Na úvodní stránku
Napsat vlastní cestopis
Fotogalerie
Videogalerie
Recenze hotelů a apartmánů
Recenze míst
Recenze taveren
Diskuzní fórum
Přihlášení
Jste nepřihlášen
OnLine: 0 | 17
Melissa travel
Ochrana osobních údajů
© 2002 Řecko a řecké ostrovy

Drozdi na Kosu

Autor:
Zařazeno:
Kos
Napsáno:
09.01.10 15:10
Fotografií:
50
Přečteno:
10360
Tisknout cestopis
Doporučit přátelům
Dnes 03:50
19 °C
Skorojasno
SSZ, 5.7 m/s
Věnováno manželovi, Marcele, Petrovi, Danovi, Zdeně a vůbec všem, kteří se v tomto vyprávění najdou.

O co méně byla naše dovolená na ostrově Kos plánovaná, o to více byla originální už od našich prvních kroků na Hippokratově letišti. Nevím, jak se podařilo Arsinoe nás rozeznat, přece jen běžně nechodím s nápisem Bedru na čele. V každém případě mě nečekané setkání potěšilo. Usadila nás v autobuse vedle sebe hned za řidičem Kostou a před všemi cestujícími nás přivítala jménem cestovní kanceláře Lotrando Tours. Když nám naše údivem rozevřená ústa zacpala sladkým zákuskem na přivítanou, věděla jsem, že tato dovolená bude jiná.

Závod míru – 1. etapa
Již první den nabírá na otáčkách moje vrtule v zadku. Je zajímavé, že doma tak aktivní není. Zato v Řecku je téměř radioaktivní. Asi funguje výhradně na řecký vzduch. Proto mě absolutně neláká strávit celý den nicneděláním. Kupodivu manžel sám bez jakéhokoli nátlaku vyslovuje návrh, který by později nejraději omlátil sám sobě o hlavu. „Půjčíme si kola a pojedeme do Asklepionu.“ Nadšeně přikyvuji. Mám dobrý pocit z toho, že i na all inclusive dovolené udělám něco pro své tělo. V nejbližší půjčovně Zografina nafasujeme asi ta nejstarší kola, která se dají na Kosu půjčit a která, soudě podle vzhledu, musela zažít nejméně tři povodně. Odhodlání nás nepřešlo, a tak startujeme první, asi 16 kilometrovou etapu Marmari – Asklepion. Po čtvrthodině jízdy manželovi dojde, že kolo nejezdí ani na benzín ani na naftu, solární panely též nikde na konstrukci kola nenalezl. Uznává, že mé hodiny spinningu nebyly vyhozené peníze, a slibuje, že bude na spinning chodit se mnou. Do cíle dojdeme za rekordních 80 minut.

Asklepieion
Tři terasy spojené širokým schodištěm jsou impozantně zasazeny do mírného svahu obklopeného borovicovým lesem. Terasy jsou osázeny zbytky antických budov, sloupů. Vždy, když se ocitnu na místě obdobných antických památek, nemůžu se zbavit snahy, poskládat tu skládanku z poházených kamenů a dosáhnout tak ucelenější představy, jak to vypadalo v dobách, kdy zde bylo živo. A v tomto případě také nemocno. Asklepion byl v dávných dobách léčebný chrám zasvěcený bohu lékařství, Asklepiovi. Zde se zřejmě lékařskému umění učil i slavný Hippokrates. Tenkrát tady měl každý kámen své místo. Nyní je zarůstá tráva a šimrají všudypřítomné ještěrky. Nejstarší z teras je ta prostřední. Bývala náboženským centrem areálu, proto zde najdeme zbytky Asklépiova chrámu ze 3. stol. př. n. l. a také Apollónova chrámu , který je bezpochyby díky sedmi vztyčeným korintským sloupům nejfotografovanějším místem z celého Asklepionu Z horní terasy je nádherný výhled na pobřeží ostrova i na nedalekou tureckou pevninu.

Fotostory
V Asklepionu má předpremiéru náš společný vánoční dárek, který si pořizujeme s předstihem těsně před dovolenou. Teprve tady se konečně dostávám k pokročilejším funkcím, než je Vypnout/Zapnout. Na studování návodu jaksi nebyl a není čas. Kdyby se to nepovedlo, jistí to manžel se svými fotkami. A tak fotím a zkouším a nadávám na ostré sluneční paprsky, posléze na nechutně bílou souvislou oblohu a absolutně černé borovice. Po pár hodinách zjišťuji, že náš vánoční dáreček musí vážit stejně jako tyrolská kráva, možná i o nějaké kilo víc. Ruce mi těžknou, krk zatuhuje. Ale nestěžuju si. Mám, co jsem chtěla. Zrcadélko!!! Ani manžel si na nic nestěžuje. Je spokojený, že může fotit naším starým dobrým malým lehkým kanónkem, aniž by na mě musel co krok čekat, než najdu ten nejlepší úhel pohledu, nejlepší světlo a k tomu než se nějakou náhodou trefím do správné expozice.
Při této bohulibé činnosti si stihnu všimnout, že po mě pokukují muži. Že by mi prospěla ta tři kila, která jsem přibrala na Santorini a už je nestihla shodit? Manžel mi však rychle srazil hřebínek. Oni nekoukají na mě, ale na kanón. A taky mě pozorují hlídači. Pro ně je zřejmě každý majitel zrcadlovky profesionálem a ti mají v Asklepionu přísně zakázáno fotografovat. Mít s sebou stativ, asi by mě rovnou uvrhli do žaláře. Nakonec asi usoudili, nepochybně z mého ladného postoje, že profesionál nejsem, a tak jsem mohla svobodně cvakat, co jsem chtěla, v libovolném množství.

Závod míru – 2.etapa
Po prohlídce Asklepionu se manžel s poněkud útrpným výrazem vrací k našim kolům. Snažím se ho uchlácholit. Tam, kde musel cestou sem šlapat do mírně nakloněné roviny, pojede teď při zpáteční trase jak z Čumulangmy. Jaké překvapení nás však čekalo na parkovišti. Zadní pneumatika jeho kola byla totálně prázdná. Hledáme hustilky, ale naše nejstarší kola na Kosu tímto moderním vynálezem vybavena nebyla. Asi je odnesla první nebo druhá povodeň. Ani vedlejší kola nejsou na tom v tomto ohledu lépe. Bereme tedy kolo ke stánku před vstupem do Asklepionu v naději, že nám prodavač pomůže. Hustilku nám sice nevyčaroval, ale ochotně zavolal ze svého mobilu na telefonní číslo nalepené na štangli. Řečtinu neovládám, ovšem podle gestikulace a síly hlasu to znělo jako „Ty vo.e, jak můžeš půjčovat kola bez hustilek. Mám tu turisty s úplně vypuštěnou duší a co já s nimi mám dělat? Okamžitě přijeď a dej to do pořádku!“ Za ochotu koupíme od prodavače džus z čerstvě vymačkaných pomerančů, usedneme na parkovišti na obrubník a zkracujeme si čekání pozorováním zdejšího kočičího gangu. Začíná trochu poprchávat. Manžel se však usmívá. Vyslovuje domněnku, že to kolo mu na místě určitě nespraví a dovezou nás k hotelu autem. Tak se i k jeho velké radosti stalo. Druhá etapa závodu byla zrušena z technických důvodů. My jsme nezmokli, manžel byl dalšího dne schopen chůze a schůzku s delegátem jsme stihli akorát.

