Na úvodní stránku
Napsat vlastní cestopis
Fotogalerie
Videogalerie
Recenze hotelů a apartmánů
Recenze míst
Recenze taveren
Diskuzní fórum
Přihlášení
Jste nepřihlášen
OnLine: 4 | 23
Melissa travel
Ochrana osobních údajů
© 2002 Řecko a řecké ostrovy

Vassiliki 10. - 21.

Autor:
Zařazeno:
Lefkada
Napsáno:
01.09.06 16:11
Fotografií:
40
Přečteno:
12007
Tisknout cestopis
Doporučit přátelům
Dnes 15:50
24 °C
Skorojasno
ZSZ, 5.1 m/s
Lefkada – Greece
10. – 21. 8. 2006

Odjezd 9. 8. v 21 hodin večer žlutým autobusem do Prahy,
o půl druhé ráno 10. 8. příjezd, taxík na letiště, sraz 4:30, odlet 6:30… Noc téměř bez spánku… Při příletu do Prevezy velké turbulence – přistáváme v bouřce 10:35 místního času. Posun o hodinu dopředu. Autobusem z letiště do Vassiliki – něco přes hodinu. Nemá cenu jít spát, protože ve 14. hodin schůzka s delegátkou. Tak vybalujeme, vaříme silnou kávu… Během schůzky se spouští liják, přechází v bouřku a posléze v monzunový slejvák. Naštěstí sedíme v restauraci, kde číšníci zatáhli igelitové rolety, takže dovnitř neprší, ale jen ten pohled přes ten igelit je skoro děsivý… Trvá to několik hodin, nemá cenu vystrčit nos, takže si objednáváme kávu..., pití..., pak večeři…, víno... Sotva déšť trochu poleví, jdeme do penzionu a brzy spát…

11. 8. – Začínáme prozkoumávat místo dočasného pobytu. První procházky po okolí, pláži, přístavu… První fotky… Konečně moře! První koupání… Čisté, modré, hluboko průhledné moře… Přes poledne důsledně domů – nemá cenu se spálit hned první den, Řekové mají od jedné do čtyř siestu, tak my taky… Kolem čtvrté opět hurá na pláž – objevujeme, že pláží je tu více, oblázkové – některé větší, asi jako vajíčko velké oblázky, na některé pláži jsou oblázky trochu menší, někde jsou oblázečky velikosti štěrku. Pěkné, zajímavé, různobarevné, převážně světlé barvy, chůze chvíli příjemná, ale po chvíli jsou chodidla promasírovaná na rok dopředu...

12. 8. - Nedaleko penzionu jsou asi 3 pláže, pak na druhou stranu přes městečko je velká městská pláž – asi 2km dlouhá, ale tam se nám to zdálo trochu zčeřené a ne tak čisté. Časem zjišťujeme, že kus dále je ještě jedna pláž, Aghiofili, prý krásná, ale je to asi 3km, tak zatím chodíme jen na „ty naše“. Ale i tak jsme nadšeni. Plaveme, šnorchlujeme, nadnášíme se, kocháme se, opalujeme se, zkrátka relaxujeme…

13. 8. – neděle - Celodenní lodní výlet kolem čtyř ostrovů.
Z Vassiliki plujeme kolem jižního pobřeží Lefkády, (zátoky Poros a Sivota, Nidri), pokračujeme kolem ostrova Skorpios (přestávka na koupání na jediné turistům přístupné pláži)
– ostrov Meganissi (jeskyně Papanikoli nás překvapila svou velikostí - celá loď s námi vjela dovnitř...)
– ostrov Ithaka (přístav Kioni, přestávka na oběd)
– ostrov Kefalonia (přístav Fiskardo, pauza na procházku, koupání, kávu... Pěkné, čisté upravené městečko s mnoha jachtami v přístavu a domy porostlými rozkvetlými popínavkami - jako v pohádce. Bouganviley všech barev, co si vybavíte, trubače... Kvetou nejen domy, celé ulice! I policejní stanice hýří barvami)
– Co naplat, lodní siréna nás volá zpět a vyplouváme zpět do Vassiliki.

