Na úvodní stránku
Napsat vlastní cestopis
Fotogalerie
Videogalerie
Recenze hotelů a apartmánů
Recenze míst
Recenze taveren
Diskuzní fórum
Přihlášení
Jste nepřihlášen
OnLine: 2 | 9
Melissa travel
© 2002 Řecko a řecké ostrovy
webmaster(zavináč)recko.name

Milos - ostrov barevných pláží

Autor:
Zařazeno:
Milos
Napsáno:
14.09.14 22:38
Fotografií:
52
Přečteno:
4197
Soutěž:
2014
Tisknout cestopis
Doporučit přátelům
Rok od naší dovolené u moře utekl nějak rychle, jarní sníh roztál a s blížícím se létem nastalo opět období výběru našeho dalšího řeckého ostrova. Po minulých létech, kdy jsme navštívili divoký a drsný Karpathos a krásnou zelenou Lefkádu, to nebyl výběr zrovna jednoduchý. Oba předešlé ostrovy nasadili laťku velmi vysoko, a tak výběr toho „správného“ ostrova se rodil dosti rozpačitě. Tak nějak jsem cítil, že tentokrát to chce dát Řecku trochu víc, zkrátka si udělat dovolenou po svém. A tím padlo rozhodnutí, jet tentokrát do Řecka na vlastní pěst, bez berličky cestovní kanceláře, kterou jsme stejně většinou používali jen na dopravu a první ubytování, pak jsme už vždy od první chvíle měli program vymyšlený sami a delegáta viděli až zase při odletu…
Osobně mám tyto přípravy dovolené docela rád. Je to jako by člověk dovolenou prožíval dvakrát. I tentokrát to znamenalo několik dní a nocí u internetu a hledání toho „pravého“ ostrova. Zadání bylo tak jednoduché a přitom až nesplnitelné – ostrov, který ještě nepohltila masová turistika, pěkné osamělé přírodní pláže, zkrátka něco, co se minimálně vyrovná Karpathosu a Lefkádě. Po pár dnech hledání jsem začal trochu propadat zoufalství, až jsem díky tomuto webu narazil na popis ostrova Milos. Zpočátku mě až tolik nenadchnul. Všudypřítomné zmínky o čilé těžbě a mnoha povrchových dolech na tomto ostrově mě odradily. Představa dovolené uprostřed těžby kamene nebyla moc lákavá, ale když ani po dalším týdnu hledání jsem na nic nepřišel, opět jsem se k myšlence o ostrovu Milos vrátil. Tou dobou jsem už měl k dispozici i překrásné fotografie zdejších různorodých pláží, které díky těžbě kamene jsou každá jiná, a tak o výběru bylo rozhodnuto. Informací o ostrovu bylo poskrovnu, cestovní kanceláře díky absenci velkého letiště tento ostrov ignorovaly, což byla záruka klidného prostředí. Cíl byl vybrán – kykladské souostroví a v něm největší ostrov Milos. Tedy skoro vybrán…Během shánění informací o ostrově jsem narazil na jednu docela zásadní komplikaci. A tou je přítomnost zvířátka s latinským názvem Macrovipera Schweizeri, což je nejjedovatější zmije celého středomoří resp. celé Evropy, která sem byla kdysi zavlečena z oblastí východu a jako naschvál tato zmije žije na tomto ostrově a na třech menších sousedních ostrovech. 95 % populace asi 3 tisíc kusů je však přímo na Milosu, kde dle dostupných údajů dojde ročně zhruba ke třiceti incidentům, které v několika případech končí tragicky, protože jed této zmije je silně toxický a jeho množství, které zmije při uštknutí vyprodukuje je mnohonásobně vyšší než mají naše české zmije. Většinu obětí tvoří místní obyvatelé, kteří se zmijí přijdou do styku při obdělávání svých políček, kde je její výskyt nejčastější, dále pak má v oblibě všudypřítomné kamenné zídky a koryta vyschlých potoků. Zhlédnutá videa na Youtube, kde skupiny amatérských zoologů jezdí na Milos vyhledávat tyto až 1metr dlouhé plazy vypadala dostatečně odpudivě nato, aby mi přítelkyně, která již v minulosti jeden incident se zmijí v severní Itálii měla, odmítla na ostrov jet. Pomohla až další dávka oku lahodících fotogalerií pláží a příslib, že tentokrát vynecháme naše oblíbené dlouhé treky na opuštěné pláže. Jako první pomoc po uštknutí je nutností postiženého do 30min ve vodorovné poloze transportovat do nemocnice pro aplikaci séra, což se mi v případě, že se člověk zrovna nachází na opuštěném západním pobřeží ostrova, hodinu jízdy terénním autem, zdálo jako utopie. Neuspěl jsem ani s pokusem získat sérum u známé lékařky, neboť jsem byl poučen, že sérum musí být specifické pro daný jed a proto jej mají jen přímo v nemocnici na Milosu. Tak jsem do své standartní lékarničky přibalil ještě jeden obvaz a vše ponechal osudu.
