Na úvodní stránku
Napsat vlastní cestopis
Fotogalerie
Videogalerie
Recenze hotelů a apartmánů
Recenze míst
Recenze taveren
Diskuzní fórum
Přihlášení
Jste nepřihlášen
OnLine: 3 | 23
Melissa travel
Ochrana osobních údajů
© 2002 Řecko a řecké ostrovy

Santoriniáda

Autor:
Zařazeno:
Santorini
Napsáno:
12.08.09 14:08
Fotografií:
40
Přečteno:
9749
Soutěž:
2009
Tisknout cestopis
Doporučit přátelům
Dnes 11:50
15 °C
Skorojasno
SSV, 4.6 m/s
V katalozích většiny cestovních kanceláří, které mají ve své nabídce řecké ostrovy, se objevují záběry sněhobílého kostelíku s modrými kupolemi na pozadí temně modrého moře . Objevují se tam i přesto, že některé z oněch cestovních kanceláří nikdy tento slavný pohled svým klientům ve skutečnosti nenabízely. Tento záběr byste marně hledali v Athénách, na Krétě nebo na Lefkadě. Najdete jej na sice malinkatém, leč pozoruhodném ostrůvku v Egejském moři, kterým obdarovala svět dlouholetá sopečná činnost a který Řekové dotvořili podle jim vlastního architektonického vkusu. Santorini.
Jak je možné, že tento kus vyprahlé krajiny o rozloze 73 km2 s 13 000 stálými obyvateli pojme v letní sezoně průměrně 60 000 turistů denně? Jak je možné, že se tisíce zamilovaných párů rozhodnou vstoupit do svazku manželského daleko od domova bez svých blízkých právě zde? Jak je možné, že tento vyprahlý ostrov s absencí řek a zeleně se stal symbolem turismu a romantiky v Řecku?
Jedenáct dní jsme hledali odpovědi na všechny otázky. Těch jedenáct odpovědí, které jsme našli, není seřazeno podle abecedy, ani podle jejich důležitosti, to bych musela začít spíše posledními kapitolami:-)

Oia
aneb Nevynecháš žádný krámek, útrata ti bude kazit spánek.

„Kdo nebyl v Oie, nebyl na Santorini.“ sdělila delegátka při první schůzce. A můžu její slova jen potvrdit. Právě v městečku Oia na severním cípu ostrova jsme našli ty proslulé záběry Řecka. To, že celé městečko bylo poškozeno silným zemětřesením v roce 1956, již není téměř poznat. Oia byla citlivě opravena. Bílé domečky oživené sem tam nějakou pastelovou barvou jsou přilepené ke skále. Výhledy zde neruší spleti elektrického vedení, jak bývá v Řecku zvykem, neboť je nově vedeno v zemi. Uličky jsou přes den celkem poklidné, v podvečer v nich již pulzují davy turistů. Obchůdků se suvenýry , butiků a taveren je zde více než dost. Díky své malebnosti se Oia stala sídlem spousty galerií a motivem pro mnoho umělců. Pokud už jste unaveni procházením uliček, můžete usednout v některé z taveren nebo kaváren s výhledem na vulkán a moře . Zajímá-li vás něco z historie ostrova, můžete navštívit zdejší Námořní muzeum. Naopak komu procházka půvabným městečkem nestačí, může se vydat po schodišti až do přístavu Arméni nebo do rybářského přístavu Ammoudi. My jsme do Ammoudi přijeli na motorce. Přece jenom to šetří čas, který na dovolené utíká nemilosrdně rychle. Ammoudi nás dostalo svou barevností. Červené skály, několik odstínů modré v moři, bílé loďky a bílá šlehačka nahoře na skalách. Oia. Nedaleko od přístavu je prý dobré šnorchlování. Pokračujeme tedy podél skály po vyšlapané stezce, až se dostaneme k betonovému plácku plnému lidí. Manžel rychle nasadí masku a šnorchl, a vrhá se zkoumat kalderu. Já mezitím uvažuji, proč jsme s sebou tahali ty ploutve, které jsou větší než já, když je stejně s sebou na motorku nebereme. Nevadí. Aspoň máme nový větší kufr. Po vynoření a vysušení mého manžela se vracíme k motorce a popojedeme k pláži Katharos . Tady byl klid, turistů jen pár, příjemné vlnky a šumění moře. Měli jsme ještě v plánu pláž Baxedes, ale tu už jsme tentokrát nestihli, protože jsme se v podvečer raději vrátili do samotné Oie.

Západy slunce
aneb Chceš-li v záběru slunce i kupoli míti, ostré lokty nech si předem vysoustružiti.

