Na úvodní stránku
Napsat vlastní cestopis
Fotogalerie
Videogalerie
Recenze hotelů a apartmánů
Recenze míst
Recenze taveren
Diskuzní fórum
Přihlášení
Jste nepřihlášen
OnLine: 4 | 39
Melissa travel
Ochrana osobních údajů
© 2002 Řecko a řecké ostrovy

VE JMÉNU SLUNCE A VĚTRU

Autor:
Zařazeno:
Karpathos
Napsáno:
15.10.10 05:23
Fotografií:
50
Přečteno:
13162
Soutěž:
2010
Tisknout cestopis
Doporučit přátelům
Dnes 03:50
15 °C
Chybí informace
Z, 5.1 m/s
Stačí jen zavřít oči... Dodnes cítím v tváři ten čerstvý vítr, který umí zametat mraky z jasné oblohy a rozezvučet mohutné hory. Vítr, jenž rozkymácí vše, čeho se dotkne a zároveň ochlazuje rozpálenou půdu. Jakmile se utiší, země vydechuje svěží vůni spadaných květů a vzduchem prostupuje sluneční žár...

Tento největrnější řecký ostrůvek však není jen o větru a slunci. Oplývá tolika krásami, jež by mu ostatní ostrovy mohly závidět.



----------------------------------------------------------------------------------------------------------



Karpathos by se dal nazvat rovněž jako ostrov kontrastů a mnoha tváří. Dokáže být pohostinný i nehostinný, bohatý i chudý, vlídný i drsný, magický i hektický. Voní jehličím borových lesů i tymiánem zpustlých plání. Je prosycen fantastickým optimismem místních Řeků, kteří zde zbudovali stovky kostelů a kaplí rozesetých v krajině, kamenné mlýny, z nichž ještě dodnes některé melou obilí pro výrobu tradičního pečiva, ospalé vesničky i čilá města. Božská alchymie mu dala do vínku mocnou souhru vysokých hor a azurového moře, jež omývá jedny z nejkrásnějších pláží v Evropě. Písčité i oblázkové, věhlasné i utajené... Ač je to jen malý kousek pevniny v Egejském moři, našli jsme tu vše, co k dokonalé dovolené potřebujeme.

Dovolte mi Vás pozvat na malou procházku po ostrově, který se svou rozmanitostí a bezuzdnou krásou zařadil až na vrchol našeho cestovatelského žebříčku.


AMOOPI
Poklidné letovisko Amoopi nám poskytlo veškeré zázemí pro naši dvanáctidenní dovolenou. Je to takový rozlehlý shluk apartmánů, taverniček, soukromých pozemků, kopců, skal a zahrádek.
Zdejší rozmanité pláže potěší zejména průzkumníky podmořského života. Avšak i bez šnorchlu se můžete přesvědčit o bohatství mořské fauny. Pokud ráno vyrazíte na pláž mezi prvními, přivítají vás hejna stříbrných rybek skákajících nad hladinou.
Mezi místními usedlíky jsou i tací, kteří nejsou zcela zhýčkáni turismem. Stále chovají domácí zvířata a pěstují zemědělské plodiny. Jednou z takových je i charismatická Maria. Žena s bulharskými kořeny, jež našla v Amoopi svůj nový domov. Společně se svým řeckým manželem provozují restauraci, kterou zásobují masem z vlastního chovu, čítajícího desítky kusů dobytka, domácím kozím sýrem, olivovou pastou a téměř vším, co vypěstují na své zahrádce. Z vlastní výroby pochází i rakije, s kterou na závěr pohostí každého návštěvníka. Netřeba dodávat, že tady je výtečné jídlo naprostou samozřejmostí. A nejenom to. V majitelích jsme našli velmi dobré přátele, s kterými jsme si vždy moc hezky popovídali.

PIGADIA, SRDCE OSTROVA
I když je Pigadia místem, kudy kráčely dějiny, marně byste zde hledali významnější památky a starobylé domy s oprýskanými fasádami. Důkladná modernizace ve 20. století proměnila celé hlavní město v živé centrum ostrova s bohatou nabídkou obchodů, taveren, barů a hotelů. Nachází se tu přece jen malý odkaz antiky - ruiny baziliky Agia Fotini. Poslední zbytky starých sloupů se zde však otřásají pod tíhou decibelů z vedlejšího pětihvězdičkového hotelu Konstantinos. Kolik antických skvostů ještě ukrývá půda v místech bývalého Poseidonova města? Místní bohužel nemají moc vstřícný vztah k památkám. Obávám se, že velká část z těchto svědků historie už je navždy zapečetěna betonem.
Hlavní město na nás nepůsobilo ani příliš řecky, spíše jsme si tu připadali jako kdesi v rušné Itálii. To ale vůbec neubíralo na kouzlu večerního přístavu, kdy se taverny zaplnily debatujícími lidmi ze všech končin světa a nábřežím se nesl humbuk z četných nočních klubů.
Nezapomenutelným zážitkem pro nás byly místní palačinky s bohatou čokoládovou polevou a kousky banánu, kterým místní běžně říkají „krépa“. My bychom je s trochou nadsázky mohli nazývat jako „karpáthoská pomsta“. Představte si, že sedíte na nábřeží, vychutnáváte si tuto úžasnou dobrotu, pozorujete pohupující se loďky, když v tom uslyšíte hlasité: „chrst!“ Ve chvíli, kdy vidím, že tílko přítelkyně už není žluté, ale žlutohnědé, dostávám spontánní záchvat smíchu. Jenomže, ani nestačím k mé škodolibé radosti vytáhnout foťák, slyšíme druhé „chrst“, tentokrát na mé bílé triko. Někdy stačí málo, řecky zabalená krépa s děravým sáčkem a rázem se z nás stávají dva exoti s podivně batikovaným trikotem. Nenecháváme se však zastrašit. Oděv si nenápadně rolujeme kraniálním směrem a vyrážíme do nejbližšího obchodu pro trika nová.

