Na úvodní stránku
Napsat vlastní cestopis
Fotogalerie
Videogalerie
Recenze hotelů a apartmánů
Recenze míst
Recenze taveren
Diskuzní fórum
Přihlášení
Jste nepřihlášen
OnLine: 6 | 21
Melissa travel
Ochrana osobních údajů
© 2002 Řecko a řecké ostrovy

Thíra - Cesta 2005

Autor:
Zařazeno:
Santorini
Napsáno:
16.11.05 00:26
Fotografií:
40
Přečteno:
14061
Tisknout cestopis
Doporučit přátelům
Dnes 07:50
21 °C
Polojasno
Z, 4.1 m/s
Théra kouzla zbavená?

Jet na Santorini byl můj dávný sen. Bohužel až dosud jsme nenašli cenově dostupné řešení. Letos koncem září ale přišla jedna nejmenovaná řecká cestovka s neskutečně výhodným lastem a téměř nevídaně nízkými poplatky, příplatky a doplatky (řekněme si otevřeně, že sakum prásk pod 10 tisíc za osobu na 11 dní). Jen jsme měli trochu obavy z podzimního termínu od 27.9. Jak se ukázalo zcela zbytečné.
Takže jako v květnu nás opět čeká „atraktivní“ cesta autobusem SA z Brna do Prahy, naštěstí už v docela rozumnou dobu, v 5 ráno. Na letiště jsme dorazili kolem půl deváté a v devět jsme si v pohodě vyzvedli od pracovnice CK letenky. Při odbavení už bylo celkem jasné, že Travel servis tradičně nezklame a budou problémy. Na terminálu akorát bliká, že bude opožděn. Zatímco jiné lety probíhají bez problémů, TS nemá přidělenu na žádný svůj let ani bránu (a to vč. letu do Bratislavy někdy v 7 ráno). Informace nulové, termín odletu se blíží. Pak nastupuje kolem půl jedenácté letištní rozhlas a hlásí, že letadlo poletí v 10 hodin. Moc tomu nevěříme, ale zmatená hlasatelka to za chvíli zopakuje. Představa čekání do noci se jeví opravdu velmi lákavou. Naštěstí kolem jedenácté zprávu opravují na 12. hodinu za pár minut máme i gate v novém "céčku". Takže se necháme řádně prošacovat (na céčku je společný filcung pro všechny brány) a zase čekáme. Letadlo zatím pořád nikde. Kolem půl dvanácté přeci jen přijíždí SmartWings, sice menší než máme ve voucheru, ale to nám je vhola fuk. Vše tedy na konec dopadlo dobře, odlétáme jen asi s půldruhahodinovým zpožděním. Letušky jsou pěkně dožrané, až snad trochu neprofesionální, jídlo od Hrocha (houska s listem zelným a kolečkem šunky - nebo čeho) opravdu nic-moc (zlaté ČSA).
Letadlo sebou občas dost hází, ale po předpokládaných 2:40 hod. přistáváme nad naším budoucím ubytováním na polovojenském letišti Monolithos na Santorini! Tradiční padesáti metrová jízda autobusem i vše ostatní již naprosto v pohodě. Delegátka Katka nás směruje do autobusu a za pár minut již vysedáme na okraji letoviska Kamari a kousek se přesunujeme do našeho ubytování v apartmánovém domě Finikas. Dostáváme místo v prvním patře, dokonce pro 3 osoby, takže velmi prostorné.
V rychlosti vybalujeme, protože máme asi za hodinku úvodní schůzku s naší delegátkou Katkou v příjemné, byť trochu vzdálené taverně na cestě z Kamari. Dostává se nám ouza grátis a klasických informací o ostrově, Kamari a výletech. Ten budeme absolvovat jen jeden, lodí, jinak si ostrov prohlédneme vynikající místní veřejnou dopravou. Po schůzce cestou zpět jdeme nakoupit základní životní potřeby (ouzo, červené víno a olivy) a dáváme první pita gyros v taverně na promenádě (2e), ale byl moc vysušený.