Zní to neuvěřitelně, ale v Oie je třeba doslova vystát si hodinu předem své místečko , odkud se rozhodnete sledovat, jak slunce počítá ty poslední ovečky před usnutím. Za západem slunce v Oie jsou pořádány výlety a tomu odpovídá i hustota turistů v jejich uličkách. Ani my jsme si nechtěli nechat ujít tuto vyhlášenou událost a přijíždíme do Oie s předstihem. S blížící se slavnostní chvílí prochází okolo nás japonská nevěsta v jednoduchých bílých šatech, dlouhým závojem a drobnou kytičkou v rukách. Jako spousta dalších párů i ona si vybrala scénu narůžovělé Oie pro svůj velký den. Turisté se za ní otáčejí a usmívají. Uvědomuji si, že kdyby mě v tu chvíli manžel požádal znova o ruku, řekla bych ano. O západu slunce v Oie se říká, že je nejkrásnější v Řecku. Nevím, zda je to pravda, ale rozhodně jsme se zatím nikde nesetkali s tím, že by lidé tleskali, jakmile ohnivý kotouč klesne za obzor.
Oia ovšem není jediná, odkud je možné sledovat západ slunce na Santorini. Fira nabízí neméně dramatické výhledy , přitom najít vhodné místečko k fotografování nevyžaduje tolik času předem ani příliš úsilí. Někteří turisté míří sledovat západ slunce k majáku nebo na některou z vyhlídek na jižním cípu ostrova. Všechny mají jedno společné. Jsou krásné, jsou romantické, že jeden za pobyt vám nestačí.

Kaldera
aneb Máš dost peněz a žádné splátky? Zaplať apartmán s výhledem na kalderu a plat ti bude krátký.

Těžko napsat komentář. To se prostě musí zažít, to se musí vidět. Výhledy, které skýtá okraj útesů, jsou bezkonkurenční devizou tohoto ostrova. První pohled na kalderu je naprosto ohromující. Už chápu, proč ubytování v apartmánech a hotýlcích postavených na okraji kaldery je tak nehorázně drahé. Výhledy, které ubytovaným turistům nabízejí přilehlé terasy s bazény, za to prostě stojí. Před sebou vidíte sopečné ostrovy Nea a Palea Kameni, ostrovy Thirassia i Aspronisi, to vše zalité temnomodrým mořem. Častokrát, když jsme procházeli Imerovigli nebo Firostefani, jsem vzdychala a toužila být ubytovaná například právě zde. Kaldera samotná je jedním z magnetů, který turisty přitahuje. Povědomí historie jejího vzniku tuto přitažlivost ještě umocňuje. Kaldera vznikla při sopečné explozi před 3500 lety, při které se propadl střed původního kulatého ostrova. Tak vznikla prohlubeň hluboká až 400 metrů zalitá mořskou vodou. Měla jsem velký strach o manžela, když vyrazil na zodiaku potápěčského centra Navys ponořit se do hlubin kaldery zrovna v den, kdy byl největší vítr, a tedy i vlny. Zároveň jsem děkovala za své správné rozhodnutí nedoprovázet manžela. Být sama na nafukovacím člunu uprostřed kaldery ve vlnách, které dávaly zabrat i výletním lodím křižujícím kalderu, na to nemám ani dost odvahy ani pampersek. Ne že bych na tom byla o moc lépe. Kymácela jsem se s větší lodí Adonis v tupém úhlu blížícím se ke 180 stupňům. Na ostrově Thirassia jsem konečně dostala toužebně očekávanou smsku od manžela. Hurá! Žije! Ovšem jak dlouho bude „žít“ kaldera v takové podobě, v jaké jsme ji viděli my, to nevím. Příští exploze určitě vytvoří další sopečný ostrůvek v jejím středu. Nebo naopak zasype kalderu a spojí Santorini s Thirassií? Tady je všechno možné.

Vulkán
aneb Pevnou obuv na nohy si vem, neb ostrá tě tu čeká zem.

