Na úvodní stránku
Napsat vlastní cestopis
Fotogalerie
Videogalerie
Recenze hotelů a apartmánů
Recenze míst
Recenze taveren
Diskuzní fórum
Přihlášení
Jste nepřihlášen
OnLine: 0 | 7
Melissa travel
© 2002 Řecko a řecké ostrovy
webmaster(zavináč)recko.name

Kde modrá je skutečně modrá

Autor:
Zařazeno:
Karpathos
Napsáno:
30.08.15 15:41
Fotografií:
60
Přečteno:
3515
Tisknout cestopis
Doporučit přátelům
Včera 23:50
18 °C
Chybí informace
ZSZ, 8.2 m/s
Hladké přistání

Čas na hodinkách si nastavuji o hodinu dopředu. Je ráno. Letadlo dosedlo na přistávací plochu.

Jsem člověk „zimní“ – dovolenou využívám většinou na hory, lyžování, výšlapy a procházky po kopcích. Moje přítelkyně Pája, je člověk „letní“, má ráda teplo a moře. Po několika výletech po horách zákonitě přišlo na řadu moře. Hurá za teplem.

Vystupujeme z letadla a vítá nás vítr. Svěží, ranní vítr. Je příjemný, hodně jsem o něm před dovolenou četl. Pomalu se rozhlížíme a oba se těšíme, až budeme na místě. Zelený autobus nás poveze až do Lefkosu, malé pobřežní vesnice na západ od středu ostrova Karpathos.

Na cestu autobusem jsem se moc netěšil. Po prvních kilometrech ale ožívám. Přes okno sleduji místní krajinu. Snažím se zorientovat. Překvapivě mi v orientaci pomáhá náš průvodce od cestovky, Miloš. Po úvodních formalitách jízdu zpestřuje nenuceným vyprávěním o tom, co právě míjíme, kde jsme, kam pojedeme. Sem tam doporučí i místo, které stojí za to navštívit. Jedeme po asfaltové silnici. Jsem překvapen, jak je cesta klikatá a samé stoupání a klesání. Přes Arkasu a Finiki, podél západního pobřeží ostrova, se pomalu blížíme do vesnice Lefkos. Z hlavní silnice sjíždíme skoro až k pláži Potali, kde jsme ubytovaní. Hodíme věci za dveře a máme celý první den na rozkoukání.

V šest hodin večer máme schůzku s Milošem v taverně Blue Swan kousek od pláže. Do té doby chceme prozkoumat okolí a hlavně se seznámit se slanou vodou v moři. Od pláže Potali jdeme po pobřeží směrem na Kato Lefkos. Míjíme dva mini markety, pár studií a taveren a několik soukromých domů. V zatáčce se nám naskýtá pohled na první pláž Gialou Chorafi. Je krásně písčitá, ale na náš vkus poměrně rušná a zaplněná slunečníky i lidmi. Pokračujeme tedy dál k výběžku Liani Pountas Cape. Následují další pláže, Panagias Limani a Frangolimniona. Na výběžku do moře se dá za některými skalisky najít i místečko s jistým soukromím. Jinak je možnost využít slunečníky a lehátka na plážích. Poslední je pláž Perdikas Potamos. Koupeme se, užíváme sluníčka a pomalu zapomínáme, že jsme dnes vstávali tak brzy.

Usedáme do taverny a schůzka začíná. Povídání je příjemné a dozvídáme se spousty zajímavých věcí o ostrově a životě na něm. Máme hlad a tak nasměrujeme téma k večeři. Celý den jsme moc nejedli a posezení v taverně přímo vybízí k tomu, dát si něco dobrého. Pozvou nás do kuchyně, kde si můžeme vybrat jídla podle libosti. Vše nám majitelka a kuchařka ukáže přímo napečené a uvařené. Vůně se mísí, vypadá to krásně. Dáváme si čočkovou polévku a plněné kalamáry. Seznamujeme se i s místními čičinami. Jakmile zacinká příbor a na stůl dosedne plný talíř, čičiny jsou ihned pod židlí a vyčkávají. První den končí, je tma a na balkóně posloucháme šplouchání moře. Vane příjemný větřík a je krásně teplo.