Středa – Fira

Ráno se ujišťuji, že tentokrát (a to zcela poprvé) budeme muset na pití používat balenou vodu, protože santorínská je opravdu příliš slaná, až se mi z ní dělá trochu šoufl (ale je z ní vynikající káva).
Balíme se na pláž a jdeme (dle informace z nějakého cestopisu) až na druhý konec promenády pod skálu Mesa Vouno (kolem které jsme přistávali) na místo s dobrým přístupem do moře bez kamenů.
Cestou můžeme pohodnotit Kamari. Trochu jsem se obával, že to bude nějaký turistický lidojem (což by nám dělalo problémy, protože máme rádi klídek a ne davy). Kamari je ale opravdu velice příjemné místo (byť v sezóně tady musí být tak 10x tolik lidí). Je dost rozlehlé, ploché, jako celé Santorini s budovami max. 2 patra nad zemí. Pokud nevylezete na kopec máte dojem malé dědinky. Kolem pláže s černým štěrko-pískem je relativně úzká, pěkná promenáda z jedné strany s pergolami a stolky taveren a z druhé lemovaná obchůdky, taverničkami, bary a pod.
Koupání je velice příjemné, voda krásně teplá, vlnky tak akorát, pár metrů od břehu hloubka, takže žádná vodní turistika. Hodnotíme černou pláž (ve skutečnosti spíše šedá). Na Hanku je to nějak depresivní, mě to nevadí (stejně jako na Liparech). V sezóně to tady ale musí být jak na lávovém grilu. Cachtáme se a opékáme asi do dvou. Cestou zpět se stavujeme na pita gyros v malinkém bufíku (snad GYROS STOP?), který je tentokrát vynikající a za bezkonkurenční 1,5e, takže se tady stavujeme ještě mockrát. Na Santorini je fajn, že tady do toho dávají primárně tzaziky a neprzní to kečupem a hořčicí. Navíc si skoro všude můžete vybrat, zda-li chcete vepřový či kuřecí (na jehněčí jsme nenarazili).
Po vydatném obědě vlastní provenience, ouzu, vínečku a kafíčku lehce siestujeme a pak se rozhodujeme vyrazit místním autobusem do hlavního města (Fira). Veřejná doprava na Santorini je opravdu vynikající. Do Kamari jedou spoje každou půlhodinu až hluboko do noci. Všechny autobusy začínají/končí ve Fiře (koncové místo jen projedou a hned se vrací zpět), takže když někam potřebujete jet, musíte tady přestoupit.
Autobusy v Kamari projíždějí po takovém okruhu a mají jednu zvláštnost: v sudé dny ho projíždějí po směru hodinových ručiček a v liché naopak (prý si stěžovali někteří obchodníci, takže tak je to teď spravedlivé).
Nevíme jak to jede, takže jdeme prostě na blind. Čeká tady už poměrně dost lidí. Autobus přijíždí ani ne za pět minut, s klímou a vcelku všichni si i sednou. Lístky prodává průvodčí a stojí 1e. Jízda trvá průměrně 15 minut, podle hustoty dopravy.
Ve Fiře je malé nádražíčko, resp. takové parkoviště s budkou. Hlavně tady ale jsou vylepeny jízdní řády, které briskně ofocuji (ó, díky digitální techniko!), takže je máme vždy k dispozici.
Ve Fiře je už lidí o dost víc než u nás v Kamari. Je to ale hlavně způsobeno zájezdy velkých lodí z Kréty. Proplétáme se uličkami až se před námi otevírá fantastické panoráma kaldery. Santorini (řecky dříve Théra, nyní Thíra) je v podstatě zbytkem okraje sopky, která vybuchla a potopila se před 3500 lety při pravděpodobně největší zaznamenané přírodní katastrofě. Kruh kaldery ještě tvoří ostrov Thirasia a maličký ostrůvek Aspronisi. Uprostřed kaldery, nad stále aktivním vulkánem, jsou geologická novorozeňata, ostrovy Palea a Nea Kameni - Starý a Nový Spálený, na který poplujeme lodí.
Poprvé se seznamujeme s největší atrakcí Santorini: bílými městečky na vrcholcích 200-300 m vysokých útesů všech možných barev. Dáváme se na cestu kolem okraje kaldery se spoustou taverniček, obchůdků a hotýlků. Stačí abychom se dostali za stanici lanovky, která vozí lidi mezi přístavem a Firou (pokud nepoužijí nohy nebo zde tradičních oslů), a je rázem od davů pokoj, resp. stěží potkáte nohu. Šlapeme asi tak 3 km přes Firostefani (takové splynuté předměstí Firy) až k Imerovígli, u které je na ostrohu nad kalderou zřícenina středověkého hradu Skaros. U velkého a teď nepřístupného kostela Agios Nikolaou se obracíme a v přicházejícím soumraku jdeme zpět do Firy. (Pozn.: kolem kaldery vede pěší stezka dlouhá cca 10 km až na severní konec ostrova do Oia.)
Do centra Firy přicházíme těsně před západem slunka a tak pokouším foťák, jak si s tím poradí (obstál docela dobře). Zpět nočním autobusem, nákup vody (1,40e/9l) a příjemně utrmácení, najedení a napití jdeme spát.


