Samos 2008

Otrov Samos jsme navštívili v červenci 2008 na deset dnů, ubytováni jsme byli ve městě Karlovassi. Hodně už bylo popsáno v předchozích cestopisech, takže přidávám pár postřehů z naší dovolené. Samos má co nabídnout, a to jak z přírodních, tak kulturních památek. Ostrov jsme procestovali celý během čtyř dnů, kdy jsme měli půjčené auto, ale i tak je na Samosu spousta míst, které jsme nestihli navštívit podrobněji, zejména horské vesničky, letovisko Kokkari a pláže na jihovýchodě... snad někdy příště.

Pláže

Při rozhodování, kde vybrat ubytování, jsem vybírala hlavně podle toho, jaké jsou kde pláže. Obecně by se dalo říci, že na severním pobřeží ostrova jsou pláže oblázkové, je zde strmější vstup do moře, studenejší voda, více fouká a tím pádem jsou zde větší vlny.
Jih má pláže písečné nebo písčito-oblázkové, pozvolný vstup do vody a teplejší vodu. Je zde mírnější vítr, tím pádem klidnější moře, vhodnější pro děti. Na druhou stranu jsme zažili i dny, kdy na jihu foukalo dost a nárazově, a to potom v kombinaci s pískem pěkně bolí.

Potami – dlouhá oblázková pláž západně od Karlovassi. Pěšky z Karlovassi asi půl hodiny cesta po silnici podél pobřeží s kostelíkem, jezdí zde i autobus – z Karlovassi cena 1euro. Téměř pokaždé, když jsme tu byli, byly velké vlny, kde se dalo nádherně „vyblbnout“ . Slunečníky a restaurace najdete na obou koncích pláže, ale veprostřed skoro nikdo není, takže jsme vždy měli soukromí, i když jsme zde byli v plné sezóně (červenec).
Směrem do vnitrozemí od Potami se dostanete ke sladkovodnímu vodopádu . Cesta je příjemná, vede listnatým lesíkem podél koryta řeky – v červenci byla u ústí vyschlá, ale jak jdete nahoru, vody postupně přibývá, až dojdete k takovému rybníčku, kde musíte nechat věci, svléknout se do plavek a dál jít vodou, která vám sahá po prsa, mezi skalami, až k vodopádu . Po slaném moři je to příjemné osvěžení. Delegátka nám radila boty do vody, ale zvládli jsme to v pohodě i bez nich.

Mikro a Megalo Seitani – pláže se nacházejí na severozápadě Samosu, západně od pláže Potami. Celé území je přírodní rezervace a chráněné území pro tuleně Monachus Monachus. Pro mě osobně jsou to dvě nejkrásnější pláže Samosu, bohužel, nebo spíš bohudík, obtížně přístupné, tím pádem nedotčené cestovním ruchem. Vypravili jsme se sem pěšky z Karlovassi – cesta trvá celkem asi 2 hodiny rychlou chůzí. Půl hodiny z Karlovassi na Potami (kus za Potami se dá ještě autem, pak už musíte pěšky), asi hodinu z Potami k Mikro Seitani, a další půl hodiny na Megalo Seitani. Po cestě budete mít před sebou výhled na nejvyšší horu ostrova – Kerkis . Megalo je opravdu nádherná , dlouhá panenská pláž, jedna z mála, která ještě není zastavěná slunečníky, v okolí nejsou žádné restaurace ani bary. Slyšíte jen moře a cvrkot cikád, nikde nikdo (v době naší návštěvy bylo na celé pláži asi 10 lidí). Pokud se k plážím vypravíte, vemte si dobré boty (cesta je dosti kamenitá , občas musíte po skále) a dostatek vody a opalovacího krému – půjdete 2 hodiny tam a 2 zpátky na slunci (my jsme šli tam 3 hodiny, protože jsme trochu bloudili a zastavovali na jídlo). Za Potami pokračujte po betonové cestě, budete míjet odbočku na Tsourlei a Lekku, zde jděte rovně, až betonová cesta skončí (až sem se dá dojet autem nebo na motorce). Až dorazíte k rozcestí, kde se prašná cesta dělí na tři , vydejte se tou prostřední. Dále je cesta k plážím značena červenými šipkami, případně tečkami, namalovanými barvou na skále.

