Na úvodní stránku
Napsat vlastní cestopis
Fotogalerie
Videogalerie
Recenze hotelů a apartmánů
Recenze míst
Recenze taveren
Diskuzní fórum
Přihlášení
Jste nepřihlášen
OnLine: 2 | 34
Melissa travel
Ochrana osobních údajů
© 2002 Řecko a řecké ostrovy

Samos - Marytsa Bay

Autor:
Zařazeno:
Samos
Napsáno:
05.09.09 12:56
Fotografií:
40
Přečteno:
6783
Soutěž:
2009
Tisknout cestopis
Doporučit přátelům
Dnes 11:50
15 °C
Skorojasno
SSV, 5.1 m/s
Řecko 2009 – ostrov Samos --- ubytování Maritsa Bay

Do Řecka cestujeme již pěknou řádku let, ale vždy jsme preferovali dopravu vlastním autem (ať trajektem z Itálie či Chorvatska nebo vnitrozemím přes Srbsko a Makedonii).

Tento rok padla volba na pohodlnější variantu letadlem a tak nastal čas horečného hledání nějakého lastminutu. Po menších peripetiích jsme objevili u CK menší hotel Maritsa Bay, který se nám zdál pro naše potřeby ideální.

čtvrtek 13.8.09
Vstáváme v 01:30 , protože je před námi ještě cesta do Prahy na letiště. Je to náš první let a tak jsme docela nervózní, jak vše bude probíhat. Naštěstí vše bylo v klidu a po bezproblémovém odbavení se už šineme spojovacím tunelem do trupu letadla. Máme štěstí a dostáváme místo u nouzového východu, kde jsme u okénka a zároveň i ulička je zde nepoměrně větší :-) Zároveň dostáváme školení, jak se dveře v případě nouze otevírají a manželka už chce onu páku prubnout :-)
Start proběhl lehce a přesně na čas tedy v 5:00 se odlepujeme od Ruzyňské plochy a během chvilky jsme nad mraky, ze kterých dole leje a leje. Jsou jako sníh a začíná svítat. Nádhera!
Aby nebylo té radosti málo, letuška ohlašuje místním rozhlasem, že proběhne teplá snídaně … docela to potěšilo i když vajíčka byla silně syntetická :-)
Let probíhá senzačně … na malých monitorech se průběžně ukazuje trasa a všechny data ohledně letu, takže si svištíme skoro ve 12Km, -60°C a rychlostí 980Km/hod … fakt super!!!
Letíme hodinku, do přistání už zbývá cca taky hoďka … když si představím, že bych byl autem teprve někde pře Brnem je mi do zpěvu :-)
„Připoutejte se prosím“ ozve se najednou a letadlo nabere nezvykle velký náklon a klesá jako o život. Cesty jsou stále zřetelnější a stromy blíž a blíž … ještě ve výšce, když už jsou pomalu vidět olivy na stromech, dělá pilot takový malý skluz a dorovnává se na dráhu … a už sedíme :-) Většina pasažérů odměňuje pilota potleskem, tak se taky přidáváme. Byl to opravdu zážitek ( i pro mě, který jsem létal na větroni ).
Ještě otočka na konci dráhy a jsme na místě. Po výstupu a prohlídce dráhy, která není příliš dlouhá a končí nedaleko pobřeží, znovu smekám!
Na letišti v Samosu vše O.K. … delegátka na nás čeká a umísťuje do autobusu s tím, že k našemu hotelu je užší cesta, kam tento autobus nezajede a proto nás čeká ještě jeden přestup do minibusu. Záhy poznáváme, že to bude ozajstné dobrodružství :-)
Řidič již nás vyhlíží a s výrazem profíka dělá z Fordu Tranzit docela „nafukovací“ automobil. Poté se s úsměvem a bravurou Michaela Schumachera pouští serpentinami dolů. Jsme naplněni tak, že ani při případném převrácení by jsme se uvnitř neotloukli :-)
Ubytování proběhlo bez problémů … pokoje jsou jednoduché, čisté, s balkoném na otevřené moře … fakt nádherným výhledem na protější Tureckou pevninu.
Po krátkém zabydlení jdeme otestovat hotelový bazén, který je pod terasou a je taky bombovej. Zchlazeníčko a pak vyrážíme na obhlídku terénu.
Nejbližší plážička je cca 150m po strmé betonové cestě a vstup je spíše na pantofle. Vrháme se do moře a je nám hej. Potom jdeme ještě na další a další plážičky … všechny jsou skoro stejné … vstup bez bot do vody není nijak příjemný. Přesto chválím … pokud se chce člověk koupat – nádherné čisté moře.
Kolem 13:00 přijíždí naše delegátka a vysvětlí nám ochotně všechny věci. Přemýšlíme, že si půjčíme nějaké „přibližovalo“, abychom to tady trochu prozkoumali.
Odpoledne koupání a pak taky nějakej ten dlabenec a je večer. Jdeme spát plni zážitků z dnešního dne :-)