14. 8. – Vyrážíme opět na „naše“ pláže, celkem přeplněné. Hledáme volné místo. Složení turistů – většinou Italové a Řekové, trochu Němců a Angličanů, je slyšet čeština. Čechů je tu dost, v některých restauracích mají i české jídelní lístky. Řeč – řečtina - hrůza, řecky se nechytáme, než přelouskáme napsané slůvko, uplyne věčnost a stejně nám to nic neříká… naštěstí oni umí anglicky…
Před apartmánem nám defilují různé jachty, větší či menší, „normální“ i luxusní, ale i rybářské bárky, lodní taxíky… začínáme si zvykat na pravidelný příjezd trajektů – vždy napřed přijede policie, pak trajekt, když začnou auta vyjíždět, tak se policie snaží řídit dopravu, ale pak se stejně ucpe celé městečko odjíždějícími auty.

15. 8. – Máme na dva dny půjčené autíčko – Hyundai Atos Prima – malé, ale šikovné. Přistavili nám ho asi o půl desáté, tak vyrážíme do hor. Směrem na Nidri bereme benzín, pak odbočíme a silničky se začínají zužovat, stoupat a klikatit. Místy jsou serpentiny tak ostré a prudce stoupající, že jede jen jednička, a to raději vypínáme klimatizaci… Vesnička Vafkeri v horách – pěkná, malá, stylová..., kousek za ní zmerčíme odbočku ke klášteru, odbočíme, chvíli je sice cesta úzká, ale asfaltka, pak se postupně asfalt vytrácí, až jsme nuceni zastavit a dál jít pěšky… Nějaká budova tam sice je, ale hledáme vyhlídku do údolí… Po chvíli chůze po prašné cestě, kde viditelně dobře živené cikády a ostatní hmyz viděly člověka po hodně dlouhé době, tak je všechno zvědavé a skáče bezhlavě tam a zpět, kolem nás, přes nás, na nás (super zážitek je, když vám 10cm cikáda dupne na nohu a její nožka vám uvízne mezi prsty...), všechno bzučí, cvrčí, píská, mravenci různých velikostí, ale takoví dlouhonozí… Při teplotě vzduchu asi 35 stupňů z nás pot jen teče a po čtvrthodině to vzdáváme a vracíme se. Zjišťujeme, že ta budova mezi stromy je ten klášter, ale už jen zarostlé ruiny... jen jedna budova je opravená, ale zavřená... nikde nikdo, jen krásná pevná krajka pavučiny uprostřed s jejím statným, krásně zbarveným majitelem se jemně pohupuje v mírném vánku od stromu ke stromu přes zarostlou cestu…
Pokračujeme dál – Englouvri, vesnička, kde na malém náměstíčku sedí typicky řečtí staříci v kavárničce a sledují ruch kolem. Při odbočování na Agios Donatos se viditelně nevlezeme tři auta do jedné křižovatky, tak se okamžitě jeden místní ujímá zručně řízení dopravy. Bez něj bychom to zvládli taky, ale s ním je to hned veselejší, pestřejší a hned se všichni na všechny usmívají…
Kopec je čím dál strmější, cesta se nepřestává klikatit, stromy řídnou, až jedeme jen vyprahlou pustinou, kolem skály a strže, není vidět za nejbližší zatáčku, jet se dá jen tak 30-40 km, většinou na dvojku, vyjímečně trojku, ale hned je zase zatáčka, tak se brzdí…
Za jednou takovou prudkou zatáčkou – vpravo skála, vlevo za svodidly strž - stádo ovcí přes celou cestu. Za nimi ovčák v Land Roveru, okénko stažené a popohání je pokřikováním, gesty a boucháním rukou do auta… Pokrok nezastavíš…

Vyjeli jsme až nahoru na druhou nejvyšší horu ostrova Lefkáda – Mnimati 1157m. Je tam vysoký vysílač a telekomunikační věž v jednom, ale je to oplocené, tak se musí vyhlídka hledat kousek níž – suchá tráva, kamení, bodláky, trnité křoví, ovčí bobky… Pár fotek a jedeme dál…

Klikatíme asi 5km zpět na rozcestí, pak znovu nahoru, kolem Air Force základny na vyhlídku k malému, typicky řeckému kostelíku – celý bílý, modrá kupole a malá zvonička - Profitis Illias...

