Na úvodní stránku
Napsat vlastní cestopis
Fotogalerie
Videogalerie
Recenze hotelů a apartmánů
Recenze míst
Recenze taveren
Diskuzní fórum
Přihlášení
Jste nepřihlášen
OnLine: 0 | 14
Melissa travel
Ochrana osobních údajů
© 2002 Řecko a řecké ostrovy

LEFKADA 2015

Autor:
Zařazeno:
Lefkada
Napsáno:
29.05.16 11:20
Fotografií:
43
Přečteno:
2798
Tisknout cestopis
Doporučit přátelům
Dnes 03:50
23 °C
Polojasno
bezvětří
Sezona již startuje, u nás se letos asi Řecko konat nebude. Dovolím si tedy alespoň krátce zavzpomínat na to loňské.

Druhá polovina září. Řecko je jasné, ale kam? Korfu nebo Lefkada? Volba padá na Lefkadu. Ještě z chudého výběru lastů pozdního léta 2015 váháme jestli Nidri nebo Agios Nikitas. Nakonec vítězí Agios Nikitas. Šťastná to volba, jak se přesvědčujeme později.

Brzkým ranním letem přistáváme v 9 hod v Preveze. Následně už o půl jedenácté stojíme před našimi apartmány. Ty nejsou ještě připravené. Zanecháváme zde tedy kufry a jdeme dolů k moři. Na pobřeží usedáme ke stolku jedné taverny a dáváme si první frapé. Okamžitě na nás dýchne známá řecká atmosféra, na kterou jsem se tolik těšil. Přímo cítím, jak se do mne vlévá pohoda a klid. Po ubytování si jdeme zaplavat na místní městskou pláž. Cestou mi to ještě nedá a odskočím si podívat se alespoň shora na vyhlášenou pláž Milos. Šplhám ve vedru cestičkou do kopce, pak kousek rovinky a už ji vidím v celé nádheře - ó díky řečtí bohové za tu krásu nesmírnou.

Městská pláž v Agios Nikitas není sice žádný zázrak, nicméně pro dnešek nám to po únavném nočním cestování postačí. Večer pak procházíme osvětleným městečkem a zapadneme do boční uličky (snad jediné zde, jinak je zde jen hlavní ulice shora od silnice dolů k moři) do taverny T´agnatio na opravdu výborné telecí v rajčatové omáčce.


2. den.
Je jasno, slunce pálí. Po snídani vyrážíme stezkou na Milos. Cestou se otevírají překrásné výhledy jednak na Agios Nikitas a místní záliv, jednak posléze na Milos. Ten pohled shora se snad nikdy neokouká. Na pláži je zatím minimum lidí. Postupem času přicházejí či přijíždějí lodním taxi další a další. Ale i tak je na rozlehlé pláži stále dost místa a soukromí. V horkém dni tu zůstáváme až do večera. Den zakončíme v taverně Klimataria. Jídlo vynikající, obsluha se nám už tak moc nezamlouvá.


3.den
Ráno nám přiváží zamluvené auto. Je stále velmi pěkně a teplo. Balíme se a vyrážíme na další pláž. Volba padá na Megali Petru. Dnes je sobota, tudíž i Řekové vyráží na pláže. V Kalamitsi odbočujeme dolů a serpentinami sjíždíme na pláž Kavalikefta. Na Megali Petru se musí jít přes velké balvany, M. se na to necítí a tak zůstáváme zde. Z vody ční obrovské balvany , voda neskutečně modrá a průhledná. Vynikající koupání, i když se zde postupem času schází dost lidí. M. doslova vrní blahem. Po návratu večer jdeme k Lefterisovi na stifado. Ujeli jsme jen 20km.