Jak už bylo řečeno na Milos žádné cestovní kanceláře (naštěstí) nejezdí, takže je třeba se sem dopravit individuálně. Existuje několik možností, ale nejčastější jsou dvě. Tou první je koupit letenku do řeckých Athén a pak přesednout z velkého boeingu do malého dvoumotorového letadla vnitrostátních řeckých aerolinií, které pojme cca 20 pasažérů a na Milos doletět za 30min na malé místní letiště. Pro ty, kterým toto malé letadélko nedělá dobře nebo hledají levnější alternativu se nabízí možnost v Athénách dojet místní linkou do přístavu Pireus a následně na Milos připlout za cca 8hod trajektem, který jezdí v sezoně každý pracovní den. Asi jen teoretická možnost je let na ostrov Kréta a odtud trajektem na Milos, ale ten jezdí bohužel jen jednou týdně. Poslední možnost je nejrychlejší, ale také nejdražší. A to je let na ostrov Santorini, kam létají charterové lety a následně přejezd rychlotrajektem Seajet za 2 1/2 hod. na ostrov Milos. Místo drahého rychlotrajektu Seajet je možné ještě využít trajekt klasický, ale ten na rozdíl od Seajetu nejezdí každý den a je samozřejmě pomalejší. My jsme vzhledem k pozdnímu termínu výběru už nesehnali slušné spojení přes Atheny, kde navíc na sebe nenavazovaly let s trajektem a znamenalo by to strávit v Athenách noc, zvolili jsme tedy již zmíněnou možnost letu na Santorini a následný trajekt Seajet na Milos. Současně jsme tak měli možnost poznat ostrov Santorini, alespoň na první a poslední den dovolené , a vyzkoušet tak tento nejkrásnější ostrov Řecka (nebo světa), jak hlásají mnohé reklamy. Jaká je na Santorini realita se zmíním později.
Koncem června stojíme v Praze na letišti Václava Havla frontu na odbavení spolu s klasickými dovolenkáři cestovních kanceláří, ale na rozdíl od jejich jednostránkového pokynu od CK mám v ruce pořádně tlustý fascikl papírů, čítající potvrzení od letenek, přes vyhledané ubytování, trajektové lístky a rezervace aut a doufám, že jsem na nic nezapomněl, co by nám zkazilo pracně naplánovanou dovolenou.
Přistání na řeckém Santorini je proti loňskému Karpathosu bez stresu ze silného větru a vzhledem k rannímu času letu vystupujeme do ještě ospalého, ale již horkého řeckého dopoledne. Že jsme v Řecku poznáme hned před příletovou halou, kde nám jaksi chybí naše domluvené přistavené auto z půjčovny. Naši spolucestující dovolenkáři jsou již od delegátky dávno nasoukáni do přistavených autobusů, zatímco já v horku před halou obíhám všechny místní domorodce, zda některý z nich nedrží v ruce ceduli s mým jménem – nedrží… to nám to pěkně začíná.
