Na úvodní stránku
Napsat vlastní cestopis
Fotogalerie
Videogalerie
Recenze hotelů a apartmánů
Recenze míst
Recenze taveren
Diskuzní fórum
Přihlášení
Jste nepřihlášen
OnLine: 5 | 11
Melissa travel
Ochrana osobních údajů
© 2002 Řecko a řecké ostrovy

Vím,...

Autor:
Zařazeno:
Korfu
Napsáno:
01.10.11 16:31
Fotografií:
50
Přečteno:
6040
Soutěž:
2011
Tisknout cestopis
Doporučit přátelům
Dnes 07:50
14 °C
Zataženo déšť
V, 3.1 m/s
...že nic nevím (Sokrates)...Vím, že v Řecku nesním (autorka cestopisu)



Udělat si pauzu, vám může pomoci vrátit se do života. (Jonas Ridderstrale)

Ach, jak svatou pravdu měl ten člověk. Na začátku léta jsem tenhle citát zahlédla v jednom časopise a od té doby mi ležel v hlavě. Abych věci uvedla na pravou míru – letošní prázdniny jsem neplánovala trávit v „modrobílé zemi“, která nás, milovníky její krásy, pokaždé a vždy dostane. Vlastně jsem neplánovala trávit dovolenou ani nikde jinde. Ptáte se proč? Upřímně řečeno, stejnou otázku jsem si kladla i já sama. Možná mi něco uvnitř říkalo, že už bylo Řecka dost. Už bylo dost Lefkády s azurovou modří a Pargy s tajemnými uličkami. Mohou ale vůbec lidé, jako my, mít něčeho takového dost?
Myslím, že ne. Tím spíš, pokud se vám rozleží v hlavě citát, který v podstatě vybízí k tomu, aby si člověk odpočinul. A kde jinde si odpočinout, když ne v zemi zaslíbené? Člověk se ani nestačí divit, jak ze dne na den mohou věci nabrat jiný směr. U mne tomu nebylo jinak. Čím více jsem přemýšlela nad tím, zda do Řecka jet, tím více jsem jet chtěla. Nakonec bylo nejlepší nad ničím nepřemýšlet a jen říct „Ano, pojedeme“.

→Zabodni prst a já ti řeknu, kam pojedeš←

Možná se to může zdát zvláštní, ale odjakživa mne více lákalo poznávat ostrovy než pevninu. Asi to bude tím, že na ostrově se člověk cítí více volný. Jako Robinson – jen on, příroda a moře všude kolem. Ale jaký ostrov prozkoumat letos? Neholduji velkému přemýšlení ani sepisování pro a proti. Ráda řeším situace spontánně, proto jsem se rozhodla pro netradiční postup při výběru dovolené. Vzít mapu a zabodnout prst. Vidíte, manžel se mi tehdy smál úplně stejně, jako se teď smějete vy. Možná je to šílené, ale proč bychom to nemohli zkusit? Musela jsem však stanovit jednu podmínku - „zabodávat“ do té doby, dokud můj prst nepřistane na ostrově, který je pro nás zatím velkou neznámou. Tipujete, na kolikáté se mi to povedlo? Věřte nebo ne – na poprvé! A bylo jasno. Balte kufry! Jede se na Korfu!

…abych vás nenapínala až do konce, musím vám již teď povědět, že lepší dovolenou, jsem si nemohla přát. Jako mnoho řeckomilů jsem si myslela, že nic lepšího jak Lefkáda už nemůže přijít. Ba ne, může. Nebylo by však férové říct, že Korfu je nebo bylo lepší, jelikož jsem zastánce tvrzení, že každé místo Balkánského poloostrova je něčím výjimečné a jedinečné. Korfu mi ale „tak nějak“ víc přirostlo k srdci, a protože máme srdce každý jiné, každému přilne k tomu jeho něco jiného…

