Na úvodní stránku
Napsat vlastní cestopis
Fotogalerie
Videogalerie
Recenze hotelů a apartmánů
Recenze míst
Recenze taveren
Diskuzní fórum
Přihlášení
Jste nepřihlášen
OnLine: 0 | 6
Melissa travel
Ochrana osobních údajů
© 2002 Řecko a řecké ostrovy

Karpathos...

Autor:
Zařazeno:
Karpathos
Napsáno:
13.08.08 21:29
Fotografií:
40
Přečteno:
14855
Soutěž:
2008
Tisknout cestopis
Doporučit přátelům
Dnes 03:50
16 °C
Chybí informace
SZ, 10.8 m/s
Karpathos…

...ostrov mnoha tváří. Asi nejvýstižnější charakteristika je ostrov divoké krásy, tradičního způsobu života a nádherných pláží a také ostrov kde vítr vstává i odchází spát...
Pojďte tedy spolu s námi na procházku tímto ostrovem, zjistit jak jsou tyto charakteristiky výstižné...

1.den…čtvrtek 12.6.2008
PRAHA RUZYNĚ – KARPATHOS – AMOOPI

Dny se přeměnily v hodiny a dnes to konečně vypuklo. Už sedíme na letišti a protože máme dost času prohlížíme si výstavu o Tibetu a Himalájích. V letištní hale jsou vystaveny moc pěkné fotografie. Když obdržíme letenky od zástupce naší CK, uháníme přes halu k odbavení (musím! totiž sedět u okénka). Po odbavení se pak celou dobu bavíme tím, že pozorujeme přistávání a odlety letadel – to doma nemáme...Během našeho pozorování žádné nespadne a tak je to ke konci už trochu nuda:-) Konečně hlásí, že se máme dostavit k našemu „gate“.
Nástup do letadla je zajímavý... (Už při odbavení se mi zdálo podezřelé, že v letadle dostaneme 2 sedadla vedle sebe a žádné další sedadlo tam není. Při žádném letu se nám nestalo že by bylo méně než 3 sedadla vedle sebe). Letadlo vypadá ošuntěle a sedadla jsou pokrytá zašlou modrou koženkou. Tímhle mám letět? Ne, že by mi vadil stav letadla z hlediska vzhledu, spíše se obávám funkčnosti. Ráda létam, ale tohle je na mě trochu moc. Start ale proběhl bez problémů. Tak jednu potencinálně prekérní situaci máme za sebou. Když po vzletu zjistíme, že i posádka včetně kapitána je řecká, tak zase zneklidním. Ale snad doletíme. Přeletáme nejdříve nad mraky, ale postupně se vyjasňuje a oblaků ubývá. Asi po hodině se ztratí z dohledu pevnina a letíme nad mořem. Míjíme mnoho ostrovů a ostrůvků. Snažím se zapamatovat tvary, abych je pak mohla doma podle mapy identifikovat, ale je jich tolik, že se mi neudrží v paměti. Nakonec cesta proběhne poklidně a po necelých třech hodinách letu přistáváme na tom správném ostrůvku.
Sluníčko svítí a vítr fouká, všechno je jak má být. Hned na letišti jsme však narazili na klasickou řeckou pohodu. Po nás vzlétalo finské letadlo a přistála vnitrostátní řecká linka, takže na letišti byl „šrumec“ a trvalo přes hodinu než nám začali vykládat zavazadla z letadla. Pak už ale všechno probíhalo bez nejmenšího zdržení a brzy nasedáme do mikrobusu, který nás a dalších pár lidí má zavést k našim studiím. Cestou se rozhlížím po krajině mezi letištěm a Amoopi, kam míříme a tuším, že jsme se rozhodli správně.
Ve studiích na nás už čeká podnájemnice. Vybaluju tašky a prohrabávám se pro pytlík s granulemi pro kočky. Míla je trochu v šoku, že jsme sotva dopnuli tašky, měli menší nadlimit hmotnosti a já přitom táhnu granule pro kočky... Číča, jak zmerčí, že bude něco k snědku, tak začne řvát, jako když jí někdo dloube do žeber. Míla tvrdí, že řve jako krá...:-)
Dneska stihneme už jenom krátkou koupačku na pláži asi 400 m pod studii (pláž nic moc, ani není moc blízko a hodně z kopce, ale jsem šťastná, že jsem zase konečně v moři)
Jo dnes nás taky čeká ještě jedna „zrada“...Přestala téct voda. Jdu se zeptat dolů majitelky, co to má znamenat. Rozhovor je zajímavý, protože dotyčná nemluví anglicky. No nakonec pochopím (jestli tedy správně), že na ostrově je málo vody a špatný tlak, takže občas na chvíli přestane téct.
Stejnou informaci nám podala další den delegátka.

Kočičí vsuvka: Tááák, to je dost, že jedou...Doufám, že vezou něco pořádnýho k jídlu! Musím pořádně křičet, aby si mě hned všimli.
Ňam, tak to je paráda, jídlo přímo pro mě, tak hlavně, aby se to nedozvěděla ta mrcha od vedle!

2. den…pátek 13.6.2008
AMOOPI

Ráno nás vzbudil „duojekot“ na balkoně. Kočka se přes noc rozmnožila o jeden exemplář. Radši jim hned nasypu, aby byl klid.
Po snídani vyrážíme zase na naši včerejší plážičku, máme totiž v poledne schůzku s delegátkou v taverně Nina, která patří stejným majitelům a je asi 50 m pod našimi studii.

Kočičí vsuvka: Dneska jsem to s tím řevem přehnala – uslyšela mě ta mrcha od vedle. Sakra...No co, když budem řvát obě, tak se aspoň dřív proberou...
Nooo to je dost že vstávaj....
A kam zas jdou?? No tak to teda půjdu ještě omrknout k sousedům, jestli by tam ještě něco nebylo...

Na schůzce si dohodneme zapůjčení skůtru a čtyřkolky (skůtr „stovku“ za 13 E/den na 8 dní a čtyřkolku na jeden den za 30 E) a pak se rozhodneme zde i pojíst. V okamžiku, kdy nám přinesou jídlo na stůl, se objeví naše stará známá a upřeně sleduje každý pohyb na stole. Neodolám a házím jí kousky gyrosu. Míla je lakomý a nedá:-)

Kočíčí vsuvka: Aaaa tady jsou. Teď bych mohla zkusit nějaký jiný fígl...Třeba hypnózu, ta většinou zabere...
No vida, zabrala. Ale ten druhej je teda pěknej hamoun...

Odpoledne se pokusíme najít nějakou pláž, kde bychom mohli být sami. Procházíme Amoopi směrem k Pigadi. Amoopi je letovisko malé, ale značně roztroušené a trochu kopcovité - kamkoliv jdete, je to do kopce/z kopce nebo naopak. Jednotlivé budovy jsou usazeny „bez ladu a skladu“, prostě kde kdo chce začít stavět, postaví si dům... Po asi půl hodině nalezneme malou písečnou plážičku na druhém konci Amoopi, pod studii N&B, která je úplně opuštěná. Všichni jsou asi na hlavních plážích Amoopi. Celé odpoledne sem nikdo nezavítá a tak si užíváme samoty. Jsou zde výborné podmínky pro šnorchlování – mnoho druhů rybiček a všemožných mořských živočichů.
Zpátky domů se začneme balit, až když se sluníčko schová za skálu a začíná nám být ve stínu chladno.
Jediná chybka dnešního dne byla, že jsem sebou „sekla“ při procházení Amoopi na cestě z kopečka, protože mi ujela noha.


