Na úvodní stránku
Napsat vlastní cestopis
Fotogalerie
Videogalerie
Recenze hotelů a apartmánů
Recenze míst
Recenze taveren
Diskuzní fórum
Přihlášení
Jste nepřihlášen
OnLine: 0 | 22
Melissa travel
Ochrana osobních údajů
© 2002 Řecko a řecké ostrovy

Chios křížem krážem

Autor:
Zařazeno:
Chios
Napsáno:
03.07.09 21:12
Fotografií:
0
Přečteno:
7812
Tisknout cestopis
Doporučit přátelům
Dnes 11:50
16 °C
Skorojasno
S, 4.6 m/s
Svoji letošní dovolenou jsme začali plánovat vlastně již v červenci loňského roku po návratu z ostrova Skopelos. Již tenkrát nás zaujal ostrov CHIOS, a tak jsme začali sbírat informace a fotografie z tohoto ostrova. No a koncem října bylo jasno. Zvítězila studia DOLFINS v KARFASU v termínu 19.6. – 30.6.
V listopadu jsem zahájila přípravu zakoupením mapy ostrova od Freytag a Berndt v měřítku 1:50 000 a pak už zbývalo jenom přežít těch zbývajících 7 měsíců s občasným otevřením mapy a plánováním, co všechno navštívíme. Zároveň jsem do mapy s pomocí internetového prohlížeče Google Earth doplňovala názvy některých pláží, které na ní nebyly vyznačené, i když rozložená mapa zabírala téměř celý stůl. Po letošní zkušenosti, kdy se dalo vybrat z několika různých map v každém marketu, budu asi kupovat mapu přímo na místě.

1.den – 19.6.2009
No a pak jsme se konečně dočkali. Svoz zdarma na letiště sice nevyšel, jelikož nebyl naplněný předepsaný počet spolucestujících na naší trase, ale taková víceméně nepodstatná maličkost nám přece nezkazí dovolenou. Jinak na letišti proběhlo vše bez problémů a v 5.30 hod se naše letadlo Boeing 737-500 odlepilo od země. Přistáli jsme také bez problémů na letišti v hl.městě CHIOS a na palubě letadla jsme nechali ještě cestující, kteří pokračovali na ostrov Samos. V 9.00 hod místního času jsme již seděli v autobusu. Následovala ještě chvilka zdržení, protože chyběly 2 turistky. Sice nevím, jak se na tak malém letišti jako je v Chiosu mohly ztratit, ale stalo se. Když 2 delegátky několikrát proběhly letiště ze všech stran, podařilo se „ztracenkyně“ najít a autobus mohl vyrazit směr KARFAS a Ag.FOTINI. Na závěr nás ještě čekal odvoz do kopečka autem majitele studií Dolfins.V rychlosti jsme se ubytovali, vybalili, něco málo pojedli a pokochali se výhledem na moře a protější Turecko a už jsme šlapali dolů z kopečka do Karfasu, abychom se poohlédli po nějakém tom přibližovadle. Půjčovny jsme našli čtyři. V jedné skoro nic neměli a v následujících dvou chtěli za skútr (125 cm3) 14 € na den. V poslední, která je nejvýš, už jsme ani nebyli a zvolili jsme smluvní půjčovnu naší CK – půjčovnu N.KOVAS. Skútr jsme si půjčili na 7 dní za 98€ a na zbývající 3 dny jsme si předběžně dohodli s majitelkou půjčení čtyřkolky. Nakoupili jsme benzín a pár maličkostí (hlavně kyblík jogurtu a med) a pak už nic nebránilo tomu, abychom mohli začít ostrov CHIOS prozkoumávat. Protože už byly tři hodiny odpoledne, zvolili jsme jenom kratší vyjížďku podél pobřeží na sever. Projeli jsme hlavní město Chios, kde byla poměrně hustá a chaotická doprava. Zastavili jsme se pouze u čtyřech větrných mlýnů téměř na konci města a pokračovali jsme přes VRONTADOS do DASKALOPETRY. Tady už jsme se rozhodli vykoupat, protože začínalo být pořádné teplo i přes to, že foukal poměrně dost silný vítr. Zdejší plážička byla hodně kamenitá, ale na horním okraji lemovaná chodníčkem s palmami a piniemi, kde se dalo pohodlně ležet a užívat si sluníčka i nějakého toho stínu. No a voda neměla chybu – její teplota byla tak akorát. Pak jsme jeli dál kolem kláštera M.Panagius MIRTIDIOTISSUS s modrými kopulemi, za kterým je malý hřbitůvek a z přilehlého parkoviště vede cestička na ukrytou pláž, která není odnikud vidět. Po chvíli jsme minuli další pláž pod silnicí, kam se dalo sejít, pod zatáčkou pláž Almiros, zátoku s vraky lodí, zátoku PANDOUKIOS a pak jsme odbočili doprava ke kostelíku Ag.ISIDORAS. Nejdříve jsme se vykoupali na ne zrovna pěkné plážičce před zdejším kempem, kde manžela ve vodě požahaly asi nějaké mořské sasanky a pak jsme se šli podívat ke kostelíku. Koupat se dalo i přímo u kostelíka, do moře tu vedly dvoje schůdky a členité útesy přímo vybízely ke šnorchlování. Ale to už jsme nevyzkoušeli, protože na první den už jsme měli sluníčka dost a po minulé víceméně probdělé noci už jsme začali pociťovat i únavu. Takže jsme vyrazili na zpáteční cestu. Večer jsme si ještě prošli naše letovisko KARFAS, povečeřeli jsme v jedné z asi 8 taveren a půllitrákem červeného vína jsme zakončili svůj první den strávený na tomto ostrově.

