Na úvodní stránku
Napsat vlastní cestopis
Fotogalerie
Videogalerie
Recenze hotelů a apartmánů
Recenze míst
Recenze taveren
Diskuzní fórum
Přihlášení
Uživatel nepřihlášen.
OnLine: 3 | 22
Přihlášení
Melissa travel
© 2002 Řecko a řecké ostrovy
webmaster(zavináč)recko.name

Historie nejznámějších ostrovů

Tisknout dokument

Kos
Kos byl nepřetržitě hustě osídlen už od neolitu. Kolem roku 700 př.n.l. tvořil spolu s pěti dalšími městy takzvané šestiměstí Hexápolis ( Kindos, Halikarnassos, Lindos, Lasysos, Kaminos a předpolí maloasijské Doridy ). Nejstarší hlavní město ostrova Astypalea, leželo ve velké zátoce na jihozápadě ostrova a další důležité sídlo Halasama potom uprostřed jižního pobřeží. Jako nejstarší kultovní místo řeckého boha zdraví a lékařství Asklépia a zároveň sídlo lékařské školy, jejímž nejproslulejším představitelem byl Hippokrates požíval ostrov Kos ve starověku vysoké úcty. Antická Asklépiova svatyně byla ovšem roku 554 zničena zemětřesením. Na jejích troskách pak vnikl klášter Svatého háje Panajía tu Alsús. Po Byzantincích převzali v letech 1309-1523 vládu nad ostrovem johanité a dali mu vlastní název Lango a ve 14. století založili hlavní sídlo ostrova město Narangia, dnešní Kos. Expandující osmanská říše ostrov získala ještě o něco dříve než Rhodos. Od balkánské války v roce 1912 patřil Kos Itálii až se roku 1948 stal konečně součástí tehdejšího řeckého království.

Kréta
Stopy nejstaršího osídlení Kréty ( ze severní Afriky ) vedou až do 7. tisíciletí př. n. l. Od 3. tisíciletí př. n. l. se zde rozvíjela předřecká kultura doby bronzové, která dosáhla svého největšího rozkvětu v období přibližně 2000-1600 př. n. l. a je dnes označována – podle pověsti o mocném králi Mínóovi – jako minojská kultura. Kulturní a hospodářský vliv minojské říše, která byla nejsilnější námořní mocností ve Středozemním moři, sahala až do oblasti Iberského poloostrova. Za dodnes ne zcela vyjasněných okolností došlo kolem roku 1400 př. n. l. k náhlému úpadku minojské kultury. Možná byla tehdejší krétská města zničena přívalovou vlnou (tunami) po výbuchu sopky na ostrově Héra (Santorine); nebo je zpustošilo zemětřesení. Jedna teorie dokonce připouští vpád neznámých agresorů, kteří po minojské říši žádali výpalné. V každém případě již od té doby ostrov nikdy nedosáhl podobného rozmachu a významu. Koncem 12. století př. n. l. dobyli jeho větší část dórští Řekové. V roce 66 př. n. l. byla Kréta(lat. Creta) jakožto důležitý opěrný bod ve Středomoří obsazena Římany a po rozdělení jejich říše patřila až do roku 824 Byzanci. V letech 824-961 zde vládli arabští Saracéni,ale potom až do roku 1204 byl ostrov opět součástí byzantské říše. V období let 1204-1669 následovala dlouhá nadvláda Benátek, doprovázená častými povstáními a bojem Kréťanů za nezávislost. Nutno však přiznat, že ostrov tehdy zaznamenal pozoruhodný kulturní rozvoj. Tato epocha je mj. spojena i s tvorbou významného malíře a sochaře Domenika Theotokopulose zvaného El Greco (1541-1614; - Slavné osobnosti). V roce 1669 Krétu zabrali osmanští Turci; opustili ji teprve roku 1898 po válečných střetech s Řeckem. Po přechodném období autononomie byl ostrov 5. října 1912 díky iniciativě nístního rodáka – právníka, liberálního politika a později také předsedy řecké vlády – E. K. Venizelose (1864 – 1936; - Slavné osobnosti) připojen k tehdejšímu Řeckému království. Na jaře 1941 Krétu obsadily oddíly německých výsadkářů, pro které měl ostrov vzhledem ke své centrální poloze mezi jižní Evropou a Afrikou velký strategický význam, a vyklidily jej teprve v květnu 1945.

