Na úvodní stránku
Napsat vlastní cestopis
Fotogalerie
Videogalerie
Recenze hotelů a apartmánů
Recenze míst
Recenze taveren
Diskuzní fórum
Přihlášení
Jste nepřihlášen
OnLine: 4 | 22
Melissa travel
Ochrana osobních údajů
© 2002 Řecko a řecké ostrovy

Karpathos a Saria pěšky

Autor:
Zařazeno:
Karpathos
Napsáno:
31.10.14 23:24
Fotografií:
52
Přečteno:
4424
Soutěž:
2014
Tisknout cestopis
Doporučit přátelům
Dnes 14:20
25 °C
Skorojasno
ZSZ, 11.3 m/s
Pravá cestovní horečka začala 11. září večer u mě doma, kdy jsem se začala připravovat na báječnou dovolenou na Karpathosu, kam jsme odlétali druhý den brzy ráno. Protože jsme měli v plánu projít si Karpathos a přilehlý ostrůvek Saria pěšky, nezbývalo moc místa na zbytečnosti, jen to nutné pro přežití (spacák, karimatka, lékárnička, šnorchl a foťák) a jídlo zabíraly téměř celý batoh. Přestože po zabalení zbýval i nějaký čas na spánek, neusnula jsem. Už jsem se hrozně moc těšila. Ani mi nevadilo, že nám cestou na letiště prší, vždyť přeci letíme na Karpathos!

Pátek 12. 9. 2014 - přílet na Karpathos, Pigadia
Na Karpathos jsme přiletěli dopoledne na místní letiště, ze kterého je to do hlavního města Pigadia asi 20 km. Hned po vystoupení jsme se museli převlíknout, protože teplotní rozdíl oproti Praze už je v září docela velký. Na letišti si nás vyzvedl delegát a byli jsme převezeni do našeho studia v Pigadii. První den jsme pojali jako rozkoukávací. Naším hlavním cílem bylo dát si řecký salát k obědu a najít v Pigadii potápěčské centrum „Karpathos diving center“, se kterým jsme byli přes mail domluveni na sobotu na potápění. V majiteli tohoto centra Mínasovi jsme získali přítele, který se zná snad s půlkou ostrova – není se čemu divit, když jsou to skoro všichni jeho bratranci. Bohudíky, protože jak jsme se vzápětí dozvěděli, všechny lodě na neděli na ostrov Saria byly plné, což ovšem neplatí, pokud znáte Mínase ;) Pomohl nám koupit lístky a domluvil se s námi na druhý den na potápění. A protože jsme si dali k obědu karpathoský salát, byla pro tento den mise splněna. Zbytek dne jsme si užívali moře, vlny a šnorchlování, přeci jen jsme kontinentální a moře, navíc tak krásně čisté, je pro nás svátek.

Sobota 13. 9. 2014 - potápění v Kastelia Bay
Sobota pro nás byla dnem potápění. Sraz v 9 hodin v potápěčském centru, vybrat velikost výstroje, seznámit se s naším instruktorem Manosem a můžeme vyrazit. Pro potápěče – začátečníky je vhodná lokalita Kastelia Bay (asi 10 km jižně od Pigadie), kam jsme dojeli autem. Člověk si v tom teple připadá navlečenej v neoprenu vedle opalujících se lidí trochu jako tučňák, ale v tu chvíli to vůbec nevadí. Dostali jsme podrobnou instruktáž a hurá pod hladinu. Nejprve jsme udělali jedno kolečko do hloubky deseti metrů a podívali se na zátoku z trochu jiné perspektivy. Na druhý ponor (hloubka 13 metrů) už jsem si vzala foťák a snažila se zachytit nějaké rybičky , bublinky, sasanky a ostatní potápěče. Taky máme společnou fotku od Manose . Zpátky do Pigadie jsme se vrátili odpoledne, tak jsme na večeři zůstali v místní taverně s výhledem na přístav. Přeci jen to byla na pár dní naše poslední večeře v civilizaci.

