AJ LAJK SIFNOS

"Aj lajk Sifnos" řekl mi Kosta, majitel hotelu na jiném západokykladském ostrově, když mě vezl do přístavu. Mluvil o něm tak úžasně a zasněně (alespoň to na mě dělalo ten dojem, mluvil totiž anglicky a já neumím anglicky skoro nic), že jsem se na něj začala těšit ještě více. A to přesto, že jsem si do toho okamžiku myslela, že už se více těšit prostě nejde.
Když nastal den, kdy jsem měla - poté, co jsem už 2x během plaveb mezi západokykladskými ostrovy shlížela na přístav Kamares z horní paluby trajektu - konečně vstoupit na jeho půdu, moc přívětivě mě nepřivítal. Od rána zatažená obloha chvilkami spouštěla na zem i do vod Egejského moře drobný déšť. Odpoledne navíc začal foukat silný vítr. Tak silný a nepříjemný, že jsem podvečerní průzkum přístavu Kamares po necelé hodince vzdala a vrátila se do hotelu zvlhlá přeprškami a s pískem nejen v očích, ale i mezi zuby. Jízdní řád autobusů, který jsem stihla ze zasklené vitríny před cestovní kanceláří opsat, však vypadal na polovinu května více než nadějně. Zalezla jsem tedy s mísou zakoupeného ovoce do pelíšku k rozložené mapě a otevřenému průvodci a začala plánovat, co všechno musím vidět.

KLÁŠTERY, KOSTELY A KAPLIČKY

Sifnos, jeden ze 6 ostrovů tvořících západní Kyklady (Kea, Kythnos, Serifos, Sifnos, Kimolos a Milos), by bylo možné bez nadsázky nazvat ostrovem klášterů, kostelů a kapliček. Říká se, že jich je 365, jeden pro každý den v roce, což je na vcelku malý ostrov (cca 74 km2) číslo úctyhodné. Tyto nádherné stavby jsou však navíc postaveny na ještě nádhernějších místech. Navštívit všechny se asi málokomu podaří, připomenu tedy jen ty, které byste si v žádném případě neměli nechat ujít.

klášter Chrissopigis
ze 17. století nechybí snad na žádné pohlednici ostrova Sifnos. Stojí hrdě na malém skalnatém výběžku, spojeném s pevninou kamenným můstkem. Pohled na něj přes tyrkys Egejského moře a stěžně zakotvených plachetnic a jachet jednoduše bere dech. A spatřit na tomto místě východ slunce musí být zážitek na celý život.
Nejhezčí cesta k němu vede z rybářské vesnice Faros. Dojdete k němu za zhruba 40 minut (od zastávky autobusu ve Farosu). Do této doby je započten i čas přestávek využitých k fotografování či pouze kochání se pohledem na i přes moře a krátké odbočení ke kostelíku Aghios Charalambos , který cestou potkáte.
Ti, kteří neradi chodí, se k němu dostanou po silnici z Apollonie do Platis Ghialos (asi 1 km před Platis Ghialos odbočíte doleva).

kostel Panaghia Poulati
(postaven v roce 1871 a slavnostně otevřen v roce 1875) stojí na jiném úžasném místě obklopeném terasami s olivovníky a shlíží přes útesy na Egejské moře.
Dostanete se k němu po první (a zřejmě zatím jediné) značené cestě na Sifnosu. Cesta začíná v zatáčce pod centrální zastávkou autobusů v Artemonas a je značena červenobílými značkami s číslem 1. Ke kostelu podle nich dojdete za cca 50 minut. Zejména na začátku je však třeba dávat na každém rozcestí maximální pozor, protože značky jsou často umístěny až kus za rozcestím a nejsou vždy dobře viditelné.
Uprostřed chodníčku téměř u kostela jsem potkala hada, zvrchu hodně tmavého a dosti dlouhého. Co to bylo zač netuším, nestihla jsem ani vyfotit, tak jsem byla vyděšená (had byl ostatně nejspíš vyděšený taky). Doporučuji proto během kochání se úžasnou stavbou alespoň koutkem oka sledovat, kam šlapete.
Kratší cesta k tomuto úžasnému místu vede po útesech z Kastra. Stezka začíná kousek od větrných mlýnů pod Kastrem, ke kostelu se dostanete za cca 20 minut. Cestou potkáte na útesu kostelík Sotiras Maina.
I ke kostelu Panaghia Poulati je možné dostat se "v sedě", ať už na motorce nebo autem, po prašné ale celkem široké cestě. Od centrální zastávky v Artemonas se vydáte směrem na Cheronisos a po necelém 0,5 km odbočíte vpravo.

