Neznámá tvář ostrova

Zdroj: recko.name/cestopisy.php?id=113
Napsáno dne: 1.10.2006
Řecko jsme navštívili tento rok poprvé. Vybírali jsme místo, kde by byli jak hory, tak i moře a nakonec (i díky Vašim radám) zvítězil Thassos, Skala Potamia. Skalu Potamii doporučuji pro ty, kteří mají rádi výlety a hory. Těm, kteří plánují hodně koupání, radím vybrat si jinou oblast. Pláž je pořád plná semínek bavlny ze ztroskotané lodi, kterou sice odtáhli, ale jenom do nejbližší zátoky. Spodní proudy pořád vyplavují nové semínka na pobřeží.
Vynechám klasické výlety typu Ypsarion, Limenas, Alyki, o kterých je tady hodně informací. Spíš chci přidat informace o místech míň známých. Trikorfo, Dios Kefalos a Kavala,. Vzhledem k tomu, že thassoské mapy nejsou podrobné, názvy Trikorfo a Dio Kefales jsou spíše dohady o jménech hor, na které jsme vystoupali.

Kavala 21.9.2006 (fotky od č. 1)
Do Kavaly se dá dostat z městečka Skala Prinos. Přijíždíme do přístavu a vidíme akorát vzdalující se trajekt, který nám ujíždí před nosem. Kupujeme lístky na nejbližší loď, je to rychlá loď delfín a lístek na osobu stojí 5,50 Euro. Za 30 minut vystupujeme v Kavale.
Kavala má kolem 60.000 obyvatel a dýchá z ní atmosféra typického řeckého velkoměsta. Vystupujeme k hradu, který je v mapě značen jako Kastro nebo Forteresse Castello. Z hradu je nádherný výhled na celé město. Má podobnou atmosféru jako Atény. Spousta domečků namačkaných vedle sebe, spousta památek, kostelíků na kopcích. Nikde nejsou žádné zákazy, takže se v klidu procházíme nahoře po hradbách a vychutnáváme atmosféru. Vzadu za městem jsou vidět černé mraky, které se sem ženou. Vracíme se do města, to už začíná hustě pršet a zapadneme do nejbližší hospody. Hospůdka je malinká dřevěná a plná Řeků. Na zdi visí buzuky. Řekové hodují, vůbec nechápeme, jak můžou spořádat tolik jídla. Obsluha jim nosí další a další talíře s rybami, tzatziki, fazolemi, mořskými potvorami, omáčkami a hlavně Ouzo. Nálada stoupá, až dochází k sundávání nástrojů ze zdi a nastává velké buzukání.
My ale pokračujeme dál a máme v plánu další památky. Znovu šlapeme do kopce, na kterém je kostelík Agios Pavlos. Odsuď je znovu nádherný výhled na Kastro a viadukt Kamares. V kostelíku zapalujeme svíčku a přejeme si znovu se sem někdy vrátit.
V přístavu si dáváme kafe a nasedáme na trajekt. Tentokrát je to normální loď za 3,50 Euro a za 2 hodiny připlouváme k Thassosu.

Dio Kefales 23.9.2006 (fotky od č.2)
Rozhodujeme se dojet motorkou nad Panagii, vybrat si nějaký kopec a vyšlápnout si na něj. Cestu lemují tradiční úly a je vidět i nedaleký mramorový lom. Nad Panagii odbočujeme na lesní cestu směr Potamia a přibližně uprostřed mezi těmito vesničkami objevujeme značenou turistickou trasu. Motorku necháváme dolů a začínáme stoupat. Ze začátku je cesta dobrá, ale čím dál jdeme do kopce, tím je terén náročnější. Já to vzdávám ve dvou třetinách cesty, ale i tak to stojí za to. Celou zátoku Chrisi Amoudia máme jako na dlani, je vidět Skala Potamia, Potamia, Panagia, ztroskotaná loď s bavlnou a taky Ypsarion. Přítel dokončuje výstup na Kefales sám. Nahoře je to ale spíše pro horolezce, leze se hodně do skal. Můj chlap se vrací jako vítěz, pokořitel vrcholu, ale má na těle několik modřin a ošklivých odřenin. Cestou dolů zažíváme u nás nezvyklý úkaz tzv. „andělské prdelky“. Jsou to velmi zvláštní mraky, které se v Čechách moc nevyskytují. Nacházejí se na začátku bouřkového mraku. Název je docela výstižný a bouřka se skutečně blíží, takže míříme k domovu.

