Na úvodní stránku
Napsat vlastní cestopis
Fotogalerie
Videogalerie
Recenze hotelů a apartmánů
Recenze míst
Recenze taveren
Diskuzní fórum
Přihlášení
Jste nepřihlášen
OnLine: 3 | 45
Melissa travel
Ochrana osobních údajů
© 2002 Řecko a řecké ostrovy

Santorini - vidět a....

Autor:
Zařazeno:
Santorini
Napsáno:
20.06.10 20:24
Fotografií:
50
Přečteno:
10744
Soutěž:
2010
Tisknout cestopis
Doporučit přátelům
Dnes 19:50
15 °C
Skorojasno
Z, 3.6 m/s
Na dovolenou obvykle jezdíme až na konci září do Řecka. Letos mě však napadlo, co kdybychom zkusili pro změnu přelom květen/červen a někam jinam. Marcela, unavená z práce, vřele souhlasila. Počátkem května jsem začal na netu hledat zájezdy německých cestovek. Líbilo by se mi Lanzarote či Gran Canaria. Nabídka byla za poměrně velmi nízké ceny s odletem z Vídně (jsme z Ostravska). M. se na to natěšila a začala se chystat. Nic jsem však neobjednával a čekal dál.
Výhodné zájezdy na Kanáry postupně mizely. Začal jsem být lehce nervózní. M. dotírala ať už něco rychle objednám v pro nás vhodném termínu (tady byl menší problém, že v přesně našem termínu byly zájezdy dražší, zatímco o pár dnů okolo zase levnější). Zkusil jsem i jinde a vypadl na mne LM zájezd s českou CK na Santorini za celkem nečekaně levnou cenu. Řekl jsem o tom M., ale ta nejdřív odmítla. Vnitřně se už naladila na Kanáry. Něco pro ni rychle změnit je těžký problém. Nechal jsem to chvíli vyhnít. Dle očekávání po pár dnech M. sama přišla a řekla, že Santorini byl vždycky její sen a ona nikam jinam nechce. Začala zase dotírat, že to musím rychle objednat. Chvíli jsem odolával – co kdyby se objevila ještě výhodnější nabídka. Nakonec jsem tlaku podlehl a objednal. Později se jako vždy ukázalo, že jsem měl pravdu a výhodnější nabídka se samozřejmě objevila a to jak na Kanáry, tak i na Santorini. Nicméně i tak to pořád bylo docela výhodné. Takže rozhodnuto, objednáno, do odletu zbývá zhruba 10 dnů.

Den nultý a první, 31.5.-1.6.
Jsme ještě v práci. Balím to dřív a natěšeně jedu domů. Odlet máme až v 5 ráno (1.6.). Je tedy dost času se dobalit (nicméně vše už v předstihu sbaleno). Po osmé večer v poklidu vyrážíme s obrovskou časovou rezervou směr letiště Praha. Nacházíme domluvené mimopražské parkování a krátce před 2 hodinou jsme už na letišti. Vše probíhá hladce, přesně ve 4:55 odlétáme. Celou dobu je pod námi zamračeno. Začínám být lehce nervózní z počasí. Dle předpovědi se má zhoršit i na Santorini (u nás trvale leje a slunce nebylo vidět tři týdny).
Po přistání nás ovane vlhký a nepříliš teplý vítr. Je zcela zamračeno. Říkám si, no nazdar, to to pěkně začíná. Obligátní rozvoz a ubytování. Bydlíme v Kamari v malém hotelu kousek od pláže. Pokoj docela malý, s balkónkem s výhledem do ulice a na moře. Dle recenzí však víme do čeho jdeme, počítali jsme s tím. Takže spokojenost. Na uvítanou dostaneme hned snídani. Po snídani jdeme prozkoumat nejbližší okolí a supermarkety. Cestou se náhodně v jedné půjčovně ptám na cenu auta. Matiz na 5d 125€, hned nabízí slevu na 110€. Prozatím to necháváme být, uvidíme. Mezitím se k naší radosti krásně vyčasilo a sluce začíná pálit. Kousek vedle je pivní bar . Usedáme, dáváme si první Mythos. Majitel se ptá odkud jsme, hned vyslovuje jméno Mirka (naše delegátka). Říká, že jako hosté máme volně k dispozici internet (ten však nepotřebujeme). Neomylným instinktem jsme trefili na hospodu, kam nám posléze bylo průvodkyní doporučeno chodit na internet. Osvěženi cestou zpět v tom dle nás nejlepším supermarketu (COOP) kupujeme vodu a pivo.
Je poledne, slunce vystoupalo na vrchol – jde se na pláž. Jdeme (dle rad zde) až nakonec pod skálu. Jsme unaveni po probdělé noci, zdá se nám to poměrně daleko. Sedáme si do stínu pod borovici. Zapomněli jsme si na pokoji boty do vody, černý písek pálí jako čert. Dnes jsou hodně velké vlny. M.jen smočí nohy a vrčí, že moře je studené. Já se přece jen odhodlám skočit do vln. Mě se zdá moře nečekaně teplé, zcela srovnatelné s teplotou v září (jak jsme zvyklí). Poleháváme na pláži, klimbáme, doháníme probdělou noc. V pozdním odpoledni se vracíme zpět.
Večer je ještě mladý, proto navrhuji, abychom si zajeli autobusem do Firy. M. nejprve opáčí „cože?“, pak ale kupodivu moc neprotestuje. Jdeme tedy otestovat místní dopravu. Funguje výborně. Po sedmé hodině přijíždíme do Firy. Z autobusového „nádraží“ jdeme nahoru k okraji kaldery. Jsem zvědav co to se mnou udělá. Tady hned při prvním pohledu je mi jasné, že jsme na Santorini prostě museli jet. Ten pohled do kaldery a na Firu na úbočí je úchvatný, nedá se zapomenout . Koho to nechá zcela chladným je asi zbytečné, aby vůbec někam jezdil. Fotím a filmuji jako blázen.
Pak jdeme uličkami podél hrany kaldery. Obdivujeme nádherný výhled dolů, na rozsvícené hotely na úbočí a vůbec do dálky. Cestou se otevírají ještě mnohem hezčí výhledy, než byl ten první. Když se dost nabažíme výhledů, ozve se hlad. Taverny s výhledy na kalderu zavrhujeme (jsou přeci jen cenově trochu jinde i když to zase není tak strašné), jdeme do centra. U hlavní cesty nacházíme tavernu, která nabízí kompletní rybí menu pro 2 za 19€. Sice nás odrazuje, že tam nikdo není, ale hlad vítězí. Ouha, je to chyba. Jídlo nás sice zasytilo, ale jinak opravdu nebylo nic moc a to včetně obsluhy (později jsme kolem této taverny různě projížděli ještě několikrát a vždy byla zcela prázdná). Poučeni, že takto již nikdy, jdeme na autobus. Potmě jedeme zpět do Kamari. Zde, neznajíce systém zastávek, vystupujeme o zastávku dříve a musíme jít po pobřežní promenádě asi 1 km pěšky. Nicméně nevadí, alespoň jsme poznali promenádu a její ruch v noci.