4. den
Je pořád horko. Jelikož je neděle, lze předpokládat, že pláže budou opět zaplněny místními. Volíme proto pláž Gialos. Ta při své rozlehlosti určitě nebude přelidněna. V Athani odbočujeme doprava a dlouhými serpentinami dojíždíme k několik km dlouhé písečné pláži s minimem lidí . Báječné koupání. Pozdě odpoledne se ještě jedeme alespoň kouknout na Egremni. Už příjezdová cesta k Egremni je i teď zaplněna parkujícími auty, parkoviště beznadějně přeplněna (potvrzení, že Gialos byla dobrá volba). Vystupuji z auta, M.odmítá jít a jede někam zaparkovat. Musím jít téměř 1 km pěšky, abych ji alespoň shora viděl. Je nádherná , avšak když vidím ty desítky lidí stoupajících po schodech nahoru, dolů se nehrnu. Pohled shora mi stačí. Večer jdeme do taverny Dolphin (tedy tuším, že se tak snad jmenovala, na stěně byli vyobrazeni delfíni). Majitelka je milá starší paní se synem. Mají vynikající gyros a na závěr dostáváme i 2x raki. Zatáhlo se a ve 21 hod se spouští liják. Ujeli jsme 60 km.


5. den
Celou noc byla bouřka. Ráno je zataženo těžkými mraky. Podle předpovědi má celý den pršet. V televizi vidíme, jakou spoušť noční bouřka způsobila v nedaleké Kalamatě - převrácená auta, v ulicích záplavy, zničený hřbitov. Vyrážíme na objížďku ostrova. První zastávkou je Vasiliki . Je zde docela dost turistů. Procházíme ho asi hodinu, nijak zvlášť nás však neoslovuje.

Pokračujeme dále. Cestou po pobřeží pozorujeme těžké mraky visící jako jakási deska, která je prorážena vrcholky hor. Zde na jižním pobřeží se pojednou udělala díra v mracích a nesměle vykukuje slunce. Zkusíme se vykoupat na pláži Afteli. Má být malá a údajně turisty nenavštěvovaná. Uvidíme. Cesta se klikatí prudce dolů. Dole je taverna, malá oblázková plážička s 8 lehátky. Žádní turisté, jen pár Řeků, kteří zřejmě patří k taverně. Koupeme se v nádherné zátoce asi půl hodiny. Mezitím se opět zatáhlo. Když uléháme na lehátka (ty jsou zde zdarma) začíná krápat. Oblékáme se tedy a jdeme si dát něco na chuť. Sedíme nad zátokou, vychutnáváme si jak frapé, tak i zdejší pohodu . Po chvíli přijíždí několik dalších Řeků, začíná zde být poněkud hlučno. Platíme a přesouváme se dál.

Dojíždíme do Sivoty. Je to bývalá rybářská osada v hlubokém zálivu. Nyní je zde kotviště jachet . Prší. Bereme deštníky, procházíme se po nábřeží. Líbí se mi tady, má to takovou jinou atmosféru. Určitě se vrátíme. Déšť houstne, skáčeme do auta. Další zastávkou je hlavní město Lefkas. Před ním ještě zastavujeme u Lidlu a nakupujeme zásoby a dobroty.

V Lefkasu parkujeme na nábřeží u maríny. Déšť pomalu ustal . Procházíme hlavní pěší zónou, nahlížíme do kostelů . Není zde mnoho lidí. V jednom pouličním bistru si dáváme gyros, mimochodem není nic moc. Vpodvečer se pak vracíme do Agios Nikitas. Ujeli jsme 90 km.


6. den
Po včerejším deštivém dnu je dnes naopak zcela jasno a svěží průzračný vzduch. Příhodná doba na výlet do hor a návštěvu nejvyšších vrcholků ostrova. Přes Drimonas šplháme stále nahoru. Cestou se nám otevírají úžasné výhledy . Zastavujeme, kocháme se.

Prvním cílem je vrcholek s kaplí Profitis Ilias. Když došplháme autem nahoru až ke kapličce z nádherného výhledu se zatají dech. Jó, když bůh tvořil Řecko….. Celá východní část Lefkady jako na dlani. Očarující pohled na městečka hluboko dole, modré moře, hradba hor v dáli na pevnině. Pohled, který nás bude ještě dlouho provázet. Vše navíc umocněno tichem. Jsme zde brzy, žádní turisté tu nejsou. Máme vrcholek sami pro sebe. Ještě zazvonit na zvon ve zvoničce vedle kapličky a vzápětí už přijíždí první, bohužel hluční turisté. Čas přesunout se dále.