Čtvrtek - Oia

Tento den trávíme jako předchozí, jen z Firy pojedeme do Oia (čti Íja), na ten inzerovaný, prý snad nejkrásnější na světě, západ slunce ("sunset" je vůbec turistické zaklínadlo číslo jedna celého ostrova). Autobus je tentokrát dědeček a dost nacpaný. Je v něm u nás těžko představitelná atmosféra. Jedou taky (nechci říct žebračky) odhaduji v nějakého toho …stánu – máti se dvěma malinkýma děckama, kde holka (tak 4-5 let) perfektně hraje na bubínek a tancuje ve Fiře před chrámem. Takže s hudbou, tancem, srandou, s lidma z celého světa tělo na tělo – 100x lepší než návštěva u psychiatra!
Autobus do Oia zas pro změnu s klímou a ne tak plný. V cíli cesty je už slušný, ale vcelku snesitelný dav. Oia je nejexkluzivnější a nejdražší místo ostrova. Má velice příjemnou atmosféru a říká se o ní, že je nejfotografovanější vesnicí na světě. Trochu se procházíme po městečku, kde se nám nejvíc líbil krámek s něco jako moderním řeckým uměním, na rozdíl od turistických kýčů (bohužel za ceny pro nás stěží dostupné).
Nacházíme si místo až skoro na špičce ostrova, u smeťáku pod větrným mlýnem s restaurací. Čekáme, čekáme a vono pořád nic. Trochu se slunko rdí, trochu se barví nebe, hlavně kvůli dneska zajímavým mrakům, ale nakonec je díky nim konec ještě před vlastním ponořením Slunce do moře. Tož, nevím. …To na Baltu!…ale což.
Jak se Oia začíná pomalu halit do tmy a světýlek, je stále krásnější. Většina turistů se hned rozprchla zpět do svých autobusů a tak je tu mnohem volněji. Děláme pár pěkných fotek a zkouším nový pidistatívek (s úspěchem). Prohlížíme si ještě zbytky hradu Argyri a interiér místního velkého chrámu. Autobus dobíháme a je pěkně narvaný, takže jedeme přilepení na dveřích. Ve Fiře jdeme ještě načerpat trochu nočního života a udělat pár fotek. A pak už zase zpět do Kamari.


Pátek - Ancient Thira, Perissa

Dnes jdeme na sobě spáchat nějakou tu turistiku, protože se na nebi honí mraky. Naším cílem je Starověká Théra, rozsáhlé vykopávky na skále Mesa Vouno cca 360 m vysoko. Z Kamari vede nahoru serpentinová silnice a jde si tam zjednat cestu minibusem za 8e. My samozřejmě "hrdinně" pěško po silnici, když byla odmítnuta moje (určitě lepší ;o) varianta na prudší výstup po stezce přes jeskyni s kapličkou Zoodochos Pigis.
Jako na potvoru (a bude to tak celý den) jak funíme po vlastních, pere slunko jak za eura. Cesta nahoru nám trvá velmi vláčným tempem po silnici asi hodinku. Areál vykopávek je oplocený, hlídaný, vstup zdarma (v sezóně se ale možná platí). Část na úplné špičce ostrohu byla uzavřená. Nicméně areál je opravdu velký a obydlen byl od 9. stol. př.n.l. mnoho set let (jen bych v té době nechtěl být zde ubytovaným rybářem ;o). Na Hanku toho už bylo trochu dost, takže se usadila ve stínu stromů a já zatím poběhal ruiny. Většina nálezů z této lokality je k vidění ve Starém archeologickém muzeu ve Firě.
Vzhledem k velkému vedru a i s ohledem na naše už vratké končetiny, vzdáváme cestu až na nejvyšší vrchol ostrova - Profitis Illias 567 m; není to daleko, ale vysoko (dalších 300 m) a po šutrech. Zpět dolů to bereme po oslí stezce na druhou stranu hory do druhého největšího turistického střediska: Perissa. Tady je větší klid než v Kamari, pláže s černým, jemným pískem s perfektním přístupem do vody. Smýváme prach z cesty na pláži hned pod horou a slunko má zase pro změnu trochu volno (abychom se moc nepřipekli). Bereme párkrát koupel, pak se přesouváme do přilehlé taverny na řeckou kávu (1,5e), prolézáme pár obchůdků a přicházíme zpět na pláž akorát když přijíždí loď, co pendluje asi 10x denně na trase Kamari-Perrisa (za 3e). Za necelou čtvrthodinku jsme v Kamari (nalodění/vylodění z vody, nikde nejsou mola).