Den druhý, 2.6.
Po obloze se honí lehké mráčky. V 10:15 máme mít obligátní schůzku s delegátkou. Nečekám sice nic objevného, avšak co kdyby. V určený čas se nás schází v taverně Alexis asi 40. Dostáváme uvítací drink (co kdo chce) a už to začíná. Dle očekávání se nic nového nedozvídám, nicméně delegátka se snaží, v takovém počtu lidí a průběžných malicherných dotazů to není snadné. Asi po hodině a půl (!) se dostává k výletům. Zjišťuji, že ten, na který chceme jet (ostrovy Kameni a Thirassia) dává za 30€. Mám z netu a z místní pochůzky zjištěno, že místní cestovky ho nabízí za 29€, tudíž cena navíc 1€ za český výklad a organizaci mi připadá víc než přiměřená. Rozhodujeme se, že ho koupíme. Delegátka však pokračuje v dalších nabídkách výletů a jiných pro nás zbytečnostech, proto asi po 1 a ¾ hodině (!) odcházíme.
Protože by mělo být vhodné počasí navrhuji uskutečnit plánovaný pěší pochod Fira-Oia podél kaldery. Má to být túra asi 10 km na 3-4 hodiny. Přesto, že je již odpoledne by to tedy mělo být zvládnutelné. Chytáme autobus do Firy v 12:50. Do Firy přijíždíme ve 13:15. Ve stánku hned u aut.nádraží kupujeme mapu (modrou 1:40000 od Anavasi za 5€). Je podrobná, je v ní dokonce i přesně rozepsaná naše zamýšlená túra.
Vyrážíme. Jdeme uličkami podél hrany kaldery do Firostefani a Imerovigli. Vyjasnilo se, je úplně modro. Výhled do kaldery je ve dne za plného slunce zase poněkud jiný než včera vpodvečer a snad ještě více uchvacující . Bloumáme velmi pomalu. Obdivujeme nejen výhledy, ale i architekturu, bílomodré domečky, kostely, apartmány a hotely zavěšené po úbočí dolů do kaldery. Jsou zde i krásné luxusní apartmánové komplexy s privátními bazény na okraji kaldery, zejména ve Firostefani a v Imerovigli . Je to až neskutečné. Do Imerovigli ke kapličce (jméno neznám) nám to trvá téměř dvě hodiny a to jsme ještě mnoho neušli. Od kapličky vede odbočka k bývalému hradnímu sídlu a hl.městu Skaros (bylo obydleno až do 17.století) . Dnes už z něj prakticky nic nezbylo. Vede k němu dlouhá řada schodů dolů, pak kousek nahoru. Je teplo, M. se na to necítí, ale já tam musím jít a tak odbíhám. Ze Skarosu je neskutečně nádherný (zase jiný) výhled na kalderu, Firu, Imerovigli, na druhou stranu na Oiu, na ostrovy Kameni,Thirassii. Na úbočí pod Skarosem je ještě krásný kostelík Theoskepasti . Nemám však už síly, i čas pokročil, proto ho jen fotím shora.
Odbočka ke Skarosu mi nakonec zabere ¾ hodiny. M. šla napřed. Když se vysílený vrátím na původní cestu, zabloudím, musím se ptát jak dál. Nakonec chytám správný směr a na konci Imerovigli doháním M. Cesta s výhledy pokračuje dál přes nějaké malé středisko s několika hotýlky či apartmány, pak pokračuje do kopce ke kostelíku Profitis Ilias. Kousek před ním je taverna s překrásným výhledem. Neodoláme a usedáme. Dáváme si orosený Mythos. Majitel je starý řek, který snad neumí ani slovo anglicky. Jsme zde sami. Zpocení a vysílení vychutnáváme skvělé pivo. Požádám majitele a ten nás fotí na jeden z mála společných snímků. Nádherná chvíle (nemyslím to foto).
Vzpomínáme si na zamýšlený výlet na ostrovy. Voláme delegátce. Volá M. z mého mobilu. Dle mě prostá objednávka se mění v dlouhý rozhovor většinou o ničem. Nechci vidět tu sumu na účtu. Nicméně výlet je nakonec domluvený.
Bohužel čas se krátí, musíme dál. Přes vrchol s kostelíkem Profitis Ilias cesta pokračuje dolů . Jde se kus po lávovém štěrku, docela to ujíždí. Po asi 15-20 minutách se dojde na hlavní cestu mezi Firou a Oiou. Po ní se musí kousek jít. Po asi 300m u kiosku označeného „Kantina“ odbočuje z cesty vlevo oslí stezka (na mapě doslova napsáno „donkey path“). Dřevěná šipka zde hlásá „Oia 60´ “, uvidíme. Cesta k naší nelibosti poměrně prudce stoupá k poslednímu vrcholu. Po asi 25 minutách stoupání docházíme na vrchol ke kapli Psilos Stavros. Je odsud nádherný výhled na východní část kaldery s barevnými útesy . Také vidíme dole pod sebou na dosah náš cíl - Oiu.
Filmuji a fotím ostošest (je teprve druhý den a už mám téměř 200 snímků, což je jinak průměrná dávka za celou dovolenou, to hovoří samo za sebe). Krátce odpočíváme (hlavně M.). Pak s vidinou cíle sestupujeme do Oi. Ke konci cesty opět neskutečné pohledy na bílé domečky visící dolů do kaldery. Úžasné, nádherné. Do Oi docházíme až po sedmé večer. Abych trochu poškádlil M. nadhazuji, že když už je tak pozdě, mohli bychom počkat na vyhlášený západ slunce. Bohužel M. už nemá pro legraci žádné pochopení. Takže někdy později.
Hledáme autobusové nádraží, je téměř na konci Oi. Doklopýtáme tam, M. se zhroutí na lavičku a čekáme na autobus do Firy. Přijíždí asi po 10 minutách, s přestupem přes Firu dojíždíme do Kamari.
Po návratu asi ve 21:30 přemýšlíme co s večeří. Hlavně nikam daleko. Hned po zabočení na pobřežní promenádu nás odchytí náhončí z taverny Sea View. Že prý mají skvělé kleftiko a rychlou obsluhu (nakonec to první byla pravda to druhé už méně). Zmoženi odmítáme přemýšlet dál. Také vidíme , že taverna je plná. Usedáme ke stolku hned u pláže. Dáváme si řecký salát, já zmíněné kleftiko. M.zkouší stifado. Náhončí nelhal. Vše bylo na rozdíl od včerejška naprosto vynikající, proto nám ani mírně vyšší cena nevadí. Zcela odpovídala kvalitě.
Kdybych měl dnešní túru zhodnotit, asi bych řekl, že je sice dlouhá jen 10km a měla by trvat 3-4h. Nám při pomalosti M., se vším kocháním a zastávkami trvala hodin šest. Bylo to však nádherných 6 hodin, na které určitě v životě nezapomeneme. Kdo můžete, určitě tuto cestu nevynechejte. Zaručeně vás nezklame. Pevné boty a dostatek vody s sebou.