JIH, ZEMĚ VĚTRU A KAMENÍ
Tady na jihu to vlastně všechno začalo. Krajina v okolí letiště je rovinatá, vyprahlá a neustále bičovaná silnými větry, proto způsobuje většině turistů záhy po příletu nepříjemné překvapení. Přes to všechno se najdou i tací, pro které jsou tyto nehostinné končiny zemí zaslíbenou. Jsou jimi surfaři z celého světa. Zjistili jsme, že v oblasti Afiartis se usadila i početná skupina Čechů a Slováků.
Ostatní návštěvníci sem jezdí objevovat odlehlé písečné pláže. Tou nejkrásnější je bezesporu Diakofti, pro niž by se nejvíce hodil přívlastek „karibská“. Jemný narůžovělý písek se zde velmi pozvolna svažuje do moře a vytváří tak nádherný odstín tyrkysové barvy vody. Toto krásné místo bohužel není moc chráněno před větrem, proto, pokud nechcete okusit akupunkturu v podobě poletujících mas písku, volte raději pro jeho návštěvu nějaký méně větrný den.
Dominantou jižního pobřeží je typický černý pahýl vyčnívající nad mořskou hladinu u mysu Lingi. Jde o starý vrak lodi, který se nachází v okolí oploceného vojenského prostoru. Bohužel až poslední den jsme se dozvěděli, že při troše dobré vůle je možné se domluvit s vojáky z místní základny, abychom si jej mohli prohlédnout zblízka. A co víc, na pláži před vrakem jsou prý často viděni vzácní tuleni středomořští.


KRAJ VESNIC, KOPCŮ A KAPLÍ
Centrální částí Karpathosu se jako páteř táhne mohutný horský masiv s nejvyššími vrcholky Dodekanés (Kali Limni – 1215 m). Na cestách s pronajatým skútrem jsme se zde nikdy nenudili. Za každou zatáčkou nás ohromily nové a nové výhledy, členitá krajina si pro nás vždy přichystala nějaké překvapení. Protáhlý tvar ostrova je velkou výhodou, odkudkoliv je moře takřka nadohled a každý výlet do vnitrozemí jsme mohli záhy zakončit osvěžením ve vlnách.
V dávných dobách, kdy zdejším mořem brázdily pirátské flotily a pobřeží bylo vystaveno četným útokům, většina karpáthoských obyvatel se na mnoho let usídlila v hornatém vnitrozemí. Dodnes se tu nachází řada vesnic, které stále žijí tradicemi a řeckou siestou. Jsou zasazeny do strmých svahů kopců a tvoří malebný prvek krajiny.
Aperi je bývalé hlavní město ostrova. Období středověkého rozkvětu však zastínil stavební rozvoj z druhé poloviny 20. století. Bohatí Řekoameričané, kteří po 2. světové válce odešli do zámoří za lepším živobytím, si zde po svém návratu vystavěli honosné vily a učinili tak městečko jedním z nejbohatších v celém Řecku. Nás místní budovy v americkém stylu moc nebraly a nejvíce se nám líbil nedaleký kamenný kostelík, odkud je nádherný výhled do kraje.
Výše položená Volada nás velmi mile překvapila. Vyplatí se sejít z hlavní silnice do nitra starší zástavby, kterou obemyká spleť křivolakých uliček. Obílené zídky, nádherné bugenvilie, zašlé omítky porostlé vínem. Tady jsme konečně natrefili na tu vytouženou řeckou atmosféru.
Všimli jsme si, že většina kostelů na ostrově není vymalována v klasických národních barvách. Na Karpathosu v naprosté většině převládá kombinace bílé a červené. Nejinak tomu je i v nejvýše položené vesnici, Othosu. Zaujalo nás zdejší etnografické muzeum, kde jsme mohli nahlédnout do života starých zemědělců a řemeslníků.
Na vesničku Pyles máme krásnou vzpomínku. Bylo pravé poledne, když jsme si celí zchvácení sedli na schody jedné z ulic. Po chvíli se otevřela vrátka od protějšího domu. Jedna hodná paní nám donesla mísu plnou nakrájeného melounu. Poté nás pozvala do své zahrádky a chvíli jsme si povídali. Obdarovala nás ještě karpáthoskými preclíky a nechtěla za to ani cent. No, tohle by se nám v českých končinách asi nestalo. :-)
Ospalá vesnička Spoa je poslední výspou civilizovaného jihu a zároveň branou do zapomenuté severní části ostrova. Překvapila nás internetová kavárna, kterou bychom v zadní části vesnice opravdu nečekali (mají tady moc dobrý kuřecí sandwich).
Šestici horských dědinek uzavírá Menetes. Mnoho půvabných uliček jsme tu sice nenašli, ale jakmile jsme vystoupali po schůdkách na nádvoří tamějšího kostela , zpětný pohled nám doslova vyrazil dech. Odtud máme jako na dlani celou vesnici s kaskádami barevných domků, které obkreslují siluetu okolních hor. Celý koncert završily zlatavé paprsky zapadajícího slunce.

