Na úvodní stránku
Napsat vlastní cestopis
Fotogalerie
Videogalerie
Recenze hotelů a apartmánů
Recenze míst
Recenze taveren
Diskuzní fórum
Přihlášení
Jste nepřihlášen
OnLine: 0 | 26
Melissa travel
Ochrana osobních údajů
© 2002 Řecko a řecké ostrovy

Batole s krtkem na Samosu 2009

Autor:
Zařazeno:
Samos
Napsáno:
02.07.09 02:06
Fotografií:
28
Přečteno:
5676
Soutěž:
2009
Tisknout cestopis
Doporučit přátelům
Dnes 11:50
17 °C
Skorojasno
S, 5.1 m/s
Pátek 29.5.

Odlet ve 4,50 z Ruzyně pro nás znamenal budíček ve dvě hodiny . Holčička kňourala , ale když jsem nadhodila , ať si s sebou vezme krtka , popadla ho pod paži a radostně vyrazila k autu.
Výdej letenek a odbavení probíhá bez problémů a tak krátce před plánovaným časem vzlétáme Boeingem 737-800 se jménem Praha a obrázkem Hradčan na „kapotě“ . Letadlo krásné. Bohužel v řadě 11 není okýnko jen „zeď“. Proč zrovna my máme řadu 11 ovšem batole moc neřeší a sleduje okénkem v řadě za námi vzlet, domečky, stromy, mráčky . Prostě se mi vybodla na mlíko a dala přednost vizuálním zážitkům. Pak usíná cca na 10 minut, ale při roznášení jídla už ji zase letušky a vše okolo moc zajímá. Na přiblížení na přistání , při kterém mě vždy tolik bolí uši vytahuji svůj trumf – lízátko. Doma naprosto zakázaná věc, protože to by matka dodržující zásady zdravé výživy své 20-ti měsíční dcerce dávat neměla a taky nedává. Vyjímky ovšem existují.
Letiště Samos má krátkou dráhu a my jsme přistávali za úplného bezvětří v 8,00 místního času a krásně hladce. Později jsem zjistila/a jsem tomu ráda –člověk nemusí vědět úplně všechno dopředu/ jak moc krátká je. Pro porovnání : Ruzyně – 3715m, Čáslav – 2400m, Korfu – 2375m, Samos – 2044m navíc tam mají letadla ztížený manévrovací prostor horou. Výhodou tohoto faktu je, že tam s Vámi nepoletí žádný začátečník , ale velmi zkušený kapitán , který už něco nalétáno má A to náš kapitán Veselý tedy měl. ./Konec aero okénka – děkuji P./
Autousem se vydáváme na déle než hodinovou cestu do Limnionas. Tu děťátko celou prospí a jsme tomu rádi. Cesta je klikatá, vede horami a nic moc záživného. Z autobusu vystupujeme poslední a jdeme se ubytovat a obhlídnout pláž. Vypadá pěkně, moc lidí tu není, voda průzračná i když trochu studená, ale koncem května nelze čekat zázraky. Poté jdeme ještě poprvé nakoupit v jediném místním minimarketu, který je bezvadně zásobený – myšleno na místní poměry a ve srovnání se stejným typem marketů v jiných letoviscích na jiných ostrovech.A pak se vracíme na pláž , kde si pozorujeme moře. Tatínek upřeně, já střídám pohled batole-moře a holčička si spokojeně přehazuje kamínky z hromádky na hromádku a občas zvedne hlavu , aby se zadívala na klidnou hladinu. Cestou do hotelu konečně usíná, ale na večeři už je zase vzhůru a poprvé ochutná výbornou řeckou kuchyni. Rybu se zeleninou a skořicovou rýží nebo grilované jehněčí s bramborem a tzatziky společně s bohatou nabídkou salátů z bufetu.
Večer je trochu chladno , ale nefouká – stejně jako většinu našeho pobytu a já usínám s nadějí, že se trochu vyspíme. /Naděje to byla marná – nevzala jsem si deku a klepala kosu/


Sobota 30.5.