Nádherný výhled na východní a severní část ostrova. Pod námi v dálce Nidri se všemi svými ostrovy a ostrůvky – Skorpios, Madouri, Meganissi… Za průlivem se zvedá strmé pohoří na pevnině… Sedíme dlouho a kocháme se… Do Nidri přijíždí trajekt… poznáváme starý známý Captain Aristides… zase odjíždí… jachty křižují modré moře, nechávají za sebou bílou brázdu…

Pokračujeme dál – směrem na vesnici Karia, centrum vyšívaných a háčkovaných krajek a ručních výrobků. Navštěvujeme muzeum krajkářské školy, 2,50 EU/os., dáváme si oběd v jedné ze dvou hospůdek pod obrovským platanem na centrálním náměstí…
Pokračujeme na sever směrem na hlavní město Lefkádu, ale nestavíme a jedeme směrem na Monastyr Faneromeni – jediný funkční klášter na ostrově (mužský). Pěkný, čistý, pohodový, ale nejsme vhodně oblečeni, tak se tam moc nevnucujeme. Krásná vyhlídka na severní část ostrova, město Lefkada, pláž Gira se spoustou surfujících a kitesurfujících nadšenců – barevná záplava… vzadu vidět letiště Preveza, pevnina, pravděpodobně letovisko Parga a dokonce v dáli vlevo se rýsuje ostrov, že by Korfu?
Čas se ponachýlil a my se musíme pomalu vracet na druhý konec ostrova. Takže už žádné úzké horské silničky, jedeme po hlavní západní spojnici přes Aghios Nikitas (strašně ucpané), Kalamitsi a Aghios Petros zpět do Vassiliki. Sem tam fotící zastávka, příjezd na apartmán asi v osm hodin.
Krásný den, exkluzivní zážitky…

16. 8. – Dnešní výlet je naplánován na západní pobřeží:
Vyrážíme hned po snídani směrem na Ponti – Aghios Petros – v Hortatě otáčíme na jih a jedeme až na Porto Katsiki – dechberoucí divoká krása, pláž pod obrovským převisem, téměř v jeskyni… Z parkoviště možno dojít přes úzkou šíji na malý poloostrov, kde se otevírá nádherný rozhled – na pláž, na jeskyni těsně nad hladinou na druhé straně šíje, ale i na dlouhý úsek skalnatého západního pobřeží…
Koupeme se asi 2 hodiny, pak se balíme a asi v poledne vyrážíme dále – vracíme se kousek zpět po silnici, v baru Avros při odbočce na pláž Egremni se občerstvíme (krásná vyhlídka, mají tam dokonce poutač – Enjoy sunset, ale na to jsme nečekali) a pak sjíždíme pomalu k pláži. Cesta uzoučká, ještěže naše autíčko je maličké, moc místa není, občas se musí couvat až k místu, kde se dá vyhnout, pokud je někdo za námi, tak couvá celá kolona… Dolů k pláži se schází po 350 schodech – otevírají se úchvatné pohledy na moře, skály, útesy nad pláží… Každých pár schodů jiný pohled – nádhera, jsme u vytržení… konečně sejdeme po zbylých asi 30 schodech (dřevěná přístavba) a jsme na asi 2km pláži – jemné, téměř bílé malinkaté oblázky, skoro písek… vítr fouká jen trochu, ale na moři se tvoří vlny tzv. zabaláky – dovádí v nich všichni, bez rozdílu věku. Nenecháváme se zahanbit a vrháme se do vln taky… Dobrá masáž, bublinková koupel zdarma… Bílé útesy, modrobílé moře, obloha bez mráčku – dobíjíme psychické baterky naplno, je to balzám na duši. Upouštíme od našeho plánu navštívit všechny pláže západního pobřeží a do večera zůstáváme zde… Našli jsme ráj na zemi… Kdo jednou poznal, nebude chtít už jezdit jinam…
Navečer je ovšem třeba se také dostat k autu, 350 schodů a další (zhruba tentýž) výškový rozdíl ještě než to auto najdeme za několika serpentinami – slušný fyzický výkon v rozpálené skále, žhnoucím kopci a úplně bíle zaprášené cestě… Každé projíždějící auto zvedne mračno bílého jemného prachu, není kam uniknout, jsme jak mlynáři…
Jsme úplně vyřízení, téměř roztavení… Ale nadšení... Musíme se ještě aspoň jednou vrátit, stojí to za to!

