Na úvodní stránku
Napsat vlastní cestopis
Fotogalerie
Videogalerie
Recenze hotelů a apartmánů
Recenze míst
Recenze taveren
Diskuzní fórum
Přihlášení
Jste nepřihlášen
OnLine: 0 | 5
Melissa travel
© 2002 Řecko a řecké ostrovy
webmaster(zavináč)recko.name

Jónské ostrovy 1998

Autor:
Zařazeno:
Ostatní ostrovy
Napsáno:
26.03.06 12:43
Fotografií:
10
Přečteno:
9476
Tisknout cestopis
Doporučit přátelům
4.9. 1998 Pátek - 5.9. Sobota
Ssssst. Zavřely se dveře Karosy do Prahy na Varským autobusáku. Na tom by nebylo nic divnýho. Až na to, že uvnitř sedíme my někde pod námí leží v prachu zavazadlovýho prostoru bágly narvaný k prasknutí. Je to TADY ! Cesta do prahy je jen zlomek toho co chceme podnikat dál. Po loňském úspěchu expedice do Řecka jsme se rozhodli jet letos zase a protěšili jsme se na tuhle akci sychravou zimou , jarem, létem až do začátku záři.
PRAHA. První ztráty na výstroji - Helena už má pěknou skobu na karimatce. Sháníme poslední zásoby na 19 - ti hodinovou cestu do Rimini v Itálii a netipělivě čekáme na luxusni bus společnosti Tourbus. Osud je však nemilosrdný. Ke stanovišti v 17.00 přijíždí tradiční KAROSA, takže z pohodlí a vyspání nebude asi nic. Vyrážíme a díky zácpě na dálnici a prasklému klíňáku se jen suneme blíž k Brnu. Hranice přejíždíme u Mikulova, ale až poté co se trapáci - Rakušáci rozhodnou asi po hodině zvednout závoru. Je noc a autobus se řítí pořád na jih, kde někde v dálce tušíme Alpy.
Svítá, projíždíme tunel za tunelem a zíráme na okolní hory a skály. Italové nás ani nekontrolujou. Prší a to na náladě nepřidá. Míjíme Pordenone, Bibione narvané Čechy a dokonce se přeplavujeme mini trajektem přes jedem z přímořských kanálů. Zpoždění narůstá, lidi panikaří. (ještě že lod' z Ancony jede až zítra.)
Konečně Rimini ! Zpoždění 2,5 hodiny. (dobrej verš co ?). Na vlakovém nádraží pak nasáváme vůni ciziny a WC a čekáme na vlak směr Ancona. Vybrali jsme podle mapy malé městečko Marzocca, kde chceme přespat. Po příjezdu se však ocitáme mezi hotely a pizzeriemi, takže až za tmy konečně nacházíme kemp , kde budeme za 36.000 lir spát.

6.9 Neděle
Makáme na vlak, ale nejbližší do Ancony frčí až v 14.1 S, autobusy žádný (je přece neděle) a tak máme dost času si zase po roce zablbnout ve vlnách na, zakusit trochu soli do huby a nastavit bílá těla slunci. Pak už svištíme pro tratě ČD nedosažitelnou rychlostí na trajekt.

Městskej autobus nás vyhodil kousek od přistavu. V kanceláři Suerfast Ferries vyzvedáváme lodní lístky a celník oštempluje naše passporty. Naše lod' SUPERFAST IV už trůní u mola a i když do vyplulutí zbývá něco přes 2 hodiny je u ní docela rušno. Desítky kamionů najíždějí dovnitř, kolem pobíhají námořníci a hloučky cestujícich. Obrovská lod' nás vítá jezdícími schody do 5 paluby, ale my míříme až do devítky kde zabíráme sedačky a kus podlahy pro nocleh. Čekání na vyplutí nám zpestřuje pozorování frmolu v přístavu včetně nějaké náboženské slavnosti, při které lod' ozdobená na přídi madonou vyplouvá na moře a za ní snad stovka malých lodiček. Pár minut před sedmou se zavírají vrata na zádi a vyplouváme.
Superfastka je opravdu super. 11 palub, shop, bary, bazén, jídelna, luxusní restaurace, kino, výtahy - to všechno objevujeme při svých výpravách do nitra ocelového kolosu.
Pobřeží se vzdaluje, slunce zapadá a my si připomínáme filmové scény z Titanicu...