Po snídani se odebereme na pláž, kde tatínek chytá ryby, batole si hraje s kameny, vodou, čímkoli a já dělám slunečník. Mám strach ze slunečních paprsků dopadajících na kůži mojí holčičky a tak prostě stíním. No takhle jsem si dovolenou nepředstavovala. Naštěstí ve vedlejší Votsalakii dovolenkuje i můj spolužák /už dlouho bývalý/ a opravdický slunečník mi za chvilku přiváží. Díky mobilní spojení , díky P. Jinak na pláži samozřejmě plážové sety jsou k dispozici / a jen za 5 euro/, ale hraní si přímo u vody je lepší.
Před večeří probíhá schůzka s delegátem , kterého zde podle pravidel nesmím hodnotit, ale snad nebude velkým porušením , když napíšu, že delegát by měl poskytovat informace pravdivé. Tvrzení , že zdejší letiště je druhé nejkratší v Evropě hned po Čáslavi, Vám nezkazí ani den dovolené. Jinak je tomu u doporučení pěšího výletu do Pythagorových jeskyní, které jsou vzdáleny“ půl hodiny cesty po silnici k odbočce a další půlhodiny za odbočkou, když nebudete moc spěchat“ . Je to prostě o hodně dál, ale to člověk nad mapou záhy zjistí . A při cestování se přesvědčíte i o tom , že neplatí věta:“Ostrov je malý, autem ho objedete za hodinu“. Moc ráda vzpomínám na delegáty z našich prvních dovolených v Řecku. Byli pro svoji práci zapálení, nadšení pro Řecko z nich přímo sálalo. Už dlouho jsem nikoho takového nezažila,ale chápu, že práce s lidmi je někdy obtížná..
K večeři je kuře s cibulí a paprikou nebo hovězí v zelenině. Pak ještě výborná baklava a mně je jasné, že většinu skleniček s dětskou výživou povezu zpět /nakonec jsem je vezla domů úplně všechny/.
S holčičkou navázanou v šátku vyrážíme ještě směrem k taverně „ Na konci světa“ na večerní procházku, ale brzy na nás padne tma a tak se vracíme, abychom provedli další pokus o vyrovnání spánkového deficitu.


Neděle 31.5.

Dnes opět odpočíváme /no je to trochu nadnesený výraz vzhledem k přítomnosti malé neposedy/ v Limnionas-pokusím se ho trochu představit. Limnionas je malá osada. Krásná pláž vyhledávaná i místními, pár taveren, jeden minimarket , několik ubytovacích zařízení v tuto dobu ještě prázdných Nad tím vším se tyčí horský masiv Kerketas s vrcholkem Vigla 1434m vysokým. Jak pravil delegát a v tom s ním naprosto souhlasím : „Limnionas to je vydechnutí“. Užíváme si klidu , moře, vůní ostrova, bezstarostnosti a naší holčičky plnými doušky.
K večeři máme dnes pasticio – moje nejmilejší řecké jídlo nebo vepřové s fazolemi a po ní jdeme na procházku směrem na Votsalakii po zšeřelé silnici. Kočárek není náš velký přítel ani doma natož ve zdejším kopcovitém terénu a já jsem vděčná za nošení dětí v šátku, za to, že mne kdy napadlo se to naučit a používat a že se to naší holčičce /stejně jako většině dětí/ tolik líbí.


Pondělí 1.6.

Poslední den pro oddech opět trávíme na pláži. Moře je tu velmi klidné. Naprosto hladkou hladinu jen kolem poledne zčeří pár vlnek/asi 5/, které si rochu šplouchnou a pak je zas už jen klid a ticho. Povečeřeli jsme grilované kuře s bramborem a tzatziky nebo hovězí s rýží a vydali se opět směrem „Na konec světa“ ,protože v Limnionas se ani moc jinam jít nedá. Je čas na změnu. Zítra nám přistaví auto.


Úterý 2.6.