pátek 14.8.09
Budíček kolem 8mé … krása … cikády už začínají řvát. Jdeme na snídani a potom vyrážíme do městečka Pythagoras. Z hotelu jezdí 5x denně „minibus“ zdarma!!! Již víme proč zdarma.
Minibusem je již nám známý Ford Tranzit pro 12 osob se svérázným řidičem :-)
Když se zdá, že už jsou všechny místa zaplněna … povykuje venku „alles, alles … „ a počet cestujících dosahuje počtu 21 :-( Připadáme si jako na Dálném východě!
Nicméně řidič bravurně po cca 7min doráží do nedalekého městečka a my vyskakujeme ven jako Karkulka s babičkou z vlka :-)
Pythagoras je krásné přístavní městěčko s malebnými úzkými uličkami. Jsme překvapení, co je zde koček, které jsou čisté a čekají na nějaký ten bonus od turistů v podobě masa (chleba ani hranolky ty mrchy nežerou). Na nábřeží je pomník vědce Pythagora a slouží jako vděčný pozadí pro fotografování. Většina turistů je líná udělat pár kroků a fotí proti slunci … budou mít doma pěkné „bubáky“ :-)
Kolem 13:00 odjíždíme obdobným způsobem zpět a jsme docela rádi, že jsme to přečkali … řidič vypadá spokojený, jako když odvedl dobrou práci :-)
Odpoledne trávíme na nedaleké pláži vpravo od hotelu a docela se těšíme na večeři.
Po příchodu na pokoj, začala teprve ta správná zábava :-)))
Sedíme na balkoně, popíjíme si červené vínečko a lebedíme si, jak je to tady krásně romantické. Ovšem dvě patra pod námi se začíná ozývat čím dál hlasitěji muzika (duc duc) a podivné jakoby anglické výkřiky „opáááá opáááá …. „ . Nevíme co to znamená a ani tomu ze začátku nevěnujeme pozornost, až do chvíle, kdy se naši sousedi začínají smát a dole se ozývá pleskavý zvuk. Koukáme tedy také zvědavě přes zábradlí a dole výjev jako ze Sodomy a Gomory :-) … dva mladíci ( trošičku teploučký ) to zřejmě přehnali s alkoholem, svlékli se do naha a za pokřiku opáááá opáááá se jali močit přes zábradlí. V tu dobu už je pozoruje skoro celé osazenstvo balkonů, které jsou nad nimi, ale jim je to evidentně jedno.
Ženská část publika se velice dobře baví a já zakrývám manželce oči, aby nezvlčila. Poté jeden z mladíků prohrábne své mužství a vzápětí se zvedá a jde poddávat ruku svým sousedům na patře :-) … ti ho naštěstí tiše ignorují a my už jdeme pomalu připravovat vodu, že je budeme muset zchladit. Tato příhoda stmelila českou část návštěvníků a my si připíjíme se sousedy na tykání. Naštěstí jako mávnutím proutku vše utichá a již o nich nevíme. Jen máme dilema, zda alkoholově odpadli nebo si šli hrát na tátu a mámu :-)
Pomalu dopíjíme červené a jdeme na kutě.