ROZEKLANÉ ZÁPADNÍ POBŘEŽÍ
Během dvanácti dnů je prakticky nemožné procestovat celý ostrov. Drsným západním pobřežím jsme proto jen projížděli bez významnější zastávky. Vyprahlá krajina v okolí Arkasy nás moc neupoutala. Rozbouřené moře působilo nevlídně a na pobřeží vyvrhovalo trsy naplavených řas. V blízkém městečku Finiki jsme měli v plánu návštěvu jedné z vyhlášených rybích taveren. Nakonec ji ale odkládáme na jindy, na večer a na západ slunce, kdy teprve vynikne opravdová rybí romantika tohoto malebného přístavu (samozřejmě, že na návrat nám už po zbytek pobytu nevyzbyl čas).
Naše cesta pokračuje dál na sever. V okolí pláže Adia se vyprahlá země jako mávnutím kouzelného proutku proměnila v piniový les. Horská úbočí nad letoviskem Lefkos se řadí k nejzelenějším oblastem ostrova. Zajímavé je, že ještě před několika desetiletími byl takto zelený téměř celý ostrov. Hlavním viníkem je prý změna klimatu. Na ostrově stále méně prší, klesá hladina spodních vod a současná vegetace se drží převážně na dně vyschlých koryt potoků. O to smutnější pohled se nám naskytl na mrtvý les nedaleko Mesochori, který před několika lety zpustošil požár zapříčiněný lidskou nedbalostí.
Vesnička Mesochori je posazená v malebné krajině západního pobřeží, od silnice vypadá velmi lákavě. Bližší průzkum městečka byl ale spíše zklamáním. Všechny domky a uličky na nás působily moc nově a upraveně, osobitou atmosféru jsme tady bohužel nepotkali. Ale třeba je to tím, že jsme nepřijeli v době pověstného západu slunce. Alespoň jsme si doplnili zásoby vody z místního pramene a kochali se nádhernou okolní přírodou.

ZAPOMENUTÝ SEVER
Odlehlý sever Karpathosu budí zdání vlastního ostrova na ostrově. Je nedotčený masovou turistikou a ostře kontrastuje s bohatým jihem. Pro svou jedinečnost byl v roce 2008 (společně s ostrůvkem Saria) vyhlášen chráněným územím s množstvím vzácných druhů rostlin i živočichů, mezi nimiž vyniká kriticky ohrožený tuleň středomořský. V okolních vodách se běžně prohánějí také delfíni, karety, rejnoci i žraloci.
Civilizací téměř nepolíbená vesnička Olympos je symbolem ostrova a kdo ji nenavštívil, jako by na Karpathosu ani nebyl. Silnice, která má tento klenot spojovat se zbytkem ostrova, doteď není dostavěna. Zdejší dělníci se patrně drží řeckého kréda, že každá práce se udělá sama, jen se jí musí nechat dostatek času, proto asi dostavěna ještě hodně dlouho nebude. Ačkoliv je mimo pracovní dobu průjezd umožněn, my volíme pohodovější, ale méně dobrodružnou cestu lodí z Pigadie do přístavu Diafani a odtud autobusem do Olymposu. Ani při naší plavbě není nouze o nečekané zážitky. Pár kilometrů před cílovým Diafani kapitán lodi náhle otáčí kormidlo na pravobok. Vůbec nechápeme, proč plujeme na širé moře, koukáme na kapitána, ale ten se jen šibalsky usmívá. Začínám něco tušit a odebírám se na příď lodi. Je to tu! Žádná fata morgana, ale opravdové hejno skákajících delfínů. Cvakám, cvakám, co to jen jde, ale ruce se mi třesou a delfínci jsou rychlejší než můj postřeh. Alespoň jedna fotka stojí za ukázku.

Olympos si svou nedobytnou polohou zadělal na mnohasetletou izolaci od okolního světa. Dodnes se tu drží svérázné tradice, mezi místními lidmi dokonce přetrvává archaický řecký dialekt, patrný z děl Homérových. Je až k nevíře, že zdejší ženy po staletí udržovaly chod rodiny a byly zapojeny do veškerých prací kolem vesnice, zatímco muži dohlíželi na průběh slavností, kde se věnovali zpěvu a tanci. Tady emancipace daleko předčila moderní svět.
Dnes už Olymposané samozřejmě pochopili, že nejlepším způsobem obživy je cestovní ruch. Stále nosí lidové kroje, ale tradiční atmosféra se záhy rozplyne, když nás takto oděná žena plynulou angličtinou láká do svého obchodu a přitom pózuje do objektivů fotoaparátů. Pokud ale nahlédneme do nekomerčních částí městečka, vidíme i jiné stařenky, které svůj oděv nenosí pouze pro oči turistů. Trocha autentičnosti tu přece jen zůstala.
V Olymposu jsme zažili zvláštní úkaz - bylo absolutní bezvětří! V takové výhni bez sebemenšího vánku si i samotní Olymposané nestačili otírat pot z tváře a poslední větrné mlýny přestaly pracovat. Ty vezdejší mají unikátní tvar podkovy. Původně jich bylo až 75, ale nalézáme tu pouze jeden jediný s nataženými plachtami.
Jakými kroky se bude dál ubírat tento svérázný svět? Nová éra zcela jistě nastane s dokončením silnice ze Spoa či s chystaným zápisem Olymposu na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Domnívám se, že až se tak stane, dostaví se nová vlna turistů, která jen urychlí nezvratný proces změn. Vesnice bude možná čistější a upravenější, ale lidé se odcizí a zřejmě už navždy ztratí ze své původní identity.