kapličku Epta Martyres (Sedm mučedníků)
další krásnou stavbu na ještě krásnějším místě najdete na skále pod Kastrem. Dostanete se k ní pouze po mnoha a mnoha schodech z Kastra.

klášter Panaghia Vrisis
jeden z historicky nejvýznamnějších klášterů na ostrově Sifnos, neúnavného strážce duchovní a kulturní tradice ostrova, najdete asi 1 km od obce Exambela.
Klášter Panaghia Vrisis (Panna Maria z fontány) nebo též Kyra-Vrysiani stojí na místě původního staršího kostela zasvěceného Panně Marii, kolem kterého bohatý obchodník Vasilis Logothetis - hluboce náboženský člověk - postavil v roce 1642 velký komplex budov. Tak byl kostel přestavěn na klášter, který hrál důležitou roli v životě a společnosti na Sifnosu více než tři století, a který funguje až do současnosti.
Uvnitř kostela je krásný ze dřeva vyřezávaný temblon, který zdobí nádherné ikony. Jsou tu i jiné pozoruhodné ikony, mohou být z konce 17. nebo počátku 18. století.
V klášteře je rovněž muzeum církevních tradic a umění. Alespoň to tvrdí průvodce Siphnos - The brilliance of Apollo od vydavatelství Toubis (pouze řecké a anglické vydání). Mě se podařilo vetřít pouze dovnitř areálu klášterních budov za 2 chlapíky, kteří odtama odváželi nějaký nábytek, klášter byl zřejmě uzavřený. V měsíci květnu je ostatně převážná část muzeí a expozic uzavřená a netýká se to jen ostrova Sifnos.

kostel Aghios Konstantinos
u centrální autobusové zastávky v Artemonas určitě nepřehlédnete, i když první, co spatříte po vystoupení z autobusu, jsou přetékající kontejnery u zdi kostela. Kostel Aghios Konstantinos je trojlodní bazilika, jediná svého druhu na celém ostrově. Uvnitř uvidíte kromě jiných i ikonu Panny Marie s dítětem, pocházející pravděpodobně z konce 16. století.

kostel Aghios Ioannis
stojí na nejvyšším místě Ano Petali (spojující Artemonas a Apollonii). Do hledáčku objektivu ho dostanete jen s obtížemi (všudypřítomným drátům se nevyhnete), nabízí se však od něj nádherný výhled na okolní vesnice.

kostelík Panaghia Ouranophora (nebo Panaghia Gheraniofhora)
v Apollonii také stojí za návštěvu. Naleznete na něm datum 1767, kdy byl zrekonstruován. Postaven byl pravděpodobně na troskách starověkého Apollónova chrámu ze 7. století př.n.l., jehož některé fragmenty byly na stavbu použity.

katedrála Aghios Spyridon
která byla přestavěna v roce 1901, je dominantou Apollonie. Podle některých připomíná krabici od dortu, do hledáčku fotoaparátu se mi ji však nepodařilo natěsnat.