Neděle 14. 9. 2014 - první den na Sarii, pláž Palatia - Argos - kostel Aghios Zaharias
Díky Mínasovi jsme mohli ráno vyplout směr Saria. Z lodi „Kapetan Nikolas“ jsme si cestou užívali výhledy na skály a ukryté pláže, kolem kterých jsme pluli . V Diafani jsme přestoupili na druhou loď, která už nás dovezla na pláž Palatia na Sarii . Počasí nám opravdu přálo, bylo krásně teplo a svítilo slunko, ostatně jako po celou dobu naší řecké dovolené. Shodili jsme batohy a šli se s ostatními podívat na pirátské domky , které jsou jen pár metrů od pláže. Cestou jsem hned zjistila, kterému křoví se mám vyhýbat, pokud si nechci z oblečení pořád vybírat bodliny. Když jsme se vrátili na pláž, cinkání zvonečků už jasně oznamovalo, že místní zdivočelé kozy slyšely naši loď a přišly si dát něco dobrého . Jak jsme brzy zjistili, kozy na Sarii jsou velmi drzé a umí lézt po stromech, takže svačina a peníze před nimi nejsou v bezpečí nikde. Po pečlivém zabalení všech věcí do batohu jsme vzali šnorchly a plavali se podívat do jeskyně u pláže. Vstup do jeskyně je nenápadný - o to víc je člověk překvapený, když do ní vpluje . Skály porostlé zelenými a červenými rostlinkami působí ve skalním dómu opravdu úchvatně. Zvláště v kombinaci s průzračnou vodou, díky které je vidět do neskutečné hloubky a člověk má opravdu pocit, jako by se vznášel . A když sem tam kolem člověka propluje barevná rybička nebo projde krab, máte opravdu pocit, jako byste byli v ráji. Když jsme se vrátili zpátky na pláž, ostatní se už naloďovali a koukali na nás divně, že se vůbec nebalíme. Když jim došlo, že na ostrově zůstáváme, srdečně se s námi loučili, jako by nás už nikdy nikdo neměl spatřit :) Když jsme se dostatečně vykoupali, vydali jsme se kaňonem nahoru k městečku Argos. V kaňonu jsme viděli kozy, které skákaly po svislých stěnách jako kamzíci, skoro až neuvěřitelné . Argos je pozůstatek po kdysi velkém městě Nisyros. Pro nás však bylo zásadní z toho důvodu, že je v něm zdroj vody. Takže jsme se napili, nalili trochu vody do psí misky a po prohlídce několika ruin se stočili směrem ke kostelíku Aghios Zaharias, kde jsme měli v plánu přespat venku v hotelu s miliony hvězd . Později jsme se vrátili zpátky na hřeben, abychom za teplého večera provoněného tymiánem viděli západ slunce na druhé straně ostrova.

Pondělí 15. 9. 2014 - druhý den na Sarii, pláž Alimounda
Ráno se nám vstávalo krásně . Po snídani jsme si vzali jen malý batůžek a vyrazili projít severní část Sarie . Zbytek věcí nám hlídal kostelík, ve kterém jsme za zdar naší cesty už večer zapálili svíčku. Ačkoliv je na ostrově všude spousta trnitého křoví, chodit se tam dá docela dobře. Ještě jednou jsme prozkoumali Argos, posvačili místní fíky z jediného fíkovníku a poté se stočili k severu směr pláž Alimounda. I když se to nezdá, tak je Saria poměrně skalnatá a nejednou vás překvapí pěkný sráz dolů. Nicméně cesta se vždy po nějakém tom hledání najde. Po vzoru koz jsme slézali různě strmé stěny, abychom se nakonec dostali na skálu s výhledem na snad nejkrásnější pláž, jakou jsem kdy viděla, na Alimoundu . A navíc byla soukromá, protože výletní loď zatím žádná nedorazila. Při šnorchlování jsme objevili rybu, co vypadala jako jehla, a taky murénu, která se netvářila moc přívětivě . Odpoledne pak na pláž připlula výletní loď Kapitan Manolis, s jejímž kapitánem Georgiosem Protopapasem (mimochodem bratranec Mínase) jsme se potkali před rokem a přivezli jsme mu vyvolané fotky. Ze staré známosti a taky pro to, že je Georgios sympaťák, nás lodí odvezl zpátky na Palatii , takže nám ušetřil horolezeckou cestu zpátky, za což jsem mu byla dost vděčná. Na Palatii jsme se ještě jednou pluli podívat do jeskyně, protože jednou to prostě nemůže stačit. Ke kostelíku jsme šli opět kaňonem a přes Argos. „Doma“ u kostelíku jsme pak uvařili večeři a šli spokojeně spát.