Povinným výletem pro turisty na ostrově Santorini je výlet k vulkanickým ostrůvkům Nea a Palea Kameni, který se dá kdekoli na ostrově zakoupit např. u cestovních agentur Kamari Tours nebo Water Blue Travel Agency. Protože jsem absolvovala tento výlet s oběma společnostmi, můžu si dovolit malé srovnání. Zatímco na výletě trojstěžňovou lodí King Thiras s Kamari Tours jsme se informací dověděli poskrovnu, šlo spíše o organizační záležitosti typu, v kolik hodin máme být zpátky na lodi, na výletě s Water Blue Travel Agency (loď Adonis se dvěmi bílými stěžni) jsem se dověděla i to, co jsem snad ani vědět nechtěla. Průvodkyně Lena předvedla excelentní průvodcovský výkon.
Stále aktivní sopkou je ostrůvek Nea Kameni. Vynořil se z moře teprve roku 1573. Při připlutí na nás působil jako hromada černého uhlí. Záliv, kde kotví lodě , je pro změnu zabarven do zelena. Po pár krocích na vlastní chodidla zjišťujeme, že to zdánlivé uhlí je vlastně rozpraskaná láva s ostrými hranami. Divím se, že v této nehostinné spálené krajině dokáže cokoli růst a ještě žlutě vykvést. Je to zajímavý pocit procházet se po aktivní sopce. Člověka napadají nejrůznější myšlenky většinou s katastrofickým scénářem. Historie se tu už mnohokrát opakovala. Kde vzít jistotu, že zrovna dnes se vulkán neprobudí? Nicméně krátery působí klidně, a tak turisté spokojeně proudí po vyšlapaných cestičkách jako mravenci. Přibližně po půlhodině vystoupáme k aktivnímu kráteru a posloucháme vyprávění průvodkyně Leny. Říká nám, že někdy bývají turisté zklamaní, že v kráteru nevidí chrlit plameny ohně nebo žhavou lávu. Lena nám však aktivitu vulkánu dokazuje jiným způsobem: vyhrabe do země malou jamku a vyzve nás, ať přiložíme ruku. Těch pár centimetrů pod povrchem teplota prudce stoupá. Ruku nelze udržet. Lena prozrazuje, že někdy před turisty zahrabe do té jámy syrové vejce a poté, co obejdou společně aktivní kráter, vyhrabe vejce ve stavu natvrdo. Už se jí ovšem stalo, že nenašla znova to místo, kde vejce zahrabala, a tak tam je vejce schované dodnes a teprve příští výbuch sopky vynese ono vejce zpět vysoko na svět.

Architektura
aneb Nechceš-li bílým labyrintem bloudit. běž rychle navigaci koupit.

Jednu věc je třeba si přiznat. Na Santorini se nejezdí kvůli úchvatným zalesněným horám či plážím připomínajícím Karibik. Co však dokonale nahradí tyto nedostatky, je zdejší architektura. Jeden bílý domek s modrými okny a dveřmi vedle druhého, druhý vedle třetího, úzké uličky, mozaika kostiček rozesetá po ostrově. Ale to by nebylo až tak zvláštní, tento styl najdete i na ostatních kykladských ostrovech. Ovšem bílé kostičky přilepené na vrcholu sopečného kráteru, to už je specialita ostrova Santorini. I tomu nejzarytějšímu flegmatikovi spadne čelist a vyboulí se očička při pohledu na Firu z moře. Průvodkyně Lena nám při procházce po ostrově Nea Kameni vykládala, jak se jí jednou jedna švédská turistka ve čtyřicetistupňovém vedru a v absolutním bezvětří zeptala, zda to bílé tam nahoře na těch útesech je sníh. Turistka sice před položením dotazu nezapojila příliš svůj mozek, ale rozhodně se řídila svým zrakem a srdcem. Přesně tak totiž vypadá ta mozaika kostiček nahoře na útesech z dálky.
Ovšem i vnitrozemí ostrova nabízí půvabné vesnice s typickou kykladskou architekturou. Otevřená ústa, zorničky roztažené, fotoaparát zavařený, mluva minimalizovaná na citoslovce obdivu, to byl výsledek naší procházky vesničkou Emporio. Bludiště úzkých uliček, podloubí, zvonic, kostelíků… A božský klid. Stavby zde nejsou tak přehnaně bílé, spíše působí omšelým dojmem. Na nejvyšším bodě vesnice stojí benátská pevnost , která ukrývá obytné domy i kostely. Od pevnosti je výhled na kopec Gavrilos s jeho ruinami mlýnů. Stojí za to podívat se k mlýnům zblízka a zjistit, že jsou již notně nahlodány zubem času.
Cílem organizovaných výletů po ostrově bývá nejvýše položená vesnice Pyrgos. V úzkých křivolakých uličkách můžete bloudit dlouho všemi možnými směry, vždy však narazíte na dědulu s oslem , kteří si udělali živnost z focení s turisty. Procházku dlážděnými uličkami ukončujeme u hradu Kasteli, který připomíná benátskou éru ostrova. Díky své poloze na vrcholu kopce nabízí Pyrgos krásné výhledy všemi směry. Vracíme se zpět dolů a v taverně u hlavní silnice usedneme mezi místní a dáme si pizzu. Dědula, se kterým jsme se fotili na oslovi, již roztáčí naše eura u sklenice ouza.
Poněkud turisty opomíjenou je vesnička Finikia. A je to dobře, protože ta hrstka turistů, co zaparkuje u hlavní cesty ještě před Oiou, má aspoň možnost vychutnat si v klidu procházku touto vesnicí a obdivovat zdejší obydlí vytesaná do skály, dlážděné uličky lemované obrovskými kaktusy a malé kostelíky. Finikia je důstojným delikátním předkrmem před hlavním chodem, Oiou.

Kostely
aneb Malé, velké, jaké chcete, to jinde na světě nenajdete.