17. 8. – ráno si přijeli pro autíčko, vráceno bez problémů, měli jsme trochu obavy z toho zaprášení – původně bylo žluté, po návštěvě Egremni změnilo barvu na bílou – komplet celé i s pneumatikami… Letmý pohled na parkoviště stačil, abychom poznali, kdo byl dneska (včera) na Egremni…
Tak co dneska? Na pláže, pojďme na pláže…!
Pálí to nějak víc, nebo se nám to zdá? Nebe bez mráčku… Většinou jsme ve vodě… Experimentujeme s lehátkem… Bez slunečních brýlí a kloboučku se nedá vydržet… Začínáme nabírat pravou středomořskou barvu…

18. 8. – Nějak jsme si přispali, v noci se nedalo spát vedrem, tak jsme vytuhli až k ránu, pomalu posnídali a pak se rozhodlo, že podnikneme konečně výlet na tu prý krásnou vzdálenější pláž – Aghiofili. Najdeme vodní taxi a necháme se svézt – jsme tam za čtvrt hodiny. Což o to, pláž je to krásná, romantika lemovaná skalami, droboučké téměř bílé oblázky... jenže už jsme přijeli dost pozdě (asi 11 hodin) - už je tam plno lidí, u vody už místo není, tak se ukládáme do „druhé řady“. Což je trochu „teplejší“, když nemáte nohy ve vodě, tak se pomalu nedá vydržet… jako v peci… Zkouším průzkum mezi skalami – ejhle, volný balvan, malá zátoka, šplouchající vlny, soukromí, možno se i položit… nechápu, jak mohou ležet na pláži v tom vedru…
Však to taky dlouho nevydrželi, ukecávají mě, abychom jeli už domů… Mě se ještě nechce, tak se nakonec rozhodnou, že půjdou pěšky, prý se raději projdou, po cestě něco nafotí… V pět hodin se vydávám lodí zpátky já – při vystupování mi padá do moře pantofel, nenávratně mizí ve vodách přístavu… došla jsem bosky…
Nacházím moje mužské totálně vyčerpané, rozhicované, vysušené… a to už strávili každý čtvrt hodinu v chladivé sprše – cesta sluncem rozpáleným kopcem jim dala pořádně zabrat… focení je brzy přestalo bavit…

19. 8. – Lodní výlet na pláže západního pobřeží.
Odjezd v 11 hodin lodí Sapfó kolem mysu Doukato s majákem, zastávka na Porto Katsiki – kdo chtěl, vystoupil, další pokračovali až na pláž Egremni – včetně nás…
Tentokrát jsme byli na jižní části pláže, kde jsou oblázky trochu větší, vstup do vody trochu prudší, ale stejně… nádhera!
Moře bylo klidné, takže tentokrát jsme si vlny moc neužili, ale stejně… nádhera!
Koupání… slunění… tahanice o podušku… kochání se… focení… nádhera!
15:40 zahoukala lodní siréna – signál k nalodění a museli jsme se s rájem rozloučit…

Západní pobřeží Lefkady je pouze a jenom skalnaté, útesy kolem 80-100 vysoké, kolmo spadající do vody, většinou bílé (trochu to připomíná bíle Doverské útesy, ale tam není takové teplo…), sem tam s nádechem jiné barvy, nejčastěji oranžové, moře průzračné, vidět do velké hloubky, pod skalami sem tam malé oblázkové pláže, přístupné pouze z moře, takže před každou plážičkou kotvila nějaká jachta nebo člun…
Sotva jsme obepluli opět mys Doukato, zvednul se vítr, což bylo divné, že na otevřeném moři bylo klidno a z druhé strany – v zálivu, je větrno. Po 10 minutách vítr zesílil a dokonce jsme se dostali do nějakého proudu horkého afrického proudění, vanul tak silně, že bylo nutno si držet i pevně nasazené klobouky, ale co bylo horší a velmi nepříjemné, ten vítr byl tak horký, že se to pomalu nedalo dýchat… Jak z fénu... Po čtvrthodince se to naštěstí změnilo opět na normální teplotu, což všichni s úlevou přijali, dokonce i intenzita se zmírnila… Při vjezdu do přístavu bylo klidno… 17 hodin.