sobota 15.8.09
Už od rána je vidět, že dnešek bude tropický. Ještě u snídaně se probírá včerejší večerní zážitek a starší pán znalý více jazyků se nabízí, že to půjde řešit na recepci. Zatím to necháváme být a uvidíme, jak bude probíhat večer dnes. Zatím to bereme jako dobrodružné zpestření, ale jestli to má pokračovat, tak mají milenci smůlu ! Slunce praží jako zběsilý a tak se nepouštíme do žádných větších akcí a po snídani zabíráme místo u prázdného bazénu. Nevíme kde dnes všichni jsou, ale užíváme si toho klídku :-) Když už mi to přestává bavit, jdu dolů k moři a dělám takovou menší pochůzku vlevo od hotelu po pobřeží. Stojí tam krásný bílý kostelík … úplně září do dálky. Po dalších cca 500m přicházím k malé taverně, zřejmě té, o které mluvila naše delegátka. Je proslulá podivínským pánem, který se prý s každým dá rád do řeči a podává jídla z vlastnoručně vypěstovaných surovin. Nevím … nevyzkoušel jsem to.
Odpoledne trávíme na naší malé pláži pod hotelem a těšíme se na večerní výlet do Pythagoria, co jsme si domluvili se sousedy Mírou a Eliškou.
Po večeři vyrážíme. Obligátní tlačenice u „minibusu“ … ani „alles, alles“ tentokrát nepomáhá a řidič rezignovaně odjíždí s tím, že bude muset jet dvakrát. Za 15 min je pro nás zpět a rallye může začít :-)
Pozorujeme, jak pobaveně pozoruje v zrdcátku zděšené cestující a čím jsou reakce hlasitější, tím více přiostřuje zatáčky. Ale to už zastavujeme otočkou přes obrubník a troubením na parkovišti a soukáme se ven. Řidič má ještě nějakou slovní roztržku s místními obyvateli, které jen těsně minul při parkovacím manévru, ale vše se rychle uklidnilo a my pokračujeme za krásou nočního přístavu.
Oproti denní návštěvě je přístav plný lidí a všechny taverničky krásně svítí. Cestou od pomníku Pythagora
vidíme pěkné posezení a váháme, zda tam rovnou sedneme. Nakonec vítězí hromadný názor, že ještě projdeme celé nábřeží a pak se uvidí. Kotví tady teď večer opravdu luxusní jachty a tak se zájmem koukáme, jak se to holt někdo má. Na konci sedáme do jedné taverny, příjemné posezení, dokonce servírka na nás spustí polsky … takže no problem :-) Ledový Heineken přichází k chuti, holky dávají něco sladšího a po hodince příjemné zábavy pokračujeme ještě do oné prvně zmíněné taverny. Sedáme na bar, protože není místo a s radostí vidíme velikou ceduli Krušovice … no tak to je tedy hlína, ne ?! :-)))
Dlouho si nás nikdo nevšímá … je tu ukrutnej frmol, všichni mají hlad a personál nějak přestává stíhat. Přeci jen se na nás posléze dostane a Krušovice už se nesou … jupí J Monika dává červené, Eliška nějakej koktejl s tequilou a je to. Povídáme a pozorujeme ten cvrkot kolem, je tu krásně. Monika najednou objeví, že těsně za naším sezením má kočičí mamina koťata, tak je hned fotíme. Ostatně kočky to je zde místní kolorit. Jsou o dost delší než naše české a mají taky kratší srst, ale jsou téměř všude a vychovaně čekají na nějaký ten pamlsek. Opravdu jen pamlsek … hranolky ani chleba jim nic neříká :-)
Kolem 24:00 si jdeme na hlavní „třídu“ odchytit taxi a za rozumných 5 euro jedeme do Maritsy a pak už jen spánek.

neděle 16.8.09
Ráno jako podle kopíráku. Trop pokračuje a tak se rozhodujeme, že hned po snídani vyzkoušíme novou pláž
asi 15 min chůze směrem k hotelu Princess. Jsme tam i naším želvím tempem cobydup. Pláž je po ránu poloprázdná, jsou zde slunečníky a lehátka za poplatek 7 euro a pěkný vstup do vody s drobnými oblázky. Dál od břehu je písečné dno, takže pro rodiny s dětmi jako dělané. V zátoce kotví stará dřevěná plachetnice, která dotváří tu správnou atmosféru. Jenže po cca hodině se pláž začíná zaplňovat a ryk dětiček nás vyhání ještě o kus dál. Nelitujeme! Je zde opravdu nádherná oblázková pláž, rozdělená na dvě části. U větší je i malý bar a sprcha, u menší pak najdeme opravdový ráj. Vrhám se do vody a hodně dlouho mě z ní nikdo nemůže dostat :-) Spokojeni jako blechy si lebedíme, kolem 12:00 nás přichází zkasírovat výběrčí. Rádi mu dáváme 5 euro, protože tohle je zasloužený poplatek za slunečník, lehátka a hlavně za ten klid!
Sluníčko pálí jako smyslu zbavený a když už si myslíme, že by to naše slunění mohlo být nebezpečný, zvedáme kotvy zpět na hotel. Lehce něco zbaštíme a já sedám na balkon a při sklence červeného píšu tohle dobrodružství . Odpoledne i večer máme ve znamení odpočinku, protože sluníčko bylo dneska opravdu neúprosné.