Korfu
V roce 5500 př. K. byly nalezeny v Sidari pozůstatky dávné keramiky, které dokládají, že byl ostrov osídlen již v mladší době kamenné. V roce 734 př. K. řecké město Korint založilo na Korfu svou kolonií, čímž byl ostrov poprvé uveden do světa klasického Řecka. A následovně v roce 664 př. K. si Korfu vybojovalo v první známé námořní bitvě řeckých dějin svou nezávislost na Korintu. 229 let př. K. se Korfu jako první řecké město podvoluje vzmáhající se světovládě Říma. Od roku 395 až do 1204 v době východořímského - byzantského panství je Korfu společně s ostatními řeckými ostrovy spravován z Konstantinopole. Ve 12. století ostrov opakovaně přepadávají a drancují normanští dobrodruzi a piráti. V roce 1204 Benátská republika přiměla účastníky čtvrté křižácké výpravy k dobytí Konstantinopole. A následovně jsou Korfu a ostatní Jónské ostrovy rozděleny mezi různé italské šlechtické rody. V roce 1386 vládu na Korfu přebírají Benátčané a ostrov se stává jejích nejvýznamnější državou ve Středozemním moři. Leč následovně Turci dobývají Konstantinopol, byzantská říše se rozpadá a po následující staletí se celé Řecko kromě Jónských ostrovů dostává pod Tureckou nadvládu. v roce 1797 Jónské ostrovy nejdřív obsazuje Napoleon. Později se ale stávají nezávislými pod ruským a tureckým protektorátem. V roce 1807 znovu připadnou Francii a 1809 Británii. V 1815 roce se Jónské ostrovy stávají nezávislou republikou pod protektorátem Velké Británie, která spravuje ostrovy z Korfu jako svou kolonií. A po roce 1864 se připojují ke svobodnému Řecku. V roce 1974 končí v Řecku vojenská diktatura a začíná se zde budovat moderní demokracie s členstvím v Evropské unii ( 1980 ).

Samos
První, karští obyvatelé Samosu byli patrně vytlačení ionskými Řeky. Těm ostrov sloužil jako důležitý opěrný bod při dobývání a kolonizaci blízkého pobřeží Malé Asie. Stejně jako ostatní tyrani oné doby, i Polykratés podporoval umění a dával budovat velkolepé stavby. Později se spojil s Peršany a díky tomu v roce 522 př.n.l. byl popraven satrapou Oroitem. Následovně na Samu vládl pod perským dohledem nejprve jeho bratr Sysolón a později ještě další tyrani. Samos je rodištěm znamého řeckého matematika a filozofa Pythagora kolem roku570 př.n.l. . Ostrov se zúčastnil ionského povstání, byl osvobozen a stal se významným členem prvního attického námořního spolku. Po potlačeném povstání v roce 440 př.n.l., kdy si jej podrobil Perikles, byl až do konce peloponéské války základnou athénské flotily. Poté se zde střídaly vlivy Sparty, Attiky a Persie. Události na ostrově v době po smrti Alexandra Velikého zůstávají obestřeny tajemstvím. Ve 3. století př.n.l. zřejmě patřil k říši Ptolemaiovců. V dalším běhu dějin vlastnili Samos postupně Byzantinci, Arabové, Benátčané a Janované. Ke konci 15.století byl ostrov vyplněn Turky, kteří jej do roku 1509 prakticky vylidnili a dále zpustošili. Od roku 1562 byl znovu osídlován, a později se dokonce těšil určitým výsadám. V národněosvobozenecké válce roku 1821 se Řekům získat ostrov nepodařilo. Podle londýnského protokolu z roku 1832 měl být Samos napříště knížectvím pod finanční správou osmanské říše. Tureckou posádku nicméně z ostrova vyhnalo teprve italské vojsko roku 1912 v průběhu tripoliské války. Po dalších ozbrojených konfliktech se nakonec Samos ještě v témže roce stal součástí tehdejšího Řecka.

Lefkada
Ostrov Lefkada leží v Jonském moři asi 80 km jižně od Korfu. Svůj název získal podle nejjižnějšího výběžku západního pobřeží - proslulé bílé lefkaské skály Lefkatas (lefkos=bílý) opředených legendami již z raných dob řecké mytologie. V těchto místech se podle pověsti nacházela jedna z bran do Hádovy říše podsvětí. Zde také (jak praví pověst) ukončila svůj život antická básnířka Sapfó skokem z této skály. Stával tam také Apollonův chrám, jehož zbytky se bohužel nedochovaly. Dnes na tomto místě stojí maják. Význam ostrova začal vzrůstat teprve v 7. století př.n.l., kdy město Nirikos, jehož zbytky se nacházení asi 6 km od hlavního města Lefkas, patřilo k největším městům Řecka. Jednou ze zajímavých staveb je benátská pevnost Santa Maura, kterou počátkem 14. století dal vybudovat hrabě Orsini, pozdější vladař Zakynthosu a Kefalonie. Zhruba 200 let byla Lefkada pod tureckou nadvládou a roku 1684 se vrátila zpět do benátského držení s prvky samostatného státního uspořádání. Až v tomto roce došlo k definitivnímu připojení Lefkady k Řecku společně s ostatními jónskými ostrovy. Ještě určitou dobu byla Lefkada pod kontrolou Francie, Ruska a Anglie. Ostrov patřil k nejchudším osrovům Řecka, jeho ekonomický růst začínal počátkem 60.let tohoto století a byl jakoby zapomenutým ostrovem. Proto se také zachovala krása nedotčené přírody. To uchvátilo řeckého rejdaře Aristotela Onassise, který byl jeden z nejbohatších mužů světa. Ten si toto místo zamiloval natolik, že roku 1962 koupil od jisté lefkaské rodiny přilehlý ostrůvek Skorpios. Vybudoval si tam své letní sídlo a celý zbytek svého života se snažil zabránit rozvoji turistického ruchu na Lefkadě a tím uchovat ostrov ve své původní kráse. Jeho záměr byl také později zoficiálněn řeckou vládou, která vyhlásila celé západní pobřeží ostrova za státem chráněnou oblast.