Rozhodujeme se ještě pro druhý vrchol - Mnimati. Cesta vede nádhernou náhorní plošinou. Přiznám se, že jsem to zde vůbec nečekal a kochám se. Nahoře na Mnimati trůní vysílač či radar. Asi civilní, protože nikde není žádný zákaz. Opět nádherné výhledy tentokrát na jižní stranu Lefkady - Vasiliki, Ithaku a Kefalonii v dáli . Když se nabažíme výhledů, pokračujeme přes náhorní plošinu dolů směrem na jih. Cestou ještě míjíme klášter Agois Paraskevis. Je nový z roku 1987 a zavřený .

Před vesnicí Agios Ilias je na cestě značka zákaz vjezdu (jednosměrka). Nenápadná šipka nás posílá doprava někam dolů na prudce se svažující betonovou stezku. Ještěže už jsme za ta léta v Řecku zvyklí. Turista-nováček by z toho měl asi mrazení. Vesnice je průjezdná jen jedním směrem, jinak by se zde auta nevyhnula. Po zdolání objížďky pokračujeme směrem na Sivros. Cesta je zážitek sama o sobě - nekonečné serpentiny klikatící se z úbočí hor dolů.

Je horko. Chceme se někde vykoupat. Zkusíme záliv Amousa na úplném jihu ostrova. Jedeme cestou tam, kam to až jde. Na konci jsou nějaké oplocené vily. Pod jimi je krásná pláž. Bohužel přístup k ní je jen přes ploty a uzamčené brány vil. Kousek se tedy vracíme a nacházíme malou oblázkovou plážičku u mysu Kastro s neuvěřitelně průzračnou vodou. Právě z ní odešli dva turisté, máme ji tedy delší dobu jen pro sebe. Koupeme se v teplém, křišťálovém moři s útesy kolem dokud slunce neklesne dolů a pláž se zahalí do stínu.

Když už jsme tady na jihu, zkusíme zajet znovu do Sivoty na večeři. Procházíme se podvečerním jachtařským přístavem a zaznamenáváme, že jsou zde prakticky výhradně Angličané. Nakonec usedáme do 1. patra v jedné taverně a dáváme si večeři. Zprvu jsme zde sami. Posléze se sem začínají z okolních lodí trousit jachtaři (všichni bez výjimky Angličané). Jsou ukázkově vyšňoření. My v turistickém oděvu zde působíme jaksi nepatřičně. Platíme a po východní pobřežní cestě se vracíme už za tmy domů. Ujeli jsme 120 km.


7. den
Ráno je modro. Dnes zkusíme další cestu přes hory. Vyrážíme směr Lefkas s tím, že u pláže Pefkoulia odbočíme do hor. Odbočka je samozřejmě neznačená a nenápadná. Míjíme ji bez povšimnutí. Rozhodujeme se nevracet a pokračujeme do Tsoukalades. Tady už odbočujeme správně do hor směr Karyia. Zastavujeme na náměstíčku v Kavalosu. Zde jsou staré kamenné domy, některé opravené, jiné pobořené. U náměstíčka je kostel s vedle stojící železnou zvonicí. Jak jsem se dočetl, železné zvonice mimo budovu vlastního kostela se zde staví z důvodů častých zemětřesení .

Vesnicí Karya nakonec jen projíždíme. Je to poměrně velká obec v horách. Na náměstí sedí spousta starých Řeků v kafenionech a klábosí. Pokračujeme do nejvýše položené vsi na ostrově - Englouvi. Ta má být vyhlášená pěstováním čočky, ale nic nevidíme. Tady chceme odbočit ke klášteru Moni Asomatos. Bohužel několikrát se zamotáme v uličkách a posléze skončíme u někoho ve dvoře. Nakonec se nějak vypleteme a najdeme správnou odbočku.