Úterý 16. 9. 2014 - přechod Sarie ze severu na jih, plavba zpět na Karpathos, Tristomo
V úterý ráno jsme si od kostelíka vychutnali krásný východ slunce . Myslím, že jsme v dálce zahlédli i Rhodos. Tento den jsme měli za cíl dostat se zpět ze Sarie na Karpathos přes průliv široký asi 60 metrů. Pro tuto příležitost jsme s sebou nesli nafukovací člun s tím, že tam dojdeme, uvidíme, jak to bude vypadat, a pak se rozhodneme. Proto jsme ráno před odchodem zapálili v kostele svíčku za úspěšnou plavbu a vyrazili na jih ostrova. Po relativně dobře značené cestě jsme potkávali kozy, ovce, různé domky, olivovníky a vše, co je pro řecké ostrovy tak typické . Výhledy na různé zátoky naprosto přebíjely všudypřítomný prach a horko. V borovicovém háji jsme dokonce vyplašili hejno křepelek, o kterých jsem do té doby vůbec netušila, že tam jsou, takže jsem se jich řádně lekla. Když jsme na jihu ostrova sešli na krásnou pláž u kostela Aghios Spiridon , lehli jsme si pod strom do stínu, protože tou dobou už sluníčko dost připalovalo. Nicméně to nejzajímavější bylo teprve před námi. Cesta na jižní cíp ostrova vedla úbočím skály a byla krásně upravená kromě posledních padesáti metrů, kde byla stržená, a stačilo jedno malé podklouznutí a člověk by se sesunul ze srázu až do moře. Na jihu jsme zjistili, že v průplavu dost fouká a vlny by nás odnesly na otevřené moře, takže přeplavat s člunem nepřicházelo v úvahu. Ale v průplavu naštěstí kotvil rybář, díky kterému jsme měli naději, že se na Karpathos přeci jen dostaneme a nebudeme muset znovu absolvovat chůzi po stržené cestě. Na mávání a volání nereagoval. Nevzdávali jsme to, vytáhli jsme reflexní látku a mávali dál. Po asi dvaceti minutách s námi začal komunikovat gesty a vytáhl kotvu. Byla jsem šťastná :) Slezli jsme dolů k moři, kam se rybář snažil přistát s lodí. První skákal Štěpán. Odrazové místo bylo tak na jednu nohu a kluzké, takže to bylo dost napínavé. Po šťastném přistání jsem skákala i já, všechno, včetně mě, dopadlo dobře a seděli jsme na lodi mezi návnadami na koberečku nasáknutém rybinou. Sami jsme pak smrděli jako návnada, ale to nám v tu chvíli vůbec nevadilo. Protože rybář neuměl anglicky, rukama a nohama jsme se dohodli, jestli by nás nepřevezl na druhou stranu, že chceme přejít do Tristoma a tam přespat. Několikrát se snažil přistát, ale když se mu to nedařilo, rozhodl se, že nás do Tristoma zaveze přímo, což pro něj znamenalo ohromnou zajížďku, ale vymluvit si to nenechal. Protože si myslel, že jsme asi nějací blázni (čemuž se asi nedá úplně divit), používal uklidňovací gesta a dal nám sušenky. Když nás vysadil v Tristomu, odmítl cokoliv jsme mu dávali, pozdravil se s místními rybáři a odjel. Pro nás to byl skutečný hrdina! Hned večer jsme za něj zapálili svíčku v místním kostelíku. To už se pomalu začalo stmívat a my jsme se dali do řeči s jedním rybářem. Vyprávěl nám o svém životě a o situaci v Řecku. Pak nám dal asi šest ryb a popřál nám dobrou chuť. Byl západ slunce, kuchali jsme ryby k večeři a kočky se stahovaly. Myslím, že tento den ani lépe dopadnout nemohl. Po vynikající rybí večeři jsme si ustlali na plácku před kostelem a šli spát.

