Proč se kapitán Corelli vrátil na Kefalonii?

Úvod:

Už je to mnoho let, co jsem zde byl naposled... Mluvím o tomto webu, kde jsem se někdy v roce 2006 zaregistroval, abych se podělil o své tehdejší zkušenosti z Rhodosu. Nyní se vracím, abych totéž udělal s ostrovem Kefalonia. Níže uvedený cestopis jsem primárně napsal pro jiný diskuzní web o cestování, kam pravidelně přidávám své poznatky o cestách za hranice ČR. Zdejší web hraje nepochybně prim ve věcech týkajících se cest do Řecka, a proto jsem se rozhodl se o své poznatky podělit i zde. Asi je trochu jinak stylizován, než je zde zvykem, ale třeba se Vám bude také líbit.

Poznámka:Nyní se mi v záhlaví cestopisu, nabízí možnost, zda chci zařadit do soutěže. Ač sice nemám tušení, o co se jedná, a zároveň zde vidím poznámku, že toto nelze později změnit, volím kladnou možnost i s ohledem na fakt, že jsem nikdy v takové podobné soutěži nic nevyhrál.Takže počítám s kritikou jak je zde uvedeno a přeji příjemnou zábavu....

Proč se kapitán Corelli vrátil na Kefalonii?

Jak jsem se na ostrov dostal? Prakticky náhodou. Pohled z okna na přicházející podzim vyvolal klasickou myšlenku o odletu do tepla. Dnes, ideálně zítra, maximálně pozítří, kamkoliv do tepla, na více jak týden, minimálně s polopenzí, nejlépe z Prahy. Webové stránky cestovních agentur se na mém monitoru sypou jedna za druhou. Vylučujeme Egypt, Tunis, Kanáry. Nikdy jsem nebyl na Kypru a tak podvědomě tíhnu k této destinaci. Jenže ejhle, cena zájezdu na Kypr se velmi blíží cenám destinacím v Karibiku při odletu z Mnichova. V nabídce z Prahy je plno zájezdů třeba na Krétu či Zakynthos, ale oboje dobře znám, takže nechci na stejné místo. Na chvilku přichází myšlenka vyzkoušet horskou dráhu ve Ferrari Theme Parku v Abu Dhabi, ovšem UAE se diskvalifikuji nutností víza pro občany ČR, které tak rychle nelze zajistit. Zkoušíme tedy odlety z Německa a destinace jako Maledivy, Seychely, Dominikánská, Kuba, Jamajka atd. Při bližším zkoumání však zjišťujeme, že jsou to spíše nabídky na oko než dosažitelné zájezdy ať už z titulu finální ceny, tak hlavně obsazenosti či dostupnosti volných míst. Konzultuji situaci po telefonu neb mám pocit, že někde dělám chybu. Problém je údajně ve smýšlení Němců, kteří v tomto období nadcházejícího podzimu údajně masově kupují „lástové“ zájezdy právě stylem dnes či zítra letíme, nikoliv s odletem až za týden. Jsem tím překvapen a zklamán zároveň i s ohledem na řeči o ekonomické krizi ovládající celou Evropu. Ano, lze samozřejmě najít zájezd, kdy člověk může prakticky okamžitě odletět do tepla, ovšem ne za cenu, která by z mého pohledu byla zajímavá. A tak se na chvilku uchyluji k myšlence, držet se osvědčeného scénáře, tedy cestovat bez CK. Zkouším v Matrixu cvičně vyhledat letenky do použitelných destinací a velmi brzo zjišťuji, že to také není žádná sláva. V rámci hledání jsem byl ovšem velice překvapen rozdílem ceny letenky od Emirates na Seychely při cestě z Prahy a Mnichova. Cena z PRG by byla při koupi dvou letenek o více jak 12 000Kč vyšší než při odletu z MUC. Škoda, že se Emirates konkurence v Praze asi jen tak nedočkají. Vracím se tedy k původní myšlence po letech vyzkoušet nabídku CK.