Sobota - Exo Gonia

Dneska se počasí moc nepovedlo. Není moc velké teplo a obloha je komplet zatažená. Po chvíli přemlouvání se vydáváme na obhlídku okolí s předběžným cílem: střed ostrova - kopec s vesnicí Pírgos. Nejprve se motáme spletí silniček kolem Kamari, abychom nemuseli jít po hlavní silnici, kde jezdí dost aut. Cestou občas sprchne. Dostáváme se až na křižovatku pod vesničku Episkopi Gonia. Cestu nahoru do Pírgosu není pořádně vidět, tak radši jdeme kousek po silnici na Firu až pod sousední vesničku Exo Gonia. Teď už prší docela fest, až nakonec musely ven deštníky. Taky dost nepříjemně fouká. Exo Gonia je zcela vyjímečná vesnice na ostrově tím, že není nijak zasažená turismem. Je tady jediná (zavřená) taverna, tradičně aspoň deset kostelů, včetně největšího Agios Charalambos, kam nakonec po silnici kolem Exo Gonia docházíme. Je tady taky dost velký nepořádek a Hanku to evidentně nebaví. Pokoušíme se dostat ještě až do Pírgosu, ale nakonec to vzdáváme. Prolézáme ještě vesničku a nacházíme řadu rozpadlých (ale původě jistě nádherných) domů poškozených zemětřesením v roce 1956. Počasí se teď už jen zlepšuje. Na křižovatce na hlavní silnici se ještě jdeme podívat do velkého supermarketu, abychom si udělali představu o cenách, ale není tady levněji než v Kamari. Zpátky jdeme nejkratší cestou, t.j. po silnici, a ještě se stavujeme v pekárně a kupujeme chalvu v plechovce (3,5e/0,5kg). A to je pro dnešek vše.


Neděle - Red&White beach, Akrotiri

Dnes vyrážíme na celý den. Jedeme přes Firu (jinak to nejde) až na jižní konec ostrova. Autobus stojí maximální zdejší částku, t.j. 1,60e a končí až před areálem s vykopávkami u Akrotiri. Bohužel máme smůlu, protože je areál uzavřen („technické důvody“). Jinak je to podle mě jedna z největších atrakcí ostrova. Takové nekrvavé, antické Pompeje, zasypané při kolapsu ostrova 1500 let př. n. l. Místní kultura byla jedna z nejpokročilejších v oblasti. Zachovaly se zbytky budov, dost keramiky, ale hlavně fantastické nástěnné malby. Část je v novém archeologickém muzeum ve Firě. Rekonstruované nástěnné malby pak v soukromé Nadaci Thíra v "Nomikos Conference Center" tamtéž.
Takže jdeme na asi neslavnější pláž Santorini: Kokkini, als. Red beach. Scéna je opravdu úžasná, zejména v barevné kombinaci s mořem, oblohou, mraky... Lidí je tu tak akorát. Koupou se jen dva - tři nejdrzejší, protože jsou dost velké vlny. Přecházíme celou pláž až na druhou stranu, kde se posilujeme z našich zásob a přemítáme, jestli tam vlezem. Nakonec tedy jo. Pláž je z krásného černo-červeného písku, v moři jsou ale dost velké kameny. Hanka to nakonec vzdává a já tak čtvrthodinku laškuji ve vlnách a okopávám kameny.
Pak osycháme a jdeme podél pobřeží po stezce až k sousední plážičce Kambia (ev. Kampia). Cestou se kamarádíme s oslíky, přičemž jeden se vypravuje za námi. U moře si dopřáváme v malé taverně (prý moc dobře vaří) kafíčko (2e a bez vody) a rozhodujeme se, že už se koupat nebudeme (je děsný vítr). Rádi bychom se ještě podívali na Bílou pláž, takže podle mapy hledáme vyznačenou cestu. Ta se bohužel nekoná, takže vyrážíme macchií tak nazdařbůh do kopce nad útesy. Občas se musíme vracet, neboť některé dovedné trnité keře dokáží člověka velmi obstojně a bolestivě umrtvit. Po delším výstupu se dostáváme až na nejvyšší útes s fantastickým rozhledem. Perfektní také je, že jsme cestou nikde nepotkali živou duši. Vítr je tak silný, že občas hrozí, že mi ulítnou brejle. Pomalu se couráme po vrcholcích útesů a kocháme se výhledy, až jsme našli i White beach, na kterou se asi dá dostat jen z moře (někde se píše že i seshora, ale nevím kudy). Skály tady mají nádherné barvy a je vidět až na samý koneček ostrova.
Už řádně vyfoukaní se dáváme na sever cestou k hlavní silnici. Tady už občas potkáme nějaké to přibližovadlo. Ještě trochu laškujeme s myšlenkou dojít až na konec ostrova k majáku, ale bylo by to tam a zpět 8 km po silnici a to se nám už nechce. Přes vinice a políčka s cherry rajčaty pokračujeme až k silnici na okraji kaldery a opět se kocháme a fotíme. Je tady úžasný klid a pohoda. Autobus nám jede z vesničky Akrotiri za slabou hodinku, takže se vydáváme, přes nějaké ty spory ohledně rychlosti přesunu, po silnici. V Akrotiri trochu kufrujeme, nakonec je celé obcházíme, až přeci jen lokalizujeme zastávku, přes kterou jsme v poledne projížděli opačným směrem. Autobus krapet mešká, pak jede nejprve na Red beach a za 10 minut se vrací. Dneska tímto směrem jede stará rachotina tak z šedesátých let.
Tento výlet se nám vcelku mimořádně vydařil a oba jsme s ním velmi spokojeni.