pondělí 17.8.09
Slunce zase praží už od rána a tak se na snídani schováváme na terase do stínu. V 10:00 vyrážíme pro naše vytoužené „přibližovala“ do Pythagoria. Mladík v půjčovně je velmi ochotný a vstřícně nám vše ukazuje. I pro mě i pro Elišku je to premiéra, ani jeden jsme ještě na takovýmto skůtru neseděli. Po instruktáži bereme všichni povinné helmy (je lepší jen takové „skořápky“, které větrají a jdou dát pod sedadlo) a jde se na věc. Kousek za městem ještě dolaďujeme nějaké „maličkosti“ jako blinkly, světla apod. a pak začíná výlet. Prvním cílem je pláž Mykeli, kde se jen krátce zastavujeme a fotíme. Je to krásná oblázková pláž, vpředu s lehátky a slunečníky, v odlehlejší části naprostý klid, jen rybáři. Na konci pláže je vojenská základna a velké cedule „zákaz focení“, které registrujeme až teď. Pokračujeme dál a dostáváme se na písčitou pláž Psili Amos. Na začátku mi to trochu připomíná Bibione, ale jdeme až dozadu a je tady úplně volno, dokonce i stromy a stín. Voda je tu nepoměrně teplejší než jsme zvyklí a tak hurá do moře. Ideální koupání pro rodiny s malými dětmi, protože jsem ještě po cca 80 metrech stačil a vybavil se mi herec Dušek v Pupendu :-) Trávíme na pláži tak hodinku a pak se jede dál. Vracíme se stejnou cestou zpět a za vyschlým kalištěm odbočujeme na „žlutou stezku“. Proč nás delegátka před takovýma cestami varovala záhy zjišťujeme. Cesta je totálně rozbitá, místy vhodná tak pro mezka a my zastavujeme a radíme, co dál. Je rozhodnuto, že živý nás nedostanou :-) a pokračujeme. Adrenalin stoupá a zastavujeme na krátkých vyhlídkách pro focení … a nebo i Eliška zastavovala skoro o skalní masív :-) … no bombastický. Po cca 7 km vidíme v dálce kus asfaltové silnice a všem se rozzáří tváře. Přijíždíme na pláž Klima. Je to malá zátoka s velkými oblázky, kde kotví pár menších plachetnic a jsou tu asi dvě taverny. Zamíříme do jedné a objednáváme svorně vychlazený Heineken. Já i Eliška máme jídlo vybráno rychle i Monika ví, na co by jako měla chuť … jen Míra neví. Když přijde obsluha, začíná Mírova konverzace a nakonec si taky objednává. Pro všechny zatím tajemný pokrm! A už to nesou … teď teprve vidíme proč si nás tak divně prohlíželi. Míra dostává keramickou misku se zapečeným masem a „rýží“ (jak jsme si mysleli). K tomu ještě bílý chléb a hranolky … hustá to kombinace :-) Pak ještě zjišťujeme, že rýže není rýže, ale těstoviny :-))) Nakonec jsme se o to všichni podělili a spokojeně se vypravili na další koupání. Je 16:30 a my bychom ještě chtěli stihnout prohlídku ženského kláštera Zoodohou Pigis a tak startujeme stroje a s výrazem Valentina Rossi vyrážíme dál. Po výjezdu s městečka se nám Míra s Eliškou nějak ztratili a tak na ně čekáme na vrcholu planiny. Když ani po 15 min nejedou, vyrážím zpět. Naštěstí no problem … už se řítí … v očích smrt a jede se. Cestou míjíme Lidl, kde doplňujeme nějaké jídlo, pití a rozhodujeme se pro návrat na základnu. Dneska už toho bylo dost a nemusíme to strhnout všechno najednou. Zpátky jsme dojeli tak nějak zázračně rychle. Snad proto, že jsem z kopečka valil stroj až 80 km rychlostí. Monice jsem to řekl raději až když jsme zastavili :-) … sprcha a jde se na večeři …