3. den…sobota 14.6.2008
PIGADIA – APELLA – APELLA II – AHATA

Dnes ráno nám mají přistavit přibližovadlo. Zaměstnanec půjčovny dorazí ve smluvený čas, vysvětlí nám co a jak a domluvíme se kdy si přijedeme vyměnit dopravní prostředky. A vzhůru k objevování ostrova. Jako první vyrážíme na místo, které musíme na ostrově vidět jako první - pláž Apella (pláž number one roku 2003). Vydáme se přes Pigadii, což je původní název hlavního města, nový je stejný jako název ostrova – Karpathos, ale používá se spíše vžitý název Pigadia. Průjezd městem je trochu chaotický, jsou zde maximálně 2 cedule, které navigují přes město dále na sever. Za městem ještě pro jistotu vezmeme benzín (stejně to praktikujem téměř každý den, na ostrově jsou celkem 2 benzinky, jedna před a druhá za Pigadií (v podstatě se jedná vždycky o 2 benzinky víceméně naproti sobě, tak abychom byli přesní – na ostrově jsou celkem 4 benzinky)
Za Pigadií začíná silnice stoupat a vlnit se vzhůru do hor. Projíždíme kolem vesnice Aperi a kocháme se nádhernými výhledy. Prohlídku vesničky máme v plánu až v dalších dnech a proto pokračujeme dále na sever. Zhruba „kilometr-dva“ za Aperi nás čeká nejkrásnější úsek cesty. Cesta vede borovicovým hájem a kolem se šíří nádherná vůně, kterou snad mám ve středomoří nejradši. Také se přiblížíme k moři, takže o krásné rozhledy daleko na širé moře není nouze. Kousek před odbočkou na Apellu si všimneme malého místa k zaparkovaní u silnice. Hned musíme zastavit, protože zde je určitě už vidět na Apellu! A je to tak... Zeshora je nádherná. Sjedeme dolů k pláži po nové asfaltové silničce. Parkování je zde omezené, ale se skůtrem je to pohoda a vzhledem k tomu, že ještě nezačala sezóna, je zde celkem volno. Sestoupíme dolů k pláži, která je z blízka neméně krásná...
Pokocháme se, ale dlouho nezdržíme. Víme totiž o tajném tipu...A tím je Apella II (nebo tzv. „malá Apella“) schovaná za skálou. Přelézáme přes kopec a ještě znovu a znovu se otáčíme směrem k Apelle.
Pokud se budete chtít na Apellu II vydat, přejděte Apellu až na konec a najdete zde cestičku, která tam vede.
Apella II předčí všechna naše očekávání. Je neméně krásná a k dokonalosti přispívá fakt, že jsme zde celý den sami! Máme nádhernou soukromou pláž sami pro sebe...Odpoledne nás vyhnal pouze hlad a tak se stavíme v taverně nad Apellou na malé občerstvení a frappé. Jsou odtud překrásné výhledy na moře. Cestou zpět domů se ještě podíváme na pláž Ahata, ale pro Apellu je to slabá konkurence. Krásná je ovšem cesta vedoucí od hlavní silnice dolu k Ahatě. Víceméně vede podle vyschlého koryta potoka a to je bujně porostlé zejména růžově kvetoucími oleandry. Během našeho pobytu pak zjišťujeme, že takto porostlá jsou všechna vyschlá řečiště na ostrově.
Po návratu kdo myslíte, že nás čeká na balkoně? Vypadá to, že číča už se k nám nastěhovala nastálo a když vejdeme, plete se nám pod nohama a hlasitě přede. Naši známou později vystřídá třetí, nám ještě neznámá, která je ovšem daleko obezřetnější a přijde se najíst, až když zmizíme z balkonu.

Kočičí vsuvka: No to je dost, že jdou. To teda nevím, kde se všichni couraj v tom horku. Zahlédla jsem tady další mrchu. Je načase změnit strategii a použít hmatový kontakt a zvukové efekty.

4. den...neděle 15.6.2008
APERI – VOLADA – PYLES – OTHOS – ADIA – LEFKOS

Dneska jsme tu měli vloupačku…V noci se vkradla jedna nevděčnice, rozkousala pytlík od granulí a dávala si pěkně do nosu, než se Míla vzbudil a vyhnal jí. Byla to ta mourovato-bílá, takže jí zkrátíme příděly:-)

Ráno nakrmíme divou zvěř, ale pouze jednu, protože druhá už má pro dnešek vybráno a třetí se nedostavila.

Kočíčí vsuvka: Vyvíjí se to dobře, dneska jsem dostala jenom já a mrcha od vedle utřela nos. Doufám, že to tak už zustane.

Vyrážíme brzy, chceme toho dnes hodně zvládnout. Kromě jiného i západ slunce v Mesochori.
Jedeme stejnou cestou jako v sobotu, ale v Aperi zahneme směrem do vesničky, zastavíme v „centru“ a prohlédneme si okolí kláštera. Zevnitř se hlasitě ozývají modlitby a poslední opozdilci se scházejí. Uděláme pár fotek, nakopneme mašinu a jedeme dál. Za Aperi se nám otevírají nádherné pohledy na okolní hory. Další vesničky pouze pomalu projíždíme, sem tam zastavíme a cvakneme fotku. Dnes se dost valí mraky od západu, chvílemi to vypadá skoro i na déšť, takže nevím nevím, jak to dopadne se západem slunce…
Za Othosem začneme sjíždět dolů serpentinami směrem k západnímu pobřeží. Tato strana ostrova je opravdu úchvatná, divoká pustá krajina bičovaná vlnobitím a větrem. Málo obydlená a tak si užíváme, takovou tu existencionální opuštěnost. Drandíme směrem na sever, kocháme se pohledem jak vlevo na opuštěné pláže, tak vpravo na hradbu hor. Brzy jsme u jednoho z našich dnešních cílů – osada Adia nad stejnojmenou pláží s restaurací Pine Tree Restaurant. Taverna má atmosféru bohem zapomenutého místa. Kromě nás je tu jenom pár lidiček. Zajímavá je zde i na stromě zavěšená matrace jako houpačka. Hned bych zalehla a jenom ležela a užívala si toho klidu…Pokud si chcete opravdu odpočinout od všeho, nabízejí majitelé i ubytování v několika studiích.
Vzhledem k tomu, že se přiblížil čas oběda, rozhodneme se zde pojíst. Míla kuřecí souvlaki, já stifado. Obojí vynikající. Po obědě dostaneme jako pozornost ještě na talířku nakrájený meloun. Vůbec se mi odsud nechce, ale ještě před sebou máme další kus cesty. Pokračujeme dále na sever, směr Lefkos. Za chvíli se před námi objeví záliv, který známe z fotografií a v něm vesnička Lefkos. Je zde několik pláží, první a poslední pláž jsou stvořené na blbnutí ve vlnách. Pláže v centru jsou zase chráněné v zálivu a tak zde je moře poklidné a vhodné i pro děti. My projedeme Lefkosem pořád dál dozadu až k poslední pláži. Za ní najedeme na šotolinovou cestu. Zde už je skalnaté pobřeží, které je střídáno menšími písečnými plážičkami. Dojedeme téměř až nakonec cesty a pak se vrátíme na zmíněnou poslední dlouhou pláž. Rozhodneme se tady strávit odpoledne. Na pláži je minimum lidí. Vrháme se do příboje a blbneme ve vlnách. Pobřeží se svažuje poměrně příkře a tak vlny jsou spíše krátké a vždy se najednou překlopí a tak mě nejedna podemele a smete ke břehu. Slaná voda mi vždycky nateče skoro až do mozku.
Pořád chodí mraky od západu, ale naštěstí se před ostrovem trhají. Dnes to asi na pěkný západ slunce není. K večeru se tedy rozhodneme, že západ se přesouvá na neurčito a vrátíme se zpět do Amoopi. Nad Lefkosem ještě sjedeme ze silnice směrem k antickým zbytkům vodárny. Kousek od informační cedule zaparkujeme skůtr. Vidím psa uvázaného u boudy, mrská ocasem a tak se s ním jdu zdáli pozdravit. Ale zrada! Psík je uvázaný řetězem na provaze, takže může pobíhat kam mu provaz dovolí (jako na lanovce) a má značně větší rozsah působnosti, než jsem čekala. Mrská radostí ocáskem a v mžiku na mě hupsne, packy od bláta a tak jsem jak čuně. Míla jenom kroutí hlavou (jako že se musím zajímat o každého tvora cestou…)
Dojdeme k vodárně, ale už jsou zde pouze základy a podzemní prostor, ten se mi nechce moc prolézat, aby to někde nespadlo.
Vrátíme se ke skůtru, psíka pozdravím teď už opravdu z dálky a vracíme se. Tentokrát jedeme silnicí po západním pobřeží až do Arkasy. Městečko Arkasa je umístěné v nehostinné pusté krajině a zdáli vypadá jako nějaké městečko v Maroku. V Arkase zahneme směrem do vnitrozemí a cestou se zastavíme už pouze za Menetes. Oblačnost, která přechází přes ostrov a trhající se o hory, které míjí totiž dává vesničce téměř mystický nádech…
Do studia dorazíme až kolem půl osmé večer, pořádně ucouraní. Dnes ale Míla nažhaví bednu, protože běží zápas na EURO 2008 Česko:Turecko. Já usínám.
Po jedenácté hodině mě vzbudí nadávky a šumění televize. Dvacet minut před koncem zápasu televize odmítla poslušnost a vypadl signál nebo co. Do té doby Česko vedlo 2:0