Pondělí - Perívolos, Vlicháda

Vyrážíme směrem opět jižním, na v podstatě nejjižnější část ostrova, a na Vlichádu. Autobus, nyní směrem Perissa, (za 1,40e) se proplétá i vesničkami Pírgos a Megalochori (na rozdíl od toho co jede až do Akrotiri). Nevíme přesně, kde nás až zaveze, a tak se buďto trefíme nebo se trochu víc projdeme. Na Vlichádu jezdí v sezóně přímý autobus, ale protože již zmizel z nástěnky ve Fiře, usuzujeme, že teď už nejezdí.
Vystupujeme nakonec přesně tak, jak jsme si představovali, protože autobus nejprve odbočí z hlavní silnice a jede až na pláž v Perívolos, pak se vrací stejnou cestou zpět, pokračuje do Perissy, tam obkrouží poslední blok pod kopcem Mesa Vouno a vrací se zpět do Firy.
Perívolos je v tomto období už v podstatě skoro mrtvé. Je tady ještě pár otevřených taveren a obchůdků, ale lidí naprosté minimum. Volíme cestu po pláži až k nejjižnějšímu mysu Exomitis a pak dál až do Vlichády (tak 4-5 km). Na pláži našla Hanka konečně nějaké ty mušle.
Vlicháda působí zcela ospalým dojmem (kromě naháněčů z několika prázdných taveren). Je tady ale krásný a docela velký přístav (sezóně tu jezdí turistická ponorka). Pláž začíná až na druhém konci vesnice a je podle mého nejhezčí, co jsme na Santorini viděli. Tvoří ji hrubší šedý písek (vypadá jako mák) posypaný bílými kamínky pemzy a to vše pod fantasticky zvětralými pískovcovými skalami. Moře je nádherně zelenkavé, protože je v něm vyjímečně bílý písek (asi z těch skal). Nejbáječnější koupání, ale než se člověk dostane hlouběji do vody, musí přejít pár metrů po šutrech a to se Hance nelíbí. Pláž je tak půl kilometru dlouhá a po řadě slunečníků pokračuje jako převážně nudistická.
Asi po dvou hodinkách se balíme a jdeme zpět. Zkoušíme se dostat na pláž, kterou jsme přišli po útesech kolem pobřeží, ale narážíme na utrženou část a musíme zpátky přes vesnici. Pobřeží je v těchto místech tvořeno jak lávovými kameny, tak štěrkem a pískem v různých pásech. Na cestě zpátky míjíme celou řadu hanbatých pánů sólových i ve dvojicích. Taky se z moře vynořuje jakýsi nahatý Robinson. Na plováku má kanystry s vodou a živobytím, ale hovor jsme nezavedli. Kdo ví, co podniká.
Do Perívolos přicházíme tak akorát na autobus, takže nám nakonec dneska všechno pěkně klaplo.


Úterý - lodní výlet (Nea Kameni, Thírasía, kaldera)

Jediný „placený“ výlet. Vyrážíme dopoledne autobusem Kamari Tours do přístavu Athinios, který zajišťuje i spojení ostrova s okolím, protože tady mohou přistávat i větší trajekty. Serpentinová silnička překonávající převýšení kolem 300 m po okraji kaldery vypadá dost dobrodružně, ale pro místní řidiče je to denní chleba.
V přístavu nás čeká King Thiras – turistická replika plachetnice, která předpokládám plachty nikdy neviděla. Jede nás tak padesát (možná víc). Na lodi je dostatek místa; bar a toalety.
První zastávka je Nea Kameni - nejmladší kus lávy nad stále aktivní sopkou. Je zde přírodní rezervace a platí se i vlezné 2e. Na ostrově, který se začal vytvářet někdy na začátku letopočtu, je několik pěkných kráterů, i když do pořádných sopek to má opravdu hódně daleko. Je tady pěkně silný vítr a samozřejmě fantastický rozhled na celou kalderu, tentokráte z jejího středu a do všech stran. Máme skoro dvě hodiny času si všechno pěkně prolézt. Na několika místech unikají i sirné páry, ale spíše symbolicky. Dá se tady nachodit asi tak 3 km, převážně lávovou sutí (byť jsou tady cesty udusané davy turistů).
Před naloděním se ještě obdivujeme nádherně zelené barvě vody v zálivu, obarvené sirnými prameny. Ty jsou také cílem druhé zastávky, ale na druhé straně ostrova. Loď kotví asi 20 m od ústí úzkého zálivu s teplými prameny. Asi polovina pasažérů se vrhá s vidinou nevšedního zážitku do vody (nám se nechce). Asi po 20 minutách ale už posádka svolává lidi zpět a vydáváme se k našemu poslednímu cíli: ostrovu Thírasía. Ten uzavírá kalderu ze severozápadu a jeho profil je podobný Santorini. Kotvíme u mola v malém přístavu a šplháme po serpentinách kamenné cestičky se schůdky. Pár odvážlivců volí cestu na oslících (4e). My ostatní pak musíme oslům z cesty (osla pramálo zajímá, jestli Vás zazdí či shodí se skály). Po asi 180 m převýšení se pobelháváme do krásné taverny „Panorama“ v malebné vesničce Manolas, která je zejména známá svými suvlaki 100x jinak. Dáváme si ale jen frappé (2e) a prolézáme vesničku. Krásný klídek a pohoda. Pro turisty jen nějaký hotýlek (a to kdoví jestli ne opuštěný), samozřejmě řada kostelů a kapliček, všude ta nádherná modro-bílá kompozice.
Cesta zpět je o poznání náročnější, protože některé kameny sviňsky kloužou (rovná cesta to není ani zdaleka) nehledě na to, že se ještě musíme vyhýbat oslím produktům. Pády jsou tu poměrně běžné, a tak si dáváme dost bacha. K lodi se dostáváme jen s malou rezervou.
Část turistů (nakonec jich bylo snad jen pět) vysazujeme v přístavu pod Oia, aby si (pokud budou mít dnes štěstí) vychutnali ten fantastický „sunset“. My se ale vracíme zpět do výchozího bodu a máme příležitost se náležitě zblízka pokochat thírskými útesy od Oia, přes Firu až k přístavu Athinios. Pak už jen autobusem vyšplhat na okraj kaldery, dovézt pár turistů do Firy a zpět do Kamari.
Výlet přišel 25e na osobu (Kamari Tours jej prodávalo za 20e, takže žádné velké předražení, vezmeme-li v úvahu služby naší skvělé delegátky Katky). Protože jinou cestou se na ostrovy uvnitř kaldery nedostanete, je to výlet takřka povinný.