Výhled u Sókastro, Pláž Perdikas Potamos

Ráno se probouzím brzy. Většinou vstávám kvůli běhání. Dnes dělám vyjímku a pospávám dál. Od Miloše jsme dostali informaci o místní pitné vodě. Oblast je zásobována vodou z pramene pod nejvyšší horou ostrova – Kali Limni. Dolů je voda vedena kvůli možnému zemětřesení nadzemním potrubím. Dvě zásobovací nádrže po cestě vodu zadržují. Po vesnici Lefkos je několik kamenných studánek s kohoutkem, kde si můžete vodu zdarma načepovat. Po celou dobu jsme vodu využívali a je výborná. Voda teče většinou teplá, nadzemní potrubí a sluníčko dělá své. Lednička je v tomto případě dobrý pomocník. Pokud máte ve sprše kohoutek s modrou barvou, také ještě nemáte vyhráno. Vstanu a jdu pro vodu k nejbližší studánce. S kapkou dávky nedůvěřivosti vodu ochutnávám, ale obavy jsou zbytečné. S Pájou si dáváme snídani v Blue Swan. Auto máme zamluvené až příští den tak se dnes chystáme detailně prozkoumat další pláže za Kato Lefkos. Chceme se také mrknout k ostrovu Sókastro. Cestu do Kato Lefkos už známe, pokračujeme dál za vesnici směrem k ostrovu. Objevujeme asi nejhezčí část pobřeží u Lefkosu. Pláž Perdikas Potamos je velice členitá. Písčitý povrch se mísí s kamínky a velké kameny a skalky poskytují naprosté soukromí. Písčitou, někdy až prachovou cestu nad pláží odděluje nepřístupný sráz. Pláž je označována jako nudistická. Soukromí na těchto malých členitých plážích přímo vybízí k tomu plavky tentokrát nenamáčet. Koupeme se, opalujeme, relaxujeme. Vyrážím na průzkum okolí. Nejdříve jdu cestou nahoru nad pláž naproti ostrovu Sókastro. Dostávám se na vyvýšenou planinu. Výhled z ní je nádherný. Na jih vidím většinu popsaných pláží a v dáli Kato Lefkos a výběžek Liani Pountas Cape. Na západ se mi naskýtá nádherný pohled na ostrov Sókastro. Východním směrem vyhlíží v dáli pohoří s nejvyšším vrcholem Kali Limni. Pod pohořím vidím nevlídnou kamenito-písčitou krajinu plošiny. Je pokryta kamennými zítkami, nízkými keři a uschlými kořeny. Severním směrem se vine drsné pobřeží a vlny ho nemilosrdně bičují. Pohled na jakoukoli stranu Vám poskytne naprosto odlišný obrázek krajiny. Nechci jít dolů k moři stejnou cestou a tak se vydávám dál po planině a dolů slézám kaňonem vymletým kdysi dávno vodou. Cestu mi znepříjemňují trnité nízké keře, ale začínám si na ně pomalu zvykat. Boty by asi byly rozumnější, ale žabky to zvládly. Vrátím se ještě k ostrovu Sókastro. Na ostrůvku jsou zachovány základy zásobníků vody a budov. V minulosti na ostrově stávala pevnost Kástro. Podle toho i nynější jméno. Sluníčko svítí a je horko. Rozhodnu se dojít do vesnice pro něco k jídlu a cestou koupím v malém mini marketu i slunečníky. Čtení na pláži pod slunečníkem se tak stává příjemnější. Odpoledne se vracíme pomalu zpátky. Cestou ještě v Kato Lefkos navštěvujeme autopůjčovnu. Chci se ujistit, zda platí zapůjčení auta od zítřejšího rána. Rezervaci jsem provedl ještě z ČR. Z návštěvy autopůjčovny se ale stává trošku delší peripetie. Nakonec vše dopadá dobře a auto nakonec máme. Místo rána ho ale přivezou až večer. Po večeři jdeme na procházku k pláži Potali. V noci je krásně. Klimatizaci jsme nechtěli. Stačí pootevřít okna a ložnicí proudí příjemný větřík. Obávali jsme se komárů. Pokud ale fouká vítr, komáři se zde prý nevyskytují. Nám vítr moc nefoukal, ale i tak jsme na komára nenarazili. Přístroj na komáry jsme na noc do zásuvky pro jistotu zastrčili.