Thassos
Ostrov byl obydlen v roce 3500 – 200 př.n.l, prvními obyvateli byli thrácké kmeny, které odtud vyhnali Féničané.V 7. století př.n.l. se sem nastěhovali Řekové ostrova Paros. Pariané zde objevili bohaté lesy a nerostné bohatství. Věnovali se obchodu a vytvořili nezávislý stát se svojí pevnou měnou. Pro svou obranu vybudovali pevné mramorové hradby, jejich zbořeniny se zachovaly do dnes. Thassos se 5. století př.n.l. stává silným státem s vlastní vojenskou a obchodní flotilou, se svými koloniemi. Rozkvétá ekonomika a kultura a vyváží se horniny jako zlato a železo, mramor dřevo a víno známé pod názvem Thassios Inos. Bylo to nejlepší víno té doby, které se pilo jen v nejvyšších společenských vrstvách. Ražení minci na Thassosu bylo bohaté a uctihodné a zachovalo se po sedm století. Základem náboženské víry, ostatně jak u všech starověkých Řeků, bylo uctívání dvanácti bohů. Ochráncem Thassosu byl Herkules. Zvlášť zde byli uctívání bůh moře Poseidon a bohyně Artemis. V období starověku ostrov dosáhl špičky rozkvětu a udržoval obchodní a kulturní styky s jižním Řeckem, Kykladami a Ironii. Počasí Perských válek obyvatelé Thassosu byli přinuceni Dariem zbourat hradby a vzdát se mu. Ostrov se stal důvodem sporů a bojů mezi Atéňany a Sparťany v době Peloponéských válek a od roku 340 př.n.l. byl obsazen Filipem II. A přičleněn k Makedonskému státu. Rozkvět zaznamenává v době Římské říše, kdy byly ostrovu poskytnuté zvláštní privilegia. V roce 1459 byl obsazen Turky, spolu s ostrovem Samothraki a téměř zničen. Většina obyvatel byla evakuována do Istambulu. Thassos byl osvobozen r. 1912. Z historických dob je významným centrem rozvoje a kultury. Soupeřilo s Aténami v architektuře, sochařství, keramických výrobcích a ražení mincí. Tak jako Atény majů „zlatý věk“ tak i Thassos prožívá vrcholu svého „zlatého věku“. Proto se mu tehdy říkalo „Atény severu“.

Karpathos
Ve středověku byl Karpathos nejprve osídlen z Kréty, poté z Agru a později podléhal ostrovu Rhodos. Vznikla tu celkem čtyři antická města. V jižní části západního pobřeží Arkesia, na jihu východního pobřeží Poseidion, uprostřed západního pobřeží Thoantion a na severu Vrykos. Moři mezi Krétou a Rhodem se tehdy říkalo Kárpathské, právě podle jména ostrova Karpathos. V raném středověku byl Karpathos pod navládou Byzance, od roku 1306 pak patřil italskému šlechtickému rodu Cornaroů a nazýval se Scarpanto. V roce 1537 jej zabrala osmanská říše a potom již sdílel osudy ostatních ostrovů Dodekanésu.

Zakynthos
Jméno odvozené od divokých hyacintů nesl ostrov již za Homérových časů. Osídlen byl nejdříve Achaji a Arkadijci, poté se Zakynthos rozvinul velmi rychle v důležité středisko obchodu a námořní plavby, jehož vliv sahal až do západního Středomoří k Iberskému ( Pyrenejskému ) poloostrovu. Roku 455 př.n.l. si dosud nezávislý ostrov podmanil athénský admirál Tolmides a násilně jej připojil k Athénám. Po Peloponéské válce se Zakynthos stal členem attického námořního spolku. V roce 217 př.n.l. byl pobit Makedonci a v roce 191 př.n.l. pak Římany. Později ostrov vyplenili Vandalové. Ve 12. století jej ovládli Normani, poté patřil franským mocipánům a od roku 1479 Turkům. Už v roce 1481 byl však obsazen Benátčany, kteří se tu udrželi až do roku 1797. Potom už Zákynthos jako člen Heptanésu sdílel osudy ostatních Ionských ostrovů. Protože turecký vliv zde netrval dlouho, uchoval si ostrov italsko-benátský ráz. Zákynthos, italsky Zante, je rodištěm italského básníka Uga Foscoly jakož i řeckých básníků Dionysiose Solomose autora řecké národní hymny a Andrease Kalvose.

Kefalonia

Rhodos

Venus Trade and Tours CK MARTED
Půjčovna Kréta
Půjčovna Korfu
Půjčovna Rhodos
Půjčovna Lefkada
Půjčovna Thassos
Půjčovna Zakynthos