→Na chvíli námořníkem←

Už pouhá cesta trajektem mi přinesla první pocity spokojenosti. Není nad to, procházet se po palubě sem a tam, pozorovat vlny a nekrčit se někde v autobuse nebo v letadle. Slunce rozžhavilo každý kousíček podlahy trajektu a tak nedej bože, jestli jste se procházeli na boso. Kdo si myslí, že na lodi je nuda, ten se šeredně mýlí . Naší první atrakcí se stala prohlídka námořnické kabiny , kam nás ochotně pustil sám pan kapitán. Samozřejmě jsem nerozuměla žádnému přístroji, který se v místnosti nacházel, až na kormidlo , které je mou starou dobrou známou. Dokonce jsem si na chvíli mohla i zakormidlovat! Vlastně si to vyzkoušela celá naše rodinka. Když jsme se všichni přesvědčili, že kormidlování asi nebude naší silnou stránkou, odebrali jsme se prozkoumávat místa další. Prošli jsme trajekt zleva doprava, zprava doleva, až jsme se nakonec rozhodli pro přestávku na frapé. To víte, ještě to nebylo „to řecké“, ale jakékoliv osvěžení v tomhle horku se počítalo. Mořské vlny nás z italského přístavu Brindisi do řeckého přístavu v Kerkyře unášely asi osm hodin. Uteklo to jako voda. (Aby ne, když byla naším druhým hnacím motorem.)
Rozloučili jsme se s naší lodičkou a přivítali další dopravní prostředek, tentokrát autobus. Tam jsem si bohužel (bohudík?) nemohla vyzkoušet jeho řízení, ale nijak zvlášť mě to nemrzelo, jelikož už jsem se nemohla dočkat, až budeme na místě.

→Sidari - ošklivé káčátko mezi labutěmi←

Jak už to v životě bývá, ne všechno může být perfektní a krásné. A tak je to i s letoviskem Sidari . Ti, kteří někdy navštívili Lefkádu stejně jako já, by mohli být ze Sidari zklamaní. Městská pláž připomíná tak trochu špinavou Itálii , i když se Řekové velmi snaží udržovat ji čistou . Písek je hold písek. Vzdálenější východní pláž je oproti městské podstatně čistější i klidnější. Voda je mělká a hlavně nádherně teplá. Abych však byla vůči Sidari spravedlivá, i ono má několik zajímavostí, které jinde neuvidíte. Nejlákavější přírodní atrakci najdete v západní části letoviska - jsou zde pískovcové skalní útvary vystupující z moře , které jsou nepřetržitě omílány mořskou vodou , a vytváří tak jedinečné písečné zátoky a jeskyně. Zamilované páry bude jistě zajímat legenda o místním Kanálu lásky (Canal d’Amour), který je nejznámějším z těchto útvarů vzniklých erozí. Říká se, že žena, která tudy proplave, získá srdce milovaného chlapce. Další výklad legendy tvrdí, že zamilovaný pár, který tudy proplave, bude do roka "chovat", takže to zkuste a dejte vědět, jelikož já jsem přijela příliš pozdě. (Manžela mám a dvě děti mi stačí :-).)
Další velké plus ode mne Sidari dostává za bujarý noční život. Ten, kdo miluje plno zábavy, nespočet restaurací, barů, diskoték, toho Sidari po téhle stránce jistě nezklame. Nudit se tu rozhodně nebudete a kovbojské klobouky můžete zkoušet od rána do večera :-).

→Nebudeme sedět „doma“, jedeme na výlet!←

Prosím, prosím. Jestli se někdy rozhodnete navštívit Korfu, přibalte s sebou řidiče. Korfu totiž MUSÍTE procestovat. Já naštěstí měla manžela, který „ochotně neochotně“ půjčil auto. Je už chudák tak vycvičený, že mu nic jiného nezbylo. Občas jsem ho vážně litovala, když jsem viděla, jak z něj při řízení teče, ale pokaždé jsem chytře argumentovala tím, že v autě je nám vedro všem stejně a nezáleží na tom, zda řídíme nebo jen sedíme :-). „Jenže ty jen sedíš a užíváš si, zatímco já musím dávat pozor na každou díru v cestě, pětkrát se otáčet, když ty přehlídneš značku a nervovat se u každého pitomce, který na mě troubí, protože nejedu dost rychle! A to všechno v tomhle šíleným horku.“…Jo, uznávám, je to fakt chudák.

→Písek a oblázek jsou kamarádi←

Agios Georgios bylo naším prvním navštíveným místem. Záliv, obklopený olivovými háji , na který nezapomenete díky jeho nádherně průzračné vodě . Voda je tu tak čistá, že vidíte na dno ještě daleko, daaaleko od břehu. Pokud si ovšem troufnete tak daleko doplavat. Velmi prudký vstup do vody totiž leckdy dokáže zastrašit i odvážné. V moři se koupou obrovské balvany, které se zrovna netváří jako vaši kamarádi. Jelikož ani já s nimi být kamarádka nechtěla, vydala jsem se kousek dál směrem na západ k mělčímu vstupu mezi batolata. Písek s drobnými kamínky se mi zamlouval mnohem víc. Agios Georgios jsem si oblíbila právě díky tomu, že nám dává možnost volby – písek nebo oblázky.