První běh, Potali Bay

Těším se na běh. Vstávám brzy. Nazouvám kecky a vyrážím. Mám rád takový ten pocit napětí před běháním v neznámé krajině. Nevím, kam poběžím. Od pláže Potali (0 m n. m.) vyrážím do kopce. Do „centra“ po pobřeží se mi běžet nechce, mám rád přírodu a terén. Cestou je ticho, nikde nikdo. Sluníčko ještě nevykouklo, ale je teplo. Vrcholky hor nade mnou si pevně přidržují šedivé mraky. Z jedné zahrady před horním Lefkosem mě uvidí paní, která sbírá v zahradě fíky. Vidí jak se peru s prudkým finálním kopcem na křižovatku a mává na mě, ať si na cestu naberu fíky. Beru si jeden a to je podle ní málo. Doběhnu až ke kapličce Agios Georgios. Starší žena zrovna kapličku otvírá. Kaplička je jiná než ostatní. Je posazená do údolí, takže není moc vidět. Zdi jsou neomítnuté a střecha je červená pastelová. Ta jediná je vidět ze silnice. Ke kapličce vedou schody, nad kterými je pergola porostlá zelenými pnoucími keři. U kapličky je kohoutek s vodou. Zkouším se osvěžit, ale voda neteče. Běžím tedy dál nad vesnici. Narážím na značku treku na Kali Limni. Cesta prý trvá přes 4 hodiny zezdola z vesnice až na vrchol. Zajímá mě, jakým terénem trek vede. Držím se tedy červenočerné značky a stoupám vzhůru. Trek je veden podél již zmiňovaného potrubí s vodou, vedoucího z Kali Limni. Proběhnu borovicovým lesíkem nad první zadržovací nádrží a vychutnávám si výhled. Sluníčko začíná vykukovat nad vrcholky nade mnou. Celé pobřeží pod Lefkosem zalívá zlatou barvou. Otáčím a sbíhám zpátky na hlavní. Pokračuji směrem k vesnici Mesochori a stáčím se doleva směrem na Sókastro. Míjím kostelík a pár soukromých domků. Poté běžím kolem odbočky na Římskou cisternu. Za chvíli jsem dole a první ranní výběh je u konce.

Čeká nás snídaně. Plán s objevováním ostrova pomocí auta se o den posunul, takže máme možnost prozkoumat podmořský svět v Potali Bay. Pláž má několik částí. Severní začátek pláže je s oblázkovým a pak kamenným přístupem. Boty do vody se hodí. Větší kameny přístup do vody znepříjemňují. Střední část pláže má písčitý začátek a pak větší kameny, na jižní části je to podobné. Chvilku nám trvalo, než jsme se naučili obratně dostat přes kameny do vody, ale pak šlo vše hladce. Jde jenom o cvik. Podmořský život je zde bohatý. Barevné osamocené rybky, malí krabi. U severního břehu nádherná hejna malých i velkých ryb. Odpoledne jdeme za jižní část pláže na průzkum. Jdeme pěšinou za restauraci Potali Bay. Stoupáme po pěšině a najednou se ocitáme na dvorku řecké rodiny sedící na zápraží. Přibíhají psi a vítají nás. Ptáme se, jestli můžeme projít. Nikdo neodporuje. Zřejmě jsou na výletníky zvyklí. Míjíme kapličku, zdí nalepenou na vedlejším studiu, a malé řecké hospodářské stavení s mnoha a mnoha věcmi kolem. Za dřevěným chlívkem a polorozpadlým plotem už je jen prašná cestička mezi keři, posetá kozími bobky. Jdeme dál, ale terén je nepřístupný. Pod jeskyní a zbytky starého stavení otáčíme a vracíme se zpátky. Koupání a odpočinek po zbytek dne je příjemný.

Po večeři čekáme na auto. V osm hodin přijede. Z osmé hodiny je půl desáté a auto přebírám již za tmy. Fiat Panda to je a samolepka 4x4 na dveřích naznačuje jistotu v terénu. Překvapuje mě plná nádrž a čistý interiér. Klíčky mám v ruce, vyřizuji pár formalit a ráno můžeme vyrazit.