Tsabou – první z trojice známých pláží na severním pobřeží, mezi Agios Konstantinos a Kokkari. Tsabou je široká oblázková pláž, poměrně prázdná, slunečníky ji pokrývají asi z jedné třetiny.

Tsamadou – dlouhá, relativně široká oblázková pláž, téměř celá zastavěná slunečníky , na východním konci nudistická. Byla poměrně plná, ale rozhodně ne přeplněná, což ostatně nebyla žádná pláž na Samosu. Voda je zde krásně tyrkysová, což má na svědomí vápencové podloží. Bílé skály lemují pláž na obou koncích, se zelenými borovicemi a cypřiši v pozadí je to neodolatelná barevná kombinace. Jsou zde dobré podmínky na šnorchlování, bylo zde k vidění spousta ryb, a to i velkých, nejčastěji s černou tečkou na ocase nebo s černým rozdvojeným ocasem.

Lemonakia – poslední z „velké trojice“, nejblíže Kokkari. Tuto pláž jsme nenavštívili, ale připadala nám dost podobná pláži Tsamadou – modrá voda, slunečníky, jen není nudistická.

Potokaki – najdete ji u města Pythagorion na jižním pobřeží a táhne se až k letišti , takže můžete pozorovat vzlétající a přistávající letadla. Je dlouhá, oblázková, s dostatkem sportovního vyžití (půjčovna skůtrů, jízda na banánu, flyfish apod.) Najete tu i minigolf – prostě letovisko se vším všudy. Kdo chce více klidu (jako my), má možnost odejít na klidnější části pláže – bez slunečníků a barů.

Psili Amos (Z) – na ostrově jsou 3 pláže stejného jména, všechny na jižním pobřeží. My jsme navštívili pouze tu na jihozápadě, za Votsalakií. Příjemná pláž, písečná, kombinovaná s oblázky. Je zde pozvolný vstup do moře, takže voda je teplejší, pro děti ideální. Zastavili jsme zde po návštěvě taverny The End of the World (viz. níže), a ačkoliv tam foukalo hodně, na Psili Amos se téměř nehlo stéblo.

Města a památky

Samos – hlavní město ostrova a přístav. Průjezd městem je zážitek sám o sobě, hodně úzkých uliček a navíc samé jednosměrky. Ze Samosu odplouvají trajekty do tureckého Kussadasi, odkud se dá dojet do blízkého Efesu. Trajekt do Turecka odplouvá každý den v 8:00 a 16:00 a vrací se v 17:00. Tento výlet jsme vzdali kvůli ceně: 40E + 10E taxa v Turecku. Navíc vám v Turecku po příjezdu zabaví pas a vrátí při odjezdu, což se nám nelíbilo.

Na okraji Samosu, než uhnete na kruhovém objezdu na Kokkari, je vinárna . Za 2E si můžete prohlédnout místní vinný sklep a nástroje na výrobu vína. To celé můžete projít se skleničkou v ruce a ochutnávat místní vyhlášené víno, které si sami nalijete. Můžete vypít kolik chcete, v době naší návštěvy zde bylo 5 lahví různých značek. Vína máte samozřejmě možnost koupit za lepší cenu než v supermarketu.

Pokud projedete městem Samos a vydáte se dále po pobřeží, dojedete do malého městečka Agia Paraskevi, což je klidné místo s pláží a pár lodičkami .

Kerveli - klidné místo s pár domky, které najdete na východním pobřeží ostrova.

Pythagorio – krásné městečko se spoustou archeologických nalezišť a přístavem, kde kotví jedna jachta vedle druhé . Přístav lemuje promenáda se spoustou taveren, na konci mola stojí socha Pythagora . Nachází se zde i zřícenina paláce Logothetise Lykourgose , který vedl místní povstání proti Turkům, která se tyčí nad městem.