Vzpomínám na svou první zkušenost s leteckou dopravou na trase Praha- Preveza, tehdy ještě na palubě Tupoleva TU154M s následným pobytem na ostrově Lefkáda. Pamatuji si krásné pláže, bílé oblázky, azurové moře. Psal se rok 1996, právě proběhla letní olympiáda v Atlantě, Ivo Lukačovič zakládá vyhledávač Seznam a jedna pražská CK, jako první v ČR, už dva roky pořádá letecké zájezdy na Lefkádu. Tehdy využívám jejich nabídku a na 12 dní odlétám za tehdejších 16 290 Kč k moři. Digitální fotoaparáty se teprve dostávají na scénu, takže asi nikdy nezapomenu na onu scénku v tehdejším Fotolabu, kdy jsem se těšil na fotky z dovolené, ovšem slečna za pultem mi s politováním sdělila, že někde nastala chyba a film je zcela zničen.

Osobně si myslím, že Jónské ostrovy jsou nejkrásnější částí Řecka a proto se při výběru zájezdu soustředím právě na tuto oblast. Korfu je hodně severně a navíc je trochu jiné než zbývající hlavní trio Lefkáda, Kefalonie, Zakynthos. Z této trojice je volba jasná, protože zbylé dva ostrovy už jsem v minulosti navštívil. Netrvá to dlouho a nacházíme termín, který nám vyhovuje. Odlet druhý den z Prahy, inteligentní časy odletů tam i zpět, délka pobytu 12 dní, polopenze. Rozumné ceny jen musíme vybrat místo pobytu v rámci členitého ostrova. Na řadu přichází Google Earth a volba padá na letovisko Porto Skala.

Ráno zabalím, jen kontroluji váhu, neboť dávno pryč jsou ty doby, kdy „koupák“ mohl mít zavazadlo 20kg těžké. Odlet letadla TVS (QS) je plánován na 11:55hod, což je sympatický čas, ale vzhledem k dřívějším zkušenostem s dodržování časů odletů charterů této letecké společnosti tomu příliš nevěřím. Můj tip o zpoždění byl správný, leč tentokrát to nebylo v rámci hodin a tak to není až tak zlé.

Nastupování do letadla je zvláštní moment. Mnoho lidí se tváří velmi významně až důležitě a občas se dějí zvláštní věci. Pamatuji si moment, kdy jsem na letišti New Yorku, tedy přesněji řečeno na Newarku, čekal na odlet linky Air France do Paříže. Tak jako spousta dalších pasažérů jsem seděl přesně u toho gatu, kde sice na tabuli svítilo ono správné číslo letu, leč letadlo zcela evidentně stálo u vedlejší stojánky. Bylo to tedy jen a jen o tom, tento dav lidí nasměrovat k sousedním dveřím. Jenže světe div se, místo toho přijel vůz na přetahy a letadlo o jednu stojánku posunul.

S oblibou sleduji počínání lidí před nástupem do letadla a koupácká komunita je kapitolou sama pro sebe. Neřeším zoufale čekající cestující stojící v řadě před zatím uzavřeným gatem, kteří evidentně nechápou, že pokud první nastoupí do autobusu, tak ve většině případů z něj poslední vystupují. Jsem do jisté míry celkem imunní vůči těm „chytrým“ poznámkám některých „odborníků“, ovšem tu a tam je mi opravdu líto dětí, jenž dostávají tyto „chytré“ informace od svých rodičů. Nadešel čas našeho nástupu, takže nastupujeme na terminálu T2 do autobusu, aby nás pěkně povozil kolem stojánek až na terminál T1, kde stojí naše letadlo pěkně u chobotu neboli u nástupního mostu. Takže logicky je třeba vystoupat po schodech do nitra mostu a pak vstoupit na palubu B737-800 (OK-TVJ). Letadlo patrně přiletělo z území mimo „Schengen“ na T1 a už nebylo po vystoupení pax přetaženo na T2, ale těch „chytrých“ keců cestou.

