Na úvodní stránku
Napsat vlastní cestopis
Fotogalerie
Videogalerie
Recenze hotelů a apartmánů
Recenze míst
Recenze taveren
Diskuzní fórum
Přihlášení
Jste nepřihlášen
OnLine: 3 | 45
Melissa travel
Ochrana osobních údajů
© 2002 Řecko a řecké ostrovy

Paralia

Autor:
Zařazeno:
Pieria
Napsáno:
18.06.10 16:26
Fotografií:
32
Přečteno:
7017
Tisknout cestopis
Doporučit přátelům
Od Krakonoše k Olympským bohům.

Tak jsme si tak loni o prvním zářijovém víkendu seděli s dědkem na terase a vyhřívali si své staré kosti na sluníčku. Sluníčko pálilo, bazén měl 19 stupňů a já naštvaná, že už se nemůžu koupat. Mně studená voda nevadí, ale bohužel vadí mým kloubům.
Dědek mi začal předčítat teploty moří v Evropě, a nejteplejší bylo v Řecku. Celých 26 stupňů !
Tak jsem sedla k netu, začala hledat, a když jsem viděla ty ceny na lastech, nebylo co řešit. Za týden jsme jeli – autobusem z Brna, směr Parália, Olympská riviéra.
Vyrazili jsme ve tři ráno autem směr Brno. Trasu k hlídanému parkovišti vytištěnou na kolenou, žádný problém. Cha cha, stačila jedna objížďka, a problém byl na světě. Okružní jízda Brnem v šest ráno opravdu není moje hobby. Nakonec jsme se doptali, parkoviště našli, zavolali taxi a nechali se odvézt na autobusové nádraží. Ještě že jsem si pamatovala, že tam má být hotel Grand !!!! Tady nebyl, i zjistili jsme, že jsme na špatném nádraží. I tady bodří Brňáci pomohli, a tak jsme po deseti minutách běhu s kufry celí schvácení dorazili na staré autobusové nádraží. Včas. A pak už jsme v devět přesně na čas vyrazili. Slovensko, Maďarsko, Srbsko, Makedonie, Řecko. Úchvatná cesta. Autobus pohodlný, takže jsem velmi rychle po prožitých dobrodružstvích usnula. Probudím se, kouknu z okna – napravo kukuřice, nalevo kukuřice. Po několika hodinách stejný obrázek. Zase samá kukuřice. Na další zastávce už jsem potřebovala vystoupit, to už byla tma. Návštěva sociálního zařízení – fujtajbl, díra v zemi, děs běs, říkám si aha, to už jsme na Balkáně. Ale další zastávky už byly u zcela civilizovaných čerpacích stanic na dálnici, kde už bylo vše OK. Na hraničních přechodech žádné dlouhé čekání, a v našich letitých pasech konečně nějaká razítka !
Dojeli jsme časně ráno, ještě za tmy. Pršelo, ale bylo krásně teploučko. V hotelu Orea Eleni už nás čekali, Přivítal nás delegát Martin, takový správný řízek. Dredy do půlky zad, svázané červeným šátkem, v těch ranních hodinách nevzbuzoval zrovna naši důvěru. Ale to byla chyba !!!! Byl vynikající. Oznámil nám, že nás ubytují kolem jedné hodiny, s čímž jsme počítali. Odložili jsme zavazadla do vyhrazených prostor a celí nedočkaví jsme se vydali hledat pláž a čekali na východ slunce. Nevyšlo. Bylo zataženo. Tak jsme zkusili vodu, byla opravdu teplá. Pochodili jsme po liduprázdné pláži, vytypovali si místo, kam bychom mohli chodit. Pak jsme se toulali po městečku a objevovali jeho krásy. A najednou, jak mávnutím kouzelného proutku, mraky zmizely a vytoužené sluníčko se objevilo. Nehřálo, pálilo. Tak rychle zpátky do hotelu, převlékli jsme se, vzali plavky a hurá na pláž. Nedočkavě jsme se vrhli do moře, byla to paráda. Ještě větší paráda byla, když jsme zjistili, že obsluha z baru obsluhuje až na lehátka. To byla pohodička. Stačilo mávnout, a už tam byl pikolík. Dali jsme si dvě kávy, k tomu automaticky minerálka a miska chipsů.
Než jsme odjížděli, stačili jsme přečíst pár recenzí na tento hotel, a nebyly nejlepší. Tak jsme před jednou šli do hotelu se ubytovat, trošku s obavami, co nás čeká. Zase překvapení. Krásné pokoje, balkón na náměstíčko před hotelem. Uklizeno, akorát v koupelně za dveřmi byla pavučina a v ní pavouk. Tak jsme ho pojmenovali Filípek a bydlel tam s námi spořádaně celých deset dní.
A další bomba, z balkónu jsme viděli část Olympu !!! Nádherný výhled.
V pátek celý den na pláži, bylo nádherně. A s tím servisem, připadali jsme si jak v ráji. Pivo servírovali jak šampus, půllitr v kbelíku s ledem, víno ve sklenkách na nožičce, k tomu oříšky, olivy, chipsy, a samozřejmě minerálku.
Večer jsme se zas potoulali po městečku, sem tam něco koupili, cestou si dali něco k pití.
Z balkónu jsem poděkovala Olympským bohům za krásný den. Asi málo, nebo čekali nějakou oběť. Ráno opět zataženo. Sedím na balkóně s ranní kávou a fernetem a hovořím k mrakům, za kterými se Olympští bohové ukrývali. Vzpomněla jsem si na úlitbu bohům a také ji použila.
„Ó veliký Die, já stará nemocná čarodějnice z Krkonoš tě prosím, udělej, ať je zase hezky. Mé klouby potřebují životodárné řecké slunce. Na důkaz pokory a na podporu své žádosti ulívám tohoto životodárného nápoje, který u nás popíjíme.“ A ukrupla jsem něco fernetu na podlahu. Nebyl to dobrý nápad. Buď jim nechutnal, nebo ho bylo málo. A začalo to. Napřed hromy a blesky, pak šílený vichr a liják. Zeus se evidentně naštval. Trvalo to celou sobotu a neděli. Chodila jsem málem kanálama, aby mě rekreanti nelynčovali, kdyby se provalilo, že jsem to zavinila já. Zlatý náš Krakonoš, s tím je jiná domluva ! V neděli k večeru se to konečně uklidnilo, tak jsme si šli sednout na pláž do našeho baru. Zjistila jsem, že s Olympskými bohy nejsou žádné žerty a je lepší si jich nevšímat. Rozumnější bude řeckou mythologii opustit a vydat se po stopách historie novější.
