Na úvodní stránku
Napsat vlastní cestopis
Fotogalerie
Videogalerie
Recenze hotelů a apartmánů
Recenze míst
Recenze taveren
Diskuzní fórum
Přihlášení
Jste nepřihlášen
OnLine: 1 | 24
Melissa travel
Ochrana osobních údajů
© 2002 Řecko a řecké ostrovy

Turistický průvodce

Autor:
Zařazeno:
Lefkada
Napsáno:
04.08.06 16:59
Fotografií:
0
Přečteno:
16584
Tisknout cestopis
Doporučit přátelům
Dnes 15:50
35 °C
Skorojasno
SV, 3.1 m/s
Turistický průvodce
(překlad z anglického originálu)

Zeměpisná charakteristika

Od protilehlého pobřeží řecké pevniny odděluje Lefkadu úzký umělý kanál, jehož šířka je pouhých 25 m. Obě strany kanálu jsou propojeny zvedacím mostem a další, větší most nad lagunou spojuje ostrov s pevninou, čímž vzniká dojem, že se nejedná o ostrov, ale o prodlouženou výspu řecké pevniny. Z přístavu na Lefkadě odplouvají každý den trajekty a lodě na okolní ostrovy v Iónském moři i na nedaleké menší ostrůvky.

Lefkada je čtvrtý největší ostrov ve skupině sedmi ostrovů (Heptanesa - Sedmiostroví) v Iónském moři. Leží téměř uprostřed souostroví - jižně od Korfu a Paxi a severně od Kefalonie a Ithaky. Je nejhornatějším ostrovem, nejvyšším vrcholem je Elati (1158 m) v pohoří Stavrota. Roviny a pahorkatina pokrývají pouhých 27 % z celkové plochy ostrova. Největší planina se rozprostírá na severu ostrova kolem hlavního města. V horách se nacházejí malé náhorní plošiny a uzoučká údolí. Na těchto poměrně malých nížinných plochách se pěstují olivovníky, obiloviny, víno, zelenina a další zemědělské produkty. Velká část obyvatel se živí rybolovem a chovem hospodářských zvířat. Teprve v posledních letech se zdrojem příjmů zdejších obyvatel stává i turistický ruch.

Pobřeží je velmi členité až rozeklané, tvořené četnými malými zátokami. Proti východnímu pobřeží ostrova leží ostrůvky Kythros, Thelia, Skorpidi, Sparti (všechny jsou neobydlené), a také Madouri, Skorpios (oba v soukromém vlastnictví) a největší ostrov Meganissi, patřící administrativně pod správní celek Lefkady.

Podnebí ostrova je mírné.

Ostrov Lefkada se rozkládá na ploše 303 km2, délka pobřeží je 117 km. Lefkada je dlouhá a úzká, přičemž největší délka ostrova je 35 km, největší šířka pak 15 km.

V důsledku tektonických trhlin ve dně Iónského moře byla Lefkada stejně jako další ostrovy v této oblasti od antických dob až do současnosti často postihována zemětřesením.

Laguna nacházející se v blízkosti hlavního města Lefkady je velmi důležitou mokřadní oblastí, bohatou na faunu a flóru. Vytváří ojedinělý a zajímavý ekologický celek s řadou vzácných vodních rostlin a endemických i stěhovavých ptáků.

Z administrativního hlediska se správní oblast Lefkada skládá z jednoho okresu, jednoho města a 42 obcí.


Historie

Od mýtů k historii

Název ostrova - Levkas - je odvozen z přídavného jména leukos, znamenajícího „bílý“, které se vztahovalo k bílým skalám na mysu Levkatas - dnešním Doukato. Původně byl mys znám jako „Bílá skála“ (Leukas Petra) a „Bílý útes“ (Leukas Akra), poté bylo jméno Levkas převzato do názvu hlavního města a ještě později se rozšířilo na celý ostrov.



Homér nazývá ostrov Akti Epeiroio (Epirotické pobřeží), protože za jeho dob býval ostrov součástí pevniny. Strabo uvádí město jako „Nerikos“ a umisťuje ho hned vedle dnešního hlavního města směrem k Nydri. Podle jiného názoru dostal mys a následně celý ostrov své jméno podle mladého Leukata, který skočil ze skal, aby se zachránil před svými pronásledovateli. Zmínku o mysu ležícím na nejjižnějším výběžku ostrova najdeme i v příběhu lyrické básnířky Saphó z ostrova Lesbos, žijící v 7. až 6. stol. před Kristem. Podle legendy skočila z útesu do moře z nešťastné a neopětované lásky k Phaonovi. Tuto legendu podrobně vylíčil Menander v jedné ze svých básní. Podle mytologických pramenů byli prvními obyvateli ostrova Lelegové. Laertes, vůdce Kefalónských a otec slavného homérského hrdiny Odyssea, dobyl Nerikos a věnoval ostrov jako dárek Ikariovi, otci Penelopy, která byla nevěstou jeho syna.

Archeologické výzkumy prokázaly přítomnost člověka na ostrově již v mladší době kamenné (v polovině 4. tisíciletí před Kristem). Při vykopávkách nalezl německý archeolog W. Dörpfeld na nalezištích Choirospelia a Eugeros poblíž zátoky Afteli na jihu ostrova pyritové čepele, zvířecí kosti, zlomky nádob atd., patřící do tohoto období a dokládající první známky přítomnosti člověka na ostrově. Nedaleko města Lefkada, blízko vesnice Fryni, na místě zvaném Asvospelia byly rovněž objeveny pozůstatky z mladší doby kamenné, které tuto teorii potvrzují. Z nálezů v údolí Nydri (kruhové hroby s bohatým výskytem předmětů) z raného helénského období vyplývá, že tato oblast byla v té době na vrcholu prosperity.