7.9. Pondělí
Vstáváme brzy a pozorujeme východ slunce nad nějakými kopci v dálce. Albánie, Korfu, nebo už Řecko ? Lelkujeme na palubě a pak si dáváme super Boloňské špagety v lodní restauraci. Po obědě nás řecké vody vítají něčí naprosto nečekaným. Voda na levoboku se zavlní a my k užasu vidíme poprvý v životě živý delfiny. Chvíli dovádějí a skáčou v brázdě za lodí až nám zmizí z dohledu. Aby překvapením nebyl konec, vidím vedle lodi ještě plavat mořskou želvu. Ale to už vplouváme mezi ostrovy a ostrůvky. Leflcada, Kefalonia, Ithaca a další. Tam někde se budeme příštích 14 - dní pohybovat. V 15.00 připlouváme do Patrasu.
Vítá nás sálající, rozpálená řecká půda. Dokázali jsme to, jsme tady! A jako každý rok, nastává malá příjezdová aklimatizační krize. Sehnat vodu, chleba, autobus, vlak, najít místo na spaní. Bez toho by to ale nebyla žádná expedice. Nakonec po usilovném dotazování se domorodců nacházíme neoznačenou zastávku městskáče, kterej nás veze do kempu v Rio. Kemp nic moc, cena taky, ale můžeme si odpočinout, umejt se atd. Na doporučení majitele kempu (docela klasik) vydáváme koupat na plácek nedaleko mola pro trajekty Rio - Antirio. Kdo chce mít zmáčený všechny věci položený na břehu relativně daleko od vody, ať udělá něco podobnýho. Trajekt pomalu odplouvá, vlny se rychle zvedají a dokončují dílo zkázy. A my jako zmoklý slepice procházíme kolem pobavených místních rybářů. Aspoň že se pak zahřejeme při posunkové řeči, řecko-anglickém dialektu s majitelem kempu a při půl litru vína Retsina. Behem noci další škoda na výstroji. Heluši se nejaký zvířárko pustilo do báglu. (A sežralo chleba).

8.9. Uterý
Už zase jedem zpátky do Patrasu, tentokrát na lod' společnosti Strintzis Lines, kterou poplujeme na ostrov Ithaca. Časuje tak akorát na sehnání vody, koupi lodních lístků a už zase plujeme. Slunce peče, takže viditelnost nic - moc. První zastávka je na Kefalonii v Sami, takže si předem můžeme obhlídnout místo kam se později pravděpodobně dostaneme. Dál plujeme podél zalesněných svahů Ithaky a úzkým fjordem do správního střediska - městečka Vathi. Odysseovo rodiště je parádní, jenom škoda, že se začíná zatahovat a autobusy nejezdí odnikud nikam. Zrovna dneska je tady totiž podle průvodce nějakej svátek . Odmítáme(možná hloupě) nabízený nocleh na prívátu za 5.000 Drch pro 4 osoby, ale po chvílí se dohodneme s místním taxikářem na odvozu do blízkého přístaviště Piso Aetos. Místo kde nás vysadil je super. Malé molo pro trajekty do Sami, dva stánky, kde se dá koupit voda, jeden,dva domky jinak nic. Jen moře, skály pěkná oblázková pláž a cinkání zvonků horských terén-koz a ovcí. Vaříme si na gazu další „Tajemství ešáku ", stavíme stany a vychutnáváme u moře zasloužené kafe a „Krakonošův dech"(rozuměj balená cíga z tabákové směsi Krakonošova směs).