2.den – 20.6.2009
Dneska jsme se rozhodli navštívit klášter NEA MONI a nějakou pláž na západním pobřeží. S menším zaváháním v městě Chios, kdy jsme potřebovali najít benzínku a doplnit palivo, se nám podařilo město projet a vyjet správným směrem na KARIES. Silnice byla pěkná, takže jsme bez problémů vystoupali serpentinami až do hor. Nejdříve jsme odbočili doleva ke klášteru Ag.MARKOS. Od tohoto kláštera byl nádherný výhled na město Chios a okolí. Po zazvonění nás pustili i dovnitř, takže jsme si mohli prohlédnout zdejší kostelík a na nádvoří se napít z kohoutku příjemně studené pitné vody. Potom už jsme pokračovali ke klášteru NEA MONI, který je stále v rekonstrukci, ale za prohlídku určitě stojí např. zdejší kaple a kostnice. No a po prohlídce jsme jeli dál, minuli jsme vesnici AVGONYMA, jejíž prohlídku jsme si nechali na příště a pak už jsme sjeli dolů na pláž ELINDA. Tato pláž je z velkých oblázků, nepříliš navštěvovaná, ale voda tady byla poměrně studená a trochu zde obtěžovali i ovádi a vosy, i když na stromech byly lapače. Potom jsme přejeli ještě k pláži TRACHILI. Skútr jsme nechali u silnice a dolů šli pěšky, protože cesta byla dost kamenitá. Ale byli i tací odvážlivci, kteří sjeli až dolů. Na této pláži bylo koupání příjemné, voda byla teplejší a byly i trochu vlny. Nebyli jsme tu sice sami, ale „narváno“ tady také určitě nebylo. Na zpáteční cestě nahoru jsme si uvědomili, že jsme nechali klíček v zapalování a v úložném prostoru kromě jiného i kameru. Stalo se nám to později víckrát, ale nikdy se nic neztratilo, takže naše přesvědčení, že v Řecku se nekrade, neutrpělo. Zpátky jsme se rozhodli jet přes vesnici Ag.GEORGIOS. Zastavili jsme zde s tím, že si to tady trochu prohlédneme, ale celá vesnice na nás působila dost depresivním dojmem. Úzké uličky, spousta napůl zbořených domů a jinak nic. Potkali jsme i pár zdejších lidiček. Někteří mile odpovídali na pozdrav, ale někteří na nás koukali nevěřícně a řekla bych až nepřátelsky. Větší seskupení mužského osazenstva jsme našli před zdejší typickou vesnickou tavernou u kostela – židličky v řadě a u stolku hráli chlapi stolní hry a popíjeli pivo. No a potom už jsme se rozhodli vrátit „domů“ do KARFASU. Dojeli jsme sice s menší zajížďkou, protože jsme někde asi špatně odbočili, ale dojeli. Ani dodatečně se mi podle mapy nepodařilo určit, kudy jsme to vlastně jeli – nejspíš přes THOLOPOTAMI. Každopádně jsme projížděli vesničkou s hodně uzoučkou hlavní silnicí, kam se dvě protijedoucí auta prostě nevešla.

3.den – 21.6.2009
Jelikož jsme toho včera dost najezdili, vyslyšela jsem manželovu prosbu, že dnešní den nepojedeme nikam daleko. Rozhodli jsme se, že si projedeme jihovýchodní část ostrova. První problém nastal, když jsme zjistili, že benzínka v Karfasu má zavřeno. Uvědomili jsme si, že je neděle a doufali, že na tom nebudou obdobně i další benzínky. Hned další benzínka, na kterou jsme narazili, nás vyvedla z omylu – byla zavřená. Začali jsme trochu zmatkovat, protože bez doplnění paliva bychom dnes nikam daleko nedojeli. Dojeli jsme až do KALLIMASIE a zeptali se na benzín jedné místní obyvatelky. Ta byla velice ochotná, jak už to v Řecku bývá, zjistila nám, která benzínka má otevřeno a na mapě nám ukázala cestu. Takže náš dnešní problém byl zažehnán. Později jsme míjeli spoustu otevřených benzínek a zjistili jsme od naší delegátky, že na každé benzínce je seznam těch, které mají otevřeno. Naše další cesta vedla do vesničky ARMOLIA. Užívali jsme si přírody a hor kolem nás a hledali odbočku ke kostelíku Pan.SIKELIA. Tu jsme bohužel nenašli, snad příště. Ve vesnici ARMOLIA jsme si prohlédli vystavenou keramiku, která se zde vyrábí a pokračovali směrem na KALAMOTI a NENITU. V obou osadách jsme i zastavili a prošli se po nich, ale nebylo zde nic zajímavého. Dál jsme chtěli dojet do rybářské vesničky KATARAKTIS a už najít nějaké vhodné místo ke koupání. Cestou jsme ještě zastavili u porostů mastixových keřů, které tu všude byly, a šli se podívat, jak kape čirá mastixová pryskyřice. Ještě to nebyla žádná sláva, hlavní sběračská sezóna je až koncem srpna a v září. Za chvíli jsme byli vybaveni vzorky a zároveň celí ulepení. V ospalém přístavu KATARAKTIS jsme si dali na nábřeží, kde dost foukalo, frapíčko a pak jsme se začali rozhlížet po nějakém tom vhodném místě ke koupání. V dohledu nic nebylo, tak jsme se rozhodli kousek popojet. Znovu k moři jsme sjeli u Ag.EMILLIANOS. Po levé straně byla místní pláž, kam jsme nešli a po pravé straně přístavu byla uzoučká pláž, kam jsme zamířili. Jelikož dost foukalo, byly zde chaluhy, ale když jsme šli dál, našli jsme docela dobré místo bez chaluh a jelikož byly trochu vlny, tak jsme se docela příjemně vykoupali a pohoupali se na vlnách. Když jsme se nabažili koupání, popojeli jsme ještě kousek a sjeli k letovisku Ag.FOTINI. Toto letovisko je opravdu maličké s docela hezkou pláží a pár tavernami. Večer tady asi moc možností není. Na zpáteční cestě jsme se ještě zastavili u kláštera Ag.MINA. Nejdříve jsme klášter obešli a vzadu za klášterem byl hezký výhled na město CHIOS a okolí. Potom nás místní jeptiška pozvala dál, a tak jsme si klášter prohlédli i zevnitř. Ukázala nám kapli a zdůraznila dlážděné místo před oltářem, kam se nemělo šlapat, protože zde Turci před lety vyvraždili místní obyvatele. Potom nás zavedla ještě do druhé kaple, kde byly uloženy ostatky zabitých Řeků stejně jako v klášteře NEA MONI a prostřílená vrata. Na závěr jsme dostali typický řecký bonbónek- jakési přeslazené želé obalené v moučkovém cukru, tentokrát ještě vylepšené mastixem, takže jsem smolnou chuť v puse cítila ještě hodně dlouho. No a pak už jsme zamířili domů. Večer jsme ještě sešli kopeček do KARFASU a pro dnešní večeři jsme vybrali restaurant-ouzeri TO KARAFAKI, kde bylo jídlo poměrně levné, ale jinak jsme moc spokojeni nebyli. No a pak už zbývalo jenom vylézt kopeček nahoru ke studiím a jít na kutě, abychom nabrali sílu na další den.