Na tomto místě je nutno se zmínit o velmi zajímavé Dörpfeldově teorii. Dörpfeld, který byl asistentem a následovníkem slavného archeologa H. Schliemanna, tvrdil, že homérská Ithaka byla právě na ostrově Lefkada. Jeho teorie vycházela ze studia Odyssey, zejména veršů, v nichž Odysseus po ztroskotání popisuje svou milovanou rodnou zemi králi Fajáků, Alkinoosovi. Tato teorie je v přímém rozporu s výsledky Schliemannových bádání. Ten po krátkém období vykopávek v r. 1878 prohlásil za bájnou homérskou Ithaku ostrov, který dnes nese toto jméno. Oba názory jsou podloženy silnými argumenty, takže otázka určení homérské Ithaky nebyla dodnes ve skutečnosti vyřešena.

Lefkada byla korintskou kolonií založenou v 6. stol. před Kristem. Korinťané vykopali kanál a oddělili tak Lefkadu od pobřeží. S pevninou bývala spojena mostem v délce 3 stadií (přibližně 184 m). V té době na ostrově rozkvétalo několik měst. Ostrov byl hustě osídlen a měl statut autonomního území, i když udržoval přátelské vztahy s metropolí. Obyvatelé Lefkady se účastnili perských válek spolu s ostatními Řeky. Tři z jejich lodí se účastnily námořní bitvy u Salamis (r. 480 před Kristem), zatímco 800 mužů bylo vysláno do bitvy u Plataeae. Během peloponéské války (431-404 před Kristem) Lefkaďané podporovali své mateřské město Korint, které stálo na straně Sparťanů. Lefkadské lodě se účastnily námořních bitev proti aténskému námořnictvu. Navzdory utrpení, které s sebou válka vždy nese jak na straně vítězů, tak poražených, zůstala Lefkada po dlouhou dobu významnou mocenskou silou.

V roce 343 před Kristem přesvědčoval Lefkaďany aténský řečník Demosthénes, aby se spojili s dalšími spoluobčany a čelili společně mocenským plánům makedonského krále Filipa II, otce Alexandra Velikého. O pět let později (338 před Kristem) byli spojenci poraženi v bitvě u Chaeroneia a Lefkada byla porobena Filipovou makedonskou říší. Po zavraždění Filipa vedl sjednocené řecké síly v tažení proti Peršanům syn Alexandr. Po jeho smrti Lefkada zběhla, spojila se s Atéňany, ale později byla znovu porobena Alexandrovými následovníky. V roce 312 před Kristem se obyvatelé Lefkady vzbouřili a získali zpět autonomii.
Během 3. století před Kristem se Lefkada společně s obyvateli Akarnanie na pevnině stala členem Akarnanské federace a na určitý čas se dokonce stala sídlem federace. Kolem roku 200 před Kristem se sama spojila s Filipem V. Makedonským proti hrozbě Říma, ale v roce 197 před Kristem byla po dlouhém obléhání nucena se podrobit římským silám pod vedením generála Lucia Quintia Flaminia. Po bitvě u Aktia v r. 31 před Kristem, ve které Octavianus zvítězil nad spojenými flotilami Antonia a Kleopatry, bylo mnoho obyvatel Lefkady nuceno opustit svůj ostrov a usadit se v nově založeném městě Nikopolis na protilehlém epirském pobřeží.

Ostrov byl ponechán zkáze a úpadku. Jako by ani to nestačilo, přicházely ještě další pohromy - nájezdy barbarů a zemětřesení. Je proto přirozené, že naše informace o dalších osudech ostrova jsou zahaleny temnotami minulosti. Víme ale, že v byzantské době byla Lefkada začleněna do kefalónské provincie. Poté co byla byzantská říše dočasně přemožena křižáky (1204-1293), stala se Lefkada součástí despotské epirské říše. Předtím byl ostrov napadán a pleněn postupně Normany, armádami Rogera I. z Naples a dalšími dobyvateli. V roce 1294 věnoval despota Nicephorus I. ostrov dceři jako věno při sňatku s Giovannim Orsinim.

Rodina Orsiniů panovala na ostrově do r. 1331. V té době byl vybudován v místě dnešního hlavního města hrad. V roce 1331 Lefkadu dobyl Walter de Brienne. Ten postoupil ostrov v roce 1355 Gratianu Giorgimu. Lefkaďané se ale vzbouřili, Giorgiho zajali a předali ho despotovi z Epiru. Giorgimu se ovšem podařilo uprchnout a znovu se ujmout vlády na ostrově, která trvala až do jeho smrti v r. 1362.

Ostrov poté přešel pod vládu šlechtické florentské rodiny Tocchiů. V r. 1477 byl dobyt Turky, v r. 1500 znovu Benátčany, kteří ho o rok později postoupili Turkům. Ti na něm vládli až do roku 1684, kdy Lefkada přešla do rukou Benátčanů po mocném útoku Francesca Morosiniho. Pod nadvládou Benátčanů ostrov zůstal s malou výjimkou až do r. 1797. Během benátské nadvlády vzrostl počet obyvatel díky přílivu Kréťanů, Akarnanijců, Chianů a Epirejců. Hlavní město se přestěhovalo z pevnosti Santa Maura na své dnešní místo. Správní záležitosti byly upraveny zvláštní ústavou, ekonomika prosperovala díky rozvoji obchodu a navigace a několik nížin, které se na Lefkadě nacházejí, se začalo obdělávat.

