Na úvodní stránku
Napsat vlastní cestopis
Fotogalerie
Videogalerie
Recenze hotelů a apartmánů
Recenze míst
Recenze taveren
Diskuzní fórum
Přihlášení
Jste nepřihlášen
OnLine: 0 | 6
Melissa travel
© 2002 Řecko a řecké ostrovy
webmaster(zavináč)recko.name

Íos, Folegandros, Sikinos

Autor:
Zařazeno:
Ios
Napsáno:
07.02.16 19:44
Fotografií:
60
Přečteno:
1358
Tisknout cestopis
Doporučit přátelům
"Vědomí, že znovu uvidím Řecko, mi plnilo hlavu tolika myšlenkami, tolika nadějemi ...."
(Lawrence Durrell: Setkání s mořskou Venuší)

Íos, Folegandros, Sikinos
Tedy napřed Santorini. Autobus rozváží všechny turisty přilétající z Brna a Ostravy uprostřed noci do všech hotelů v Kamari, v Perisse a úplně na závěr ve 2 hodiny vysazuje řidič naši šestici mířící na Ios . Ráno máme dokonce čas se podívat v Perisse k moři. Rychlým trajektem jsme na Íosu asi za 50 minut, z přístavu Ormos Gialos v Mylopotas za čtvrt hodiny. Hotýlek Gorgona na kraji pláže v Mylopotas vybíhá do moře jako loď, stačí vyběhnout na pláž a můžeme se koupat.

Íos je suchý a skalnatý, ale pláže jsou písečné a zlaté, dokonce i moře je zlaté, ve vlnkách se přelévají kousíčky slídy, které se uvolňují ze třpytících se kamínků a skal. Íos není až tak úplně malý. Jeho nádherná Chora, prehistorické sídliště Skarkos, přirozený přístav Gialos i vesnice Mylopotas se nacházejí na západní části ostrova, na východní část vede jen jediná silnice (do Manganari), a díky tomu jsou zde prázdné klidné pláže. Obliba Íosu u mládežníků ze západní Evropy nebyla v září roku 2015 už tolik patrná, bary byly poloprázdné a hudba sotva slyšitelná.
Do Chory jezdí od Gorgony autobus každých 20 minut. Konec koupání, jedeme tam.
Procházíme úzkými uličkami s tavernami, bary a obchůdky nahoru ke kostelu Panagia Gremiotissa a dále je třem kapličkám na skále - Agios Georgios, Agios Ioanis a Agios Nikolaos. Zdaleka tu nejsme jediní, kdo pozoruje a fotí úchvatný západ slunce. obr Večeříme v bezvadné taverně O milos nahoře u mlýnů.

Druhý den věnujeme ještě objevování Mylopotas a okolí a koupání na jeho zlaté pláži, odpoledne ale už jedeme do přístavu Ormos(Gialos) a domlouváme se sympatickým majitelem autopůjčovny půjčení autíčka. Kupujeme taky lístky na trajekty(viz dále) a už stoupáme po schodech do Chory a až ke mlýnům. Do jednoho vlezeme - obývá ho kočka. Dále kolem domků šťastlivců, kteří mohou pozorovat každý den západ slunce za Chorou , až k novému amfiteátru nazvaném po nositeli Nobelovy ceny za literaturu Odysseovi Elytisovi. Je odtud úžasný výhled na zátoku Mylopotas i s Gorgonou. Nad divadlem je opuštěná megalomanská stavba, která měla asi sloužit jako kulturní centrum. A taky dvě bílé kapličky, od nichž sledujeme nádherný západ slunce za Chorou. A nejen to - sledujeme rozsáhlý požár na Sikinosu. Manželovi se zalíbilo v taverně O milos, večeříme a jdeme pěšky 3km do Mylopotas. Zkratka vede kousek po strmé neosvětlené skalce, pak musíme po silnici kolem pláže, neb Gorgona je až na samém konci. Chceme si zatrsat na diskotéce, ale nikde se nic neděje, mládežníci už jsou doma. (Sem by patřil smajlík, ale já jsem si nezvykla je používat.)

