Na úvodní stránku
Napsat vlastní cestopis
Fotogalerie
Videogalerie
Recenze hotelů a apartmánů
Recenze míst
Recenze taveren
Diskuzní fórum
Přihlášení
Jste nepřihlášen
OnLine: 0 | 13
Melissa travel
Ochrana osobních údajů
© 2002 Řecko a řecké ostrovy

Eau de Karpathos

Autor:
Zařazeno:
Karpathos
Napsáno:
28.08.09 22:13
Fotografií:
33
Přečteno:
8159
Soutěž:
2009
Tisknout cestopis
Doporučit přátelům
Dnes 03:50
21 °C
Chybí informace
ZSZ, 8.2 m/s
Vzpomínky na prázdniny. Někdy stačí málo. Známá melodie. Otevřít polozapomenutou lahvičku ouza, rozsypat po uklizené předsíni při podzimním gruntování písek z tenisek (nejen, že Vás to nenaštve, ale na chvíli dokonce pouvažujete, jestli se na tu hromádku nenatáhnout), přivonět k tubě s nespotřebovaným opalovacím krémem … V ten okamžik jste zpět na milovaném místě, pod sebou vidíte ostrovy nejrůznějších tvarů lemovaných písečnými krajkami pláží, tak jak jste je mohli pozorovat z letadla, cítíte slaný dech moře a sladkou vůni dozrávajících fíků. Na chvíli jste se vrátili.

Vůně mých letošních vzpomínek na léto by se mohla jmenovat třeba Olympos Mon Amour, My Aegean Sea Memories (Lefkosské živé květy navzdory jisté výstižnosti zavrhuji), anebo uplně nepoeticky, za to ale podle jiného slavného flakonu - No. 7, moje v pořadí sedmá řecká dovolená …

Karpathos, větrem ošlehaný, sluncem vybledlý, divoký ostrov. Ostrov, který nepřestává žít v duchu prastarých tradic a zvyků, ostrov, kde se vůně domácího chleba mísí s vůni pryskyřice. Ostrov, kde tolikrát skloňovaná autentická řecká atmosféra čeká za každým rohem, ať už se za teplých večerů procházíte malebnými uličkami a nad hlavami Vám visí šňůry plné prádla, anebo se za úsvitu vydáte na výlet do voňavých kopců a později se před sluncem schováte v chládku některé z kamenných vesnických taveren.

Karpathos, s bujně květoucími purpurovými buganviliemi, kaskádami voňavých květů oleandrů lemující vyšisované fasády budov, Karpathos se zelenými roklemi a zalesněnými úbočími, s kterými se na přivítanou v duchu zdravím, pastelové krabičky úlů, to ostrov na uvítanou nastavuje svoji přívětivější, šťavnatější tvářičku.

Ale i neúrodný a kamenný sever ostrova má své, ne-li větší, kouzlo. Připomíná podlouhlého nehybného živočicha, šedého spícího obra uprostřed egejského moře. Má hnědě tečkovaná záda s klikatícími se stezkami, které spojují bělostně zářící proslulé rázovité karpathoské vesničky.

Horských vesnic a dědinek je na ostrově několik desítek (zaujalo mě, že se v každé oblasti prý hovoří malinko odlišným dialektem) a každý se shodne na tom, že právě díky místními folklóru, dodržování dávných zvyků a venkovských řemesel si Karpathos zachoval kouzlo tradičního řeckého ostrova, o pravdivosti tohoto tvrzení jsme se mohli přesvědčit na vlastní oči, uši a chuťové buňky.

Nejpádnější důkazy najdete v Olymposu, setkala jsem se i pojmenováním Elymbos, vesničce na severu ostrova, která patří mezi jeho symboly, a bylo by škoda ji během pobytu na ostrově vynechat. Pokud mezi Vaše dovolenkové hobby nepatří poněkud zdlouhavé putování po prašných, nezpevněných a tu a tam i nebezpečných cestách (anglický výraz dirty road pasuje úplně přesně) můžete se sem dostat také lodí z hlavního města, z přístavu v Diafani pokračuje do Olymposu autobus.