úterý 18.8.09
Na dnešek máme naplánovanou cestu do Samosu a tak brzy po snídani zvedáme kotvy. Míra s Eliškou jedou také, s tím že se pak asi rozdělíme a oni pojedou směrem na Kokkari. Před Samosem zastavujeme na krásné vyhlídce a vzájemně se fotografujeme. Po příjezdu na Samoské nábřeží vidím, že toto nebude nic pro nás … smrdí to tady po splaškách a jak později zjišťujeme i voda je totálně zahnojená :-( Procházka úzkými uličkami byla ale stejně příjemná. Monika si doplňuje hladinu cukru v jedné z cukráren a jedeme dál. Napřed jsme zvolili špatný azimut a musíme se kousek vrátit, ale pak se vydáváme ukrutným stoupáním a serpentinami vzhůru ke klášteru Zoodohou Pigis. Kousek za městem nám trošičku zkomplikovává cestu nějak divně vsazený povrchový lom, ale i to zvládáme s bravurou a po chvíli jsme na rozcestí s cedulí klášter. Bohužel zjišťujeme, že návštěvní hodiny jsou od 10-12 a 18-20 hod … je něco po dvanácté :-( Asi po necelých dvou kilometrech prudkého klesání se nám otevírá malinká příjemná pláž Martia. Naštěstí je tady pár stromů, které dělají stín a od jednoho zrovna odcházejí nějací Řekové. Zabíráme bleskurychle flek a už jsme v moři. Pláž oblázková, vstup pohodový, jen v hloubce už to chce plavat, protože jsou tam velký šutry. Trávíme v klídku odpoledne, pomlaskáváme si na pamlskách z cukrárny a kolem 16:00 vyrážíme nazpět. Na rozcestí mi to přeci jen nedá a dávám přibližovalo na stojánek. Cedule k pěší tůře ke klášteru mi nenechává v klidu a vyrážíme s Monikou alespoň na prohlídku. Jenže kamenná cesta nekončí a stoupání a vedro je totál! Monika zůstává v závěsu s tím, že kam dojde, tam dojde a já hrdina s půlkou petky vody šlapu pořád nahoru. Vpravo jsou nádherné vyhlídky na pláže Martia, Megali Lakka a Mikro Lakka. Když už chci pomalu výstup vzdát, konečně se stoupání zlomí a naskytne se mi celý obzor Tureckého pobřeží. Škoda, že je dneska opar a není vidět příliš daleko. Stejně dělám pár dokumentárních foteček a jdu dolů. Je to ještě horší než nahoru :-) Sedáme na přibližovalo, na kterém nefunguje měřič paliva a s vírou, že dojedeme k nejbližší pumpě vyrážíme. Značení mají místní domorodci šílený, ale po chvilce narážíme na silnici po které jsme jeli už včera a za 15 min jsme už „doma“. Ještě malý nákup v Pythagoras, gyros a pak hup do hotelového bazénu. Trávíme tam zbytek večera a pak jdeme na nášup.J Po večeři sedíme na terase a vyměňujeme si s jedněmi Čechy poznatky z ostrova. Mají půjčený Suzuki Samurai a projeli to docela křížem krážem. Přeci jenom s naším mopedem se holt všude nedostaneme :-) ... 10 min před koncem večeří přihasí Míra s Eliškou z výletu a jsou vysmátý … že prý mají co vyprávět.
… projeli skoro celé severní pobřeží a při návratu to kalili s kopce 75 km/hod a najednou řev jako blázen a upadl jim výfuk. Naštěstí s tím ještě dojeli do půjčovny a měli ještě otevřeno, tak prý proběhla výměna stroje bez problémů. Asi se projevil včerejší záhul, co jsme předvedli cestou na pláž Klima :-)
Pomalu se pak všichni vláčíme na pokoje … bylo toho dneska docela dost.

středa 19.8.09
Ráno klasika, slunce pere jako blázen. Máme dneska poslední motorizovaný den, tak ho chceme využít výletem na severní stranu ostrova do městečka Kokkari. Jedeme nám už dobře známou cestou na Samos a pak ještě asi 10 km. Jsou tu krásné vyhlídky na moře, ale míst ke koupání poskrovnu. Na konci Kokkari sjíždíme k pláži a parkujeme někam pod stromy, protože dnešní trop bude stát opravdu za to! Pláž je z velkých placatých kamenů, dá se na ní ale kupodivu i ležet. Jinak je po celé délce lemována slunečníky a lehátky za obvyklých 6-7 euro. Monika zůstává u vody a já se vydávám na prohlídku terénu. Kokkari je pěkné čisté městečko tvořené v podstatě jednou ulicí, která se táhne souběžně s pláží a je plná malých obchůdků. Pak je tady i krásný kostel a nádherná vyhlídka z mola. Všude je kupodivu čisto, což nebývá moc zvykem. V „trošičku“ uvařeném stavu se vracím a honem chvátám do moře. Oproti jižní straně jsou tu veliké vlny a větrno, voda je zpěněná, ale nádherně čistá. Ve vlnách se prohánějí surfaři a opravdu jim to sviští jedna báseň. Kolikrát si už myslíme, že se některý šílenec zastaví až o útes, ale buď v poslední chvíli otáčí nebo seskočí do vody :-) Trávíme tady asi tři hoďky a jedeme zpět. Chceme přejet do Pythagoria vnitrozemím okolo letiště, ale vůbec jsme nenašli odbočku. Tak mažeme stejnou cestou přes Samos a po 30 min jsme na místě. Abychom ještě využili vozítko, jedeme nad Pythagoria ke kostelíku Splilanis. Bombastický výhledy jsou nám odměnou za to vedro a ohromný stoupání, kde jsem myslel, že už to má náš moped spočítaný :-) Městečko je jako na dlani a je odtud také vidět celé letiště. Právě se z něj odlepují dva hydroplány a jdou nabírat na moře vodu. Asi někde hoří, ale není nic vidět. Prohlížíme si pak kostelík a jeskyni s nějakou svatyní, kterou jsme skoro minuli. Uvnitř je příjemný chládek a žádní lidé, tak se tu trochu zchlazujeme a já fotím pár foteček na manuál. Potom ještě zapalujeme svíčku za šťastný návrat a jedeme do Irea, kde máme sraz se sousedy. Je ukrutnej trop, hotová Afrika. Je to jako kdyby foukali fénem horkej vzduch. V Ireu dáváme stroj do stínu a jdeme na pláž. Je zatím asi nejhorší, kterou jsme navštívili :-( … jsou tu sice lehátka i sprcha, ale pláž na mě působí po těch ostatních nějak chudě, neudržovaně a kameny v moři jsou porostlé kluzkou řasou, takže pěkně kloužou. Monika se o tom přesvědčuje na vlastní kůži a hází „robinsonádu“ :-) Asi v 16:00 vidíme Míru a Elišku, kteří přijeli taky úplně uvařený a jdou hned do vody. Trávíme tu zbytek odpoledne a docela se všichni bavíme při pozorování místního Řeka, který si jako správný lovec vyhlédl dvě blonďaté Němky a přišel se nesmlouvavě seznamovat. Všichni mluví plynně anglicky, takže se mu to docela daří a když se balíme k odchodu, tak už s nimi odchází do městečka. Jedeme na hotel, kde ještě děláme poslední vzpomínkové fotky na mopedu, večeříme a pak musíme znovu do Pythagoria přibližovala vrátit. Majitel půjčovny to jen tak zběžně zkoukne, žádný papírování, nic … pak mi podává ruku a přeje hezký zbytek dovolené. Jdeme si dát ještě jedno vychlazené za 4 eura, chvíli sedíme v přístavu a pak už nás čeká zase zážitek hotelovým „minibusem“ . Večer jsme tak zdachmaný, že jdeme hned spát.

