Na úvodní stránku
Napsat vlastní cestopis
Fotogalerie
Videogalerie
Recenze hotelů a apartmánů
Recenze míst
Recenze taveren
Diskuzní fórum
Přihlášení
Jste nepřihlášen
OnLine: 2 | 19
Melissa travel
Ochrana osobních údajů
© 2002 Řecko a řecké ostrovy

Fotografičtí nadšenci na Zante

Autor:
Zařazeno:
Zakynthos
Napsáno:
28.08.11 13:14
Fotografií:
50
Přečteno:
8342
Soutěž:
2011
Tisknout cestopis
Doporučit přátelům
Dnes 00:50
17 °C
Oblačno déšť
VSV, 2.6 m/s
Kdysi v zimě
Rozhodujeme se, kam vyrazíme letos na dovolenou. Chtěla bych poznat další řecký ostrov. Ale který? Já i Jiří váháme, pročítáme katalogy cestovních kanceláří a najednou je jasno. Jedeme za želvami na Zakynthos. Ještě vybrat hotel a těšit se.

Na konci jara
Hotel už je vybraný, dovolená zaplacená a teď pročítáme spoustu informací o ostrově. Hlavně, jak co nejlépe vidět želvu. Ale i o tom, co jiného vidět. V diskuzích hledáme, jestli jsme vybrali dobrý hotel a dobrou oblast (trochu masochistické) a kolik s sebou mít euro. Ale hlavně se čím dál víc těšíme.

Srpen
Ještě pár dnů a poletíme. Zjišťujeme, co je potřeba si ještě koupit – tílka, plavky a tak podobně. Průvodce jen po Zakynthosu nesehnán. Tiskneme si důležité informace (co všechno chceme navštívit) a doufáme, že průvodce v češtině koupíme na místě. Už se moc moc těšíme.

Vítá nás Zakynthos
Konečně je 9. srpna. Míra těšení se je obrovská. A na letišti máme být až v 11:40. Takže dobalit, nějak se zaměstnat. Samozřejmě jedeme na letiště dřív, nedá se to vydržet. Na letišti hledáme, na které přepážce se máme zbavit kufrů. Ještě to není vyhlášené. Jíme ve fastfoodu a přeříkáváme si, co máme, jestli jsme na něco nezapomněli.
Postáváme nahoře v hale a čekáme, kdy už naskočí číslo přepážky. Hurááá, je to tam, jdeme do fronty. Předložíme občanky, hodíme kufry na pás (a doufáme, že nebude nadváha), dostaneme palubní lístky a jdeme na celní kontrolu. Sundat vše kovové (včetně hodinek a sponky), projít rámem a šup koukat na letadla.
Najít správnou bránu, postavit se do fronty a čekat. Letadlo má zpoždění. Konečně nastupujeme a usedáme. Jelikož máme místa u nouzového východu, absolvujeme instruktáž, jak dveře v případě potřeby otevřít. Je tu nejvíc místa, tak to za tu zodpovědnost stojí.
Během letu se nám na mapě ukazuje, kde zrovna jsme. Už se to blíží. Dosedáme. Honem ven z letadla, kde nás přivítá hřejivé objetí teplého vzduchu a spousty vůní. Jsme na Zakynthosu. Do letištní haly nás odveze autobus. Počkat na své zavazadlo, najít delegátku, která nám řekne číslo autobusu, najít autobus, usadit se a pryč z letiště.
Během jízdy, která je kratičká, si prohlížím okolní krajinu. Je to tu hodně zelené, na to, že je srpen. A my už stavíme. Laganas a náš hotel na jeho konci. Vidíme moře a jeho nádherně modrou barvu. Člověk by si nejraději šel hned zaplavat, ale je nutné se ubytovat. Dostat kartičku s magnetem místo klíče, prohlédnout si pokoj, balkon a koupelnu. Samozřejmě, vyzkoušet klimatizaci :).
Po večeři se jdeme projít. Laganas má být hodně hlučné a divoké. Ani nám to nepřijde. U hotelu je klid. Pravda, po silnici se prohání mladíci na čtyřkolkách a občas to vypadá, že ji tak úplně nezvládají, ale ti rychle přejedou. Na hlavní třídě zní hudba z barů a taveren. Před většinou stojí nahaněči a zvou vás dovnitř nebo se aspoň zeptají, jak se máte. Je zde spousta světel , hudby a korzujících lidí všech věkových skupin. Mezi tím jsou i obchody. Všude je spousta želv z různých materiálů. My odoláváme všem lákadlům, sháníme průvodce po Zakynthosu v češtině. Jsme úspěšní a tak se jdeme za odměnu projít po pláži. Podél pláže je další spousta barů, kam nás zvou. Ale nás víc zajímá šumění moře a jeho voda.