Jedeme romantickou úzkou horskou silničkou, místy se doslova prodíráme bujnou vegetací přerůstající do cesty. Otevírají se výhledy na planiny, na vrchol Profitis Ilias, kde jsme byli včera. Dojíždíme ke klášteru Moni Asomatos. Byl založen v 16. století benátčany. Dnes jsou z něj již jen ruiny . Jen klášterní kostel má novou střechu, bohužel je zavřený. Obcházíme kamenné zbytky kláštera a zvoníme na zvon nad vstupní bránou kláštera .

Pokračujeme k dalšímu cíli - vodopády u Nidri. Cesta se klikatí dolů k moři. V jednom místě zastavujeme na vyhlídkové plošině, ze které je překrásný pohled na celé Nidri v údolí a ostrůvky za ním, včetně Onassisova Scorpia. Propleteme se serpentinami až dolů a nacházíme cestu k vodopádům.

Na parkovišti jsou jen 3 auta - hurá nebude přeplněno. Dál se musí pěšky. Stezka vede asi 500m nádherným kaňonem . Na konci je vodopád - čůrek vody stéká po asi 30m vysoké skále do křišťálové tůně . Celkově se nám tady však velmi líbí.

Na závěr sjíždíme do Nidri a chceme se vykoupat. Hledáme nějakou pláž, ale kde nic tu nic. Klasická pláž, tak jak ji známe ze západního pobřeží tady žádná není. Nakonec někde na pomezí Nidri a Perigiali uléháme k moři. Voda a koupání nic moc. Po asi třech hodinách zachází slunce za mraky. Dáváme sbohem Nidri (moc nás nezaujalo) a vyrážíme tentokrát zase jinou cestou přes hory zpět do Agios Nikitas. Horská cesta skrz Kolivatu opět nezklamala, bylo se na co dívat. Ujeli jsme 67 km.


8.den
Ráno je zataženo. Vrcholky hor zakrývají těžké mraky. Co tedy dnes. Zkusíme přes hory zajet ke klášteru Kokkini Ekklisia. Jedeme přes Drimonas, Karyi a Plastisomu až nacházíme odbočku ke klášteru (pokud si vzpomínám, tak neznačenou). Zpočátku betonová cesta po asi 500m končí a mění se na nezpevněnou. Parkujeme a jdeme pěšky . Klášter byl založen asi v 16. století. Zbyly z něj v podstatě jen obvodové zdi podepřené trámy, trocha ruin a klášterní kostel. Opět zavřený . Venku o zeď opřená cedule hlásí, že klášter byl opraven za 20 miliónů ještě drachem. Nicméně místo je to kouzelné. Velký olivový háj, výhledy na okolní hory , mystické ticho a klid. Zůstáváme a rozjímáme téměř hodinu.

Černé mraky se valí nad námi, ale neprší. Sjíždíme do Nidri a pokračujeme na poloostrov Geni naproti Nidri. Dojíždíme až na úplný konec cesty. Pěšky se vydáváme ke kapli Agios Kiriaki na samé špici poloostrova. Kaple je bohužel zavřená. Chvíli zůstáváme, kocháme se výhledy na Nidri, ostrov Scorpio a celý záliv Vlicho s jachtami. Dokonce je mezi nimi i jedna česká.

Přes zataženou oblohu je docela teplo. Přemýšlíme, kde bychom se mohli vykoupat. Zkusíme pláž Desimi. Tady zjišťujeme, že celá pláž je vlastně jeden velký kemp, respektive dva spojené kempy. Moc se nám zde nelíbí. Navrhuji zkusit Porto Katsiki. Je to sice docela daleko, ale ještě jsme tam nebyli a vidět se prostě musí.

Jedeme přes Vasiliki. Za Agios Petros odbočujeme zkratkou přes horský hřeben (prudce do kopce a pak zase dolů) na Dragano. Cesta vede krásnou zelenou horskou krajinou. Nevím proč, ale silně nám to tu připomíná krajinu ve Vysokých Tatrách.