9.9. Středa
Čas nás netlačí a tak máme dnes celý den na pohodu a lenošení. Pozorujeme lodě, moře a horolezecké výkony koz, které často lezou na tak krkolomná místa, že si myslíme, že se každou chvíli zřítí se strašným méééééééé - buch! dolů. Místo toho kozy doskáčou až k moři a chlastaj slanou vodu (fuj). Trošku zkoumáme okolí táboříště, protože tady má být nějaká antická památka, ale průchod výš do skal komplikuje trní, bodláky a strach ze zmijí. Dál už holt můžou jen ty co mají čtyři nohy, rohy a zvonek. Zvedly se docela slušný vlny , takže to na kruhu pěkně houpe , blbneme a ani nevadí, že trošku prší, protože voda je teplá. Dochází nám chleba, takže zítra brzy ráno musíme jet do Sami....

10.9. Čtvrtek
Trajekt do kefalonského Sami jede už v 7.15, takže balíme ještě za tmy a rozespalí a rozmrzelí absolvujeme další menší trajekt. Ve městě ale máme dost času na koupení a poslání pohledů a sehnání chleba, ovoce a dalších dobrot. Máme namířeno do jeskyně Melissani a po cappucinu v jedné z taveren tam taky odjíždíme. Jeskyně je kousek od zastávky. Schováváme si batohy u prodeje vstupenek a jdem na prohlídku. Melissani je vlastně podzemní jezero, do kterého obrovskou dírou v místě propadlého stropu proniká světlo , které odvětluje prostory tak, že je vidět až na dno. Podle průvodce, kterej nás veze na lod'ce je tady hloubka až 40 metrů. (a je opravdu všude vidět až na dno).
Po prohlídce je úkol č.l dostat se zpět do Sami. Nebude to jednoduchý. Označená autobusová zastávka nikde a na mou zkomolenou řeckou otázku : Ty óra anachorís leoforío ja Sámi ? Kdy jede autobus do Sami, odpovídají všichni shodně pokrčením ramen a slovem : Dexéro (Nevim). Až na jednoho mladíka. Ten někam odběhne a za chvíli přistavuje svou ojetinu u krajnice a my nasedáme. V Sami přinašem náznaku finanční odmény za svezení jen dělá odmítavá gesta a tak mu za ochotu dáváme na památku alespoň expediční tužku. Takovýhle lidi kdyby byli u nás....
Volný čas do odjezdu busu do hl. města Argostoli vyplňujeme koupáním na pláži u městečka.
Autobusem do Argostoli musíme přejet 30 km přes hory napříč ostrovem. Drápe se do kopců podéll hlubokých propastí které čas od času slouží místním jako odkladiště vysloužilých praček apod. Druhá část ostrova je po svazích poseta obrovskými cypřiší. (Tak velký by u nás nevypěstoval ani Přemek Podlaha). V Argostoli už sprintujeme na trajekt, protože čas kvapí a musíme se dostat na nocleh někam k červeným plážím Xi a Makris Gialos u Lixouri. Jenže tam bus jede až ávrio - zítra. Takže nezbývá nic jiného než vzít si taxík. Jedeme ale jen do blízké Lepedy. Tam je sice pěkná pláž, ale blízko baráků a tak nocujeme asi o kilák dál, kde přístup do moře hyzdí chaluhy. Tohle byl asi nejnáročnější den a je to dost znát....