Pacoši
První informační schůzka s delegátem bývá jediná, které se vůbec účastníme. Schůzky pro nás bývají nudné. Vše máme nastudováno předem, organizované výlety nekupujeme a dopravní prostředek zvládáme zapůjčit sami. Tentokrát se však schůzka vyvinula v zajímavou tragikomedii. „Vy jste nám neřekl, kde je pláž. My vás platíme za to, abyste nám tyto věci řekl!“ Tato stížnost mě vytrhla ze sladkého dovolenkového snění. To se mi nezdálo, to fakt někdo vyslovil. Delegát má můj obdiv za svatou trpělivost. Teprve tady si s manželem uvědomujeme, že jsme na schůzce asi nejmladší. Přemýšlíme, jestli jednou v důchodu budeme taky tak protivní na delegáty. Nebudeme. Protože my se buď důchodu nedožijeme anebo žádný nedostaneme a s cestováním budeme mít utrum.
V odborném žargonu delegátů se remcajícím klientům říká pacoši. Vypozorovala jsem, že tento druh se vyznačuje hlasitým projevem, silným přesvědčením o vlastní pravdě, vysoce vyvinutou schopností agitovat s cílem oslovit a získat masivní podporu u co největší skupiny spolucestujících, bujnou fantazií, přehnanou spořivostí a velkou chutí k jídlu. Obzvlášť v hotelech s bufetovou formou stravy. Nikdy bych nevěřila, co dokáže takový pacoš důchodového věku sníst a ještě unést na pokoj. Nasyslené zásoby zřejmě pacoši pojídají v době od skončení večeří do zahájení snídaní dalšího dne. Myšlenka, že by zásobu řízků pacoši dováželi své rodině jako suvenýr z dovolené, se mi zdá příliš odvážná. Na konci pobytu si takový pacoš postěžuje na zdejší špatnou stravu a malý výběr polévek, sdílnější povahy i na průjmové obtíže způsobené bezpochyby přílišným užíváním olivového oleje ve zdejší kuchyni. Pacošem se člověk nestává až na dovolené, jako pacoš se člověk prostě musí narodit a je potřeba mít pro ně pochopení. Proto raději na informační schůzce zavřu uši a v myšlenkách plánuji program na další dny.

Ŕecko.name connecting people
Ke konci informační schůzky přijíždí do hotelu i Arsinoe. Seznámí nás s dalším členem řecko.name, Danydarts a jeho ženou Zdenou. Arsinoe je též zřejmě majitelkou výkonné vrtulky a rovnou nás všechny nakládá do svého malého autíčka a veze do vesnice Zia. První den dovolené a hned tolik zážitků. Začínám tušit, že můj další cestopis bude vynikat především svojí délkou.
Zia ve tmě zářila. Barevné suvenýry lákaly k nákupům. Zastavili jsme se u obchůdku Kateriny, se kterou nás Arsinoe seznamuje. Dovídáme se o skořicovém sirupu Canelada i o mastičkách z bobkového listu a tymiánovém medu. Arsí nás vede dál do nějaké taverny a cestou upozorňuje speciálně mě na ceduli „No Stress Zia“. Říkám si, že ten kdo dal něčemu takový název, musí být naprosto, ale naprosto skvělý člověk. Bohužel taverna No Stress Zia je zavřená, a tak se vracíme zpátky do taverny Avli. Náš stůl a posléze i žaludky se zaplňují pomalu místními dobrotami. Poprvé ochutnáme saganaki, manžel si objedná nějakou specialitu z kůzlečího masa. Pět řeckonadšenců v řecké taverně nad výborným řeckým jídlem. V Zie se nám zhmotnil virtuální svět. Z Arsinoe je skutečná Marcela. Z Danydarts je skutečný Dan. Internetová přátelství dostávají reálné obrysy, aniž by bylo potřeba zapínat počítač.

The Beautiful Greece
Prý nejúžasnější místo na Kosu. Marcelino nadšení mě úplně nakazilo. Jsem zvědavá, co se z toho nakonec vyklube. V Lagoudi zaparkujeme u kostela, vyslechneme Marcelinu historku o velkém černém hadu, který ji tady jednou polekal a který bezpochyby za tmy není vidět a je úplně, ale úplně neškodný, a scházíme okolo kostela dolů podle ukazatele. Ptáček zacvrliká a my překračujeme hranice řeckého ráje. Dlážděné chodníky se proplétají středomořskou florou, do tmy září strelície, každé zákoutí je dotvořeno nějakým uměleckým kouskem, vázou či vtipnou veteší. Naše kroky provází vůně jasmínu. Na stromech se v nočním vánku pohupují křišťálové lustry a všelijaká cingrlátka. Nahlédneme i do galerie, kde majitelka a stvořitelka tohoto ráje, Christina Zenteli, vystavuje své výtvory – obrazy, ikony, šperky a také nasbírané starožitnosti. Nakonec usedneme na terasu s výhledem na noční Tigaki a Marmari. Christina nosí Caneladu a pravou kávu vařenou v džezvě. Christina je dáma, umělkyně a milovnice všeho krásného, a tak i její obsluhování nepostrádá šarm. Její hluboký hlas se nese tmou stejně jako plamínek svíčky na stole.Tady bylo Řecko opravdu krásné.