Agios Sostis, Porto Koukla a směr Kalamaki
Ráno vyrážíme po pláži podél nyní zavřených barů. Laganas je tiché. Sbíráme mušle, cachtáme nohama ve vodě a chceme dojít k ostrůvku Cameo. Přejdeme po dřevěné lávce , ještě kousek po pláži a jsme v přístavu Agios Sostis. (Následuje fotografická zastávka, některé lodě si člověk prostě musí vyfotit. A nejen lodě, celý přístav, laganaskou zátoku , moře, ...)
Hned za přístavem je ostrůvek. Prohlédneme si ho z pevniny a nafotíme . Láká nás jít ještě dál. Pokračujeme tedy, ale už ne po pláži. Ta se ztratila, jdeme stezkou nad mořem. Pod námi jsou skály a nad námi stoupá tráva a různé keře a květiny. Vzduch je jimi provoněn. Konečně schody zpět k vodě. Pláž je tu úzká. Omrkneme i taverničky nad pláží, ale ještě nemáme hlad a tak pokračujeme. Pláž se už zase ztratila a tak jdeme chvilku po silnici. Všude kolem jsou olivy. Když je to možné, zase sejdeme. Pláže jsou uzoučké a často jen kamenitý sestup do vody. Příroda zde vypadá velmi divoce. Protože máme ve dvanáct sraz s delegátkou v hotelu, volíme návrat. Rozhodli jsme se pro cestu po silnici. Špatné rozhodnutí. Tady je horko a na některých rozcestí si nejsme jistí, kudy jít (ukazatele se tu moc nepěstují). Dokonce musíme zdolat i kopec. Jsme rádi, když se znovu vynoříme u přístavu Agios Sostis. (Později si na mapě ověřujeme, že jsme došli až do Porto Koukla.)
Odpoledne se vydáváme po pláži druhým směrem (na Kalamaki). Najednou končí souvislá vrstva lehátek se slunečníky a následuje volný prostor. Zde leží lidé jen v blízkosti moře. Jemňoučký písek (který je kolem lehátek dost udupaný, takže člověku do té doby ani nepřišlo, že by tu něco takového mohlo být) je obsazen dřevěnými stojánky . Ty označují, že zde nakladla vejce želva Caretta Caretta. Hned si to musíme vyfotit. A samozřejmě i domeček, kde sedí paní hlídačka. Ano, ta udržuje lidi jen v určité vzdálenosti od moře. Jdeme dál. Pomalu se blížíme k další husté zástavbě. Ale upoutá nás letadlo nad naší hlavou. Rozprostřeme tedy osušky na písek (pěkně maximálně 5 metrů od moře) a koukáme, kdy zas poletí další letadlo (kvůli fotce). Samozřejmě letí až když jsme ve vodě. Voda je tu vyhřátá a dlouho mělká. A prohánějí se v ní rybičky. Velmi přítulné rybičky. Rejdí kolem nohou. Jiřího jedna kousne. Mě ne, asi nemám správně tvrdou kůži. Po vykoupání si fotíme aspoň ostrov Pelouzo (pěkně na co největší zoom, protože tam mají žít tuleni, takže co kdyby se podařilo nějakého vyfotit :D). Cestou zpět sbíráme mušle.
Večer si koupíme jedno z místních vín, popíjíme na balkóně a je nám moc fajn. Plánujeme, kam všude zajedeme, až si půjčíme auto. Je potřeba to pečlivě naplánovat, aby se nám to nekrylo s autobusovým výletem, který hodláme také podniknout. Víno příjemně stoupá do hlavy. V hotelové zahradě se ozývají cikády.