SMARAGDOVÉ VÝCHODNÍ POBŘEŽÍ, KLENOT KARPATHOSU
Úsek pobřeží mezi pláží Achata a přístavem Agios Nikolaos patří zcela jistě k těm nejkrásnějším v celém Středomoří. Pod kulisou majestátných hor je přívětivé závětří, mísí se zde bílá skaliska, piniové lesy a panenské pláže s těmi nejkrásnějšími odstíny mořské vody.
Když v roce 2003 cestovatelský časopis Reise & Preise vyhlašoval prestižní anketu o nejkrásnější pláž Středozemního moře, karpáthoská Apella dosáhla toho nejvyššího ocenění. Od té doby snad každý návštěvník Karpathosu musí mít ve svém fotoalbu obrázek této překrásné zátoky. Už samotná cesta k ní je velkým zážitkem. Okrouhlý záliv lemuje strmé úbočí horského masivu, jenž se zvedá až k nejvyššímu vrcholku ostrova. Úchvatné panorama připomíná obrovský amfiteátr s hlavní scénou v podobě třpytivého azura omývající bílý oblouk Apelly. Jakmile jsme sestoupili na pláž, zmocnila se nás neodolatelná touha rozběhnout se a skočit přímo do průzračných vod. Apella předčila naše očekávání, ve skutečnosti vypadá snad ještě lépe než na fotkách.
Koupání s davy ale není úplně ono, po chvíli se nám už zachtělo odskočit si „na malou“. Na mysli mám samozřejmě menší sestřičku velké Apelly, schovanou za malým skalnatým výběžkem. Nemohli jsme uvěřit tomu, že ani jednoho člověka ten den nenapadlo obětovat 5 minut a přejít přes malý kopec na tuto liduprázdnou pláž. Uprostřed hlavní sezóny jsme zde byli úplně sami! Nechybělo nám nic, ani lehátka, ani slunečníky. Místo nich jsme usnuli ve stínu borovic trčících ze skal.

Na východě jsou i jiné neméně krásné pláže. Již dlouho před odletem do Řecka jsme snili zejména o těch odlehlých a přístupných pouze z moře. Ale jak jich jen dosáhnout? Netrvalo dlouho a ďábelský plán byl na světě. Na Karpathos jsme si přivezli svůj vlastní nafukovací člun.

Honba za skrytými plážemi aneb Exoti na člunu
V první řadě uvedu pár suchých rad pro případ, že by se někdo rozhodl zažít podobné dobrodružství. Výlety s nafukovacím bezmotorovým člunem jsou velkým zážitkem, ale mohou být také nebezpečné. Námořníci to nevidí moc rádi, nezřídka kdy se stalo, že takovéto dobrodruhy musela zachraňovat loď. Počasí na moři je zrádné, kdykoliv se může otočit vítr, rozbouřit mořská hladina...olej jako na Berounce tu zkrátka nečekejte. Pokud se budete pohybovat jen v chráněných zálivech a obstaráte si kvalitní pevná pádla, nemělo by se nic stát. Koneckonců každý způsob cestování obnáší určitá rizika.
My jsme si vybrali nejlehčí člun z nabídky – Campingaz navigator s délkou 2,6 m a hmotností 5,7 kg. K tomu postačila klasická nožní pumpa, pádla a vodotěsný vak. Abychom měli vítr v zádech, naplánovali jsme většinou jednosměrné trasy s nutností obstarat si dopravu na začáteční a cílová místa.
Vypadá to asi následovně... Na pláž přijdeme s ranečkem na zádech, vyndáme gumovou hmotu a začneme pumpovat. Po patnácti minutách je člun na světě, ještě smontujeme pádla, nalodíme se a před nevěřícnými zraky okolních turistů odplouváme pryč.

Výlet č.1: Damatria – Fokia beach
Směr větru na Karpathosu je v naprosté většině dán převažujícím prouděním od severozápadu. Tento den je ale právě tou výjimkou, která potvrzuje pravidlo. Fouká nám od jihu, proto narychlo měníme původní plán a z Amoopi vycházíme na hlavní silnici, odkud stopujeme směrem na jih. Damatria patří k nejhezčím plážím. Její písčité dno se svažuje jen velmi zvolna a prosvětlená voda je v okrajových částech výborná na šnorchlování. Na protilehlý ostrůvek Mira si se člunem raději netroufáme, vydáváme se na sever objevovat dosud málo prozkoumaný úsek pobřeží. Hned první malá pláž je nádherná (asi nejhezčí z této trasy). Velké balvany tu vytvářejí malou jeskyňku, kam přenášíme člun a přitom nevědomky téměř zakopáváme o romanticky rozjímající pár německých penzistů. Soudě podle jejich vyděšených pohledů jsme jim způsobili malý šok, a tak po chvíli odpočinku jim navracíme vytoužené soukromí. Naše tour de beach pokračuje na další a další bezejmenné pláže, dostáváme se do oblasti, která je absolutně nedotčena lidskou civilizací. Mírný vítr fouká přesně tak, jak potřebujeme, proto odkládáme pádla a necháváme se jím unášet. Průzračná voda je dosti klamavá. Často to vypadá, že se řítíme přímo na velký balvan. Nicméně po bližším ohledání s potápěčskými brýlemi zjišťujeme, že je dobrých 5 metrů pod hladinou. Naší poslední zastávkou před Fokia beach je překvapivě rozlehlá oblázková pláž s vysokými útesy, která není zakreslena ani v nejpodrobnějších mapách. Tady si vychutnáváme ten největší luxus světa. Úžasná příroda, klid, samota a my. Nic jiného nám nechybí.
Do Fokie připlouváme až na sklonku dne, balíme člun a vracíme se po svých do nedalekého Amoopi.