Tato unikátní vesnička na Vás dýchne vůni a atmosféru časů dávno minulých, jakoby se hodinové ručičky roztočily nazpět. Větrné mlýny, domácí chleba z kamenné pece, záplava vyšívaných látek, koberečků a nejrůznějších tretek na památku, kterým se nedá vzdorovat, koření, med. Uzounké uličky, romantická schodiště, barevné zdi domů, po kterých přejíždítě dlaní, zvuky tsambouny, prastarého hudebního nástroje, příbuzného našim dudám, všechny Vaše smysly opájí atmosféra tohoto kouzelného místa. Divadlo pro turisty? Ale kdepak. Na to jsou Karpathosané, a ti z Olymposu obzvlášť, na svůj odstrov příliš hrdí.

Dalším, pro mě nezapomenutelným místem je Menetes, půvabná vesnice ležící několik málo kilometrů jihozápadně od hlavního města Pigadie, s velmi populárním a známým kostelem Nanebevzetí. Ten byl postaven teprve v 19. století, ovšem jeho relativní mládí bohatě vykompenzuje sloupoví a materiál v základech kostela, dříve součást raně křesťanské baziliky Sv. Anastazie, která stávala v starověké Arkase. Nicméně stavitelé kostela si s historickým významem hlavu příliš nelámali a několik sloupů ponechali jen tak venku vedle kostela. Dočetla jsem se, že z materiálu, přepravovaném po oslících ze starobylé Arkasy, byla postavena i většina meneteských domů poté, co byla vesnice zničena piráty.

Ať už to bylo jakkoliv, Menetes patří k jedné z nejkouzelnějších karpathosských vesnic, a zcela jistě k nejčistším, na jaké je možné v celém Řecku narazit, obyvatelé se o vesnici vzorně starají, zde by se snad dalo jíst i z chodníku.Křídově bílé budovy nádherně kontrastují se žlutě a modře natřenými okenicemi a záplavou barevně sladěných květů, až si říkám, zdalipak obyvatelky nedostávají každé jaro nařízeno, které rostliny do truhlíků vysázet.

Za pár slov určitě stojí také kostelík Agios Mamas, napadá mě úsměvná paralela s katedrálou Notre Dame, tato dáma je tedy pravda o něco méně rozložitá, ale o to úhlednější a roztomilejší, s krásnou mozaikovou podlahou a vnitřní výzdobou, za kterou se před francouzskou kolegyní nemusí stydět.

Je krátce po poledni, vzduch se tetelí horkem, pohled na Menetes je od kostela přímo kalendářový, chvíli se snažím počítat žluté a modré domky, ale za chvíli to vzdávám, čísla nemají smysl ani váhu, jen se kocháme výhledem. Z otevřených oken se line vůně oběda, slyšíme hlasy svolávající děti domů, i my se půjdeme někam občerstvit, horko je dnes zdrcující a v rozpálených uličkách se nedá déle vydržet….

Jako další z míst by se ve Vašich prázdninových plánech mohlo objevit také Mesochori, vesnička přilepená jako vlaštovčí hnízdo na západním úbočí ostrova, s příjemným klimatem, dechberoucími výhledy na moře a především na západ slunce.

Usazeni v jedné z malinkatých taveren nasáváme vůni srpnového večera a pětihvězdičkového stifada (měkoučké dušené hovězí v červené omáčce), skleničku s retsinou raději jistím rukou; druhou se marně snažím zachytit poletující ubrousky, zvedá se vítr. Ten je na Karpathu častým společníkem. Slunce klesá niž a níž, nebe se barví do ruda, cvak, cvak, fotoaparáty cvakají a vrní a pak, jako když fouknete do odkvetlé pampelišky, tak lehounce se slunce dotkne hladiny na obzoru, začne se zvolna potápět a kolem se snáší soumrak. Beru to jako divadlo na přivítanou, je to jeden z našich prvních večerů na ostrově.

Karpathos ale nejsou jen svérázné vísky, folklorní muzea (navštivte určitě to v Othosu, půvabné zvenku i zevnitř) a domorodci v krojích, ale také fantastické pláže. S křišťálově čistou vodou a bělostným pískem, lemované borovicemi a cedry, s exotickými názvy, jako třeba Zahrádka Sv. Michaela (Mihaliou Kipos), Kristova studánka (Christou Pigadi) se řadí mezi nejkrásnějí řecké pláže. A propo, všimli jste si někdy? Většina řeckých pláží se řadí mezi nejkrásnější řecké pláže.