Středa 17. 9. 2014 - z Tristoma do Vroukondy přes Avlonu
Když jsme vstávali, rybáři už byli dávno pryč. Matně si vzpomínám, že ještě za šera jsme se s nimi rozloučili. V Tristomu bydlí pouze jeden starý pán, který ale šel hned ráno někam pryč, takže jsme ve městě, které je směskou totálních ruin a krásných zrekonstruovaných domů, zůstali sami. Po trosečnictví na Sarii už jsme ale byli celkem zvyklí. Natrhali jsme si fíky na cestu, zabalili tábor a vyrazili do města Avlona. Cestou jsme potkali nějaké lovce, kteří šli na křepelky (tak se nám to nezdálo, opravdu tam jsou). Značená trasa z Tristoma do Avlony vede dost do kopce, ale člověku to ani nepřijde, protože se pořád má na co koukat. A čím výše je, tím jsou výhledy hezčí . Po cestě přes pozůstatky měst jsme jedli fíky a mandle přímo ze stromu. Vody jsme měli dost z předchozího dne od pána z Tristoma. Někdy lehce po obědě jsme dorazili do Avlony, malebného městečka v údolí mezi kopci . A tam jsme taky po několika dnech zavítali do taverny. Dali jsme si čerstvě vymačkaný pomerančový džus s ledem, o kterém se nám zdálo na vyprahlé Sarii, a řecký salát, který nám pani domácí krásně vyzdobila . Jedli jsme, povídali si a plánovali, kde přespíme. Protože byl ještě čas, rozhodli jsme se sejít dolů k moři do Vroukondy a tam najít vhodné místo na přespání. Když jsme zaplatili a chystali se k odchodu, zabalila nám paní s sebou chleba a olivy, že se nám to bude hodit, když budeme spát mimo civilizaci. Poděkovali jsme a vyrazili na severozápad do Vroukondy . Velká část cesty dolů vede ohradou pro oslíky. Ti se na nás taky hned po pár metrech pověsili, a protože jsme tam byli jediní, sešli s námi skoro až dolů k moři . Tam jsme si k přespání vybrali plácek vedle kostelíku a přístup k němu zahradili lavičkou, protože stádo oslů nám bylo stále v patách. Potom to vypadalo, jako by byl neodbytný osel za barem a čekal, co dostane . Pod přísným oslím dohledem jsme si vychutnali západ slunce , po večeři opět zapálili svíčku v kostelíku za zdárné pokračování naší výpravy a šli spát.

Čtvrtek 18. 9. 2014 - z Vroukondy do Olymposu
Když jsme ráno vstávali, stala se nám neskutečná věc – z kopců jsme viděli sestupovat turisty, to se nám dosud nestalo. K snídani jsme měli olivy a chleba z Avlony obohacený o mravence. Pórovité pečivo je pro mravence něco jako bludiště a ohromně je to bavilo, nás jejich vyklepávání už o trochu méně. Po snídani jsme se sbalili a šli se podívat na historické pozůstatky Vroukondy. Nejzajímavější mi přišel kostel Aghios Ioannis, do kterého se vcházelo do jeskyně po schodech dolů , takže tam bylo dost temno a ponuro. Ale chládek byl fajn. Když jsme si ho prohlédli, šli jsme se svlažit do moře, kde byly opravdu velké vlny. Nebyli jsme jediní, koho napadlo si v nich zaskákat. Z dálky nás stále pozorovali oslíci, i když teď už byla jejich pozornost roztříštěná mezí více lidí. Když jsme uschnuli, vydali jsme se zpátky do kopce do Avlony, kde jsme opět navštívili paní domu v hospůdce. Tentokrát jsme ochutnali artyčokovou palačinku a plody opuncie. Plus jako bonus nějaké přeslazené naložené ovoce, jak už to tak v Řecku bývá. Z Avlony jsme pak vyrazili na jih do Olymposu. Rozloučili jsme se a vyrazili. Při ohlédnutí zpátky byla Avlona krásně osvícená sluníčkem. Když se nám skryla za kopeček, otevřel se před námi úžasný výhled na Profitis Ilias s Olymposem na úpatí a kostelíkem Aghios Moni v popředí (je nutno podotknout, že všechny kostely mají opravdu opečovávané a svou bělostí svítí do dálky). Trošku jsme se zdrželi focením, nešlo odolat. V kostelíku jsme opět zapálili svíčku a pokračovali dál. Do Olymposu jsme došli za soumraku a ubytovali se v hotelu Aphrodite s neuvěřitelně krásným výhledem na moře. Večer jsme si ještě prošli osvícené liduprázdné uličky Olymposu, k večeři ochutnali výtečné řecké makarony s kozím sýrem (chuťově srovnatelné s bryndzovými haluškami) a pohovořili s majitelem hotelu i taverny Nikosem F. Filippakisem tom, jak to teď v Řecku za krize funguje a jaký to bylo dřív na Sarii. Protože jsme se s ním dost zapovídali, výjimečně jsme nešli spát se soumrakem, ale až kolem jedenácté, a usínat umytí v posteli za poslouchání silného větru venku bylo opravdu příjemné.