Výlet č.2: K. Panagia – Kato Lakkos – K. Panagia
Výchozím bodem druhého výletu je nenápadně se rozrůstající letovisko Kyra Panagia. Hluboké údolí se tu prořezává strmými skalisky a nakonec vyúsťuje v jednu z nejznámějších pláží ostrova. Nemůžeme si odepřít fotku věhlasné scenérie s červenou kopulí kostelíka Agia Kyriaki (dle mého Karpathos nabízí i hezčí kompozice pro fotografování). Usuzujeme, že cesta na Kato Lakkos po moři bude mnohem příjemnější než objížďka po nezpevněné silnici. Krátký úsek pobřeží spojující tyto dvě perly je opravdovou lahůdkou pro všechny milovníky přírody a skvělého koupání. Ukrývá rozmanité skalní útvary s bujnou prorůstající vegetací a tři bezejmenné plážičky, z nichž nejkouzelnější je opět ta první na trase. Suchou nohou se k ní dostanou nejspíš pouze horolezci, je chráněna velkým skalním převisem, jenž zastřešuje malou jeskyni. Uvnitř nalézáme dva spacáky, lahev vína a malý balíček čehosi... Tady zřejmě někdo hodlá prožít romantický večer. :-) Třetí pláž v pořadí je dobře přístupná úzkou stezkou z Kyra Panagia. Náš hlavní cíl je odtud nedaleko, v cestě stojí už jen skalnatý výběžek, který je nutné obeplout.
Překrásná pláž Kato Lakkos má dvě odlišné tváře. Zatímco zadní část připomíná svými vysokými bílými útesy lefkádské západní pobřeží, jižněji položená přední pláž je obklopena zelenými svahy piniového lesa a bývá také často atakována nájezdy lodních výletů. Užíváme si plážové pohody, ale zesilující vítr nám začíná dělat vrásky na čele. Na cestu zpět vyrážíme raději trochu s předstihem a dobře děláme. Na vlastní kůži pociťujeme, jaké to je pádlovat přímo proti silnému větru. Vypadá to, jako bychom se vůbec nepohybovali, přitom s potem v tváři zabíráme ze všech sil. Ve chvíli, kdy těsně kolem nás projíždí výletní loď, ztrácím koncovou část pádla a nedobrovolně se tak stávám atrakcí pro turisty. Snažím se pro ni natáhnout a místo toho nemotorně padám do rozbouřené vody. Asi to vypadá, že se topím, a tak na nás kapitán lodi megafonem křičí, zda nepotřebujeme pomoct. Odpovídám, že je vše v pořádku, s úsměvem a vyloveným pádlem mávám do kamer a fotoaparátů přihlíživších turistů. Po hodině plavby nakonec zdoláváme stometrový úsek kolem zmiňovaného skalnatého výběžku, balíme člun a z malé pláže vyrážíme raději pěšky až do Kyra Panagia.

Výlet č.3 : Agios Ioannis – Has – Velká Apella
Kouzelný přístav Agios Nikolaos nese stopy existence dávného města. Dnes tu stojí pouze několik domů včetně malého hotelu s restaurací, jehož majitel provozuje lodní taxi na okolní panenské pláže. My raději cestujeme podle svého, a tak s naším plavidlem v ruksaku vyrážíme po prašné silnici k odlehlé pláži Agios Ioannis. Pokud se vydáte touto cestou, mám pro vás tajný tip. Určitě se zastavte u stejnojmenné skalní kaple, kterou nemůžete minout. Staré schodiště vás dovede až na dlážděnou terasu, kde kromě kapličky najdete i vchod do členité jeskyně s několika síněmi, pramen pitné vody a malou zahrádku se stromky a vinnou révou. Výhled, jaký se z tohoto skalního balkónu otvírá, ani netřeba popisovat. Patrně nejsme jediní, koho tohle magické místo ohromilo, zbytky hlavic antických sloupů napovídají, že lákalo k osídlení už od starověku.
Nedaleká plážička svatého Janise překoná naše očekávání, navíc celé dopoledne patří jen nám. V okamžiku, kdy slyšíme motor prvního přijíždějícího auta, začínáme nafukovat člun a poté přenecháváme tento ráj dvěma sympatickým krajanům. Máme namířeno do jiného ráje. Pláž Has, ležící zhruba v půli cesty mezi Agios Ioannis a Apellou, je známá rovněž jako „Vasilis Paradise“ podle jednoho místního podnikavce, který sem pořádá výlety pro turisty. Místo je přístupné pouze z moře a dokonale ukryté v malé zátoce. Nad minipláží jsou vysoké útesy, jimiž prostupují dvě strmé rokle a všude kolem je neuvěřitelně průzračná voda připomínající jedno velké mořské akvárium. Nacházíme tu i nenápadnou jeskyni, kterou lze proplavat a rázem se ocitáme v prosvětlené soutěsce, jež není viditelná od moře. Nemáme slov. Has se stává absolutním vrcholem našeho koupacího maratonu.