5. den…pondělí 16.6.2008
Jih ostrova – pláž DIAKOFTI, AGIOS NIKOLAOS ; Večerní PIGADIA

Tak nám zbývá ještě prošmejdit opuštěné pláže kolem letiště a jih ostrova a vyhradili jsme pro to dnešní den. Ráno tedy nakrmíme sebe a divou zvěř (zásoby se značně krátí, jestli budou takhle pokračovat, tak pozítří už nic nebude) a vyrážíme.
Z Amoopi jedeme směrem na letiště, krajina se rychle proměňuje, hory ustupují a před námi se do dáli táhne nížina. Projíždíme Afiartis, letovisko určené hlavně surfařům, nic moc kromě větru tady není.
Omylem dojedeme až k letišti, vrátíme se tedy kousek zpátky a zahýbáme za letiště. Uháníme pořád podle letištního oplocení. Cestou se občas zastavíme na vyfocení nebo prohlédnutí pláží, které míjíme. Pokud zavítáte do těchto končin, můžete si vybrat z několika pláží, kde budete pravděpodobně celý den sami. Z asfaltové silnice přejedeme na šotolinu a po několika málo kilometrech dojedeme k pláži Diakofti. Pláže jsou vlastně dvě naproti sobě, každá v menším zálivu a jsou kouzelné. Trochu nás překvapí, že tu stojí pár aut a malý stánek s občerstvením. Čekali jsme, že v tak odloučených končinách nebude nikdo. Je tu ale opravdu „narváno“ - asi 10 lidí, i když je pravda, že to už je na Karpahosu dost. Trochu se zde projdeme a pokračujeme dál, protože dnešním naším cílem je pláž Agios Nikolaos u Arkasy. Rozhodneme se, že se nevrátíme zpátky na hlavní silnici směrem do Arkasy, ale vezmeme to po jižní výspě ostrova, podle mapky by zde měly být nějaké cesty. Asfalt se brzy změní v šotolinu, ale my uháníme pořád dál a máme radost z trocha dobrodružství. Co se týká takovýchto typů cest, není až takový spoleh na mapy, takže uvidíme, kam dojedeme. Nejedeme úplně u moře, ale podle mapy by zde zase měly být pláže. Můžeme se dohadovat, že budou všechny prázdné. Také míjíme pláž s krásným úkazem, mořský příboj asi vymývá horninu, která zbarvuje mořskou vodu do tyrkysové modře. Nakonec nás cesta nezklamala a vyvedla nás zpět na afalt. Tentokrát se stáčíme směrem k severu na Arkasu (ostrov je nevelký a tak jsem si v některých místech připadala jako ve hře Dobytí severního pólu – „jdu na sever aaa jdu na jih, jdu na sever a zase jdu na jih:-)
V Arkase se orientujeme podle cedulí na pláž Agios Nikolaos. Má to být vyhlášená pláž s velkými vlnami. Už zdáli se mi zdá, jestli pro nás pláž nebude zklámáním – přes celou pláž se táhnou řady slunečníků. A celkově není pláž nic extra. Nu což, když už jsme tady, tak ji ozkoušíme. Mrzí mě, že jsme minuli bez povšimnutí tolik opuštěných pláží a nakonec se upíchneme na relativně přelidněné pláži, která ani nevyniká nějakou zvláštní krásou. Vracet se nám zase nechce, máme hlad a tak využijeme zdejší tavernu k občerstvení. Pak si zablbneme ve vlnách. Oproti Lefkosu se pobřeží svažuje mírně a tak vlny jsou krásně dlouhé a táhlé. Moc dlouho zde nevydržíme, přece jenom už jsme uvykli na klídek.
Dnes jsme se tedy vrátili brzy, ale stejně máme ještě v plánu jeden výlet – prohlídku a večeři v Pigadii, kde si také máme večer vyměnit skůtr za čtyřkolku. Vyrazíme tedy už kolem šesté hodiny. V Pigadii zaparkujeme v jedné z postranních uliček a jdeme se projít směrem k moři. Na nábřeží je jedna taverna vedle druhé, u každé „náhončí“ přesvědčující kolemjdoucí turisty. Neliší se to tu od podobných míst v kterékomkoliv jiném středomořském státě. Atmosféra je tu pěkná, ale s Řeckem nemá nic moc společného.
Vracíme se zpět ke skůtru a jedeme do půjčovny vyměnit stroje. Vlastně ještě ne, ještě musíme prošmejdit trafiky a najít v místních novinách jak dopadl včerejší zápas, jak jsme rozsekali ty Turky…A čeká nás „pěkné“ překvapení…nakonec jsme prý podlehli Turecku 3:2. Ale třeba jsme to z těch řeckých písmenek špatně pochopili…To je opravdu gól.
Tak teď už opravdu zamíříme do půjčovny.
Dostaneme čtyřkolku a zase „motoškolení“. Vracíme se na čytřkolce do města a tentokrát zaparkujeme dále od centra. Míla s ní nechce jezdit po městě hned na poprvé než si na ní zvykneme.
Znovu procházíme krámky se suvenýry a trochu se poohlížíme po taverně Life of Angels, která je zmíněna v diskuzi. Prý patří k nejlepším a hraje zde pravá karpathská hudba. Nakonec ji náhodou nalezeneme, není totiž přímo u moře, ale trochu schovaná v jedné z uliček nad mořem. Má příjemnou atmosféru a hlavně zde opravdu výborně vaří. A i když není přímo u moře, z terasy je na moře a nábřeží vidět. Povečeříme a na závěr dostaneme grapu s ledem. Aspoň bude cesta do Amoopi veselejší. Myslím, že před první jízdou na čtyřkolce ten panák neuškodí:-) Přece jenom je to trochu nezvyk oproti skůtru. Ale bez nejmenšího zádrhele se vrátíme do studií a unaveni zaléháme.
Dneska jsme neměli ani jednu návštěvu:-)

Kočičí vsuvka: Tak ráno mi utekli, večer tu nebyli. To by mě zajímalo, kde pořád couraj. Místo aby dali něco k jídlu...Takhle za chvíli pojdu hlady...

6. den…úterý 17.6.2008
OLYMBOS – pláž NATI

Po probuzení se u nás vystřídaly dvě návštěvnice. Dnes ovšem způsobně seděly a hypnotizovaly nás. Hypnóza opět zabrala a vypucovaly poslední zbytek granulí.

Kočičí vsuvka: Radši nebudu moc řvát, nebo přiběhne ta čůza. Aaaaa už je zase tady....Sakra. No tak zkusíme znovu tu hypnozu. Posledně se docela ujala...