Pátek 19. 9. 2014 - Olympos, výšlap na Profitis Ilias, cesta do Diafani
Ráno jsme se probudili úplně jako znovuzrození. Zabalili jsme si věci a šli se podívat do tentokrát již žijícího města. Když jsme vyšli před kostel na náměstí , zaslechli jsme češtinu a slova „Tak se nám neztratili, jsou živí!“. Byli to naši sousedi z ubytování v Pigadii, kterým už asi bylo trochu divné, že vedle nich sice někdo bydlí, ale vůbec tam není. Prohodili jsme s nimi pár vět a pokračovali v prohlídce města. Po zakoupení pár suvenýrů jsme si schovali batohy u pana domácího Nikose a vyrazili na vrchol Profitis Ilias. Nahoru vedou z Olymposu dvě stezky, pro cestu nahoru jsme si zvolili tu, která vede západním úbočím. Výšlap trochu znepříjemňoval povrch, na kamenech a v prachu nohy docela podkluzovaly. Někdy se prý stává, že v Olymposu fičí vítr, ale na Profitis Ilias se nehne ani lísteček. To ale nebyl náš případ. Když jsme vylezli do sedla pod vrcholem, vítr nás skoro odnesl. Sluneční brýle se docela hodily jako štít proti prachu. Nenechali jsme se zviklat a pokračovali vzhůru. Za pár minut už jsme viděli kostelík a stáli na samotném vrcholu, odkud byla krásně vidět okolní hornatá krajina a silnice kroutící se jako hadi. Dokonce jsme zahlédli i Sarii. Měli jsme štěstí, že zrovna nebyly žádné mraky, takže jsme krásně viděli do všech stran. Nahoře jsme si dali sváču, pořídili vrcholové foto , jako již tradičně zapálili svíčku a dali se pomalu na sestup. Celou cestu jsme si vychutnávali výhledy. Za chvíli už se pod námi objevil Olympos, tentokrát jsme šli cestou kolem větrných mlýnů, které jsme si mohli pořádně prohlédnout. V jednom z nich je dokonce ještě původní freska a zbytky soukolí . Je ohromně vzrušující představit si, že v té budově se skutečně mlelo obilí. Poloha byla rozhodně zvolena dobře, protože celý den se vítr neutišil. Když jsme se vrátili zpátky do Olymposu, vyzvedli jsme si batohy a zašli do místní taverny "Taverna Olympos", kde jsme k našemu překvapení potkali paní z Avlony. K obědu nám připravila ochutnávkový talíř různých řeckých specialit, všechny byly opravdu vynikající. Po jídle jsme se rozloučili a vyrazili pěšky do Diafani. Bylo relativně pozdě a bylo jasné, že do Diafani dojdeme za tmy. Proto pro nás bylo příjemným překvapením, když nám, aniž bychom stopovali, zastavilo auto. Byla v něm naše známá paní z Avlony a zeptala se, jestli nechceme hodit na korbě do Diafani. Super :) Díky tomu jsme do města dorazili ještě za světla a mohli jsme se v klidu porozhlédnout po místě na spaní. V krámku jsme si na ochutnání koupili pivo Mythos a vyrazili směrem od města k místnímu kostelíku, jejichž plácky se nám na spaní dosud vždycky osvědčily. Měli jsme štěstí, protože kostelík stál ve svahu, tak jsme byli krytí i před větrem a mohli se nerušeně vyspat. Čekala nás poslední noc venku v prachu pod hvězdami.