11.9. Pátek
Začíná pařáček. Venku se naskýtá obrázek jako z průvodců o Řecku. Kousek od stanu kráčí osel a na jeho hřbetu sedí pravej nefalšovanej EI-greco. Velkej bílej knír a starej slamák - klasika. Fotíme si oslíka, jeho žokej jen slušně pozdravil „ Kali mera" a jel na moře lovit ryby. Zpátky do Lixouri jdeme po organizačních dohadech pěšky. Docela zážitek v pekelným vedru. Ještě že se můžeme rozplývat nad kaktusy, citrony, pomeranči a granátovými jablky. Trajektem plným zvědavých, stále se vyptávajících, milých vesničanů přijíždíme zpět do Argostoli. Mlsné drahé polovičky nakupují nějaký ovoce na tržišti. Míříme na Central bus station, protože míříme do Pessady, malého přístaviště na jihu ostrova odkud se dá přetrajektit na Zakynthos. Nádraží je narvaný školákama, ale co je nejlepší je to, že tady dělají perfektní Gyros-pita s hranolkama a tzatziki omáčkou - za 350 ! Škoda, že už nám za chvíli pojede přibližovadlo, takže si nemůžeme dát repete. Jeden poznatek: zjistil jsem, že se mi občas podaří mluvit docela dobře řecky včetně odposlouchaného akcentu. Je tady však malý problém.... Místní si pak myslí, že takhle mluvím pořád a vychrlí rychlou záplavu slov a vůbec neberou ohled na to že nestíhám. Nezbývá než pokrčit rameny a říct : Denkatalaveno - nerozumím. Projíždíme krajinou, kde jsou místy vidět i následky letošních požárů o ktery'ch jsme slyšeli před odjezdem i u nás. Vystupujeme do vedra v poklidné krajině u Pesady. K pobřeží je to jen kousek a na obzoru je matně vidět Zakynthos. Příchod k moři nám vyráží dech. Super místečko. Pár domků, nad útesem ospalý bar s rákosovou střechou a mohutný masív nejvyšší hory Kefalonie - Enos. Pod útesy se třpytí neuvěřitelně čisté modrozelené moře a je vidět i skrytá písečná plážička - naše budoucí nocležiště. Koupe se tady jen pár místních rekreantů s dětma, k věčeru se ale zdekujou a my můžeme postavit lóže. Dneska jenom moskytiéry - spát jen tak na písku se nám nechce. (stejně z nás padal ještě doma).

12.9. Sobota

Nocovalo se skvěle, nic netlačilo do pr.... Teplota se pomalu zvyšuje a nějvyšší naměřená na sluníčku dosahuje 50,8 C ! Nám to ale nevadí, protože skoro celej den se máčíme na kolech, zkoumáme vymleté jeskyňky, mořské ježky a lezeme po
útesech . Protože dochází zásoby chleba budeme muset z Pessady odjet večerní lodí na,, Zakynthos ".
Takže se loučíme s nádherným místem a jdeme se ješte před plavbou občerstvit frapéčkem na terasu. Tam pozorujeme skupinu kočovných Cikánů s otřískanou dodávkou a nestíháme se divit jejich svéráznému způsobu úklidu odpadků.
To už ale startuje lod', takže vzhůru na palubu. Za chvíli přijíždí i grupa Němců, ktery' nám dělají společnost. Kefalonia i s horou Enos, která je pořád v mracích se nám vzdaluje z dohledu a před přídí se zvětšuje další ostrov. Proplouváme kolem Modry' ch jeskynní do minivesnice Agios Nikolaos - Skinaria. Pár baráků, taveren, jeden penzion. Jenom letmý pohled kolem nás ujišťuje, že spaní tady asi nehrozí. V marketu kupujeme chleba a mapu ve stylu omalolovánek. V ní je sice zaznačená pláž ale v dohledu nic není. Kolem kopce plný kamení a v přístavu dokonce jachta s českou vlajkou. Zkoušíme se zeptat na cenu pokoje v penzionu. Cena 16.000 Drch však určuje další postup. Nebereme ani taxík za 8.000 do Alikes a tak nezbývá než šlapat po silnici a doufat, že něco najdeme. Než se však sešeří, objevujeme asi kilák za Skinari malý prázdný kemp (jsou tam jenom 2 Němci s karavanem). Díkybohu.
Majitel je v pohodě. I když je už po sezoně, nechá nás tam spát, a za slušnou cenu 4000 Drch pro všechny. Jeho rodiče, staroušci,
kolem nás jěště za tmy běhají a instalují osvětlení a sezení, aby jsme měli co nejvíce pohodlí. Kolem pobíhá jejich kolie Frída a my po trošce konverzace s nimi, hygienické bombě v umývárkách a večeři usínáme ve stínu olivovníků.