Uklidňuji se tím, že jsme v Řecku, kde dochvilnost je neznámým pojmem, a tak po 20min zpoždění se přiřítí „náš“ Chevrolet Spark s mladou opálenou holčinou, která nám s drobnou omluvou předává klíče. Holt noční zábava se asi protáhla…Nasoukáme naše dva batohy do auta, které je svou velikostí pro naše zavazadla tak akorát, domlouváme večerní předání auta v přístavu, které dle slečny má proběhnout stylem „ auto zaparkujte v přístavu někde vpravo, klíče dejte pod kobereček a my si to pak někdy později odvezeme“ – taky Řecko… a pak už jedeme směr jih ostrova, kde jsem vytipoval pláž Vlyhada. Zde plánujeme trávit celý den, protože trajekt na Milos nám jede až večer.
Projíždíme JV částí ostrova, kde se nacházejí největší střediska a pláže ostrova a zatím máme ze Santorini velmi smíšené pocity. Vše kolem na nás působí dosti strohým, rozpačitým dojmem, je vidět, že na tomto ostrově se točí tisíce turistů, kterým se ostrov už zcela přizpůsobil a nemůžu se ubránit pocitu jakési obrovské turistické pračky na peníze, něco na způsob nějaké italské riviéry. Ostrov za to nemůže, že díky jeho vulkanickému původu je okolní krajina taková šedá, prašná a hlavně posetá obrovským množstvím apartmánů, přičemž mnoho dalších se teprve staví. No uvidíme. Na to, aby si nás Santorini získalo máme ještě konec dovolené, kdy zde budeme nocovat před odletem, kdy máme v plánu navštívit vyhlášená městečka Oia a Thyra postavená na kraji vulkanické kaldery.
Dopolední pláž Vlyhada je ještě opuštěná, míjíme řadu slunečníků s lehátky, které jsou připravené v několika řadách za sebou pro ještě vyspávající rekreanty a dojdeme až do zadní části, kde je možné si lehnout bez lehátka (a dle několika ranních návštěvníků také i bez plavek). S postupujícím sluncem zjišťujeme jednu „specialitu“ černých santorinských pláží – a to, že pokud člověk neleží na lehátku, ale na dece, tak má pocit jako by byl ve velké horkovzdušné troubě, protože kromě slunce z horní strany ho také docela dost smaží i černý písek odspodu, který akumuluje všechen sluneční žár. Dojít bez bot po černém písku do moře je úkol hodný fakýra. Moře je díky černému dnu takové zakalené, při šnorchlování není nic vidět, ale pocit, že ještě před pár hodinami jsme brázdili český dálniční tankodrom D1, a teď se již koupeme v moři stojí zato. Zajímavé jsou skály, které lemují pláž. Jejich výška je cca do 30m, je to větrem bizardně vyfoukaná skála šedé barvy. K večeru se balíme a z pláže Vlyhada přejíždíme k přístavu Athinios, odtud odplujeme trajektem na Milos. Cestou do přístavu dostáváme okusit ještě další místní specialitku, kterou jsem zatím ještě na žádném řeckém ostrově nezažil – a to regulérní dopravní zácpu. Přítelkyně z okénka objektivem hltá kulisu přístavu umístěného v hloubi pod námi, přímo v zatopeném kráteru sopky.V dálce je vidět kotvící obrovské lodě. V koloně aut sjíždíme serpentiny dolů do přístavu, odstavujeme auto dle instrukcí na poslední volné místo „někam doprava“, klíče dáváme pod koberec řidiče a s batohy na zádech jdeme hledat náš trajekt. Ještě si pro jistotu fotím naše odstavené auto, protože riziko nějakého šrámu od ostatních okolo parkujících aut je docela veliké, a pak už nás pohlcuje přístavní chaos. Přístaviště je celkem velké. Panuje zde zmatek, babylon lidí všech národností se souběžně naloďuje a vyloďuje, mezitím vším pobíhají místní Řeci s cedulemi ubytovacích zařízení nad hlavou. Italové, Angličani, Čínané a Japonci, ti všichni chtějí navštívit bájné Santorini.