4.den – 22.6.2009
Na dnešní jsem se těšila, protože jsme si naplánovali výlet do mastixových vesniček. Začali jsme vesničkou PYRGI. Tady je opravdu na co koukat. Domy, balkónky, kostel – všechno ozdobené sgrafiti. Jeden pomalu neví, co dřív fotit. Jenom sušená rajčátka a papriky zavěšené na balkóncích mi chyběly – holt není jejich sezóna. Čím dále od centrálního náměstí ale člověk jde, tím jsou domy zchátralejší a svědčí o tom, že ani zdejší lidé nejspíš žádným bohatstvím neoplývají. Vrátili jsme se na centrální náměstí, kde je příjemné posezení a objednali jsme si limonádu MAST, abychom okusili její chuť. Ale ani limonáda v našich očích mastixu renomé nevrátila. Manžel ji po prvním doušku odmítl pít úplně a objednal si pivo a já jsem ji sice dopila, ale…. podle mě pryskyřice prostě k jídlu ani pití není. Ale každému chutná něco jiného. Po občerstvení jsme pokračovali směrem na MESTU, ale odbočili jsme ještě doprava, abychom si prohlédli vesničku OLYMPI. Tato vesnička působí zanedbaným, neupraveným dojmem a člověk si tu připadá jako ve středověku. Je tady pár zajímavých úzkých uliček a zákoutí a uprostřed je „náměstíčko“ s kostelem a tavernou. Vesnička sice nic moc nenabízí, ale projít si ji pro zajímavost za to stojí. Další naší zastávkou byla MESTA. Tady už je zaměření na turisty stejně jako v PYRGI hodně patrné. Vesnice je postavená do čtverce, a když se zavřou všechny brány, stává se pevností, což umožňovalo účinnou obranu proti nájezdům Turků. Uličky jsou zde upravenější a snad ještě užší než v OLYMPI, je zde i pár obchůdků se suvenýry a dostatečná možnost občerstvení. Parkovat se musí stejně jako v OLYMPI venku - dovnitř vesniček se vjíždět nesmí a vlastně ani nemůže. MESTA za prohlídku stojí zcela určitě. Po prohlídce MESTY jsme usoudili, že je nejvyšší čas dojet k moři a zase najít nějaké koupání. Takže jsme vyrazili k přístavu LIMENAS, který byl na ukazatelích značen jako MESTA PORT. Nejdříve jsme se usadili na lavičce u vody a pozorovali kormorána, který přímo před námi šmejdil na mělčině u břehu sem a tam a lovil ryby. Viděli jsme ho poprvé a tak nás rychlost, s kterou vyrážel za svou kořistí, docela překvapila. Potom už jsme objeli přístav a vyrazili směrem na Ag.IRINI. Za ujal nás hned další záliv s pláží DIDIMA a tak jsme odbočili doleva a po prašné cestě dojeli k moři. Pláž byla pěkná, z větších oblázků, s ostrůvkem a pozůstatkem věže po pravé straně. Lidí tam bylo minimum, takže paráda. Dalším naším zastavením byl záliv POTAMI, kde je kousek od silnice poměrně velká oblázková pláž. Až na dva naháče na okraji pláže tady nebyl nikdo, tak jsme se tu rozhodli strávit zbytek dne. No a pak už cesta zpátky přes Ag.IRINI, kolem vesnic ELATA a VESSA, které jsme si museli vyfotografovat, protože zdejší kamenné domy ve tvaru kostky si o to přímo říkaly. Znovu jsme projeli vesnicí Ag.GEORGIOS, ale tentokrát jsme vyjeli po správné cestě na CHIOS Town a kousek pod vesnicí se nám naskytl krásný výhled na pobřeží a Turecko. Nakonec jsme zdárně projeli hlavním městem a při výjezdu na KARFAS nakoupili pár věcí ve zdejším SPARU. A tím skončil náš dnešní výlet.

5.den – 23.6.2009
Dneska jsme se rozhodli prohlédnout jih ostrova. Jeli jsme tedy přes KALLIMASII a KATARAKTIS do osady NENITA. Tady jsme udělali 1.odbočku k moři, a sice do přístavu VOKARIA. Když jsme tam dojeli, zjistili jsme, že je to opravdu malinký přístav s několika tavernami. Stálo zde několik soukromých jachet a byla tu malá plážička s chaluhami. Nás to tady nijak nezaujalo, takže jsme se vrátili do NENITY a odbočili pro změnu na GRIDII. Vesnička GRIDIA byla však snad ještě více ospalejší než přístav VOKARIA. Byl tu jenom kostel a pár domů, ale místo na koupání jsme si našli, když jsme popojeli kousek dál doprava. Moře bylo kalné – byly vlny. Strávili jsme tady asi hodinku a vrátili se opět do NENITY. Popojeli jsme kousek směrem na KALAMOTI a potom odbočili doleva směrem na VOUNO a pokračovali k moři do Ag.IOANNIS. Nejdříve jsme sjeli až dolů, ale tam kromě poměrně zanedbaného nábřeží nic nebylo. Takže jsme se kousíček vrátili a odbočili na LILIKAS a KOMI. Nejdříve jsme zastavili na koupání v LILIKAS. Pod silnicí byla pláž s několika slunečníky, u kterých ovšem byla pouze obsluha zdejšího občerstvení. Vypadalo to, že se teprve připravují na začínající sezónu. Prošli jsme řadou slunečníků a utábořili se na oblázkové pláži. I tady byly vlny, takže moře bylo zkalené. A navíc z minitaverničky vyřvávala poměrně hlasitá hudba, což mi nemusíme, takže jsme se dlouho nezdrželi a pokračovali do letoviska KOMI. Toto letovisko je poměrně dost živé, je zde plno taveren a písčitá pláž, která je dost dlouhá. Po obou stranách jsou slunečníky, ale ve střední části a na úplných krajích je dost místa pro lidi, jako jsme my, vybavené vším potřebným. Nejdříve jsme se občerstvili v jedné z taveren řeckým salátem a pivem (doma před jízdou nikdy nepijeme, ale tady na CHIOSU - na těch skoroprázdných silnicích se to 1 pivo tak nějak ztratí) a pak jsme si vybrali právě střední část pláže, kde jsme již zůstali. Pláž s písečkem, mělké moře a vlny nám pro dnešní den vyhovovaly, a tak jsme se rozhodli již dál nepokračovat a užít si lenošení na pláži. A pak už zase KALAMOTI, ARMOLIA, KALLIMASIA…….