Laganas a moře
Dopoledne je Laganas úplně klidné. Většina barů a i některé taverny jsou zavřené. Lákači na výlety nejsou tak aktivní. Takže jsme toho využili a v klidu si prošli celé Laganas a hledali co nejlepší výlet lodí kolem ostrova. Moc se nám líbila pirátská loď, ale asi jsme byli také unavení a výlet přes den na ní jsme nenašli (jen noční). Nakonec jsme si vybrali jednu organizaci, která slibovala i českého průvodce vždy v neděli. Na zkoušku jsme si koupili výlet lodí (za 15 euro) do jeskyní Keri, na ostrov Marathonisi a samozřejmě se zárukou, že cestou uvidíme želvu. Takže zítra odpoledne (dopolední už byl vyprodaný) poplujem. (Hlavně nezapomenout dát nabít baterku do foťáku.)
Odpoledne jsme šli zase na lov letadla. Nějak se nám podařilo si lehnout dál, než se smí. Za chvíli k nám přišla paní hlídačka, zeptala se odkud jsme a pak nám podala papír v češtině. Bylo tam, že se nacházíme v Národním mořském parku a tudíž musíme ležet blíže k moři. Poslechli jsme a ona nám poděkovala. Protože foukal vítr, byly na jinak velice klidném moři vlny. Takže jsme dováděli ve vlnách. K večeru ubylo lidí, přestala létat letadla (Jirka sice nějaké vyfotil, ale nebylo to ono, takže si to ještě zopakujeme) a tak jsem si vzpomněla na vyprávění jedné paní z diskuze. (Když sundala podprsenku, viděli želvy.) Řekla jsem to Jiřímu a tomu se ten nápad moc líbil. Na matračce jsme se tedy vydali trochu dál na moře a následoval pokus. Nebyl úspěšný. Asi proto, že na pláži i v moři bylo dost i jiných nahoře obnažených dam a tak už to ztratilo své kouzlo.

Výlet lodí do jeskyní Keri, ostrov Marathonisi a uštvaná želva
Odpoledne jsme se dostavili na roh naší ulice. Tam je místo, kde nás vyzvedne autobus, který nás doveze do přístavu Agios Sostis a tam se nalodíme. Matoucí je, že tady mají sraz všechny cestovky. Tudíž si musíme hlídat správný autobus. I tak jsme se pokusili nastoupit do nesprávného, ale paní pohlédla na náš papírek a poslala nás čekat na jiný autobus. Konečně jsme se dočkali (jen asi desetiminutové zpoždění).
V přístavu se lidé z našeho autobusu dělili na tři lodě. Raději jsme se přeptali, kam patříme my. To nás zdrželo a tak jsme nastupovali na loď s proskleným dnem mezi posledními. Tedy bez výběru, kam si sedneme. Pan kapitán nás poslal na záď, kde ještě nějaká místa byla. Vypluli jsme. Kapitán se představil, řekl co nás čeká a vysílačkou se domlouval s ostatními, kdo byli na moři, kde jsou zrovna k vidění želvy. Dopluli jsme k místu, kde už dvě lodě kroužily. Přidali jsme se k nim. Horečné hledání, kde ta želva je. Vidí ji na té druhé lodi. Pak ji vidí ti šťastnější i na naší lodi (pouze v tom proskleném okénku ve dně lodi). My pořád nic. Lodě utvořili pevně semknutý kruh. Uprostřed něho se náhle blíží cosi k hladině. Je to veliké. A pak se vynořuje hlava želvy. Má obrovské oči. Nadechne se a je pryč. Byla jsem tak zaražená z toho, že je tak veliká, že jsem zapomněla fotit. Jiří něco vyfotil, ale není spokojen. Lodě zase krouží, kapitáni mluví do vysílaček. Ještě chvilku tančíme na místě, ale pak se kapitán rozhodne pokračovat v cestě. Plujeme kolem jeskyní Keri . Do jedné i zaplujem. Voda je nádherně modrá . Nedaleko jeskyně zakotvíme a můžeme si zaplavat na otevřeném moři. Oproti naší zátoce je voda pěkně studená. Plaveme kolem lodi. Kapitán nás svolá zpět. Příjemně osvěženi pokračujeme na ostrov Marathonisi . Jeskyňky jsou skoro všude. A také různé kameny a skály trčící z vody. Nádhera. Na ostrově se zastavíme. Kapitán každému pomůže, aby bezpečně dostal své věci na pláž. Máme tu volno do šesti. Zase je tu budka s hlídačkou a trojnožky s želvími vajíčky. A nádherné skály a kameny ve vodě a prostě spousta věcí k focení. Našli jsme si čas i na chvilku koupání. Tady dno klesá prudce. Na dně jsou kamínky.Je krásně vidět až na dno. Několik lidí nastupuje na loď. Jdeme zpět na pláž, mrknout, kolik je hodin. Ano, je čas návratu na loď. Kapitán sedí v nedaleké občerstvující lodi (rozuměj, prodejně kafe, zmrzliny, sendvičů a pití). Než sesbíráme naše věci, přichází k lodi i kapitán. Každý si sedl někam jinam, takže jsme na přídi. Náš výlet končí. Vracíme se do přístavu. Zase na nás čeká autobus. Nahlásili jsme náš úmysl jít zpět pěšky po pláži. Je to příjemná procházka a můžeme to vzít vodou.
Po večeři jsme si došli koupit nedělní výlet kolem celého ostrova (za 22 euro). Paní si nás pamatovala a hned se ptala, zda jsme byli spokojeni s dnešním výletem.