Den třetí, 3.6.
Po včerejší túře jsme tušili, že nám nebude do skoku. Naplánovali jsme si odpočinkový den. Slunce krásně svítí, je modro. Jdeme otestovat místní pláž. Bereme si lehátka (6€) a při četbě detektivek zde vydržíme až do večera.
Večer jdeme najít místo srazu na zítřejší výlet na ostrovy. Obcházíme také místní supermarkety. Zjišťujeme, že asi opravdu nejlepší (alespoň co se týče cen) je ten, na který jsme narazili hned první den (COOP).
Ohlížíme se také po autě na zbývající dny. Navštěvujeme půjčovnu z prvního dne, která se nám zdála příhodná. Tentýž mladík nabízí Matize na 5dnů za 125€. Opáčím, že ho nabízel za 110€. Říká že bohužel. Chvíli váhám. Pak se rozhoduji zkusit nabídku delegátky, která bydlí hned naproti. Je doma, hovoříme s ní. Nakonec nám zamlouvá Matize za 115€ s plným pojištěním a její případnou asistencí. Věřím, že to šlo určitě pořídit někde i levněji, avšak moc to neřeším. Na základě zkušeností se mi to jeví přiměřené.
Na večeři jdeme zkusit jednu tavernu na náměstí v Kamari (tu s modrými židlemi). Chválili ji angličané v tripadvisoru. Skutečně,je moc dobrá a i levnější. Angličané nelhali.

Den čtvrtý, 4.6.
Je polooblačno. Jedeme na výlet na ostrovy Nea a Palea Kameni a Thirassia. V 10:30 se shromaždujeme u kostela Agios Nektarios. Jedeme do přístavu Athinios. Serpentiny dolů do přístavu jsou zajímavé, pohledy na strmé úbočí kaldery nádherné. Ti ze spolucestujících, jež doposud neopustili Kamari, jen vzdychají. Poprvé totiž na vlastní oči vidí, na jaký že to vlastně ostrov přijeli.
Asi 25 min plujeme na ostrov Nea Kameni. Ten vznikl teprve nedávno (cca před 300 lety) a je činnou sopkou. Já jsem na sopky vysazený, takže se mi tady moc líbí. Pěšky se vystoupá kolem několika kráterů svědčících o erupcích z nedávné doby až na vrchol. Odtud je pěkný výhled na Santorini a okolní ostrovy . Zde si lze udělat představu, jak bylo Santorini původně velké a jaká to musela být erupce, která ho rozmetala.
Bohužel na můj vkus je zde strašně moc lidí – přijelo několik lodí současně – a málo času. Nezbytná daň za hromadné výlety. V plné sezoně si to neumím představit. Po 1 ½ hodině odplouváme k horkým pramenům na Palea Kameni. Zde již kotví jedna loď. Když vidíme to masové šílenství lidí plavajících od lodi do zátočinky s oranžově hnědou vodou , přechází nás absolutně chuť. Raději si nahoře v lodním baru kupujeme pivo a pozorujeme to odsud.
Po asi půlhodině odplouváme na Thirassii do přístavu Korfos. V podstatě jen několik velkých taveren a malých domků podél pobřeží. Zde je možno jít s davem do některé z taveren nebo s dalším davem šplhat prudce nahoru a strkat se s osly do vesnice Manolas, odkud má být pěkný výhled. Jinak zde nic není. Odplutí je až za 2 hodiny. My volíme variantu třetí. Proplétáme se skrz pobřežní taverny a místní domky na druhý konec. Nacházíme místečko před jedním opuštěným domkem a koupeme se. Úzké pobřeží a vstup do vody jsou z velkých kamenů, takže boty do vody jsou určitě pomocí. Při plavání lze pozorovat divokost i barevnost místních útesů prakticky kolmo se tyčících z moře . Při koupání nám vymezené 2 hodiny nečekaně rychle uběhnou.
Odplouváme směr Oia do přístavu Armeni. Zde více než polovina osazenstva lodi vystupuje, aby se prošla Oiou a shlédla vychvalovaný západ slunce. My si západ slunce necháváme na později. Zůstáváme na lodi. Těším se totiž na plavbu zpět do Athinios podél strmých břehů kaldery. Skutečně, podvečerní slunce krásně osvětluje divoké kolmé břehy i městečka zavěšená na okraji a přetékající až dolů přes okraj . Úžasný zážitek. Celkově lze tento výlet doporučit, umožňuje poznat přilehlé ostrovy a Santorini samotné z jiného pohledu. Jen je potřeba se připravit na spoustu lidí okolo. Na večeři pak jdeme k Alexisovi. Dáváme si smažené a grilované kalamáry .