V roce 1797 přešel ostrov spolu s ostatními ostrovy v Iónském moři podle smlouvy z Campo Formio do rukou Napoleonových. O rok později byl dobyt spojeným turecko-ruským námořnictvem a začleněn do státu tvořeného sedmi Iónskými ostrovy, vazalsky podřízeného tureckému sultánovi. Smlouvou z Tilsitu v roce 1807 přešel ostrov znovu do rukou Francouzů a patřil jim až do roku 1810, kdy byl dobyt Brity. Období britské vlády trvalo do roku 1864, kdy byl ostrov připojen k Řecku.

Lefkada spolu s ostatními ostrovy v Iónském moři silně podporovala řecké vlastence bojující proti nadvládě Turků. Během války za nezávislost v roce 1821 našlo na ostrově úkryt mnoho bojovníků za svobodu. Konala se zde tajná setkání členů Philiki Hetareia a povstaleckých vůdců.

Na jednáních od 21. května do 2. června 1864 byla podepsána dohoda vyhlašující připojení Iónských ostrovů k Řecku.

Za druhé světové války okupovali Lefkadu Italové. Po osvobození se ostrov začal rychle rozvíjet a tento rozvoj dosáhl vrcholu v posledních letech, kdy Lefkada zažívá rozmach turistického ruchu.


Architektura a umění

Zemětřesení, která srovnala se zemí těch několik málo historických staveb, z nichž většina byla beztak ve špatném stavu, jsou příčinou toho, že na Lefkadě dnes najdeme jen minimum dochovaných příkladů zdejší typické architektury. Stejně jako na jiných ostrovech v Iónském moři, i když jen v menší míře, je i zde patrný vliv Západu. Protože však Lefkada bývala součástí řecké pevniny, projevují se zde další rozmanité vlivy.

Architekturu výrazně ovlivnila hrozba zemětřesení, protože domy musely být stavěny tak, aby navzájem přiléhaly a lépe tak odolávaly otřesům. Původně byly domy dvoupodlažní stavby s přízemím z kamene a horním podlažím ze dřeva. Později se začaly stavět dvoupodlažní a třípodlažní domy se zasklenými verandami a krytými balkóny. Domy majetnějších vrstev měly bohatě zdobené interiéry. Všechny domy měly střechy ze střešních tašek. Podloubí a klikaté uličky zvané kantounia jsou dalším typickým a malebným rysem všech městeček ve skupině sedmi Iónských ostrovů.

Na ostrově je řada kostelů a klášterů. Jsou postaveny v různých stylech a ovlivněny architektonickými prvky z nedaleké řecké pevniny. Ve všech kostelích jsou zajímavé nástěnné malby.

Malířství

V 17. a 18. století na Lefkadě obdobně jako na ostatních Iónských ostrovech byla rozšířena malba ikon. Světská témata jsou zastoupena pouze několika portréty, které si objednali bohatí zákazníci. Krajinomalby nebo žánrové obrázky zde nenajdeme. Malby najdeme především v kostelích a také v galerii postbyzantinského umění v hlavním městě Lefkadě.

V současné době lefkadská krajina inspiruje mnoho umělců, kteří zde pobývají a malují. Pravidelně jsou organizovány výstavy.

Řezbářství

V období vlády Benátčanů žilo a pracovalo na ostrově několik neznámých řezbářů, kteří byli zakladateli řezbářské tradice na ostrově a kteří zanechali dalším generacím překrásné umělecké výtvory. Koncem 19. století se v tomto řemesle proslavila rodina Prosalentisů, která si své umění předávala z otce na syna a dovedla ho k dokonalosti. Většina kostelů na ostrově je vyzdobena nádhernými ikonostázy, kazatelnami a stolci pocházejícími z jejich dovedných rukou.


Poezie

Lefkada se může pochlubit dvěma nejvýznamnějšímí básníky moderní epochy. Prvním z nich je Aristoteles Valaoritis, který žil v letech 1824 - 1879. Veškeré jeho dílo bylo inspirováno hrdinským bojem Řeků za osvobození od turecké nadvlády. Jeho poezie je epická, ale i romantická. Valaoritis se rovněž silně politicky angažoval jako člen Řeckého národního shromáždění za osvobození dalších, dosud nesvobodných řeckých území.
Valaoritis žil a pracoval na ostrůvku Madouri, ležícím v zálivu naproti Nydri. Stále zde stojí jeho vila, obklopená bohatou zelení.

Dalším básníkem byl Angelos Sikelianos (1884 - 1951), vynikající představitel neohelénské lyriky. Narodil se na Lefkadě a vyrostl v prostředí se silným historickým a kulturním zázemím. Na universitě v Aténách studoval práva a zapojil se do avantgardního divadelního hnutí. Zde také publikoval první básně v literárních časopisech.


Lidové tradice a zvyklosti

Lefkaďané stále dodržují a s láskou zachovávají své zvyklosti a tradice. To je patrné zejména ve vnitrozemí, ve vesničkách, které jsou vzdáleny vlivu turistického ruchu. Několik horských vesniček stále žije poklidným a jednoduchým životem jako za starých dobrých časů.

Lidová architektura, tradiční zaměstnání obyvatel, rukodělné výrobky, které zhotovují zdejší ženy, úžasná atmosféra místních kavárniček, slavnosti na návsích - to vše je pro obyvatele z měst připomínkou životního stylu, který si nyní s hrdostí a nostalgií připomínají, protože ho sami již ztratili.

