Na úvodní stránku
Napsat vlastní cestopis
Fotogalerie
Videogalerie
Recenze hotelů a apartmánů
Recenze míst
Recenze taveren
Diskuzní fórum
Přihlášení
Jste nepřihlášen
OnLine: 2 | 22
Melissa travel
Ochrana osobních údajů
© 2002 Řecko a řecké ostrovy

Karpathoské zápisky pana machajdy :-)

Autor:
Zařazeno:
Karpathos
Napsáno:
09.12.17 19:02
Fotografií:
33
Přečteno:
2311
Tisknout cestopis
Doporučit přátelům
Dnes 11:50
25 °C
Polojasno
SZ, 7.2 m/s
Jak bych tento cestopis uvedla? :-) Těžko říct, on to vlastně není cestopis, ale spíš soupis poznámek pana machajdy o naší letošní dovolené. Snad nebude vadit, když ho zařadím mezi cestopisy a proložím trochou svých fotek. Většina z vás už z fotogalerie ví, že jsme se měli báječně a tak tento obrázek dotvořím ještě pohledem muže, který na Řecko přece jen kouká trochu jinak než já.... prostě jinak - chlapsky. :-) Je to samozřejmě s jeho svolením.

Den zahajovací
Budíček v 05:30 hod. Pobíhání, balení potravin, poslední hygiena a přenos kufrů do auta. Start od baráku v 06:11 hod. Počasí se zdá být ideální – sluníčko se klube, žádný náznak deště. Brnem bez problémů na I/52, bezvadná cesta na hranice, v Drasenhofenu zdržoval traktor, pak kamion, ale pořád jedeme hladce. Za Poysdorfem bez problémů nájezd na „starou“ cestu do Vídně – ohne Vignette.
Na začátku Vídně a až po most přes Dunaj kolony, trefili jsme ranní špičku, spousta semaforů, ale pořád jedeme, posunujeme se. Po nábřeží kolem Dunaje směr Schwechat je cesta jako přes Ocelové městě od Verneho – samý „CT park“, betonárka, industrie usw. Malinké zaváhání při odbočování, chyba je rychle napravena a už se nezadržitelně blížíme k Flughafenu. Parkhaus Nr. 3 je hned zkraje, ještěže není hustší provoz – musíme bleskurychle z levého pruhu do odbočovacího a už jsme před černým chřtánem garáží. Laserová čtečka zpočátku odmítá načíst QR-kód, nakonec ale podlehne a na displayi velkými písmeny oznámí: „Willkomen Hana Machackova!“ Závor letí nahoru a my vjíždíme do smečky ustájených BMW, Mercedesů a Jaguarů. Ne, tady pro nás není místo, ale ve druhém patře hned nacházíme skulinu. Zde tedy bude naše Vectra odpočívat příštích třináct dnů. Procházíme druhým patrem Parkhausu Drei k východu, dveře se tiše otevřou a my vcházíme rovnou do odletové haly.
Vše je přehledné, čisté, z repráků hraje uklidňující muzika.Náš let je pochopitelně jediný, který má zpoždění – jen asi 25 minut. U check-in nás čeká příjemné překvapení: Paní nás německy požádá o pasy, mrkne do nich a dál pokračuje slovensky. Získáváme informace o zavazadlech při přestupu a o odbavení. Máme čas, a tak s Ájou si jdeme prohlédnout celou budovu Schwechatského letiště. V porovnání s Prahou je to opravdu mezinárodní letiště. Airbus nás již očekává, v bezpečnostním rámu zvoním jako obvykle já (přezka řemenu) a Alenka. U boardingu opět potkáváme onu Slovenku z check-inu, ale už si nás asi nepamatuje. Chobotem se dostáváme až do letadla.
Airbus vzlétá směrem na Vídeň, velice rychle zatáčí doleva a poskytuje nám na pravoboku nádherný pohled na vzdálené velkoměsto. K jídlu dostáváme sýr zapečený v těstě a Heineken, naštěstí ne z Hlinek. Při přistání se v normálních letech netleská. To jako bych při cestě do práce pokaždé tleskal šoférovi šaliny na konečné u Ústředního hřbitova. Athénské letiště je také dost rozsáhlé, ale oproti Vídni je takové – východnější. Co je ale zajímavé – letadla při pojíždění na druhou vzletovou dráhu přejíždí po mostě nad dálnicí. Výborné je také spojení metrem s centrem Athén. Zpoždění nás opět neminulo, ale 20 minut je prkotina. Letištní bus nás přiváží ke krásnému De Havillandu DHC-8-400 – dvoumotorový turbovrtuláč pro asi 60 – 70 lidí. Start je dost hlučný, impozantní šestilisté vrtule odhrnují vzduch dozadu a letadlo zrychluje víc než s proudovými motory. Po dosažení letové výšky je to však nádhera – vrtule kreslí žluté kružnice a stín letadla poskakuje v duhovém kole z mraku na mrak. Jen při sestupu má Alenka velké bolení uší, nepomáhají ani bonbónky. Po dosednutí na runwayi na Karpathosu a odvozu busem od letadla k budově (cca 50 metrů) zjišťujeme, že nám chybí jeden mobil. Vysvětlujeme situaci řidiči busu, který bez mrknutí oka otáčí obrovský letištní bus opět směrem k letadlu, brzdí před nástupními dveřmi a volá personál. Po pár větách přináší stewardka mobil spadlý pod sedadlo a my se konečně dostáváme z příletové haly.
Hned mezi posuvnými dveřmi dostáváme všichni obrovské pusy na tvář od Marie, která nám přistavila dohodnuté auto z půjčovny. Panda 4x4 nás netrpělivě čeká a úplně se těší na dobrodružství. Hned za letištěm projíždíme asi stohlavým stádem koz. Ne, nejedeme rychle, my jsme přece na návštěvě a kozy jsou tu doma. Slunce se už skoro potápí do moře, když přijíždíme do osady Lefkos. Ubytovatelka – pro změnu taky Maria – nás očekává a vede nás do nádherného apartmánu v prvním patře. Z terasy je výhled na moře, které asi v patnáctimetrové vzdálenosti tříští své vlny o pláž. Vybalování proběhlo v pořádku – kde je slivovice na den odletu? – první nákup potravin na snídani v místním „supermarketu“ velikosti běžné trafiky a už všichni usínáme po celodenním cestování pod studeným okem měsíce v úplňku.