Na Santorini je prý více než 250 kostelů. Proto těžko najdete na ostrově místo, odkud by nebyl v dohledu aspoň jeden malý kostelík. Turista, který se ocitne na Kykladách poprvé, má zpočátku nutkavý pocit vyfotit každý kostel , každou kapličku, každou modrou kupoli, kterou potká. Po pár dnech pobytu turista poněkud otupí a fotí jen ty, které považuje za nejkrásnější nebo nejzajímavější. Je to asi jako když máte plný košík hub, míříte lesem zpátky k autu a stále narážíte na další a další hříbky, a tak si vybíráte jen ty nejlepší kousky a ostatních si pouze všimnete a litujete, že nemáte s sebou víc košíků. Spočítala jsem si, že i přes určité otupění se nám podařilo zvěčnit asi 65 různých santorinských kostelů a kapliček.
S kostely souvisí i název samotného ostrova Santorini. Existují dvě teorie. Jméno ostrova může pocházet od kostela svaté Ireny (Santa Irina) v Perisse anebo kostela svaté Ireny v přístavu Riva na ostrově Thirassia. Podle názoru průvodkyně Leny je pravděpodobnější druhá varianta. Když lodě připluly do přístavu Riva, říkali námořníci, že připluli ke Svaté Ireně, což se postupem času vžilo pro celé souostroví.
Nejstarším byzantským kostelem na ostrově je kostel Panagia Episkopi v oblasti Mesa Gonia. Pochází z roku 1100 a přežil i častá zemětřesení. Vyplatí se trefit do krátké návštěvní doby a prohlédnout si jeho interiér. Uvnitř nás přivítala asi stoletá stařenka a začala řecky podávat výklad o zdejších vzácných freskách a ikonách. S úsměvem jsme poděkovali a rozhlédli se, jestli tu nemají vytištěný výklad v angličtině. Nemají.
Je-li řeč o kostelech, musím zmínit bezpodmínečně vesnici Mesaria. Tato vesnice, kterou jsme nejprve několikráte projeli, aniž bychom tady zastavili, se jeví na první pohled nezajímavě, rušně a příliš moderně. Leží na křižovatce cest směřujících do Firy, Kamari, Pyrgosu, Athiniosu a na letiště a tomu odpovídá ruch na hlavních silnicích. Zajedete-li však kousek dál nahoru do centra, naskytne se vám úplně jiný pohled. Mesaria je totiž známá největší hustotou kostelů na malém místě.
Příjemným zastavením byla i kaplička Zoodochos Pigi na svahu nejvyšší hory Profitis Ilias, která je dobře viditelná z Kamari. Dá se k ní dá dojít pěšky po stezce vedoucí z Kamari k vykopávkám Antické Thiry. My jsme zvolili pohodlnější variantu a po prohlídce starověké Thiry jsme zaparkovali motorku v páté serpentýně (počítáno shora) a vydali se po vyšlapané stezce, o které jsme doufali, že vede ke kapli. Kaplička je zastíněna vzrostlým stromem (konečně vím, jak vypadá svatojánský chléb). Klid, stín a dokonalý výhled na letovisko Kamari. Vedle kapličky je vchod do malé jeskyně, kde je příjemný chládek a totální tma. Necháme tedy uvyknout oči a postupujeme dále. Nakonec se nám naskytne překvapivý pohled – malá jezírka vody, krápníčky a zvuk kapající vody, životadárného pramene.
Mám-li z toho množství všech kostelů, které jsme viděli a navštívili, jmenovat ještě alespoň jediný, vybírám kostelík, který byl pro nás nejhůře dostupný. Kostel Theoskepasti postavili na skále pod Skarosem námořníci, kteří se zachránili při velké bouři. Z lodi kostelík vypadá jako bílá skvrna na hnědočervené skále. Vydáváme se z Imerovigli nejprve ke Skarosu a odtud pokračujeme dál dolů po skále ke kostelíku. Naše námaha byla nakonec odměněna parádním výhledem na kalderu.

Skály, šutry, šutříky
aneb Chceš-li ve své sbírce lávový kamínek míti, koukej radši šperk s ním zakoupiti.

Ostrov Santorini je formován lávou a popelem. Sopečné erupce se tady doslova vyřádily, a tak jsou zdejší útesy a skály barevné jako dětská omalovánka. Říká se, že Santorini je učebnicí pro geology. Laik asi nedokáže tuto silnou stránku ostrova úplně docenit, dokáže však stát v oněmělém úžasu s pusou otevřenou a mlčky koukat na to dílo přírody. Nám se to stalo, když jsme poprvé spatřili pláž Vlychadu. Tak nějak si představuji měsíční krajinu. Ty útvary jsou neuvěřitelné. A když k tomu připočtete, že je zde téměř liduprázdno, sem tam nějaký ten Adam s Evou, zjistíte, že Vlychada musí být rájem na Měsíci. Naopak odstín planety Mars můžou připomínat útesy na Červené pláži. Tuto pláž je dobré navštívit co nejvíce mimo sezonu, prý bývá přeplněná. My jsme tady v první polovině června ještě neměli ani slunečníky a lehátka. Krásnou červenou barvu navíc v kombinaci s modrozeleným přístavem a bílým lemováním z domečků v Oie najdete i v Ammoudi. Ty nejkrásnější pohledy na útesy a skály se nabízejí turistům z lodi. Strmé útesy vysoké až 300 metrů hrají všemi barvami. Jednotlivé barevné vrstvy člověka nutí přemýšlet a představovat si, co se asi muselo udát, aby něco takového vůbec mohlo vzniknout. Díky sopečné činnosti je zvláštností ostrova i černý lávový písek. Prostě o barvičky skal a šutříků není na ostrově nouze. Však také šperky s lávovými kamínky nebo výrobky z pemzy patří k tradičním suvenýrům z tohoto ostrova. Bohužel turisté si často odvážejí i lávové kamínky z aktivní sopky Nea Kameni, kde je přísný zákaz odnášení těchto kamínků, a tak se prý podle průvodkyně Leny každým rokem odtud vytratí několik desítek tun lávových kamínků.