6.den – 24.6.2009
Naším dnešním hlavním cílem je ANAVATOS – opuštěná vesnice na severozápadě ostrova. Vyrazili jsme tedy přes CHIOS směrem ke klášteru NEA MONI. Ten jsme tentokrát minuli a pokračovali ještě kousek dál k odbočce ke klášteru Ag.PATERON. Tento klášter určitě za prohlídku stojí, je jako malovaný a je od něj i pěkný výhled. Zajímavá je i zdejší kaple vybudovaná v jeskyni. Přivítali nás zde dva mniši svým zjevem připomínající spíše trochu zanedbané poustevníky s typickou otázkou „odkud že to jsme“. I zde platí, že žena musí mít zahalené nohy a ramena, ale toto pravidlo platí i pro muže. Takže tu jsou vybaveni kromě „slušivých“ sukní a halen i několikerými „slušivými“ dlouhými kalhotami. Po prohlídce tohoto kláštera jsme pokračovali až k vesnici AVGONYMA – další ze zdejších původních vesnic s tmavými krychlovými domy. Před vesnicí jsme odbočili doprava a pokračovali již k vesnici ANAVATOS. Když se před Vámi najednou mezi ostatními kopci vyloupne kopec s touto vylidněnou vesnicí, je to úžasný pohled a člověk by fotil a fotil. Mně osobně se vesnice líbila nejvíc právě takto – zdálky. Zblízka už to takový zážitek není. Je tady poměrně dost turistů, taverna a chodníčky mezi pobořenými domy. Vesnice se opravuje, takže do některých míst se ani jít nedá. Ale zajímavé a fotogenické to tady určitě je. Po prohlídce vesnice jsme se museli vrátit do AVGONYMY, protože silnice nikam dál nevede a odbočili jsme doprava, protože jsme chtěli dojet na pobřeží a někde se vykoupat. Když jsme sjeli serpentinami k moři, odbočili jsme doprava, objeli jsme záliv s pláží ELINDA a pokračovali jsme dále na sever. Cestou jsme hledali místečko na koupání jenom pro nás. Když se před námi objevil výběžek s obrannou věží, u něho pláž a příjezdová cesta, neváhali jsme. Projeli jsme kolem věže a po chvilce jsme stáli u pláže. Jelikož cesta vedla ještě dál přes kopeček, popojeli jsme a našli ještě jednu pláž. Byly tady však poměrně velké vlny a kamenitý vstup do vody, takže jsme se vrátili na pláž blíž k věži. No a z této pláže jsme uviděli napravo od nás ještě jednu plážičku s písečkem, prostě plážičku přímo zvoucí k návštěvě. Muselo se tam sice jít kousek přes kameny nebo po kozí cestičce, která vedla o kousek výš, ale stálo to za to. Voda křišťálově čistá a teplá, písečná pláž jenom pro nás. Ani plavky jsme nepotřebovali. Není divu, že jsme se pro dnešek rozhodli už dál nepokračovat a zůstat tady. Když jsme si užili sluníčka a koupání, čekala nás ještě poměrně dlouhá cesta zpátky. Zastavili jsme se ještě u věže, protože nás zaujalo místo, které u ní bylo. Byla to jakási „krytá minigalerie“ s obrázky zobrazujícími umístění, stavbu a další podrobnosti ohledně obranných věží, které mají vchod jenom nahoře a s pomocí vytahovacích žebříků zde nacházeli útočiště před piráty zdejší obyvatelé. A pak už jsme se vydali na zpáteční cestu. Projeli jsme kolem pláže u vesnice SIDIROUNDA a po několika kilometrech stoupání příjemnou krajinou mezi kopci jsme dorazili k hlavní silnici a odbočili doprava na CHIOS. Ještě chvíli jsme jeli mezi zalesněnými kopci s výhledem na pusté kopce na severu a pak se krajina začala měnit. Najednou byla všude kolem nás pustá, skalnatá pahorkatina, docela dost tu fučelo, a jelikož po zdejší velmi kvalitní a prázdné silnici se dalo jet poměrně rychle, začala nám být docela slušná zima. Ani počasí nám moc nepřálo, protože se začaly stahovat mraky a sluníčko tedy moc nehřálo. Je to ponaučení pro příště, že pro jízdu do hor máme přibalit k ostatní výbavě ještě větrovky. Potom už jsme minuli docela velký sportovní stadion, který by tady v horách málokdo čekal a zastavili jsme až nad posledními serpentinami, které nám ještě zbývaly ke sjezdu na pobřeží. Serpentiny jsme si museli vyfotit a vyfotili jsme i v podvečer hezky nasvícené město CHIOS, pobřeží a Turecko. A pak už jsme sjeli dolů, projeli VRONTADOS, a CHIOS a byli jsme zase „doma“ v KARFASU.