čtvrtek 20.8.09
Teplota stále stoupá! Chtěli jsme dnes ráno do města nakoupit, ale to padá a hned po snídani razíme na naši oblíbenou pláž. Je tu volno a opět krásný klídek. Postupně sem doráží i oba sousedé a „pan tělocvikář“ dělá průzkum místního bazénu a přilehlého občerstvení. Opravdu vitální člověk … každé ráno běhá, plave … no docela mu tu energii závidím :-) Na útesu se ještě bavíme pozorováním sousedů „brňáků“ z druhé části hotelu – taťka s dcerou objevili na dně chobotnici. Dcera jí evidentně touží vidět s co nejbližší vzdálenosti, ale nedaří se jí ani poněkolikáté ponořit dost hluboko a tak jí taťka při ponoru ještě přitlačuje do hlubiny :-) (nedokoukali jsme to dokonce, ale vyvázla z toho v pohodě, protože jsme jí viděli večer ve městě). Je takový trop, že v podstatě celý den trávíme na pláži, pak malé očerstvení u bazénu a kolem páté se docela utahaní vydáváme „domů“. Těch pár set metrů je dneska nekonečných!
U hotelu to rovnou zalomíme do bazénu, ale ten je taky prohřátej … pomoooooooooooc. Na terase prohodíme pár slov ještě s nějakými Čechy, kteří byli dneska na výletě v Turecku v Efesu a jsou taky úplně grogy. Ani není co psát … večer ještě klasické rallye „minibusem“ na nákup a pak červené vínko na balkoně.
Jinak se tu ubytovaly dvě rodiny asi Turků – hotovej běs „kultura za pětset“. Rázem je u snídaní po klídku, protože jejich dětičky brečí a řvou … jedno větší s oblibou tahá plastové židle po terase a zbytek rodiny s rozkoší pozoruje, jak jsou ostatní lidi znechucený. No paráda :-( Tak nezbývá než čučet, kdy tam nejsou a podle toho jít na jídlo. Ale známe tyhle problémy i z Čech s naší „utlačovanou menšinou“ , tak to snad nějak rozdýcháme :-) Večer si dáváme naši oblíbenou jízdu do Pythagoria, jenom na otočku pro něco na zub a pak cestou zpět posloucháme vyprávění oné „brňačky“ s chobotnicí, jak jí poslali rodiče pro víno a jak si připadala jako když má na čele napsáno „znásilněte mě“ :-))) … tak jsem jí chtěl říct, že se nemůže divit s takovou andělskou tváří a oblečená celá v bílém, že místní šíleli a dělali jí návrhy … ale raději jsem mlčel, už takhle byla celá vyplašená :-)