Den pátý, 5.6.
Ráno je zamračeno. V 9 hodin nám přivezli auto. Po vyřízení formalit se vzhledem k počasí rozhodujeme zajet na vykopávky Ancient Thira na kopci Mesa Vouno nad Kamari. Klikatící se cestičkou vyšplháme nahoru. Zde je mírný chaos s parkováním. Pak stoupáme dále pěšky k vykopávkám. Přes info o vstupném 2€ je to dnes gratis. Shora je úžasný výhled na Kamari a na Perissu. Rozhoduji se nechat foto Kamari až na cestu zpět. Opět chybička. Mezitím se totiž zatáhlo, pod námi i kolem nás se valí mraky, začíná foukat studený vítr.
Ancient Thira byla založena někdy v 8 st.př.n.l. a obývána po tisíc let starými řeky, římany i egypťany za Ptolemaiovců. Rozsah vykopávek rozhodně překvapí . Kdo má rád antiku, má představivost a něco si o tom nastuduje, je to pro něj pravý ráj. My zde přes nepřízeň počasí trávíme asi jeden a půl hodiny.
Je stále zataženo, přemýšlíme co dál. Zkusíme maják na samém jižním cípu ostrova. Cestou se stavujeme ještě u nejstaršího kostela na ostrově – Panagia Episkopi. Je to odbočka bezprostředně za benzinkou EKO po levé straně cestou z Kamari. Bohužel otevřeno je 10-12 a 14-17. My se netrefili. Zkoumáme alespoň nedaleký malý hřbitov s kaplí. Všechny hroby jsou z bílého mramoru s fotkami zemřelých v běžných civilních situacích. Krásné.
Po cestě k majáku několikrát lehce bloudíme. Odbočky nejsou moc značeny. Avšak zvykám si jet dle mapy, je docela podrobná. Pro nás, co jsme absolvovali řadu branných pochodů a byli na vojně, to není problém. Nakonec přijíždíme na konec cesty k majáku. Jdeme kolem něj na vyhlídku. Odtud je pohled na známou „indiánskou hlavu“ . Skutečně je tam. Černá skála s profilem hlavy se jasně rýsuje proti modrému moři.
Teď dokonce z oblohy spadlo i pár kapek. Co tedy dále. Ze zvědavosti se chci podívat na nedalekou pláž Gialos, kterou zde, včetně cesty k ní, tak popisovala MarSar ve svém Santorinském románu. Podle jejího návodu to snadno nacházíme. Necháváme auto nahoře, dolů jdeme pěšky. Je to asi 500m. Už shora vidíme krásnou opuštěnou pláž obkrouženou divokými útesy různých barev. Přicházíme dolů. Pláž je převážně z černého písku se spoustou barevných kamenů. Vůbec nikdo zde není. I počasí se začíná zlepšovat (je však stále pod mrakem). Rozhodujeme se přece jen vykoupat. Voda je teplá. Při plavání (na co tady plavky) obdivuji z jedné strany výhled na kalderu s Firou a ostrov Aspronisi, z druhé strany útesy nad pláží Gialos. Vylezeme, abychom oschli. Po chvíli zatíná svítit i sluníčko. Sbíráme na památku různobarevné kamínky, od sytě červených až po úplně černé. Mě se tady líbí. Určitě se vrátíme.
Cestou nahoru dáváme za pravdu radám MarSar nejezdit dolů obyčejným autem. Jde se lehkým lávovým pískem, do kterého se boří i nohy natož běžné auto.
Je asi půl čtvrté. Vyčasilo se. Rozhodujeme se zkusit ještě vyhlášenou Red Beach. Přijíždíme na parkoviště před ní. Vzhledem k dnešnímu počasí není ani moc plné. K Red Beach se jde z parkoviště několik set metrů pobřežní stezkou. Když dojdeme na skalní výběžek, otevře se nádherný pohled na ni , až mi z toho v prvním momentu spadne čelist. Opravdu – kolmá skála za ní je rudá, přechází z jasně červené až do téměř černé. První pohled je zcela nezapomenutelný. Dojem kazí jen řada modrobílých slunečníků. Kdyby je udělali „slaměné“ jako v Kamari nebo alespoň červenobílé bylo by to ještě hezčí. Není zde až tak přelidněno, jak jsme se obávali. Koupeme se a zůstáváme asi 2 hodiny. Voda je čistá, pohled i při plavání z moře je to nádherný.
Když už se pláž k večeru téměř vylidnila odcházíme i my. Cestou zpět se ještě stavujeme v Pyrgosu . Jeho uzoulinké uličky jsou kouzelné. Výhled shora z Kastelli je nádherný. Jsme již však utahaní, proto podrobnější prohlídku necháváme na jindy. Ujeli jsme 51 km.

Den šestý, 6.6.
Ráno je polooblačno. Jedeme do Vothonas. Cestou se znovu stavujeme u nejstaršího kostela Panagia Episkopi . Tentokrát ve správném čase. Branka je otevřená, kostel nikoli. Obcházíme ho. Vzadu na lavičce sedí stařík. Bodře nás zdraví a ptá se (řecky, ale pochopíme), jestli chceme odemknout. Říkáme, že ano. Byzantský kostelík pochází z 12 století, přežil všechna zemětřesení (a že jich bylo) i nájezdy nepřátel. Uvnitř lze shlédnou nádherný vyřezávaný oltář, původní ikony a malby na stěnách . Je zde rovněž vystavena na platech řada plíšků (stříbrných?) ve tvaru postav či lidských údů. Marně se dohadujeme k čemuže to měly sloužit. Snad nějaké odpustky? Rádi se necháme poučit. Je to také jeden z opravdu mála kostelů na ostrově, které se nám poštěstilo vidět i zevnitř. Ostatní byly bohužel, zavřené.
Vothonas je krásná vesnička. Ve staré části (je to dole v jakési rokli – korytě potoka) lze vidět původní domy vytesané do skály. Některé jsou stále obydlené, jiné již opuštěné. Přesto krásné. Procházíme úplně sami starou částí vesničky. Ticho, nikde nikdo. Potkáváme pár starých domorodců, kteří nás srdečně zdraví. Pravé pohodové řecko. Údolím či spíše roklí docházíme až ke kostelíku Panagia Trypa. Ten doslova bíle září na skalní římse asi 20m nad cestou. Údajně pochází z 18.století a byl používán vesničany jako úkryt při nájezdech pirátů. Přístup byl po žebřících (dnes po zářivě bílých schodech), které pak za sebou vytáhli. Ve Vothonas strávíme příjemnou hodinku a půl.
Slunce vystoupilo vysoko a hřeje. Pojedeme se někam vykoupat. Navrhuji zkusit pláž Karteradhos na východním pobřeží. Bohužel asi míjíme správnou odbočku (M.je jako navigátor zcela mimo – nebyla na vojně). Tak sjíždím nějakou jinou odbočkou doprava směrem k moři. Cesta je velmi úzká, do zatáček není vůbec vidět. Nakonec končí asfalt, dále pokračuje písečná stezka. Nelíbí se nám to. Otáčíme a jedeme zpět. Odbočujeme směr na Oiu po pobřežní silnici s tím, že se vykoupeme na některé ze severovýchodních pláží (Koloumbo, Baxedes atp.). Cesta vede vesměs podél moře. Asi 2x zastavujeme, moc se nám to však zde nelíbí. Pláže sice zcela prázdné, fouká však vítr, na obloze se objevují mraky. Nakonec (nechtě) přijíždíme až do Oi.
Když už jsme zde, zkusíme přístav Amoudhi. Po menší peripetii s parkováním na cestě scházíme do přístavu za poslední zatáčkou. Ten mne ihned zcela uchvacuje. V podstatě je to malá zátoka s několika tavernami a přístavními moly. Avšak kontrast blankytně modrého moře s rudými asi 100-150m vysokými útesy a bílými domečky nahoře vytváří něco, co se vám nesmazatelně otiskne do duše . Musíte vidět.
Dostávám hlad. Také si chci vychutnat nádhernou atmosféru. Navrhuji dát si lehký oběd (původně myšleno řecký salát). Usedáme do taverny s červenými židličkami. Venku grilují ryby. Což takhle si jednu dát? Ano! Číšník mne vede dovnitř k hromadě různých čerstvých ryb. Jednu vybírám. Hodí ji na váhu a řekne cenu (25€). Kývnu a už jde na gril. Sedíme, kocháme se pohledem na divoké pobřeží protější Thirassie , pojídáme řecký salát. I orosený Mythos lahodí. Po chvíli se servíruje naše ryba, už rozříznutá napůl. Pokapeme ji citrónem a dáme se do ní. Je naprosto vynikající. Dojídáme ji do poslední kostičky. Okolo loudící kočky mají smůlu.
Takto krásně rozpoloženi jdeme stezkou podél moře pár set metrů za ostroh na místní „pláž“. Je to v podstatě jen jakési malé plato. Dnes zde hodně fouká. Upouštíme tedy od koupání. Zato si alespoň vychutnáváme výhled do kaldery, na Imerovigli a Firu. Když se dost nabažíme, vracíme se zpět k autu.
Je asi půl páté. Dnes se nám ještě nepodařilo zaplout do moře. Což zkusit Monolithos? Jedeme tam. Pláž je písečná a prakticky liduprázdná. Po vystoupení z auta zjišťujeme, že fučí i tady. Několik lidí se schovává za hráz z navezených obrovských balvanů. Jdeme tam. Zde je alespoň nějaké závětří. Jdu do moře. V tomto sektoru je břeh pokryt spoustou vyplavených chaluh. Asi po 50m mi voda sahá lehce do pasu. Plavu, ale v tom větru to není nic moc. Na břehu se na mne nalepí písek unášený větrem.
Balíme to. Jedeme zpět do Kamari s tím, že se umyjeme a zajedeme do Santo Wines na vyhlídku podívat se na západ slunce. Bohužel únava nás přemohla. Při krátkém zalehnutí do postele nás postihl spánek s následným procitnutím hluboko po západu slunce. Tělo se nemá znásilňovat. Ujeli jsme 54km.