7.den – 25.6.2009
Dnešním prvním ranním úkolem bylo doplnit benzín do skútříka, protože včera jsme ho poměrně dost spotřebovali a za celý den jsme ho nedoplňovali, protože jsme moc benzínek cestou nepotkali. Na silnici spojující západ s východem nebyla ani jedna. Benzínka je ve VOLISSOSU, ale tam jsme nebyli. Takže doplňujeme plnou nádrž (l litr za 1,12 €) a vybíráme cíl pro dnešní den. Zvolili jsme pláže na jihu – pláž DYNAMI a KATO FANA. Od rána se sice sbíraly další a další mraky, ale snad to vyjde. Cestu na jih už máme naučenou, takže jsme bez problémů dojeli k odbočce do vesnice OLYMPI. Odbočili jsme a vzápětí ještě jednou doleva směrem k jeskyním. Jeli jsme po asfaltce, která byla poznamenaná pásy tanků, projeli jsme kolem vstupu do jeskyní a asi po dalším kilometru se před námi objevil kostelík a pláž DYNAMI. Byli jsme trochu zklamáni, protože plážička byla poměrně malá a bylo na ní dost Řeků včetně dětí – asi už jim začaly prázdniny. Ale voda nás lákala, takže jsme na chvíli zůstali. Moře je tu mělké, s jemným bílým písečkem. Ale mraky stále přibývaly, byly už vlastně skoro všude a začínalo i hřmít a i pár blesků jsme uviděli. Zvažovali jsme, co dál, moknout někde na skútru se nám nechtělo. Když začali balit i Řekové, usoudili jsme, že oni asi ví……… a sbalili jsme také. Ještě jsme si prohlédli kostelík a pak jsme usoudili, že to snad tak hrozné nebude, že ty mraky snad i světlají. Ale spíš to bylo naše toužebné přání. Přesto jsme se rozhodli pokračovat na pláž KATO FANA. Vrátili jsme se kousek po asfaltce a pak odbočili doprava s tím, že se po chvíli jízdy napojíme na silnici vedoucí na tuto pláž z OLYMPI. Cesta to byla šotolinová, takže se nám moc dobře nejelo, ale zvládli jsme to. Pláž KATO FANA je poměrně dlouhá, místy oblázky, místy písek a písek je i v moři. Byly tady jenom dva páry, takže spousta místa zbývala i na nás. Došli jsme až na konec pláže a utábořili se. Moře bylo mělké, dno písčité, byly docela příjemné vlny a plavky zase nebyly třeba. Ale ty mraky nám dneska nedaly pokoj. Když už to definitivně vypadalo, že sluníčko už pro dnešek neuvidíme, sbalili jsme a vyrazili na cestu domů. Jízda to byla nepříjemná, studeně foukalo a nakonec jsme byli rádi, že jsme ráno přibalili i větrovky (později už jsme je nepotřebovali), protože začalo i krápat. V KARFASU asi pršelo víc, protože zem tu byla docela dost mokrá. Takže jsme vlastně měli štěstí, že jsme se dešti vyhnuli. Ale plánovanou večerní prohlídku města CHIOS jsme raději zrušili. Když jsme se vraceli z večeře v KARFASU, svítily už nad námi hvězdy, takže jsme doufali, že zítra bude líp.

8.den – 26.6.2009
Moje první ranní cesta vedla na verandu, abych zjistila, jak to vypadá s počasím. V Řecku přece MUSÍÍÍ !!!! být hezky. Mé přání se splnilo, svítilo sluníčko a nějaké mráčky (už ne černé) byly jenom nad horami. Nejdříve jsme se vypravili do města CHIOS, které jsme včera nenavštívili. Nejdříve jsme zajeli do přístavu, abychom si vyfotili město od vody s nějakými těmi lodičkami a loděmi. Dále jsme chtěli vidět hradby, i když jsme věděli ze zkušenosti jiných, že tam vlastně nic není. Ale chtěli jsme se přesvědčit sami a museli jsme dát našim předchůdcům za pravdu. Uvnitř hradeb je vlastně jakési „chiosské gheto“ – vše je částečně pobořené, špinavé, neudržované. Rychle jsme proto tuto část CHIOSU opustili. Prošli jsme městský park, který je v současné době v částečné rekonstrukci a zamířili do nákupní uličky, která vede souběžně s ulicí na nábřeží. Chtěli jsme koupit nějaký suvenýr, kterých je na CHIOSU oproti jiným ostrovům minimum (když nepočítám věci s mastixem a pohlednice). Ale ani tady jsme moc neuspěli. Jsou zde hlavně obchody s oblečením, botami, klenotnictví atd. a mezi tím na zemi několik žebráků. Ale nakonec se nám jeden krámek podařilo najít a nějakou maličkost jsme si vybrali. Tím pro nás prohlídka hlavního města skončila. Při zpáteční cestě do KARFASU jsme se ještě stavili ve SPARU již pro 3. kilový kyblík 10% jogurtu. Přeci nepojedeme z dovolené v Řecku pohublí a vychlazený jogurt s medem ke snídani prostě nemá chybu. A pak už jsme si v našem studiu vyzvedli již připravený batoh a vyrazili jsme směrem na jih. Naším prvním cílem byla pláž MAVRA VOLIA. Takže jsme vyrazili na ARMOLII, odbočili doleva na KALAMOTI a v KALAMOTI doprava na KOMI. Odbočka nebyla nijak označená, takže jsme se raději zeptali okolojdoucí Řekyně. Naše dorozumívací schopnosti jsou sice mizerné (jsme holt „nucení ruštináři“), ale „parakaló Kómi“ stačilo. V Komi jsme odbočili znovu doprava a nakonec doleva do malého přístavu EMPORIO. Je to opravdu klidné místo s několika tavernami. Služeb jedné z nich jsme využili a usadili se u stolku s výhledem na záliv. Objednali jsme si frapíčko a užívali si klidu pozorováním racků a okolních kopců. Potom jsme dojeli na druhý konec přístavu, odkud vedla cesta na vyhlášenou pláž s černými oblázky MAVRA VOLIA. Tedy já osobně bych to oblázky určitě nenazývala. Výstižnější název je, podle mě, černé valouny, protože tak velké oblázky jsem ještě neviděla. Ale úplně správně jsou to lávové kameny. Pláž byla docela dlouhá, a i když na parkovišti nad ní stálo dost aut, lidé se na ní ztráceli, takže místa bylo dost. Je možné, že další byli na pláži FOKI, která byla napravo po chodníčku přes kopec. Tam jsme ale nebyli. Na pláži jsme se moc dlouho nezdrželi, pouze na jedno vykoupání. Já bych zůstala déle, i když nejdřív jsem si myslela, že se na těch jejich oblázcích ani nedá ležet. Ale s karimatkou to bylo v pohodě a menší masáž těla konec konců také neuškodí. Ale manžel měl problém s „oblázkovým“ poměrně strmým vstupem do vody. Jelikož do moře neleze jinak než s ploutvemi a 6 kg závaží kolem pasu, moc mu to nešlo. A když zjistil, že pod vodou je mrtvo, zavelel k odchodu. Nejdřív jsem sice trochu žbrblala, ale pak jsem jako správná manželka začala sbírat a balit věci, které s sebou na celodenní putování vždycky vozíme. Ale jsme už sehraná dvojka, takže sbaleno i vybaleno máme vždycky raz dva, každý ví, co má vzít, takže za chviličku jsme již pláž MAVRA VOLIA opouštěli. Další pláží vybranou pro dnešní den byla nejjižnější pláž ostrova VROULIDIA. Takže jsme se vrátili do přístavu EMPORIO, projeli ho a jeli dál směrem na PYRGI. Na další odbočce pouze s hnědým ukazatelem na DOTIA TOWN jsme odbočili doleva a po dobré asfaltce jeli na úplný jih ostrova. Cesta to byla příjemná, silnice byla lemovaná spoustou mastixových keřů a po pravé straně byla vidět zřícenina hradu. Po závěrečných serpentinách, odkud byl nádherný výhled, jsme dojeli na parkoviště nad pláží s možností posezení v malé taverně s výhledem na pláž a útesy dole. Pláž byla nádherná, ale malá a bylo zde zatím nejvíc lidí, co jsme doposud kde potkali. Přesto jsme sestoupili po schodech a chodníčku dolů a nelitovali jsme. I přes ten větší počet lidí tu bylo nádherně. Pláž s malými oblázky, průzračná voda a i pod vodou se manžel konečně setkal s těmi svými hejny rybek. Líbilo se mu tam mezi nimi tolik, že zůstal ve vodě asi ¾ hodiny. A jelikož byl za útesy a já jsem neviděla nad hladinou jeho šnorchl, začaly se mi už hlavou honit černé myšlenky a pomalu jsem vymýšlela katastrofický scénář. Ale naštěstí se vrátil. Když už jsme měli sluníčka dost, vypravili jsme se na zpáteční cestu. Jeli jsme pořád směrem na PYRGI a cestou jsme potkali obrovské stádo koz a ovcí. Vidíme je sice na každém ostrově, ale vždycky mě fascinuje, s jakým klidem jde to obrovské stádo odněkud někam přes silnici auto neauto. Cestou jsme si ještě všimli další zříceniny na kopci u vesnice ARMOLIA. No a pak už jsme ujížděli k „domovu“, protože dneska byl den na vrácení skútru. Od dalšího dne jsme měli mít čtyřkolku. Když jsme večer přijeli k půjčovně, bylo nám řečeno, že čtyřkolka bude připravena až druhý den ráno asi v 9.30 hod a že si zatím máme nechat skútr. Takže jsme ještě povečeřeli a i se skútříkem se vrátili nahoru ke studiím DOLFINS.