Hlavní město Kos
Nejjednodušším způsobem, jak se dostat z Marmari do hlavního města ostrova, je autobus. Na konci sezony jezdil přibližně co hodinu až dvě a je třeba počítat s vyšším objemem turistů, než je objem autobusu, a také s typickým zpožděním okolo 20 minut. Z Marmari tato jízda stojí 1,80E na osobu. Zaslechli jsme názory některých pacošů, že by za autobus 1,80Euro nikdy nedali, že je to drahé. Nu což. Druhý den dovolené rozmařile upustíme nějaké to euro a vyrážíme do víru velkoměsta.
Naše putování hlavním městem by se v bodech dalo shrnout takto:
Autobusové nádraží - kostel Ag. Paraskevi - náměstí Platía Eleftherías s Defterdarovou mešitou , archeologickým muzeem a agorou – Brána daní - antická agora – mešita Hadži Hassana - Hippokratův platan –pevnost johanitů – Palác guvernéra - přístav – oběd – gymnasion – Odeon – Casa Romana – autobusové nádraží. Šest hodin čistého času stráveného příjemně ve společnosti antických památek, tureckých mešit, italských staveb, kaváren, taveren i ve stínu starého platanu. Antická agora byla objevena teprve v roce 1933 díky zemětřesení. Archeologové zde odkryli pozůstatky tržnice, dílen, městských hradeb, ale i chrám Afrodity z 2. st. př. n.l., který lze rozeznat díky korintským sloupům. Za antickou agorou se nachází mešita Hadži Hassana. Tak jsme byli zaujati pohledem na mešitu, že jsme málem minuli Hippokratův platan. Ten strom byl ale ohromný, kmen rozeklaný a mohutné větve podpíralo lešení. Lidé si ho fotili. To musí být Ten platan. Cedule opodál to potvrzuje. Co na tom, že Hippokratův nejspíš vůbec není, v jeho stínu si příjemně odpočineme. Od platanu vede most přes palmovou alej k pevnosti johanitů. Poštěstilo se nám mít vstup zdarma, protože na konci září jsou dny kulturního dědictví. V pevnosti jsme strávili nejvíc času, je opravdu rozlehlá. Turisté se tady mohou procházet po vnějších hradbách z 15. století. Vnitřní pevnost je o jedno století starší. Ze střílen vnějších hradeb se nabízejí krásné pohledy na město Kos, přístav i na tureckou pevninu, která se zdá odtud být opravdu blízko. Proto také ta mohutná pevnost byla postavena. Uvnitř pevnosti jsou poházené v trávě zbytky sloupů a oltářů zdobené nejčastěji hlavami býků.
Hlavní město Kos a jeho památky nám připravili jeden z nejlepších výletů na tomto ostrově. Navštívili jsme ho rovnou třikrát. Koncem září bylo ještě živé a plné turistů. O týden později byl už znát konec sezony. Dokazovalo to nejen pár kapek deště, před kterými jsme se schovali v Archeologickém muzeu, ale i spousta zavřených taveren, které ještě před týdnem přetékaly veselým životem.

1. moto okruh
Ponaučeni z prvního dne a s posílenými lýtky se vydáváme hned po snídani pro motorku. V první půjčovně nám vyrazila dech cena. Za motorku 150 ccm chtěli 25Euro na den. Celkem nechápu, je konec sezony, Marmari je poloprázdné. Jdeme tedy o dům dál, ale půjčovny v Marmari ovládá zřejmě jeden kartel, takže cena na cent stejná. Nakonec se nám podaří získat červenou krasavici za 18 Euro. První zastávkou je vesnice Antimachia a její větrný mlýn. Dříve bývalo v této oblasti mnohem více, tento je však jediný zachovalý. U Antimachie se také chvilku zdržíme pozorováním přistávajících letadel. Zde jsme před pár dny přistáli i my a jsem ráda, že do odletu zbývá ještě spousta dní. Chceme se vykoupat, proto pokračujeme dále na jih. Dlouhý pás písečných pláží táhnoucí se v kefaloském zálivu patří zaslouženě k oblíbeným turistickým cílům. Každý úsek této dlouhé písečné pláže se jmenuje jinak. Z hlavní cesty jsou odbočky k jednotlivým úsekům dobře označeny. My jsme navštívili Magic Beach , Sunny Beach a Markos Beach. Naopak Paradise Beach jsme pro jistotu vynechali, neboť podle průvodce i delegáta měla být nejrušnější a nejpřeplněnější. Všechny však mají společný jemný písek, pozvolný vstup a klidné moře. Výjimečnou je pouze Camel Beach. Skaliska ji rozdělují do tří menších zátok. V první zátoce jsou k dispozici slunečníky a lehátka, další dvě zátoky už jsou neorganizované a na konci září prázdné. Vstup do vody trochu ztěžují kameny a skaliska. Díky tomu však Camel beach je ideální pro milovníky šnorchlování. Pro mě jasná známka toho, že manžela hodinu neuvidím a můžu se nerušeně věnovat podzimnímu nahřívání špeků. Průvodce nelhal. Manžel tady zažil zatím nejbarevnější šnorchlování v Řecku.
Naše láska k Řecku prochází žaludkem. A těm našim už pořádně vyhládlo. Je na čase objevit rybářský přístav Limnionas a jeho rybí speciality ve zdejší taverně. Než usedneme ke stolu, pozorujeme samotný přístav, rybářské loďky a vlny tříštící se o skaliska. Kos nám ukazuje svoji divokou tvář. Celou tu krásnou podívanou završíme mečounem a rizotem s mořskými potvorami v rybí taverně. A už se nedivíme, že je tak vyhlášená.
Při zpáteční cestě z Limnionas ještě zamíříme k pláži Chochlaki. Doufala jsem, že ještě zastihneme kitaře v akci. Stihli jsme jednoho jediného. Zrovna si balil všechny fidlátka. Slunce už bylo docela nízko a přestalo hřát, proto se zde nezdržujeme a vracíme se stejnou cestou zpět. Jednu zastávku jsme si však ještě neodpustili. Za vojenskou základnou u Antimachie odbočujeme podle směrovky k pevnosti u Antimachie , kterou založili johanité ve 14. století. Dnes jsou dochovány pouze vnější hradby. Uvnitř hradeb je téměř vše zničeno, areál pokrývají kameny z rozvalin původních budov a také bohatá květena. Nejzachovalejší jsou dva kostelíky, Ag. Nikolaos a Ag. Paraskeví. Z hradeb pevnosti je úžasný výhled na pohoří Díkeos, na letovisko Kardamena a v dálce i na ostrov Nisyros. S téměř prázdnou nádrží a na minutu přesně ve smluvenou dobu vracíme motorku a víme, že se pro ni ještě vrátíme.