KASOS A ARMATHIA
Hornatý ostrov Kasos je nejjižnější výspou Dodekanéského souostroví. Nabízí se několik způsobů, jak se tam z Karpathosu dopravit. My jsme zvolili trajekt z Pigadie (1 cesta: 7,5 e/os.), další možností je plavba turistickou loďkou z Finiki a věřte nebo ne, jde to i letecky. Karpathos a Kasos údajně spojuje nejkratší pravidelná letecká linka na světě (let trvá méně než 5 minut). Hned po výstupu z trajektu nás Kasos polapil svým klidem, ze kterého není takřka úniku. Oproti Karpathosu je tu vše zase o něco řečtější, zanedbanější a pomalejší.
Naše první kroky vedly do liduprázdné přístavní kantýny. Všechny nápisy byly pouze v řečtině, ani postarší pán za pultem na angličtinu moc nereagoval. Za skleněným pultem nás praštily přes oči jakési ruličky obalené tenkými nudlemi. Ptáme se, co to je a jestli je uvnitř maso, načež pán odpovídá „oukej“ a vlastnoručně nám ruličky vytahuje na talíř. Jako přílohu jsme si objednali misku s tzatzikami. Pán si stále něco brblal pod vousy, ale nerozuměli jsme mu ani slovo. Až po chvíli jsme pochopili, co nám asi chtěl říct. Z masových ruliček ve vypečené šťávě se nakonec vyklubala pěkná šlamastyka - chuchvalec domácích těstovin zalitý medem. Ďábelská kombinace cukru a česneku nás moc nepotěšila, alespoň nám na dlouhou dobu zahnala hlad.
Vydali jsme se na průzkum hlavního města Fry. Viděli jsme tu několik hotelů, obchůdků a restaurací s lidovými cenami, původní domky s úzkými uličkami, spoustu koček a na zdejší poměry také hodně stromů a zeleně. Centrem obce je pitoreskní přístav Bouka s dominantou modrobílého kostela Agios Spyridon. Sem mohou proplouvat jen malé loďky rybářů, kteří si po svém návratu suší sítě na okolních kamenných valech a svým čerstvým úlovkem zásobují blízké taverny.

Na řeckých internetových stránkách jsem se dočetl, že nedaleký ostrůvek ARMATHIA nabízí jedny z nejhezčích pláží ve Středomoří. Vím, že tohle říká kde kdo, ale že by tento ostrov dělal konkurenci samotné Apelle? To musíme zjistit!
Dopravu mezi Fry a ostrovem Armathia zajišťuje Goerge Manousos. Se svým lodním taxi jezdí však nepravidelně podle počtu turistů, proto je lepší se v případě zájmu domluvit předem přes internet. My jsme to neudělali a na ostrůvek jsme se toho dne dostali bohužel až v půl páté odpoledne. Cesta byla více než zajímavá. Malá bárka hnala ve větru a megavlnách jako o život a proudy vody během cesty dokonale osprchovaly celou posádku. O moc sušší nebyla ani cesta ke břehu. Na plážích Armathie není žádné molo, kam by loď mohla dosednout. Všichni lidé museli vyskákat do vody a přenést si své věci nad hlavou. Nicméně, vše nám vynahradil požitek z dokonalého azurového moře. Dlouhá pláž Marmara dostala svůj název od svých mramorových útesů, avšak ostrov proslul spíše těžbou sádrovce. Za dob největší slávy tu bývala dokonce jedna malá vesnice. V současnosti je ostrov neobydlený a byl vyhlášen chráněným územím. Zajímavostí je malé jezírko se slanou vodou, ve kterém žijí vzácní živočichové.
A jak tedy dopadlo naše srovnání s karpáthoskou Apellou? Každá pláž je jiná. Armathia oplývá divokou krásou a její zlatavé písky jsou omývány nádherným smaragdovým mořem, jež sahá daleko k obzoru. Přesto u nás vítězí Apella díky své rajské zeleni a siluetě vysokých hor.

Krásné pláže jsou i na ostrově Kasos. Za nejhezčí je považována zátoka Helatros na odlehlém jižním pobřeží. Nedaleko hlavního města se nachází hojně navštěvovaná pláž Emborio s bílým pískem a dvěma tavernami. Z vnitrozemských vesniček se nám nejvíce líbila Poli, zapomenutá dědina ve strmém svahu údolí s pestrobarevným kostelem Agia Triada. Hezká je i obec Panagia, kde se nachází 17 kostelů a kaplí. Šest z nich tvoří jeden celek – tzv. šestikostelí. Arvantochori byla původně vesničkou Albánců, nás příliš nezaujala. Nejrozlehlejší Agia Marina je taková „balkánská“ směs nových a starých domů. Na nádvoří místního kostela jsme zastihli přípravy na velké slavnosti, které se bohužel konaly až večer po našem návratu na Karpathos. Zbytek ostrova je pro nás prozatím utajen.
Je až s podivem, že na začátku 19. století žilo na ostrově desetkrát více lidí než dnes. Smutným mezníkem se stal rok 1824. Při povstání proti turecké nadvládě byla vyvražděna většina obyvatel včetně žen a dětí. Celý ostrov byl vypleněn do základů. Kasos se z této události nikdy zcela nevzpamatoval a dodnes zůstává periferií Egejského moře. Až v posledních letech dal turistický ruch obyvatelům nové možnosti. Na ostrově se hodně staví, přesto je velká část domů stále v troskách. Dalo by se říct, že Kasos je ostrovem, který umírá a zároveň ožívá.
Kasos není pro všechny. Kdekoho neoslní na první pohled. Jeho kouzlo je ukryté takříkajc pod povrchem a záleží na každém, zda ho objeví.