Zde je ovšem tento způsob života stále živou skutečností. Staré zvyky ožívají při oslavách svátků svatých, při svatbách nebo v době masopustu. Náboženské svátky zůstaly zachovány ve své historické podobě. Církevní obřady - bohoslužebná shromáždění a procesí - jsou obvykle doprovázeny slavností (fete) s lidovými tanci, písněmi a hodováním. Mnoho těchto slavností se koná v blízkostí kostelíků nebo klášterů roztroušených ve vnitrozemí, což přispívá k pocitu spontánnosti. V Muzeu lidového umění v hlavním městě si návštěvníci mohou prohlédnout staré mapy, lidové kroje, tkalcovský stav, tradiční ručně tkané a vyšívané výrobky a další připomínky všedního života obyvatel Lefkady.

Lidová architektura

Venkovský dům na Lefkadě má obvykle dvě podlaží s krytým balkónem. Běžnou součástí vybavení domu bývala pec a místnost pro tkalcovský stav.
Většina starých vesnic byla postavena daleko od moře, na kopcích a svazích, které z moře nebylo vidět. Toto opatření bylo nutné, protože Lefkada dlouho trpěla častými nájezdy pirátů. Hlavním materiálem pro stavbu venkovských obydlí byl kámen a dřevo.

Kašna umístěná většinou uprostřed vesnice na návsi byla místem, kde se scházely místní ženy, aby si popovídaly, než naplní džbány vodou. Vodní a větrné mlýny na Lefkadě byly po dlouhá léta nečinné. Některé z nich ještě stojí, i když z nich zůstaly již jen trosky, připomínající vzdálené doby.

Hudba a tanec

Lefkaďané milují hudbu a tanec. Ve vesnicích stále žijí lidoví muzikanti, kteří chodí z vesnice do vesnice po slavnostech a hrají místní písně.
Na Lefkadě se kromě tanců, které jsou společné pro celé Řecko (Kalamatianos, Tsamikos, Syrtos) tančí na svatbách a slavnostech i místní tance, např. Theiakos, Milia a Marathianos. Místní kroje jsou rovněž zajímavé. Ženský sváteční kroj a zejména svatební šaty jsou bohatě zdobeny jemnou výšivkou a rafinovanými krajkami, patří k nim krásné šátky a šperky.
Muži nosívali široké kalhoty zužující se směrem dolů a podchycené pod koleny, šerpu, vyšívanou košili a vestu. Na hlavě mívali šátek nebo klobouček se střapcem.

Lidové umění

V mnoha vesnických domácnostech ještě i dnes najdeme tkalcovský stav, na kterém ženy tkají vzory převzaté od babiček a prababiček. Tkané výrobky, které dříve byly součástí běžné výbavy domácností, jsou dnes považovány za umělecké rukodělné výrobky a jsou k dostání například i v obchůdcích v hlavním městě Lefkadě.

Dalším typickým rukodělným výrobkem jsou překrásné výšivky určené nejen na lidové kroje, ale také na ručníky, prostírání, povlečení apod. Nejtypičtější místní výšivka se nazývá „karyaniki“ z horské vesnice Karya.

Řemeslníci z vesnice Poros ležící na jihu ostrova se proslavili výrobou překrásných nožů. Na rukojetích jsou ornamenty s různými vzory a do čepelí jsou vryty rovněž ozdobné motivy nebo nápisy. Tyto krásné nože lze spatřit v Muzeu lidového umění v hlavním městě Lefkadě.

Současný život na ostrově

Pokud jde o turistický ruch, je Lefkada v tomto směru jedním z nejméně rozvinutých ostrovů v Iónském moři. Stále si zachovává tradiční charakter a identitu v mnohem větší míře než ostatní ostrovy. Turistika se omezuje hlavně na vesnice na pobřeží a turistická střediska, která vznikla na nádherných lefkadských plážích. Vesnice ve vnitrozemí a zejména v horách zůstaly naprosto nedotčeny. Návštěvník se tak může setkat a nad šálkem řecké kávy nebo skleničkou ouza zapříst hovor s ryzím a nefalšovaným Lefkaďanem, z nichž mnozí ještě oblékají tradiční oděv. Jen tak lze poznat místní lidi, porozumět jejich starostem a problémům. Země je zde neúrodná a chudá a život vesničanů těžký. Nicméně tito lidé dokázali udělat spoustu práce, Každá píď orné půdy byla využita, a to i na horských svazích, kde si lidé vybudovali terasovitá políčka chráněná kamennými zídkami. Zde se pěstuje víno a olivy, které jsou hlavními zemědělskými produkty ostrova. Pěstují se rovněž luštěniny a některé druhy zeleniny.

Na ostrově pracují lisy na výrobu olivového oleje a také výrobny vína. Dalšími typickými místními produkty jsou salámy, mandolato (nugát) a pasteli (tyčinky s medem a sezamovým semínkem). Zpracovávají se zde také ryby a jsou zde i solivary.Tradičním způsobem obživy je i včelařství. Lefkadský med je proslulý svou kvalitou a vůní.

V oblasti turistiky se Lefkada snaží dohnat ostatní Iónské ostrovy, protože ostrov je bohatě obdařen přírodními krásami. V poslední době byly vybudovány moderní hotely a turisté mají možnost pronájmu pokojů v apartmánových domech i soukromí. Je zde i několik kempů. Na některých plážích lze provozovat vodní sporty, Ve větších letoviscích jsou bary, diskotéky, taverny a zábavní podniky, zatímco ve vesnicích ve vnitrozemí může turista navštívit nefalšované lefkadské kavárničky a taverny, nabízející místní jídla.