Na čtyřkolce by se dalo jet po prašné strmé silnici za Gorgonu na východ, my ale máme autíčko (90Eur na 3 dny) a musíme po jediné asfaltce do Chory a na sever k údajné Homérově hrobce. Je to krásné místo a potkáváme zde Milku z recko.name s Jirkou, ihned se s Milkou navzájem identifikujeme, přestože jsme si nikdy neviděly a jen si psaly.
Přijíždíme na pláž Agia Theodoti na severním pobřeží a jdeme na pravý konec pláže ke skalám. Moře je teplé, ale nevydržím dlouho ležet, plavat nebo šnorchlovat, jdu se podívat na zbořený kamenný domek nad pláží a kochám se výhledy. Na pláži je kantýna a já jdu uplatnit svoje znalosti řečtiny z kursu pro začátečníky. K tomu potřebuji staříka, který neumí anglicky. Alexis sice úplný stařík není a umí anglicky, ale i tak nám hovor chvíli vydrží - on řecky, já jako primitiv. I s manželem si dáváme výborné frapé metrio me gala.
Sjezd na další severní pláž Psathi je docela dlouhý, ale pláž je nádherná, úplný ráj, aspoň nalevo mezi skalami třpytícími se slídou, a jsou zde krásné vlny. Cestou zpět zastavujeme pod zříceninou benátského hradu Paleokastrem. Zatímco stoupáme po cestičce nahoru a kocháme se výhledy, dožene nás nejdřív pes a potom stařík s pytlíkem kozího sýra na zádech. Jmenuje se Dimitris. Větřím šanci a s Dimitrisem zapřádám hovor v řečtině. Společně stoupáme k Paleokastru. U byzantského kostelíku už je frmol, chystá se jídlo a pití. Je předvečer svátku narození panenky Marie (8.9.). Mladý borec hraje na dudy, a jeho děda k tomu zpívá nekonečnou píseň, další bubnuje na bubínek. Dimitris nás zve, abychom přisedli , my rádi pozvání přijímáme a nasáváme úžasnou atmosféru spontánní řecké slavnosti.
Jenže jsme chtěli na velkou slavnost ke kostelu Agios Theodoti, ten je nad stejnojmennou pláží, a my se vracíme tam. Ještě si dáváme večeři v taverně a znovu se náhodou potkáváme s Milkou a s Jirkou - přijeli samozřejmě na slavnost taky. V taverně sedí charismatický pop s vousy a ohůnkem, po jídle se zvedá a odchází odsloužit dlouhou, velmi dlouhou mši. Teprve po ní začíná volná zábava a hudební vystoupení. Ke kostelu stále proudí množství lidí. Nechybí ani Alexis, který mně převádí svým přátelům. Jeho údiv, že už chceme odejít, je obrovský. Já ale musím následovat svého muže, který rozhoduje z pozice řidiče o odjezdu.

Další den s autíčkem míříme na jih po jediné silnici, a to na pláž Manganari. Cestou se kocháme úchvatnými výhledy na pláž Mylopotas , míjíme šotolinu na jihovýchodní pláž Kalamos, potkáváme se se stádem koz. Pláž Manganari tvoří dva půlměsíce se skalnatým výběžkem mezi nimi. Za pravým půlměsícem z pohledu k moři jsou ještě dvě menší plážičky.
Je tu krásně, ale máme v plánu dojít na pláž Tris Ekklisies. Jedeme ke kapličce Agia Triada a odtud jdeme asi 20 minut na Tris Ekklisies. Sice tu nejsme úplně sami, ale i tak si připadám jako v ráji. Pláž je opět písečná a obklopená stříbrnými i jinak barevnými skalami. Cesta nahoru nám s kocháním a focením trvá asi půl hodiny. Ještě dvakrát zastavujeme - u kláštera Kalamos , a pak u kapličky nad Mylopotas - pak musíme zase přes Choru do naší Gorgony. Večeříme v Drakosu, kde se specializují na mořské potvůrky, tentokrát už se s Milkou a Jirkou scházíme po domluvě.