13.9. Neděle
Podle informací místních má jet v 9.00 autobus do Zakynthosu. Čekáme u krajnice a ani to, že je u 9.30 nás zatím nevzrušuje. Podle dosavadních zjištění tady 1/2 nic neznamená. Mezitím machrovsky odmítáme svezení pick-upem do Volimes. V 10.00 to balíme a šlapem zpět do Skinari. Od projíždějících řidičů jsme se dozvěděli, že je přece neděle a nic nejede. Až zítra. Osel aby to spral.... Asi 2 hodiny zkoušíme stopovat - marně. Podřimujeme tedy u betonových kvádrů u moře a smiřujeme se s tím, že dneska se odsud nehneme. Takže se k večeru zvedáme a jdeme zase do našeho kempu: Dědula riás vítá s úsměvem a my stavíme stany. Německá dvojice je ještě v kempu a jsou v pohodě. Helča s nima šprechtí o Zakyntosu - co, kde, jak, proč atd. Já s Ilčou jdeme na večeři do nedaleké restaurace na terasu.(mňam) Jdeme spát s přesvědčením, že zítra ráno bus určitě pojede.

14.9. Pondělí
Nic jsme nenechali náhodě a tak místo čekání na leoforío (autobus) u silnice jdeme radši na zastávku do Skinari. Kousek před městečkem u nás brzdí taxík. S díky odmítáme nabídku na odvoz :„ jedeme za chvíli autobusem ". Bere však do ruky jízdní řád KTEL Kefalonia a vykládá že: today no go bus, že je po sezóně atd a ukazuje na přeškrtnutou linku do Zakyntosu. A tak se za chvíli dohodnutou cenu 8.000 Drch vezeme pohodlným med'ourem napříč ostrovem. Čert vem peníze, hlavně že se dostanem do hl. města. Potřebujeme vyměnit marky takže se necháváme odvézt až do
části, kde jsou banky. Jinak je Zakynthos pěkný, docela velký město. Dlouhé nábřeží je lemované tavernami a obchody se suvenýry, na silnicích pravej řeckej zmatek a vidíme i pěknej kostel Agios Dimitrios.
Dáváme si v malé taveně souvlaki a opečené brambory za slušnou cenu a uvažujeme, kde přespíme. Cestou na autobus. nádraží nás zláká poutač na okružní
cestu kolem ostrova. Budeme si muset pňvstat, výletní lod' vyjíždí ráno v devět. Autobusák je umístěnej přímo v jedné ulici nad nábřežím. Jedeme na pláž Potro Roma, obtěžkáni nákupy - meloun, víno .... Vegetíme na opuštěných lehátkách pod slunečníky, popíjíme vínko, tlačíme melouna a žhavíme vařiče. Společnost nám dělá místní pes neznámý rasy. Spíme na pohodlných lehátkách na pláži....