Máňo, máš tam taky tu vestu? Slyším z okolních sedadel při pojíždění na práh dráhy 30. Start proběhl zcela normálně, následuje ostrá levá zatáčka, takže zanedlouho v podstatě kopírujeme směr RWY12/30. Pražský okruh po našem levém boku náhle mizí v Lochkovském tunelu, aby následně po nejdelším dálničním mostě v ČR překonal tok Berounky s Vltavou a znovu zmizel v Břežanském tunelu. Dále stoupáme do letové hladiny směr Rakousko, nad kterým dostáváme z pilotní kabiny informaci o velmi špatném počasí na naší trase do cílové destinace včetně omluvy předem, že to bude asi trochu házet. No nebudu Vás napínat, házelo to tak, že palubní personál byl opakovaně neklidným hlasem kapitána donucen k usazení a připoutání se. Myslím si, že pár cestujících si prožilo svůj hororový let, tak, jak to znají jen z filmů. Nejsem si zcela jist, zda se podávané jídlo vůbec dostalo na všechny, právě z důvodu nemožnosti servírování, ale byl to vážně nedobrý kousek uzeného masa s něčím, co mělo připomínat bramborovou kaši. Na finálním přiblížení k EFL byla vidět bouřková mračna, ale RWY14 byla suchá a přistání hladké. Výstup po přistavených schodech, odchod po ploše do budovy letiště, vyzvednutí zavazadel z pásu a následný odchod bez pasové kontroly před terminál, kde čekala delegátka CK, která nasměrovala klienty do příslušných autobusů.

Po příletu nám Kefalonia neukázala zrovna přívětivou tvář a dle informací od místních takovou bouři dlouho nepamatují. Cesta z letiště, které leží nedaleko od hlavního města ostrova Argostoli byla zasypána směsí kamení a bahna, kterou musela odklízet těžká technika. Množství sypkého materiálu na silnici jasně naznačovalo, že tentokrát bude lepší si místo skútru radši zapůjčit dvoustopé vozidlo. Ona leccos naznačovala i výstražná cedule umístěná před terminálem letiště, která důrazně připomínala velkému množství britských turistů, že na Kefalonii, se jezdí na pravé straně! Možná to někomu přijde vtipné, ale právě při mé dřívější návštěvě sousedního ostrova Zante, můj kamarád zažil na skútru ono osudové setkání s pánem z UK, který jel svým Jeepem po své „britské“ straně. Kdo byl viníkem ono střetu, bylo více než jasné, stejně jako to kdo, už se do konce své dovolené díky rozsáhlým odřeninám v moři nevykoupal. Cestou do letoviska Skala byla vidět ještě jedna nepříjemnost a to v okamžiku, kdy se nám otevřel první výhled na moře. Azurovou a tyrkysovou barvu moře zcela změnilo bahno, které odplavila voda z okolních hor, ve směsici velmi nepěkného vzhledu za trvalého promíchávání pomocí vln.

Počasí se během dvou dnů umoudřilo, samočisticí schopnost moře pracovala na plné obrátky a tak bylo možno objevovat krásy ostrova. Kefalonia je největší z Jónských ostrovů a šestý největší ostrov Řecka. Údaje o rozloze se liší, ale v podstatě lze konstatovat, že rozloha Kefalonie (cca 780 km²) odpovídá zhruba 1/10 rozlohy největšího řeckého ostrova Kréta (8260 km²). Pro srovnání rozloha Prahy je přibližně 496 km². Nejvyšším bodem ostrova je vrchol hory Ainos (1628 m.n.m.), kam se pohodlně dostanete autem, po zcela nové asfaltové silnici financované patrně z prostředků EU. Ač má hora Ainos podobnou výšku jako naše Sněžka, těžko je srovnávat, protože Sněžku nikdy neuvidíte z nulové výšky od moře a taková Pec pod Sněžkou je ve výšce cca 770 m.n.m.. Zaujaté pohledy na unikání endemické černé smrky (někde se uvádí borovice někde jedle - pinus nigra či abies cephalonica) a rovněž magické scenerie mořského pobřeží vytváří zvláštní a těžko popsatelnou atmosféru. Krásné výhledy na okolní ostrovy Vám bude kazit pouze občas přítomný opar držící se ve vzduchu nad mořem. Kefalonie leží v místě tektonických poruch a tak jsou zde častá zemětřesení. To nejničivější udeřilo 12. srpna 1953, jehož epicentrum se nacházelo pod jižním cípem ostrova a způsobilo vyzdvihnutí ostrova o 60cm výše. Toto zemětřesení způsobilo obrovské materiální škody, ovšem hlavně zapříčinilo odchod velkého množství obyvatel do klidnějších míst mimo ostrov, což se projevilo na ekonomické síle ostrova. Z hlediska geologického nalezneme na ostrově několik dalších zajímavostí, jako jsou jeskyně Drogarati s červenými krápníky nebo jezerní jeskyně Melissani. K největším geologickým unikátům patří Katavothres. V hlubokých děrách na břehu moře u Argostoli mizí mořská voda do hlubin tak, že při tom roztáčí mlýnské kolo, aby se následně objevila po 17ti kilometrové cestě podzemím na opačné straně ostrova, vedle městečka Sami, kde se přes jezero Karavomilo vlévá do moře a opět točí mlýnským kolem. V roce 1963 byla rakouskými geomorfology obarvena vtékající voda fialovou barvou k prokázání tohoto děje, což se potvrdilo, ovšem dodnes existuje mnoho teorií o tom, jak je toto možné, leč 100% vysvětlení zatím neexistuje.