Nás ovšem dnes čeká Olymbos. Sbalíme se a jeden batoh si vezmu na záda a druhý přiděláme gumicuky na čtyřkolku (ty vezeme díky tipu na diskuzním fóru).
Vyrazíme známým směrem – Pigadia – Aperi. Až po odbočku k Apelle už to známe. Dnes pokračujeme dále na Spoa, kde končí asfaltová silnice a začíná šotolina. Ze Spoa do Olymbosu se silnice teprve staví. Probíhají zde stavební práce každý den kromě neděle a polední pauzy, končí se v 17 hodin. Dočetli jsme se ale, že není třeba čekat na dobu, kdy se na cestě nepracuje. Funguje to tak, že zastavíte a počkáte až vás pustí. I nás asi po 10 minutách čekání pustili. Začátek cesty je trochu terénnější, ale pak jedete v pohodě po uježděné šotolině. Pozor je třeba si dát na sem tam čouhající dráty z cesty. Cestu lze absolvovat na čtyřkolce nebo terénním autem. S trochou umu lze dojet i obyčejným osobákem (místní jinak nejezdí…), ale půjčovny to mají omezeno – na sever od Spoa se obyčejným autíčkem nesmí jezdit. Skůtrem by se to možná dalo, ale cesta by to byla asi dost úmorná. Než jsme odjeli na dovolenou, četla jsem mnoho nadšených ohlasů na cestu do Olymbosu. Zážitek to opravdu je - pro všechny smysly. Cestou nepotkáte skoro živáčka a nic než hory a moře… V místě, kde je ostrov nejužší vidíte dokonce moře na východní i západní straně ostrova. A vy jenom krosíte v zatáčkách a za vámi se zdvihají oblaka prachu. Paráda. Nakonec se vám otevře první pohled na Olymbos. Není snad nikdo, kdo by zde nezastavil a hrdě vystavěnou vesničku v úbočí hory odsud nevyfotil.
Když jsme dojeli k vesnici, nechali jsme čtyřkolku na malém – asi odstavném – parkovišti před vesnicí a vyrazili do ulic. Spíše uliček. Dle průvodců je Olymbos tradiční vesnička, která byla ještě donedávna úplně odloučena od světa. Dle mého názoru se ale místní obyvatelé na rozvoj turistiky adaptovali rychle. V původních domcích jsou krámky s tradičními suvenýry a u každého vás lákají ke koupi. Babča v tradičním kroji u jednoho z prvních obchůdků nemá nic jiného na práci než zdravit turisty a nechávat se s radostí fotit. Je to milé, ale už to není ono, jako kdyby seděla na lavičce před domem a klábosila se sousedkou…
Zrovna v době kdy jsme vyšli, pravděpodobně dojel nějaký zájezd německých důchodců a tak se rozhodneme vzít to postranními uličkami. Sejdeme proto níže po schodech mezi domky a zde není ani noha. A tady už má místo tu správnou atmosféru… Procházíme mezi udržovanými i zanedbanými a polorozpadlými domky a nasáváme toho správného ducha místa. Pak prokličkujeme až nahoru do nejvyššího bodu vesnice, kde je nádherný výhled na moře a jdeme se ještě podívat k rozpadlým větrným mlýnům. A tady jsem sebou znovu řachla, ujela mi noha na šotolině. Foťák jsem měla zrovna vyndaný z pouzdra, ale naštěstí přežil. Tak tohle není u mě nic neobvyklého, asi mám nějaké problémy z koordinací:-) První se ke mně sklání německy mluvící pár, jestli jsem OK. Jsem. A hned to Mílovi vyčtu, že se o mě dříve zajímají cizí lidi než on:-)
Tak už jsme si Olymbosu užili až až a já opravdu všemi smysly včetně hmatu:-) A je čas něco chutného pojíst. Vybereme si tedy tavernu, která je vestavěna pod jedním z větrných mlýnů. Lehce poobědváme a pomalu se vracíme. Cestou se s námi dá do řeči nějaký místní. Jestli jsme Italové? (Na to se nás ptali snad šestkrát během našeho pobytu, nějak nevíme proč. Asi vypadáme italsky:-) Jinou národnost nikdo neuvedl) My ne, že jsme Czech Republic. „Aaa Czech? Did you see the football match???! I can´t believe it!! I can´t believe…nám nezbývá než se zasmát a pokrčit rameny …
Po návratu ke stroji se rozhodujeme kam dál – pokračovat do Diafani? Nebo na nějakou pláž cestou? Vyhrává to koupačka. Ještě jestli Agios Minas nebo Nati. Vítězkou je Nati, protože to vypadá, že je odloučenější. Na Agios Minas je prý dle průvodce už taverna. Zabočíme tedy dle malého dřevěného ukazatele doleva. Cesta je o něco horší než „hlavní tah“ mezi Spoa-Olymbos, ale na čtyřkolce se to dá zvládnout. Jednu chvíli se mi tedy tají dech, najíždíme do opravdu ostré zatáčky, která je směrem ke srázu. Tady kdybychom to neubrzdili, tak jsme dole raz dva. Cesta je asi 3 km dlouhá a zhruba v polovině se otevře překrásný pohled dolů na pláž. Když dojedeme, zjistíme, že tam parkuje ještě jeden terénní nissan – takové velké osobní autíčko co vypadá jako malý náklaďáček (znalci odpustí, fakt nevím typ:-) Na ostrově je to ale celkem časté auto, pro místní asi nejvýhodnější (když na něj mají).
Na pláži jsou takové hrozně zvláštní placaté oblázky, většinou černé. To jsme ještě nikde jinde neviděli. Míla samozřejmě neodolá a jede si zakrosit na pláž. Když ale chce vyjet nahoru, tak se zahrabe. No tak to se radši otočím a nekoukám, jak to dopadne. Při představě, jak daleko jsme od civilizace, se mi dělá nevolno. Ale po chvíli to zvládne a prý to byla pohoda, akorát musí vědět jak na to. Jdeme dozadu po pláži. Kromě nás je tu ještě jeden pár (asi tím nissanem). Jdeme tedy dál hledat stín někde pod skalou. Nějak tu trochu víc fouká a tak mě plavání moc nebaví – vítr mi cáká do obličeje vodu. Odpočíváme na pláži a vydržíme zde, dokud se sluníčko úplně neschová a nezačne se ochlazovat. Zpátky jedeme po 17. hodině a na cestě Olymbos-Spoa se už nepracuje. Vypadá to, že místní toho využívají a drandí tudy oběma směry obyčejnými osobáky.
Ještě malá poznámka, poslední dny se nám zdá, že vítr utichá a teploty narůstají. Prý to má souvislost s fázemi měsíce, ve středu má být úplněk, tak uvidíme, jak se počasí vyvrbí.

7. den…středa 18.6.2008
MENETES – FINIKI – ADIA – LEFKOS – MESOCHORI

Dnes v noci bylo už celkem obstojné vedro. Klimatizaci nemáme a tak v noci máme otevřené balkonové dveře. S utišením větru ale dochází k nájezdům komárů. Potvory jsou ale asi nějaký menší než u nás, protože sotva rozsvítíme, abychom je vymlátili, tak nikde nic není vidět.
Ráno najdeme a zabijeme jednoho komára – jako oběť za všechny ty bestie. Posnídáme a já řeším, co s mýma kočičíma kámoškama, protože granule došly. Tak jim namažu zbytek chleba s paštikou (navrhovala jsem zakoupení granulí pro kočky v supermarketu v Pigadii, ale návrh neprošel nadpoloviční většinou). Úspěch to má částečný. Je slízána pouze paštika. Řecký potvory zmlsaný!

Kočičí vsuvka: Fuuuuuj chleba....ble. No ale ta pomazánka na něm docela ujde. Akorát jsem se tím ale zapatlala až za ušima. To zas bude fuška, celý dopoledne se budu muset mejt...