Brzy ráno mě manžel veze do Chory a jede si zase lehnout do postele. Já fotím tentokrát se stativem, točím, kochám se. Procházím Chorou až na kopec ke kapličkám, vylezu i na protější kopec.
Pak jedeme do ráje jménem Psathi, koupeme se a jako kozy hopsáme po skalách na levé straně pláže. Na oběd si dáme v Epano Kabos ve vnitrozemí něco domácího - katziki a choriatiki (kozu a řecký salát) - vše výborné a je toho dost pro dva z jednoho talíře, dohromady si dáváme i Mythos - řidič i já, která jinak pivo nepiji. Pak vyjíždíme směrem k Homérovu hrobu, ale zahneme na novou asfaltku vedoucí k Choře. Koupeme se na pláži Koumbara - nebýt pokusu o stavbu hotelového komplexu by to byla hezká pláž. Přes Ormos Gialos se dostáváme k osídlení doby bronzové uvaném Skarkos. Je zavřeno, tak Skarkos obcházíme, zezadu je trochu zbořená zídka, přes kterou se vloupáváme dovnitř a nadšeně pobíháme po místech tohoto starého osídlení. Zapadající sluníčko barví kameny do oranžového odstínu, ukazují se nám výhledy na Choru, je to nádhera.

Auto vracíme v Gialosu až ráno, kdy nám jede trajekt na Folegandros (11Eur). Opouštíme na tři dny Íos jako baťůžkáři - bereme s sebou jen to nejdůležitější, každý v malém baťůžku, já k tomu ještě kabelkoidní tašku na můj těžký foťák, makroobjektiv a kameru. Později litujeme, že jsme nevzali podvodní kamerku, ale každý gram by byl zátěží navíc, s boťůžkem na zádech budeme chodit po Sikinosu.
Sikinos, na kterém jsme dva předchozí dny pozorovali obrovský požár, zatím míjíme. Jsem trochu napnutá, jestli na Folegandrosu všechno klapne, ubytování v hotýlku Ampelos jsem domlouvala jen mailem. V přístavu Karavostasis nás ale čeká maminka majitele Thea, trochu se diví, že nemáme zavazadla a odváží nás na okraj Chory do Ampelosu. Jsme informováni o tom, že na Folegandrosu se chodí pěšky. Vítá nás Anna, žena Thea. Díky, Zdeňku (Spider66), výhled na Choru je opravdu úchvatný a sám Ampelos rozkošný. Ale neztrácíme čas a jdeme se do úžasných uliček Chory hned podívat. Stíháme autobus na pláž Angali.
Folegandros je skalnatý ostrov, je zajímavé, že byl v minulosti využíván pro svoji drsnost jako vyhnanství pro politické vězně, dnes bychom si takové vyhnanství dali líbit. Autobusy z Chory vyrážejí do třech směrů - do přístavu Karavostasis, do jediné vesnice Pano Meria, vzdálené 4km a k pláži Angali. Angali je obklopená nádhernými šedozelenými skalami, ale je tu docela dost lidí.
Odtud už musíme pěšky - jdeme doprava asi třicet minut na pláž Agios Nikolaos - taky písek, skály, nádhera. Při koupání nás něco kouše do nohou! Jsou to ty rybičky, které léčí lupénku, ale nějaké větší - stát ve vodě na jednom místě dlouho nevydržím, ale manželovi se to líbí a lituje, že jsem nevzala podvodní kamerku.
Na druhé straně od Angali je pláž Fira, je nudistická, musí se k ní přes skály a má trochu horší vstup do vody s kamínky, ale skoro nikdo tady není. Autobus z Angali musí vyjet do strmého kopce na páteř Folegandrosu, teď máme výhled na obě strany. Folegandros má jen 4km na šířku, na délku má 12km. Nad Chorou se klikatí bílá cestička k velkému kostelu Panagia , ten se tyčí na vrcholu skály vysoko nad městem. (město má 316 obyvatel.) Nejsme sami, kdo se rozhodl sledovat západ slunce právě od něj.
V Choře zůstáváme pochopitelně na večeři - v taverně Melissa si dáváme specialitu matsata - skvělé domácí těstoviny. Pak ještě jdeme na vynikající točený zmrzlý řecký jogurt. V uličkách Chory je živo, taverny jsou nabité k prasknutí. V Ampelosu s krásným výhledem na Choru zářící pod hvězdami si ještě chvíli procvičuji řečtinu s Annou a její maminkou u bazénu.