CHORA

Ale to už jsme se dostali k hlavnímu městu. Na Sifnosu nenajdete klasickou Choru jako na většině Kykladských ostrovů. Od roku 1836 je hlavním městem ostrova obec Apollonia, která se skutečně nachází v geografickém středu ostrova. Dnes však již nepoznáte, kde Apollonia začíná a kde končí. Součástí jednolitého celku jsou (bráno od severu na jih) obce Artemonas, Ano Petali, Apollonia, Katavati a Exambela. Mírně stranou pak najdete Kato Petali, které se asi brzy stane součástí tohoto "souměstí" stejně jako Aghios Loukas. Brouzdání dlážděnými uličkami je však stejně okouzlující jako procházky klasickými Chorami. Najdete tu vedle neuvěřitelného množství kostelů a kapliček (k převážné části z nich se mi nepodařilo přiřadit ani jméno) také spoustu typicky kykladských zákoutí a motivů. Hotely, hotýlky, taverny i taverničky, pekařství, obchůdky se suvenýry i minimarkety jsou samozřejmostí.

KASTRO

Pokud se vám však přeci jen stýská po spleti středověkých uliček, je tu Kastro, do roku 1836 hlavní sídlo ostrova. Najdete ho na východní straně ostrova, na vrcholu strmé skály s úžasným panoramatickým výhledem na moře, 3,5 km od Apollonie. Život jako by se tu zastavil kdesi ve středověku, ten pocit však jistě znáte.
Existence osídlení na tomto místě již od pravěku je doložena nálezy archeologických vykopávek. Současné Kastro, postavené na troskách starobylého hlavního město Sifnos, si dodnes zachovává rysy benátské pevnosti. Bylo postaveno s ohledem na terén a má čistě obranný charakter. Jeho vnější obrannou zeď tvoří stěna středověkých domů jen s několika málo otvory pro brány, u kterých byli stálí strážci, kteří sledovali vstup dovnitř i ven. Největší a nejbohatší domy byly v centru obce ve vnitřním kruhu, zatímco vnější obranný kruh byl tvořen domy těch chudších. Mnoho domů je zdobeno původními benátskými erbovními znaky a fragmenty starověkých sloupů.
Z dlážděných cestiček na úplném vrcholku Kastra vám zcela jistě neunikne pohled na kapličku Epta Martyres a zatoužíte zdolat to množství schodů, abyste si ji mohli prohlédnout zblízka.
Na úpatí skály Kastro je jeho malý přístav Seralia. Byl to kdysi velice činný obchodní přístav, dnes je však prakticky neobydlený. Malá zátoka je využívána jen k plavání a opalování, je tu maličká písečná pláž, můžete si tu též vychutnat v jedné ze dvou ouzerií plody moře nebo jiné řecké jídlo. Máte tak skvělou možnost vychutnat si jídlo a zároveň sledovat, jak vaše starosti odplouvají s vlnami na moře.