9.den – 27.6.2009
Čtyřkolka pro nás v 9.30 hod byla připravená, takže jsme po malé zkušební jízdě zaplatili 75€ na zbývající 3 dny a trochu rozklepaně vyrazili po docela prudké betonce vzhůru ke studiím. Tady manžel ještě natrénoval nějaké manévry jako otáčení a couvání, protože na čtyřkolce jsme ještě niky nejeli a tahle byla dost silná – 300 cm3. Ještě zbývalo vymyslet upevnění věcí a mohli jsme vyrazit na 1.čtyřkolkový výlet – chtěli jsme dojet na sever ostrova. Po chvíli jízdy jsme zjistili, že ten nápad s půjčením čtyřkolky nebyl asi nejšťastnější, protože čtyřkolka je docela hlučná a docela nepříjemné bylo i teplo od motoru, které nám šlo přímo na nohy. Pravý blatník, na kterém jsem měla nohu, byl docela horký. Ale co, něco přece vydržíme. Přes blatník jsme hodili osušku a pokračovali jsme. Jeli jsme nejdříve nám už známou cestou podél pobřeží, kterou jsme jeli hned 1.den, ale neodbočili jsme ke kostelíku Ag.ISIDORAS, ale dojeli jsme až do LANGADY. Na chvíli jsme zastavili a zvažovali možnost vykoupat se, ale vlastně nebylo kde. Je tady poměrně velký přístav a nábřeží lemované množstvím taveren. Když jsme došli na konec, našli jsme zde pár koupajících se Řeků, ale o pláži se snad ani mluvit nedalo. Takže jsme vyrazili vnitrozemím dál a dojeli jsme do přístavu-letoviska MARMARO. Projeli jsme městečkem tam a zpátky a hledali nějaké místo, kde bychom se konečně mohli vykoupat. Ale bohužel - kolem nábřeží je jen úzký pruh oblázků s chaluhami a navíc s kousky asfaltu. A za to jedno vykoupání nám zničení všech věcí nestálo. Takže jsme pokračovali dál směrem na NAGOS. Cestou jsme ještě odbočili do místa nazvaného VLIHADA. Jsou zde asi dva pobořené domky a pláž. Sice dost mizerná, ale touha po koupání už byla docela velká, takže jsme zůstali. Jedno vykoupání ale opravdu stačilo. Voda tu byla čistá, úplně klidná a jak řekl manžel – bez života. Takže jsme zase sbalili a popojeli dál. Za kopečkem se před námi objevil přístav NAGOS a u něho pláž. Shora jsme viděli, že dolů vedou 2 cesty. Jedna z nich (ta bližší) byla jednosměrka, tak jsme zvolili tu vzdálenější na druhém konci. Ale sjeli jsme jenom asi do poloviny a narazili na závoru. Bylo tady další vojenské území, kterých je na CHIOSU poměrně dost. A to už nám hlídající voják jednoznačně ukazoval – otočit a zpátky. Byl ozbrojený, takže jsme neváhali a poslechli. Ale kudy tedy dolů……..snad jedině pěšky? Ale to se nám tak nějak nechtělo. Představa, že se osvěžíme v moři a nahoru vylezeme zase celí zchvácení, se nám nijak moc nezamlouvala. Jsme prostě lenoši. I když doma šlapeme poměrně dost, tady nám to nějak nejde. Vyfotili jsme si tedy NAGOS z výšky a popojeli ještě kousíček. Hned za městečkem a první zatáčkou vedla vpravo dolů docela prudká betonka. Odbočili jsme a ejhle….před námi se objevila dlouhá, čistá, oblázková pláž. Takže bylo rozhodnuto a strávili jsme tu asi 2 hodinky. Zpátky jsme chtěli jet přes hory a vesničku PITIOS, takže jsme vyrazili zpět na CHIOS a asi po 5 km odbočili doprava. Stoupali jsme do hor a naskytly se nám krásné pohledy shora na moře na severu i západě a na ostrůvek INOUSSES. Pokračovali jsme dál po úzké silnici a vpravo pod námi byla docela slušná propast. Když se před námi objevila zřícenina hradu, věděli jsme, že se blížíme k vesničce PITIOS. Dojeli jsme na malé dlážděné náměstíčko (nebo spíš náves), kde byla taverna a rozestavěných pár stolků a židlí. Rozhodli jsme se zastavit a doplnit tekutiny na další cestu. Usedli jsme ke stolku k místním (pochopitelně mužským) obyvatelům, a jelikož se moc nedomluvíme, všichni jsme se na sebe usmívali. Ale ocenili naši znalost asi deseti řeckých slovíček a posezení to bylo velice příjemné. Užívali jsme si klidu, poslouchali ticho a štěbetání vlaštovek a pozorovali několik velice chudě oblečených žen, které přešly přes náměstíčko. Přemýšleli jsme, jak se na takovém opuštěném místě asi žije. Udělali jsme společné foto a potom nám naši spolusedící ukázali, kudy na hrad. A tak jsme prošli asi dvěma docela hezkými uličkami kolem kostela a došli až ke kapličce a zbytkům 2 věží. A pak už jsme vesničku opustili, dojeli na křižovatku, odbočili doleva a vyrazili po nám už známé silnici kolem cedulí se jmény majitelů pozemků směr CHIOS. Ještě zbývalo projet kolem kamenných polí, stadiónu se 2 větrnými elektrárnami a pak už serpentinami dolů na pobřeží. A tím skončil náš první čtyřkolkový den. Nakonec jsme se s ní docela smířili, jenom palec pravé ruky měl manžel poněkud namožený, protože na čtyřkolce se přidává plyn mačkáním páčky, což je docela nepraktické.