Životní rytmus na Lefkadě je stále pomalejší, ostré hranice mezi tradicí a moderním životem jsou poněkud setřeny, život je jednodušší a poklidný, bez rušivých záblesků kosmopolitní atmosféry. To samozřejmě neznamená, že Lefkada je místem bez života. Na své si přijdou i milovníci zábavy, která je zde ale zastoupena s mírou a v jistém omezenějším výběru.

Okružní cesta po ostrově

Naše putování po ostrově začíná na severním konci, kde leží hlavní město. Město Lefkada je přirozenou vstupní branou na ostrov z řecké pevniny. Cesta pak bude pokračovat po hlavní silnici vedoucí kolem celého ostrova a procházející atraktivními přímořskými letovisky kolem nádherných pláží a malebných rybářských vesniček. Odbočkami se dostaneme do vesnic ve vnitrozemí, kde je stále patrná tradiční lefkadská atmosféra.

Silniční síť je relativně dobrá, na ostrově je řada půjčoven aut, motocyklů a kol. Jednotlivá místa na pobřeží a ve vnitrozemí jsou dostupná i místními autobusy nebo taxíky. Na nepřístupné pláže Vás spolehlivě dopraví lodní taxi. Také okolní ostrůvky jsou přístupné pravidelnými lodními trajekty.


Město Lefkada

Lefkada je půvabné malé městečko, rozprostírající se kolem rušného přístavu. Je zde několik historických domů, převážně ale ve městě najdeme moderní výstavbu. Lefkada je správním, ekonomickým a kulturním centrem ostrova.

V důsledku četných zemětřesení zůstalo zachováno jen několik starých budov. Svědky minulosti jsou rovněž četné kostely. Nejpůsobivější památkou je pevnost Santa Maura, vzdálená jeden kilometr od centra města. Byla vybudována na ostrůvku v laguně vedle umělého kanálu. Její mohutné stěny a bašty vévodí průjezdu mezi pevninou a ostrovem. Pevnost nechal postavit kolem r. 1300 Giovanni Orsini, který si vzal dceru Nicephora Angeluse I., despoty z Epiru, a dostal Lefkadu jako věno. Měla chránit ostrov před katastrofálními nájezdy pirátů, kteří v té době opakovaně plenili celou oblast. Pevnost, jejíž masívní zdi vydržely všechna zemětřesení, která ostrov postihla, je ukázkou postupů opevňování v té době. Pevnost měla tři obranné linie, aby byla co nejvíce chráněna, dále sedm bašt a střílny. Uvnitř byly cisterny s pitnou vodou, domy, škola, úřady, prachárna, nemocnice, ubytovny atd. Byly zde i kostely - řecký ortodoxní a římskokatolický kostel.

Název Santa Maura dali pevnosti frančtí rytíři. Postupně se užívání jména rozšířilo i na město a celý ostrov. Kolem r. 1500 Benátčané pevnost opravili a nad prostřední vstup umístili reliéf lva svatého Marka. Další rekonstrukcí prošla pevnost v r. 1713 opět za vlády Benátčanů. Ti sami pak část pevnosti zničili, aby nepadla do rukou Turkům. V období vlády Britů byly provedeny některé úpravy, avšak v r. 1888 vypukl obrovský požár v prachárně a následné exploze zničily všechny budovy i řecký ortodoxní kostelík Agia Mavra, který byl později vystavěn na místě, kde stojí dodnes. Maják na baště Pantokrator byl vybudován o něco později.

U vjezdu do přístavu je náměstíčko obklopené stromy. Jsou zde sochy Aristotela Valaoritise, Angelose Sikelianose a Lafcadia Hearna. V této velmi živé části města se nacházejí četné hotely, obchůdky, banky, atd. Ústřední náměstí sv. Spyridona je obklopeno kavárnami, cukrárnami, restauracemi, kde můžete vychutnávat jídlo a pití a přitom pozorovat okolní ruch. Náměstí bylo pojmenováno podle soukromého kostela sv. Spyridona, který zde stojí od konce 17. století a je jedním z nejzajímavějších starých kostelů na ostrově.

Dalšími významnými kostely ve městě jsou:
- kostel sv. Mikuláše z 18. století se zajímavými nástěnnými malbami
- kostel sv. Dimitria z r. 1688 s překrásnými dřevořezbami a ikonami
- kostel Krista Vševládného, v soukromém vlastnictví rodiny Valaoritisů z počátku 18. stol. Uvnitř kostela jsou hroby významných osobností Lefkady, za svatým oltářem je pohřben básník Aristoteles Valaoritis.

Další významnou památkou je budova postavená v 19. stol. Brity, v níž dnes sídlí radnice, a neoklasicistická budova veřejné knihovny.

Muzea a sbírky

Archeologické sbírky jsou umístěny v muzeu v ulici Faneromeni. Jsou zde vystaveny nálezy z Dörpfeldových vykopávek i z vykopávek prováděných později. Většina z exponátů pochází z hrobů u Nydri a jeskyní poblíž Eugeros a Fryni.
Ve veřejné knihovně a galerii postbyzantinského umění jsou soustředěny staré knihy a rukopisy a sbírka ikon.
Muzeum lidového umění vystavuje staré mapy a fotografie ostrova, panenky v tradičních lidových krojích, běžné potřeby pro domácnost, staré lefkadské tkalcovské stavy včetně ručně tkaných výrobků, model lisu na olivy a větrného mlýna a překrásné výšivky a také ručně vyráběné nože z Porosu.