Sůl nad zlato
Den vyhrazený pro odpočinek jsme opět nedokázali celý strávit pouhým vyleháváním a sluněním, a tak si dopoledne zkracujeme procházkou po pláži směrem k Tigaki. Naším cílem bylo solné jezero. Cestou sbírám mušličky, které vyplavilo moře. Procházíme nudistickým úsekem mezi Marmari a Tigaki. Jezero prý není od pláže přes písečné duny vidět. Je nám však jasné, že musíme narazit na nějaké koryto vedoucí z moře, kudy se mořská voda do jezera dostává. Tato úvaha se ukázala správnou. Koryto jsme našli , ovšem solné jezero nám předvedlo pouze své rozpraskané dno. Místy se suché dno mění v bahno. Nikde ani zrnko soli, natož věrtel, kopec či velehory soli. A pak že soli je všude habaděj. Pouze hromady mušliček, sépiových kostí a tlejícího peří. Uprostřed toho všeho malé hejno ptáků, které pro jistotu odletělo. Víc tady asi neuvidíme. Vracíme se zpět přes písečné duny po pláži do Marmari. Odpoledne strávíme na pláži v Marmari. Je široká s jemným pískem, vstup do moře je velmi pozvolný, moře je čisté, takže jsem spokojená. Vítr trochu pofukuje, určitě je příjemnější půjčit si lehátka s větrolamem. Po časné večeři jsme spěchali na autobus. Chtěli jsme zažít atmosféru hlavního města v noci. Stálo to za to. Město pulzovalo rušným životem, taverny přetékaly turisty , nasvícené památky lákaly k fotografování. Po návratu do hotelu ještě usedneme k baru a klábosíme s Danem a Zdenou u skleničky ouza. Najednou dostávám smsku. ZÍTRA 8.20 PŘED HOTELEM. Ještě že jsme si dnes tak hezky odpočinuli.

Hurá na Kalymnos
Cestovní kanceláře nabízejí z ostrova Kos několik lodních výletů. Jedním z nich je trojkombinace Kalymnos – Plati – Pserimos. Nevýhodou tohoto organizovaného výletu je, že z ostrova Kalymnos vidíte jen malý zlomek. Naším bojovým plánem bylo stihnout za jeden den z ostrova co nejvíce. Abychom měli maximální péči, přibrala si Marcela ku pomoci ještě další delegáty. Na lodi Olympios Zeus nás z Mastichari okolo 9.00 hod. odplouvá celkem osm českých kousků. Pacoše reprezentuji já, můj manžel, Dan a Zdena. Elitu kosáckých delegátů tvoří Marcela, Petr, Lucka a Iva. Síly jsou vyrovnány a já přemýšlím, jestli na Kosu vůbec zbyl nějaký český delegát.
Čím blíže se loď blíží k ostrovu Kalymnos, tím více upoutávají moji pozornost barevné domečky hlavního města ostrova Pothie. Teplé pastelové odstíny oranžové, žluté, růžové na fasádách doplňují červené stříšky a různobarevné okenice. Neobvyklé barevné cítění zdejších majitelů nemovitostí způsobuje jeden z mých fotozáchvatů. Přístav, kde zakotvíme, je obklopen doslova amfiteátrem z domečků. Sednout si tak na jednu ze střech v nejvyšší řadě a pozorovat to každodenní divadlo, kde hlavní roli hrají lodě, rybáři, turisté a asi jedenáct a půl tisíce místních obyvatel a jejich dopravní prostředky. Je třeba se k tomuto divadelnímu představení připojit a sehrát jednu z mnoha epizodních rolí, které jsou určeny v letní sezoně turistům. V přístavu už na nás čekají dvě žluté pandy. Jsem ráda, že nemusím řídit. Pothie je asi stokrát živější než Kos Town. Šíře uliček se občas shoduje s šíří naší pandy. Navíc všeobecně známá dopravní pravidla tady neplatí. Rychlejší a hlučnější vyhrává.
Naší první zastávkou je Archeologické a Folklorní muzeum. Ani ve snu by mě nenapadlo, že takový malý ostrůvek a v něm takové malé nenápadné muzeum nabízí tak velkolepou podívanou. Torzo sochy Asklépia, boha lékařství, vyvolává v nás všech ohromnou úctu. Stojíme před ním mlčky a čerpáme energii, kterou nám bůh posílá. Viděla jsem už v řeckých muzeích spoustu soch, ale na tuto žádná z nich nemá. Jak ráda bych si Asklépia vyfotila, jenže přísný zákaz fotografování hlídá v každé místnosti přinejmenším jeden pár očí. Chtěla bych si koupit aspoň pohlednici na památku, ale bohužel žádné tam neměli. Zato se k naší skupině na chvíli nečekaně připojila další Češka. Bylo nás osm a najednou nás bylo devět. Marcela se nemohla dopočítat svých oveček a dostala z toho záchvat smíchu. Že by důsledek pětihvězdičkové Coly? Nějak se jí ta pacošská skupinka rozrostla. Tou tajemnou Češkou, která se zapojila do našeho rozhovoru, byla Iva z řecko.name.
Z Pothie vyjedeme na kopec k ruinám hradu Chrysocheria ze 14. století a ke starým větrným mlýnům. Je odtud krásný výhled na celou Pothii. Cestou v trávě delegáti najdou cenný poklad. Splachovací nádoba je dnes k vidění v galerii Beautiful Greece v Lagoudi na ostrově Kos. U mlýnů pořídíme společné foto a pomalu se přesuneme k dalšímu bodu programu, k Bazilice Ježíše Jeruzalémského z 6. století. I zde došlo k vytvoření společného fota. Památek bylo prozatím dost. Výhled na ostrov Telendos, který se nám naskytl nad vesnicí Myrties, byl příjemnou změnou. Dan nevěděl, jestli má dřív točit na kameru nebo fotit, a tak jednou rukou fotil, druhou natáčel. Opravdu nezapomenutelný výhled. Sjedeme auty níž až do Myrties a pozorujeme Telendos z mola. Škoda že není více času. Vykoupat se v tyrkysu, zajet si na oběd na Telendos a vyzkoušet opačný výhled z Telendosu na Kalymnos…Kéž by den byl delší. Pokud chceme stihnout i další části ostrova, musíme pokračovat v cestě. Aspoň víme, kde chceme strávit jednu z příštích řeckých dovolených.
Silnice vede podél pobřeží. Po levé straně vidíme moře a Telendos, po pravé vysoké skály. S trochou štěstí a orlím zrakem jsou k vidění na skalách červené, pomalu se hýbající tečky. Horolezci, horolezkyně, horolezčata. Kalymnos je pro ně ráj a mimo hlavní sezonu se sem sjíždějí z celého světa. V obchůdku se suvenýry si kupujeme pohlednice s výhledy z jeskyně, která je častým cílem horolezců. Grande Grotta, výhled, pro který bych se snad i horolézt naučila.
Pokračujeme dále přes záliv Arginondas až do Emporia. Původně bylo v plánu zajít tady na frappé, ale protože čas dnes utíká rychleji než obvykle, rušíme tento bod programu a vracíme se kousek zpět. Po cestě nás zaujal velký kříž na skále. Zkusíme k němu dojet. A jak už to tak bývá, neplánované zastávky přinášejí největší radost. Rozprchli jsme se okolo kostelíku po skále porostlé trsy pichlavé trávy, bodláků a i za cenu škrábanců všichni fotili jako o závod. Pomalu ale jistě si všichni začínáme uvědomovat, že jsme od rána nejedli. Někteří hlady šilhají, jiní si lehají na silnici, Petr nahání ovce. Ty se raději vrhnou ze srázu, než aby skončily na talíři. Asi bude rozumnější dojet konečně do Vathi a tam se v klidu naobědvat. Taverna Poppy´s mi vryla do paměti nejen chuť výborné grilované chobotnice a kalymnoského salátu, ale i první řecká slůvka a věty. Veledůležitá věta pro všechny pacoše, kteří by si snad chtěli stěžovat na nefungující záchod – Kazanaki den dulevi. Petr nám též vysvětlil tvorbu zdrobnělin pomocí přípony -aki. Petr – Petraki, kolos - kolaraki. Kdo rozumí, tuší, z jaké oblasti nyní řecká slůvka ovládám. Vzhledem k tomu není zbytek slovíček publikovatelný. Po pozdním obědě a po návštěvě prodejny mořských hub jsme pokračovali autem dále na známou vyhlídku nad zátokou Vathi. Já měla ušetřené rozhodování o správné expozici, neboť moje baterka vyhlásila nekompromisně stávku. Zabavila jsem tedy manželovi náš starý malý lehký kompaktní kanónek. Pak už jsme se blížili zpátky k hlavnímu městu, kterým jsme se co nejrychleji propletli a mířili jsme nahoru nad Pothii ke klášteru Ag. Savvas. Slunce už bylo nízko, ale my ještě nekončili. Jeli jsme dál až do Vlychadie, kde jsme chtěli navštívit Potápěčské muzeum. K naší smůle bylo zavřené. Marcela to tak ale nenechala a nahlásila jednomu místnímu, že dorazila důležitá návštěva až z daleké České republiky a požádala jej, aby sehnal někoho, kdo nám otevře. Po chvíli čekání dorazila stařenka, muzeum odemkla a my mohli nakonec v klidu obdivovat vystavené exponáty nejrůznějších mořských živočichů, které byly kdy z moře vyloveny, a také potápěčské obleky, které dříve používali lovci mořských hub.
Muzeum bylo posledním bodem našeho kalymnoského putování. S manželem jsme měli sto chutí najít si v Pothii nocleh a druhého dne pokračovat v průzkumu ostrova. Ovšem rozhodla vybitá baterka. Za tmy vracíme klíčky od auta, na promenádě usedneme do baru, je potřeba posílit se na zpáteční plavbu. Nakonec jsme rádi, že se vracíme zpátky. Ještě na lodi dostáváme nabídku, ať jedeme s Petrem dalšího dne na ostrov Nisyros. Bylo už pozdě, my neměli zakoupené lístky, a tak Petrovi nezbývalo, než nás naučit větu – Jású Kosta, Petroula.
(Fotky z výletu na Kalymnos k vidění zde: http://www.recko.name/galerie.php?view=detail&id=1347)