Něco po třetí dojíždíme k Porto Katsiki. Vysvitlo slunce. Parkoviště poloprázdné, nikdo nevybírá parkovné. Jdeme na vyhlídkové schody. Znám ji z mnoha obrázků, ale skutečnost je dechberoucí. Už rozumím proč je řazena k nejkrásnějším na světě. Bílý kolmý útes, pláž se žlutým pískem a moře v neuvěřitelných odstínech modré vytváří pohled jako z jiného světa .

Jsou docela velké vlny. Jdeme po schodech dolů. Na jižní část pláže se přes velké vlny nedá moc dostat, proto se všichni tísní na severní malé části pod převisem. Jdu odvážně do vln. M. se na to necítí a zůstává na suchu. Velké vlny bouří a doráží vysoko na břeh, několik méně opatrných jedinců doslova semelou při břehu. Je docela zábava to pozorovat. Vydovádím se v blankytném moři s bílou pěnou a po hodině a půl to balíme.

Když už jsme zde na jihu, zaskočíme ještě na mys Dukato. Cesta opět skýtá krásné výhledy. V dáli na bělostných útesech je vidět věž majáku . U majáku na kraji útesu si představuji jaké to muselo být, když se odtud vrhla dolů Sapfó nebo když zde shazovali vězně. Brr…. Od majáku je také vidět na nedalekou Ithaku a Kefalonii. Vpodvečer se vracíme domů. Jdeme na večeři opět k milé paní do Dolphinu. Dostáváme navíc 2x zákusek. Mňam. Ujeli jsme 139 km.


9.den
Ráno je zataženo, poprchává. Dnes to vypadá na vhodný den pro výlet na pevninu. Vyrážíme. Čím více se blížíme k Lefkasu, tím více déšť sílí a mraky tmavnou. V Lefkasu je již tropický liják a černo. Není vidět víc než na 100m. Přepadá nás chmurná nálada, vkrádá se myšlena otočit to zpět. Ale nevzdáváme to. Kolem letiště v Preveze a za podmořským tunelem (3€ poplatek) se už déšť mírní.

Přijíždíme k prvnímu cíli - Nekromantionu . Déšť téměř ustal. Nekromantion je věštírna z asi 4.stol.př.n.l., kde živí rozmlouvali s mrtvými. Nejdříve živí museli projít několikadenní očistným procesem (rozuměj vymýváním mozku). Následně pak mohli sestoupit do podzemí svatyně, kde mohli za přítomnosti kněžích rozmlouvat se svými zemřelými. Duchovní svatyně a její podzemí má své mystično. Dokonce nám zde i pršet přestalo. Svatyně určitě stojí za návštěvu.

Když vyjdeme z Nekromantionu opět se rozprší. Vynecháváme tedy zamýšlené Springs of Acheron a jedeme do Pargy. Jsem na ni zvědavý. Četl jsem spoustu názorů na ni. Po menších peripetiích s parkováním v přeplněných ulicích se procházíme podél nábřeží a přilehlými uličkami. Parga na nás působí chaotickým dojmem obrovského turistického letoviska. Všude spousta lidí, auta, hluk, chaos. Nám osobně se tady moc nelíbí (a není to jen deštěm). Rozhodujeme se jet pryč.

Dříve v Nekromantionu jsem si na mapce všiml fotografií vykopávek v Kassopi. Zkoušíme to najít v google mapě. Vracíme se směr Preveza. Na jedné světelné křižovatce si všímáme šipky doleva s nápisem Ancient Kassopi. Cesta stoupá do hor. Na jednom vrcholku z mlhy vystupuje impozantní památník Zalongo (místo, kde se řecké ženy vrhly dolů ze skály před pronásledováním Turky). Říkáme si, že tam zkusíme také zajet.

Po asi 13 km se v jedné serpentině objevuje malé parkovišťátko s cedulí Ancient Kassopi. Je tu také nápis hrdě hlásající, že EU přispěla 600.000 €. Jdeme chodníčkem v borovicovém lese, který nádherně voní. Po asi 300m narážíme na plot a zavřenou bránu. Smutně na to koukám (antické vykopávky jsou totiž moje slabost). Nakonec se vydám podél plotu do kopce nahoru, abych alespoň něco zahlédl.