Den seznamovací
Ráno jako první vzhůru Hanka a Ája, procházka po lefkovském pobřeží. Zuzi a Jája furt spí. Nakonec Zuzi a wifi zůstaly doma, ostatní šli kousek za Lefkos směrem k ostrůvku Sokastro na pláž kolem nudistů. Našli jsme jeskyňku hned na pláži, postavili jsme dětský stan po asi šesti letech. A posloužil výborně! Zatím Ája a Jája nalezli kámen s prohlubeninou, takže vznikl krásný bazének s teplou vodou, pro Alenku ideální pro obě nohy, pro Járu pouze pro menší z jeho palců. Voda je dost chladná, koupe se jen Jája a Ája.Od pláže zpět do apartmánu, kolem cesty zajímavé skály, jedna připomínala nosatý obličej a tak jsme dosadili do důlků kameny jako panenky v očích.
Alenka v taverničce „Zorbas“ čekala na objednaný gyros. Stál tři eura. Byl výborný a byla ho velká porce. Jak to Zuzka viděla, hned si také pro jeden zašla. Po obědovém odpočinku jízda Pandou na pláž Agios Georgios – písečná, vlny, ve kterých holky dovádějí. Pokračujeme do Finiki,to je malý rybářský přístav, Zuzka s Ájou na pláži, všude loďky, rybáři, Hanka se vyšplhala ke kapli nad přístavem.
Večer poprvé do taverny! V Blue sea kromě nás pouze čtyři další hosté. Číšník připomínal Balouna bez vousů. Musaka, pasticio, tzatziki, blue sea sallad. Všude kočičky, jedna dokonce na fotce v rámečku, který visel na kmeni stromu!. Jídlo standartní, taverna je spíše pizzeria. Baloun jako pozornost donesl mirabelky (?), sušenky, vanilkové rohlíky a stakan ouza. Zároveň se pochlubil snímkem Měsíce v úplňku. Holky musely při návratu využít mikin, protože byla strašná () zima. Poseděli jsme na terase při dvou svíčkách, jedna pořád zhasínala.
Noční výhled – úplněk – moře – vzdálená světla z ostrova Kasos – žádní komáři!