Auto a stopařka, pláže, vesničky

Ráno vybíhám opět brzy. Stoupám známou asfaltkou, pak doleva směrem na odbočku na Římskou cisternu a pak dál až po kapličku a soukromé stavení, kde stojí krásný Harley, starý nablýskaný skútr a auto „kachna“. Krásná kombinace. Za tímto domem odbočuji doleva na prašnou cestu, která vede až k Sókastru. Osvěžím se ještě u zdejší studánky a běžím dál. Ocitám se na planině. V dálce slyším cinkání zvonků. Cestu lemují nízké borovice a nízké trsovité trnité keře. Běží se krásně. V zádech mám vrcholky pohoří pokryté mraky. Postupně cesta klesá k pobřeží, stromy mizí. Zapomínám odbočit, zřejmě kvůli krásnému východu slunce a ocitám se u obrovské ohrady. Předemnou stojí na cestě pes a vedle něj další větší, naštěstí uvázaný u jediného stromu v okolí. Zastavuji, přemýšlím co dál. Jiná cesta není. Rozhoduji se běžet dál. Pes, který není přivázaný, pomalu ustupuje, jakoby se bál. Druhý přivázaný na řetězu štěká, ale působí, jakoby si chtěl hrát. Uf, mám to za sebou. Ještě se ohlížím, zda si to ten menší nerozmyslel a nerozhodl se taky po ránu proběhnout, ale naštěstí ne. Psi mě zabavili natolik, že jsem si nestihl všimnout, co je ve velké ohradě. Běžím dál a narážím na domek s velkou zahradou a sadem plných stromů. Nikde nikdo, jen staré auto zapíchlé přímo mezi stromy. Už tuším, že cesta se stáčí jiným směrem, než jsem měl v plánu. Nakonec vybíhám nad KatoLefkos. Celou vesnici mám pod sebou. Otvírá se mi nádherný výhled. Po schodech sbíhám dolů na silnici k mini marketu a koutkem oka zahlédnu značení treku na vesniciMesochori. Paní z obchodu už sedí na zápraží a zdraví mě, asi jako všechny kolemjdoucí. Zpátky už běžím známou cestou po silnici.