10.den – 28.6.2009
Plán na dnešní den byl projet hory a dojet až pod nejvyšší vrchol ostrova, jenž je ve výšce 1297 m nad mořem. Počasí nám přálo, nad horami nebyly žádné mraky a vypadalo to, že bude krásný, horký den, takže ideální počasí na tento výlet. Vyrazili jsme a až v CHIOSU jsme si bohužel uvědomili, že už je zase neděle a tudíž zavřené benzínky – i ty v hlavním městě. Jelikož nejbližší benzínka na naší cestě byla až ve VOLISSOSU, rozhodli jsme se raději kus vrátit, protože cestou z KARFASU do CHIOSU jsme viděli 1 benzínku otevřenou. Doplnili jsme palivo (čtyřkolka si při našem celodenním putování vzala na rozdíl od skútru, kam jsme doplňovali maximálně 3 litry denně, litrů asi 8) a po menším zdržení vyrazili opět přes hory směrem na VOLISSOS. Projeli jsme kolem odbočky na PITIOS, odkud jsme přijeli včera, a po dalších asi 8 km dorazili k odbočce do hor. Do vesnice SPARTOUNDA, která byla naším cílem, to bylo 13 km. Projížděli jsme mezi kopci a projeli jsme také vesničkami KIPOURIES a FITA. Po levé straně jsme měli holé hnědé kopce a vpravo před námi se tyčily dva nejvyšší vrcholky na CHIOSU. Udivovalo nás, kolik je kolem nás všude zeleně a moc se nám tady líbilo. Projeli jsme vesničkou SPARTOUNDA a když jsme ujeli přibližně další 2 km, objevila se před námi po levé straně silnice bílá kaplička. K té jsme dojeli a odtud jsme se nemohli vynadívat na všechny ty kopce a kopečky kolem. Byla to prostě nádhera. Po silnici se dalo ještě pokračovat k vesničce KAMBIA a dál na severní pobřeží, ale my jsme měli v úmyslu přejet údolí a dojet do vesničky PISPILOUNDA, kterou jsme viděli na protějším svahu. Takže jsme se vrátili do SPARTOUNDY a odbočili vpravo na VOLISSOS po docela slušné asfaltce, která se ovšem později bez varování proměnila v kamenitou cestu. Ale to nás nemohlo rozházet, když máme tu čtyřkolku, a tak jsme pokračovali dál. Dojeli jsme až ke skupině větrných elektráren a jeli dál a dál po kamenité cestě až jsme dorazili do místa, kde zase z ničeho nic začínala asfaltka. Ale byl zde i ukazatel PISPILOUNDA,který ukazoval vlevo a asfaltka vedla rovně. Naše dilema rozhodlo opět vědomí, na čem to dneska cestujeme, a odbočili jsme. Záhy jsme toho docela litovali, protože cesta byla asi dávno nepoužívaná a u nás bych ji nazvala „hodně špatná polňačka“. Přesto jsme se do vesnice nějak dokodrcali a nespadli jsme nikde ze srázu dolů. Ve vesnici nic zajímavého nebylo, kromě docela velkého kostela jako ostatně v každé vesničce a dětského hřiště s houpačkami a klouzačkou. Na občerstvení jsme našli jenom kohoutek s tekoucí, ale teplou vodou. Takže jsme vesničku opustili a po chvíli najeli na asfaltku vedoucí dolů do VOLISSOSU. Asi po 7 km se před námi objevila zřícenina hradu a městečko. Pouze jsme si ho vyfotili, ale nezdržovali se. Už nás to neodolatelně táhlo k vodě. Sjeli jsme na pobřeží a zakotvili na pláži MANAGROS. Tato pláž je hodně, hodně dlouhá, písečná nebo spíš skoropísečná a každý si tady určitě najde svoje místečko. My jsme se rozhodli, že tady už zůstaneme. Sice jsem původně chtěl vidět ještě přístav LIMNIA a klášter Ag.MARKELLA a pláže, které v těchto místech měly být…a bylo to už jenom kousíček, ale nakonec jsem to vzdala a ani nahlas nevyslovila. Manželův palec dostával od plynové páčky pořádně zabrat a čekala nás ještě zpáteční cesta přes hory. Když už jsme měli lenošení na pláži dost, vyrazili jsme. Cesta nám docela utekla, na chvíli nás zdržel jenom pastevec ženoucí své stádo přes silnici někam „domů“. Ale na kozy já vydržím koukat vždycky, takže nám malé zdržení nevadilo. Kozy holt mají vždycky přednost. Večer nás ještě docela vylekali a zmátli naši spolubydlící ve studiích DOLFINS. Popletli si dny a přesvědčovali nás, že už je pondělí a tudíž zítra letíme domů. Vzpomněli jsme si ale na ranní peripetie s benzínem a zavřené benzínky, takže jsme je přesvědčili, ať ještě nebalí a užijí si ještě 1 den.