Den výletovací
Bohatá snídaně včetně buchty od Marie z autopůjčovny. Vyjíždíme od Lefkosu na sever směr Mesochori. Parkujeme vedle auta, které na první pohled vypadá jako nepoužitelné – roztřískané přední sklo, že přes něj uvidíš leda tak jestli je den nebo noc. Tak ani moc neřešíme, jestli by případně mohlo odjet nebo ne. Jdeme úzkými uličkami a obdivujeme pečlivě upravené zahrádky, ve kterých postupně zraje ovoce a kvete vše, co může. Najednou se otevřou dveře domku, kolem kterého procházíme a vyjde paní celá v černém hábitu s náručí plnou meruněk. Hned nám je nabízí a doporučuje, kam se máme v Mesochori určitě zajít podívat. Moc děkujeme (samozřejmě řecky) a jdeme dál, směrem ke kostelíku s proslulými prameny. Tam se trochu osvěžíme a rozhlížíme se, kam se dál vydáme. Sice je teplo,ale chceme toto moc milé městečko ještě prozkoumat. Jdeme tedy směrem k dalším kapličkám, od kterých už bude jistě vidět krásně i na pobřeží. Shora vidíme v jedné uličce babičku ohnutou skoro do pravého úhlu a opírající se o hůl… samozřejmě zase v černém. A vydáváme se zhruba jejím směrem. Procházíme uličkami snažíme se zhruba držet směr, koukáme domácím skoro až „do kuchyně“ a když je někdo na zahraně pěkně řecky pozdravíme a hned vidíme, jak jsou rádi, jak je jim to milé. Hanka fotí a tak zůstává s Alenkou pozadu, Jája a Zuzi prochází kolem zahrádky a ejhle – babička, kterou jsme před chvílí zahlédli shora už vyhazuje jednu meruňku za druhou přímo jim do rukou. Ta je hodná, tolik práce musí se zahrádkou mít (vidíme, jak okopává) a přitom se o úrodu okamžitě rozdělí s cizími lidmi… Poděkujeme, skoro až poklonou a jdeme o kousek dál. Fotíme pobřeží a z místní taverny k nám najednou kráčí pán s ošatkou! Zdravíme, on na nás z dálky mává,ať jdeme za ním a už nabízí fíky, meruňky, blumy….. od kapličky se jen ozve naše Zuzi „no to snad není pravda!“ – a my se smějeme, s díky přijímáme a ochutnáváme. Pána hned zajímá, zda jsme na Karpathosu poprvé, když odpovídáme, že ano, okamžitě nám přinese brožurku o tomto krásném ostrůvku a k tomu nějaké pohlednice…. Nestačíme se divit, čím vším nás podaroval… Odcházíme k autu a Zuzi konstatuje – „tak a jsme po svačině“ Ač je to neuvěřitelné, při příchodu k autu vidíme, že to zdánlivě „nepojízdné“ auto je pojízdné, protože je fuč.
Pomyslně se rozloučíme s tímto milým městečkem a ještě milejšími obyvateli a vyrážíme na naši první šotolinovou cestu – vzhůru na pláž Agnontia. Cestou necestou k ní sjíždíme, naštěstí nikoho do protivky nepotkáváme. Parkujeme kousek před pláží, asi 200 posledních metrů jdeme pěšky. Ale odměna je to krásná – je neuvěřitelné, že na východě je hladina naprosto klidná. Oproti tomu co je u nás na západě si připadáme jako u rybníka. Usídlíme se ve stínu stromu a koupeme se. Později se najíme a pokračujeme v cestě. Zpět na rozcestí (šotolinové) a dáváme se napravo směr Ag.Minas. Cesta se klikatí podél hor, ještě nikdy jsme takto dlouhé neasfaltové cesty nesjížděli. Ag.Minas míjíme a vyjíždíme ke stejnojmenné kapličce nad ní. Je odtam krásný výhled a na pláži zahlédneme pár lidí. Od kapličky pak pokračujeme dál na sever a sjíždíme k pláži Nati. Ta je opravdu nádherná. Parkují u ní dvě motorky,ale nevidíme ani nohu…. Usadíme se cca uprostřed, je tam stín od vysoko čnící skály… Voda je nádherná, do zelena zbarvená a pláž je podobně jako Agnontia z placatých kamenů… Vykoupeme se odpočineme, placatými kamínky hážeme žabky. Odjíždíme směr asfalt. Vyloupneme se na silnic a jedeme směr Lefkos.
Večer vybereme tavernu u Mihalise. S výběrem jídla je to ale celkem bída, nic moc neměli připraveno, prý teprve poprvé v sezoně otevírají. Ale snaží se. Při výběru jídla jdeš přímo do kuchyně, díváš se, co vaří a vybíráš si to, co se ti líbí nebo na co máš chuť.