Hlavní město Zakynthos a hlavně kostel sv. Dyonisia
Dopoledne jsme si domluvili přes naší paní delegátku automobil. Chtěli jsme ho na pondělí a úterý. Skoro jsme měli smůlu. V pondělí (15. srpna) jsou slavnosti a tak je většina aut už zarezervovaných. Nakonec se podařilo. (Za 122 euro na dva dny s plným pojištěním.)
Odpoledne jsme v hotelu na recepci mrkli, v kolik nám jede autobus od taverny Big Boy do hlavního města. Stálo tam, že v jednu hodinu. To bylo za deset minut. Honem jsme tedy téměř proběhli Laganas. Na zastávce bylo dost lidí. A také informace, že autobus jede až v 13:20. Sedli jsme si a čekali. Asi v patnáct přijel autobus na St. Nikolaos Beach. Něco po půl konečně přijel i ten náš. Za 1,60euro jsme si nasedli. Vystoupili jsme na konečné – autobusovém nádraží . Nachází se nad hlavním městem. Pokochali jsme se pohledem na moře a střechy pod námi a sestoupili k přístavu. (Ukazatel hlásal do centra a šipka na obě strany. Náhodou jsme zvolili tu vpravo a ta nás dovedla ke kostelu sv. Dionysia , na dohled od přístavu.)Nafotili jsme trajekt, spoustu jiných lodí i samotný přístav. Podél moře jsme pak prošli na druhý konec města. Vpravo kotvily jachty (luxusní i obyčejné) a plachetnice. V moři se proháněly rybky. A také se vznášela mrtvá muréna. Vlevo jsme míjeli spoustu taverniček. Trochu jsme se osvěžili ve vodě a jednu z taveren navštívili. Při jídle nás velmi pobavili lidé, kteří připluli na plachetnici. Evidentně ji nedokázali ukotvit. Když se jim to konečně podařilo, nastal problém s můstkem. Pohled na dva chlapy, držící lana od můstku a nešťastně se rozhlížející kam s nimi, byl velmi úsměvný. (No dobrá, bylo to škodolibé. Kdybych měla s plachetnicí zaparkovat já, tak asi ta luxusní jachta vedle uzná velké újmy a já budu kotvit na dně. Ale od stolku s jehněčími kotletkami se to směje.) Po jídle jsme se vrhli na samotnou prohlídku města. Došli jsme na Solomosovo náměstí, kde jsme si museli vyfotit zde přítomné sochy . A taky kostel Ag. Nicholaos tou Molou . Náměstí působí velmi prostorným a volným dojmem. Zašli jsme za náměstí k dalšímu kostelu – sv. Marka (ten se odmítal vejít do objektivu). A kolem Solomosova muzea uličkou plnou obchůdků. V tuhle dobu ovšem ještě zavřených. Tak jsme si aspoň prohlédli výlohy. Následně jsme se v těch uličkách trochu ztratili. Najednou byly jen baráčky k bydlení a křivolaké uličky. A také škola. Lidé sedící na plastových židlích před baráčky a prohlížející si nás jako atrakci. Sice spousta materiálu k focení, ale náš už bolely nohy. Tak jsme se vymotali zpět u kostela sv. Dionysia. Zrovna tam probíhal obřad a tak jsme slyšeli zpěv. Museli jsme se tam zdržet a pokukovat dovnitř. Dostala jsem chuť na frappé. Našli jsme si jednu cukrárničku a k frappé přibyly i zmrzlinové poháry. Nasyceni jsme se vydali hledat autobusovou zastávku zpět do Laganas. Byla před sv. Dionysiem. Ovšem, nebyl tam vůbec žádný časový údaj. Posadili jsme se na lavičku a jali se hledat na googlu. Měl jet za chvilku a kdyby nebyla zácpa, tak by přijel i na čas. Autobus, kvůli spoustě aut směřujících na trajekt, zastavil už před zastávkou. V půl osmé jsme tedy opustili hlavní město a ve tři čtvrtě na osm už jsme byli zase v Laganas.