Den sedmý, 7.6.
Je opět polooblačno, vane čerstvý vítr. Jedeme do Messarie. Zaparkujeme, jdeme kolem školy do staré části vesnice. Cestou míjíme výstavní starý dům. Bohužel už opuštěný a zdevastovaný. Ale moc se nám líbí. Messaria je vesnička s největší hustotou kostelů . A opravdu, při procházce uličkami co chvíli narážíme na nějaký malý, velký, starý, novější, omšelý i udržovaný. Bohužel všechny zavřené. To na jiných ostrovech nebylo.
Hledáme rovněž dům Argyros, což by měl být něco jako „zámeček“ postavený bohatou rodinou Argyros , zničený během posledního zemětřesení, znovu obnovený jako muzeum. Bohužel nikde nic označeno, napsáno či otevřeno. Můžeme se jen dohadovat asi který ze dvou domů připadajících do úvahy to může být. Nicméně Messaria stojí za krátkou návštěvu.
Dále pokračujeme na jih do Megalochori. Cestou se ještě stavujeme v Santo Wines (na mapě označeno jako kóta 304 u Pyrgosu) k nakouknutí. Santo Wines je moderní vinařství. Má postavený velký vyhlídkový komplex na nejvyšším místě kaldery. Je odtud nádherný výhled jak do kaldery, tak na západy slunce. Lituji, že jsme sem včera nezajeli. Dnes to určitě vyjde.
Stále je lehce pod mrakem a fouká. Pokračujeme do Megalochori. Zde málem vjíždím do úzkých uliček. Zavčas však couvám na parkoviště před vesničkou. Megalochori je krásná rázovitá vesnička s nádhernou atmosférou. Pomalu bloumáme uličkami, obdivujeme místní architekturu a kostely (jen zvenčí, jsou zavřené). Přicházíme na malé úžasné náměstíčko plné květin pod stromy. Ten pohled a atmosféra nás doslova uchvacuje. Na rohu si všímám malé šipky “Gavalas wine tasting“. Ukazuje do nenápadné uličky. Podle následných šipek docházíme dalšími uličkami do Gavalasova vinařství. Vcházíme podloubím dovnitř. Ocitáme se v malém dvorku se stoly a lavicemi. Vedle je sklípek se sudy. Zde už sedí a ochutnává americký pár. Mohutně nás zdraví (potkali jsme ho i na Santo Wines). Americká paní nás s nadšením upozorňuje na 100 let starý sud. Trošku s despektem jí odpovídám „only?“. Kdyby tak věděli, co všechno je u nás na jižní Moravě. To jí radši ani neříkám.
Mezitím se nás ujímá mladá slečna. Ptá se, co chceme ochutnat. Odvětím, že všechna bílá vína. Jsou to zde celkem tři druhy. Ochutnávka stojí 2€. Chutná nám zejména Katsano. Je to velmi příjemné zastavení v chládku v parném dni při dobrém vínečku. Doporučuji navštívit.
Vzhledem k slunečnému počasí se rozhodujeme někde vykoupat. Zkoušíme zajet na Vlychadu. Pláž je opravdu úchvatná. Různě zvrásněné béžové skály jsou nádherné. Slunce krásně svítí. Nicméně fouká zde bohužel dnes takový vítr, že koupání vzdáváme. Navrhuji zkusit opět Red Beach, která by mohla být před větrem chráněná. Jedeme to zkusit. Parkoviště před Red Beach je poloprázdné. Na stezce k pláži nás málem odnesl vítr. Statečně jdeme dál. Na pláži samotné to sice také fouká, ale mnohem méně než na Vlychadě. Jdeme až na úplný konec za slunečníky k bílé části. Zde je to ještě lépe chráněno před větrem.
Koupeme se, obloha se vyjasňuje, vítr postupně utichá, zůstáváme až do večera. Možná by šlo stezkou nad útesem projít dál na vedlejší liduprázdnou pláž, stezka snad vede dále až na White Beach, nevím, nezkoušel jsem.
Asi v šest večer jedeme zpět. Zastavujeme v Emboriu . Je to největší vesnice na ostrově (3000 obyvatel). Má zde být zřícenina byzantského hradu a mramorový kostelík postavený na dórské svatyni z 3.st.n.l. Ani jedno nenalézáme. Emborio celkově se nám moc nelíbí. Později kostelík Agios Nikolaos Marmaris zřejmě objevujeme po pravé straně za vesnicí. Je sevřený mezi dvě nějaké budovy a takřka neviditelný. Nejedeme ani k mlýnům Gavrilos. Dle fotografií jsou to vlastně jen zříceniny.
Máme ještě chvíli čas do západu slunce. Zastavujeme se opět v Megalochori s tím, že si v taverně na květinovém náměstíčku dáme něco lehkého. Bohužel zdejší taverny nás nijak neoslovily a to jak ani svojí nabídkou, tak ani cenami. Jdeme tedy skrz vesničku nahoru. Pod horním parkovištěm odbočujeme na cestu prudce do kopce. Tato cesta vede kolem vesnice k dolnímu parkovišti, kde máme auto. Jsou odtud pěkné výhledy na Pyrgos, na zříceninu hradu u Emboria, na dalších pět kostelíků.
Pak už jedeme shlédnout západ slunce na terasy v Santo Wines. Kupujeme si zde čtyři vzorky bílých vín (á 1,20€). Přitom málem ani nestíháme velmi rychlý západ slunce. Ten je krásný, něco takového jsem ani nečekal . Sedíme i po západu. Shlížíme do kaldery, na tmavé ostrovy Kameni, na pomalu se rozsvěcující Firu a Oiu v dálce. Nad tím vším rudý obzor . Nádherný zážitek.
Už za tmy se serpentinami vracíme přes Pyrgos do Kamari. Dostáváme hlad. Opět jdeme do taverny na náměstí. Zde si dáváme Special Plate 1, což je směs různých gyrosů a klobásky za 15€. Dva máme co dělat, abychom to snědli. Dnes jsme ujeli 43 km.