→„Tů hórs“←

Situace jako tahle někdy dokáže člověku pěkně zatočit s nervy. Liapades je dalším nádherným místem, proto vás musím upozornit, nenechte si ho zkazit příjezdem. (Mimochodem, teď už chápu, proč je řízení auta v Řecku pro mého manžela tak stresující.)
K pláži se jde docela hodně strmou silnicí, na jejímž okraji parkují auta. Vůbec nechápu, jak tam člověk může zaparkovat – silnice je snad pod úhlem osmdesát stupňů. Kdybychom to věděli! Jako většina návštěvníků, kteří jedou do Liapades poprvé, jsme (jak jinak) chtěli dojet až k moři. Znáte to – vystoupit z auta a být jednou nohou ve vodě. O to se snaží každý a pak to dopadá, tak jak to dopadá. Auta parkují na tak prudké silnici, že kdyby si na ni člověk lehl, samovolně válí sudy až dolů a mezi sebou mají místo ani ne na prostrčení ruky…A teď zaparkujte. Jestli ještě někdy tuhle pláž navštívíme, v což pevně doufám, parkujeme minimálně pětset metrů před kopcem :-). Ale teď k příhodě z trošku jiného soudku.
Pláž je opravdu krásná, oblázková. Nejlepší, co můžete udělat je, půjčit si šlapadlo a zajet se podívat do nejrůznějších zákoutí. K objevení jsou malinké pláže, kde není ani živáčka. Prostě nádhera. Jen si, prosím vás, nepůjčujte koně, jako my :-).

Syn: „Půjčíme si teda to šlapadlo?“
Já: „Domluv si to s taťkou.“
Syn: „Tati, půjčíme si to šlapadlo?“
Manžel: „Řekni mamce, ta umí anglicky, co já to budu vyřizovat.“
Syn: „Mami, prej to máš jít vyřídit ty, taťka neumí anglicky.“
Já: „Zase se vymlouváš na angličtinu? Já taky neumím anglicky. Víš, kolik starých lidí tu neumí anglicky a domluví se tu?.“
Manžel: „Tak proč nejdeš?
Já: „Proč bych všechno měla dělat já? To je hrůza, ty bys s něma na dovolenou sám jet nemohl. Nic bys nevyřídil.“
Dcera: „Tati, řekni, že to chceš na dvě hodiny. Řekneš „for tů aurs“. Aurs jsou hodiny. Píše se to hours.“

…manžel se naštval a odchází vyřídit půjčení šlapadla na dvě hodiny. Nemohla jsem si tuhle situaci nechat ujít, takže jsem mu byla v patách...

Manžel na Řeka: „Tů hórs.“
Řek na něj civí a argumentuje, že nic takového nemá. Manžel už nemá moc trpělivost a začne mluvit česky. Dcera, která dostává záchvaty smíchu, mu běží na pomoc a pronajmutí šlapadla převezme do svých rukou.
Manžel: „Co vy byste na té dovolené dělali, kdybyste mě neměli.“

→Tam, kde na večer vás slunce pohladí…←

Glyfada si získala mé srdce, jen co se jemný písek dotkl mé kůže. Pláž je to nádherná, s pozvolným vstupem do moře. Vodu máte po pás, i když jste sto metrů od břehu. Osud asi chtěl, abychom viděli ten nejkrásnější západ slunce , který je právě tu, protože jsme byli ve správný čas na správném místě. Jen si to představte. Je podvečer, slunce pomalu zapadá a písek kolem vás vrhá na vše okolo zlatou barvu. Cítíte se jak v jiném světě. Ale nejste. Jste na Korfu. Nejraději bych tu zůstala, ale musíme jet dál.

→Vosy kam se podíváš←

Paleokastritsa je pláž, se kterou mám spojené – mimo jiné – i plno vos a to díky našim dětem, které je nenechali po celou dobu na pokoji. Už ani nevím, zda vosy otravovaly děti nebo děti otravovaly vosy. Ale zpět k samotné pláži. Co jiného říci, než že se jedná opět o naprostou nádheru. Pláž je menší, ale o to víc přináší krásy. Z přístavu vyjíždějí i výletní lodě. Ty vás zavezou na okolní pláže, které lze navštívit pouze prostřednictvím lodní dopravy – např. na Rajskou pláž, která je obklopena vápencovou skálou, a proto je přístupná pouze z lodě. Milovníkům potápění bych určitě neměla zapomenout říct, ať si svá vybavení nenechávají doma a na tuhle pláž ho určitě vezmou s sebou.