Ke skutečnám hvězdám ovšem patří Ahata, Kyra Panagia (to je ta nejznámější z obrázků, s červenou kopulí kaple v popředí) a Apella. Vzhledem ke své popularitě těmto kráskám nepřekonatelně sluší zejména ráno a je tedy vhodné pokusit se si k výletu na tyto pláže vstát tak brzy, jak jen Vám to dovolenkový režim dovolí, zejména pokud stejně jako já při opalování neradi vůni cizích cigaret a opalovacích sprejů. Dostavíte-li se sem dříve než ostatní, užijete si z nich to nejlepší. Všechny tyto pláže jsou na východním pobřeží, takže sluníčko na ně bez obav dorazí dříve než vy. A nevyhřátý písek studící do chodidel a svěží odpočaté veličenstvo moře má něco nenapodobitelného do sebe.

K dalším skvělým místům, kde si lze, pod jasným nebem, téměř o samotě užívat pomalu plynoucího řeckého dne je Apella2, zatímco na její nejnavštěvovanější sousedce během dne přibývaly davy (Apella je i jednou ze zastávek mnoha výletních lodí), zde stačilo přeběhnout, tedy pardon – přelézt, malé návrší a ocitli jsme se na téměř liduprázdné pláži, kde nás bylo v jednu chvíli maximálně 5. Slovy pět.

Zde se Vám budou hodit boty do vody, máte-li je ve výbavě, hranice mezi pláží a mořem je nemile kamenitá. Ještě o něco menší komfort zažila moje chodidla na samém konci pláže. Tady jsem mezi ostrými skalisky, jau jau, objevila několik mini ukrytých plážiček, na kterých by možná odložila plavky i osoba stydlivá jako já. Neodložila. Ale prý je to zdravé. To chození bez bot.

Sílu větru meltemi lze zakusit na jihovýchodě ostrova, v oblasti, která si říká Prasonisi a je rájem surfařů a ostatních větronadšenců; nám se nejvíc líbilo, pominu-li s prominutím prozatím pláže v Lefkosu, který byl naším krátkodobým milovaným domovem, na Kato Lako. Za libozvučným jménem se skrývá o něco méně libé cestování po nezpevněných klikatících se serpentinách, ale tyrkysová zářící pláž, která se tu a tam zablýskne v hloubce mezi stromy vypadá tak lákavě a vábivě, že to prostě nevzdáte. A nebudete litovat.

Každé léto zažívám nepopsatelný pocit z nočního moře. Tmavá, pulsující hladina mě zvláštní kombinací klidu a jakési zlověstné tajemnosti neuvěřitelně fascinuje, zírat bych na ní vydržela snad celé hodiny…. Občas se v noci zastavím, abych se pokochala pohledem z Libeňského mostu na noční Vltavu, ale jistě uznáte, že to jaksi není ono. Letos, snad díky mimořádně přátelsky vyhlížejícím plážím a zálivům v Lefkosu jsem poprvé v životě zašla ještě dál a v srpnovém nočním moři si zaplavala… Vám, kteří se za měsíčního svitu chodíte koupat bežně a teď se nevěřícně usmíváte, se za svoje blouznění omlouvám, těm zbývajícím, kteří se občas při plavání vyděsí i vlastního stínu na dně - na Karpathosu nic nemožného, moře je zde opravdu brilantně čisté – těm ostatním, co mají stejně jako já s mořem a jeho obyvateli spojené větší či menší běsy, doporučuju překonat strach a alespoň jednou se, konečně bez těch plavek (aneb „na Evu“ jak by řekli moji prarodiče, když nás o prázdninách jako malé posílali s mýdlem a ručníkem k rybníku), v nočním moři smočit, slibuji, že Vám potom večeře bude chutnat jednou tolik!

Nakonec dodávám, ještě než si při té příložitosti dovolím malé kulinářské odbočení, že Lefkosu je mimořádně vlídné a příjemné nejen moře, ale také taverny, obchůdky, zelináři, rybáři, prodavačky, jakož i Řekové odjinud, kteří tvoří v Lefkosu rekreující se většinu.