Sobota 20. 9. 2014 - pláže u Diafani, cesta lodí zpět do Pigadie
V sobotu ráno nás probudil pán, který šel ráno do kostela, mile nás pozdravil a hned zase odešel. Tak jsme měli aspoň budíček. Posnídali jsme sušenky, sbalili věci a vyrazili k majáku na pobřeží. Odtud jsme se rozhodli jít dál na jih od města zkusit najít nějakou pěknou zastrčenou pláž. Z turistické trasy jsme sešli do malého kaňonu, který vedl až k moři. Abychom se dostali na oblázkovou plážičku (zdrobněliny normálně nepoužívám, ale tahle pláž byla opravdu malinká), museli jsme se zout, počkat na vhodný okamžik a přeběhnout vodou. Koupali jsme se asi tři hodinky a stejnou cestou se vydali zpátky přes olivové háje do města. Tam jsme se byli podívat v kostele, který byl nádherně vyzdobený . Ve tři hodiny nám odplouvala loď do Pigadie, tak jsme si v Diafani ještě stihli dojít na oběd. Místní kočky byly opravdu neodbytné. Dokonce natolik, že jedna bílá, která byla zvlášť drzá, skočila Štěpánovi do talíře a cpala si do pusy rybí kostru. Ačkoliv je normálně milovník koček, tak tohle už bylo moc i na něj. Dalo se to řešit jediným způsobem. Abychom se najedli, museli jsme vždycky odnést rybí hlavu mimo restauraci a tím kočku aspoň na chvíli zaměstnat. Naštěstí jsme měli dost rybích hlav na to, abychom mohli v klidu dojíst oběd a vyrazit do přístavu . Když jsme připluli zpátky do Pigadie, museli jsme navštívit Mínase z potápěčského centra, protože nás o to, po tom, co vyslechl naše plány, požádal. Byl rád, že jsme výlet přežili i to, že jsme nezůstali někde na nafukovacím člunu na moři. Hrozně ho zajímalo, jak to na Sarii vypadá, protože tam má dům, no jak jsem říkala, Karpathos je prostě jeho :) Pak jsme si zašli na pořádnou večeři, abychom oslavili zdárný návrat do civilizace. Ochutnali jsme karpathoské víno a šneky. Cestou domů jsme se porozhlédli i po krámkách a objevili jsme tu nejlepší zmrzlinu na světě – příchuť hořká čokoláda s vysokým obsahem kakaa, byla temně hnědá a naprosto luxusní. Pak už jsme jen došli domů, ještě se vykoupali v moři, dali sprchu a únavou upadli do postele.

Neděle 21. 9. 2014 - odpočinek v Pigadii
Protože jsme za sebou měli dlouhé cestování, rozhodli jsme se pasovat neděli na odpočinkový den. Takže jsme šnorchlovali (a objevili vtipnou maskovací placatou rybu ), četli si a konečně napsali pohledy domů, které jsme s sebou celou dobu nosili. Odpoledne jsme vyrazili do města, nakoupili suvenýry a znovu si dali tu vynikající čokoládovou zmrzlinu.

Pondělí 22. 9. 2014 - na pláž Apella a zase zpátky
Jeden válecí den nám stačil, proto jsme se rozhodli udělat si poslední den výlet autobusem na údajně nejkrásnější pláž na Karpathosu, na Apellu, která je asi 20 km severně od Pigadie. Autobusové nádraží v centru Pigadie vypadá jako parkoviště, kde stojí pět autobusů, ale jízdní řády jsou přehledné a autobusy dobře označené. A protože je to počáteční zastávka, vyjíždějí dokonce autobusy na čas. Cesta k Apelle se pěkně kroutila a bylo horko, takže jsem byla docela ráda, když jsme tam po půl hodině dorazili. Ke koupání jsme si vybrali soukromější malou Apellu, na kterou se dá dostat, pokud přejdete velkou Apellu , kde je obvykle dost lidí, a přilehlý skalní výběžek. Na pláži jsme se koupali a zase šnorchlovali, byla tam hejna malých rybiček a sasanky, rozhodně bylo na co koukat. Moc se nám tam líbilo, takže se stalo nevyhnutelné a autobus domluvený na cestu zpátky nám ujel. Naštěstí na pláži kotvila výletní loď z Pigadie „Sofia My Love“, se kterou jsme se po domluvě s kapitánem mohli svézt zpátky. Během návratu loď ještě zakotvila v zátoce Kyra Panagia, kde jsme mohli skákat z lodi do moře. V Pigadii jsme si došli na večeři na rozloučenou a zmrzku a pak zabalit, protože brzy ráno už jsme jeli na letiště a odtud přímým letem do Prahy.