Ráno vyrážím do Chory znovu - fotit a točit. Napřed mám pocit, že slunce dnes vůbec nevyjde, jsou mraky a mlha, ale nakonec za kostelem Panagia vyjde a ozáří bílé kubické domečky Chory. Nejvíc se mně líbí ve středověké části Kastro, které je tvořeno spletí úzkých uliček propojených nízkými oblouky, domy tvoří jakoby nepropustnou hradbu, takže dá trochu práce najít jeden ze dvou vchodů. Pekárna už je otevřená, tak kupuji něco dobrého pro manžílka.
Dnes jedeme do vesnice Pano Meria, 4km stařičkým roztomilým autobuskem společně s několika turisty. Potkáváme pány na oslících, pro ženské už není místo, jdou za nimi . V Pano Meria si dáváme Mythos a frapé a přitom zjišťujeme, jestli můžeme slézt na pláž Livadaki cestou vytečkovanou na naší mapě. Číšnice nám ale vehementně téměř nařizuje jít druhou cestou (" Já jsem z Folegandrosu, já to musím vědět! Na Livadaki vede jen jedna cesta."). Tato cesta odbočuje až na konci Pano Meria doprava ke kostelíku a nad moře, je schůdnější , ale i tak mi dává v tom horku zabrat. Trvá asi hodinu než sejdeme k pláží Livadaki. Dávám paní hospodské zapravdu, tou vytečkovanou šel snad jen ten jeden turista, který ji zakreslil do mapy, pak pořádně zarostla. Pláž Livadaki je vlastně vyústěním kaňonu, z obou stran je obklopená skalami, je nádherná shora, i koupání je na ní úžasné. Nahoru ale nejdu! Z Livadaki plujeme na pláž Angali (5Euro). Foťáky musíme schovat, drsní mořští vlci plují přímo proti vlnám a ty stříkají na naši kocábku. V Angali usedáme se staříky do kafenia a pak už míříme do Chory, naštěstí autobusem, manžel by šel klidně pěšky. Večer Choru obcházíme tentokrát obchvatem zleva , zase se touláme uličkami, západ slunce nás zase vyláká na cestu k Panagii. V uličkách vládne ruch, v tavernách je plno a číšníci v teniskách s jídly běhají jako o závod. (Kde jsou ti líní Řekové?)