Výlet lodí kolem ostrova
Jdeme zase na roh ulice k hotelu Zante Park. Autobus nás odvezl do hlavního města do přístavu. Nastoupili jsme na 3podlažní loď Top Cruise. Protože nastupujeme mezi posledními, hledáme místo. Nacházíme ho až na horní palubě. Řecky se s námi přivítá kapitán. Následně jsou jeho slova tlumočena do angličtiny. A na závěr se ozve i čeština. Celý výlet nám v tomhle pořadí oznamují, kam plujeme a co zrovna vidíme. Jedeme kolem Marathonisi na pláž Mavratzi, kde se koupeme (asi půl hodiny). Mrkli jsme na jeskyně Keri a u pláže Oasis jsme se znovu vykoupali. Projeli jsme také kolem největší vlajky Řecka u Keri (vysoko nad námi se líně pohupovala), kříže v Kampi a přírodního přístavu Porto Vromi. Celou dobu nevíme, co dřív fotit (nádherné útesy spadající do vody, jeskyně, plážičky). A teď se blížíme k tomu nejfotografovanějšímu místu celého ostrova – Navayo – Shipwreck – Pláž ztroskotání . Na nádherné pláži s úžasně modrou vodou je rezavý vrak lodi a kolem se hemží spousta lidí. Kotvíme. Kapitán a poté i delegátka nás upozorňují, že do vraku se nemá lézt (zbytečné, lidé, kteří už jsou na pláži, ji prolézají a je jasné, že ti od nás se k nim přidají). Spousta dalších lidských mravenců se vyrojila na pláž. Písek je rozžhavený a lidé neustále lezou do záběru . Po hodině a půl odplouváme. Fotíme maják na Skinari a vidíme proslulé Modré jeskyně (takhle z dálky vypadají jako ty v Keri). Je nám jasné, že musíme na malou loďku a dovnitř. Při proplouvání kolem pláže Xigia opravdu cítíme zápach, přestože jsme docela daleko. Chvilku spím, loď mírně kolébá, slunce pálí a chladivý větřík osvěžuje a najednou jsme zpět v přístavu. Od 9:30 do 17:30 na lodi se zásobou jen jedné bagety a spousty vody. Docela se těšíme na večeři.