To kvůli čemu jezdí lidé na Kefalonii jsou nepochybně tamní pláže a nádherné moře. Před naším odletem, jsem měl trochu obavy právě o zdejší teploty, přece jen šlo o odlet v polovině září. Nebylo zde vyloženě extrémní horko, ale teplota vody byla famózní.

Letovisko Skala ležící asi 35km od letiště na jihovýchodním cípu ostrova má dlouhou oblázkovou pláž, která je sice čistá a rozlehlá ovšem z mého pohledu to není ta pravá pastva pro oči i když pohled na sousední ostrov Zakynthos je jistě pěkný. Mnohem zajímavější koupání naleznete v malých zálivech s křišťálově čistou vodou vydáte-li se ze Skaly směrem na Poros. Této lokalitě se říká Porto Skala.

Neznámější pláží na Kefalonii a údajně nejfotogeničtější pláží Řecka je pláž Myrtos. Pokud bydlíte ve Skale, můžete si vybrat jižní cestu kolem pevnosti Ajios Georgios přes hlavní město Argostoli nebo severní cestu přes Poros, Sami a Agia Efimia, která je zhruba o půl hodiny rychlejší.

Myrtos je nádherná pláž, která se objevuje ve zmíněném filmu Mandolína kapitána Corelliho, ovšem v tomto filmu se více vyskytuje pláž Antisamos, která je východně od městečka Sami. K této pláži je nutno dodat, že ač není vizuálně až tak atraktivní jako třeba Myrtos či Petani, tak pobyt na ní má neskutečnou atmosféru díky elegantnímu baru uprostřed pláže, který ozvučuje pláž kvalitně reprodukovanou relaxační hudbou. Zdejší lehátka a slunečníky máte jako klienti baru zdarma k použití.

Od Myrtosu se rozhodně vydejte na sever po pobřežní silnici na úbočí hor směr kolem pevnosti Assos do Fiskarda, které jako jedno z mála měst na ostrově nebylo úplně zničeno zemětřesením roku 1953. Fiskardo je přístav s tradičním stylovým koloritem, kam v létě připlouvá plno jachet, čímž se zde utváří zvláštní kosmopolitní atmosféra. Příjemným zpestřením Vašeho oběda, tak bude možnost sledovat umění místních jachtařů, kteří dokáží rozměrné lodě vtěsnat do zdánlivě nedostačujících parkovacích míst.

Další část ostrova, která si zaslouží Vaší pozornost je cíp, na které leží městečko Lixouri. Do Lixouri se z Argostoli můžete dostat dvěma způsoby. Buď použijete trajekt, který jezdí přibližně každých 30 minut a plavba trvá asi tak 15-20 minut nebo objedete celý záliv autem, což je přibližně 35km a zhruba 45 minut jízdy. Pozor na trajektu údajně neplatí pojištění auta. Z Lixouri se vydejte jižně na pláž Xi s červeným pískem. Z mého pohledu toto není typická Kefalonie, ale může se to někomu líbit.