Naše dovolená na Karpathosu a přilehlé Sarii byla opravdu báječná. Potkali jsme spoustu milých lidí a zajímavých zvířat, viděli jsme nádherné přírodní scenérie a koupali jsme se na úchvatných opuštěných plážích. Pokud bych si měla představit ráj na zemi, byl by to právě Karpathos, ostrov, na kterém si můžete najít svůj kousek klidu, ale nikdy si nepřipadáte opuštění. I když jsme asi to nejhezčí z Karpathosu viděli už teď, doufám, že se tam zase brzy vrátíme, i kdyby to mělo být na stejná místa, jednou to prostě nestačí :)

© na toto dílo se vztahuje autorský zákon, a proto není možné cokoliv z tohoto díla kopírovat a používat k jiným komerčním účelům.
Komentáře (10)
28.11.14 00:07 Maky007
Moc děkujeme za tak milé ohlasy. Dovolená byla opravdu akční a nic bych na ní neměnila. A pokud někdo třeba jen zauvažuje o trosečnictví na Sarii, pak cestopis splnil účel, můžeme jen doporučit :)
23.11.14 12:04 hynek
Tak tomuhle říkám na plno prožitá dovolená! Vtěsnat tolik zážitků do jednoho cestopisu není nic jednoduchého, proto mi malinko strohý text nevadil. Vše doplněno krásnými fotkami. Máte můj obdiv a podle toho i hodnotím!
10.11.14 22:38 janavi
Fantastické počtení o úžasných zážitcích, máte můj obdiv!
06.11.14 18:18 Kusnirova
Taky se mi nechtělo nejdříve číst další cestopis o Karpatosu, ale stálo to za to. Letos je bohužel velká konkurence, ale přála bych vítězství za tu neobvyklý způsob trávení dovolené.
06.11.14 11:10 Batty
Krasny cestopis. Fotky su uzasne. 5*
04.11.14 12:43 hesina
Krásná práce! Zpočátku mi přišel styl trochu úsečný, ale pak jsem se nechala strhnou jedním velkým dobrodružstvím. A to jsem ještě neviděla fotky! Ty jsem si nechala na závěr...a skutečně třešnička na dortu, zvlášť to noční nebe!
04.11.14 11:10 T.Bozzio
Bezvadný čtení s vynikajícím obrazovým doprovodem.Tohle dílko mě hodně moc bavilo.
Za psaní, za fotky a pochopitelně za turistické výkony - shrnuto, podtrženo . . . 5*
03.11.14 21:33 Pucík
Skvělé vyprávění a jistě i dobrodružství, fotky ani nemluvě, tleskám!
01.11.14 09:34 almina
Výborné počtení a perfektní fotky!
31.10.14 23:39 TYDRA
Obrázky jsou moje krevní skupina, pěkná směska C+N !!!
Chystáte se napsat komentář jako nepřihlášený uživatel. U Vašeho jména bude zobrazena i IP adresa.
cVs9H
(opište bezpečnostní kód)
1. Komentář nesmí jakýmkoliv vulgárním způsobem urážet autora díla.
2. Nezpochybňujte komentáře od ostatních uživatelů.
3. Toto není diskuze. Chcete-li se na něco zeptat pište do DISKUZE.
4. Komentáře, které nesplňují pravidla budou vymazány.
 
˝Maky007˝ a jeho/jí aktivity
Cestopisy1
Diskuze0
 
Greek Market
Půjčovna Kréta
Půjčovna Korfu
Půjčovna Rhodos
Půjčovna Lefkada
Půjčovna Thassos
Půjčovna Zakynthos
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním těchto webových stránek s tímto souhlasíte. Více informací