Den plážovací
Autovýlet na jih ostrova, hledání pláží. Agios Theodoros, jen fotky, pak ještě níž podél pobřeží, pláž Araki prázdná, v moři skála jako mužská hlava asi čtyřicet metrů od pobřeží. Snažíme se hlavu trefit, párkrát se mě to povede. Hance je pořád zima. Pak postupně přichází pár lidí. Následuje přejezd k letišti. Není tu žádní stín, proto jedeme dál až na jihovýchod a koupeme se za Damátrijí na nádherné pláži Lafrans. Při návratu do Lefkosu zastávka v Arkasse (přezdívané „Arkansas“). Nakupujeme tady nejraději – velký výběr, lepší ceny než v Lefkosu.


Den smolný
Ráno pod mrakem, docela studený vítr. Holky probudilo nádherné patnácticentimetrové saranče. Po snídani cestou do Piles solidní mraky, tři vesničky, pak náhle vyjasnění. Kolem stadionu (zašlá sláva) na začátek turistické trasy k „Achata cave“. Pěšky hezká procházka, v půli cesty ohlodaná část kozí nožky. Pak odbočka z hlavní cesty, vybetonovaný chodníček – nekonečný. Pravděpodobně těsně před jeskyní povel k návratu, marné hledání jeskyně ve svahu. Návrat k autu v největším vedru. Oběd v autě a přesun na pláže Kato Lako a Makrigialos. První – drsná cesta dolů korunovaná pláží FKK. Takže zpět do kopce a přesun o pár stovek metrů na Makrigialos, ale cesta nevhodná pro Pajdu 4x4. Takže zase pěšky dolů. Pláž krásná, dřevěný „most“ mezi kameny. Průzkum doleva, Hanka objevila nádhernou oblázkovou pláž s perfektním přístupem do vody. Máme málo pitné vody, zpět k autu do šíleného kopce a návrat. Zuzanka nasadila do trháku a u Pajdy je první!
Pajda se vyloženě ploužila na druhý rychlostní stupeň do kopců. Obrovská žízeň, první vesnička a minimarket – bída! Pouze Ája si koupila plechovku Fanty. Hned v další vesnici další market a tentokrát je bohatě vybaven. Piva a místní citronáda zvedají náladu. Do Lefkosu dojíždíme o půl sedmé večer. Na večeři suvlaki, které donesly holky ze „Zorbasu“. Poleháváme a plánujeme činnost na další den.