Dnes nás konečně čeká náhradní západ slunka v Mesochori, takže máme před sebou dlouhý den.
Tentokrát vyjedeme z Amoopi směrem do vnitrozemí. První naše zastávka je v Menetes. Malá vesnička vystavěná klasicky do kopce vzdálená asi 5 km od Amoopi. Čeká nás zde ticho a klid, a pár vesničanů vysedávajících u kafenionu. Proplétáme se vesničkou. Dneska nám došlo, že původní vesnice jsou tvořeny uličkami, kterými se nedá pohybovat žádným dopravním prostředkem. Maximálně tudy vede jedna hlavní ulice, která umožňuje průjezd. Těch pár vesničanů, kteří mají auto, ho musí mít odstavené někde na kraji vesnice. Auta zde opravdu nechybí a došlo mi, že jsme si to uvědomili až po několika dnech. Je vidět, že zdejší život je opravdovější a přirozenější než ten náš a přizpůsobit se, je asi naprogramováno v našich hlavách...
Zdejší klid naruší pouze průjezd linkového autobusu. Napadlo mě, že to musí být taky zážitek sám pro sebe proplétat se autobusem uzounkými uličkami vesnic a serpentinami přes hornaté vnitrozemí.
My sedneme na náš dopravní prostředek a pokračujeme směr Arkasa a za ní do rybářské vesničky Finiki. Finiki je malá vesnička, je zde pouze malá pláž a pár ubytovacích kapacit. Známá je však tavernami na nábřeží, kde nabízejí rybí speciality. Je však ještě časně a tak se rozhodneme najít nějakou plážičku poblíž. Podaří se, najdeme menší písečnou pláž z opravdu jemného písku. I vlny jsou moc pěkné, dlouhé a táhlé jako v Agios Nikolaos, ale zde jsme sami. Před pláží však leží poražená cedule, která varuje v řečtině, němčině a angličtině, před tím, že moře je zde nebezpečné. A tak přestože jsem vodní živel, neodvažuju se jít v moři dál než po pás. Chvíli po nás přišel ještě jeden pár. Po tom co se vykoupou, je pozorujeme kam lezou a zjistili jsme, že kousek nad pláží teče voda a lze se zde ospršit – tak to je teda dobré... na zapadlé pláži kdesi na západním pobřeží je hadice k osprchování. Přiblížilo se poledne a tak se sbalíme a vyrazíme zpět do Finiki a zapadneme do jedné z taveren. Dědula nás přesvědčuje, že je nejlepší co si můžeme dopřát je fresh fish mix for 2. Cena vyšší než jsme zvyklí – 30 E. Ale protože Míla má dnes svátek, tak se rozhodneme, že si dopřejeme. Jídlo je výborné a protože jsme si objednali ještě řecký salát choriatiki, jsme opravdu nacpaní. Trochu nás ale zklame to, že přestože jsme tady zatím nechali nejvyšší útratu, nedostaneme žádnou pozornost. Před odjezdem si všimnu, že děda strčil do chladícího boxu, kde si můžete vybrat čerstvou rybu, zmrzlého humra. Trochu mě to pobavilo, večer asi bude „fresh lobster“:-)
Cestou do Lefkosu se ještě znovu zastavíme v Pine Tree Restaurant na frappé a jogurt s medem, protože zdejší klídek se nám opravdu zalíbil. Po osvěžení pokračujeme do Lefkosu a znovu na „naši“ pláž. Dnes ale nejsou takové vlny jako naposledy. Chceme zde strávit čas až do večera, kdy se přesuneme do Mesochori. Na pláži však není možné najít žádný stín a tak později odpoledne zasedneme do taverny nad pláží, kde je aspoň trochu stínu, dáme si znovu frappé a jenom sedíme, pozorujeme moře a třeba si čteme.
Po šesté hodině už nás to tu nebaví a tak se rozhodneme rozjet se k Mesochori, které je od Lefkosu nedaleko. Smutný je pohled na shořelý borový les mezi Lefkosem a Mesochori. Přemýšlíme, že takovou dobu trvá než stromy vyrostou, vytvoří se les a pak během chvíle je všechno pryč a asi to tu už nikdy nebude vypadat jako před požárem.
Příjezd k Mesochori je opravdu krásný, vesnice se šplhá po svazích nad mořem. Skůtr zaparkujeme před vesnicí a jdeme si projít vesnici a najít nějaké vhodné místo, kde můžeme pozorovat západ slunce. Je tady klid a připadá nám, že místo je mnohem více autentičtější než Olymbos. Postupně sejdeme ke kostelu a nakonec až dolů úplně na konec vesnice. Je zde taková kamenná plocha, jakoby náměstíčko a lavičky k sezení. Nalevo je nějaká tavernička, kde sedí pouze nějaký anglicky mluvící pár a rozpráví s -asi- majitelem. Chvilku se procházíme a nakonec se rozhodneme, že povečeříme a počkáme na západ zde. Pár už odešel a tak jsme tu jediní. Posadíme se na terasu s výhledem na moře. Taverna (ona to asi ani není taverna v pravém slova smyslu, spíš kafenion nebo nějaké občerstvení) je originální, všechno je zde popsáno a pomalováno návštěvníky – stoly, židle, květináče – prostě vše. Za chvíli je u nás majitel, hned se s námi zdraví potřesením ruky, jmenuje se Manoli. Dozvídáme se, že jeho kamarádi byli v Praze na výstavě o cestování letos poprvé prezentovat Karpathos. Ještě nás informuje, že dnes večer pojede sledovat zápas Řecka na EURO do Lefkosu. Chceme si dát něco k jídlu, ale nevaří zde, žádný jídelní lístek… a tak nám donese dle své nápaditosti klobásky, tzatziki s chlebem a zeleninou. Po jídle si prohlídneme nápisy na židlích, kdo se kdy tady zvěčnil. Manoli přinese tužku a taky nás zapíše na židli a pak nám ještě daruje velký namodro natřený kámen s věnováním. Je to moc milé, ale šutr se pronese:-) Zaplatíme a jdeme si sednout vedle na lavičku na tom náměstíčku. Manoli za námi vyběhne a donese nám plné hrstě nějakých slív a blum. Pak zaběhne do domu a znovu vyběhne s taškou, abychom je měli kam dát. Tak to se může stát asi opravdu jenom v Řecku. Po nás už nikdo v restauraci není a tak Manoli „zavře krám“ a jde nahoru k silnici, kde ho má vyzvednout kamarád a hodit do Lefkosu.
Sluníčko už nezadržitelně klesá k obzoru. V naprostém tichu ničím nerušeni sledujeme západ slunce a po tom, co už z něj nezbyde ani tečka nad mořem, se vrátíme k motorce. Manoli ještě čeká na kamaráda a tak nám stihne ukázat, kde bydlí.
Cesta zpět domů je trošku dobrodružná, vracíme se přes Spoa a po východním pobřeží, cestou nepotkáme ani živáčka, ale na cestu nám svítí měsíc, který je dnes v úplňku.

8. den…čtvrtek 19.6.2008
KIRA PANAGIA

Začíná „přituhovat“…vítr se utišil a vedro k padnutí už je i v noci. Navíc s bezvětřím dochází i k navýšení počtu komárů. Celou noc řešíme dilema – zavřít balkonové dveře a uvařit se zaživa nebo mít otevřeno a nechat se sežrat komáry. Ráno máme odpovídající náladu a přestože vstáváme po 7 hodině, na balkoně už se nedá ani vychutnat si snídani. Sluníčko tam za chvíli taky praží.
Dnes nám zbývá podívat se na pláž Kira Panagia a tajný tip - po kozí stezce nad útesy z Kira Panagia na malou liduprázdnou plážičku. Vyjeli jsme už známým směrem na Pigadii a dál na sever. Kira Panagia je na východním pobřeží za Pigadií druhá ze tří nejznámějších pláží směrem od Pigadie (Ahata, Kira Panagia, Apella) a dá se na ni dojet dvěma odbočkami z hlavní silnice.
Při sjezdu k pláži mě docela překvapí množství apartmánů, které zde vyrostlo po obou stranách pláže. Vypadá to tu už jako apartmánová vesnička. Doufám, že ostatní místa na ostrově nedopadnou podobně. Funguje zde i minimálně jedna taverna a minimarket. My se zde moc dlouho nezdržíme a jdeme najít zmiňovanou cestičku. Vyšplháme nahoru k apartmánům a chvíli hledáme, ale nakonec najdeme vyšlapanou stezku a dokonce po chvíli si všimneme i sem tam červených puntíků jako orientačního značení. Rozhlížím se, kde je obligátní kostelík s červenou střechou, odkud jsou ty známé fotky pláže a rozhodnu se, že místo pro vyfocení najdu při cestě zpátky. Šplháme dál nad útesy a cesta v horku není moc příjemná. Po nějaké době už jdeme po vrstevnici celkem vysoko nad mořem a pohledy dolů na mořskou hladinu jsou úžasné. Cesta je ale delší než jsme čekali a v těch vedrech, která zde panují, nic moc. Když stezka začne klesat dolů k moři, tak buch…zase sebou pro změnu řachnu na zem. Míla už ze mě nechápe:-) Tentokrát jsem si ale docela „dala“ – bolí mě kostrč a loket. Když vidím, jak mi to tu jde, tak doufám že se vrátím z Karpathosu vcelku. Přitom jsme celkem zvyklí lézt po horách…
Konečně před námi dole mezi borovicemi prosvítá bělostná plážička. Když ale dorazíme, čeká nás zklamání – jsou zde už asi 3 jiné páry a s ohledem na velikost pláže a na to, co jsme na ostrově zvyklí, se nám tu zdá narváno. Najdeme si místečko po straně pláže za skaliskem ve stínu. Koupačka je tu krásná, ale když to srovnám s Apellou II, kde jsme byli sami a dostupnost poměrně lepší….Během dne slunce postupuje a my se pomalu nemáme kam schovat. Na sluníčku se nedá ležet a proto se rozhodneme pro návrat. Je teprve mezi druhou a třetí a tak slunce je ještě vysoko. Zase musíme vylézt nahoru nad útesy a jsme úplně spaření a pomalu začínám být naštvaná, že jsme sem vůbec lezli. Stezka se chvílemi rozchází a většina cestiček končí v pichlavém křoví. Nakonec ztratíme stezku úplně a skončíme na asfaltce vedoucí k pláži Kira Panagia, ale hooodně vysoko nad pláží. To snad není možný… omdléváme vedrem, ale na nadávky mi ještě dech stačí. Konečně sejdeme po rozžhaveném asfaltu dolů a rychle se vrháme do taverny na pláži na ledové frappé a něco k snědku. Uuf, konečně trocha stínu. Po osvěžení a posílení nakopneme stroj a míříme zpátky. Cestou se rozhlížíme kolem - kudy vede cesta na pláž Kato Lako. Dnes už ji v plánu nemáme, ale zítra nebo pozítří by to mohlo vyjít.
Odpoledne jsme nezvykle brzy ve studiu a tak se rozhodneme večer znovu navštívit Pigadii a nakoupit nějaké dárky a pro nás bych chtěla nějaké řecké dobroty – olivový olej, fetu a tak podobně. Olejů jsme nakoupili vícero, jsou v plechovce a připadá mi to jako originální dárek - z plechovky se pak dá udělat třeba květináč na bylinky.
Následující dny už se budeme vracet na místo, kde se nám líbilo nejvíce – pláž Apella II.