Po snídani s Pájou naházíme veškeré věci do auta. Kufr je moc malý, takže slunečníky, batohy a všechno je vzadu na zadních sedadlech. Vyjíždíme směr vesnice Spoa. Auto jede krásně a my pozorně sledujeme okolí. Nahoře opouštíme vesnici Lefkos a tu vyskočí ze zatáčky babča a mává na nás. Zastavuji, nevím co se děje. Jediné co rozumím je Mesochori. Vystupuji z auta, abych babče udělalmísto na zadních sedačkách, ale ta už si poradila a vše naházela pěkně vedle. Takže asi paní svezeme. Pája se s babčou snaží domluvit a překvapivě jí to jde. Prý jede do vesnice a až řekne stop, tak jí máme zastavit. Dokonce se konverzací dostali i na majitele ubytování a Českou Republiku. Ze zadních sedaček za chvíli zazní STOP a babča už si to pomalu štráduje dál do Mesochori. My pokračujeme kroucenými zatáčkami až do vesnice Spoa. Předtím ještě stavíme u větrných mlýnů před vesnicí, abychom zjistili, že na tomto místě opravdu fouká. Před Spoa stavíme u kapličky Stavros. Vrátka jsou zamčená, tak aspoň z hradeb obdivujeme překrásný výhled na pobřeží. Výhledy na pobřeží a krajinu jsou kapitola sama o sobě. V podstatě z každé zatáčky je překrásný výhled. Úchvatné srázy, prašné cesty, kapličky, azurové moře, vrcholky hor, olivové háje, kamenné zídky… Je toho hodně, co se dá obdivovat a na co se můžete člověk zaměřit. Zastavujeme ještě nad vesnicí Spoa a pozorujeme místního pána, co „vede“ dvě mečící kozy z hor dolů do vesnice. Jeho úmysl je zřejmý. Víme to my a kozy podle jejich zapřených kopýtek úmysl také vycítily. Pája je v menším šoku, tak se jí snažím rozveselit svižnou jízdou asfaltovými serpentýnami. Nedaří se mi to. Náladu Páje zlepšil až pohled z výšky na pláž Apella. Cíl je jasný. Cestou ještě zastavujeme u kostelíku Agios Pelagia za křižovatkou u větrných mlýnů. Zvoníme na zvoničku a pak už se zase proplétáme zatáčkami až na pláž. Úspěšně zaparkujeme až dole a už jsme na velké krásné pláži. Pája si užívá průzračné vody a já koutkem oka hledám cestu na malou Appelu, menší okouzlující pláž vedle. Přelezu kamennou skalku a jsem tam. Ráj. Vracím se zpátky pro Páju. Když přelézáme skalku podruhé, pozorujeme, jak na velkou Appelu akorát přijela výletní loď. Návštěvníci vystupují s mobilními telefony na tyčkách a my jsme rádi, že se ocitáme v Ráji. Navečer se domů vracíme oklikou. Zastavujeme nad vesnicí Aperi. Obdivujeme výhled a pak projíždíme samou vesnicí. V této zřejmě nejbohatší vesnici na ostrově se usazují navrátilci ze zámoří. Modely aut zaparkované u zdejších domků to převážně potvrzují. Vyjíždíme směrem na vesnici Volada a ještě se kocháme výhledem na hlavní město Pigadia. Pohled zkrášluje kostelík Ipapanti těsně za Aperi. Projíždíme vesnici Volada. Je to vždy velké dobrodružství projíždět vesnici na tomto ostrově. Silnice jsou velice úzké a každá vesnice je ve strmém kopci. Znamená to, že jedete z jedné zatáčky do druhé. Cestu z kopce nebo do kopce vám navíc zpestřují protijedoucí auta nebo místní obyvatelé. Je to zábava, komunikovat přes přední sklo očima s protijedoucím řidičem. Vše ale vždy dobře dopadne. Ve Voladě si poznamenáváme místo odbočky na Lastos. Přijíždíme do vesničky Othos. Stavíme v místním mini marketu, který má vstupní dveře přímo na hlavní silnici. Parkujeme u jednoho domku. Když otvírám dveře, vystupuji přímo před vstupní dveře do domu, kde akorát poctivě dodržuje večerní siestu stará paní. Spí a postel má přitom metr od hlavní silnice. Nakupujeme potraviny a platíme místnímu prodavači, který bez hnutí brvy a jediného slova ukládá peníze do kasy. Jedeme dál kroucenou cestou směrem na vesničku Piles. Klesáme pomalu k západnímu pobřeží. Já ještě obdivuji pohled na Kali Limni z jižní strany. Čas nás netlačí a tak vyrážíme dál na jih. Potřebujeme se osvěžit v moři a tak stavíme u pláže před Finiki. Kamarakia je hezká písčitá pláž s krásným pozvolným vstupem do vody. Koupání je osvěžující a protože jsou poměrně velké vlny, užíváme si dovádění v nich. Po chvíli se jdu poohlédnout po okolí. Pája na mě volá že vidí krásnou věc, prý něco jako menší Pravčická brána. A opravdu. Hned vedle Kamarakia Beach je další pláž, nad kterou ční krásné oko. Přemisťujeme se na ní a prozkoumáváme tento nádherný skalní útvar zblízka. Trošku jsme se tím zdrželi a tak další rybářskou vesničku Finiki pozorujeme jen z dálky. Za Finiki se jdeme podívat na místní hřbitov s krásnými kamennými náhrobky. Projíždíme Arkasou a dojíždíme až k pláži AgiosTheodoros. Už při příjezdu nás vítá plné parkoviště aut a skútrů. Dole na pláži to vypadá jako na parkovišti, takže se smočíme a rozhodujeme se vyrazit zpátky na Lefkos. Cesta je pohodlná, kocháme se krajinou a pobřežím. Zastavujeme až u vysílače na hlavní silnici, pár kilometrů nad Lefkosem. Výhled na pobřeží je fascinující stejně jako z druhé strany pohled na vrchol nejvyšší hory. Zaseknu se u focení horské kozy, která mi až nápadně pózuje na vysutém kameni. Pod ní se rozprostírá pobřeží s naším ubytováním a všechny pláže. Nádherný pohled. Na večerní procházce potkáváme Katku a Roberta, kteří zde také tráví dovolenou. Doporučují nám jít někdy na západ slunce. Robert nese stativ a západ před chvílí fotil. Povídání o zážitcích by zabralo celou noc. U mini marketu v Kato Lefkos si přejeme dobrou noc a jdeme se vyspat na zítřejší den.

Olympos, Diafani, Agios Minas, Mesochori, západ slunce

Nedá mi to a ráno běžím od pobřeží opět nahoru na křižovatku v horním Lefkosu a pak po značené trekové cestě směrem ke Kali Limni. Nad již zmiňovanou zadržovací nádrží a borovicovým lesíkem potrubí stoupá vedle vysuté kamenné zídky. Běh už se zde mění v rychlejší chůzi. Jdu po kamenné zídce nahoru a snažím se držet tempo. Někdy to jde stěží. Pokračuji dál a otvírá se mi další z krásných výhledů na Lefkos a pobřeží. Máme dnes v plánu opět provětrat naší Pandu, tak asi po půl hodině obracím a běžím zpátky dolů. Stoupání to bylo báječné.