Památky
aneb O vykopávky zde není nouze, procházet muzea můžeš dlouze.

Na malém ostrově Santorini se nachází dvě významná archeologická naleziště – Starověká Thira a Akrotiri. Vzhledem k tomu, že naleziště v Akrotiri je stále veřejnosti uzavřeno, měli jsme možnost prozkoumat pouze starověkou Thiru, která byla osídlena Dóry v 9. století př.n.l. Z Kamari jsme to měli kousek. Pár ostrých serpentýn vedoucích k vrcholu Mesa Vouno zvládal náš skútr z posledních sil. Starověká Thira byla postavená opravdu strategicky vysoko na kopci mezi Kamari a Perissou s dobrým výhledem na moře. Areál starověké Thiry protíná ústřední ulice, po které turisté procházejí nejprve okolo raně křesťanské baziliky a dále okolo zřícenin soukromých domů, agory, královské stoa , divadla a zbytků mnoha chrámů. Asi nejznámější památkou je svatyně vytesaná do skály se symboly uctívaných bohů. Orel symbolizuje Dia, lev Apollona, delfín Poseidona. Když už jsme měli památek dost, pozorovali jsme shora Kamari a přistávání letadel.
Druhé, ještě významnější naleziště v Akrotiri, je veřejnosti už od roku 2005 uzavřené. A podle toho, co jsem četla, je to velká škoda. Útěchou nám mohly být akorát fresky a artefakty vystavené v muzeích ve Fiře, díky kterým jsme si mohli aspoň trochu udělat obrázek o tom, jak bylo toto minojské město důležité až do poloviny 17. století př. n.l., kdy bylo pohřbenou nánosem popela při velkém výbuchu sopky.

Chobotnicové souvlaki a jiné dobroty
aneb Chceš-li štíhlou linii míti, lépe do taveren nechoditi.

Řecká kuchyně je velmi chutná a Santorini v tomto ohledu není žádnou výjimkou. Taveren je na ostrově víc než dost, takže jedlíkovo srdce se může radovat. V Kamari jich bylo tolik, že kdybychom je chtěli vyzkoušet všechny, museli bychom zde strávit přinejmenším jednu celou letní sezonu. Je těžké mezi nimi vybrat a ještě těžší je odolat naháněčům, kteří kolemjdoucí vyzývají k usednutí do právě jejich taverničky. Což o to, když jde člověk hladov, může si ty taverny klidně rozpočítat ententyky nebo se rozhodnout třeba podle vzhledu naháněče. Ale když jde člověk z oběda a musí odmítat tolik lákavých nabídek, je to nelehký úkol. Oči by jedly, žaludek už odmítá. Postupně jsem si oblíbila dvě věty „I´m sorry, we are full.“ anebo „Maybe tommorow, my friend.“ Druhá věta byla trochu problematická, naháněči mají obdivuhodnou paměť. Číšník v taverně Skaramagas byl nejen dobrý nahaněč, ale ještě mi zručně a rychle vykostil jeden z obědů, naštěstí jsem ho stihla vyfotit včas. V taverně Eanos jsme si dali mix fish v okamžiku, kdy jsme s sebou neměli foťák. Toho lituji dodnes, protože ten mečoun a kalamáry vypadaly na talíři stejně dobře, jako chutnaly. V taverně Filippos nad přístavem ve Vlychadě jsme si vychutnávali nejen moussaku a chicken fillet, ale také krásný výhled na přístav.
Asi to teď vypadá, že jsme celou naši dovolenou projedli v tavernách. S trochou nadsázky vlastní rybářům je to snad i pravda. Aspoň ručička na váze po našem návratu to potvrzovala. Ale to ještě není vše, ještě totiž nebyla řeč o chobotnicovém souvlaki z taverny Panorama na ostrově Thirassia. Představte si tavernu s terasou na útesu s výhledem na kalderu a protější Santorini, modré stoly a židličky, zasloužený hlad po jízdě na oslovi (viz kapitola „Osli“) a vůni řeckých bylinek a grilovaného masa. Ptáme se majitele, jestli nám může nabídnout něco rychlého, že spěcháme. Zavedl nás dovnitř a začal nabízet moussaku, plněná rajčata a makarony. Já mu na to říkám „Not makaroni, it´s pastitsio“. Majiteli se rozzářily očička, že má asi před sebou znalce, a ukázal nám nachystané špízy s chobotnicovými chapadly. „Five minutes only“. Nešlo odolat, co se může stát horšího, než že nám ujede loď. Chapadýlka už se rožní. My usedáme ke stolu a za pět minut už se cpeme, až se nám dělají bakule za ušima.
Zde by mohla pasáž o chobotnicovém souvlaki a ostatních dobrotách skončit. Ovšem nekončí. Chobotnicové souvlaki mi zachutnalo natolik, že jsem výlet po kaldeře absolvovala ještě jednou sama, když se manžel potápěl v hlubinách kaldery. Zasvěcení sice vědí pravý důvod tohoto opakovaného výletu, nicméně pravdou zůstává, že i při druhé návštěvě ostrova Thirassia spěchám oslí stezkou, tentokráte pěšky, do taverny Panorama. Majitel se na mě zadívá se slovy „I know you, you have been here already, I remember your eyes.“ Usměju se „Yes, I have, two days ago“. Majiteli se opět rozzářily očička, nestává se asi často, že by se sem turisté vraceli. A už vybírá ten největší chobotnicový špíz a hází ho na gril.