9. den…pátek 20.6.2008
APELLA II – KATO LAKO

Vedro už začíná být k nevydržení, v noci se budím a jdu se posadit na balkon, ale ani tady není o moc lépe. Ráno nám sousedi sdělují, že v noci bylo 33 stupňů…I kočičáci asi přešli do klidového režimu - neukáže se tu ani jedna. Nechám jim aspoň na balkoně v misce trochu vody.
Na Apellu II dorazíme na jisto a zase si užíváme celodenní klídek a pohodu. Na Apelle je znát, že už pomalu začíná sezona a lidí přibývá. I na naši plážičku občas dorazí plavci nebo šnorchlisti.
Celý den strávíme ve stínu, na slunci se totiž nedá existovat. Problém nám dělá dojít i do moře, protože písek je horký jak rozžhavená plotna. K odchodu se začneme balit, až když máme hlad a tak se ještě stavíme v taverně nad Apellou. I tady už je znát, že lidí je více. Poprvé jsme tu byli sami a dnes si pomalu nemáme kam sednout. Majitel nás poznává a hned se vyptává, jak se máme.
Z Apelly zamíříme ještě na pláž Kato Lako. Značení je nic moc a tak nevím jestli to byla opravdu pláž Kato Lako. Každopádně sjezd k pláži je víc než dobrodružný, připadá nám že jenom odbagrovali kus svahu a nechali to tak. Takže pěkný tankodrom. Kousek musím i slézt ze skůtru. Ale nakonec jsme sjeli bez nehody. Rozhlížíme se po pláži a nikde nikdo, pouze vzadu, kde jsou slunečníky leží někdo na lehátku. Jdu se tam podívat, protože tam leží i krásně vybělené fotogenické větve, které musím určitě vyfotit. Pak se vrátím na začátek pláže a vykoupeme se mezi skalisky. Pláž na druhou stranu od místa příjezdu je rozdělena na menší plážičky skalami a kameny. Tam jsme se ale nebyli podívat. Dneska už máme totiž chození dost a tak si najdeme nějaká polorozbitá lehátka, která jsou vyřazena na tomto konci pláže a plácneme sebou. Odpočíváme ve stínu a pozorujeme „cvrkot“. Kato Lako je totiž pravděpodobně pláž navštěvovaná večer, protože je po páté hodině a po nás dorazilo ještě dalších asi 10 lidí nezávisle na sobě.
Blíží se večer a na nás už jde zase hlad a tak se sbalíme a vyrazíme. Původní plán byl, že nejhorší úsek cesty půjdu pěšky a Míla to vyjede na skůtru sám. Nakonec mi nezastavil a zvládli jsme to ve dvou. Chudák skůtřík kdyby měl ruce tak nás asi umlátí:-) Konečně jsme zpátky na hlavní silnici.
Večer se domluvíme, že si zajdeme na večeři do taverny Four Seasons nebo Esperidu v Amoopi, které jsou naproti sobě. Odpoledne se konečně trochu rozfoukalo, ale k večeru už to vypadá na předzvěst nějaké přírodní katastrofy. Cesta do taverny je místo příjemné večerní procházky, zápas s větrem. Konečně jsme na místě a los padne na tavernu Four Seasons. A dobře jsme udělali, ještě ani nedosedneme a už nám nesou panáky ouza. Po výborné večeři dostaneme každý misku s ovocem a při odchodu na nás majitel volá, ať se ještě vrátíme a dá nám každému pomeranč.
V noci vítr skučí snad čím dál více, ale aspoň už není takové vedro a nejsou komáři. Další dny, kdy jsme se vraceli na známá místa mi splývají a tak už se moc nerozepisuju. Taky kdo to má číst takový romány…že jo?;-)

10. den…sobota 21.6.2008
APELLA II

Jeden z posledních dnů věnujeme znovu Apelle II, do ní jsem se prostě zamilovala. Ještě ráno nakrmíme divou zvěř. Kočky totiž přiběhnou v plné počtu a žebrají, dostanou teda kousek chleba a světe div se, hlad přece jenom zvítězil a tak do sebe všechny soukají chleba. Brzy po snídani vyjedeme.

Kočičí vsuvka: Dneska hlady šilhám. No co se dá dělat budu muset sežrat ten bezmasej hnus. Ať mám aspoň trochu energie, abych mohla obejít i ostatní sousedy.

Dnes se jede o něco hůře, pořád ještě vane silný vítr a v zatáčkách se do nás vždy opře náraz větru. Když dorazíme na pláž, zjistíme, že dnes tu sami nebudeme, už je zde jeden pár a další přijde kolem poledního. Každý si ale najdeme místečko a tak máme zase soukromí celý den zaručeno. Už to ale stejně není ono. Občerstvíme se zase v taverně nad Apellou a pak se cestou ještě zastavíme na gyros v pitě v Pigadii, je to asi jediné místo na ostrově, kde ho mají, ale na druhou stranu skoro na každém rohu.

11. den…neděle 22.6.2008
AMOOPI

Dnes máme skůtr poslední den a rozhodneme se, že zůstaneme v Amoopi a najdeme si nějakou skrytou plážičku. Jedeme tedy podle moře na konec Amoopi směrem k Pigadii, kde se asfalt změní v šotolinovou cestu. Vždycky zastavíme a jdeme se podívat k moři , ale nic nemůžeme najít. Převládají skaliska a nevzali jsme si boty do vody. Nakonec se vrátíme na plážičku pod studii N&B a přesto, že nedaleko hlavní pláže Amoopi praskají ve švech, my jsme zde celý den sami. Šnorchlujeme a pak mě napadne, že bysme mohli uspořádat závody ráčku poustevníčků. Míla teda nanosí nějaké z vody, vyhrabeme jim na okraji pláže u moře díru, která se zaplní vodou a pozorujeme, který se vyhrabe a dostane zpátky do vody první. Sem tam přijde lavina vlivem nestability svahu a vlnobití, a zahrne nějaké poustevníčky příkrovem písku. Tak si zahrajeme i na záchranáře a vyhrabáváme oběti laviny. To nám zabere docela čas a když sluníčko zaleze za skálu, sbalíme se a uháníme zpátky domů. Skůtr jsme nechali dle pokynů pracovníka půjčovny před studii, s tím, že si ho večer vyzvednou.
Večer se vrátíme do ozkoušené taverny Four Seasons a stejně jako v pátek se zde výborně najíme. Po návratu zjistíme, že skůtr před studii ještě stojí. Nač spěchat, zítra je taky den...

12.den….pondělí 23.6.2008

Bohužel čas uběhl jako zběsilý a přišel den návratu. Ráno nakrmím moje miláčky všemi zbytky, co nám zůstaly. Pak sbalíme většinu věcí a jdeme se ještě vykoupat do moříčka. Mimochodem skůtr je stále na stejném místě.
Po návratu uklidíme zbytek, rozloučíme se s kočičáky a vyrazíme courat po Amoopi, protože odlétáme až v 17.30 a tak máme ještě spoustu času.

Kočičí vsuvka: Aaaa dneska to vypadá, že budou hody. Asi odjíždějí. Musím se s nima trochu pomazlit, aby neřekli...
Tak se mějte a zase někdy přivezte něco dobrýho...