Hurá na Nisyros
Onu kouzelnou větu, která nám měla otevřít dveře autobusu svážejícího účastníky výletu z hotelů do přístavu, se mi podařilo přes noc nezapomenout. „Jású Kosta, Petroula,“ vyhrkneme na řidiče autobusu. Vycenil na nás zuby, začal se smát a pustil nás do autobusu i bez lístku. Ten jsme si museli koupit až v přístavu v Kosu. Loď Stefamar vyplouvá z přístavu v 8.30 hod. a míří podél východního pobřeží ostrova Kos na jih. Mineme i ostrov Yali, který je zajímavý tím, že se v jedné jeho polovině těží pemza, v druhé sopečné sklo obsidián. Po dvou hodinách klidné plavby připlouváme k vulkanickému ostrovu Nisyros. Z moře vypadá tento ostrov celkem nenápadně. Uvnitř je Nisyros plný zeleně, stromů, záhonků. Tu nezvyklou úrodnost způsobuje dřímající sopka. To je zas jednou dílo přírody. Není to tak dávno, co jsme obdivovali krátery na Nea Kameni v kaldeře u Santorini. Nyní stojíme na další sopce. Tentokrát žádné hromady ztuhlé černé lávy. Tady je barevno jak v dětské omalovánce. Nejrůznější hnědé odstíny hlíny, žlutá barva fumarolů způsobená sirnými výpary, fialová barva všude kvetoucího vřesovce, modré nebe a bílé mráčky, které si přeje každý fotograf. Jen zdejší smrad hravě překonává i pavilóny opic v zoo. Většina turistů sestupuje do největšího kráteru Stefanos. My však na radu delegáta Petra míříme na opačnou stranu po úzké vyšlapané pěšince. Cestou se mi naskytují výhledy, které se nedají popsat. Fotografie to vystihnou lépe. Asi po 10 minutách dorazíme ke kráteru Polyvotis. Je menší a pro oko estéta zajímavější. Takový dramatičtější. Ze žlutých děr po stěnách i dna kráteru vychází dým. Je to neuvěřitelné. Tady to z pohledu laika vypadá, jako by to mělo každou chvílí bouchnout. Polyvotis nezklamal. Je velká škoda, že místní cestovky mají tak naspěch. 45 minut je opravdu málo. Za hodinu a půl by se beze spěchu dal stihnout jak kráter Polyvotis, tak sestup na dno největšího kráteru Stefanos a ještě stihnout všechny ty dojmy tak nějak vstřebat. Bohužel musíme se vrátit do autobusu. Druhá část výletu už bude pokračovat v hlavním městě Mandraki.
Mandraki je správním střediskem ostrova a také jeho největším městem a přístavem. Jeho architektura mi hodně připomíná Kyklady. Petr nás vede uličkami. Modrá okna a dveře, mozaiky na zemi, rozkvetlé bougainvílie a houfy koček…Mandraki je opravdu velmi fotogenické. Zastavíme se ochutnat mandlový sirup Somada. Pomalu se propleteme uličkami až ke skále nad městem, na které stojí klášter Panagía Spilianí. Vystoupáme 270 schodů a u vstupu do kláštera se turistům naskytne známý pohled na městečko Mandraki. Asi neexistuje turista, který by si tento výhled nevyfotil. Petr nám u toho vypráví historku, která se traduje o založení kostela Panagia Spiliani. Místní obyvatel objevil okolo roku 1400 n. l. malou jeskyni ve skále nad Mandraki a v ní ikonu Panny Marie. Ikonu přemístil do kostela Panagia Potamitisas, ale do druhého dne ikona zmizela. Znovu byla objevena v té samé jeskyni ve skále. Toto se zopakovalo třikrát, dokud se místní nerozhodli udělat z jeskyně kostel a ponechat ikonu na místě, které si sama vybrala. Klášter byl postaven přímo nad jeskyní. Následně dostaneme rozchod. Nejprve nakoukneme do kostela ve skále. Bohužel zde zrovna probíhají jakési stavební vylepšovací práce. Vracíme se tedy zpět do uliček, navštívíme místní muzeum, obdivujeme mozaikovou výzdobu uliček a usedneme do jedné z četných taveren. Poté se začneme pomalu vracet k přístavu. Cestou ještě zavítáme do Photographic Art Gallery Artina Karakasiana. Tady jsem u jeho fotografií vystavených na stěnách galerie téměř začala slintat. Připadám si tady menší a ještě menší, až jsem úplně ten nejmenší amatérský fotograf na světě. Mám se hodně co učit. Dáváme se s Artinem do řeči, chceme vědět, kterou z fotografií vyfotil v České republice. Artin ukáže na černobílý obrázek labutě na řece a prozrazuje, že to vyfotil u Karlova mostu. Nejvíce fotografií je samozřejmě z ostrova Nisyros. Nakonec kupuji na památku dvd s některými jeho fotografiemi. Artin vtipně zareaguje, že kdyby měl takový fotoaparát jako já, žádné dvd by nekupoval a nafotil si fotky sám. No jo, jenže my jsme tady jen na skok. Těžko můžu čekat na měkké pozdní slunce, na rozbouřené moře, na jarní květy či na dramatické bouřkové mraky. A i kdybych tady čekala rok vkuse, tak krásné fotografie bych nikdy nenafotila. Artin se spokojeností uculuje a popřeje nám dobré světlo.
Jakmile se vzdalujeme lodí od Mandraki a celého ostrova Nisyros, opět máme nutkavý pocit, že Nisyros by stál za podrobnější výlet. Snad někdy příště.