Náš trajekt má odjezd z Gate 4 v 18hod, ale to je jen teorie. Všechno má zpoždění, a tak z naší Gate odplouvají jiné trajekty a já jen neustále kontroluji, zda to není ten náš, abychom něco nezmeškali. Občas místní navigátor něco oznamuje, samozřejmě řecky, takže mu nikdo nerozumí… Nakonec s hodinovým zpožděním odplouváme i my a necháváme hektické Santorini za zády. Loď dělá čest svému názvu SeaJet a po mořské hladině doslova letí. Jsme usazeni uvnitř této rychlolodě bez možnosti sledování cesty, protože toto rychlostní plavidlo nemá otevřené paluby, ani větší okna.
Je k údivu kolik lidí zdánlivě malá loď pojme. Sezení je velmi pohodlné v kožených polohovacích křeslech. Osazenstvo trajektu již od pohledu tvoří samí nezávislí cestovatelé, kteří využívají dobrého lodního propojení kykládských ostrovů. Po hodině plavby má trajekt mezipřistání na ostrově Folengardos, kde vystupuje část pasažérů, další nastupují a po další 1 1/2hod se blíží i náš cíl, přístavní městečko Adamas na ostrově Milos. Už se sice stmívá, ale z dálky je vidět různorodé skalnaté pobřeží s pestře zbarvenými skálami a někde nahoře svítí domy hlavního města Plaka. Úžinou vplouváme do podvečerního, před větry chráněného přístavu, a já začínám mít pocit, že ostrov Milos bude přesně to, co jsme si představovali.
Je až zarážející jak 2,5 hod. plavby od sebe jsou dva naprosto odlišné světy. Tepající, přelidněné a hlučné Santorini a pak poklidné, čisté a uklidňující Adamas na Milosu. I když máme hodinové zpoždění, čeká nás již v přístavu usměvavá paní z půjčovny aut, která nás veze osvíceným nočním Adamas do kanceláře, kde vyřizujeme formality a pak nám ještě přivolají majitele apartmánu, který nás naviguje do našeho ubytování, kde budeme trávit následujích 12dní. Vítejte na Milosu – ostrovu, kde každá pláž je jiná, kde obloha je stále modrá, večery se západy slunce a noční oblohou plnou hvězd.
Ostrov Milos je největším z kykládských ostrovů a celá jeho historie je spjata s těžbou kamení. Má sopečný původ jako Santorini, ale na rozdíl od něj se zde příroda vyřádila v podobě mnoha druhů hornin, které ostrovu dodávají charakteristický barevný nádech v podobě unikátních pláží hrajících všemi barvami.
Ostrov má tvar širokého písmene U. Vnitřní stranu tvoří již zmiňovaný záliv s hlavním přístavem Adamas, kde je také hlavní centrum ubytování na ostrově. Hotelové komplexy zde nehledejte, nejsou tu. Převládají soukromé apartmány a vilky, různé cenové hladiny od klasického ubytování až po superluxusní miniresorty s hotelovými službami. Již zmiňované malé vnitrostátní letiště je na druhém konci zálivu 10min jízdy z Adamas, pravděpodobně je spojené místní autobusouvou dopravou, ale většinou není problém si odvoz z letiště domluvit přímo s majitelem apartmánu. Přístavní Adamas nabízí všechny služby, které turista může potřebovat, jako jsou minimarkety, pekárnu, velké množství autopůjčoven nebo spoustu taveren na pobřežní kolonádě. Všeho je tak akorát, městečko večer docela tepe, ale zatím to není klasická zkomercionalizovaná pračka peněz na turisty, stále je zde pocit určité autenticity a pohody.