"VYSOKOHORSKÁ" TURISTIKA

I tu je možno s troškou nadsázky na Sifnosu provozovat. Sifnos je ostrov poměrně hornatý a 4 jeho nejvyšší vrcholky zcela určitě stojí za to, abyste je pokořili. Jako cílovou odměnu najdete na každém z nich klášter, kostel či dokonce archeologickou lokalitu.
Již při vplutí trajektu do zátoky v Kamares si jistě povšimnete vysokánských útesů, na jejichž vrcholku jsou vidět dvě stavby. Na levém malinko nižším vrcholku stojí ve výšce 463 m klášter Profitis Ilias Troullakiou, napravo pak ve výšce 490 m klášter Aghios Simeon. Zapomeňte na to, že byste snad lezli nahoru z Kamares, i když by to pochopitelně pravděpodobně šlo. Lépe je však vyrazit autobusem z Artemonas do Cheronisos a nechat si zastavit zhruba v polovině cesty v obci Troullaki. Odtud vede mnohem příjemnější cesta.
Jako první se po cestě naskytnou strmé kamenité serpentiny ke klášteru Profitis Ilias Troullakiou. Cesta je malinko náročnější, nahoře však budete odměněni nejen možností prohlédnout si klášter, ale zejména úžasným panoramatickým výhledem na Kamares. Dolů na asfaltku se můžete vrátit stejnou cestou a pokračovat po ní dále na Aghios Simeon, nebo se můžete pokusit najít v kosodřevině na mapě zakreslenou stezku, která by měla cestu zkrátit. Záměrně píšu MĚLA, jelikož má zkušenost byla zcela jiná. Kosodřevinou totiž zcela určitě mnohem častěji než turisté putují kozy a těm je zhola fuk, kudy vede "turistická" stezka. A jelikož chybí jakékoliv značení, sešla jsem někde ze správného směru a zkratka tak byla nakonec mnohem delší.
Nakonec se mi přeci jen podařilo dostat dolů na asfaltku a pokračovat po ní až ke klášteru Aghios Simeon. K mému zděšení vede až nahoru širokánská nová silnice, která ovšem mnohde přetíná původní "turistické" stezky, které je pak velice těžké najít. Já to po zkušenostech v kosodřevině raději nezkoušela a naštvaně jsem šlapala nahoru po silnici. V areálu kláštera Aghios Simeon mě však naštvanost rychle přešla, jelikož výhledy dolů na Kamares, silnici vedoucí až do Apollonie a na sousední vrchol s klášterem Profitis Ilias Troullakiou jsou naprosto úžasné.
Zpátky do Kamares jsem zvolila asfaltku, po které je možné dostat se nahoru přímo z Kamares, to jen jako informace pro motorizované. Docela snadno se vám však může stát, že nedojedete. Cestou jsem totiž natrefila na bagr, který do silnice udělal napříč díru pravděpodobně na rouru pro odvodnění. Za pomoci dělníků se mi díru podařilo úspěšně překonat a pokračovat dále. Motorizovaní by však měli problém, neboť ani ze strany od Troullaki ani od Kamares nebylo nikde ani nejmenší upozornění na uzavření cesty.
Dalším z nejvyšších vrcholků je Aghios Andreas, na němž se ve výšce 427 m nachází nejen stejnojmenný kostel , ale také rozsáhlé archeologické naleziště z doby bronzové. Doporučuji zcela proti logice využít k návštěvě pondělí, kdy mají zavřeno. Na hlavní bráně, která byla pochopitelně zamčená, je totiž spousta zákazů, včetně zákazu fotografovat. Nahoře u kostela je však malá branka, která byla otevřená, a tak jsem se po areálu procházela zcela sama bez zvídavých očí hlídačů a mohla fotit do aleluja. Nahoru na vrchol vedou kameny vydlážděné serpentiny začínající asi 2 km od Katavati po silnici směrem na Vathi. Cesta nahoru je dobře znatelná, i když poněkud namáhavá. Nahoře vás jako odměna čeká nejen kostel a archeologické naleziště, panoramatický výhled na Apollonii a okolní obce i Kastro , ale také, v případě dobré viditelnosti, výhled na ostrovy Syros, Paros, Ios, Folegandros a Sikinos.