Řecký večer
Po návratu z Nisyrosu je před námi poslední večer s našimi přáteli Danem a Zdenou. Odjíždějí dalšího dne po obědě. Je to divné, znali jsme se chvíli, ale po jejich odjezdu je nám jaksi smutno. S kým budeme večer popíjet? A co budeme dělat v odpočinkový den, když už tady nebudou? Měla jsem sice hříšnou myšlenku spáchat ještě výlet na Patmos, ale rozum i manžel zavelel odpočinek. A tak tento den loučení byl naším prvním opravdovým odpočinkovým dnem. Ovšem pouze do večera, kdy se v hotelu Pyli Bay konal „řecký“ večer. Nikdy jsme tuto hotelovou organizovanou zábavu nezažili, proto jsem netušila, že mě čeká náročný taneční výkon, u kterého se bavili zřejmě všichni včetně mého muže, který mé taneční křepčení s místním staříkem oblečeném v kroji škodolibě natáčel na foťák. Nevím, kde se v tom malém staříkovi bralo tolik energie. Možná ho povzbudil panák ouza před vystoupením. Bylo mi jasné, že od zítřejšího dne asi budu muset chodit místní úzkou kanalizací. Naštěstí nebyla jsem sama, komu stařík protáhl kosti. Asi si příště rozmyslím, jestli se zas zúčastním nějakého hotelového řeckého večera.

2. moto okruh
Naše dovolená už se přehoupla do poslední třetiny a na ostrově Kos zbývá spousta míst, která jsme ještě nenavštívili. Půjčujeme si proto naši červenou motorku znova a rovnou na tři dny. Opět zamíříme na jih. Za Antimachií odbočíme z hlavní silnice do lesíku Plaka, kde volně v přírodě žijí pávi. To je určitě zážitek, který ocení zejména pro děti. Je dobré vzít si s sebou zbytky nějakého pečiva, pak vám budou zobat téměř z ruky. Poté se už ale těšíme do moře. Zaparkujeme na začátku pláže Ag. Stefanos a dojdeme až k ruinám stejnojmenné baziliky postavené okolo roku 500 n. l. Původně se jednalo o dvě vedle sebe stojící trojlodní budovy. Dnes jsou dochovány pouze základy a zbytky sloupů a mozaik. Výhled na ostrůvek Kástri s kostelíkem Ag. Andonios patří k nejfotografovanějším scénám z ostrova. K ostrůvku se dá doplavat. Manžel nelení a hezky si to šnorchluje směrem k ostrůvku. Odměnou za mé čekání je mi hromádka mušliček. Protože nám už vyhládlo, vracíme se k taverně Katerina, která byla doporučována v průvodci Merian. Specialitou této taverny je „Special Fish Plate“, rybí talíř pro dvě osoby, jehož cenu si přesně nepamatuji, ale byla vysoká (snad 35-40 Euro). Dám si tedy své oblíbené kuřecí souvlaki a udělala jsem dobře. Lepší jsem ještě nejedla.
Po obědě vyjedeme do vesnice Kefalos a projdeme si skromné pozůstatky benátské pevnosti. Zajímavější je však výhled na Kamari. Další zastávkou je kaple Panagía i Palatianí vzdálená od Kéfalosu asi 1 km. Z kaple se vyklubala ruina, která však měla takovou pochmurnou černobílou atmosféru. Jako z nějakého hororu. Od kaple je nádherný výhled na zátoku, Kamari i Kéfalos. Tato oblast patří k nejzelenějším a tím pádem nejkrásnějším oblastem ostrova. Ještě kousek dál za kaplí Panagía i Palatianí se po levé straně od silnice nacházejí zbytky antického hlavního města ostrova, kde se v roce 460 př. n.l. narodil Hippokrates. Město bylo zničeno v roce 412 př. n. l. při zemětřesení. Areál nebyl označen, alespoň my jsme avizovanou ceduli „Palatia“ neobjevili. Intuitivně jsme zaparkovali na betonovém parkovišti a brankou v drátěném plotu se dostali do borovicového lesíku. Tam jsme po chvíli hledání našli velmi skromné zbytky několika řad sedadel antického divadla z 2. st. př. n.l. a také ruiny dórského chrámu ze stejného období. V těchto místech byla nalezena bezhlavá socha bohyně Démétér, kterou dnes uchovává Archeologické muzeum v Kosu. Víc zde k vidění není, takže nasedneme opět na motorku. Cestou ke klášteru Ag. Ioánnis Thymianos se nám často naskytne výhled, takže často zastavujeme. Je odtud poznat nejužší část ostrova Kos. Klášter Ag. Ioánnis Thymianos je opuštěný. Svůj název získal podle tymiánu, který v jeho okolí roste. Před kostelem poskytuje příjemný úkryt před ostrými slunečními paprsky prastarý platan. Mnichové odtud měli krásný výhled na jihozápadní pobřeží ostrova Kos. Více jsme z jižní části ostrova nestihli.