Trikorfo 25.9.2006 (fotky od č. 3)
Pár dní před tímto výletem jsme se byli podívat na Alyki. Z tohoto místa je vidět velmi zvláštní koule, hodně daleko na kopci, směrem k Theologosu. Pomocí dalekohledu a znalostí mého přítele (blázen do jakékoliv techniky, hlavně té počítačové a radioamaterské) jsme se dopracovali k tomu, že je to tzv. radom, kryt na radarovou anténu. Po tomto objevu netrvalo dlouho, aby ze strany mého chlapa přišel návrh radom prozkoumat.
Ráno vyrážíme na motorce směr Aliki. Cestou neodoláme a na jedné opuštěné pláži si dáváme koupel. Voda je skvělá a na písku je poskládaná velká ryba z kamínku, odhaduji velikost kolem 3 metrů. Pokračujeme dál. Problém je v tom, že vůbec nevíme, kudy se na daný vrchol dostat. Thasoské omalovánky (rozuměj tím mapy) o žádném radonu nepsali, dokonce ani neříkali, jak se na jednotlivé kopce člověk může dostat. Na Google mapách je daná oblast rozostřená a nedá se přiblížit tak, jako jiné části ostrova. Možná schválně, když je to vojenská oblast.
Zkoušíme to teda na blind, nejdříve cestičkami z Alyki. Nevypadá to ale nadějně. Pak objevujeme na mapě cestu vedoucí z Theologosu do vnitrozemí. Rozhodujeme se navštívit tuto vesnici a prozkoumat možnosti dostat se k radaru z druhé strany. V Theologosu neodolám a fotím pár domečků.
Vyrážíme na lesní cestu. Po pár metrech se dostáváme k rozcestí. Volíme intuitivně cestu směrem k radaru. Podobné intuitivní rozhodování nás v ten den čeká ještě několikrát. Vůbec nechápu, jak jsme se mohli strefit vždy správně. Cesta je namáhavá, horší než na Ypsarion. Potkáváme jenom jednoho včelaře, který na nás nevěřícně kouká. Asi tudy moc turistů nejezdí. Po hodině a půl se dostáváme na cestu, po které to motorkou už dál nejde. Vrchol je ale na dosah, takže pokračujeme po svých. Před námi jsou vlastně vrcholy dva. Jeden s radarem a druhý o pár desítek metrů dál s malou kapličkou. Nejdříve jdeme ke kapličce. Zdálky to teda jako kaplička vypadalo, ale ve skutečnosti je to dvoupatrový malinký domek, který asi sloužil jako vojenský objekt. Taková hlídkovací a přespávací stanice. Před domečkem spí ovce a v dálce je vidět Ypsarion. Zjišťujeme, že jsme nad Kinirou a vede sem i turistická cesta. Vypadá to sice znovu jako cesta pro horolezce a nevěřím, že se normální smrtelník vrhá podle šipek dolů po těch skalách.
Pokračujeme k radaru. Zjišťujeme, že místo je oploceno, ale v areálu se pasou ovce. Když jsou ovce, bude i v plotě díra. Díra sice není, ale plot je na některých místech úplně zbořený. Místo vypadá opuštěně, takže stoupáme až ke krytu. Má vojenskou barvu, zelené hnědé a bílé fleky, jakoby měl na sobě maskáče. Máme radost, že jsme dosáhli další vrchol.
Vracíme se stejnou cestou, protože dochází benzín a nechceme riskovat, že zůstaneme někde v horách. Pravděpodobně by se dalo sejít do Alyki a byla by to kratší cesta, ale nevíme kudy. Cestou fotíme ještě Archangelos při západu slunce a dokonce je vidět třetí prst Chalkidiki a Athos, jeho nejvyšší pohoří.

Řecko jsme si zamilovali a už teď plánujeme, kam vyrazíme příští léto. A co Vy?