V 9,00 nám pán z půjčovny Star přiváží Hyundai Atos. Nejprve se domlouváme na 6 dní, ale nemá drobné na vrácení a tak se máme zastavit zaplatit ve Votsalakii v kanceláři. Než tam dojedeme domlouváme se , že 5 dní bude stačit a tak platíme 140 E a vozem, který má najeto už 40.000 km budeme následujících 5 dní poznávat Samos. Holčička má vzadu autosedačku, ale nějak nám ten výlet bojkotuje a nechce vůbec nasednout. Obvykle se nevzpouzí a do auta jde ochotně a tak jsme trochu zmatení .Až po ujištění, že nejedeme domů, se nechává se usadit a můžeme vyrazit. Kupujeme mapu Samos Road Edition č.210 s měřítkem 1:50000, která je velmi podrobná a spolehlivě nás bude navádět kudykam.První cesta vede do Ormosu, kde si prohlížíme přístav a pak už naše cesta vede do Pythagoria. V horách, které přejíždíme po hlavní a na mapě červené silnici , jsou ještě patrné následky ničivých požárů v roce 2000. Kvete tu spousta žlutých keřů a nám se malinko zasteskne po tom brázdění ostrovů na skútru , kdy člověk může naplno cítit ty vůně kolem a různě teplé proudy vzduchu a cinkání oveček v dálce. V autě je více pohodlí, ale příroda vám tolik pod kůži nevleze a tak si ji alepoň vychutnáváme při zastávkách na focení.
V Pythagoriu se odvážíme až na přístavní molo autem , ale není kde zaparkovat tak se pokorně vracíme na začátek města a na placeném parkovišti, kde nikdo parkovné nevybírá , vůz odstavujeme. Konečně civilizace!! Krámky, přístav, půjčovny, cestovní agentury, jedna taverna vedle druhé, památky, kostelík, zbytky hradu…..prostě řecké městečko jak máme rádi. Pythagorio se nám moc líbí.
Po prohlídce centra městečka vyjíždíme k Eupalionovu tunelu, kde platíme na osobu 4 eura vstupné a jdeme se podívat do podzemí. Hned u parkoviště se k nám přidává typický řecký kluk. Než vystoupáme po schodech k pokladně zjišťuje zda: „ Kirie . Miláté eliniká??“ odpovídám nejprve „Ne“ a pak se rychle opravuji na „Ochi“. Nevzdává to! Vstupuje s námi do tunelu a celou cestu oslovuje manžela: Mister! A lámanou angličtinou se mu snaží vnutit své průvodcovské služby či spíše vyhrožovat, že pokud chceme z tunelu i vyjít ven , musíme mu dát dvě eura. Holčičku nesu celou dobu v náručí a nutno podotknout, že prvních pár metrů vstupu do tunelu je hodně úzkých a bojím se, abych ji někde neodřela. Samotný tunel už je potom široký dost a také osvětlený. Má zřejmě dvě patra a byl vybudován v 6. století p.n.l. a sloužil jako přívod vody pro město případně jako úniková cesta. Neodhadnu kolik metrů je nyní zpřístupněno, ale cesta nám pěkně ubíhá za neustálého dohadování se se samozvaným průvodcem. Na konci je mříž , otáčíme se a kluk nám uteče. Dá o sobě vědět zase až u východu, kde na nás alespoň houká jako strašidlo. Houkáme taky a když se znovu ocitneme na denním světle je i průvodce mírnější ve svých požadavcích a stačí mu už jen 1 euro! Tomu se smíchem vyhovíme a ještě pořizujeme společné foto s malým banditou , který jen velmi nerad slibuje,že se naučí do příštího léta česky..
Další cesta vede do Samosu ,hlavního města ostrova, ale na parkovišti na nábřeží je cítit strašný zápach a vlastně se nám ani nechce courat městem . Rádi bychom do Kokkari, ale silnice se opravuje a nějak nemůžeme najít tu správnou trasu na objížďku a tak se přes Mytillini vracíme zpět k Pythagoriu a odpočíváme na pláži Potokaki hned na konci letištní dráhy. Holčička hází kamínky do vody, neuvěřitelně se v tom zlepšuje každým dnem našeho pobytu. Trochu máme strach, že na konci dovolené už „to“ přehodí. Klídek vhodně doplňuje pozorování přistávajících a vzlétajících letadel a v tuto chvíli zalitujeme, že nás svazuje polopenze v hotelu, protože bychom tu vydrželi až do setmění. Cesta domů je dlouhá a boloňské špagety nebo pečené jehně s bramborem jsou náplastí za přerušení idylky.


Středa 3.6.