Po asi 50m zeje v plotě obrovská díra kudy se zřejmě běžně chodí dovnitř. Jdu tedy také. Jakmile vystoupán na vršíček, spadne mi čelist. Kousek pode mnou se rozprostírají vykopávky rozlehlého antického města . Centrální agora, obchodní centrum města, menší divadlo nad ní, hlavní ulice a na ní navazující dlážděné kolmé a paralelní ulice, zbytky domů . V dálce lze zahlédnou další divadlo pro asi 8 000 diváků. Užasle a nadšeně tím vším procházím. Představuji si, jak zde musel probíhat život před 2500 lety. Je to o to tajemnější, že z jedné strany prosvítá slunce a na druhé straně se přes zbytky města valí hustá mlha z kopců dolů do údolí k moři. Jednotlivé hlavní objekty jsou popsány a je vyobrazen jejich pravděpodobný vzhled. Nikde nikdo, ticho, jen mekot a zvonění pasoucích se koz (všude jsou také jejich bobky). Je vykopána jen menší část města . Plánek u vchodu a velké divadlo v dáli dává tušit původní rozlohu města. Lze jen tušit, co vše se ještě skrývá po povrchem.

Fotím, filmuji ostošest. Dokonce i M., která se ke mně posléze přidala, si to vychutnává. Nerozumím, proč je taková památka přes dotace EU zavřená a proč se tady všude pasou kozy. Ale jak řekla M., alespoň to někdo spásá a není to zarostlé. Taky pravda. Po více než hodině, když se vykopávky halí do stále hustší mlhy, místo opouštíme. Byl to jeden z nejhezčích zážitků celé dovolené.

Asi 1 km odsud má být památník Zalongo. Cesta k němu končí u zavřené brány. Za ní je ženský klášter. Brána se musí otevřít, pak se projde kolem kláštera a za ním do kopce vede stezka k památníku. Je však hustá bílá mlha a nic by nebylo vidět, tak to vzdáváme a vracíme se na Lefkadu. Tady se ještě zastavujeme v klášteře Faneromeni . Několikrát jsme jeli kolem, ale nikdy nebyl čas a chuť se zastavit. Je to funkční klášter s krásným klášterním kostelem, pěknými výhledy na Lefkas a s malou zoologickou zahradou. Ujeli jsme 231 km.


10.den
Celou noc lilo. I ráno a dopoledne hustě prší. Hory jsou schovány v mracích. Před třetí déšť konečně ustává. Zdá se, že i mraky se prosvětlují. Sedáme do auta a jedeme kousek vedle na pláž Kathisma. Na dlouhé rozlehlé pláži je asi 6 lidí, z toho 2 se koupou. Mraky řídnou a v dálce se objevují kousky modré oblohy. M. se rozhodne vykoupat. Na mně je docela chladno. Pak se uvelebíme v autě a pozorujeme, jak v dáli nad mořem ubývá mraků a vítězí modrá obloha. Posléze na pláž přijíždí 6 prázdných slovinských autobusů. Nechápeme proč. Po asi půlhodině v dálce zpoza útesu vyjede loď. Když připlouvá blíž, vidíme, že je zcela obsypaná lidmi a hraje dusavá hudba. Asi v půli cesty se loď otočí a zamíří přímo k pláži na kterou najede přídí. Spustí žebříky a začíná roj lidských mravenců. Někteří skáčou přímo z palub do moře. Nakonec se vyrojí asi 300-400 slovinských mladic a mladíků ve věku 16-19 let. Původně prázdná pláž se zcela zaplní. Nevěřícně na to koukáme.

Mezitím na obloze ustoupila fronta mraků a začíná svítit slunce. Zůstáváme a pozorujeme jeho západ do moře. Úchvatné divadlo . Po západu obracíme domů. Večer vracíme auto. Ujeli jsem 6 km.


11.den
Vyjasnilo se, je úplně modro. Posnídáme a přes kopec vyrážíme na Milos. Cesta je po dvoudenních deštích trochu bahnitá, ale dá se. Je už konec sezony, lodní express na Milos přestal pendlovat. Je zde tudíž pomálu lidí. Slunce svítí, moře je teplé, vítr nefouká, vlnky velmi mírné. Užíváme si to až do slunce západu .