Při výběru ubytování v Adamas je dobré pečlivě vybírat polohu ubytování, mnoho nabídek je směřováno poblíž centra, kde jsou sice pěkné domy, ale na nějaký klid nebo romantický výhled na moře raději nespoléhejte. Klidnější ubytování lze nalézt v apartmánech na okrajích Adamas. Jediné, co Adamas chybí, je nějaké pěknější historické centrum. Pokud tedy toužíte po romantickém ubytování uprostřed tradičních kykládských domů doporučuji najít ubytování spíše v hlavním městě Plaka nebo Triovalos , které je na kopci nad Adamas. Kromě klidu a romantiky v úzkých uličkách budete mít famózní výhled na celý ostrov Milos. Poslední možností ubytování je oblast severního pobřeží ostrova podél silnice vedoucí do vesnice Pollonia. Kolem silnice je několik možností menších apartmánových komplexů jako je Mytakas nebo Papafragas, kde lze najít pěkné klidné ubytování s výhledem na moře. Nevýhodou je absence obchodů, taveren a dalších služeb. Navíc je to odtud o malinko dále k pěkným plážím na jihu ostrova, kam je třeba se uchýlit, když vane silný vítr od severu – tehdy jsou pláže na severu ostrova bičovány velkými vlnami a nedá se zde koupat ani ležet na plážích.
Kde ubytování určitě nehledejte je celá západní část ostrova – zde totiž žádné ubytování není, jedná se osamělou divokou část Milosu, bez jakékoliv infrastruktury, ale o tom až později.
Pro cestovatele je třeba zmínit ještě i možnost spaní v kempu, který se nachází na silnici poblíž letiště.

Pláže ostrova
jak už bylo řečeno ostrov Milos má tvar podkovy, a tak vnitřní část zálivu tvoří pláže přístavního městečka Adamas. Tyto pláže nejsou ničím výjimečným, koupat se sem chodí především místní nebo řečtí turisté, kterým se nechce nikam dál popojíždět. Jsou čisté, s písčitým vstupem do vody, od silnice jsou odděleny řadou stromů. Již pěknější pláží uvnitř zálivu je pláž Achivadolimni, na kterou se dostaneme po silnici z Adamas směrem na letiště. Pláž je dlouhá písčitá, v její zadní části najdete i slunečníky, jinak se díky její délce budete na pláži cítit docela osaměle. Vzhledem k tomu, že je pláž v zálivu, není zde voda tak krystalicky čistá jako v jiných částech ostrova, ale nejedná se o nic strašného. Část pláže je i jako neoficiální nudistická, občas vám společnost budou dělat páry stejného pohlaví, především mužského.
Tím výčet pláží uvnitř zálivu končí (resp. existují ještě pláže ve vnitřní západní části, ale ty jsou buď špatně dostupné, nebo dostupné pouze z moře).
A pojďme na pláže lemující vnější obvod ostrova, které jsou to, co dělá ostrov Milos tak zajímavým. Začněme na severní straně ostrova. Tato strana ostrova je nejvíce civilizovaná, pro její projetí postačuje obyčejné auto nebo motorka, všechny cesty jsou pěkné (úzké) asfaltové silničky, maximálně jen příjezdy na pláže jsou krátké písečné cesty. V nejsevernějším výběžku ostrova pod městečkem Plaka najdeme pláž Plathiena, což je menší písčitá pláž s občerstvením, která není ničím vyjímečná a navštěvují ji převážně obyvatelé blízké Plaky. Kousek na východ se pak v pěkném zálivu nachází malá rybářská osada Fyropotamos , která má svou „městskou“ pláž, která bývá docela zaplněna díky možnosti bezprostředního parkování a taverny. Opět je využívána spíše místními. Cizí návštěvníci jezdí do Fyropotamos spíš než na pláž obdivovat uskupení rybářských domků tzv.Syrmata , které jsou charakteristické svými „garážemi“ na úrovni moře, kam jejich majitelé uschovávají své lodě. Zajímavostí je, že i v těchto syrmatech se lze ubytovat, nějaký komfort nečekejte, ale autenticita je zaručena.
Kousek od Fyropotamos se nachází další rybářská vesnička Mandrakia, kde žádná pláž není, koupat se lze jen z několika vybetonovaných mol, ale sem se jezdí kvůli fotkám nebo posezení v místní malé taverně nad mořem.