11.den – 29.6.2009

Ráno jsme vstávali s vědomím, že je to náš poslední den a proto jsme zvažovali, jak s ním naložit. Zbývala sice ještě místa, která jsme nenavštívili a na severozápad ostrova jsme nedojeli vůbec, ale chtěli jsme si dneska užít spíš už jenom sluníčka a koupání. Výběr padl na pláž KATO FANA, kde se nám minule líbilo a nebyli tam téměř žádní lidé. Svou roli při výběru sehrála i skutečnost, že manžel chtěl vyzkoušet čtyřkolku. K pláži nevede silnice a taková jízda po oblázkové pláži……. Ráno jsme si ještě prošli letovisko KARFAS, kde jsme vlastně byli vždycky jenom ráno pro pečivo nebo večer na večeři. Prošli jsme zatím ještě prázdnou pískovou pláž a nafotili pár snímků a pak už jsme vyrazili. Cestou jsme se ještě zastavili ve vesnici THIMIANA s velkým neobyzantským kostelem. Hlavním důvodem naší zastávky byl ale krámek se suvenýry, kterého jsem si všimla, když jsme vesnicí několikrát projížděli. Obchůdek nezklamal naše očekávání, měli tady spoustu opravdu hezké keramiky, oblečení a dalších suvenýrů. No a potom už jsme pokračovali směr pláž. Když jsme přijeli, s radostí jsme zjistili, že jsme tady pro dnešek první návštěvníci. Dojeli jsme až na konec, abychom si užili i koupání a opalování “bez“. Dneska nebyly vlny, takže voda nebyla zkalená, ale křišťálově čistá a teplá. Manžel při potápění našel dost krásných mušlí (asi víc, než za celý náš dosavadní pobyt tady) a já jsem se procházela po krásném písečku na dně a pozorovala podmořský život jen tak skrz hladinu. Potápět se bohužel neumím a dost mě to mrzí. Během dne se sice na „naší“ pláži vystřídalo pár lidí, ale nikdy nedošli až k nám dozadu, takže v pohodě. Když jsme se pořádně rozloučili s mořem, vyrazili jsme na zpáteční cestu. Pozorovala jsem kopce kolem, mastixové keře, olivy, pinie…..a domů se mi nechtělo ani trošičku. Ale co se dá dělat? Na pokoji jsme docela rychle pobalili a ještě jednou se ujistili, jak je to se zítřejším odjezdem, abychom něco nepopletli. Večer jsme ještě zašli do taverny PINALEON, kde se nám líbilo a chutnalo nejvíc. Bylo tady skoro vždycky obsazeno, ale uprostřed přímo u kuchyně byl stoleček pro dva, který byl většinou volný. A ten byl náš. Pochutnali jsme si, přejedli se jako vždycky a s plným žaludkem jsme naposled vyšlápli kopeček ke studiím.

12.den – 30.6.2009
Tak jsme se „dočkali“. Zase už musíme domů. Ráno v 7.30 hod nás vyzvedly taxíky (dolů z kopečka asi pan majitel kufry nevozí)a dovezly nás na letiště. Odlétat jsme měli v 9.50 hod, ale nakonec jsme se odlepili od země ještě asi o půlhodinu dřív. Přiletělo letadlo z Prahy s cestujícími na Chios a Skiathos. Budoucí Chiosané vystoupili, doplnilo se palivo a už jsme mohli nastoupit a za chvíli jsme startovali. Rozloučili jsme se ještě s ostrovem z výšky a asi za půl hodinky jsme přistáli na Skiathosu. „Běloši“ vystoupili a opět se doplňovalo palivo. Nevystupovali jsme, museli jsme zůstat na palubě. Dostali jsme noviny, abychom si ukrátili čas a abychom zjistili, co je doma nového. No a pak už přistoupili dovolenkáři ze Skiathosu a Skopelosu a mohli jsme znovu nahoru. Asi v 11.00 hod jsme byli znovu vtlačeni do sedaček a po dvouhodinovém letu jsme přistáli ve 12.05 hod českého času na letišti v Ruzyni.

Závěr
Co říci na závěr o ostrově Chios? Je to ostrov, který je zcela odlišný od ostrovů, které jsme zatím navštívili. Nejsou tu malebná městečka jako např. na Karpathosu či Skopelosu. Nejsou zde ani takové pláže jako např. na Lefkádě. Je to ostrov kopcovitý, ale zároveň zde roste i spousta zeleně. Jsou tady hory, pěkná příroda a spousta klášterů. Pláže jsou většinou oblázkové. Silnice jsou ve velmi slušném stavu a vedou skoro všude. Jenom ta dvojitá plná čára uprostřed mi přišla trochu zbytečná, protože ji stejně nikdo nerespektoval. Dopravní značení je kapitola sama pro sebe. Městečka nebo spíše vesničky se středověkým rázem sice nejsou zrovna malebné, ale jsou svým způsobem krásné a zajímavé A nějakou „tu svoji“ pláž si tady určitě také každý najde.
A když se tak člověk toulá mezi kopci, po horách a planinách nebo mezi olivovými a mastixovými sady skoro sám a když k tomu svítí sluníčko a všechno krásně voní…….tak to prostě nemá chybu.

© na toto dílo se vztahuje autorský zákon, a proto není možné cokoliv z tohoto díla kopírovat a používat k jiným komerčním účelům.
Komentáře (5)
20.11.09 17:19 sokolnice
Krásné počteníčko,už se tam vidím.
08.09.09 20:45 honza.po
Díky,opět moc krásný cestopis,už se těšíme až tam pojedem.
08.07.09 10:28 Pet 71
Vítám po návratu a díky za podrobný cestopis - po roce jsem se tak opět prošel po ostrově, ktresý se mě tak silně zaryl do mysli. Už se oblast kolem hradu ve Vollisos zazelenala?
04.07.09 22:30 kardula
Vidím, že jste rozhodně nezaháleli a využili sovu dovolenou, jak se sluší a patří :-)
04.07.09 06:33 Trochy
Docela pěkně napsaný cestopis.Inspirace pro návštěvu a poznávání ostrova.
Chystáte se napsat komentář jako nepřihlášený uživatel. U Vašeho jména bude zobrazena i IP adresa.
vhfWB
(opište bezpečnostní kód)
1. Komentář nesmí jakýmkoliv vulgárním způsobem urážet autora díla.
2. Nezpochybňujte komentáře od ostatních uživatelů.
3. Toto není diskuze. Chcete-li se na něco zeptat pište do DISKUZE.
4. Komentáře, které nesplňují pravidla budou vymazány.
 
˝Kopecek˝ a jeho/jí aktivity
Cestopisy6
Galerie12
Místa1
Diskuze7
 
Greek Market
Booking.com
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním těchto webových stránek s tímto souhlasíte. Více informací