A ještě informace pro lenochy. I sem se dá dostat z druhé strany autem nebo na motorce, stačí pokračovat po silnici na Vathi a po cca 1 km od začátku pěší cesty na vrchol odbočit vpravo. Novou cestou se dostanete ke druhé bráně archeologického naleziště. Pak ovšem je třeba nejezdit v pondělí, neboť byste museli celý areál obejít, abyste se dostali k otevřené brance u kostela Aghios Andreas.
Kam se však lenoši zcela určitě nedostanou je nejvyšší vrchol ostrova 682 m vysoký Profitis Ilias. Nahoru vede kameny vydlážděná sporadicky i šipkami značená stezka, která začíná kousek od kláštera Firoghia jižně od Katavati směrem na Kamares.
Profitis Ilias se po celou dobu mého pobytu zejména v poledních a odpoledních hodinách halil do mraků, jak se na nejvyšší vrchol ostrova zřejmě sluší. Já si pro jeho zdolání vybrala poslední den před mým odjezdem z ostrova, a jak jsem měla záhy zjistit, den nejhorší. Přestože ráno bylo nebe zcela bez mráčků, později mraků přibývalo až se zatáhlo úplně. V dálce se ozývalo hřmění, ale já vytrvale šlapala nahoru, kousek přede mnou francouzská turistka, jinak nikde ani živáčka. Sporadické krápání, které nás zhruba od poloviny cesty provázelo, kousek pod vrcholem přešlo ve slušný lijavec, bouřka se přiblížila a viditelnost se zmenšila na několik kroků. Vězely jsme obě v mraku. Francouzka se s hrůzou v očích otočila a vydala se zpět. Já řešila dilema. Jsem nějakých 15 minut pod vrcholem, zatímco cestou zpět mě čeká více než hodinová cesta kosodřevinou bez možnosti úkrytu po nyní navíc mokrých kamenech. Rozhodla jsem se možná proti zdravému rozumu, ale to jsem neřešila. Mám-li odejít z tohoto světa úderem blesku, nejspíš se tak stane. Vypnula jsem mobil, strčila ho do batohu a doufajíc, že fotobatoh je dobrým izolantem pro případ bouřky jak pro fotovýbavu tak pro mobil, jsem pokračovala v cestě na vrchol. Nahoře mě nevěřícným pohledem uvítalo zmoklé stádečko koz. Klášter Profitis Ilias Psilos měl podle mých předpokladů hromosvod a tak se moje strachy zrychlené srdíčko částečně zklidnilo. V areálu kláštera jsem navíc našla cosi jako jídelnu, kde jsem se nejen převlékla do suchého, ale dokonce si udělala i kávu, k čemuž mě vybízel v pěti jazycích psaný list papíru připevněný na dvířkách z jakési kuchyňské linky zavěšené na zdi jídelny. Uvnitř jsem našla kávu, cukr, džezvu, hrnečky i lžičky, malý vařič stál dole na zídce. A sirky? Konečně jsem mohla použít krabičku, kterou mám neustále v batohu. A tak jsem u kávičky a cheese pie (ten jsem měla v batohu), pomalu schnouc, čekala na lepší počasí. Nakonec přeci jen přestalo pršet, bouřka odešla někam do dáli a čím níže jsem sestupovala, tím lepší byla viditelnost. V Kamares prý nespadla ani kapička.
Jinak co se turistiky na Sifnosu týče, cest je mnoho, veskrze jsou však neznačené. Kromě výše zmíněných výjimek jen sporadicky natrefíte na značení ve formě červenou nebo modrou barvou namalovaných koleček a puntíků na kamenech. Přestože jsem zvyklá chodit v Řecku podle mapy a měla jsem s sebou mapu od Anavasi, které jsou jednoznačně nejlepší, nejednou jsem sešla z cesty nebo se vyloupla někde úplně jinde, než jsem původně zamýšlela. To si však nestěžuju, o to to bylo dobrodružnější, píšu to tu jen jako upozornění na možné problémy.