Sever ostrova autem
Ráno jsme počkali na paní z půjčovny aut, podepsali papíry, zaplatili (122 eur za dva dny s plným pojištěním) a ona nám ukázala naše auto, co jak funguje, kolik je tam benzínu (tolik ho tam má být při odevzdání) a předala klíčky. První naše zastávka byla vyhlídka Bochali. Nafotili jsme hlavní město v dopoledním slunci . Vyšlápli jsme si k pevnosti , ale ta byla v pondělí zavřená. Tak jsme se před ní jen vyfotili. Chtěli jsme pokračovat přes Tsilivi dál, ale nějak jsme se dostali zpět do Zakynthosu. Na druhý pokus se nám podařilo dorazit skrz vnitrozemí do Alykes. Okoukli jsme zde pláž, ale zdála se nám příliš malá a tak jsme pokračovali silničkami, které sem tam lemovaly olivy a kozičky , dál. Vystoupali jsme nad město a nafotili jeho solivary . Když silnice začala zase klesat, hledali jsme odbočku na pláž Xigia. Sjeli jsme hned na tu první. Protože nesmrděla, tak to asi nebyla ta správná, ale byla nádherná . Kamenitý vstup do moře je nesmírně fotogenický. Je přístupná po schodech, tudíž zpět nám to dalo pěkně zabrat a pak ještě ten kopec k autu. K dalším Xigia plážím už jsme nezajížděli (jeden kopec stačil). Zastavili jsme až v Agios Nicholaos. Naobědvali jsme se při pohledu na přístav . Lidé zde neustále nastupovali a vystupovali z loděk směřujících k Modrým jeskyním. My jsme se vrátili autem zpět do Askos a našli Askos Stone park . Za 8,50 euro jsme dostali mapu s českými popisky zastaveníček. Hned u vchodu nás vítali pávi. Po sejití schodů jsme se ocitli před baráčkem. Odtamtud na nás vykoukla paní a dala nám každému láhev vody. Na zápraží a na židlích se tu povalovaly kočky . A také tu stála srnka . Nechala se pohladit a pak nás doprovodila kousek cesty. Cestou jsou čísla a na mapce si přečteme, co zde máme nalézt (zvířata, ale i rostliny a kamenné pomůcky k výrobě nejčastěji vína, ale i oleje a sýra , různé hospodářské budovy). U koziček se k nám připojuje asi syn majitelky a dělá nám průvodce. Přiláká nám kozičky k ohradě, naškube větve a podá, abychom měli čím je krmit. Upozorní, že vzadu je ještě poník jménem Jugos. Pokračujeme k želvám, jednu nám vyndá a dá na cestu. Můžeme si ji hladit a fotit jak potřebujeme. U prasátek nás opustí. Dál procházíme sami. Nádherná příroda, zastaveníčka ve stínu, krásný výhled na moře, další srnky, vodní želvičky, husy, kachny, pávi, kozel, .... A oslík . Nechal se krmit, hladit a vyfotit. V parku bylo nádherně a my pokračujeme na Skinari. Vyfotit maják a scenérie s větrnými mlýny. Ta neuvěřitelná modř moře nepřestává udivovat a fascinovat. Přes Volimes jedeme k vyhlídce na vrak. Kromě jedné rodiny tam nikdo není a tak v klidu cvakáme spoustu obrázků. Ani dole na pláži nikdo není a z té výšky vrak vypadá skutečně krásně . U vyhlídky jsou samozřejmě prodejci. Neodoláme a ochutnáme vše, co nabízejí. Ze slušnosti si kupujeme výborné oříšky – mantolato (ve městě jsou samozřejmě mnohem lacinější). Protože chceme vidět západ slunce v Kampi, spěcháme přes Anafonitru, Maries a Exo Choru. V Kampi fotíme kříž ve večerním světle a zabíráme si v taverně místečko s dobrým výhledem. Samozřejmě, že zrovna dnes zapadá slunce do mraků a tak máme spoustu fotek krásně zbarvených mraků a skoro žádné slunce. Nevadí, večeře byla výborná a ještě nám k ní hráli živí muzikanti. Za tmy sjíždíme přes Agios Leon a Kiliomenos (zde zrovna probíhá oslava, nazdobený kostel, hudba, vyfintění lidé, nasvícené prostranství, ale my už jsme moc unaveni) zpět do Laganas. Přeci jen je místní značení poněkud nedostatečné a tak se člověk v autě dosti soustředí na to, aby nepřehlédl nějakou odbočku, našel silničku, která je na navigaci (ano, po několika bloudění jsme raději už jeli podle navigace v mobilu), ale ve skutečnosti ji nějak nevidíme a tak podobně.

Jih ostrova autem
Naše cesta zamířila do Argasi. Pláž nás příliš nezaujala a tak jsme si především nafotili onen most v moři (mimochodem, nevím, proč mají někteří jedinci takovou touhu lézt před foťák). Pokračovali jsme na pláž Porto Zoro. Písek pálil do chodidel, takže honem do moře. Nedaleko pláže zakotvila i velká turistická loď. Lidé na ní přítomní spořádaně počkali na pokyn, po dvojicích se vyrojili do vody, utvořili hlouček a dle hudby a předcvičujících na prostřední palubě zvedali ruce do vzduchu. Potom zase všichni nastoupili a loď odplula. Docela zábavné. My jsme se také sbalili a jeli na pláž Gerakas. U místní taverny je akvárium (vstup zdarma), kde se dozvíte spoustu informací o želvách Caretta Caretta a prohlédnete si i její kostru . Krom toho tam jsou želvičky a rybičky. Pláž Gerakas je nádherná . Pro nás asi nejhezčí na celém ostrově. Celá pláž je hlavně želv, takže všechno lidské hemžení se odehrává jen v blízkosti vody, ale vůbec to nevadí. Je tu nádherně jemný písek, prohřátá voda, dlouho mělko, krásný pohled na skály a místa jak se slunečníky, tak i bez. Tady jsme si postavili svou želvu z písku . A protože už jsme měli docela hlad, vrátili jsme se do hotelu na večeři. Po ní jsme nasedli znovu do auta a jeli do Keri. Nafotit osvětlenou největší vlajku Řecka (odmítala se pořádně rozvinout) a maják.