Víno
aneb Do vinařství motorizováni nejezděte, lépe pěšo či bus chytněte.

Víno patří k tradičním santorinským produktům. Santorini je doslova poseto vinicemi, které na první pohled zarazí asi každého turistu. Vinná réva je s ohledem na nedostatek vody, kterým ostrov trpí, zastřihávána a splétána u země do tvaru nízkého koše. Keříky tak mohou zachytávat ranní vláhu a jsou chráněny před častým kykladským větrem. A ačkoli se santorinská půda jeví jako neúrodná a vyprahlá, opak je pravdou. Víno, které se zde urodí, je ve světě uznáváno pro svoji vynikající kvalitu. Santorinské víno je možné na ostrově ochutnat nejen v tavernách, ale přímo ve vinařstvích, kterých je na ostrově hned několik, např. Boutari v Megalochori, Santo Wines v Pyrgosu, Sigalas v Oie.
Ani my jsme si nechtěli nechat ujít příležitost zdejší víno ochutnat a navštívili jsme nejstarší z vinařských sklepů na ostrově, Canava Roussos ve vesnici Mesa Gonia. Po prohlídce vinného sklepu jsme usedli na dvorek do stínu vinné révy a začali postupně ochutnávat. Samozřejmě vzhledem ke kvalitě vín i omezenému množství roční produkce, které ovlivňují citelně cenu santorinských vín, nebyla ochutnávka zdarma. Ceny se pohybovaly od 1 do 2 Eur za malý kalíšek vína. Nejprve jsme zvědavě vyzkoušeli nejdražší a nejznámější červenou odrůdu, Vinsanto. Bylo silné a sladké jako likér. Nic pro nás. V nabídce toho bylo dost – Nykteri, Rivari, Caldera, Athiri, Mavrathiro a další. Soustředili jsme se proto na sušší odrůdy. Víno nám zachutnalo natolik, že při zpáteční cestě z výletu se ve vinařství zastavujeme znova a nakupujeme láhev Nykteri a Santorini, které nyní čekají na některý z chladných zimních večerů, aby nám připomněly chuť ostrova Santorini.

Osli
aneb Máš odvahu a pevné kosti, užij oslů do sytosti. Máš-li k tomu pevné nervy, uspořádej oslí derby.

