Thassos 07-mramor, med a olivy

Těchto pár řádek nechci vydávat za klasický cestopis, spíš námět na jinou možnost trávení dovolené na ostrově, než je chytání bronzu na pláži.

Nepatříme mezi typy, které vydrží 10 dní ležet denodenně u moře a po několika zkušenostech si dovolenou bez průzkumu okolí, ať již pěší nebo autem, vůbec nedokážeme představit. Kromě objevování vzdálenějších pláží nás lákalo hornaté vnitrozemí, kam není doporučeno jezdit běžnými silničními automobily. Podle rady delegáta naší CK jsme si půjčili auto a to auto kategorie G, tedy malý 4x4 tereňáček Suzuki. O plážích se příliš rozepisovat nebudu i když jsme nahlédli snad prakticky na všechny, co na Thassosu jsou. Pravdou je, že průvodci slibovaný zlatavý jemný písek pod sosnami sklánějícími se nad mořskou hladinou jsme našli jen na jedné - na malé plážičce, používané výletními loděmi severně od Chrissi Ammoudia. Přístupná je po kamenné cestě z Thassosu. Podobná, ale zdaleka ne tak klidná a s takovým jemným a čistým pískem je pláž Astris.

Se dvěma dětmi v autosedačkách jsme projeli či prokodrcali velkou část vnitrozemí ostrova. Ostrov je protkán spletí prašných a kamenitých cest, spojující vzájemně vesničky a jejich stav odpovídá používanosti – některé zarostlé, delší dobu nejeté, jiné jakž-takž udržované. V každém případě většina z nich je běžným vozem nesjízdná a doporučení na 4x4 berte zcela vážně. Jedním z našich prvních cílů byl nejvyšší vrchol ostrova Ipsario (1206 m.n.m.), kam místní již částečně vybudovali poměrně slušnou cestu sypanou bílým mramorovým štěrkem. Ve srovnání s ostatními cestami lze s trochou nadsázky mluvit o dálnici. Vrchol je dostupný vozmo z osady Maries (až na několik horších úseků). Ač poměrně vášniví turisté přesto jsme byli rádi a to nejen kvůli malým dětem, ale i kvůli teplotám přes třicet, že jsme jeli autem. I když na mapě jsou vzdálenosti poměrně krátké, jde vzhledem k vedení cest mírně po vrstevnici o dlouhé výšlapy, chvílemi řídkým borovým lesem, ale většinou odkrytou skalnatou krajinou. Cestou se lze zastavit u jezera a také zakoupit bylinky a vynikající místní med.

Cesta z těch mnoha spojek mezi vesničkami, vrcholy a kláštery, která mi jako řidiči trochu zvedla adrenalin je cesta z Theologosu do sedla pod Agios Dimitrios a dále dolů do Kiniry. Z Theologosu krátké úseky prašné cesty střídají balvany, od rozcestí pod sedlem do sedla samotného jsou to kameny velikosti malých melounů a cesta asi není příliš využívaná. Ze sedla se otevírá nádherný výhled na masiv Kedreli, krásnou ukázku vrásnění a na osadu Kinira na západním pobřeží. Možnosti sestupu jsou dvě, strmější pravdodobně štěstí pro nás byla zavalena hned u odbočky mohutným balvanem (zřejmě účinější značení než zákaz vjezdu). Vyhlídková cesta, po většinu délky zaříznutá do masivu stylem skála, 3m cesta a sráz byla sice delší, ale výhledy byly fantastické. Tu a tam jsme si zastavili na fotku, tu a tam jsem i přes vysokou světlost Suzuki Jimmy doběhl odvalit nějaký ten balvánek. Všudepřítomné byly kozy i ovce a níže, v pásmu vegetace přišel náramně k chuti obalený strom třešní. Závěr cesty u Kiniry připomínal nebo možná i byl jízdou korytem vyschlé horské bystřiny.

Po místních cestách se dá najet skoro tisíc kilometrů, ačkoliv ostrov kolem dokola po okružní asfaltce má necelých 100 km. Je dobré mít podrobnější mapu a mít smysl pro orientaci v terénu. Své kouzlo má zastávka v mramorových dolech – ať už soudobých nebo starobylého v Aliki. Velkou šanci máte potkat místní údržbu komunikací alá bagr, počítat je třeba jak s prašným povrchem tak s kameny či skálou a samozřejmě všudy přítomná zvířata. Kromě ovcí a koz jsme měli štěstí na suchozemskou želvu, která si to ťapala přes prašnou cestu v olivovém háji. Navštívili jsme horskou vesničku Kastro s jediným stálým obyvatelem-taverníkem, klášter Agios Panteleimon s ochotným a sdílným mnichem. Každý den jsme se samozřejmě i vykoupali, většinou cestou do kopců nebo po večeři. Kdo má raději samotu, doporučuji vzhůru do hor, na některých úsecích jsme nepotkali ani auto.

Jen pro úplnost – ostrov Thassos jsme navštívili na přelomu června a července 2007, bydleli jsme v Pefkari v hotelu Thassos. Počasí bylo bezvadné, o dešti jsme jen slyšeli, voda teplá a rackové doprovázející trajekt nezklamali. Vše ostatní snad dopoví fotografie.