Den výškový
Probuzení boucháním dveří od koupelny. Snídaně byla původně zamýšlená bez chleba, ale Ája statečně vyrazila do místního marketu a ukořistila dva chleby – veky. Takže bohatá snídaně. Dohoda: Alenka se Zuzkou zůstávají, Hanka a Jára vyráží na pochod soutěskou. Jízda Pajdou, je docela studeno. Start do soutěsky docela v pohodě, na dřevěném ukazateli vzdálenost 5,98 km a časová dotace 2 hodiny 19 minut. Už ta přesnost je zarážející. A varující. Nástup v pohodě, postupně se začíná přiostřovat. Cesta přes „les“ oleandrů,stoupání a stoupání. Kameny, borovice, červené puntíky na kamenech, šišky, jehličí, kameny, stoupání. Krásná „jeskyňka“ s pramínkem vody, kde máme malou přestávku. Pak následuje stoupání, kameny, ještě víc kamenů, borovice, výhled, mraky těsně nad hlavou. Stoupání je prudší, jak tohle polezeme dolů? Začíná fučet vítr, mraky, zima, stoupání, kameny, červené puntíky, zima, fučí vítr, stoupání. Rozhled, krásný rozhled na moře, na silnici, jako z letadla, mraky se valí těsně nad hlavou, vítr už nabírá na síle, propocené tričko studí, stoupání, jenom stoupání, dál, dál a výš. Pot. Pot je ve vlasech, v obočí, na skráních, na brýlích a hlavně na tričku. Šlo by regulérně ždímat. Stoupání. Trocha vody k osvěžení a další stoupání. Kousek cesty vede borovicovým lesem, krása. Ne na dlouho. Stoupání, kameny, bodláky, kameny a stoupání. Mraky už jsou vidět shora! Ale postup pořád výš! Konec stoupání? Červené značky vedou k jakési jeskyňce pro kozy. Hned vedle je torzo domu, asi bývalá taverna . Dvě hodiny třicet minut na cestě. Podle mapy bylo dosaženo tak 1. poloviny cesty. Jasně, té horší poloviny. Ale porada určuje bod obratu, cesta dolů nebyla tak hrozná.


Den námořní
Časné vstávání, rychlé balení věcí a něco po osmé vyrážíme na cestu. Pajda se šplhá po klikatých silničkách, prudký sjezd do přístavu Diafani. Do odjezdu lodi zbývá skoro hodina. V místním marketu je baběnka jak z pohlednice. Nekupujeme ale nic. Vstupenky na loď prodává Jorgos. Loďka je pěkná, tak pro dvanáct, možná patnáct lidí. A opravdu – nastupuje nás devatenáct. Jorgos nejen prodává lístky, ale je zároveň plavčík, kapitán, navigátor, kuchař, topič, průvodce i archeolog. Koupání v jeskyni, jízda kolem kamenu ve tvaru hlavy topícího se chlapa, docela silný vítr a nepříjemná slaná vodní tříšť. Další přestávka na koupání na hezké pláži přístupné pouze z moře. Velká zastávka v Palatii, kde kdysi stávalo starobylé významné město. Jeho zbytky jsou dobře patrné, hlavně pozůstatky velkého chrámu. Jeden pár se vydává ke kapli na vrcholu nad přístavem. Jídlo od Jorgose je výborné, kuřecí kousek na grilu, zelenina a kus fety. Jízda pokračuje podél pobřeží ostrova s ještě jednou zastávkou na koupání. Nejsevernější bod ostrova je nádherný, okamžitě se loď dostává do pořádných vln. Jízda po hřebenech vln trvá ale jen krátce, následuje cesta zpět. Opět vidím místo, kde se po zemětřesení odtrhl kus od Karpathosu a vytvořil menší ostrov Saria. Protože sedíme úplně na zádi, Jorgos mě určil jako jediného, který má dovoleno se chopit kormidla. Není to vůbec jednoduché, vlny a vítr neustále vychylují loď z přímého kurzu. Okamžitě se mě to ale začíná líbit. Jorgos pak každému na palubě nalévá z obrovské láhve ouzo. Mě nalévá dvakrát pořádnou dávku. Malé potíže při přistání, Jorgos vše bravurně zvládá a výlet šťastně končí na přístavním molu, kde na Jorgose čekají dva uniformovaní strážci přístavu a o něčem s kapitánem rychle brebentí. Přistáli jsme o hodinu později, než bylo naplánováno, ale nikomu to nevadí, zážitek byl opravdu krásný. Cesta zpět Pajdou do zapadajícího slunce. Těsně před odbočkou na Lefkos skupinka čtyř nádherných štěňátek. Doma ještě stačíme objednat a sníst tři gyrosy a jedno souvlaki ze „Zorbasu“. Jídlo je to opět výborné! Za soumraku sedím sám na terase s vínem, zbytek výpravy si nechává ozařovat obličeje mobily.