KDE SE UBYTOVAT

Sifnos prý navštěvuje movitější klientela, potkávala jsem zejména Francouze, každopádně ubytování je tu docela drahé. Navíc tu není zvykem, aby majitelé hotelů čekali na případné zákazníky v přístavu.
Většina se tedy zřejmě ubytuje v přístavu KAMARES. Není to špatná volba. Je tu slušná pláž, spousta obchůdků, taveren, taverniček, minimarketů, pekařství, cukráren - skoro dost jich však bylo v květnu ještě zavřených, navíc ty otevřené otvíraly ráno nejdříve v půl deváté. Čekají vás tu pěkné výhledy na západ slunce , skvělá možnost pro fotografy na kamenitém břehu ve čtvrti Aghia Marina lovit vlny na dlouhý čas. Největší výhodou je pak přístav - nemusíte se složitě přepravovat při příjezdu nebo odjezdu.
Pokud však hodláte využívat k prozkoumávání ostrova místní autobusovou dopravu, jednoznačně doporučuju ARTEMONAS, kde je cosi jako centrální autobusová zastávka. Vyjíždějí odtud autobusy do Kamares, Vathi, Platis Ghialos, Faros a Cheronisos. S výjimkou Cheronisos jezdí všecky autobusy přes Apollonii, z Apollonie pak jezdí autobusy do Kastra. Jedete-li z Kamares do Artemonas, nevystupujte hned, autobus totiž mnohdy pokračuje přes Faros do Platis Ghialos. Týká se to května, v sezoně vše může být jinak.
Mnozí jezdí do Řecka za mořem a koupáním, i pro ty je Sifnos dobrou volbou. Pláže jsou tu povětšině písčité. Chcete-li z hotelu vyběhnout přímo do vody a z vody pak do hospůdky, chcete-li se večer dobře bavit, pak je nejlepší volbou PLATIS GHIALOS. Odtud vyplouvají v sezoně též oblíbené plavby lodí kolem ostrova. Nesmí vám však vadit hluk a to, že hotely se často nachází přímo na pláži.
Pro ty, co mají raději klídeček a romantiku, bych doporučila FAROS nebo VATHI. Jak to vypadá v CHERONISOS netuším, bohužel už na něj nezbyl čas.
Jak na náměstí v Apollonii tak v Kamares najdete skvělou cestovní kancelář Aegean Thesaurus, kde dostanete "čerstvé" jizdní řády autobusů i trajektů, které se mimo sezonu často mění. Turistický balíček za 2 €, který je tu k mání jak zmiňuje turistický průvodce Řecké ostrovy od vydavatelství Rough Guides, mě však zklamal. Jízdní řády autobusů i trajektů jsem si opsala z vitríny před kanceláří, informace o ostrově chyběly a místo průvodcem avizované přesné topografické mapy jsem dostala vlastně reklamní mapu v měřítku 1:50 000, kterou na jiných ostrovech často dostanete zdarma.

TRADICE

Sifnos se vyznačuje dlouhou tradicí keramické výroby (již od 3. století př.n.l.), keramické dílny i obchůdky s keramikou najdete na každém kroku, mnoho z nich je otevřených i mimo sezonu. Ostrov je mimo jiné vyhlášený i místní kuchyní, spojenou právě s keramickou výrobou, zdejší specialitou jsou prý výtečné zapékané pokrmy. V cestovní kanceláři Aegean Thesaurus si můžete zaplatit kursy vaření. Místní keramika mě však nijak moc nezaujala, je na můj vkus trochu moc barevná a do mého interieru se prostě nehodí. No a zmiňované zapékané pokrmy jsem nějak neměla čas ochutnat. V místech, kde jsem se převážně pohybovala jsem potkávala i živou duši jen sporadicky, natož pak tavernu. A večer jsem se vracela do hotelu natolik unavená, že už chyběla síla k návštěvě taverny. Navíc jsem přeci musela naplánovat trasu na další den a mapa se v taverně opravdu jen velice špatně studuje.

ZÁVĚREM

jen pár slov. Nikdy nezapomenu na vplutí trajektu do kaldery Santorini a můj slzami štěstí zmáčený splněný sen, dodnes se mi při vzpomínce derou do očí slzy dojetí a ráda bych si to ještě někdy zopakovala. Nikdy nezapomenu na chvilky úžasného klidu v duši, když jsem seděla při západu slunce pod větrnými mlýny a dívala se na Malé Benátky v Choře Mykonos. Nikdy nezapomenu na úchvatné ticho a spoustu květů v uzounkatých a zcela prázdných uličkách Chory Ios, kde jsem potkávala jen kočky, chlapíky s kbelíky s bílou barvou a chlapíky s kbelíky s modrou barvou. Nikdy nezapomenu na ostrůvek Iraklia, malinkatý ráj pro turisty s úžasně značenými cestami i krápníkovou jeskyní, kde můžete chodit v květnu zcela nazí, protože mimo sezonu se pravděpodobnost, že někoho mimo obydlené obce potkáte, rovná nule. Pokud bych si však měla vybrat jen jediný ostrov, byl by to Sifnos. Je toho ještě tolik, co jsem na něm nestihla prozkoumat. Kdyby mi to někdo nabídl, klidně budu pomáhat značit turistické cesty pro podobné šílence, jako jsem já. A tak říkám trochu neoriginálně slovy Kosty: AJ LAJK SIFNOS.