15.9. Úterý
Oblohu prosvětlujou blesky a poprchává. Balíme se na autobus. Obloha už se roztrhala a vychází slunce. Čekáme netrpělivě na zastávce na autobus v 7.00. Kolem prudí zase náš známej pes. Zatím jsme v klidu, včera jsme se po zkušenostech ze Skinari asi 100 x zeptali jestli opravdu pojede. 7.15 - nervozita stoupá, 7.30 - rosí se nám čela napětím - autobus nikde. 7.40 - Úleva, už se blíží. Komfortní Neoplan, kterejma u nás vozí Čecháčky lepší cestovky k moři tady veze děti z vesnic do školy. Nechápeme, kdy a co se učí, protože mají sebou maximálně tak jeden sešit a tužku a kolem jedenáctý jsou zase v ulicích.
V přístavu kupujeme lístky na okružní plavbu a snídáme už na palubě výletní kocábky jménem DELPHINI. Když už si myslíme jak pojedeme na poloprázdný lo d'ce, přijíždí tlupa Němců a Amíků a je veselo a plno. A pak plujeme podél ostrova až k našim známým Modry'm jeskyním, kde jsme zakysli 2. dni. Loď se díky stále větším vlnám šíleně houpe a příď rozráží vlny, který pak šplouchají na nás o ostatní rozdováděný pasažéry. Připadáme si jak na horský dráze - paráda. Když jsme v nejlepším a vlny jsou už pár metrů vysoký, lid' se najednou otáčí zpět. Vyzáblá průvodkyně něco mektá ostatním turistům a z jejich naštvanejch tváří se dá vyčíst že nic příjemného to není. Vracíme se, vzdalujeme se od pláže Navaghio , kterou jsme si tak přáli vidět. Aspoň, že neplujeme hned do Zakynthosu, ale ještě na prohlídku zálivu Laganas, kde žije želva caretta caretta a taky skákat z lodi a koupat se pod bílé vápencové útesy na jihu ostrova. Pak už ale opravdu míříme zpět do přístavu odkud jsme ráno vyjeli.
Autobusem jedeme na nocleh do Kalarnaki na stejnojmennou pláž. Pěkný místečko, u moře je plno mušlí a na obloze se střídají letadla přistávající na nedalekém letišti.

16.9. Středa
Před stanem leží zatíženej kamenem nějakej leták. Po jeho přečtení
zjist ujeme, že se nejedná o turistický poutač, ale o materiál Organizace na ochranu
mořských želv, kde je zatrženo tužkou pár upozornění, zvláště -„ no camping « I když jsme překvapeni slušností zdejších ochránců přírody, kteří nás při ranní obhlídce ani nevzbudili, tak radši balíme a vegetime na pláži jen na karimatkách, V Kalamaki uskutečňujeme první nákupy suvenýrů pro rodinky a pak už
se vezeme zpět do Zakynthosu. Protože dneska opouštíme ostrov, zbývá nám ještě shánět další suvenýry, nakoupit v supermarketu zásoby a lístky na trajekt do přístavu Kylini na Peloponésu. Loučíme se aspoň pohledem s nejjižnějším z Jónských ostrovů a vychutnáváme poslední „vnitrostátní" cestu lodí.
Kylini je malé ospalé městečko. Kus za ním ale nacházíme pěkný opuštěný místečko na postavení závěrečného tábora. Večer sem přicházejí 2 místní týpci do rákosový chýše nad mořem rozjímat a kouřit trávu. Pokouří, zeptají se odkud jsme atd. a mizí. K večeru začíná od moře d'ábelsky fučet. Nárazy větru a burácení vln připomínají himálajskou vichřici, ale stany se drží statečně.

17.9. Čtvrtek
Dohodli jsme se, že dnes půjdeme po dvojicích na nákupy do Kylini. Vyrážíme dopoledne a podaří se nám sehnat nejen vodu, čerstvej chleba ale i půjčit si ze zarostlýho pole za městem 2. melouny. S heslem „ kradený chutná nejlíp se do nich pouštíme a doufáme v odolnost trávicího traktu. Tondovi se splní sen a vidí opravdovou želvu - i když jen v zahradě za plotem. Koupeme se v moři a tušíme, že je to letos už asi naposledy. V dálce jsou vidět všechny ostrovy, kde jsme trávili minulých 14 - dní- Ithaca, Kefalonia i Zakynthos. Vlajky zaražený v rákosových stéblech vlajou ve větru a my se u vína a krakonošovy směsi trošku nostalgicky loučíme s Řeckem. Hellas se s námi loučí zase nádherným západem slunce za majákem kousek od pobřeží.
Zítra nám už jen zbývá dostat se po Patrasu, odkud večer vyplouváme Superfastkou blíž k domovu - do Itálie.