pátek 21.8.09
Dnešek vyhlašujeme jako relaxační den, který celý proválíme :-) Po snídani jdeme na pláž cca 200m pod hotelem a zabíráme jeden strom na stín. Jsme tu jenom my a nějaký místní Řek, takže super klídek, jen moře si stále pošplouchává ve stejném rytmu. Vegetíme a užíváme si to, protože začíná doléhat pocit končící dovolené. V Čechách je prý také vedro, jak jsme zjistili při telefonátu se synem, ale obava takových 18°C až se vrátíme domů nás děsí :-( U místního kostelíku děláme pár „uměleckých“ fotek a pak jdeme něco zakousnout. Zbytek dne relax a blbnutí v hotelovém bazénu a je večeře. Hrozně rychle to utíká. Večer koukáme z balkonu na rybářské čluny, které se pohybují ve vlnách a popíjíme červené vínko. Nějak tomu vínu tady přicházím na chuť :-) Potom dorazili Míra s Eliškou z města a tak jsme kecali a vyprávěli „přes zeď“ (i když jsme je dvakrát zvali k nám :-) ) … byla sranda … no najednou bylo 23 hodin ani jsme nevěděli jak. Sprcha a zalomili jsme to zaslouženě do postýlky.

sobota 22.8.09
Ráno koukáme při snídaní, jak se obměnilo osazenstvo hotelu. Pomálu nás začínají usurpovat Němci a myslím, že získávají početní převahu. Turecké dvě rodiny zřejmě pochopily, že se budou muset na jídlo vystřídat, jinak ty své ratolesti nemají šanci zvládnout a tak je relativní klídek :-) Moře je dnes výrazně studenější než kterýkoli den předtím … nevím jak je to možné, ale je to tak. Asi po hodince to proto vzdáváme a jdeme se plácnout k bazénu. Je tam také český mladý pár, no mládí vpřed … skáčou, vřeští … docela jsme rádi, že jsme tady na převážnou část pobytu chytli super lidi, kteří byli v klídku a byli fajn.
Soused "učitel" nás navnadil, jak každý den nosí plody z „naší zahrádky“, jak říká a tak se šplháme nad hotel na fíkovník. Jsou tu světlé fíky … mňam mňam … pak ještě pod hotel, tady rostou zase modré tmavé fíky … no bombový … hlavně pozor na hady !!! Na balkoně navlékáme fíky na dentální nit ( jiná nebyla :-) ), aby pěkně proschly a pak počítáme taky zbylé finance a rozmýšlíme se, co komu koupíme při večerní návštěvě města. Poslední jízda smrti s „minibusem“ a nákup dárků proběhl úspěšně … tak snad se vejdeme do váhového limitu do letadla … no oni nám to vysvětlí :-) Když jdeme spát, tak se zdá, že se ochladilo a noc bude příjemná.

neděle 23.8.09
Je tu poslední den a zítra letíme domů :-( Tak hurá na to, ať si to ještě pořádně užijeme! Přišla sms, že v Čechách se ochladilo na 18°C , což jsme i očekávali, protože když se vracíme z dovči, je to vždycky tak.
Vyrážíme na pláž hned po snídani a drtíme sluníčko a moře, co se dá :-) Jen přes to největší vedro jsme zalezli k hotelovému občerstvení a dali si kalamári za 6,50 euro a Heineken … třetinka v přepočtu za „kilčo“ … no nekup to :-) Zbytek dne trávíme příjemným relaxem na pláži, až do chvíle, kdy přišel „učitelskej“ a že se prý musím jít podívat k útesu, jak se krmí chlebem ryby … no nebudu to protahovat … poslední mé koupání skončilo řezancem na chodidle … pomoooooooc.
Po večeři zůstává „zdravé jádro“ na terase a vyprávíme si zážitky s pobytu. Pije se jenom „petková“ voda, ale srandy je kopec, zvláště když „pan tělocvikář“ popisuje, jak si před jeho místečkem na pláži postavila německá dvojice stan. Ani po jeho důrazném: „to není dobrý nápad“ se vetřelci nechtějí vzdáti výhodné pozice a tak používá trochu důraznější formu vypuzení. Přináší si na pláž Amstel, který před nimi s požitkem vypije a říhá na celé kolo. To už je přeci jen kalibr, kterému ustoupí a dávají si stan opodál. Heslo „to není dobrý nápad“ se stává velice populární a myslím, že o něm ještě uslyšíme :-) Další krásnou historku vyprávěla rodinka ze Sokolova. Doma v 22:30 při balení věcí zjistili, že neznají kód od kufru a Renek se rázem proměnil v Birkofa, který kód po dvou hoďkách rozlousknul jako šifru mistra Leoparda :-) Takže mohli spakovat a zdárně odletět. Pak přidávají ještě pár vodáckých historek a mě už bolí bránice od smíchu :-) Děláme ještě pár památečních fotografií a jdeme balit věci … je toho nějak více než při cestě sem. Po různých kombinacích máme konečně oba kufry zacvaknutý a jdeme spát.