Okolí města

Po přejetí mostu na vstupu do hlavního města míjíme po pravé straně lagunu. Ta je obklopena pláží s jemným pískem v délce 7 km. Pláž je známá pod názvem Gyra. Zde uprostřed olivových sadů stojí kostelík, vystavěný kolem r. 1500. Kousek dál jsou zbytky kamenných větrných mlýnů, mlčenlivých pamětníků dávných romantických dob. Pokračujeme dále ke krásné pláži Agios Ioannis, ležící 2,5 km západně od města. Na jejím vzdálenějším konci stojí kostelík Ai Yannis Antzouzis, vystavěný na skále s nádherným výhledem na poklidný záliv. Zde se nacházel pravděpodobně antický přístav Heraion. Kostelík byl podle našich domněnek vystavěn Anjouovci, po nichž byl pojmenován (Antzouzis - Anjou). Současný vzhled se ale zcela odlišuje od původního. Podle legendy se zde modlil apoštol Pavel, když procházel ostrovem na své cestě do Říma.

Ve stejné oblasti, 3 km jihozápadně od města, se nachází klášter Panaghia Faneromeni. Byl postaven na kopci s otevřeným výhledem na město a okolní olivové sady, úzký kanál i Akarnanské pobřeží na řecké pevnině. Hlavní chrám v klášteře pochází z r. 1634. Klášter byl do r. 1760 v soukromém vlastnictví. Současný vzhled získal na konci 19. století, kdy byl přestavěn po zničujícím požáru. Ikonostáz je dílem E. Prosalentise. Klášter je považován za nejvýznamnější náboženské centrum ostrova a ve svátek sv. Trojice se zde konají velké lidové slavnosti.

Dva kilometry jižním směrem od hlavního města leží další starý klášter Panaghia Hodegetria, nejstarší na ostrově. Měla ho dát postavit císařovna Helena Paleologina kolem r. 1450. Kostelík má dřevěnou střechu a stěny jsou pokryty zajímavými nástěnnými malbami.
Trasa č. 1
Lefkada (město) - Kalligoni - Lyghia - Nikiana - Nydri - Poros

Vydáme-li se z města Lefkada na jih podél východního pobřeží, mineme vesnici Kalligoni, ležící 2,5 km od města. V této oblasti byly nalezeny pozůstatky starověkého města Nerikos nebo Levkas, které bylo osídleno od 2. tisíciletí před Kristem. Jsou zde zbytky kyklopských zdí, cisteren na vodu, akvaduktu a rozvaliny divadla z předřímské doby, objevené archeologem Dörpfeldem. Nalezeny zde byly i pozůstatky zdí z doby byzantské.

Dále na jih leží vesnice Karyotes se salinami a Lyghiá (6 km od města Lefkada), která je největším rybářským střediskem na ostrově. Rybářské čluny se pohupují v malém přístavu chráněném přístavní hrází. Pobřežní silnice vede dále směrem k Nikianě, turistickému středisku nabízejícímu četné možnosti ubytování, rybářské taverny a bary. Za návštěvu stojí vesnický kostelík zasvěcený Bohorodičce s umně vyřezávaným ikonostázem a starými ikonami. Nedaleko jsou dva kláštery - Agios Georgios ze 17. století a Agioi Pateres na vrcholku hory Skaroi.

Pobřežní silnice nás vede dále směrem na jih. Míjíme obce Magemeno, Passa, Periyiali. V Periyiali je možnost ubytování. Podél cesty v úžině mezi Lefkadou a pevninou leží pusté ostrůvky Heloni a Sparti. Z Peryiali vede odbočka do horské vesničky Platystoma, odkud je nádherný výhled. Po návratu na hlavní silnici pokračujeme dále v cestě až do Nydri (17 km od hlavního města), nejoblíbenějšího letoviska na ostrově. Jsou zde pěkné pláže, průzračné moře, široká nabídka vodních sportů, čluny k pronajmutí, několik hotelů, apartmánových domů i pokoje v soukromí, velké množství taveren a zábavních podniků. Nydri má nádech kosmopolitního centra, ale nechybí mu přírodní krásy a zajímavá místa. Právě zde u Nydri se podle archeologa Dörpfelda nacházela bájná Ithaka. Na jih od městečka byly nalezeny pozůstatky historického osídlení, akvadukt a kruhové hrobky. Přístav je zaplněn luxusními jachtami, čluny, plachetnicemi, rybářskými bárkami a dalšími plavidly. Nydri je východiskem pro výlety k blízkým ostrůvkům Madouri, Skorpios, Skorpidi, Sparti. Trajektem je spojeno se vzdálenějšími ostrovy Ithaka, Kefalonia, Zakynthos, Meganissi a městem Mytikas na pevnině. Západně od Nydri u vesnice Rachi najdeme idylické zákoutí rokle Demosari s bujnou vegetací prostřídanou příkrými skalisky, z nichž spadá v kaskádách vodopád.

Dvacet kilometrů na jih od hlavního města leží uvnitř uzavřené zátoky stejného jména vesnice Vlychos. Cesta se stáčí kolem zátoky a končí na mysu Agia Kyriaki. Odtud se otvírá výhled na letovisko Nydri na protějším břehu zátoky i blízké ostrůvky roztroušené v moři. Nedaleko od kostelíku Agia Kyriaki je Dörpfeldův hrob. Uprostřed poloostrova, v místě, kde olivovníky spadají až k moři, najdeme malebnou rybářskou vesničku Geni a za ní Desimi, kde se nachází kemp.