Den osmý, 8.6.
Je modro. Slunce svítí, nefouká žádný vítr. Brzy po ránu vyjíždíme směr klášter Profitis Ilias. Je umístěn na nejvyšším vrcholu ostrova. Bohužel sdílí ho i s vojenskou radarovou stanicí. Už cestou se otevírají nádherné výhledy na celý ostrov . Na vrcholu jsme brzy a jsme zde zatím jediní. Parkujeme, jdeme kousek do kopce ke klášteru. Kocháme se výhledem na severní část ostrova. V boční kamenné zdi nacházíme otevřená vrátka. Vcházíme na malé prostranství s lavičkami a kaplí . Kaple je otevřená, tak ji prozkoumáváme. Pak usedáme venku na lavičku s výhledem tentokrát na jižní část ostrova . Je ticho, klid, modro. Sedíme, nasáváme tu pohodu a povznášející výhled. Po asi 20 minutách přijíždí první turisté a autobusy. Ještě chvíli sedíme, slunce však začíná připalovat.
Rozhodujeme se využít krásného dne ke koupání. Volba padne opět na pláž Gialos. Cestou, nedaleko před odbočkou k pláži, se ještě zastavujeme obhlédnout záhadný domeček, který jsem zahlédl již při minulé projížďce. Je celý slepený z červenočerných lávových kamenů. Připomíná mi trochu perníkovou chaloupku. Doslova nás lapí velmi veselá blonďatá paní středního věku. Neustále zpívá, směje se, vykládá. Okamžitě nám připravuje k ochutnání výběr specialit (naložené olivy, sušená rajčata a další pochutiny, které ani neumím pojmenovat). Jsou dobré. Je jasné, že musíme něco koupit – bereme med s oříšky a navrch sáček oříšků obalených v sezamovém semínku. Tyto kombinace by mne nikdy nenapadly. Paní za námi stále haleká a zpívá dokud neodjedeme.
Přicházíme k pláži Gialos . Podle očekávání zde nikdo není. Máme ji celou jen pro sebe. Plavky nejsou potřeba. Za jasného slunečného dne je pláž Gialos a rozhledy z ní zase trochu jiné než před třemi dny. Také koupání zde má své kouzlo. Zůstáváme až do pěti hodin, déle než jsme plánovali. Chceme totiž ještě stihnout Oiu a západ slunce zde.
Do Oi přijíždíme o půl sedmé po 40 minutách jízdy. Parkujeme na parkovišti, které je sice poloprázdné (ostatní bývají přeplněna), nicméně chtějí po nás 3€. Na parkoviště se odbočuje doleva dolů, hned pod velkým žlutým kostelem Agios Georgios. Jdeme nahoru ke kostelu a pokračujeme po pěší zóně směrem ke druhému konci Oi, odkud se sleduje západ slunce. Oia sama je naprosto čarokrásná a nezapomenutelná. Obdivujeme řadu bílých domečků v kykladském stylu i velké kapitánské domy v různých barvách podél hlavní třídy. Rovněž bílá záplava apartmánových domečků přepadajících dolů přes hranu útesu se nám vrývá do paměti . Nacházíme i klasický bílý kostelík s jasně modrou kupolí, jehož obrázky jsou známé po celém světě . Na každé straně je prostě neustále co vidět, kde se zastavit, co obdivovat. Nedostává se mi slov. Nakonec nám cesta Oiou trvá přes hodinu! Až se začínáme obávat, že nestihneme západ slunce.
Nakonec docházíme na jihozápadní cíp Oi pozorovat zapadající slunce. Oia je i zde úžasná. Tísní se zde snad stovky turistů dychtících vidět západ. Procházíme dále dolů až pod „větrné mlýny“. Zde není koncentrace lidí až taková. Slunce pomalu zapadá, barva se mění z oranžové až na temně rudou. Všichni (i já) fotí a filmují opřekot. Hned po západu spěchá většina turistů na autobusy zpět. My nespěcháme. Máme hlad. Scházíme na autobusové nádraží, dáváme si zde pitagyros (mají vepřový, kuřecí i jehněčí). Pak jdeme zpět na hlavní pěší promenádu. Je už tma. Noční Oia je zážitek sám pro sebe. Je snad ještě mnohem hezčí než ve dne. Osvětlené domy, modře nasvícené bazény, v pozadí svítící Imerovigli na útesu 300m nad mořem vytváří panorama, na které lze jen těžko zapomenout. Za sebe bych řekl, že noční Oia byla určitě jeden z nejhezčích vjemů, co jsem doposud v Řecku zažil. Nocí se vracíme plní dojmů zpět do Kamari. Ujeli jsme 67 km.