Středa - muzea, Pírgos

Máme na dnešek naplánovaný oddělený program: Hanka se půjde plážovat a já do muzeí ve Fiře (Hanku to nebaví). Po pac-a-puse klasicky na autobus do Firy (už mám trochu dojem, že znám půlku pasažérů a všechny průvodčí). Dnes jede stará rachotina.
Takže nejdříve Nové archeologické muzeum (kousek nad autobusovým „nádražím“). Lístek za 3e (nevyhazovat! Platí i pro Staré muzeum). Klasické EU dotované muzeum. Řeci toto tak nějak umí. I když tady není velká přehršel exponátů, je vše moc pěkně naaranžováno, popsáno, vysvětleno, roztříděno - tady přísně chronologicky, s hlavním důrazem na nálezy z Akrotiri. Od několika nádherných sošek kykladské kultury starých přes 5000 let až k období opuštění Akrotiri kolem 1500 př. n. l. Převážně jde o užitkovou keramiku (zajímavý detail zdobení bradavkami). Jsou zde i (pravděpodobně originály) některých nástěnných maleb a jedna z nemnoha zapomenutých dražších věcí: zlatá koza (či nějaké podobné zvíře). V muzeu se může fotit! (samozřejmě bez blesku)
Ve Starém archeologickém muzeu (kousek od stanice lanovky na malém náměstíčku) jsou soustředěny nálezy z prehistorické Théry na kopci Mesa Vouno, kterou jsme navštívili v pátek. Období od 9. stol. př. n. l. Převážně amfory (včetně obřích), vázy s klasickou antickou kresbou (známou z „turistické“ keramiky) a sochy. V muzeu je hodně exponátů na malé ploše. Působí trochu jednotvárným, šedivým dojmem. Fotit se nesmí.
Jedno z firských muzeí vynechávám (čas mě tlačí). Je označováno jako kulturní centrum Santorini: Megaron Gyzi (asi blok od Starého muzea směrem od centra). Tady by měly být expozice týkající se Santorini od středověku po současnost.
Dávám se do hledání „Petros Nomikos Conference Centre“, kde Nadace Thíra předvádí 3D rekonstrukce nástěnných maleb z Akrotiri. Mám to na mapě a občas se i směrovka objeví, ale nacházím to skoro náhodou a díky tomu, že nepřicházím od kaldery. Nejprve dvůr, pak temný průjezd a jsem tam. Vstup je za 3e. Expozice není příliš rozsáhlá. Jsou zde rekonstrukce cca třiceti nástěnných maleb z Akrotiri. V podstatě se ale jedná o přesné kopie vytvořené poměrně složitou technologií od Kodaku, upravené francouzskou firmou Transfer Relief (pokud by byl zájem, mohu blíže popsat). Důležité je, že je tady zrekonstruována místnost se dvěma nejznámějšími díly: „Boxující děti“ a „Rybář“. Ty dost často můžete někde vidět jako ukázku minojské kultury, ale je to thérská. Bohužel nevím, kde jsou originály. Jestli v Akrotiri, Athénách či někde jinde. Nevíte?
Čas mám akorát na návrat, pár fotek kaldery a pár minut lenošení na lavičce s tím fantastickým výhledem! Autobus stojí čumákem 20 cm ode zdi, takže se 50 lidí ptá průvodčího, jestli jede do Perrisy. To ho naprosto nijak nevytáčí a po krásné černošce dokonce i políbení vyloudí! Určitě má týden o čem vykládat u ouza ;o)
Tím nejkrásnějším thírským autobusem tak vyrážím do vesničky Pírgos, která leží na kopci asi ve středu ostrova a je z ní „všude vidět“ (skoro). Jízdné klasické 1e. Do vsi autobus zajede, otočí se na náměstíčku a stejnou cestou se vrací zpět a pokračuje dále na jih ostrova. Turismus tady řádí jen kolem náměstíčka, kde jsou obchody a taverny. Nad ním je spleť fantastických uliček, domečků a kostelů. Jenom bílá, modrá a Řecko! Tady už to opravdové. To, co není na pohledech z Oia tak to je zpravidla odtud (akorát se o tom tolik nepíše). Prolézám to tady snad třikrát dokola a fotím a fotím.