Okruh ostrovem autobusem
Paní delegátka nás naložila na našem už známém místě. Dostali jsme mapku ostrova s vyznačenými zastávkami. První byla v keramické dílně v Marineice. Představila nám Dionysiu Avouri. Ta nám předvedla výrobu keramiky a následně jsme mohli prolézt celý domek, který je naplněn její keramikou. Abychom se tam všichni vešli, půlka byla vevnitř a půlka venku. Když jsme byli venku, dostala mě do rozpaků účastnice zájezdu, která si v zahradě natrhala citrony. A ještě upozorňovala manžela, jak jsou pěkně velké. Další zastávka byla v Katastari. Je to vyhlídka nad Alykes a my už jsme na ní fotili (jen jsme nevěděli, že je to tahle). Tak jsme se jen vyvětrali. Konečně jsme dojeli do Agios Nicholaos, došli se převléci do plavek a koupit lístky na malou loďku. Paní delegátka nastoupila s námi a cestou nám tlumočila, co říkal kapitán a případně přidala něco vlastního. Modré jeskyně jsou nádherné. Ten svit modré vody , korály probleskující v různých barvách, klenba jeskyně nad námi. Kapitán s námi do nejedné zaplul, proplul pod jedním obloukem, kde to bylo velmi úzké a nechal nás i do jedné zaplavat. Těla se ve vodě jevila jako modrá. Bylo to nádherné. A kapitán byl velice šikovný. A pozorný (jedné paní při vystupování spadla bota do vody, kapitán neváhal, vzal hák a vytáhl ji). Všichni jsme se nahnali zas na záchodky a převléci se z mokrého. Čekal nás kostel v Anafonitře. Myslela jsem, že je běžné v kostele nefotit, obzvláště pokud to zakazuje obrovský obrázek při vstupu. Několik lidí však vesele fotilo, obsadilo židličku a vůbec se chovalo jako doma. Paní delegátka zůstala milá a vysvětlila jim, že to tady nejde. Od kostela jsme přešli do taverny (kolem nádherného světlého oslíka, no jo, museli jsme si ho vyfotit). V taverně nás paní delegátka vzala i do kuchyně, abychom věděli, co si objednáváme. Jídelní lístek byl v češtině, ale objednávat se muselo ukazováním nebo anglicky. Číšník sice uměl pár českých frází, ale moc nerozuměl. Tatínek od jedné rodiny se pokusil objednat si pivo: „Já si dám bír, ale v láhvi.“ Číšník se mile usmíval a zeptal se anglicky, zda sklo nebo láhev. Pán nerozuměl a tak začal řvát přes půl taverny: „Josef, jak se řekne flaška?“. Když mu to bylo řečeno, podařilo se mu objednat. Hlavně ukazováním. Raději jsme zaplatili a šli omrknout obchůdky podél cesty a posadit se do stínu. Když všichni dojedli, popojeli jsme kousek do centra vesnice a navštívili „jednoho místního podnikavce“ (tak ho nazývala paní delegátka). Následovala ochutnávka domácího vína, oleje, medu a rozinek. Rozinky byly výborné a víno také, ale ceny poněkud nadsazené. V Exo Chora jsme měli jen chvilku na nafocení nejstaršího olivovníku . S tou spoustou lidí z autobusu to ovšem moc nešlo. A chtělo to víc času, byl tam ještě nádherný červený domek , který by stál za pořádnou fotku. Nemluvě o krámcích. Předposlední zastávka byla v Lithakii v továrničce na výrobu olivového oleje. Detailně nám vysvětlili, jak se z oliv stane olej a zas jsme mohli olej (samozřejmě na chlebu) ochutnat a také olivy (v Čechách olivy nejím, ale tady mám ty tmavé moc ráda). Kdo chtěl, mohl nakoupit. Poslední zastávka byla Bochali. Tady jsme už také byli, ale dopoledne a tak jsme nafotili Zakynthos pro změnu v pozdně odpoledním světle. Následoval už jen odvoz na náš roh. Celý zájezd nám paní delegátka povídala o zvycích v Řecku, takže jsme se mnohé dověděli. Například i to, že každý přístav na Zante má svou želvu. Když přijedou rybáři a čistí sítě, hází jí malé rybky. Takže bylo jasné, co budeme dělat zítra.