VE STOPÁCH SARIJSKÝCH PIRÁTŮ
Historie ostrůvku Saria je do dnešních dnů zahalena tajemstvím. Údajně se tu nacházelo velké starověké město. Od 10. století se stal ostrov baštou pirátů, kteří ze zátoky Palatia podnikali četné loupeživé výpravy po Egejském moři. Dnes už Sariu obývají pouze kozy, ovce a vzácní dravci. Většina pozemků je ve vlastnictví olympoských zemědělců, kteří sem čas od času přijedou zkontrolovat své příbytky a odebrat med ze včelích úlů (mimochodem, zdejší med je považován za ten nejsladší široko daleko).
Naše výletní loď zakotvila v křišťálových vodách zátoky Palatia. Vydali jsme se svižným tempem po vyšlapané stezce a s davem turistů v patách. Prošli jsme zeleným údolím a skalnatou soutěskou kolem jeskyní, kde dávní obyvatelé pohřbívali mrtvé, až do opuštěné vesnice Argos. Stavební prvky původních domů jsme měli ještě v živé paměti z folklorního muzea v Othosu. Dále cesta stoupá až k malé kapli Agios Zacharias, od které jsme shlédli celou zátoku z ptačí perspektivy.
Návrat stejnou cestou je trochu nuda, a tak jsme celou trasu seběhli s velkým náskokem před ostatními výletníky. Po krátkém osvěžení v moři se vracíme k našemu plážovému stanovišti pod tamariškem. Zjišťujeme, že jsme byli okradeni. Naší tašku s jídlem si přivlastnily drzé kozy, které s ní šustily jen 5 metrů od nás. Teeeda! Zbytky naší svačiny dojídáme na malé zídce, ale neodbytní tvorové stále nemají dost, pořád nás atakují svými kopyty a mlsnými čumáky. Ze situace nás vysvobodila až vedlejší německá rodinka, která se rozhodla udělat si na pláži piknik :) Všechny věci jsme raději rozvěsili na stromy a vydali jsme se prozkoumat severní a jižní návrší nad zátokou Palatia. Téměř nikdo sem nechodí, přitom se zde nacházejí velmi zajímavá seskupení budov s klenutými střechami , a to mnohem staršího data než zemědělské chatrče v Argosu. Stačí se jen rozhlédnout do kraje, jenž byl v dávných dobách domovem mnoha lidí, zatímco dnes je zemí nikoho. Netřeba velké fantazie, abychom si mohli představit, že tu dávní pastýři vyháněli svá stáda, tu kdysi stával ovocný sad a tu se lidé shromažďovali na bohoslužby. Ve starých domech už nebydlí piráti, nyní se staly útočištěm zdivočelého dobytka. Kamenné zídky už nechrání město před nepřáteli, dnes jsou pobořené a porostlé zelenými keři. Saria je jedno z mála míst, kde člověk neovládl přírodu, ale příroda zvítězila nad člověkem.
Moc nás mrzí, že jsme se nemohli zdržet déle, již po 4 hodinách naše loď Chrisovalandou vytáhla kotvu a zamířila zpět na náš domovský ostrov. Dozvěděli jsme se, že se k této lodi pojí jeden zajímavý životní příběh. Kdysi byla majektem muže, který s ní obstarával veškerou obživu pro svou rodinu. Při jednom z turistických výletů však prodělal infarkt a když loď doplula k pevnině, bylo již pozdě. Zanechal po sobě manželkou a tři děti. Žena zdědila loď, ale odmítla ji prodat nebo pronajímat. Dokázala se vzchopit, udělala si kapitánské zkoušky a dodnes pokračuje v rodinné tradici. Měli jsme čest tuto statečnou a milou paní poznat. V závěru cesty pohostila každého výletníka nakrájeným melounem.



Karpathos se mi navždy vryl do paměti jako ostrov rozrytý větrem a zalitý sluncem. Ostrov plný zážitků, milých lidí a nádherného moře. Je to ostrov, kde mi nechybělo vůbec nic.
Doteď mi nedává spát nedobytý vrchol Kali Limni, neobjevená část ostrůvku Saria, neprozkoumaný vrak lodi u Afiartis a neochutnané čerstvé ryby ve Finiki. Na Karpathos se jednou určitě vrátím. Lze jen doufat, že ještě dlouho zůstane takový, jaký je.