Nakonec vylezu na zbytky jakéhosi hradu až úplně nahoře (jde se sem takovými nenápadnými úzkými schody jako někam na střechu) a moc lidí sem nezabloudí. Rozhled skoro na všechny strany. Žvýkám zásoby a kochám se dobře půl hodinky aniž by mě někdo rušil. Bohužel se tak pořád někde zdržuju, že už vzdávám plánovanou cestu na Profitis Ilias (nejvyšší bod Santorini, kam z Pírgosu vede silnice), protože by mohlo zhrozit, že bych se vracel až za tmy a zpřerážel si na druhé straně hory hnáty. Vyhlížím si tak (marně) nějakou přímou cestu do Kamari, abych nemusel po silnici.
Po vykochání jdu ještě k hlavnímu chrámu, kde je v sousedství moc pěkná expozice církevních předmětů a nádherných ikon, kterou hlídá překrásná řecká dívčina. Vstup zdarma. Moji sólovou prohlídku ukončuje vpád tlupy uřvaných turistů i s průvodkyní (ještě uřvanější).
Už jen pár žánrových, vesměs neúspěšných, snímků a vracím se na náměstíčko, začínám obcházet Pírgos po jakési okružní cestě a koukám s kopce, kudy že to dolů do Mesa Gonia. Nic nevidím a tak to zkouším nadrzo přes opunciový háj. Kdybych věděl do čeho lezu, tak bych šel asi raději přes Profitis Ilias! X-krát se vracím a motám kvůli různým zátarasům, stržím, a pod. Občas musím i skokem, na cestičkách (dá-li se to tak nazvat, spíše půjde o vyznačení hranic pozemků) je většinou pemza a sviňsky se smeká. Po značném utrpení jsem se dohrabal na konec nějaké kamenné cesty, která vedla k pěknému kostelíku. Tady jsem se zhroutil na již připravenou židli a vysypal hromadu materiálu z bot, oklepal prach a otřel pot. Dál už vedla stezka do Mesa Gonia, která už v podstatě neexistuje, protože ji zrušilo zemětřesení v roce 1956. Původně se vesnice neobnovila a lidé se přestěhovali převážně do Kamari, ale teď se sem rozšiřuje Episkopi Gonia a na některých rozvalinách se znovu staví.
Procházím celou Episkopi Gonia, pak kousek po silnici do Kamari a následuje právě objevená zkratka. V Kamari nahoře u zelináře kupuji ještě dvě broskve (1e), které pak musíme hodnotit jako poměrně dost hnusné.
Pěkně jsem se tento den našlapal a ani v nejmenším nelituji. Hanka se zase úspěšně vyplážila (než ji prý znechutila přišedší uječená česká rodinka) a krmi chutnou před návratem mým připravila. Díky!


Čtvrtek - poslední koupací den

Dnes se jdeme už jen smutně koupat a opalovat pod skálu a večer si zajdeme na skromnou večeři. Původně jsem měli vyhlédnutou vždy hodně obsazenou tavernu Syrtaki (kde jsme navíc mohli čerpat 10% skonto od cestovky), ale eura se nás už moc nedrží, takže jsme nakonec zvolili příjemnou tavernu trochu dál od promenády, tuším, že Petronis či tak nějak. Trochu nestandardně tady obsluhovala výhradně děvčata. Dali jsme si džbánek červeného vínka, vynikající smažené rajčatové koule (stěží popsatelné chuti) a mix čtyř různých mas na grilu se zeleninou, hranolkami a rýží. Celé nás to přišlo vč. couvertu a trinkgeltu na slušných 22e. Na rozloučenou ještě panáčka sladkého likéru na účet podniku. Moc jsme si pochutnali.