3. moto okruh
Nedaleko Marmari se nachází vesnice Pilí. My si zde prohlédneme dva kostely a také malé muzeum Pyliotiko Spiti, které se nachází ve více než 100 let starém rolnickém domě poblíž náměstí. Mohli jsme si tak udělat obrázek o tom, jak žili místní obyvatelé v dřívějších dobách. Kousek od muzea navštívíme i galerii Ria  Remko. Manželé Ria a Remko de Gilde z Amsterdamu ji tady založili v roce 1978. Vystavují zde svou tvorbu – obrazy, šperky i keramiku. Nedaleko náměstí se nám podařilo najít i vesnickou kašnu z roku 1592 s šesti lvími hlavami, ze kterých vyvěrá pramen pitné vody. Poté jsme dojeli na motorce k Charmylosově hrobce ze 4. st. př. n. l. Pod valenou klenbou se skrývá 12 pohřebních komor. Nad hrobkou stojí malá kaple, kde nás přivítal ovocem děda Georgios. Snažil se nám anglicky povykládat historii kaple i hrobky, ale moc jsme mu nerozuměli, tak se s námi alespoň ochotně v kapli vyfotil.
Z vesnice Pilí jsme už spěchali do starého Pilí. Těšili jsme se moc, Paleo Pilí je jedna z nejnavštěvovanějších památek na Kosu. Vesnice byla opuštěna v roce 1830 po epidemii cholery. Od té doby se domy starého Pilí rozpadly. Nejlépe zachován je hlavní kostel vesnice , kostel Ypapanti ze 14. století s nástěnnými malbami a sloupy. Nad původní osadou se tyčí zřícenina byzantské pevnosti z 11. století. Vede k ní stezka, která se různě rozvětvuje, a tak jsme docela dlouho nemohli najít tu správnou cestičku vedoucí až nahoru do pevnosti. Výšlap nám ztěžoval i velmi silný vítr. Po pár mylných pokusech se nám přece jen podařilo vstoupit do pevnosti velkou byzantskou bránou. Z pevnosti je nádherný výhled na severní pobřeží ostrova s letovisky Marmari a Tigaki v pozadí s ostrovy Kalymnos a Pserimos.

No Stress Zia
Z Paleo Pilí se vracíme ještě jednou do kavárny Beautiful Greece v Lagoudi. Je velký vítr, posezení na terase není tak příjemné jako první večer, když jsme tu seděli s Marcelou, Zdenou a Danem. Znova si prohlédneme její zahradu a galerii, vypijeme kávu a rozloučíme se s Christinou. Z Lagoudi už to není daleko do Zie. Chceme vyzkoušet, jestli náhodou nebude otevřená taverna s oním slavným názvem No Stress Zia. Máme štěstí. Usedneme ke stolu a dáváme se do řeči s majitelem Kostasem. Vysvětluje nám, že večer už bývá zima a že není moc turistů, proto měl tenkrát zavřeno. Kostas je známý svou vynikající moussakou a také domácím chlebem. Vyzkoušíme obojí. Lepší chleba jsem ještě nejedla. Kostas mi prozrazuje, co všechno do chleba dává. Olivy, cibuli, vlašské ořechy a hromadu koření. Po obědě dostaneme ještě navíc zákusek a také panáka metaxy. Taverna No Stress Zia je opravdu hodna svého jména. Zbývá nakoupit suvenýry. Část jsme nakoupili u Kateriny, ale při zpáteční cestě z taverny objevujeme obchůdek Maria´s Shop. Marie se rychle rozvykládá. Popisuje tvrdý konkurenční boj v Zie. Problém je v tom, že se její obchůdek nenachází na hlavní spodní ulici, kde je soustředěna většina krámků. Přestože Maria´s shop je jako jediný zmiňován v průvodcích, přestože Maria´s shop má na hlavní ulici ceduli se směrovkou, turisté jako by byli líní udělat pár kroků navíc. Navíc prý konkurence často směrovku ke krámku sundá a když se turisté po Maria´s shop zeptají, řeknou, že Maria umřela. Krize tuto situaci ještě prohloubila. A tak obchůdek s tradičními suvenýry vyrobené z větší části opravdu v Řecku, ne někde v Číně, pomalu, ale jistě končí. Marie si chce najít jinou práci. Přesto je usměvavá a povídá si s námi, jako bychom se znali roky. Nejraději bychom vykoupili všechny suvenýry v tomto krámku. Nakoupíme aspoň nějaké drobnosti, uděláme pár společných fotek a slibujeme, že je Marii pošleme poštou. Email totiž zatím nemá. Svůj slib, že Maria´s shop zmíním ve svém cestopise, jsem právě splnila. Kéž by Maria v další sezoně své tržby alespoň ztrojnásobila.

Termální prameny
Na poslední den dovolené jsme si naplánovali termální prameny za hlavním městem v oblasti Ag. Fokas. Cestou začíná lehce poprchávat. Když dojedeme k parkovišti nad pramenem, obloha už protrhaná a svítí sluníčko. Za pláží s tmavými vulkanickými oblázky se konečně dostáváme k samotným pramenům. Uměle vytvořené jezírko ohraničené velkými kameny tak, aby se zde mísil termální pramen s mořskou vodou. Už se nemůžeme dočkat, až tam vklouzneme. Snad si tam najdeme místečko. Máme štěstí, jezírko muselo být nedávno vybagrováno, protože v nejhlubším místě mám vodu až po ramena. Jindy se může stát, že voda sahá jen po kolena. Ze dna řetízkují bublinky a příjemně lechtají po těle. Teplota vody se v jezírku pohybuje mezi 30 a 40 stupni, nejteplejší je samozřejmě nejblíže k vyvěrajícímu pramenu. Samotný pramen je horký asi 50 stupňů. Najdou se i tací, kteří si lehnou přímo k němu a po pár minutách jsou z nich růžová spařená prasátka. Je škoda, že je tu tolik lidí. A to je říjen. Vůbec si nedokážu, jak to tady vypadá v hlavní sezoně. Lidé tu pak musí ležet snad na sobě. Příjemný relaxační program jsme si nechali na závěr našeho putování po ostrově. Před námi je balení a poslední večer.