Den devátý, 9.6.
Je krásně modro. Máme poslední den auto. Přemýšlíme kam dnes. Jedeme východní stranou podél letiště do Monolithos, dále pokračujeme kolem místní elektrárny na Karteradhos beach. Je kamenitá, nic moc čistá, nelíbí se nám. Pokračujeme a bloudíme spletí cestiček do vesnice Karteradhos. Cestou natrefujeme na kostelík Panagia Kokkini (podle toho zjišťujeme, kde vlastně jsme). Je to klasický vesnický modrobílý kostelík. Je zavřený. Název zní Svatá Maria červená. Údajně ho stavěli za použití červeného vína místo vody. Proto Červená.
Dojíždíme do Karteradhos. Pěšky se pouštíme do místních uliček. Ve staré části obdivujeme skalní domy zavrtané do skály. Dále jsou zde tři velké kostely Analipsis, Eisodia Theotokou a Agios Nikolaos. Analipsis má být postaven v italském slohu. Zdá se, že ho poznáváme. Je zavřený. Druhý kostel (snad Eisodia Theotokou) je opravdu nádherný, růžový s krásně upraveným okolím . Je také zavřený, ale zastavujeme se zde a rozjímáme. Následně postraními uličkami přicházíme k čistě bílému kostelu nahoře ve vesnici . Snad Agios Nikolaos. Je pootevřeno. Dvě místní obyvatelky zde na prkně žehlí krajky na chystanou slávu. Nakukujeme a zdravíme. Ochotně nás zvou dovnitř a tak vcházíme. Je to teprve druhý kostel, kde se dostáváme dovnitř! (na ostrově jich je údajně 500). Je krásný v tradičním řeckém stylu. Chvíli posedíme. Pak pomalu s pozdravem odcházíme.
Přes další uličky docházíme k modernímu barevnému stylovému hotelu Nicholas, který nám uzavírá cestu k autu. Nechce se nám hledat nějakou jinou trasu. Procházíme tedy přes něj a kolem bazénu a za chvíli jsme u auta.
Je poledne. Slunce začíná opět pálit. Jedeme po pobřežní silnici na sever najít nějaké koupání. Při naší minulé cestě jsem si všiml dvou bíle zářících kostelů s modrými kupolemi vlevo ve stráni nad mořem. Dle mapy je identifikuji jako Panagia Tou Kalou a Aghios Georgios. Oba se nedají přehlédnout. Vystupují jako bílé perly s modrou čepičkou ze skalnaté stráně. Zajíždíme k oběma. První je menší , druhý mnohem větší. Dozvídáme se, že byl postaven v roce 1987, je tedy vlastně nový. Oba jsou samozřejmě zavřené.
Jsme už zpocení. Zajíždíme na bezejmennou pláž (odbočka k moři z hlavní cesty mezi oběma kostely). Pláž není nic moc. Je kamenitá, sem tam odpadek. Přístup do moře ne moc dobrý po velkých valounech. Nikdo široko daleko není a na osvěžení nám to bude stačit. Zůstáváme necelé dvě hodiny. Máme ještě v úmyslu navštívit vinařství Koutsouannopoulos s jeho expozicí. Leží hned vedle čerpací stanice ELIN při cestě z Kamari do Firy.
Je to nejstarší vinařství na ostrově. Vstup 6€, otevřeno 10-22h. V podzemních sklepeních a tunelech je zde umístěna názorná expozice výroby vína a dále ukázky různých vinařských strojů a příslušenství. Má 23 zastávek, dostanete k nim i tištěného průvodce v češtině. Krok za krokem jsou na realistických ukázkách i s hýbajícími se figurínami(!) znázorněny postupy pěstování a výroby vína na Santorini. Můžu říci, že jsem od návštěvy moc nečekal, ale jsem velmi mile a příjemně překvapen. Na závěr je ochutnávka 3 druhů místního vína. Jedno z nich je 10 let staré Kamaritis jehož se vyrobí jen asi 3000 lahví ročně. Prohlídka nám trvala téměř hodinu. Návštěvu nevynechte, stojí to za to.
Jedeme domů. Dáváme se do gala. Máme v plánu poslední západ slunce na Santo Wines. Předtím se však ještě stavujeme v Pyrgosu. Bloudíme uličkami. Vylézáme nahoru na Kasteli. Obdivujeme výhledy do krajiny, vychutnáváme si atmosféru . Po více než hodině odjíždíme na Santo Wines. Zde si na zkoušku kupujeme dva vzorky růžového vína a usedáme na vyhlídkové terase. Je téměř jasno, nefouká. Upíjíme vínko, obdivujeme rudě barevný západ slunce za Thirassii, výhled do kaldery, na Firu na útesu nad mořem. Když se dosytnosti nabažíme tohoto krásného divadla jedeme zpět do Kamari a vracíme auto. Ujeli jsme 47 km.

Den desátý, 10.6.
Je nádherně, sem tam malý mráček. Na dnešek jsme si nechali Firu a její muzea. Brzy ráno (v 8:45) vyrážíme místním autobusem (1,40€). Hned nad autobusovým nádražím ve Fiře je Muzeum Prehistorické Thiry (vstup 3€). Jsou zde shromážděny vykopávky převážně z Akrotiri i z jiných částí ostrova. Tady si člověk uvědomí, že zdejší civilizace byla rozvinutá a prakticky tak stará, jako ve starověkém Egyptě. Vykopávky jsou zajímavé, rovněž nástěnné malby z Akrotiri určitě stojí za shlédnutí . My jsme zde strávili téměř hodinu.
Pak navštěvujeme ortodoxní katedrálu Yapapanti , která je hned nad muzeem. Dá se jít i dovnitř. Pak už jdeme uličkami po hraně kaldery směrem nahoru. Výhledy nádherné, lidí plno. U horní stanice lanovky jsme původně měli v úmyslu navštívit ještě Archeologické muzeum (vstup 3€). Nakonec převáží názor vynechat ho. Jdeme dál a narážíme na muzeum Megaron Gyzi. Vstup také 3€, rozhoduji se to zkusit. M.zůstává venku. Muzeum je malé, obsahuje středověké rytiny a listiny. Rovněž jsou zde obrázky Firy před zemětřesením v r. 1956 a po něm. Muzeum vcelku není až tak zajímavé. Lze ho vynechat.
Pokračujeme dále až k Nomikos center. Ve vestibulu si zde prohlížím (M.opět venku) fotografie postupu vykopávek v Akrotiri. Jsou velmi zajímavé. Velká škoda, že Akrotiri je stále zavřené. Pak už scházíme od Nomikos center podél hrany kaldery dolů do Firy . Odbočujeme do dolní části Firy do uličky Agiou Mina. M.mi nevěří, po chvíli to vzdává a jde nahoru. Já pokračuji. Pozoruji stezku-schody klikatící se dolů do přístavu a přeplněnou oslíky. Dále procházím mezi nádhernými apartmánovými komplexy shlížícími dolů do kaldery . Je zde klid, prakticky žádní turisté. Velký kontrast oproti přeplněné horní části Firy.
Nahoře se scházíme s M. Proplétáme se centrální nákupní uličkou, kupujeme dárky. Nakonec si dáváme zmrzlinu na ochlazení. Krátce po poledni naposledy zamáváme Fiře a jdeme na autobus zpět do Kamari. Zde uondáni poprvé využíváme služeb našeho hotelového bazénu. Já se jdu později odpoledne ještě čáchnout do moře. Večer už balíme na ranní odlet a jdeme na poslední večeři. Dáváme si králíka, na kterého jsme se celou dobu těšili.