Dnešním cílem je prozkoumat sever ostrova. Ze Spoa pokračujeme kroucenou asfaltovou silnicí dál na nejznámější vesnici Olympos. Už samotná 25 kilometrů dlouhá cesta je obrovský zážitek. Asfaltka se zařezává a kroutí horským masivem. Výhledy jsou dech beroucí. V půli cesty s respektem obhlížíme odbočku na pláže Nati a Agios Minas. Pozorně také sleduji trekovou značku z Olymposu do Spoa, kopírující v některých místech silnici. Společnost dělají také zapomenuté stavební stroje, sloužící kdysi ke stavbě silnice. Jsou ponechané na krajnici svému osudu. Výhled by jim mohl ale leckdo závidět. Netrpělivě vyčkáváme, oči přilepené na předním skle. Vyplácí se, první pohled na vesnici Olympos je opravdu neskutečný. Vesnice posazená do průsečíku dvou hor jakoby připomínala kulisy. Procházet se uličkami a po malém náměstí této horské vesnice je návrat do historie. Klid ruší jen místní podnikatelé lákající svou angličtinou do svých taveren a posezení. Navštěvujeme kapličky a zapalujeme svíčky. Vzduchem se line vůně místního koření mísící se s vůní připravovaných jídel z taveren. Výhled na západní a východní stranu stojí za to. Vzduch je horký, ale natažené vlaječky na náměstí třepotáním připomínají, že jsme vlastně na hřebenu. Dalo by se tu strávit moře času, ovšem nás ještě s Pájou čeká vesnička na východním pobřeží – Diafani. Koupeme se na místní oblázkové pláži v centru. Za námi vesnické domky a taverny, vlevo malé přístaviště s barevnými loďkami. Idylku kazí jen vpravo táhnoucí se betonové molo, které jako magnet přitahuje obrovský, právě přijíždějící trajekt. Zásoby se ale nějak na ostrov dostat musí. V místní taverně si dáváme velice dobrou mořskou rybu a ochutnáváme jehněčí kotletky, které jsou také velice chutné. Energii jsme načerpali. Nyní je čas na pořádný kus adrenalinu. Ten nám poskytuje sjezd na pláž Agios Minas na zpáteční cestě. Prašná šotolinová a kamenitá cesta plná zatáček a srázů prověřuje naši odolnost. Pája dokonce zůstane sedět v autě a nepřestává mě poučovat, abych se soustředil na cestu a nekochal se. V nejprudších zatáčkách je dokonce běžné, že jednu schytám. Mám se prý ale soustředit na cestu. Ale chápu jí, strach se musí nějak projevit. Plni adrenalinu parkujeme těsně u pláže. Po rozpálených černých placatých kamíncích se jdeme koupat do průzračné vody. Užívám si moře, ale hlavou se mi honí myšlenky na cestu zpátky nahoru na asfaltovou silnici. Koukám do mapy a zjišťuji, že nahoru vede ještě jedna cesta, připadá mi méně klikatá. Trošku mě to uklidní. Po hezkém koupání a opalování vyrážíme zdolat vydatné převýšení zpátky na hlavní silnici. Je to opět adrenalinový zážitek. Nahoře na výjezdu na asfaltovou hlavní silnici vítr ofoukává prach z našeho auta a my se ještě na chvíli podivujeme nad cestou, kterou jsme zdolali. Staví i pár aut, ale dolů se nikomu evidentně nechce a pokračuje dál. Cestou zpátky si pokládáme otázku, kampak to vlastně ta naše babča stopařka šla. Zajíždíme tedy do Mesochori. Projdeme uličkami vesnice, dáme si jeden z nejdražších pomerančových fresh džusů na ostrově a pak na schodech při vjezdu do vesnice obdivujeme nádherný výhled na Agrilii, Vaktouru, kostelík Agios Georgios a pláž Agios Irini pod ní. Tento pohled se naskýtá ještě jednou o pár zatáček dál při návratu do Lefkosu a je obohacen i o samotnou celou vesnici Mesochori v popředí. Po návratu jdeme na večeři a pak rychle na západ slunce. Místo jsem si vytipoval při ranním běhání. Je nad Kato Lefkos, nahoře nad mini marketem, kde začíná trek na Mesochori. Západ je překrásný, slunce evidentně nechce narazit při západu do ostrova Sókastro a tak chytře zapadne těsně před ním. Celý západ s námi z povzdálí sleduje i bodrý Řek. Zřejmě to neměl v úmyslu, ale jeho traktůrek s vozíkem věděl kde vypovědět službu. Čeká na odtah nebo benzín.