Celé západní pobřeží této části ostrova je tím správným balzámem pro Vaše oči. Vydejte se ke klášteru Kypureon jenže je umístěn vysoko na útesech nad azurovým mořem. Dále pokračujte severně od kláštera až na krásnou pláž Petani, kde se budete cítit jako v ráji. Problém této části ostrova jsou vysoké vlny. Pokud na stanovišti plavčíka uvidíte žlutou vlajku, je koupání povoleno na vlastní nebezpečí, pokud zde vlaje červená vlajka, je zakázán vstup do vody. Nevěřícně jsem sledoval počínání vizuálně sportovně nadaného člověka a patrně i zdatného plavce, který si chtěl i přes zakázaný vstup do vody zaplavat. To že přišel o plavky, brýle i řetízek si bude pamatovat asi mnohem kratší dobu než to jak mu dala síla vody za vyučenou.

Myrtos i Petani jsou samozřejmě hojně navštěvované turisty i když v době našeho pobytu bylo na ostrově a na plážích celkem prázdno. Pokud ale toužíte navštívit divoké přírodní pláže, kde budete dost možná jediní návštěvníci, vyzkoušejte třeba pláž Koroni, která se nachází na spojnici Argostoli – Skala s tím, že musíte odbočit na šotolinovou cestu u vesnice Platies.

Osobně se mi velice líbila i pláž se zlatým pískem a velmi pozvolným vstupem do vody poblíž vesnice Svoronata, prakticky těsně před prahem dráhy RWY32 zdejšího letiště. Pohledem na vlny zjistíte směr větru a tím i to zda Vám bude létat něco nad hlavou.

Našich 12 dní na Keaflonii uteklo jako voda. Na řadu přichází poslední gyros pita a dál nás čeká už jen přesun busem na letiště a krátký let domů. Na internetu sleduji pozici našeho letadla, které před naším letem obsloužilo ještě klienty v Katánii a nic nenasvědčuje nějakému zásadnímu zpoždění. Letištní hala je sice poněkud těsná pro odbavování třech letadel, která odlétají prakticky ve stejnou dobu do různých koutů Evropy, leč vše proběhlo v pořádku. V letištní free shopu sleduji druhého pilota našeho letu, jak svádí svůj souboj s aktuální alkoholovou prohibicí v ČR a nakupuje zde pár lahví tvrdého alkoholu. Využívám situace k dotazu o možnosti obsazení jump seatu při letu do Prahy, leč odpověď je spíše negativní, i když s odvoláním na kapitána letadla. Počasí je pěkné, nástup do letadla opět po přistavených schodech. Odlétáme jako poslední ze tří letadel, startujeme v opačném směru, než bylo přistání. Při otáčení na začátku dráhy z okénka vidím onu pláž se zlatým pískem. Start zcela bez problémů. Následují krásné výhledy na Kefalonii a okolní ostrovy. Bohužel je opět trochu opar a cestou do Prahy vzhledem k podvečeru ubývá světla, takže pro fotky to není moc optimální. V letové hladině tentokráte bez otřesů dostáváme občerstvení, které sice nevypadalo příliš vábně, ale chutnalo celkem dobře. Netrvá to příliš dlouho a pod námi je vidět Vídeň, pak „předbíháme“ kamióny táhnoucí se po D1 na Prahu a než bych řekl popel, tak naše B737-800 (OK-TVW) bezpečně dosedá v Praze, tentokráte na RWY24/06.

Jistě si nyní kladete otázku: Proč se kapitán Corelli vrátil na Kefalonii?

Odpověď je prostá: Protože to taky bylo ve scénáři, ale pokud jste tam Vy ještě nebyli, tak se na Kefalonii určitě vydejte. Ne nadarmo je tento ostrov nazýván perlou Jónského moře. Nezůstávejte na jednom místě, ale cestujte po ostrově. Mám celkem srovnání a dle mého názoru, je Kefalonia, jednou z nejhezčích koupacích lokalit v Evropě vůbec.

Chcete-li vidět více fotek z naší dovolené, jsou k dispozici zde:
http://jife.rajce.idnes.cz/

Pokud jste dočetli až sem, tak Vám děkuji za pozornost.

PS: Neprošlo jazykovou korekturou