slova, kterými by se ta krása dala popsat. Pokud znáte modré jeskyně na Zakyntosu, tak tahle je ještě mnohem hezčí.
Řečtí učenci spojili název ostrova se jménem starověké řecké princezny Katheriny z královské linie Saria. Palácová zátoka, řecká princezna, připadám si jako v pohádce. Ostrov sám o sobě je pohádkový, takže je to výstižné. Výlet sem patřil k nejkrásnějším zážitkům z celé dovolené.

10. Amoopi a ukradený šnorchl

Předposlední den trávíme na plážích v Amoopi. Procházíme promenádou a obdivujeme překrásné barvy moře, nevím jestli je to blížícím se odjezdem, ale dnes se zdají ještě krásnější. V Amoopi je několik pláží a plážiček. Na konci letoviska je pláž Mikri Amoopi, je písčitá a ne příliš veliká. Koupeme se tady, šnorchluju a snažím se zahlédnout placaté ryby, které tady snad kromě mě viděl úplně každý.... potřebuji si chvilku oddechnout a vyndávám šnorchl z úst, jistí ho brýle, za kterými je zastrčený. Náhle přichází silný poryv větru a když si chci šnorchl vzít, tak zjišťuji, že je pryč. Větříček má rozpustilou náladu a odnesl mi ho.
Odpoledne trávíme na pláži Megali Amoopi, také má název Votsalakia . Je tady spousta barevných kamínků. Pláž je větší a moc hezká.
Navečer jdeme na pláž Kastelia Bay, nemůžu si pomoct, ale je tady nejkrásnější šnorchlování z celého ostrova. Možná proto se sem sjíždí potápěči.
Poslední večer trávíme v Nině, jíme poslední řecká jídla a snažíme se zaplašit smutek, který se plíživě vkrádá do duše. Nechce se nám odsud.
Vítr nám hraje svou ukolébavku složenou z houkání meluzíny a oživenou boucháním okenic. Jak se nám bude po téhle noční symfonii stýskat.... Nebe je plné zářících hvězd, které jinde snad tolik nezáří jako tady, na překrásném Karpathosu.

11. Loučení

Poslední snídani si užíváme. Kocháme se pohledem na hrající si vlnky. Amoopi ještě spí, všude je ticho, jen občas se ozve zamňoukání místní kočky a jejích dvou černobílých koťátek. Sluníčko pomalu začíná nabírat na síle, bude krásný den. Ještě naposledy nabírám do ruky slanou vodu. Přijíždí autobus, na letišti se loučíme s naším skvělým delegátem Petrem. Poslední ohlédnutí ze schůdků letadla. Bude se nám stýskat větrný ostrůvku. Snad brzy ucítíme tvou půdu pod nohama, necháme se ošlehat větrem, ucítíme vůni borovic a pečeného chleba, ochladíme se v božských vodách Apelly a zaplaveme si v úžasných jeskyních. Bylo nám potěšením poznat tě.

© na toto dílo se vztahuje autorský zákon, a proto není možné cokoliv z tohoto díla kopírovat a používat k jiným komerčním účelům.
Komentáře (6)
15.07.14 09:48 Ivana (nepřihlášený uživatel) 195.168.85.***
Mozem sa spytat ako ste boli spokojna s ubytovanim v hoteli Castelia Bay? zvazujeme tento hotel pre nas pobyt, no odradza nas ubytovanie mimo "civilizácie"

Vopred dakujem
30.11.13 15:13 Kusnirova
První cestopis, který mně na Karpatos opravdu láká. Střapinu bych adoptovala.
Croissant prosím kočce nikdy.. Já sebou vždy táhnu misku s vodou a našich koček výborné granulky v malé misce. Do batohu to vejde vždy a jsem připravena.
28.10.13 10:45 nudista
Moc ráda jsem se vrátila do míst, která mám ještě čerstvě v paměti, stejně jako letošní vítr, věrného průvodce po cestách ostrovem. Děkuji za hezké počtení.
25.10.13 19:02 Amaltheia (nepřihlášený uživatel) 90.179.159.***
Moc hezký cestopis,...také doufám, že se tam podívám.
21.10.13 20:56 janavi
Tvůj cestopis jsem přečetla skoro jedním dechem (kdybych nemusela vystoupit z trolejbusu). Úplně jsem s tebou byla zase na Karpathu a zažívala setkání s lidmi i s krásami Karpathu. Je vidět, že i bez půjčení auta se dá Karpathos celý procestovat, zranění se ti doufám v moři zahojilo. Opravila bych ještě aspoň s Čechama na s Čechy.
19.10.13 08:55 machajda
Moc hezký cestopis, každou informaci o Karpathosu doslova hltám, takže pro mě velmi inspirující. Snad se můj sen o Karpahtosu na příští sezonu splní a projdu stejnými místy, jaká tady popisuješ. :-)
Chystáte se napsat komentář jako nepřihlášený uživatel. U Vašeho jména bude zobrazena i IP adresa.
MX4aT
(opište bezpečnostní kód)
1. Komentář nesmí jakýmkoliv vulgárním způsobem urážet autora díla.
2. Nezpochybňujte komentáře od ostatních uživatelů.
3. Toto není diskuze. Chcete-li se na něco zeptat pište do DISKUZE.
4. Komentáře, které nesplňují pravidla budou vymazány.
 
˝zoe˝ a jeho/jí aktivity
Cestopisy2
Diskuze2
 
Greek Market
Booking.com
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním těchto webových stránek s tímto souhlasíte. Více informací