Ráno trochu stoupá nervozita, ještě nemáme zaplaceno a potřebujeme se dostat na trajekt jedoucí v 9.50, v Ampelosu ale nikdo z domácích není. Už si myslím, že jim tam necháme 120 Eur a pěšky dojdeme do přístavu. Zase zbytečný spěch - Theovi zavolám, Anna přijde, zaplatíme, jsme odvezeni do Karavostasis s časovým předstihem a trajekt v pohodě stíháme.
Plujeme na Sikinos (5Euro) do přístavu Alopronia, cestou hodnotíme stopy po požáru - spálenou plochu a uprostřed stojí netknutý bílý kostelík. Sikinos je ještě autentičtější ostrov než Folegandros, turistů je zde minimum. Veškerý život je soustředěný do Alopronie a vesniček Kastro a Chora. Sem se dostáváme serpentinami autobusem asi se 6 turisty, v Kastru a Choře pak potkáváme opakovaně jenom je. Procházíme klikatými uličkami Kastra , nahlížíme do malých dvorků, obdivujeme květiny , zdravíme se s místními usměvavými lidmi. Stoupáme nahoru k bílému opevněnému klášteru Moni Zoodochos pigis (čti pijis - životodárný pramen). Je nad útesem s překrásným výhledem na Kastro a Choru. Do Chory musíme vystoupat také po schodech. Převládá bílá - natřené jsou domečky, kostelíčky, spáry mezi kameny... Mezi to vrůstá záplava květin. Ale musíme dolů, jede nám autobus. V Alopronii se stihneme vykoupat v teplém moři s příjemným pískem. V přístavu se chystá svatba - na rožních se točí jehňata, stoly jsou prostřeny, zkouší se hudební vystoupení - vypadá to ,že je pozván celý ostrov.
My ale plujeme na Íos (5,50 Euro lodí s jezdícími schody), v přístavu si dáváme vynikající gyros a jedeme do naší milé Gorgony. Místo naší sympatické Řekyně se synem máme jinou sousedku - blondýnu středního věku.
Je sobota, dnes se v barech trochu hrálo, vzdálenou hudbu jsme slyšeli, ale co se stane v noci, to jsme nečekali. Nejednou nás vzbudí šílený ženský řev, žena křičí na chlapa a on na ni, strašně se hádají, do toho se ozývá šoupání nábytkem(postelemi?) o podlahu. Ze slov identifikuji pouze "Mein Gott!" Mám pocit, že brzy dojde k vraždě a uvažuji o přivolání policie, po nějaké době však řev muže přechází v pláč! Postupně proud slov utichá. Druhý den už tady blondýna s ubrečencem nejsou.

Dnes máme takový chodící den. Začínáme v Choře a Archeologickém muzeu, ve kterém jsou vystaveny sošky a další nálezy ze Skarkosu. Odtud míříme na pláž Kolitsani, která je pod Chorou, je nudistická, nedostupná autem a téměř bez lidí. Rozprostíráme ručníky na písku mezi skalami a užíváme si koupání. Příchozích ale přibývá, tak se vydáváme kolem pobřeží směrem k Mylopotas. Zpočátku to jde po cestičkách, byť i jen kozích, pak i po necestách. U vrátek bílé vily je cedulka "Private". Ale v Řecku jsme už trochu zvyklí zavřená vrátka otvírat, tak jdeme , proplížíme se kolem vily už na cestu a pokračujeme . Dál jdeme po skalách, jsou nádherné, třpytí se na slunci. Moře je klidné, láká ke koupání. Když jsme ve vodě, zvedají se vlny a jsme rádi, že se nám podaří na skály vylézt. Mylopotas už je za rohem, ke Gorgoně musíme projít celou silnici kolem pláže. Po krátkém odpočinku se vydáváme na druhou stranu - do kopců na Gorgonu. Vede tam šotolina a dále staré oslí stezky. Jdeme po nich, dokud se nám aspoň na dohled neukáže pláž Sapounochoma. Sejít k ní by byla další hodina a to už bychom zatměli, tak se otáčíme. Stejnou cestou se nám ale jít nechce, chvíli jdeme vyschlým řečištěm po kamenech , pak zase necestami přes kopce , nohy už mám poškrábané od keříčků, ale směr stále držíme. U Gorgony ještě stíháme západ slunce a na večeři už jsme v Drakosu.