Den prozkoumávací
Snídaně z kuliček, místního müsli, jogurtu a medu. Odjezd směr Mesochori, pořád dál. Pokus o jízdu mimo asfalt k pláži Ag.Ioanis, ale po pár metrech to vzdáváme. Cesta je ve velmi špatném stavu, vhodná tak pro tatrovku. Navíc kousek dál parkuje auto a je zřejmé, že ti, kdo v něm přijeli, jsou zřejmě na oné pláži. Sjezd do přístavu Agios Nikolaos, pak na pláž za parkovištěm. Malá, stín za skálou a pod jediným stromem. Ve vodě pod hladinou nacházíme „ponorku“. Pak po šotolině k jedné pláži, ale jen jsme ji vyfotili, je už z dálky vidět, že je plná odpadků. Pryč na Apellu – přes tavernu po schodech dolů na pláž – spousta lidí a lodí. Pak Hanka napodruhé objevila skrytou cestu na malou Apellu, pláž za hřebenem. Nikde nikdo, cesta drsnější, na jednom úseku dokonce lano.
Večer se loučíme s kamarády Ivčou a Vaškem z recko.neme taverně Central, číšník uměl pár českých slov: „Pivo“, „Děkuji“ a „Na zdraví“.


Den dobrodružný
Směr Arkassa, pořád dál kolem benzinky (jedna ze tří na ostrově), kde byla opět naše hladová Pajda nakrmena, pak na Menetes. Fotogenická zatáčka pod pomníkem partyzána. Od pomníku impozantní výhled na Pigadii a okolí, krásné počasí.
Koupání v miniaturní zátoce, kde stála dodávka klubu potápěčů. Ano, za pět minut se jich vynořilo asi sedm, posedávají, klábosí, Jara se nemůže převléct, tak jen posedává.
Přejíždíme za Amoopi, kde nacházíme pidiplážičku a podnikáme nejdobrodružnější sestup na pláž letošní dovolené.  Info od Radka bylo – na pláž se sejde zboku po kamenech! No – nevypadá to, zkouší to Jarda, dojde kam to jde,ale na pláži zdaleka není. Prý musíme přes vodu. Jdeme pro holky do auta a !v žabkách! se suneme po kluzké skále směrem k pidipláži. Tam se vysvlékneme, Alenka jako první odvážlivec z rodiny vleze do vody a vylodí se na plážičce – podáváme jí batohy a věci na ležení. Pak se přebrodí i ostatní a zůstáváme až do odpoledne. Sem tam někdo z převisu nahlédne a zase odejde – asi moc nechápou, kde jsme se tam vzali. Až pozor – jeden odvážlivec se vydal i po kluzkých skalách! Ale je sám, jak by se sem dostal, vždyť si namočí batoh! Koukáme jak si prohlíží terén a říkáme si – nedostaneš se sem neneeeee. Jenže – mladík vytáhne provázek, vysleče se do plavek, oděvy vloží do batohu a ten provázkem spustí na pláž!!! Tak ten nás tedy přečůral.  Ale ač je plážička malá, pro jednoho navíc je tu místa dost!
Návštěva hlavního města ostrova Karpathos. V Pigadii parkujeme téměř v centru u stanoviště taxi. Mezi stojícími vraky se naše Pajda docela vyjímala. Procházka směrem k přístavu – zmrzlina! A výborná! Přístav hezký, velký. Po promenádě, jedna taverna vedle druhé, tradiční vedle moderních. Po procházce kolem moře šup do místních uliček. Celkem vkusné, většinou domácí výroba,magnetky, mýdlo, málo pochutin. Lidé příjemní, nenutí nakupovat. Jedna ženská prodává ve třech obchodech zároveň – řecká produktivita práce stoupá! Pořizujeme dárky, Ája si vybrala oslíka Karpiho.
Budeme se cestou nazpátek stavovat v Arkasse? Ne, až v pondělí. Večeře v taverně u Mihalise. Jídlo si můžeš vybrat přímo v kuchyni. Kupodivu moc lidí zde není, ale dostáváme prvotřídní choriatiky, lilek, masové šišky a pasticio. V průběhu večera přišel na véču i mistr světa amoleta. Skopčák s ohrnutým límcem na polokošili, modrými kalhotami a spoustou keců.