Oko oceánu
Nemáme to rádi. Myslím ty konce dovolené. Poslední večeře, poslední noc, poslední snídaně, poslední koupání, poslední kosácké sluneční paprsky, poslední hledání mušliček…Najednou zbystřím. V hromádce malých oblázků zahlédnu něco, v co se ani neodvažuji doufat. Je to tak. Mé krátkozraké oči našly oko oceánu. Pohltí mě obrovská radost i v tento smutný den. Věřím, že nám oko přinese štěstí, a tak ho pevně držím, abych to štěstí neztratila. S okem v dlani o trochu lépe snáším poslední pohled na moře, poslední oběd v hotelu Pyli Bay, poslední pohled na náš pokoj, poslední pohled na Marmari, poslední pohled na letiště, poslední pohled na ostrov Kos z letadla…

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Užitečné informace:
Půjčení kola: 4 Euro/1 kolo
Vstup Asklepieion: 4 Euro/osoba
Trajekt Mastichari-Pothia: 4/6 Euro/ osoba
Půjčení auta na Kalymnosu: 17 Euro/den
Lodní výlet Nisyros: 24 Euro/osoba
Půjčení motorky 150ccm s pojištěním: 18 Euro/den
Vstup do pevnosti Antimachia, Paleo Pilí, termálních pramenů: zdarma
Vstup do folklorního muzea v Pilí: 1 Euro/osoba
Vstup do folklorního muzea na Nisyrosu: 1 Euro/osoba
Vstup do Archeol. Muzea v Kosu: první neděli v říjnu zdarma
Vstup do pevnosti johanitů: poslední sobota v září zdarma
Taverna Katerina Ag. Stefanos: 23 Euro (souvlaki, pizza, 2x mythos, voda, malý zákusek)
Rybí taverna v Limnionas: 30 Euro (mečoun, rizoto s mořskými plody, mythos, frappe, voda)
Taverna No Stress Zia: 20 Euro (moussaka, saganaki, chléb, zákusek, víno, voda)
Taverna v Kosu: 6 Euro (2x gyros, 2x Mythos)
Taverna na Nisyrosu: 13 Euro (gyros, saganaki, mythos, frappe)
Taverna Poppy´s na Kalymnosu: 25 Euro (2x grilovaná chobotnice, 2x mythos, voda)

© na toto dílo se vztahuje autorský zákon, a proto není možné cokoliv z tohoto díla kopírovat a používat k jiným komerčním účelům.
Komentáře (12)
05.08.10 18:07 Kusnirova
Omlouvám jsem, že jsem tuto perlu objevila až v srpnu. Letošek obzvláště náročný. Bedru je to opět vynikající.
12.06.10 13:16 IvetkaS
Krásné fotečky :-))
12.06.10 13:15 IvetkaS
Krásnpé
18.05.10 20:26 Leneu
Jééé to je hezký a to jsem přečetla teprve kousek:-) Já Olče přeju, aby příště žádné příště nebylo:-)) Však ona ví;-)
08.02.10 17:37 manoulka
Olinko, to jsi mi zase udělala radost :-) Stává se už tradicí, že se ve svých řeckých trasách pohybuji takřka ve tvých šlépějích - loni Naxos, letos Kos...příště - ještě nevím :-) Proto se u nás dnes konalo hlasité předčítání a pokud lze mít uši na stopkách, dědek je měl...:-) Občas i já zauvažuji, že bych cosi sepsala, ale dnes jsem se znovu utvrdila v tom, že než se trapně plahočit ve stínu mistra, raději mu toto cele přenechám a přijdu pěkně k hotovému :-) Díky, bylo to opět skvělé a radostné čtení :-)
12.01.10 10:28 Danydarts
Drozďáci byli tuším na Kosu zatím jenom dva, ale vydali za kvantum vrabců, kterých je u Kosáků dost. Oli opět paráda,líp bych to nenapsal. :-))) Ještě bych chtěl vidět fotí Lojzy u píchlého velocipédu.
12.01.10 07:56 Vladuska
Krásný cestopis, který ve mně probudil vzpomínky na nádherný ostrov Kos. Ta antika tam mě dostala. Je faktem, že pod vlivem názvu cestopisu jsem čekala nějakého drozda. :-DD Moje chyba - návštěvníky webu si pamatuju zásadně pod jejich nickem. Navštívili jsme stejná místa a i to kolo jsme si užili. Díky za ty vzpomínky.
11.01.10 16:16 hynek
Takhle nějak si představuji ideální cestopis!Popisný,humorný,vysvětlující a tím pádem velice čtivý.Přiznám se,že jsem ho přečetl hned 4x,! V "Holomóci"ani možná nevědí,jakou tam mají skvělou spisovatelku! My na našem webu to však víme velice dobře!Už se těším na Tvoje další dílka.V tomto roce je naším cílem právě ostrov Kos a když tak přemýšlím,nebylo by marné stvořit po naší dovolené druhý díl s názvem Stehlíci na Kosu.A třeba by se pak našli nějací Vrabcovi a napsali třetí díl!:-)))Ne,neboj Oli,to byla opravdu nadsázka.Inspirovala mne ta naše ptačí příjmení! Díky! PS:Doufám,že jsem ty Drozdy jako příjmení pochopil dobře?
11.01.10 10:56 aarak
Skvělá práce, Oli. Tohle jsem si nemohl nechat ujít a přečetl jsem to na jeden zátah - krásná připomínka míst, které jsme taky navštívili a popis těch míst, kvůli kterým se budeme muset na Kos někdy vrátit :-)
10.01.10 11:51 Dan...
Nojoo, stará známá adresa bezkonkurenčních cestopisů! :D Oli, paráda a moc hezké fotky!
09.01.10 20:54 flower
Dakujem za nadherny cestopis. Priblizil mi mnohe miesta Kosu, Nissyrosu a Kalymnosu, ktore sme navstivili.
09.01.10 18:23 ladybee
Super, Oli, už si to tlačím. Pre istotu - čo ak sa na Kos naozaj raz vyberieme? A vďaka za zaujímavé rozprávanie a užitočné info :)
Chystáte se napsat komentář jako nepřihlášený uživatel. U Vašeho jména bude zobrazena i IP adresa.
cnUdv
(opište bezpečnostní kód)
1. Komentář nesmí jakýmkoliv vulgárním způsobem urážet autora díla.
2. Nezpochybňujte komentáře od ostatních uživatelů.
3. Toto není diskuze. Chcete-li se na něco zeptat pište do DISKUZE.
4. Komentáře, které nesplňují pravidla budou vymazány.
 
˝bedru˝ a jeho/jí aktivity
Cestopisy11
Galerie14
Hotely10
Taverny6
Diskuze5
 
Greek Market
Booking.com
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním těchto webových stránek s tímto souhlasíte. Více informací