Dnes máme v plánu Pythagoriovy jeskyně. Manžel předpovídá díru ve skále, kde na zemi nebo na stěně bude nakreslený uhlíkem trojúhelník, ale žije ve sladké nevědomosti . Já znám cestu z fotek a o manželově fobii z výšek už za ta léta taky něco vím , ale mlčím. Auto necháváme na konci asfaltové cesty , batole uvazuji na svoje záda do šátku a vyrážíme. Moc daleko nedojdeme. Holčička má o dnešním dni zcela jiné představy a popravdě mě cesta do kopce s nutnou písní na rtech /pro zabavení pasažéra/ , kdy bych zřejmě nemohla uskutečnit závěrečný krkolomný výstup pro partnerův odpor, nijak moc neláká. Neděláme to často, ale vzdáváme se.
Přes vesničky Spatharei a Pagondas jedeme směr Ireon. Cestou zastavujeme na focení květeny a ostrůvku Samiopaula. A na super vyhlídce nad letištěm čekáme na přistání nějakého letadla, které z tohoto místa sledujeme z nadhledu.Škoda, že letí jen dvě malá vojenská. Nějaký boeing by byl lepší úlovek na focení, ale nestěžujeme si,je totiž klídek , batole si vybírá svoji polední dávku spánku. Tyhle chvíle jsou na přejezdy nejlepší. Neozývají se žádné protesty ze zadní sedačky ,nemusíte zpívat dětské písničky ani podávat drobné úplatky ve formě slaných tyčinek nebo hraček. Naopak pustíte si autorádio s tou úžasnou řeckou hudbou, kde v každé písničce je slyšet moře, kocháte se pohledy na krajinu a moře a těšíte se, až se dítě zase vzbudí a zavolá to své „mamí!!“
V Ireonu je čas na pitagyros a „něco“ z pekárny a pak už nás čeká Heraion- antické vykopávky několika chrámů z nichž největší byl zasvěcen bohyni Héře. Platíme 3 eura vstup a k dostáváme ponaučení od pokladní , že na „kalispera“ je ještě brzy, že to až večer. Od hlídačky , které jsou tu nějaké ostré, se mi dostává zase varování, ať dítě nedávám vůbec na zem, že je tu spousta hadů a je to pro něj nebezpečné. A tak holčičku nosím v náručí i zde a přitom ji učím osahávat ty staré šutry co je v nich tolik energie a ono se jí to moc líbí. Dokonce se od vchodu vrací do areálu a nechce se jí odejít. Nalákám ji až na pláž a to opět Potokaki, kde má dnes moře tu úžasně tyrkysovou barvu a kde jsou oproti včerejšku velké vlny.
Odtud se přes Milillini vydáváme opět na sever. Na silnici míjíme rozjetého hada, kterému do 2 m moc nechybí a já se v duchu omlouvám té ustarané hlídačce vykopávek.
Zastavujeme v Kokkari, které nám učarovalo. Malé hezké uličky s krámky a taverničkami, pitoreskní přístav a krásná nepřeplněná oblázková pláž.
Karlovasi už jen projíždíme a přes Marathokampos míříme do hotelu. Zatímco sever ostrova byl dnes slunečný zde na jihu je od rána zataženo, jakoby hora Kerkis mraky podržela nad jižním pobřežím Samosu.
K večeři dostáváme plněná rajčata nebo kalamáry . Omlouvám se za detailní popis každé večeře, ale v poznámkách z dovolené to mám zapsané a k Řecku dobré jídlo prostě patří . Navíc dcera, která doma moc jídlu nedá tam jedla s neuvěřitelnou chutí a i to byl pro nás pozitivní zážitek.


Čtvrtek 4.6.

Dnes opět hora zadržuje mrak a my vyjíždíme přes vesnice Kastania a Leka do Karlovasi. Podél moře projíždíme ne moc hezkou čtvrtí opuštěných továren – prý koželužen a poblíž centra nakupujeme v supermarketu. Pěšky se vydáváme hlavní třídou s bankami na malé náměstíčko s fontánkou a užší uličkou s krámky a podél univerzity zase zpět.Pak už jedeme na pláž Potami , kde ale dost fouká a tak opět využíváme poledního spánku holčandy a hledáme v Karlovasi cestu na Kondeiku /výjezd z města tímto směrem je značen jen trochu a zdá se nám, že to nemůže být pravda, že skončíme u někoho na dvoře/. Přes Kondeiku a Platanos míříme zpět na jih. Krajina kolem Platanos je jedna vinice vedle druhé. Všechny pěkně udržované s vyskládanými zídkami . Samotné Platanos má velmi úzké uličky a náměstíčko se třemi tavernami kam se ještě chceme vrátit, protože průjezd mezi židlemi chceme zažít i z pohledu hostů taverny.
Pro dnešní odpočinek na pláži volíme vyhlášenou Psili Amos za Votsalakií, ale vítr je nepřející a písek máme za chvíli úplně všude. Po dostatečné dávce kamenů vhozených do moře proto odjíždíme na nákup suvenýru do Votsalakie a včas na večeři, kterou tvoří džuveč nebo pečená ryba a třešňové želé jako dezert.
Pak se ještě tradičně s holčičkou navázanou v šátku a už v pyžámku jdeme projít na útesy nad pláží v Limnionas. Litujeme krásně umístěných studií Katerina , které vypadají dost opuštěně a kde by se určitě dala strávit krásná dovolená.