Trochu se nám ochladilo, koupeme se na pláži Mylopotas ve větru při zatažené obloze. 12.40 jede autobus na Manganari po silnici přes celý ostrov až na jih, i manžel se může tentokrát pokochat. Na Manganari jdeme úplně doprava (už je krásně), za velkou pláží objevujeme další ráj - plážičku mezi skalami s pískem se zrny velkými jako zrnka bílé rýže. Poslední večer si navzdory větru sedáme v Drakosu ke stolkům těsně u moře, protože ten nádherný výhled na západ slunce si nemůžeme nechat ujít.

Naposledy poslouchám šumění moře , šlapu po třpytivém písku pláže Mylopotas , plavu. Loučíme se se sympatickou majitelkou Gorgony , taxík nás veze do Ormos Gialos - trajekt má trochu zpoždění, máme ještě čas na prohlížení přístavu a posezení v taverně s ostatními účastníky zájezdu . Na Santorini absolvujeme ještě vyhlídkovou jízdu mikrobusem, protože cestovka má dva lidi v Imerovigli, nevadí. Jen se divíme, jaké davy turistů a aut proudí na Santorini o siestě, což nás utvrzuje v tom, že dovolenou na Santorini si necháme na dobu, kdy budeme staří a nemohoucí. Zbývá ještě spořádaně vystát dlouhou frontu na letišti, malá chvilka napětí, jestli nebudeme muset vyhazovat drahocenné kamínky kvůli nadváze, a už se vznášíme nad fantastickými kykládskými ostrovy.
S´agapó Ellada!




"Ani koupání, ani snídaně bezpochyby nebyly ničím výjimečné - v zázrak je proměňovalo vědomí, že jsme konečně dorazili k cíli. "
"Je dobré navštívit místa, kde byl člověk v minulosti šťastný."
Lawrence Durrell: Setkání s mořskou Venuší

© na toto dílo se vztahuje autorský zákon, a proto není možné cokoliv z tohoto díla kopírovat a používat k jiným komerčním účelům.
Komentáře (7)
05.06.17 19:51 Verunkaa
Nááádherný cestopis Jani :) jen jsem se zasnila, jako bych tam byla s váma :-) Už se moc těším :-)
22.02.16 22:15 TYDRA
Vidím (a čtu), že jste stejní "magoři" jako my...
Díky
11.02.16 12:28 machajda
Jani, díky za ten cestopis, krásně jsem si to s vámi užila... Jak já se těším, až budeme po takovýchhle ostrůvcích taky cestovat. :-) snad se mi to jednou splní.
09.02.16 06:49 almina
Příjemné počtení a krásné fotky, díky!
08.02.16 09:03 vostrucha
Jelikož jsem o víkendu "ležela" v plánech na budoucí dovolenou a nad mapou Folegandru, tak mě tento cestopis velmi potěšil a přečetla ho jedním dechem. Hezky jste si dovolenou užili a hodně toho viděli. Moc díky za poutavé čtení a krásné fotky.
07.02.16 20:20 ladybee
Jani, pekne, vecne, ale zaujímavo - takéto vyhnanstvo by sa páčilo aj mne :)
07.02.16 20:04 Taema
Krásná procházka, snad se nám taky někdy zadaří ...
Chystáte se napsat komentář jako nepřihlášený uživatel. U Vašeho jména bude zobrazena i IP adresa.
zE5U5
(opište bezpečnostní kód)
1. Komentář nesmí jakýmkoliv vulgárním způsobem urážet autora díla.
2. Nezpochybňujte komentáře od ostatních uživatelů.
3. Toto není diskuze. Chcete-li se na něco zeptat pište do DISKUZE.
4. Komentáře, které nesplňují pravidla budou vymazány.
 
˝janavi˝ a jeho/jí aktivity
Cestopisy2
Galerie29
Videa136
Hotely2
Diskuze0
 
Greek Market
Půjčovna Kréta
Půjčovna Korfu
Půjčovna Rhodos
Půjčovna Lefkada
Půjčovna Thassos
Půjčovna Zakynthos