Sedm kilometrů jižně od Vlychosu leží Poros, vesnice postavená na zelených svazích hory nedaleko pobřeží. V Porosu najdeme typické lidové stavby - dvoupodlažní domky s upravenými zahrádkami. Nedaleko od vesnice v místě zvaném Pyrghi byly nalezeny pozůstatky věže a lisu na olivy ze 4. stol. před Kristem. Cesta z Porosu po pár kilometrech končí v Mikros Yialos, malé rybářské vesničce v zálivu Rouda. Je zde překrásná menší oblázková pláž a čisté moře. Pro turisty jsou zde pokoje k pronajmutí, případně kemp. Je zde také několik taveren.



Trasa č. 2
Sybros - Agios Ilias - Syvota - Marandochori - Vassiliki

Pojedeme trasou č. 1 až do Vlychosu. Na hlavní silnici mezi Vlychosem a Porosem (2 km za Porosem) je odbočka vedoucí do vnitrozemí směrem na jihozápad do vesnic Fterno, Vournikas, Sybros, Alatros, Agios Ilias s překrásnými výhledy. Jižně od Vournikasu v místě zvaném Rodaki je klášter Agios Ioannis, vybudovaný na zbytcích antického chrámu. Z Agios Ilias vede stezka k vrcholům pohoří Stavrota s krásnými přírodními scenériemi. Odbočka z hlavní silnice za Porosem nás zavede do zátoky Syvota (33 km od hlavního města Lefkady). Syvota je malebná vesnička ležící hluboko v přirozeně uzavřeném zálivu připomínajícím norský fjord. Takto vytvořený přirozený přístav je vítaným útočištěm pro všechny druhy plavidel. Místní taverny nabízejí vždy čerstvé ryby.

Pokračujeme-li dále na jihozápad k vesnici Eugeros, dostaneme se k jeskyni Choirospelia, kde Dörpfeld objevil nálezy z mladší doby kamenné i pozdějších historických období. Pokračujeme dále do Marandochori, kde můžeme odbočit ke krásné pláži Kastri, ležící u vstupu do malé chráněné zátoky.

Jižní pobřeží ostrova je velmi členité s mnoha hlubokými zálivy (Rouda, Syvota, Afteli, Amoussa, Vassiliki) a vybíhajícími útesy (Leipso, Kastri, Levkatas). Zde se nacházejí některé z nejhezčích pláží ostrova.

Hlavní silnice vede dále do Vassiliki, městečka ležícího v široké zátoce stejného jména, vzdálené 38 km od hlavního města. Vassiliki je druhým největším letoviskem na ostrově. Jsou zde možnosti vodních sportů a především ideální podmínky pro windsurfing. Vybavení je možno si zapůjčit v četných půjčovnách. Z Vassiliki odplouvají menší trajekty na Ithaku a Kefalonii a je zde i bohatá nabídka lodních výletů na pláže Porto Katsiki, Agiofili a k mysu Levkatas. Vassiliki je nejjižnější osadou na ostrově. Odtud se lze vydat na sever po západním pobřeží zpět do hlavního města.


Trasa č. 3
Lefkada (město) - Agios Nikitas - Kalamitsi - Chortata (Roupakias) - Komilio (Agios Petros - Ponti) - Athani - Porto Katsiki - mys Levkatas

Vydáme-li se z hlavního města na jihozápad, projedeme kolem místa zvaného Asvospelia, kde byly objeveny nálezy z mladší doby kamenné a kde kdysi údajně stávala svatyně nymf. Dva kilometry jihozápadně od města Lefkady projedem obcí Fryni a dále pokračujeme do Tsoukalades (6 km od hlavního města). Dále projedeme kolem dlouhé písečné pláže Pefkoulia a přijedeme do Agios Nikitas (12 km od hlavního města).

Agios Nikitas je původní rybářská vesnička s několika zachovalými starými domy, která se díky překrásnému okolí, křišťálově průzračnému moři a nádherným blízkým plážím stala známým letoviskem na západním pobřeží. Je zde možnost ubytování v hotelu a apartmánech, několik taveren a obchůdků. Agios Nikitas je ideálním místem pro milovníky klidu a přírodních krás. Letovisku vévodí skalnatý mys Agios Nikitas. Cesta pokračuje dále na jih k pláži Kathisma. Na této straně ostrova jsou pláže s jemným zlatavým pískem. Všechny jsou poměrně klidné.

Dvacet tři kilometrů jihozápadně od hlavního města leží Kalamitsi, jedna z nejstarších vesnic na Lefkadě, s malebnými větrnými mlýny.Vesnice proslula rovněž překrásnými tkanými výrobky. Je vystavěna na svahu a skýtá nekonečné výhledy na západní pobřeží.

Nedaleko vesnice je kostelík sv. Panny v Zahradách (Panaghia stous Kipous). Hlavní silnice nyní opouští pobřeží a vede do Chortaty - významné a malebné vesnice obklopené bohatou vegetací, dále pak prochází osadami Vlachata, Agioi Theodori, Agios Vassilios, Manassi, Nikoli, Roupakias. Tři kilometry západně od Chortaty u vesnice Komilio se silnice rozdvojuje - jedna cesta vede do Agios Petros - typické lefkadské horské vesnice s výhledem na Vassiliki na jihu a Gialos na západě - a pokračuje pak směrem na Ponti, Vassiliki, Marandochori atd. na jižním pobřeží (viz trasa č. 2).