Eupalinův tunel – přiváděl vodu do města Pythagorio a vede skrz pohoří Kerkis. Při stavbě začali kopat z obou stran hory, a kupodivu se uprostřed potkali. Vstup do tunelu je 4E, pro studenty 2. Zkusila jsem, jestli dostaneme studentský lístek, paní se zeptala na průkazku a odkud jsme. Průkazku jsme neměli, ale jak slyšela ČR, dostala jsem lístky zadarmo. O tom je Řecko, to se vám v Čechách nestane. Vstup do samotného tunelu je úzký, asi 10 metrů úsek široký akorát tak pro jednoho člověka, vyhnout se téměř není možné, takže když šel někdo proti, musí se jeden nebo druhý vrátit. V době našeho příjezdu zde byly 2 autobusy turistů, tuším Italové, takže si dovedete představit, jak to vypadalo u vstupu – totální zácpa. Vzdali jsme to a šli si prohlédnout klášter s kaplí v jeskyni a starověké divadlo , které jsou hned v okolí a asi za hodinu se vrátili a v klidu si prošli tunel.

Pythagorova jeskyně – dostanete se sem z Votsalakie, je to asi 3 km, dá se jet autem až k pohoří Kerkis, kde musíte vyšplhat po schodech až k jeskyni . Cesta je nejdřív betonová, později prašná a kamenitá . Jeskyně jsou zde celkem tři, ale dostanete se jen ke dvěma. Jeskyně, kde Pythagoras přebýval je totiž těžko přístupná. Dole je malá tavernička, kde vám milý Řek (má slovenskou manželku) dá informace o jeskyních a můžete zde nakoupit bylinky a místní kuriozitu – Pythagorův hrnek . Kdo si při posezení u frapé nechce číst o jeskyních, může luštit Pythagorovy výpočty .

Ireon (Heraion) – malá klidná vesnička se spoustou taverniček přímo na břehu moře . Nachází se zde chrám bohyně Héry (to co z něj zbylo) . Dovnitř jsme se nedostali, protože je otevřený jen ve všední dny od 8:00 do 15:00, v pondělí je zavřeno úplně (stejnou otvírací dobu mají i jiné památky na ostrově). Dost bylo ale vidět i mřížemi kolem. Vstup je 3E.

Limnionas – klidné městečko s pláží, pár domečků. Jezdí sem hlavně německé cestovky a byl zde opravdu klid. Za Limnionas jsme míjeli několik pláží , kde nikdo nebyl .

Asi 3 km za Limnionas stojí taverna „The End of the World“ , což rozhodně není přehnaný název. Cesta k ní je děsivá, částečně betonová, ale spíše prašná a kamenitá, široká tak akorát na jedno auto (naštěstí jsme nikoho nepotkali), pod sebou máte sráz a moře . Žije tam Andreas (umí výborně anglicky) se svojí ženou, výborně tam vaří a jako pozornost dostanete buď ovoce nebo domácí koláč. Ještě úchvatnější je výhled na širé moře , nikde nikdo. Údajně tu lze pozorovat delfíny, ale spíše večer. Pod tavernou je malá pláž mezi skalami – nejlepší místo na šnorchlování, které jsme na Samosu objevili.


Na závěr přidávám pár „nezařaditelných“ postřehů o Řecích:

To, že „ne“ znamená řecky ano, jsme tak nějak věděli, ale skutečně jsme se o tom přesvědčili v okamžiku, kdy jsme zastavili místní stopařce a vehementně se s ní dohadovali, že jedeme jejím směrem, a ona pořád odporovala „ne, ne“

Nákup v supermarketu – množství v Řecku berou opravdu hodně volně (asi jako čas, práci a vůbec všechno...). Paní v úseku lahůdek jsme řekli o 15dkg šunky a 10dkg sýra – kolik myslíte že jsme dostali? 30dkg šunky a 26dkg sýra. Prostě ať chcete cokoliv, dostanete asi tak 2cm tlustý špalík.