© na toto dílo se vztahuje autorský zákon, a proto není možné cokoliv z tohoto díla kopírovat a používat k jiným komerčním účelům.
Komentáře (33)
30.08.12 13:41 Pavlinka 007 (nepřihlášený uživatel) 62.129.57.***
Karpathos byl opravdu tak úžasný a dech beroucí. Díky moc za inspiraci. :o)
08.08.12 13:11 Pavlinka 007 (nepřihlášený uživatel) 62.129.57.***
Prostě BOŽSKÉ, jak cestopis, tak fotky - nádhera. Už teď jsem se zamilovala a za 2 dny letíme tímto směrem. :o)
21.08.11 18:58 tovicek
Nejkrásnější cestopis, který jsme tu zatím kdy četli-jak po stránce literární, tak obsahové. Díky Dani, inspiroval jsi nás, v úterý 23.8. vyrážíme směr Karpathos poznávat podobná místa jako ty, ale bez člunu:)
19.04.11 13:32 vholmanova
Zamilovala jsem se.. letošní dovolená už je zaplacená, ale příští rok chci jedině do tohoto ráje..
24.03.11 11:52 Lussy
..jsem nadšená, krásné fotky a k tomu skvělý cestopis, který jsem přečetla jedním dechem.. děkuju za inspiraci... :o)
08.01.11 09:20 Dan...
Moc děkuji všem, kteří komentovali, četli a třeba se i nechali inspirovat :) Jste mou motivací k další tvorbě.
16.12.10 12:07 Kreon
Výborné a nápad s člunem bravurní! Kolik je vám let, smím-li se zeptat? :-)
03.12.10 10:44 bedru
Nechávala jsem si komentář až na ukončení soutěže, protože jsem si myslela, že to bude gratulace k 1. místu, na které jsem tě tipovala. Lehce jsem se sekla, ale jen o fous. V příští sezoně bude myslím v Řecku pěkných pár nadšenců nafukovat čluny.
17.11.10 20:14 Matylda
Nádherné fotky. Možná by stálo za to, udělat z nich kalendář. Cestopis je skvělý. Snad se na tam někdy podívám. Dík moc .
08.11.10 16:11 HaninaN
Jsem nadšená! Autor mě donutil snít a dokázal mě plně vtáhnout do děje. Oceňuji vytříbený čistý a čtivý styl a k tomu jako bonus nádherné fotografie. Myslím si, že pro nadcházející rok mám ve volbě dovolené skoro jasno:), původně jsem chtěla zavítat na některý ze zelenějších ostrůvků Řecka. Ale nyní mě uchvátil Karpathos ! Ještě jednou děkuji a dávám pět hvězdiček!
02.11.10 14:38 stewoo
Krasny cestopis, klobuk dole... a niekedy pocas citania ak som sa zamyslal, tak ozaj... karpathos je fakt ostrovom na ktory sa treba este vratit.. tiez chvlalim a vysoko hodnotim fotografie, snad ti nejaky pako nenapise "ale takto to tam opravdu nevypadá,světlo je zcela jiné"... lebo "on" urcite nema ani pojem o miestach ktore si na ostrove navstivil/a ... drzim palce.
28.10.10 21:19 Irena
Nádhera,myslím,že tento bude velkým favoritem,držím pěsti a také děkuji za krásné vzpomínkové fotečky:))
27.10.10 17:33 Kusnirova
Výborné, přeju umístění hodně vysoko. Radana
26.10.10 14:39 aarak
Výborná práce, líbí se mi hlavně představení méně známých pláží a okolních ostrůvků.
23.10.10 13:43 Evulka
Velmi příjemné počteníčko a pokoukáníčko taky super
23.10.10 13:43 Evulka
Velmi příjemné počteníčko a pokoukáníčko taky super
23.10.10 06:51 tony2
Jeden z nejlepších letošních cestopisů. U mě je na bronzovém stupínku!
22.10.10 18:35 norika70
Super cestopis a zistujem, ze počas našej navštevy sme toho vela nestihli.....
22.10.10 08:30 23Lucka
Nějak nemám slov... Úplně perfektní! Moc děkuji za fotky z Kassosu, který jsme při naší návštěvě Karpathosu nestihli, a ostrova Armathia. o kterém jsem neměla ani tušení,.
21.10.10 19:56 Kačule
Nádherný cestopis a ty fotky!Velká naděje na výhru. Dávám plný počet.
21.10.10 12:43 Viktorie
Velmi hezky napsaný cestopis, jen malé doporučení - příště by bylo dobré si nejprve dát zkontrolovat gramatické chyby...není jich tam moc, ale ty, které jsou, trošku kazí celkový dojem.
20.10.10 22:11 Lucelle
Oooohlala, virtuozní dílko. Díky, autore :-)
19.10.10 17:59 rendamel
Jedním slovem -nááááááádhera-děkuji
19.10.10 06:21 zdenny
...Děkuju, je rozhodnuto, příští rok Karpathos, sním o něm již dlouho, ale toto dílo mě postrčilo v mém uvažování, nádherně napsaný cestopis a ty fotky vau
18.10.10 11:11 T.Bozzio
Výborný cestopis nadšených a odvážných cestovatelů.
17.10.10 12:16 manoulka
Tenhle cestopis patří k tomu nejlepšímu, co se zde objevilo. Čtivý, věcný i laskavý, poučný i plný romantiky, zážitkový i nasycený klidem čarovných zákoutí....Hodnotím velmi vysoko...
16.10.10 13:14 Ota Kinc
Jeden z nejlepších cestopisů, dávám plný počet.
15.10.10 20:06 obsach
Naprosto sqělýýýýý. P.S. Neměli byste příště dvě místa ve člunu ?
15.10.10 14:13 nudista
Nádherné souznění slova i obrazu, díky moc.
15.10.10 12:09 Mili
Nádhera, já už tisknu :-) i já bych ráda někdy jela na tento krásný ostrov, váš cestopis bude výborným průvodcem. Dík moc
15.10.10 10:41 Pucík
Vynikající cestopis i fotky. Ve svém žebříčku řadím, toto perfektní dílo, do TOP 3!!!
15.10.10 09:51 hesina
Jo, jo, jo, jste dobří,hodně dobří ! Chtěla bych mít vaše mládí a odvahu. Pasáž o plavbě na nafukovacím člunu mě nadchla stejně jako stať o okolních ostrůvcích. Děkuji za dobrodružné počtení. Váš cestopis bude jedním z těch,co si vytisknu.
15.10.10 07:57 anna112
Moc dobré!
Chystáte se napsat komentář jako nepřihlášený uživatel. U Vašeho jména bude zobrazena i IP adresa.
DeaSH
(opište bezpečnostní kód)
1. Komentář nesmí jakýmkoliv vulgárním způsobem urážet autora díla.
2. Nezpochybňujte komentáře od ostatních uživatelů.
3. Toto není diskuze. Chcete-li se na něco zeptat pište do DISKUZE.
4. Komentáře, které nesplňují pravidla budou vymazány.
 
˝Dan...˝ a jeho/jí aktivity
Cestopisy2
Galerie4
Videa1
Hotely1
Diskuze0
 
Greek Market
Booking.com
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním těchto webových stránek s tímto souhlasíte. Více informací