20. 8. – neděle – poslední den.
Opět jsme si přispali, venku je vedro už od rána (prakticky už několik dní teploty nepolevují a ani v noci se neochladí – ve dne 42, v noci 32), nechce se nám nic… Potácíme se po apartmánu a nakonec se přinutíme dojít aspoň na tu nejbližší pláž, když už je ten poslední den… Ani tu není moc lidí… Plácneme sebou do stínu keře, ale není moc poznat, že je to stín… Vedro… Voda v moři je teplá, ani tam se člověk neochladí… Vedro… Líně sledujeme jachty šinoucí se po vodě jako přízraky… Slunce nemilosrdně pálí… Vedro… Opět jdu do vody, chvilku se nechám nadnášet, pak chvilku ležím na kraji ve vodě a nechám se smýkat vlnkami… sotva se vyleze na pláž – vedro… horko… výheň…
Je sice poslední den, měli bychom si užívat moře až do večera, ale poslední záchvěvy zdravého rozumu velí ústup – pryč ze slunce, rychle do stínu, chladivou sprchu…
Představuji si zalesněné kopečky Jeseníků, hluboké chladivé lesy, stín, horská čistá louka a zurčící potůček…
Začínáme se těšit domů…

21. 8. Odjezd od apartmánů asi v 8 hodin ráno, hodina na letiště v Preveze, 10:30 odlet, po dvouhodinovém hladkém letu přistáváme 11:39 českého času v Praze…
Asi hodinu čekáme na kufry a pak rychle na autobus AE na Holešovické nádraží, kde stíháme Pendolíno ve dvě… Doma jsme po šesté hodině…

© na toto dílo se vztahuje autorský zákon, a proto není možné cokoliv z tohoto díla kopírovat a používat k jiným komerčním účelům.
Komentáře (5)
11.02.07 17:07 tonka
Hezké:) Pozávala jsem to tam.. My tam přiletěli týden po tom monzumovém dešti:) Konečně vím, jak se jmenuje ten kopec (a že je to druhá nejvyšší hora), kam jsme úplnou náhodou dojeli a vím, že ten radar je vysílač:) Z Egremni máme úplně stejné pocity, obzvláště z toho závěrečného výšlapu. My měli auto týden, takže jsme si ho užili víckrát.
12.11.06 20:46  (nepřihlášený uživatel) ...***
Velice jasně a živě vypsané. Moc se mi to líbilo.Prosím pisatele nebo jiné znalce Vasiliky o radu jaký hotel nebo penzion by nám doporučil tam, aby uněj byl bazén a ležel na klidném dobrém místě. Bez hluku pokud možno. Děkujeme. Katka.
24.09.06 10:02  (nepřihlášený uživatel) ...***
Nádheraaaaa
09.09.06 21:51  (nepřihlášený uživatel) ...***
Jjj fakt moc pěknéééé jupíííííí :) leos
01.09.06 18:14  (nepřihlášený uživatel) ...***
Moc pěkné!!!!!!!¨Vrátila jsem se na Lefkádu!!!!!!V.
Chystáte se napsat komentář jako nepřihlášený uživatel. U Vašeho jména bude zobrazena i IP adresa.
6vVVW
(opište bezpečnostní kód)
1. Komentář nesmí jakýmkoliv vulgárním způsobem urážet autora díla.
2. Nezpochybňujte komentáře od ostatních uživatelů.
3. Toto není diskuze. Chcete-li se na něco zeptat pište do DISKUZE.
4. Komentáře, které nesplňují pravidla budou vymazány.
 
˝Draha˝ a jeho/jí aktivity
Cestopisy1
Diskuze0
 
Greek Market
Booking.com
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním těchto webových stránek s tímto souhlasíte. Více informací