Možná pro někoho poněkud nečekaně vyčleňuji pro toto téma samostatnou kapitolu. Oslí populace je na Santorini hojně zastoupena. Chvílemi jsem měla dokonce pocit, že ve větším počtu než lidští obyvatelé ostrova. Osli byli původně jediným dopravním prostředkem ze starého přístavu Mesa Gialos do Firy. Dnes, když už ve Fiře funguje lanovka, jsou osli hlavně atrakcí pro turisty. Oslí stezka , klikatice s vracečkami o 180 stupňů, spojující vrchol útesu s přístavištěm, čítá téměř 600 schodů, je dlážděna kočičími hlavami a je plná oslů. Jeden houf čeká na turisty nahoře, druhý houf na turisty dole a mezi těmito houfy pendlují další skupinky oslů na hřbetech s turisty, kterým jaksi zamrznul úsměv na tváři. Prostě kam jsem se podívala, tam byl osel. Po bližším prozkoumání jsme zjistili, že se většinou jedná o oslice. Zřejmě jsou pracovitější a poslušnější. Nám se osli zdáli klidní, totálně zblbnutí, jakoby něčím nadopovaní. Nejspíš to bylo sluníčkem a každodenní rutinou. Stát na místě, čekat na turisty, vozit je dolů a nahoru, několikrát denně tam a zpátky, ještě v tom vedru, no nezávidím oslům jejich život na Santorini. I zželelo se nám oslů, a tak jsme se rozhodli sejít oslí stezku pěšky. Nejprve jsem se snažila každého osla vyfotit. Oni jsou totiž takoví vyfintění, na hlavách mají barevné korálky. Když jsem však zjistila, že by mi zřejmě nestačilo ani 8 GB paměti, fotila jsem, odhadem, alespoň každého desátého. Upřímně, pořád fotit ani nešlo. Oslí koblížky na kočičích hlavách v množství úměrném počtu oslů nutí chodce sklonit hlavu dolů a automaticky přizpůsobovat chůzi stavu oslí stezky. Najednou zaslechneme češtinu a zbystříme. Manžel houkne na projíždějcí turistku. „Tak co, jaké to je?“. A slečna, div že údivem z osla nespadla, odpovídá „Hrůůůza“.
Její slova mi zněla v uších o pár dní později. Při lodním výletu kalderou jsme s manželem na ostrově Thirassia okusili pohled na svět z oslího hřbetu. Zájemců bylo hodně, oslů naopak málo. A tak dolní poháněč zavolal poháněči hornímu, aby seslal další skupinku oslů. Žádný mobil, žádná vysílačka, prostě zvučný sytý výkřik. Po chvíli přiklusalo stádo oslů. Velcí lidé dostali velkého osla, malí lidé menšího osla. Prvotní nadšení poněkud opadlo, když se sousední osel s již naloženou Angličankou rozhodl hned teď a fčil si lehnout. Turistce se nic nestalo, možná nějaká odřenina, zato osel dostal pořádně vynadáno. Začala jsem poněkud nervózně vnímat každý sebemenší pohyb mého přiděleného osla, a to teprve stál na místě a vrtěl maximálně ušima. Najednou poháněč dal jakýsi řecký pokyn, osli se rozběhli jako o závod, jeden přes druhého, přednost zprava nedodržovali, ba ani přednost zleva, prostě nelogicky klusali těsně vedle sebe a do ostrých zatáček vbíhali zásadně po pěti. Začala jsem se dožadovat výuky základních pokynů pro ovládání těch nebohých oslích tvorů, ale poháněč mi asi nerozuměl, neboť v šoku hovořím pouze česky a v jednoslovných větách. Ostatní na tom nebyli o nic lépe. Hlášky typu „To byl zas jednou nápad.“ doprovázely naše stádo po celou cestu. Padaly i peprnější výrazy. Občas bylo slyšet i bolestné vyjeknutí. To když se osel rozhodl pro trasu na okraji stezky u zídky, aniž by si uvědomil, že jeho náklad má vedle něj ještě kolena z obou stran. Chodci, kteří odolali nabídce oslí dopravy a šlapali po stezce pěšky, museli mrštně uhýbat a vyskakovat nahoru na zídku. Z ničeho nic osli zastavili. Čekali jsme, co bude dál. Nic. „Finito!“, volal poháněč oslů a postupně pomohl všem turistům slézt na starou dobrou půdu pod nohama.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Byla bych schopná vyjmenovat další a další odpovědi na otázky položené v úvodu a napsat o nich téměř knihu. Ale neudělám to. Finito. Jeďte na Santorini a hledejte své odpovědi. A abych nebyla příliš jednostranná, musím vám sdělit i jednu velkou nevýhodu tohoto ostrova. Čas zde plyne úplně stejně rychle jako všude jinde, a tak těch jedenáct kouzelných dní strašně uteklo.


Užitečné informace:
Motorka 125 ccm 5 dní v půjčovně Explorer: 75 Euro
Potápění 2 ponory: 80 Euro
Tištěný průvodce v ČJ: 6 Euro (zakoupeno v Pyrgosu)
Výlet kalderou s Water Blue Agency - Nea Kameni, koupání u Hot Springs, Thirassia (varianta bez západu slunce v Oie): 24 Euro/osoba
Vstup Nea Kameni: 2 Euro/osoba
Oslí doprava na Thirassii: 5 Euro/osoba
Lanovka ve Fiře: 4 Euro/osoba/1 směr
Vstup Archeol. muzeum ve Fiře: 3 Euro/osoba
Vstup prehistorické muzeum ve Fiře: 3 Euro/osoba
Vstup do Nomikos Center: 4 Euro/osoba
Mix grill pro 2 s pitím v taverně Zorbas v Kamari: 27 Euro
Mix fish pro 2 (mečoun + kalamáry), frappé, pivo, voda v taverně Eanos v Kamari: 33 Euro
Pizza + ryba, frappé, pivo, voda v taverně Skaramagas v Kamari: 28 Euro
Pizza s pitím v Pyrgosu: 10 Euro
Moussaka a chicken fillet s pitím v taverně Filippos u Vlychady: 20 Euro
Chobotnicové souvlaki pro 2, pivo, voda v taverně Panorama na Thirassii: 23 Euro
Grilované ryby, řecký salát pro 2, 0,5 l vína, pivo, voda v taverně Glaros u Red Beach: 24 Euro
Grilované kalamáry a sardinky, frappé, pivo, voda v taverně Dimitris v Ammoudi: 27 Euro