18.9.Pátek
V parku si vychutnáváme instantní frappé a doufáme, že autobus pojede tak, jak nám řekli domorodci. Jede. Sice ne až do Patrasu, ale jen do Lechány - asi 15 km.
Prázdnej bus se s námi řití mezi poli, z rádia vyřvávaj řecký lidovky a řidič se vozovce věnuje snad jen v zatáčkách.(Jinak vášnivě debatuje s průvodčím). Jako by věděli, že dneska odjíždíme a dopřávali nám trochu folklóru. V Lech~ně zjišťujeme, že další spoj do Patrasu jede až za dvě hodiny, takže si čekání zkracujeme nákupy a
couráním po městě.
Spoj přijíždí přesně. Opět se řítíme d'ábelskou rychlostí po Peloponéské dálnici a za pomoci klaksonu předjíždíme vše co jede pomaleji než stovkou. Rychlost se moc nesnižuje ani při průjezdu obcemi po vedlejších silnicích. Oficiálně je tady
padesátka. U nás by už za to sebrali papíry řidiči i všem jeho příbuzným.
Míjíme melounová pole a olivové sady a blížíme se předměstími do centra Patrasu.( Patras má 180 tis. obyvatel.) V hlavní kanceláří Superfast ferries si vyzvedáváme lístky na lod' a po dvojicích se vydáváme do spleti ulic shánět zásoby potravin na cestu. A aby bylo rozloučení opravdu efektní objevujeme i perfektní souvlakerii kde si ze všech grilovaných a pečených dobrot vybíráme osvědčený gyros a v přístavu ho vychutnáváme.
Otrávenej celník nám po chvilce váhání dává štemply do pasu, takže můžeme po jezdících schodech nastoupit do naši známý lodi. Nad Patrasem se zatahují mraky a vzduch je tak nabitej elektňnou, že nám stojí vlasy na hlavě. Občas prořízne oblohu blesk a začíná pěknej liják. Až za tmy zvedáme kotvy a vyrážíme. Vzdalujeme se od rozsvíceného města s osvětleným hradem. Loučíme se s krásnou zemí, kde je na každém kroku cítit moře. Se zemí kde voní pinie a eukalypty a rostou fíky, citrusy kaktusy a ibišky. S milými lidmi, kteří nikam nespěchají a přesto dřou na kamenitých polích a umějí pomoci v nouzi. Ale i d'ábelskými řidiči autobusů, s neoznačenými zastávkami, skládkami podél silnic a nadháněčí turistů. S horskými kozami, osly a cikádami ....

© na toto dílo se vztahuje autorský zákon, a proto není možné cokoliv z tohoto díla kopírovat a používat k jiným komerčním účelům.
Komentáře (2)
05.04.06 14:43  (nepřihlášený uživatel) ...***
Všechno je to pravda.........super sloh, super zážitky, super cestopis.........pv
01.04.06 23:03  (nepřihlášený uživatel) ...***
Další čtivý cestopis...
Chystáte se napsat komentář jako nepřihlášený uživatel. U Vašeho jména bude zobrazena i IP adresa.
eUKuN
(opište bezpečnostní kód)
1. Komentář nesmí jakýmkoliv vulgárním způsobem urážet autora díla.
2. Nezpochybňujte komentáře od ostatních uživatelů.
3. Toto není diskuze. Chcete-li se na něco zeptat pište do DISKUZE.
4. Komentáře, které nesplňují pravidla budou vymazány.
 
˝Pedro˝ a jeho/jí aktivity
Cestopisy5
Galerie2
Diskuze0
 
CK MARTED Greek Market
Půjčovna Kréta
Půjčovna Korfu
Půjčovna Rhodos
Půjčovna Lefkada
Půjčovna Thassos
Půjčovna Zakynthos