Vítr se utišil a je zase docela vedro a my se nemáme kde ukrýt. Zamířeme ke kostelíku , chvíli posedíme ve stínu a pak se dohodneme, že si zajdeme na časnější oběd do taverny Esperidu, kterou jsme ještě nevyzkoušeli. Jídlo je jak jinak výborné. Po obědě dojdeme do taverny Nina, která patří stejným majitelům jako studia a máme zde uloženy tašky a strávíme zde zbytek odpoledne.
Během odpoledne nám čas zde strávený zpestří cisterna, která přiveze vodu asi pro některý z apartmánů. Všichni sledujeme a bavíme se, jak tam řidič zajíždí a pak couvá a znovu najíždí a couvá... A podivujeme se, proč si nenajel směrem k taverně. Ale co času dost, hlavně že se nakonec vytočí a najede správně…
Když po třetí hodině nasedneme do autobusu a míjíme studia, koukáme z okénka a…
….skůtr tam pořád stojí…

A to je Řecko…

….Efcharysto Karpathos…
(Domů už letíme klasickým moderním letadlem:-)

Ještě na závěr chci poznamenat, že jsme prožili 2 malá zamětřesení. Tedy já pouze jedno, to první jsem totiž prospala:-) Bylo to 2 dny za sebou, jedno bylo v noci a druhé kolem jedenácté večer. Bohužel už si nevzpomenu, které dny to bylo. Zemětřesení bylo slabé, pouze zachvění jako když projede těžký náklaďák. Ale dost zvláštní pocit, když si uvědomíte, že se třese opravdu všechno, nejen předměty, ale i země, hory… nepředstavitelná síla, která rozhýbe celým ostrovem.

A protože by to nebyl pořádný cestopis, bez potřebných informací, tak jsem nějaké dala dohromady. Snad se brzy budou hodit:-)

TROCHA TĚCH FAKTŮ:
Rozloha 301 km2, délka 49 km
Poloha: souostroví Dodekanesy; 35° 30´ s.š., 27° 07´ v.d.
Počet obyvatel: 6500
Hlavní město: Karpathos (Pigadia)
Nejvyšší vrchol: Kali Limni - 1215 m n.m.

INFORMACE O OSTROVĚ:
Počasí:
Počasí na ostrově je tak jako na ostatních ostrovech Dodekanézského soustroví celou sezonu stabilní a teploty dosahují teplot kolem třiceti stupňů celsia. V následujících odkazech naleznete předpovědi počasí. V prvním odkaze i historii měření teploty a sledování meterologických jevů v předchozích letech, takže si můžete i ověřit, jak na ostrově bylo v době kdy se chystáte.
http://www.recko-pocasi.cz/Karpathos.php
http://www.wunderground.com/global/stations/WLGKP.html
http://www.weatheronline.co.uk/Greece/Karpathos.htm

Ostrov je vyhlášený tím, že je velmi větrný. Vítr se nazývá meltemi. Síla větru je různá a liší se i jeho intenzita na různých místech. Na plážích bývá vítr mírnější, v horách je samozřejmě větrněji. Více o meltemi naleznete zde:
http://www.kretavdetailech.cz/cz/informace-o-krete/pocasi/vitr-na-krete-meltemi
http://de.wikipedia.org/wiki/Meltemi
Psychicky jsem na silný vítr připravovala sebe i manžela. A byli jsme nakonec velmi příjemně překvapeni, že žádný uragán se nekoná. Pouze jeden den foukalo opravdu hodně, ale na plážích to nebylo tak hrozné…
Takže ohledně větru počítejte s nejhorším a věřte v nejlepší a třeba budete příjemně překvapení jako my:-)

Doprava po ostrově:
Nejjednodušší způsob dopravy po ostrově je zapůjčení dopravního prostředku. Na výběr máte od nejmenších skůtrů přes větší motorky, čtyřkolky po auta. Největší koncetraci půjčoven naleznete samozřejmě v hlavním městě. Jsou opravdu na každém rohu. Pokud si nechcete půjčovat dopravní prostředek přes delegáta, snad se nespletete, pokud využijete služeb některé z autopůjčoven s mezinárodním zastoupením – např. Sixt, Avis, Herzt atd.
Pokud nevyužijete služeb půjčoven, lze se na některá místa ostrova dostat autobusem. Všechny linky začínají v Pigadii. Autobusy jezdí směrem Amoopi; na západní pobřeží (přes Menetes do Arkasy, Finiki, Lefkosu) a na vyhlášené pláže Apella a Kira Panagia. Dále do vnitrozemí do vesniček Aperi, Othos atd. Na autobusovém nádraží visí jízdní řád a na požádání ho dostanete s sebou. Jízdné se pohybuje zhruba okolo 1-3 E.
Můžete využít i taxi. Pro představu přibližná cena Pigadia - Amoopi je 7 E.

Specifikem ostrova je cesta ze Spoa do Olymbosu. Silnice je teprve ve výstavbě, jedná se o prašnou cestu. Probíhají zde stavební práce každý den kromě neděle a polední pauzy, končí se v 17 hodin. Běžná praxe ale je, že i když přijedete v čase, kdy probíhá výstavba, většinou vás po nějaké době pustí. Začátek cesty je trochu terénnější, ale pak jedete v pohodě po uježděné šotolině. Pozor je třeba si dát na sem tam čouhající dráty z cesty. Cestu lze absolvovat na čtyřkolce nebo terénním autem.

Přibližné vzdálenosti:
Pigadia – Apella – 20 km
Pigadia – Amopi – 7 km
Pigadia – Lefkos – 33 km
Pigadia – Olymbos – 40 km (22 km asfalt Pigadia-Spoa + 18 km prašná cesta Spoa-Olymbos)
letiště – Pigadia – 14 km
Pigadia – Ahata – 13 km
Pigadia – Kira Panagia – 18 km

Dostupnost pláží:
Nejznámější pláže Ahata, Apella, Kira Panagia a pláže v letoviscích - po asfaltu, většina ostatních po prašných cestách různé kvality.

Výlety z Karpathosu:
Ostrov SARIA:
Ostrůvek na sever od Karpathosu. Hodí vás sem buď po domluvě rybáři nebo loď plující každou neděli z Pigadie. Na ostrov je možné dostat se i lodí z Diafani.

Ostrov KASSOS:
Na ostrov Kassos jihovýchodně od Karpathosu, se lze dostat lodí z přístavu ve Finiki, která jezdí několik dní v týdnu nebo linkovým trajektem z Pigadie.

CENY ORIENTAČNĚ:
půjčovné – skůtr – od 12 E (ceny závisí na sezoně a na počtu dní, po které chcete dopravní prostředek zapůjčit)
půjčovné – čtyřkolka – od 25 E
půjčovné – auto – od 30 E

jídlo a pití v restauracích:
voda 1,5 l – 1,5 E, frapé – 2 E, musaka – 6 E, řecký salát 4-5 E, stifado – 7 E, gyros pita – do 2 E, souvlaki+hranolky – 7 E, jogurt s medem – 3 E
slunečník+lehátka – 6 E
benzin – 1,3 E

KARPATHOS NA VLASTNÍ PĚST:
Doprava na ostrov:
Pokud nevyužijte služeb CK, můžou se vám hodit následující informace (informace jsou převzaty z webu a nejsou ověřeny). Na ostrov jede v létě trajekt čtyřikrát týdne z Pireaus (9 km z centra Atén), v zimě dvakrát týdně. Doprava na ostrov trvá 18-20 hodin.
Letecky se lze dostat na ostrov z Atén se společností Olympic Airways dvakrát v týdnu a denně se zastávkou na Rhodosu.

Ubytování:
Ubytování lze nalézt prostřednictvím serveru:
http://www.greeka.com/

DALŠÍ INFORMACE:
Pěší turistika:
Na Karpathosu lze pěstovat i pěší turistiku. Nepočítejte se značením jako v České republice (ne náhodou patří naše turistická značení ke špičce na celém světě...), ale řekla bych, že na málo turistický středomořský ostrov je značení víc než dostačující. Orientujte se podle červených teček, cákanců na skalách a kamenech. Na křižovatkách cest a v některých dalších místech jsou červené cedule s udáním cíle a potřebného času ke zdolání.
Mezi tipy na pěší výlet lze doporučit například výstup na Kali Limni (nejvyšší vrchol ostrova); procházku k pláži Ahata – cesta vede podle vyschlého koryta a je lemována nádherně rozkvetlými oleandry; pěší výlet Olymbos-Diafani – nenáročná, ale pěkná soutěska.

Pitná voda:
Pitná voda v ubytovacích zařízeních není, ale na ulicích jsou kohoutky, z kterých teče výborná pitná voda.