Pátek – odjezd

Smutný den, smutné počasí. Skoro trvale pod mrakem. V klidu balíme, dojídáme, dopíjíme, protože máme kupodivu opustit apartmán až v půl dvanácté. Pak poslední procházka, poslední dárečky, poslední pita gyros, poslední promenáda.
O půl druhé si jdeme pro kufry a přesouváme se na dohodnuté místo odjezdu. Autobus přijíždí snad na minutu přesně a za čtvrt hodinky jsme už na letišti. Chvilku čekáme až se začne odbavovat a pak znovu asi hodinu než nás pustí do miniaturní letištní haly. Na letišti je poměrně důkladný filcung, a to i hned při vstupu. Máme tady možnost vidět, co ukazuje to „prosvětlovací“ zařízení (všechno, a v barvách!).
S lehkou obavou čekáme, co zase ten Travel service provede. Naštěstí nic, zpoždění stěží pár minut. Cesta zpět stejná jako tam. Žrádlo od Hrocha - zřejmě pro hrocha!
Ale problémy holt musí být, to bychom si nic neužili. Díky nějakému nejapnému telefonnímu kladeči bomb jsou na Ruzyni vyklizené terminály. Nejdříve čekáme skoro půl hodiny na ploše a pak parkuje letadlo mimo terminál a jsme odváženi autobusy. V hale je trochu zmatek, u pasů fronty. Já jako vždy s neochvějnou intuicí volím tu nejpomalejší, než celníky napadlo otevřít další přepážky pro „nás z EU“ ;o).
Problém je v tom, že máme lístky na autobus SA do Brna a můžeme je zrušit do půl hodiny před odjezdem, což nakonec opravdu přes SMS raději děláme, protože jsou zavazadla v nedohlednu. Pak se ale vše urychlilo, takže jsme ještě na předpokládaný spoj lístky mohli obnovit a v deset jsme byli šťastně v Brně.


Dovolenou na Santorini, kterou jsme letos uhnali tak nějak nad plán, jsme si opravdu užili a byli jsme moc spokojeni. Díky nejmenovaná CK a její delegátko Katko!

© na toto dílo se vztahuje autorský zákon, a proto není možné cokoliv z tohoto díla kopírovat a používat k jiným komerčním účelům.
Komentáře (9)
04.02.11 10:39 hesina
Chlapácky, sympaticky podaný cestopis s důležitými poznatky, který určitě využijeme i po 6 -ti letech při naší letošní plánované dovolené na ostrov Santorini. Moc děkuji a už teď se těším.
21.08.06 19:03  (nepřihlášený uživatel) ...***
Moc jsem se pobavila, pěkně píšete. Dokonce jsem vydržela až do konce, a to je co říct...Zdravím, Alena
30.07.06 10:31  (nepřihlášený uživatel) ...***
Byla jsem na Santorini 4dny(v kombinaci s Kretou,tenkrat se z Cech nedalo letat primo a bylo to pred eurem).Ve vybornem prispevku jsem si osvezila vzpominky na nadherna mista,dik.Anna
24.07.06 15:41  (nepřihlášený uživatel) ...***
Na Santorini sme boli minuly rok.Tento prispevok je to najlepsie a najvernejsie napisane co som v poslednej dobe citala,fotky su perfekntne.Petra
09.05.06 17:32  (nepřihlášený uživatel) ...***
Zatím to nejlepší o Santorini očima turisty. Petře dik Honza
19.01.06 15:21  (nepřihlášený uživatel) ...***
Fakt nádherné fotky. Lidi na tyto web stránky vkládají cokoliv, ale ty tvoje fotky jsou fakt moc pěkné! Markéta
29.11.05 13:59  (nepřihlášený uživatel) ...***
Nadherny fotky a cestopis napsany skoro jako pruvodce. Petr tady nazorne ukazal, ze na Santorini je co delat i 10 dni.
17.11.05 19:06  (nepřihlášený uživatel) ...***
Originály fresek z Akrotiri jsou v národním archeologickém muzeu v Athénách (thirská expozice). Sofia.
17.11.05 16:53  (nepřihlášený uživatel) ...***
Krásný fotky, pěkně napsaný cestopis. Sofia.
Chystáte se napsat komentář jako nepřihlášený uživatel. U Vašeho jména bude zobrazena i IP adresa.
XfhZz
(opište bezpečnostní kód)
1. Komentář nesmí jakýmkoliv vulgárním způsobem urážet autora díla.
2. Nezpochybňujte komentáře od ostatních uživatelů.
3. Toto není diskuze. Chcete-li se na něco zeptat pište do DISKUZE.
4. Komentáře, které nesplňují pravidla budou vymazány.
 
˝john˝ a jeho/jí aktivity
Cestopisy2
Galerie12
Hotely21
Taverny5
Diskuze1
 
Greek Market
Půjčovna Kréta
Půjčovna Korfu
Půjčovna Rhodos
Půjčovna Lefkada
Půjčovna Thassos
Půjčovna Zakynthos
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním těchto webových stránek s tímto souhlasíte. Více informací