pondělí 24.8.09
Tak je 5:45 a já už nemůžu spát. Koukám s pelechu přes balkon na moře a vzdálené Turecké pobřeží. Bylo tu krásně. Ve vedlejších pokojích to začíná taky harašit (asi jsou na tom všichni stejně) a v 6:50 máme speciálně uspíšenou snídani. Pak vracíme klíče od pokojů a bere si nás do parády řidič . Na poslední rallye vybírá z vozového parku ten největší vrak a už to krosí známou cestou na rozcestí. Tam zase společné focení, foťící se střídají s focenýma … no boží :-) Pár minut čekáme na sběrný autobus od Fischera a hurá na letiště. Je tu celkem slušná fronta na odbavení, ale odsypává to a za chvíli projdeme celní bránou. Monika pípá, ale nikdo nepřichází proč, tak ji pouští do bezcelní zóny. Na ploše tankuje naše „taxi“ Boeing 737 – 800, dělám pár obrázků a nastupujeme. V 9:15 se zavírají dveře a letuška hlásí, že bude startovat s předstihem a tak jsme docela rádi, že budeme dříve doma. Zážeh a … start! Letadlo nabírá ukrutný zrychlení a v mžiku se odlepuje od betonu. Trochu přetížení ještě nikoho nezabilo :-) Když nabereme dostatečnou výšku hlásí se kapitán … a jaké překvapení? … je to Petr Jirmus :-) Myslím, že jsme v dobrých rukách a dělám další a další fotky Samosu. „Otu“ stejně netrumfnu, ale chci mít na památku místa, kde jsme byli i z ptačí perspektivy. Klidný let provází občerstvení v podobě „knedlozelovepřa“ … ani jsme nevěděli, že jde takové jídlo nacpat do mini krabiček, v kterých se jídlo na palubě podává. Pak kávička … no nemá to chybu. V 10:45 ( českých) sedáme na Ruzyni. Potlesk a vlečeme se oddaně k pásům se zavazadly. Dovča končí :-( Loučíme se s „účastníky zájezdu“, vyměňujeme kontaktní informace a každý hledá svůj odvoz domů. Máme štěstí, pro nás přijíždí brácha, který se vrací z Brna ze svatby a v Plzni jsme „cobydup“.

Tak zase někdy příště :-)


Shrnutí:
I když byli některé pasáže mého vyprávění dost dobrodružné, byla to suprdovča. Ubytování i stravování naprosto v pohodě. Koupání a dostupné pláže byli taky různorodé. Myslím, že si každý vybere dle svého gusta. Parta lidí tu byla taky dobrá, všichni samá prča J Takže … co víc si přát!!!

Doporučení:
Vypůjčení nějakého „přibližovala“ k poznávání ostrova.
( skůtr 50ccm – 12 euro/den, auto malé – 40 euro/den)

© na toto dílo se vztahuje autorský zákon, a proto není možné cokoliv z tohoto díla kopírovat a používat k jiným komerčním účelům.
Komentáře (8)
25.05.13 21:22 Alina (nepřihlášený uživatel) 85.207.4.***
Byla jsem tam a moc se mě to líbilo. Hotel skromnější, ale zážitky bohaté. Někdy bych se i vrátila ....:-))))
18.07.10 11:32 starkx
Cestopis je super, fotky jsou taky moc dobré :) "Ota"
12.05.10 14:49 Malma
Moc hezky napsané i fotečky pěkné,Samos by mě lákal :-)
02.10.09 06:47 zdenny
.............dala jsem Ti 5 hvězd ,moc hezké a čtivé
08.09.09 20:00 huger
Děkujůůůů :-)
08.09.09 15:34 Evulka
Moc pěkné, hezky se to čte :-)
07.09.09 16:06 zlaticko
Pokud by byly nejake fotky z hotelu nebo jeho detailnejsi popis, napiste mi do vzkazovniku, prosim. Jinak moc pekne napsane!!!!!!!!!! Dávám za 5!!!!!!!!!!! Zlatíčko
06.09.09 10:54 Lucelle
Moc se mi líbí fotka uličky č.11, takhle foceno od chodníku, to je super nápad.
Chystáte se napsat komentář jako nepřihlášený uživatel. U Vašeho jména bude zobrazena i IP adresa.
zU2Kt
(opište bezpečnostní kód)
1. Komentář nesmí jakýmkoliv vulgárním způsobem urážet autora díla.
2. Nezpochybňujte komentáře od ostatních uživatelů.
3. Toto není diskuze. Chcete-li se na něco zeptat pište do DISKUZE.
4. Komentáře, které nesplňují pravidla budou vymazány.
 
˝huger˝ a jeho/jí aktivity
Cestopisy2
 
Greek Market
Booking.com
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním těchto webových stránek s tímto souhlasíte. Více informací