Pátek 5.6.

Dopoledne trávíme rybařením v přístavu v Ormosu a pak máme naplánovanou trasu přes Koumeiku a Neochori směrem na Pyrgos. Asi 2 km jedeme jen po úzké betonce po strmé cestě vzhůru. Zpestřením tohoto už tak dost krkolomného stoupání je protijedoucí auto s vozíkem , na kterém je naložena loď.
V horách nakupujeme med od všudypřítomných včeliček / poletují i v obchůdku/ a další dárečky pak v Pythagoriu. Odpoledne trávíme jak jinak…na Potokaki. Dnes zde kotví turecká jachtička a my si poprvé všímáme turecké vlajky i na protějším pobřeží, které Turecku patří.
K dnešnímu dni patří jeden smutný zážitek. Cestou tam nám přes cestu přebíhá želvička. Naše dcera je velmi miluje a tak je nám líto, že zrovna spinká. Zastavujeme a dáváme ji do bezpečí trávy v příkopu ve směru, kterým lezla. Překvapilo nás, že má u ocásku přisáté už dost velké klíště – nevím proč jsme žili v domnění, že v Řecku tahle havěť není. Cestou zpět je želvička na silnici rozježděná. Holčička sice nespí, ale teď už jí ji neukazujeme. Je nám jí moc líto.
Ještě kulinářské okénko: masové kuličky a řecké kuře s rýži a další den naší dovolené je pryč.


Sobota 6.6.

Ráno jedeme přes Ag. Theodori a Kondeiku navštívit Platanos. Opět se kocháme upravenými vinicemi a výhledy dolů k moři. V Platanosu jsou na malém náměstí pod platany tři taverny. Lion , kde je zároveň i pošta. Sofia – tu si vybíráme k posezení my a i pár turistů,kteří sem během našeho pobytu zde zavítají. Obsluhuje nás velmi starý a velmi úslužný pán. V taverně Panteleimon sedí místní. Popíjejí vodu z místní studánky, kterou si chodí sami čepovat , hrají tavli a vedou řeči. Majitel taverny má sice plno, ale moc se nenadře. V podstatě jen rozdá skleničky. Naštěstí občas přijede i někdo s novinkami z jiné části ostrova. A tak pozorujeme jak policisté zaparkují auto a jdou si posedět a poinformovat staříky o dění jinde. Jen co se muži zákona vzdálí už je tu rybář . Prodá pár ryb z auta, zaparkuje a usedá na ještě teplou židli po policistech. Další je na řadě zelinář a pak přichází i místní pop /tady selhala technika a došly nám baterky ve foťáku – škoda byla by to báječná fotoreportáž/. Jen vinař se nezastavil. Má tu v okolí moc práce a musí ochránit úrodu postřikem.
Batoleti kupujeme v trafice u babičky , která zřejmě vlastní místního obecního kozla, nanuka – doma zatajovaná pochutina , ale zde účel světí prostředky a navíc – v Řecku jsou všechny potraviny zdravé a nezávadné. Ve vkusném krámečku kupujeme suvenýr a dobu spánku využijeme na přejezd směr Drakei. Projíždíme krásnými borovými lesy vysoko nad mořem , asi tak si představuju ostrov před ničivými požáry. Vůně borovic, stín a mezi stromy výhledy na tyrkysové moře. Za Kalitheou se holčička budí a cesta dál není možná. Je už dost velké teplo a v sedačce už nechce být ani za nic. Není divu 5 dní už je i na nás dost a tak se vracíme do Limnionas a pro sebe si konstatujeme, že toto je náš poslední styk s civilizací. Zítra ráno si auto odvezou.Najeli jsme za 5 dní 525 km , projeli 36 euro a dokonce jsme jednou zařadili i pátý rychlostní stupeň! Od této chvíle už uvidíme jen hotelové hosty, servírku , pokojskou a sem tam kuchaře. Ten nám na dnešní večer připravil musaku nebo souvlaki.
Dnes se i Řecku konaly volby do europarlamentu. Největší propagaci zde mají komunisté , ti opravdu nic nezanedbali a jejich znak je všude, na každém sloupu, na každé volné ploše.Pokud jsem to správně z večerních zpráv pochopila, skončili třetí.


Neděle 7.6.