Navštívili jsme delegáta Martina, probrali s ním možnosti výletů a ve středu jsme se vydali do Soluně – Thessaloniki, druhého největšího města Řecka. Odtud k nám přece přišli slovanští věrozvěstové, Cyril a Metoděj. A také se tu poblíž narodil Mustafa Kemal Atatűrk, zakladatel Turecka. Dostali jsme mapu historického centra s vyznačenými památkami. Autobus nás měl vysadit na nábřeží u Bílé věže, a měli jsme si chodit sami. Jako jediní Češi jsme nastoupili do autobusu plného Rumunů. Průvodkyně celou cestu mluvila a mluvila, moc hezky. Jediné, co jsme rozuměli, bylo Filipe dualo – což byl otec Alexandra Makedonského.
Dojeli jsme k Bílé věži, a nic, autobus jel dál. Projeli jsme celou historickou část města, s barvitým komentářem průvodkyně. Konečně jsme zastavili u nějakého kostela. Přečetli jsme si, že to je kostel svatého Dimitrisa. Chvála Řekům, že kromě jejich slavné kyrilice používají i latinku. Nádherný pravoslavný chrám, krásné ikony. Dokonce i Cyrda s Metůdkem tam byli ! Dojem z té nádhery mi poněkud pokazili místní věřící. Oni totiž ty ikony při vstupu do chrámu líbají ! A skoro všechny ! Pak se nemá šířit prasečí chřipka.
Já, totalitou vychovaný bezvěrec s čarodějnickými sklony jsem s díky vzpomněla na naše katolické kostely, kde kromě někdy smrduté svěcené vody se snad podobné čuňárny nedělají.
Po prohlídce chrámu jsme se s naší průvodkyní rukama nohama dohodli, že dál půjdeme sami a sejdeme se v 17 hodin u té Bílé věže. A vyrazili jsme za památkami.
Prví zastávka, jak jinak, byla v nádherné kavárničce v úzké uličce na bazaru. Dali jsme si frapé a ouzo a sledovali cvrkot. Celou uličku zastiňovala obrovská rostlina, připadalo mi to jako vistárie, s krásně zauzlovaným kmenem a větvemi. Ta už také něco pamatovala.
Pak jsme se dostali do uličky košíkářů, a tam si dědek vzpomněl, že si naše dcera přála piknikový koš. Tak jsme jeden obrovský zakoupili. Že ho budem tahat celý den sebou, to nám jaksi nedošlo. Ale byl jen objemný, těžký ne.
A tak jsme podle mapky vyrazili za dalšími památkami. Prošli jsme římské vykopávky, Fórum Thessaloniki, objevili staré turecké lázně Bey Hamam. Pak jsme se vydali hledat Galeriův oblouk a rotundu sv. Yeorgia, tedy sv. Jiří. Už z dálky jsme viděli kulatou stavbu, ale když jsme přišli blíž, byla ta rotunda trochu čtverhranná – to bylo divné. I přečetli jsme si, že to není rotunda, ale kostel sv. Sofie. To nám nic neříkalo, ale jako záchytný bod posloužila, a šli jsme dál. A konečně, mezi moderní výstavbou se objevila další kulatá stavba, a to už byla ona ! Dokonce i Jirka s drakem tam byl. A kus před ní i Galeriův oblouk. Rotunda je v rekonstrukci, všude samé lešení, které občas zakrývalo tu nádhernou starobylou výzdobu. Ale i tak to byl zážitek. A hlavně, záchody v rekonstrukci nebyly, byly funkční a hlavně čisté !!!! Pozdě jsme si vzpomněli na varování, nedávat si na Balkáně nápoje s ledem. Ta ranní ledová káva a ouzo s ledem nás přišla pěkně draho !!!
Kolem některých památek jsme doslova proběhli, neboť jsme hledali úplně jiný architektonický skvost ! A bylo nám úplně jedno, z jaké je doby ! Ale dobře nám tak, máme to propodruhé.
A protože už jsme byli dost ucaprtaní, řekli jsme si, dost bylo památek a vydali se k přístavu. Cestou jsme zhlédli ještě pár vykopávek, většinou z doby římské, prohlédli Bílou věž na pobřeží, která má také pohnutou historii a odebrali se do blízké kavárničky čekat na autobus. Akorát nás mrzelo, že jsme nikde neobjevili nic o Alexandru Makedonském, pouze sochu jeho taťky. Tak nám nezbude, než se sem ještě někdy vrátit.
Město s tak pohnutou a barvitou historií stojí za bližší prozkoumání.
V autobusu jsme zjistili, že s tím košem si ještě užijeme, neb se nevešel ani nad sedadla, ani na klín před sebe, jen do uličky. Ale zase jsme konečně v plné kráse viděli celý Olymp, byť stále v oparu. Ale po zkušenostech jsem se zdržela jakékoli reakce, naprdnout znovu Dia jsem opravdu nechtěla.
Pak už jsme se jen povalovali na pláži a užívali si sluníčka a moře. A přišla sobota, den odjezdu. Po snídani jsme sbalili, rozloučili se s pavoukem Filípkem a vystěhovali zavazadla do haly. Tam Martin s první jobovkou. Autobus se v Srbsku porouchal a neví se, kdy přijede, natož kdy odjedeme. Dohodli jsme se, že bude nechávat zprávy na nástěnce, a vyrazili na pláž. Po poledni nám to nedalo, i zašli jsme do hotelu. Tam Martin s další jobovkou, předpokládaný odjezd v deset večer. Ale ten šikovný chlapec už dohodl s majitelem, že nám vrátí karty od našich pokojů a můžeme tam setrvat až do odjezdu. Tak jsme se opět nastěhovali, zase se přivítali s Filípkem a šli si dál užívat pláže. Zašli jsme se najíst, samozřejmě na gyros. I když restaurace nabízely i různé jiné lahůdky. Tady zas točili pivo do vymražených půllitrů. Báječné osvěžení.
Pak jsme pro jistotu zakoupili lahvičku dobrého červeného a nějaké oříšky, abychom si ukrátili čekání. A dobře jsme udělali, nakonec jsme odjížděli v jednu v noci. V autobusu jsme teprve ocenili vstřícnost majitelů našeho hotelu. Někteří spolucestující byli z jiných hotelů ráno vystěhováni a nikoho jejich osud nezajímal.
Cesta domů byla bez problémů, autobus šlapal jak hodinky, páni řidiči, i po tom, co si prožili cestou tam, byli velice příjemní. Díky.
Co na závěr ? Řecká Makedonie nás okouzlila, jestli se dožijem, letos si to zopakujem. A jak jinak, než zase autobusem.