Den krkolomný
Snídaně bez chleba, v neděli v Lefkosu čerstvý chleba není. Odjezd na sever. Nejdelší šotolinová cesta letos absolvovaná. Nejprve špatná odbočka, dojedeme na slepý konec, musíme se vrátit. Kde se ale otočit? Tady na tom útesu? Hanka chce jít z venku navigovat,ale tvrdě řeknu: „Sedni si vedle mě, jestli se máme zřítit, tak všichni!“  Podařilo se bez újmy na zdraví,pak od kapličky trefíme správnou cestu a dojedeme na pláž Forokli. Je nádherná, zůstáváme do odpoledne. Jsme tam úplně sami, po poledni připlouvá Jorgos – má dnes výlety po plážích.  Zase vidíme, jak kmitá, běhá několikrát k lodi a zase zpět na pláž, připravuje jídlo. Potom odjíždí a my na Forokli opět sami. Zkoušíme pak ještě přejet na pláž Kambi,ale cesta je opět pro něco jiného, než je naše Pajda, tak to vzdáváme a suneme se pomalu těch 6-7km směrem k vysněnému asfaltu. Vše dobře dopadlo, jsme tam a vracíme se domů do Lefkosu.


Den poslední
Budíček velmi brzy, tahání kufrů do Pajdy, světlomety krájí tmu, cesta celkem ubíhá. Na letišti kromě nás jen pět lidí, v odletové hale je tma. Jen kvůli nám se rozsvěcuje, z čekajících lidí se vyklubal letištní personál. Narážíme na Mariu, úplně na nás zapomněla, náhodou na letiště doprovází nějaké turisty. Vracíme klíče od vozu, Maria odbíhá a vrací se se s dárkem, šálkem na kávu s karpathoskými motivy.
Odlet vrtuláčem na čas, sedíme zase ve čtvrté řadě. V Athénách nás bus přiváží ke vstupu, za kterým je hned náš gate pro let do Vídně. Spousta lidí, zase čekáme, malé zpoždění. Ve Vídni je vše krásně značeno, vyzvedneme kufry a jdeme směr parkoviště. Auto je tady, hurá, teď jen jestli nastartuje! Jo , povedlo se, odjíždíme směr Brno.

Naše první solo dovolená bez cestovky myslím dopadla na výbornou, takže kdo ví, jestli si to ještě někdy nezopakujeme!

© na toto dílo se vztahuje autorský zákon, a proto není možné cokoliv z tohoto díla kopírovat a používat k jiným komerčním účelům.
Komentáře (4)
14.12.17 18:24 amina
Hani, moc povedené, vtipně a poutavě napsané, super!
13.12.17 13:34 IrenaT
Moc se mi tento cestopis líbil :-) Těším se na zážitky machajdovic rodiny v příštím roce :-)
10.12.17 14:41 RottenFox
Přečteno, prohlédnuto. Moc pěkný, díky, že jste to sem dali. :-)
09.12.17 20:07 vostrucha
No konečně zase nějaký cestopis! Chlapské shrnutí dovolenkových zážitků mě moc bavilo .... nejvíc ve dni krkolomném prohlášením : „Sedni si vedle mě, jestli se máme zřítit, tak všichni!“ :-). Myslím, že jste solo cestování přišli na chuť a že se v příštím roce máme zase na co těšit :-). Díky za milé karpathoské povídání.
Chystáte se napsat komentář jako nepřihlášený uživatel. U Vašeho jména bude zobrazena i IP adresa.
B4yZw
(opište bezpečnostní kód)
1. Komentář nesmí jakýmkoliv vulgárním způsobem urážet autora díla.
2. Nezpochybňujte komentáře od ostatních uživatelů.
3. Toto není diskuze. Chcete-li se na něco zeptat pište do DISKUZE.
4. Komentáře, které nesplňují pravidla budou vymazány.
 
˝machajda˝ a jeho/jí aktivity
Cestopisy2
Galerie7
Hotely8
Místa1
Taverny2
Diskuze10
 
Greek Market
Půjčovna Kréta
Půjčovna Korfu
Půjčovna Rhodos
Půjčovna Lefkada
Půjčovna Thassos
Půjčovna Zakynthos
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním těchto webových stránek s tímto souhlasíte. Více informací