Lastos, Kali Limni, benzín, Kato Lakos, déšť

Ráno vstáváme a s Pájou vyjíždíme na náhorní plošinu Lastos, za Voladou. Od roku 2009 vede až na tuto plošinu úzká asfaltová silnička. Kousek za poslední usedlostí či tavernou jménem Kali Kardia nacházíme značku a samotný trek na nejvyšší horu Kali Limni. Už když vysedáme z auta je poměrně teplo a nehne se ani stéblo trávy. Jsme rozhodnuti to zkusit. Po hodině chůze, zastavování a občasného focení, nás horko spaluje. Cesta je krásná, vede mezi kameny, skalkami, trsy tymiánu a dalšími nízkými rostlinami, které ani neumím pojmenovat. Nezvykle vysoká teplota a bezvětří ale vyhrává. Rozhodujeme se otočit a vrátit se zpátky. Hora nám nedovolila podívat se na vrchol. Smutně se s ní loučíme a v koutku duše schováváme přání to ještě jednou někdy zkusit. Už při cestě na Lastos sleduji ručičku benzínu a dojezdovou vzdálenost. Výšlap jsme nyní jeden podnikli a další s kanistrem v ruce se mi moc absolvovat nechce. Ručička ukazatele nádrže se nebezpečně přibližuje nule dokonce natolik, že z některých kopců směrem na Pigadii šetřím benzín, co to jen jde. První čerpací stanice na kraji je hned otevřená a tak jsme zachráněni. Máme štěstí, že trajekt zásobil ostrov pohonnými hmotami natolik, že nemusíme čekat den, dva, než se tak stane. I to se prý stává. Ale co, vždycky se počká. Velké vedro nás donutí navštívit pláž na kraji Pigadie, Vronti. Dlouhá táhlá pláž s malými kamínky ničím nevyniká. Po koupeli dáme snídani a vyrážíme na podle mapy mnohem zajímavější pláž, Kira Panagia. Záměrně jsem přestal detailněji popisovat cestu k danému cíli, ale má to prostý důvod. Pokud máte mapu, je rozdělení silnic, cest a cestiček velice jednoduché. Hlavní tahy a silnice jsou asfaltové, většinou značeny červeně. Jsou bezpečné, pokud stoupáte, klesáte nebo jedete vesnicí, jsou klikaté. Jakmile sjedete z hlavní a nepustíte se do volného terénu, buď vjedete na užší asfaltové silničky nebo na šotolinové a prašné kamenité cesty. První jsou většinou v mapě značeny žlutě a druhé bíle. Oboje jsou klikaté a samá zatáčka, ale v tom je ta nádhera. Žlutou obzvláště hadovitou silnicí sjíždíme do vesnice Kira Panagia. Vesnička je přeplněná lidmi a pláž také. Po malém rozkoukání se rozhodujeme pro jinou pláž pár zatáček odsud, Kato Lakos. Při sjezdu a výjezdu z této pláže můžete směle vyzkoušet všechny vlastnosti auta s náhonem na všechny čtyři kola, chce to jen odvahu. Jižní část pláže je oblázkovo-písčitá s příjemným vstupem do vody. Ve střední části pláže jsou nepřehlédnutelné dva obrovské kameny čnící z vody. Nalevo od nich jsou malé plážičky oddělené útesy, poskytující soukromí. Voda je křišťálově čistá a nádherná. Návštěvníky pláže lze spočítat na jedné ruce. Zajímavostí jsou lehátka a slunečníky k dispozici zdarma. Odpoledne se vracíme domů a nastává nečekaný úkaz. Kousek před odbočkou na Mesochori prší. Zrovna se chystám vyfotit horské kozy, takže moknu, ale jen dvě minuty. Večer sedíme na balkóně a probíráme fotky a zážitky. Kolem šplhají kočky po pnoucí se vinné révě. Pozorujeme osvětlený ostrov hluboko v moři, zřejmě Kasos.

Poslední den, loučení

Poslední běh, poslední den. Od Potali vybíhám známou cestou vzhůru na horní Lefkos. Mám zvláštní pocit, že tudy běžím naposled. Chci konečně trefit k Sókastro. Nahoře opět odbočuji doleva na prašnou písčitou cestu. Dávám si pozor, abych se opět nestočil doleva, ale zahýbám příliš brzy. Ocitám se nad srázem místní skládky. Nepěkný pohled. Vracím se zpátky a druhý pokus je správný, odbočku trefuji. Po několika minutách přibíhám na známé místo s výhledem nad Sókastro. V dáli opět zvonění zvonců a kolem třepotající se hejna vážek. Trefil jsem to. Sluníčko se odtrhlo od vrcholků hor a já sbíhám na pobřeží. Prašnou a pak asfaltovou cestou dobíhám po nějaké době domů. Konečně jsem trefil ten krásný okruh, na který jsem tolikrát koukal v mapě.