© na toto dílo se vztahuje autorský zákon, a proto není možné cokoliv z tohoto díla kopírovat a používat k jiným komerčním účelům.
Komentáře (7)
21.06.10 16:10 jedůvka
Díky a zírám ! KaCaTB - vy jste mě prokoukla !
21.06.10 15:41 Pucík
Paráda, těším se na vaši letošní cestu, abych mohla dát 5*
21.06.10 08:14 KaCaTB
Pekne, vtipne. Nejste Vy autorka zabavnych cestopisu z Italie a Chorvatska na cestujeme.name?
19.06.10 13:49 sokolnice
Hezké,pobavila jsem se , obdivuji Vás za tu cestu autobusem ,to by byla má smrt.
18.06.10 18:16 jedůvka
Dík !!!! Nemůžu soutěžit, je to z loňska.
18.06.10 18:07 Lucelle
Vtipné, netradiční, pěkně to odsejpá, bavila jsem se ..... proč nesoutěžíte?
18.06.10 17:26 madona66
Hezký cestopis, ale nejvíc jsem vypukla smíchy při prohlídce předposlední 31. fotografie....:-) super foto ale s těma dobrotama.....no nevím , nevím...
Chystáte se napsat komentář jako nepřihlášený uživatel. U Vašeho jména bude zobrazena i IP adresa.
UNHDN
(opište bezpečnostní kód)
1. Komentář nesmí jakýmkoliv vulgárním způsobem urážet autora díla.
2. Nezpochybňujte komentáře od ostatních uživatelů.
3. Toto není diskuze. Chcete-li se na něco zeptat pište do DISKUZE.
4. Komentáře, které nesplňují pravidla budou vymazány.
 
˝jedůvka˝ a jeho/jí aktivity
Cestopisy2
Diskuze0
 
Greek Market
Booking.com
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním těchto webových stránek s tímto souhlasíte. Více informací