Celý den trávíme u moře pod slunečníkem, někdy i pod dvěma. To když holčička usne na lehátku a její paranoidní matka má pocit, že paprsky pronikají nejen přes slunečník, ale i přes šátek, kterým je přikrytá. Je stále tepleji a i moře už má přijatelnou teplotu takže si ho užíváme už nejen pohledy a házením kamenů, ale i velmi častou koupelí.
S pobavením pozorujeme jak řecká rodinka zajíždí džípem až k moři a umývá v něm plné bedny čertvě nakopaných brambor .
K večeři je dnes vepřové kokkinisto nebo pečené jehněčí.


Pondělí 8.6.

Opět se celý den oddáváme slané vodě a slunečním paprskům a při tom pozorujeme několik řeckých rodin , které přijely strávit odpoledne s dětmi na pláži. Je zajímavé pozorovat tu spoustu dětí jak si hrají mezi sebou,jak se učí plavat a potápět a také výchovné metody rodičů.
Poslední večeře se skládá z ryby s kuskusem nebo ruského bifteku a pak už musíme jít balit.


Úterý 9.6.

Pokoje máme vyklidit do 10 hodin a autobus přijede až ve 14,00 takže máme ještě spoustu času rozloučit se s mořem i s bazénkem, s kapličkou u hotelu i s oslem v olivovém háji. Díky všem těmhle aktivitám se nám podaří udržet holčičku bdělou až do příjezdu busu a polední spánek proběhne v něm. Cesta je delší než když jsme přiletěli, protože zajíždíme pro turisty i do Ireonu . Teplota dnes dosahuje 34 stupňů a tak se těšíme domů nejen na pejsky , ale i na mírnější klima. Odbavení probíhá opět bez problémů a do letadla nás volají dřív než se stačíme na letišti rozkoukat.Krátce před určeným časem odletu vzlétáme a ještě se můžeme z výšky podívat na Potokaki, Vathi, Samos , turecké pobřeží a zamávat moři.Pak už jen za pomocí všudypřítomného krtka, básniček a lízátek prostě letíme. Domů nás veze kapitán Šťastný /tam to byl kapitán Veselý/ a možná je v těch jménech i určitá symbolika /jen doufám, že si je nevymýšlí kapitán Hrůza podle momentální nálady/ .

© na toto dílo se vztahuje autorský zákon, a proto není možné cokoliv z tohoto díla kopírovat a používat k jiným komerčním účelům.
Komentáře (5)
10.01.10 15:04 jaruna111
Moc hezky napsané,už se tam hrozně těším.
02.09.09 14:00 Kopecek
Hezky napsaný cestopis a fotky s krtkem ho krásně doplňují
31.07.09 19:13 lada
Krásně jsem si zavzpomínala-ve stejném termínu jsem si užívala Samos ve Votsalakii.Nesouhlasím s tím,že nemá cenu letět na Samos podruhé.Vždy se dá najít něco nového-já tu byla loni a letos to bylo snad ještě lepší A to loni bylo úžasně!Jste stateční,že to absolvujete s batoletem,věřím,že to moře písku a kamínků musí děti nadchnout.
06.07.09 11:42 Chlupáč
Moc hezky a vtipně napsané. Díky. Ani fotografie neztrácejí na vtipu. Nirvána, Heraion cesta a .... nebo krtek a sloup ..... pohoda v Kokkari ......paráda. Tleskám a dávám plný počet bodů.
03.07.09 10:23 bugrcz
Jak vidím tak nemusím sám psát nic. V podstatě si mi připomněla mou dovolenou, i s tou nedokončenou cestou dy Pythagorovy jeskyně. Stejně Vás zaujal Samos :D Jen my jsme dojeli na západ do Drakei. A ta silnice na Kokkari by měla jií najít v pohodě, jen se musí správně odbočit na tom velkém kruháči za Samosem u přístavu nákladních lodí.. Ale ono už je to jedno, letět na Samos dvakrát mi přijde zbytečné.
Chystáte se napsat komentář jako nepřihlášený uživatel. U Vašeho jména bude zobrazena i IP adresa.
8VtzD
(opište bezpečnostní kód)
1. Komentář nesmí jakýmkoliv vulgárním způsobem urážet autora díla.
2. Nezpochybňujte komentáře od ostatních uživatelů.
3. Toto není diskuze. Chcete-li se na něco zeptat pište do DISKUZE.
4. Komentáře, které nesplňují pravidla budou vymazány.
 
˝Jitka˝ a jeho/jí aktivity
Cestopisy2
Galerie2
Hotely13
Diskuze7
 
Greek Market
Booking.com
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním těchto webových stránek s tímto souhlasíte. Více informací