Přístavní želva
Rybáři prý připlouvají kolem osmé hodiny. Tak jsme vstali dříve než obvykle a vydali se do Agios Sostis do přístavu. Tam už byla spousta turistů kolem rybáře na červené loďce. Starý pán v kloboučku vypadal úžasně a tak jsme si ho museli vyfotit . Želvu sice někteří asi viděli, ale my stále ne. Ta spousta turistů překážela. Pak se objevil stín a já ji zahlédla. A pak dokonce i nad hladinou . Nadechuje se a rozhédne. Velké moudré oči zhodnotí situaci. Foťák cvakal o sto šest. Ale snímky to nebyly dobré a želva zas brzy zmizela. Všimli jsme si, že naproti je také pár lidí a hlavně rybář, který také čistí síť. Přesunuli jsme se k němu. Tady se želva zdržovala těsně pod vodou, takže se dala krásně fotit. Jeden pán si vzal šnorchl a vydal se za ní pod vodou. Když však želva začala plavat proti němu, málem se zamotal do lan od lodí, jak rychle prchal (přeci jen je to velký kolos). Zbytek dne jsme se koupali a kupovali dárečky (olej, oříšky, různé koření, ouzo, metaxu, set do kuchyně a podobně). Večer jsme zakončili lahví retsiny.

Rozloučení se želvou
Ráno jsme vstali znovu brzy. Rovnou jsme šli na protější břeh přístavu Agios Sostis. Želva se předváděla, plavala kolem lodi a pravidelně se vynořovala na nádech. Dokonce došlo i na krmení želvy z ruky. Rybář chytil maličkou oliheň za chapadýlka a zacákal ve vodě. Želva připlula, krmila se z ruky a pak se nechala poplácat po hlavě. Potom zase vesele plavala kolem lodi. Občas to vypadalo, že pózuje . Nafotili jsme spoustu fotek. A museli se vydat zpět. Ještě nafotit poslední fotky hotelu, pokoje a okolí. Sbalit si a opustit pokoj. Nechali jsme kufry v recepci a konečně vyzkoušeli hotelový bazén. Je hodně mělký, skoro v celém stačím. Blbneme v něm. Vysprchovat se, převléci se na cestu. Za chvíli je tu autobus a odváží nás na letiště. Neumím vypovědět, jak moc se nám odsud nechce.

© na toto dílo se vztahuje autorský zákon, a proto není možné cokoliv z tohoto díla kopírovat a používat k jiným komerčním účelům.
Komentáře (7)
26.11.11 17:31 Jeane
Po přečtení názvu cestopisu jsem se na něj natěšena vrhla, vzápětí však přišlo zklamání. Neuvěřitelně rozvláčné (opravdu musím vědět, zda delegátka přišla včas?), "důležitých" informací jsem našla pramálo. Fotky průměrné, mnohdy dokonce máznuté.
02.10.11 14:32 Ota Kinc
Zajímavý cestopis, dávám 5*.
30.08.11 00:00 k.uzelka
...v Laganasu jsme letos strávili dovolenou po čtvrté a o želvách v přístavu vím ,až nyní od Vás děkuju:)prima cestopis
29.08.11 18:39 Svitak
Zakynthos byl prostě skvělý, hned bych se tam vrátil. :-)
29.08.11 10:17 bedru
Otevřít, vytisknout, přečíst, po zásluze ohodnotit a šup do práce.
29.08.11 06:41 sokolnice
Díky za procházku po známých místech - také se nám tam moc líbilo
28.08.11 15:20 evasportka
Za dva dny letíme také na Zakyntos,takže jsem si s chutí přečetla Váš cestopis a moc se mi líbil.Už se moc těšíme až také všechno procestujeme .Ifotky jsou supr ,díky Eva
Chystáte se napsat komentář jako nepřihlášený uživatel. U Vašeho jména bude zobrazena i IP adresa.
1AtFM
(opište bezpečnostní kód)
1. Komentář nesmí jakýmkoliv vulgárním způsobem urážet autora díla.
2. Nezpochybňujte komentáře od ostatních uživatelů.
3. Toto není diskuze. Chcete-li se na něco zeptat pište do DISKUZE.
4. Komentáře, které nesplňují pravidla budou vymazány.
 
˝silrien˝ a jeho/jí aktivity
Cestopisy1
Hotely3
Taverny1
Diskuze0
 
Greek Market
Booking.com
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním těchto webových stránek s tímto souhlasíte. Více informací