A teď k tomu slibovanému jídlu, řecká kuchyně je slovní spojení víc než slibné, mezi šlágry pobřežních taveren mám i já své favority, nicméně ještě větší slabost mám pro řecké sladkosti. Mezi speciality ostrova patří karpathosská baklava a tak, máte-li opravdu hodně, hodně, hodně rádi sladké (já ano), nemůžete neochutnat – ano, jsou to ty nakrájené zlaté kostky topící se v sirupu z cukru a másla, řekla bych velmi vdálené sestřenice středoevropského štrůdu (náš chlapík je z listové těsta, řecké obdobě se říká philo) díky kterým byste měli mít, po vzoru jisté reklamy, energii dost možná na několik dopolední – anebo taky chuť si jít okamžitě lehnout a nechat zalepené břicho pěkně pomalu zažívat tu medově oříškovou slast.

Naopak není dobrý nápad baklavu (a jiné dezerty tohoto typu) objednávat s sebou, v řeckách pekárnách a cukrárnách bývá zvykem ukládat dezerty do uhledných papírovách krabiček s kouzelnými květinovými motivy a tak raději neriskujte, že Vám sladká šťáva prýštící z těchto dezertů promáčí nejprve nasákavé dno té nádhery a pak vše, co s ním přijde do styku.

Na Karpathosu jsem narazila na malinko odlišnou baklavu, jakési šátečky prodávající se na váhu a tak si je s sebou můžete v papírovém sáčku odnést třeba na pláž jako svačinu, lepkavé drobečky na na prstech slaných po koupání jsou jedinečný gurmánský zážitek.

Za ochutnání stojí rovněž galaktoboureko, těsto philo naplněné mléčným, krupicí zahuštěným krémem, anebo rizogalo, oblíbená pochoutka podobná naší známé mléčné rýži. Jak jsem se dočetla v jedné kuchařce, domácí rizogalo je pro Řeky srdeční záležitost, babiččino pohlazení, vzpomínka na staré dobré časy. A tak se bez know-how jeho přípravy (legrace to, přísahám na několik nevydařených pokusů, zrovna není) nemůže žádní vdavekchtivá Řekyně považovat za úspěšnou hospodyňku. Pokud tedy neví, kde se v nejbližším supermarketu nachází příslušný chladící box.

Ale to už jsem odbočila i od odbočky, při cestování po řeckých ostrovech se to přihodí velmi často, hurá zpátky na ten náš.

Voní omamně po borovicích a tymiánu, divoce po větru, který Vám občas nedovolí ani nadechnutí a občas zafouká tak horce, jako když doma otevřete dvířka rozpálené trouby.

Někdy suše jako vyprahlá půda, starobyle jako chatrné zídky šeptající dávné příběhy, které oddělují suchem decimovaná políčka.

Někdy dojemně a smutně, to když potkáte usouženou babičku v černém od hlavy až k patě, plahočící se s motykou přes rameno (osobně si v takových chvílích, nevím přesně proč, připadám jako idiot).. Už jsem si zvykla, že na to, abych pochopila posedávající a pokuřující skupinky spokojeně debatujících řeckých mužů, kolem kterých se tyto stařenky několikrát denně upracovaně plouží, mi v žilách koluje příliš mnoho středoevropské krve. A tak se na pány raději pěkně usmívám, s představou, jak by jim podobné počínání asi prošlo na kterékoliv české vesnici.

A ještě jedno srovnání s tuzemským venkovem mě napadlo při cestování po ostrově - i u nás patří k téměř každé vesnici fotbalové hřiště - někdy více, ale spíš méně povedený plácek na čutání s míčem a udupanou trávou; fotbalová hřiště na Karpathosu, vzdálená jen několik kilometrů od sebe, se zbrusu novými tribunami, každé s naprosto perfektně zastřiženým a hlavně zavlažovaným trávníkem, září na dálku v šedém vyprahlém vnitrozemí jako velké zelené smaragdy. Až si musíte promnout oči, že se vám v tom horku skutečně nezjevuje fotbalová fata morgana.

Občas domů cestujeme za tmy, zakláním hlavu a pozoruji noční nebe a nekonečně krásné hvězdy, krásně nekonečné. A cítím noční parfém ostrova, podobný tomu dennímu a přece jiný.