Agios Nikitas se již zcela vylidnilo. Zhruba před týdnem bylo všude plno. Nyní je zde jen pár turistů a stoly ve všech tavernách zejí prázdnotou. Na poslední večeři jdeme k milé paní do Dolphinu. Jídlo opět nezklamalo. Samaritánce M. bylo paní vždycky líto, jak tady i v pokročilém věku musí pracovat. Vždy jsme jí museli dát větší spropitné (ale rozhodně si to zasloužila). Jsme zde nyní jediní hosté. Paní si k nám přisedá, a i když prakticky neumí jinak, než řecky, povídá si s námi. Říká, že 4. října tu končí a odjíždí na celou zimu do Atén. Vypráví nám o svých každoročních cestách po světě (sjezdila celou Evropu, byla na Kubě, v Dubaji atd.). Jó krize je krize…. Ale uznávám, že se snaží moc.

Lehce ovíněni se v noci vracíme zpět. Balíme kufry a ráno odlétáme domů.


Krátce závěrem:
Při výběru letoviska jsme váhali mezi Nidri a Agios Nikitas. Instinktivně jsme zvolili AN. Je to pěkná milá vesnička s vlastním duchem a krásnými plážemi kolem. Nidri je obrovské rušné turistické středisko bez nějaké zvláštní pláže. Nám se tu nelíbilo. Auto jsem zamluvil již z domova přes tyto stránky v půjčovně ARIS. Na 8 dnů vyšlo na 215 € s plným pojištěním a vše klaplo na výbornou. Cena byla zcela srovnatelná s půjčovnami na místě. Celkem jsme najezdili 730 km. Mile mne překvapila krajina a cesty horami ve vnitrozemí ostrova a úžasné výhledy z nejvyšších vrcholků. Lefkada je ostrov nejen nádherných pláží na západě. Pro mne nezapomenutelným zážitkem byla i návštěva vykopávek antického Kassopi na pevnině.

© na toto dílo se vztahuje autorský zákon, a proto není možné cokoliv z tohoto díla kopírovat a používat k jiným komerčním účelům.
Komentáře (4)
14.07.16 08:06 vostrucha
Moc díky za fajn čtení. Lefkáda je naše srdcovka a před 2 lety jsme ji projeli podobně jako vy. S úzkostí sleduji zprávy, jak se změnilo západní pobřeží po loňském zemětřesení a bojím se, že třeba Egremni už nikdy nebude taková, jakou jsme ji poznali my ....
15.06.16 09:37 Kubajz
V polovině července vyrážíme poprvé na Lefkadu a určitě budeme z tohoto krásně napsaného "cestopisu" čerpat.:-) Díky!
01.06.16 08:31 Svatava
Taky jsem si ráda početla, na Lefkadu se vracím po 9 letech. Vím, že nevstoupím podruhé do stejné řeky... Navíc to zemětřesení, ale změna je změna...
29.05.16 12:18 machajda
Příjemné počtení před nadcházející dovolenou. A i když nejedeme na Lefkadu, moc díky za Tvoje milé povídání.
Chystáte se napsat komentář jako nepřihlášený uživatel. U Vašeho jména bude zobrazena i IP adresa.
UcaAh
(opište bezpečnostní kód)
1. Komentář nesmí jakýmkoliv vulgárním způsobem urážet autora díla.
2. Nezpochybňujte komentáře od ostatních uživatelů.
3. Toto není diskuze. Chcete-li se na něco zeptat pište do DISKUZE.
4. Komentáře, které nesplňují pravidla budou vymazány.
 
˝jirik˝ a jeho/jí aktivity
Cestopisy7
Hotely1
 
Greek Market
Půjčovna Kréta
Půjčovna Korfu
Půjčovna Rhodos
Půjčovna Lefkada
Půjčovna Thassos
Půjčovna Zakynthos
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním těchto webových stránek s tímto souhlasíte. Více informací