Druhá cesta prochází vesnicí Dragano a vede do Athani, horské vesnice vzdálené 36 km od hlavního města. Zde lze z hlavní silnice odbočit a serpentinami sjet na pláž Gialos. Po návratu zpět na hlavní silnici projíždíme působivou horskou scenérií z Athani směrem k mysu Levkatas na nejjižnějším cípu ostrova. Odbočka z hlavní silnice nás zavede na pláž Egremni a další odbočka o něco dále na pláž Porto Katsiki.

Tyto pláže z jemného písku patří k nejkrásnějším na západní straně ostrova. Na pláž Porto Katsiki jsou z Vassiliki a Nydri pořádány každý den lodní výlety. Nezpevněná cesta končí na legendárním mysu Levkatas, nazývaném také Doukato nebo Cavos tis Kyras, odkud se dle legendy vrhla z útesů do moře básnířka Saphó kvůli neopětované lásce k Phaonovi. Strmé bílé útesy v nás vzbuzují bázeň. Jsme na nejjižnějším cípu ostrova, které je proslulé dalekými výhledy a překrásnými západy slunce. Byly zde nalezeny pozůstatky antického chrámu, kde se na počet Apollona Leukatas konávaly slavnosti s panhelénskou účastí. Kousek před končící cestou nás zavede odbočka ke zřícenině kláštera ze 17. století.


Trasa č. 4
Lefkada (město) - Lazarata - Asprogerakata - Exantheia - Karya - Enklouvi - Alexandros

Jižně od města Lefkada ve vnitrozemí leží několik malebných vesnic. I když některé z nich jsou již prakticky opuštěné, stojí za návštěvu, protože si stále udržují svou typickou barevnost a jsou zasazeny do krásné krajiny.

Z hlavního města se vydáme na jih do vesnice Karya. Za Spanochori se cesta rozdvojuje - východní cesta prochází vesnicí Lazarata (10 km od hlavního města) a pokračuje dále severozápadním směrem k Palioi Karyotes. Západní cestou se dostaneme do Pinakochori, zemědělské osady s výhledem na úrodnou planinu uprostřed ostrova. Větrné mlýny dotvářejí romantickou kulisu. Cesta pokračuje na západ směrem k Asprogerakata a pak se stáčí jižně k vesnicím Drymonas a Exantheia. Kousek před Asprogerakata vede odbočka do osady Pigadisana a odtud do vesnice Karya (14 km jižně od hlavního města). Karya je významnou horskou vesnicí s vydatnými zdroji vody a bohatou zelení. Je zde i několik větrných mlýnů. Domky vystavěné v místním slohu se rozprostírají na svahu kopce. Obyvatelé zachovávají starobylé tradice a každoročně se zde 11. srpna koná vystoupení, při němž je věrně rekonstruována tradiční lefkadská svatba. Vesnice je proslulá uměním místních vyšívaček. Směrem na východ od vesnice leží starý klášter Agios Ioannis pocházející ze 17.století.

Dále na jih leží ve vzdálenosti 19 km od hlavního města Enklouvi, nejvýše položená vesnice na ostrově. Nadmořská výška je cca 750 m. Nedaleko od vesnice na výšině, z níž je hezký výhled na okolní hory, je kaplička zasvěcená sv. Donatovi a kousek vedle zřícenina věže.

Z vesnice Karya vede cesta východním směrem do Alexandros. Dnes zde žije jen málo obyvatel, většina se přestěhovala do Nikiany na pobřeží. Výhled z nejvyššího místa vesnice je úchvatný.

Cesta pokračuje dále na severovýchod do vesnice Kollyvata a končí v Nikianě na východním pobřeží. Mezi vesnicemi Alexandros a Kollyvata je starý klášter sv. Jiří, jehož chrám je vyzdoben malbami pocházejícími z období kolem r. 1600 (viz trasa č. 1).
Asi na polovině cesty mezi Karyí a Enklouvi je odbočka vedoucí směrem na jihovýchod do Platystomy a odtud vede další odbočka směrem na Voukeri, Rachi až do Nydri (viz trasa č. 1). Další odbočka končí rovněž na východním pobřeží v Peryiali a třetí vede směrem na severovýchod do Alexandrosu, Kollyvaty a Nikiany.

Severovýchodně od osady Platystoma na svazích hory Skaros stojí zřícenina kláštera Panaghia Evangelistria, známého rovněž jako Kokkini Ekklesiá.

© na toto dílo se vztahuje autorský zákon, a proto není možné cokoliv z tohoto díla kopírovat a používat k jiným komerčním účelům.
Komentáře (1)
09.08.06 21:25  (nepřihlášený uživatel) ...***
Děkuji nudistovi za vyčerpávající informace. Hltám a tisknu na cestu s sebou :-) Andrea
Chystáte se napsat komentář jako nepřihlášený uživatel. U Vašeho jména bude zobrazena i IP adresa.
fRCfg
(opište bezpečnostní kód)
1. Komentář nesmí jakýmkoliv vulgárním způsobem urážet autora díla.
2. Nezpochybňujte komentáře od ostatních uživatelů.
3. Toto není diskuze. Chcete-li se na něco zeptat pište do DISKUZE.
4. Komentáře, které nesplňují pravidla budou vymazány.
 
˝nudista˝ a jeho/jí aktivity
Cestopisy14
Galerie5
Videa29
Diskuze4
 
Greek Market
Půjčovna Kréta
Půjčovna Korfu
Půjčovna Rhodos
Půjčovna Lefkada
Půjčovna Thassos
Půjčovna Zakynthos
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním těchto webových stránek s tímto souhlasíte. Více informací