→Moraitika – sestřička Sidari←

Upřímně řečeno, tahle pláž se mi líbila ze všech navštívených nejméně. Připomínala mi pláž v Sidari. Špinavý písek, hodně lidí, tudíž jsme tu moc dlouho nepobyli. Pláž má sice pěkný pozvolný vstup do moře, ale…víte jak. Nebyla tu ta atmosféra, která vás jinde praští. Líbily se mi jen slaměné slunečníky, které si vybavím při každé vzpomínce na tohle místo. A tak balíme saky paky a pokračujeme dál na jih.

…cestou potkáváme zvláštní osobu. Musí se tu vystavovat už pěknou dobu, pomyslela jsem si. No, nedalo mi to a za podpory rodiny jsem pořídila jedno foto

→Za pouští nemusíte do Afriky←

Přesně tohle se mi na Korfu tolik líbí. Jeho rozmanitost. V každém zákoutí najdete něco jiného. Když jsme byli na cestě k pláži Issos, byla jsem plná očekávání. Polopoušť u pláže? Jak to asi bude vypadat? Když jsme konečně dorazili na místo, bylo to, jako bychom se najednou objevili v Africe . Ze třiceti pěti stupňů bylo najednou čtyřicet, písek pálil jako čert. Nechyběly dokonce ani písečné duny . Je fantastické, co příroda dokáže, protože při brouzdání v písku se vám nohy zabořovaly níž a níž. Chvilkami se člověk bál, aby ho zem nepohltila :-). Ale za tím bychom už asi vážně museli do Afriky. Polopoušť pozvolna navazuje na písečnou pláž, která patří k těm s pěkným přístupem do moře. Teplota vody měla snad třicet stupňů. Ještě nikdy se mi nestalo, že bych nadávala na teplé moře. Na pláži Issos tomu bylo poprvé, kdy jsem prosila o ledovou mořskou vodu, ale marně. Když jste hold na poušti, oáza bývá daleko :-).

→Kdo zapomene na Kerkyru, nebyl na Korfu←

Kerkyra nebo Korfu? Po řecky Kerkyra, po anglicky Korfu. Angličané město nesprávně nazývají „Korfu town“, což jim Řekové odpouští jen s ohledem na množství peněz, které tu britští turisté při návštěvě utratí. I my se tedy vydáváme hlavní město ostrova navštívit a něco málo tu utratit. Procházení spletitými uličkami, pozorování starých domečků, to je něco pro mě. Mezi známé turistické atrakce patři Stará a Nová pevnost. Ty nás až tak nezajímaly, jako kostel sv. Spyridona, který je patronem a dominantou celého města. Nachází se v centru města, takže by nemělo být problém ho najít. To bychom to ale nebyli my, kdybychom ho našli hned. Procházíme městem už dvě hodiny a kostel stále nikde. Ptáme se proto lidí kolem, jak se ke sv. Spyridonovi dostaneme. Vždy nám ochotně poradí, ale bohužel se nikdy nedostaneme tam, kam bychom chtěli. Cestou potkáváme jen pejska , který se rozhodl uvelebit přímo uprostřed uličky. Fotíme a pokračujeme dál. Kostel stále nikde. Začínáme být zoufalí, protože čas se nám krátí. Asi jsme museli začít naříkat nahlas (nebo jsme vypadali tak zoufale?), jinak si nedokážu vysvětlit, z jakého důvodu nám česká delegátka začala najednou vysvětlovat, jak se ke kostelu dostat. „Jste jen kousek. Teď musíte rovně touhle uličkou a pak doleva. Bude přímo před vámi.“ Děkujeme a plní naděje se vydáváme podle rad. A kam to nedojdeme. Stojíme opět v uličce, kde náš kamarád pejsek stále odpočívá uprostřed ulice. „Vždyť jsme zase u toho psa!“, nadává manžel. „Tak zvedněte hlavy “, říkám a musím se smát. Kostel stojí pár metrů za psem. „Občas se musíte podívat taky nahoru a ne jen čučet na zem :-)“.

→Za zábavou do aquaparku←

Návštěvou aquaparku rozhodně neprohloupíte, zvlášť pokud máte děti nebo si sami občas jako děti připadáte :-). Aquapak na Korfu je dostatečně velký a každý si tam najde to svoje. Od skluzavek přes trychtýře až po umělé vlny . Nejjednodušší bude přidat odkaz na oficiální stránky, kde najdete všechny potřebné informace včetně ceníku.
http://www.aqualand-corfu.com