© na toto dílo se vztahuje autorský zákon, a proto není možné cokoliv z tohoto díla kopírovat a používat k jiným komerčním účelům.
Komentáře (20)
05.08.13 13:42 ivana.b
Moc krásný cestopis!!! Teď už se dovolené v Kamari vyloženě nemůžu dočkat :)
01.11.10 10:20 dandda
Bedru, inspirace tvým cestopisem k naší podzimní cestě byla trefa do černého .. realita byla stejně krásná jako tvé kapiloly :-)) díky
20.06.10 09:48 prety
Moc hezky napsaný cestopis už se těším na Santorini
15.12.09 13:57 Kusnirova
Moc blahopřeju, bylo to opět excelentní.
15.12.09 06:38 bedru
Chtěla bych poděkovat všem, co zde napsali tak krásné komentáře, i těm, kteří si jen s chutí cestopis přečetli.
20.11.09 13:26 sokolnice
Ach Santorini- je to krása ,moc krásně podané- hodnotím moc vysoko 5hvězd. Láká to vše prozkoumat.
26.08.09 14:53 Kiki2
Opravdu krásně napsaný cestopis. Při jeho čtení jsem měla pocit, že se opravdu toulám po tomto úžasném ostrově. Dávám 5* a díky, díky!!!
19.08.09 10:24 madona66
Překrásný cestopis, moc mě zaujal, hezky napsaný, vtipně a krásné fotky!!Nemohu dát jinak než oněch 5 hvězd!!
17.08.09 13:59 Babka
Nemohu jinak než přidat svých pět hvězdiček. Moc dobře se to čte a vzhledem k tomu, že za 4 dny tam budeme také, je to inspirace na ještě větší těšení se. Díky
17.08.09 11:39 Tarsier
Skvělý cestopis, hned jsem se ve vzpomínkách vrátila o dva roky zpět na krásnou dovolenou na Santorini. 5* je zcela zasloužených.
15.08.09 21:50 T.Bozzio
Super počteníčko...dokonce tak super,že ač jsem se tam zatim nechystal,začínám o tom podivuhodném kusu Řecka velmi vážně uvažovat.Cestopis jsem přečetl ve stínu stromů jedním dechem.Je tak skvěle napsán,že jsem se tam chvilkama potuloval :-))).A výborný obrázkový doprovod kvalitu cestopisu jen umocňuje.S klidným svědomím dávám tomuto dílu 5*.Autorovi děkuji,moc jsem se bavil...díky :-)
14.08.09 13:23 jankaja
Podla mna najlepsi cestopis - zaujimavo pisany, ma formu, je prehladny, nie prilis dlhy... mam pocit, ze aj keby autorka pisala o Hornej Lieskovej, napisala by to tak fantasticky, ze by tam slo na dalsi rok minimalne sto ludi :) klobuk dole, 5 bodov
14.08.09 00:57 jarina
Skvělé počtení,zajímavá forma a nádherné fotky.Už se těším na svoji jízdu na oslech :-)
13.08.09 09:20 TYDRA
Uf ...letos to bude těžký boj, zase jeden DOST dobrý cestopis, hodnotím jako dokonalé !!!
13.08.09 06:09 zdenny
........tleskám, úžasné , při čtení jsem měla pocit, že jsem tam s Tebou...díky
12.08.09 20:46 olda
Nemusím ani cestovat,stačí vidět fotky a číst .Obojí výborné.
12.08.09 20:25 MarSar
Moc pekne! Vsechna Aneb... by se mela do kamene vytesat, nebot jsou pravdiva.
12.08.09 16:09 soncisek
Zase stejně skvělé jako loni. Zhltla jsem to jedním dechem.
12.08.09 16:00 Lucelle
Zas moc hezké, vtipně a lehce napsané, "neupachtěné" povídání, tleskám.
12.08.09 14:53 Mili
Výborné počtení, díky
Chystáte se napsat komentář jako nepřihlášený uživatel. U Vašeho jména bude zobrazena i IP adresa.
61Nrk
(opište bezpečnostní kód)
1. Komentář nesmí jakýmkoliv vulgárním způsobem urážet autora díla.
2. Nezpochybňujte komentáře od ostatních uživatelů.
3. Toto není diskuze. Chcete-li se na něco zeptat pište do DISKUZE.
4. Komentáře, které nesplňují pravidla budou vymazány.
 
˝bedru˝ a jeho/jí aktivity
Cestopisy11
Galerie14
Hotely10
Taverny6
Diskuze5
 
Greek Market
Booking.com
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním těchto webových stránek s tímto souhlasíte. Více informací