Ostrov voní těšením a stýskáním, a voní návykově, od první chvíle, kdy vystoupíte z letadla a karpathosský vzduch Vás pohladí po tváři a vítr na uvítanou pocuchá vlasy. Jsem na té vůni závislá. A mám tušení, že v tom nelítám sama.

S’agapo, Karpathos.

© na toto dílo se vztahuje autorský zákon, a proto není možné cokoliv z tohoto díla kopírovat a používat k jiným komerčním účelům.
Komentáře (16)
09.06.10 23:47 Malma
Je to opravdu úžasně napsané,citlivé,krásné. I foto se moc líbí . Díky.
07.02.10 13:47 stewoo
Najprv sa ospravedlnujem a priznavam ze prave tento cestopis som v sutazi prehliadol a neohodnotil som ho. mrzi ma to. krasne napisany cestopis, opisala si to tak inak, tak uzasne.. az som si ho vytlacil a este urcite zoparkrat precitam :-) sagapo greece !
15.12.09 08:08 bedru
Tento cestopis byl mým tipem na vítěze letošní soutěže. Oceňuji hlavně jinou formu než deníkové vyprávění a název, který jen dokresluje celé poetické voňavé dílo. Těším se, až si někdy Karpathos oňufám osobně:-)
27.11.09 13:31 filip
Hezký cestopis,díky
20.11.09 13:22 sokolnice
Moc mě to zaujalo dávám 5hvězdiček .Hned bych tam jela
28.10.09 21:44 krinda
Moc hezky napsany cestopis, uplne me nalakal k navsteve ostrova!
13.10.09 23:12 Honza,sr
Už hodně dlouho jsem nečetl něco, co by poetickou a bezchybnou (alespoň já nějakou chybu nenašel) češtinou popsalo příjemnou dovolenou a svůj pohled na ostrov. Osobně se na tento ostrov sice nechystám, ale kvalitu popisu jednotlivých míst, téměř Čapkovskou, obdivuji.
05.10.09 14:25 janja
...nejkrásnější cestopis co tu je...opravdu velmi poutavé čtení!!! hned bych se vydal...
27.09.09 08:56 santaj
Dík za oživení vzpomínek na tento nádherný ostrov,který jsem před 2 lety navštívil a projel na křížem krážem na skůtru.
06.09.09 14:51 javra
Moc,moc pěkné hodnotím lidi kteří to tak pěkně popíšou už jsem si ho vytiskla děkujeme
04.09.09 08:28 Bohous357
Tak už mám svého favorita i v cestopisech. Díky za výstižné, barvité a romantické přiblížení ostrova!
02.09.09 17:39 Robobrouk
Myslela jsem,že ten nádherný pocit snad nejde ani popsat.Vidím,že to jde.Naprosto výstižné a krásné čtení.
02.09.09 12:11 TYDRA
...dostal jsem nezřízenou chuť skočit po hlavě rovnou do těch popsaných dobrot, tak sugestivní popis to je... Nemá to chybu.
31.08.09 09:42 Kopecek
Tak to se čte opravdu jako pohádka...a Karpathos si to zaslouží
29.08.09 18:45 gabca
Pro ty, co jsme tam byli... úžasné, běhá mi mráz po zádech a to mám tento ostrov 2x za sebou a určitě se tam ještě jednou podíváme, díky!
29.08.09 11:48 ladybee
Sugestívne, poetické, nostalgické, romantické, pravdivé. Cítim vietor, aj vône, a pri spomienke na baklavu a typické jedlá sa mi zbierajú sliny. Napriek všetkým uvedeným prívlastkom cestopisu nechýbajú ani užitočné informácie. Ja dávam päť hviezdičiek.
Chystáte se napsat komentář jako nepřihlášený uživatel. U Vašeho jména bude zobrazena i IP adresa.
nYaHh
(opište bezpečnostní kód)
1. Komentář nesmí jakýmkoliv vulgárním způsobem urážet autora díla.
2. Nezpochybňujte komentáře od ostatních uživatelů.
3. Toto není diskuze. Chcete-li se na něco zeptat pište do DISKUZE.
4. Komentáře, které nesplňují pravidla budou vymazány.
 
˝Lucelle˝ a jeho/jí aktivity
Cestopisy2
Hotely6
Diskuze5
 
Greek Market
Booking.com
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním těchto webových stránek s tímto souhlasíte. Více informací