→Z dovolené mladší o pár let←

Pomalu se chýlíme ke konci naší dovolené. Zbývá už jen poslední místečko k navštívení. Bude i tu platit „to nejlepší na konec“?
Ze Sidari se pěšky vydáváme západním směrem k pláži Logas poblíž Peroulades. Trasa je dlouhá zhruba pět kilometrů, takže se dá dojít krásnou procházkou. Cestou pozorujeme a všímáme si věcí kolem . „Někdo si tu asi nedávno postavil nový domeček “, konstatuje manžel. „Vtipálku. V Řecku bych klidně bydlela i v tomhle“, oponuji mu. Více než „nový domeček“ mě ovšem zajímají limetky . My Češi, když něco takového vidíme, stojíme s otevřenou pusou. Okamžitě dostávám chuť na ledové mojito. Vypadá to, že za chvíli bychom měli být v cíli. Třeba se poštěstí a v nějaké taverně bych si ho mohla dopřát. Konečně spatříme moře a scházíme dolů směrem k pláži. Budu se opakovat, když opět napíšu, že to byla nádhera . Ty ohromné skály a pod nimi moře . Člověku se až zastavuje dech . Pokud sejdete až na samotnou pláž , můžete tu najít léčivé bahno . Vlastně se nejedná o pravé bahno. Jsou to měkké úlomky skály , které když rozmočíte ve vodě, rozpustí se na bahno. Má šedou barvu a obsahuje mnoho přírodních minerálů, které jsou velmi příznivé pro mladistvý vzhled a zdraví pokožky. Rozhodně jsme nešetřili a natírali se o sto šest :-).
Naší úplně poslední zastávkou je Mys Drastis s vyhlídkou . Zde se na závěr naposledy kocháme nádherným pohledem na vše okolo. Věříte, že po tom všem mě chuť na mojito přešla? Při loučení s Korfu ukápla nejedna slzička.



…a to už je úplný konec. Uvidíme, kde se příště uvidíme :-). Doufám, že můj prst příští rok při výběru dovolené nezklame a budu se s vámi moct opět podělit o další nezapomenutelné zážitky. Není pochyb o tom, že ať už prst vybere cokoliv, v Řecku bude krásně všude. Slibuji, že se určitě ozvu…

© na toto dílo se vztahuje autorský zákon, a proto není možné cokoliv z tohoto díla kopírovat a používat k jiným komerčním účelům.
Komentáře (10)
09.12.11 09:32 bedru
Spontánně? zabodnout prst na mapě? Úplný Andrsen. Já myslela, že jste už od jara měli naplánovanou Lefkadu.
27.11.11 11:59 Jeane
Příjemně psáno s vtipnými historkami. Přesto podle mého není z těch, ketý by stál před cestou na Korfu za vytištění.
23.10.11 23:29 JB99
Máš to hezky napsaný. Byl jsem na Korfu 4x a pokaždý nový poznatky. Mohu doporučit procestovat ostrov na čtyřkolkách. V roce 2013 tam jedem na 20 dní, tak se nám možná podaří prozkoumat celý ostrov. Byl jsem už na hodně místech ale Korfu nás neustále táhne zpět.
18.10.11 16:17 Věra1
Moc hezky napsané a já si při čtení připomněla na naši dovolenou na Korfu před dvěma roky. Bylo tam fakt moc hezky.
16.10.11 09:47 Danie
Super cestopis a moc pěkné fotky. Hned bych na Korfu jela znovu.
12.10.11 17:29 Paulusek
Myslim, ze pristi rok pojedu za tim chapakem, co mu ta pekna pani drzi jeho chloubu... :-D Moc pekne jsi to napsala... :-D
07.10.11 08:20 hony
Jedu na Korfuůůůůůůů.Hurá.Super!!!
05.10.11 11:15 janavi
Hezky napsáno, na Korfu jsme nebyli až tak úplně unešeni a tento cestopis mi otevřel nové obzory.
04.10.11 16:42 sokolnice
Moc pěkně jsi to napsala - prima dovča a já se pobavila
02.10.11 21:04 Ajka65
Pěkný cestopis, zajímavá fota, taky nám Korfu přirostlo k srdci zatím nejvíce.....
Chystáte se napsat komentář jako nepřihlášený uživatel. U Vašeho jména bude zobrazena i IP adresa.
YVGsU
(opište bezpečnostní kód)
1. Komentář nesmí jakýmkoliv vulgárním způsobem urážet autora díla.
2. Nezpochybňujte komentáře od ostatních uživatelů.
3. Toto není diskuze. Chcete-li se na něco zeptat pište do DISKUZE.
4. Komentáře, které nesplňují pravidla budou vymazány.
 
˝kanikulyje˝ a jeho/jí aktivity
Cestopisy1
 
Greek Market
Booking.com
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním těchto webových stránek s tímto souhlasíte. Více informací