Co bych vypíchl závěrem: dovolená na Santorini určitě splnila naše očekávání. Tento ostrov je opravdu jiný než ostatní řecké ostrovy. Nikde jinde jsme neviděli tolik japonských a francouzských turistů jako zde. První pohled na Firu a do kaldery musí ohromit každého. Z dalších zážitků lze určitě vyzdvihnout a doporučit pěší túru z Firy do Oi, návštěvu přístavu Amoudhi, Firu samotnou, vinařství Koutsouannopoulos, vesničky Vothonas, Pyrgos a Megalochori, výhledy a západy slunce ze Santo Wines. Kapitolou samou pro sebe je pak Oia. A to jak ve dne, tak zejména v noci. Asi dobře si to charakterizovala M., když prohlásila, že takto nějak si představuje sci-fi.
Autem jsme najeli 263km a viděli téměř vše, co jsme chtěli (nepovažovali jsme za nutné navštívit Perissu a Perivolos). Cesty nejsou moc dobře (nebo i vůbec) značené, avšak podle mapy se dá poměrně dobře orientovat. Ostrov je malý, všude je to prakticky kousek.
Severní a severovýchodní pláže ostrova nás moc nezaujaly, nicméně viděli jsme je prakticky jen z auta. Pláž v Monolithos je písečná s velmi pozvolným vstupem do moře. Z pláží nás určitě zaujala Vlychada (ale nám zde hrozně fučelo) a pak krásná Red Beach. Zde však bývá dost lidí. Zvláštní kapitolou pak byla pláž Gialos, která sice není až tak upravená a čistá a nenajdete tu žádné slunečníky. Zato jsou zde stromy a stín a byli jsme tu vždy zcela sami. Asi jako jediná je orientovaná směrem do kaldery a poskytuje proto krásný výhled.
Kamari samo je typické turistické letovisko, nejsou zde však (ostatně jako nikde jinde na ostrově) velké hotelové komplexy. Má dlouhou černou pláž z malých kamínků. Výhodou je, že dlouhá pobřežní promenáda je jen pro pěší, takže neruší doprava. Vzhledem k blízkosti letiště je nutno počítat občas s hlukem přistávajícího, či odlétajícího letadla, avšak není to nijak zásadní. V noci nic nelétá. Autobusové spojení po ostrově je velmi dobré (cena 1,40-2€ za jednu trasu). Večerní autobusy zejména v sezóně budou pravděpodobně přeplněné.
Jako průvodce jsme si vytiskli Lalinova Průvodce po ostrově (http://xdsl_220079.noveranet.cz/Santorini/). Tam je vyčerpávajícím způsobem napsáno vše o historii, vesničkách, plážích atd. Proto to zde ani moc neopakuji.

© na toto dílo se vztahuje autorský zákon, a proto není možné cokoliv z tohoto díla kopírovat a používat k jiným komerčním účelům.
Komentáře (15)
16.06.11 08:36 Milwa
Díky moc za zpříjemnění rána:) krásný cestopis, cítila jsem se jako bych tam byla s Vámi. Jednou se tam taky podívám:))
09.11.10 03:00 Kaťule
Hezký cestopis a opravdu nádherné fotky. jednou se sem snad taky podívám. 4*
21.10.10 21:17 tony2
Na Santorini se v příštím roce chystám, takže na tenhle cestopis nezapomenu!
13.10.10 11:02 hesina
Jet na Santorini chce slušnou dávku odvahy pro ty, kteří z větší koncentrace lidí dostávají kopřivku, ale přiznám se,že z vašeho cestopisného podání se začínám touto myšlenkou zaobírat. Musí to být krása! Díky za příjemné počtení.
07.10.10 10:56 honzaH.
Ten úvod s protivnou M. nesvědčí nijak moc o vašich dobrých vztazích a souladu - když už to dáváš na veřejnost...Jinak je to popsané až moc podrobně. Jak bylo už řečeno, člověk , co neviděl Santorini, se tam musí ztrácet. Čárky mi tolik nevadí jako řecko s malým ř. Celkově to hodnotím vysoko, jako dobrý průřez a návod pro návštěvu tohoto kouzelného ostrova.
02.10.10 17:08 Kusnirova
Jen jsem to prolítla, ale určitě stojí za kompletní pročtení. Fotky lákající na Santorini.
20.09.10 22:06 TYDRA
Souhlasím s předchozím komentářem, já jsem měl z M. kopřivku už minulý rok...
09.09.10 10:43 bedru
Ten úvod je tak věrohodně napsaný, že se nemůžu zbavit dojmu, že máte strašně protivnou partnerku. Za což se M. omlouvám, snad to tak není a ten můj dojem vyplynul pouze z použití slov „dotírat“, „vyhnít“, „nervózní“ apod. v jednom jediném odstavci. Pitvání výhodnosti či nevýhodnosti zájezdu a dále účtu za telefon zase svědčí o spořivosti autora, ale dost psychologie. Zbytek cestopisu je takové normální vyprávění. Kdybych na Santorini nebyla, asi bych se při čtení trochu ztrácela. Úsměvné jsou informace o počasí na počátku každého dne. Kromě čárek bych si dávala pozor na používání vět bez sloves (např. Obligátní rozvoz a ubytování. Pokoj docela malý. Takže spokojenost.), působí to trochu jako telegram.
21.07.10 02:59 manoulka
Santorini jsem navštívila jen jako "vedlejší produkt " Naxosu, ale pomýšlím na návrat. Cestopis jsem četla do 3 do rána, nedalo se odejít :-) Pěkné čtení a spousta užitečných informací,. A jelikož nejsem kantorka a neznámkuji slohovou práci, nějaké ty čárky pomíjím...Jako cestopis však známkuji vysoko :-)
05.07.10 09:42 Joanna
Krásný cestopis, psaný s humorem, nadhledem...nějaká čárka tam, nějaká sem, nemám čas to zkoumat, mně stačí dokonalá informace o Santorini a tu jsem dostala. Nic víc nepotřebuji. Díky, autore.
28.06.10 13:51 Evulka
Moc hezky napsané.
21.06.10 19:18 sokolnice
Pěkný a zábavný cestopis, Santorini neznám. Pouze ho obdivuji na fotkách -snad někdy na vlastní oči....****
21.06.10 18:48 Lucelle
Nechám si zbytek na jindy, ale ve skrytu duše doufám, že nejsem dotěrná jako M. I když možná že jsem, ale ono to v tom prvním odstavci (který jsem prozatím zvládla), tak nehezky vyznělo.... Doufám že si M. napraví v následujících odstavcích reputaci. Chybí tam fůůůůůůůra čárek, to bych napravila ještě před reputací :) To víte, my ženy.... :-) Lucelle
21.06.10 18:39 komarkovam
Souhsím, moc pěkné. V úterý 29.6. odlétám také na Santorini. Chtěla bych poprosit, kde najdu úplně dole zmiňovaný "Lalinova(?) Průvodce po ostrově?"Děkuji za informaci a již se těším.ů
20.06.10 22:44 MarSar
Moc pekny cestopis, rada jsem zavzpominala a precetla ho vesmes jednim dechem. Jsem rada, ze jste objevili plaz Gialos a libilo se vam tam :)
Chystáte se napsat komentář jako nepřihlášený uživatel. U Vašeho jména bude zobrazena i IP adresa.
4WpNU
(opište bezpečnostní kód)
1. Komentář nesmí jakýmkoliv vulgárním způsobem urážet autora díla.
2. Nezpochybňujte komentáře od ostatních uživatelů.
3. Toto není diskuze. Chcete-li se na něco zeptat pište do DISKUZE.
4. Komentáře, které nesplňují pravidla budou vymazány.
 
˝jirik˝ a jeho/jí aktivity
Cestopisy7
Hotely1
 
Greek Market
Booking.com
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním těchto webových stránek s tímto souhlasíte. Více informací