Komáři:
Tento dotaz se v diskuzním fóru objevuje často. Na ostrově, stejně jako kdekoliv jinde v Řecku komáři jsou. Jejich výskyt je závislý zejména na intezitě větru, blízkosti vodní plochy a asi mnoha dalších faktorech, které mi nejsou známy:-)

Turisté:
Ostrov je málo turistický a z toho důvodu sezona začíná a končí dřív oproti např. Rhodu, ale počasí je stabilní i na okraji sezony. Tak se nebojte vyrazit v tuto dobu, to je ostrov opravdu téměř opuštěný.

Bankomaty a placení kartou:
Bankomaty jsou v centru Pigadie. Placení kartou v obchodech a tavernách není samozřejmostí, lraději se spoléhejte na hotovost.

NAŠE TIPY A CO ZA TO STOJÍ:
Všechno:-) Přijměte ostrov jaký je, nebojte se cestovat a poznávat a prozkoumávat dosud nepoznané.
Naše tipy:
Pláže: Apella II (nádherná pláž, kde budete mimo sezónu úplně sami), Diakofti (krásná pláž na jihu ostrova), Nati (pláž „na konci světa“)

Taverny: Pine tree restaurant (Adia), Life of Angels (Pigadia), Esperidu, Four Seasons (obě Amoopi), Skopi kafé (Mesochori)

Vesničky: Menetes, Mesochori

Události: západ slunce v Mesochori

CO S SEBOU A MŮŽE SE HODIT:
Mapy:
Asi nejlepší mapa na trhu je Karpathos-Kassos 1:60000 od nakladatelství ROAD. Můžete ji zakoupit jak v ČR (v některé z internetových prodejen map, napsala bych odkaz, ale nejsem si jistá, jestli se to smí...) nebo přímo na místě v Pigadii. Další vhodnou mapou je mapa Karpathos, Kasos 1:75 000 od nakladatelství Freytag&Berndt.

Průvodce:
Průvodce po ostrově v českém jazyce na našem trhu není. Výbornou volbou, která se vám neztratí při dalším řeckém putování je publikace nakladatelství JOTA Rough Guide Řecké ostrovy. Dostala se mi do rukou až na konci našeho pobytu – zapůjčili mi ji sousedé a musím říct, že na pár stránkách je stěsnáno maximum důležitých informací a zajímavostí o ostrově.
Další možností je stáhnout a vytisknout si výborného průvodce o Ládi Lindy, který je zveřejněn na těchto stránkách: http://www.recko.name/index.php?view=download
Průvodce po ostrově (ale už cizojazyčného) můžete zakoupit i na místě v Pigadii, v některém z obchůdků pro turisty. Na výběr máte mimo angličtiny a němčiny i mnoho jiných jazyků (bohužel čeština mezi nimi není). Letmo jsem ho prohlédla, a myslím, že budete vybaveni mnohem lépe informacemi z tohoto webu.

Další „nezbytnosti“
- „gumicuky“ pro přidělání batohů, pokud si zapůjčíte čtyřkolku
- šátek – pro ženy – mně se osvědčil z vícero důvodů – hlavně se mi nechtělo strkat hlavu do helmy, která už pár majitelů vyměnila; pak jako ozdoba a v neposlední řadě mi nelítaly vlasy do pusy ve větru při jídle v taverně

- odpuzovače komárů, můžete i vyzkoušet elektronický odpuzovač (bez chemie), který se dá sehnat na našem trhu (sami jsme ho ještě nevyzkoušeli, tak by nás zajímala nějaká zkušenost)
- granule pro kočky:-)

NAŠE HODNOCENÍ:
Naše hodnocení asi bude trochu subjektivní, protože mám dojem že Karpathos mě oloupil o kus srdce. Něco už nacestováno máme a držíme se hesla všude jen jednou. Tohle místo mě ale dostalo na kolena a nutí mě se znovu vrátit. A to co nejdříve...
Ostrov nabízí nezměrné možnosti výběru pláží – chcete písek? Máte ho mít – žlutý, bílý... Nebo raději oblázky, skály? Jak je libo. Blbnete rádi ve vlnách? Vyberte si pláž na západním pobřeží. Rádi plavete nebo šnorchlujete a vlny jsou vám na obtíž? Vychodní pobřeží nabízí výborné podmínky, voda jako v rybníku, tak můžete pokoušet plavecké i potápěčské rekordy.
Ostrov je hornatý, takže o dech beroucí scenérie není nouze. A i pěší turisté si najdou to své. V neposlední řadě zde naleznete tradiční malebné a poklidné vesničky.
Prostě Řecko jak má být...

A PRO KOHO KARPATHOS NENÍ?
Pro ty kdo čekají hotely all inclusive, animační programy, aquaparky, nadstandartní servis atd.

ODKAZY:
Anglicky:
http://www.karpathos.gr/english/dot/geninfo.htm
http://www.hri.org/infoxenios/english/dodecanese/karpathos/karpathos.html
http://en.wikipedia.org/wiki/Karpathos
http://www.greek-tourism.gr/karpathos/indexuk.htm

Německy:
http://www.sondermann-international.de/karpathos/
http://www.karpathos-inblue.at/
http://de.wikipedia.org/wiki/Karpathos
http://www.mykarpathos.de/ možno i anglicky

Tradiční fotografie:
http://www.uk.digiserve.com/mentor/karpathos/

Mapa (pro orientaci):
http://www.in2greece.com/mappages/nisiaegeou/dodekanisa/karpathos.htm
http://www.alpha-omegaonline.com

© na toto dílo se vztahuje autorský zákon, a proto není možné cokoliv z tohoto díla kopírovat a používat k jiným komerčním účelům.
Komentáře (10)
04.10.10 14:23 Zdenina
Lenko, děkuji Ti za tento pěkný cestopis. Letos nám při pobytu na Karpathosu hodně pomohl a vlastně přispěl k
18.06.09 11:19 lu-lu
Nevíme, proč jsme Vám za cestopis nepoděkovali dříve. Naše heslo bylo také "ostrov jen jedou", ale za týden už na Karpathosu budeme podruhé. Znovu v Lefkosu a znovu v Albatrosu.Těšíme se na návrat a na nová místa ostrova. Ještě jednou děkujeme.
20.02.09 10:51 manoulka
Tvůj cestopis jsem přečetla jedním dechem - je to skvostné dílo, ráda jsem s tebou cestovala po tomhle řeckém ráji...Dík:-)))
25.01.09 13:31 Děčíňaci
Váš cestopis jsem si vytiskla a pořád si ho čtu a odložím a vracím se k němu jedeme letos na Lefkos 23.6.2008 děkuji Jana
15.12.08 19:25 Leneu
Díky za Vaše ohlasy! Dělá mi to větší radost než umístění:-) Radku jsem ráda, že se Ti můžu nějak "revanšovat";-)
13.12.08 10:14 T.Bozzio
Už ho mám Lenko vytištěný v deskach.V létě jede se mnou.Bezva čtení,díky a velká gratulace.
12.12.08 12:47 MarSar
Musim se priznat, ze kdyz jsem se v cervenci vratila z Karpathosu, mela jsem velke ambice krom fotogalerie udelat i soutezni cestopis. Podklady k tomu jsem mela, poznamky z kazdeho dne taky. Bohuzel (pro me), udelala jsi Leneu takovy paradni cestopis, ktery me naprosto srazil na kolena a ja nemela silu tomu celit, a tak cestopis (mozna zatim) nemam. Gratuluju!! Sama vim, kolik je s tim prace.
12.12.08 11:53 obsach
Ostatně soudím, že tenhle cestopis zasloužil vyhrát
12.12.08 09:50 KlárkaPetr
Teda Leni! Dala sis záležet:-)))
12.12.08 01:50 harom
Gratuluji :-) Vyčerpávající informace :-)
Chystáte se napsat komentář jako nepřihlášený uživatel. U Vašeho jména bude zobrazena i IP adresa.
wmWh3
(opište bezpečnostní kód)
1. Komentář nesmí jakýmkoliv vulgárním způsobem urážet autora díla.
2. Nezpochybňujte komentáře od ostatních uživatelů.
3. Toto není diskuze. Chcete-li se na něco zeptat pište do DISKUZE.
4. Komentáře, které nesplňují pravidla budou vymazány.
 
˝Leneu˝ a jeho/jí aktivity
Cestopisy1
Hotely1
Diskuze3
 
Greek Market
Booking.com
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním těchto webových stránek s tímto souhlasíte. Více informací