Zbytek dne trávíme s Pájou na naší zalíbené pláži Perdikas Potamos. Jsme tam v podstatě sami, nádhera. Lenošivě užíváme poslední den na tomto překrásném místě. Nad mapou ještě prozkoumáváme jih ostrova a je nám líto, že na něj nezbyl čas. Na konci dne a cestě domů ještě kupujeme maličkosti pro přátele a rodinu. Prodavači v obchůdcích jsou milí a konverzace s nimi působí velice nenuceně a přátelsky. Ač neradi, pomalu se začínáme loučit s nádherným místem. Sedm dní je málo na dovolenou, natož na prozkoumání tohoto ostrova. Zážitky, zafixované malebné výhledy, barva moře, adrenalin, vůně a další nespočet impulsů z tohoto místa vydrží ale déle než sedm dní. Vydrží navždy.

© na toto dílo se vztahuje autorský zákon, a proto není možné cokoliv z tohoto díla kopírovat a používat k jiným komerčním účelům.
Komentáře (10)
25.11.17 13:58 cesticky
Další krásné střípky pro mou další dovolenou. ..moc pomohly při plánování. Děkuju
02.08.16 20:06 Zindy
Krásně napsáno. Za měsíc vyrážím na tento ostrov poprvé, takže s dovolením využiji pár tipů z tohoto cestopisu. Také super fotky :)
04.10.15 21:19 Hasrad
Letos jsme byli poprvé na týden a po prvním dnu mi bylo jasné, že týden nestačí, ráda bych se vrátila znovu. Byli jsem s CK Greece Tours ale zvažujeme, zda nevyrazit na vlastní pěst. Krásný cestopis, úplně mi oživil nedávné zážitky.
27.09.15 11:44 T.Bozzio
Moc hezký cestopis.Příjemný čtení doplněný pěknými obrázky.Díky.
23.09.15 14:21 Dana (nepřihlášený uživatel) 83.208.178.***
7 dní na tento úžasný ostrov je málo. Včera jsme se vrátili po 11 dnech, již podruhé ve stejném termínu. Lidé se sem vracejí=po 5té, 10té a mají stále co objevovat. Přečetla jsem váš cestopis jedním dechem - pocity stejné, jen to běhání jsem nezvládla. Fotky jsou nádherné, zvlášť jsem byla ráda za momentky z Kali Limni, ušli jsme jen kousek, bylo zataženo. Tak snad - určitě příště! díky za krásné čtení.
14.09.15 22:17 TomSelect
Krása. Časť môjho srdca ostala na Karpathose....
03.09.15 23:55 Kubrt
Ahoj Hynku a Pájo, krásný cestopis,krásné fotky, snad se zase někdy na tom nádherném ostrově potkáme Robert
03.09.15 21:53 janavi
Cestopis se mi četl moc dobře, protože ta místa znám a mám je ráda. Zvládání vzdáleností během a ještě do kopce je obdivuhodné.
02.09.15 11:29 vostrucha
Moc hezky popsané cestování po ostrově a nádherné fotky. Před 3 lety byl taky Lefkos naší základnou a prožili jsme na ostrově báječnou dovolenou. Dnes jsem si ráda zavzpomínala. Díky.
01.09.15 11:29 IrenaT
Pěkný cestopis, dobře se mi četl :-)
Chystáte se napsat komentář jako nepřihlášený uživatel. U Vašeho jména bude zobrazena i IP adresa.
zXWf3
(opište bezpečnostní kód)
1. Komentář nesmí jakýmkoliv vulgárním způsobem urážet autora díla.
2. Nezpochybňujte komentáře od ostatních uživatelů.
3. Toto není diskuze. Chcete-li se na něco zeptat pište do DISKUZE.
4. Komentáře, které nesplňují pravidla budou vymazány.
 
˝hypla˝ a jeho/jí aktivity
Cestopisy1
Galerie1
 
Greek Market
Půjčovna Kréta
Půjčovna Korfu
Půjčovna Rhodos
Půjčovna Lefkada
Půjčovna Thassos
Půjčovna Zakynthos