A teď už přichází na řadu klenot severního pobřeží – Sarakiniko. Na Sarakiniku nehledejte klasickou pláž, důvodem vysoké návštěvnosti jsou nádherné bílé útesy, vytvořené z bílého sopečného popela, který se zformoval do úchvatných skalních útesů. Koupání na Sarakiniku se soustředí kolem úzkého a mělkého kanálu, kde je voda jako kafe, a pak na okolní skalní plotny, na kterých se dá krásně ležet a z jejichž okrajů a z různých výšek se skáče přímo do azurového moře. Kousek od koupacího kanálu, pokud projdete „měsíční“ krajinou plnou roztodivných tvarů se nachází další atrakce Sarakinika a to je potopený turecký tanker, který zde ztroskotal v roce 2003. Naštěstí byl tehdy tanker prázdný, a tak nezpůsobil žádnou ekologickou katastrofu, takže jeho torzo opřené o skalní stěnu pod vodou je vítaným úlovkem všech fotografů a potapěčů. Plavání a šnorchlování kolem torza lodi patřilo k těm nejlepším zážitkům celé dovolené. S trochou opatrnosti a je-li moře klidné, se dá ponořit až do bezprostřední blízkosti potopené paluby trajektu, kterou si jako domov zvolila hejna pestrobarevných ryb. Pokud se chcete na Sarakiniku koupat, je nutné zvolit den, kdy od severu nefouká vítr a nejsou vlny, v opačném případě na Sarakiniku ulovíte jen krásné fotky silně rozbouřeného moře , do kterého vlézt by se rovnalo pozvánce do věčné říše Neptuna.
V další části severního pobřeží mezi Sarakinikem a vesnicí Pollonia je několik menších klidných písečných pláží, kolem již zmíněných středisek Mytakas a Papafragas. Většinou je zde minimum lidí , ale opět nesmí foukat silný vítr od severu, to pak do moře nevlezete a na pláži se ležet nedá kvůli létajícímu písku …
V samotné Pollonii je jen klasická městská pláž s pozvolným vstupem do vody, ideální pro malé děti, nás ke koupání nezlákala. Naopak čím je Pollonia vyhlášená je místní taverna Armenaki, která nabízí rybí speciality. Na konci Pollonie končí normální asfaltová silnice a přechází v udusanou šotolku, která se pomalu stáčí na V pobřeží. Hned za horizontem za Pollonií jako mávnutím proutku vjedete do toho, o čemž jste zatím měli jen tušení – a to jeden z ostrovních povrchových dolů. Ten za Polollonií je zrovna největší a frekvencí velkých těžkých náklaďáků nejvyšší. Byl to trochu šok, naše malé autíčko Daewoo Matiz se mezi těmi nákláďáky necítilo zrovna rovnocenně. Přímo pod lomy je záliv Voudia, kde jsem dle fotek z internetu chtěl najít stejnojmennou pláž. Tu jsme našli, ale nemohli jsme se shodnout, zda pozadí s obří překladní lodí drtící vytěžený kámen je fascinující nebo odpuzující. Každopádně zde žádné turisty většinou nepotkáte a i my jsme toto místo rychle opustili.
Pod zálivem Voudia se šotolinová cesta vine podél V pobřeží, cesta je široká a vyježděná od náklaďáků, protože je faktem, že právě v této části ostrova je největší koncentrace povrchových dolů. Právě díky těžené hornině lze v těchto místech najít barevný skvost V pobřeží – pláž Kastanas. My jsme k jejímu dosažení zapůjčili terénní 4-kolovou ATV , ale nakonec se ukázalo, že příjezdovou cestu by zvládlo i normální auto. Na pláž Kastanas je třeba odbočit z „hlavní“ náklaďákové komunikace, a pak už jen sjet krátce dolů k moři, kde o existenci lomů nemáte ani ponětí. Samotná pláž Kastanas je opuštěná divoká pláž tvořená valouny a častečně hrubým pískem, kam mnoho lidí přes den nezabloudí. Důvodem může být poměrně špatný přístup do vody, plný velkých kamenů a ostrých skal nízko pod hladinou. I šnorchlování není příliš pohodové, ale díky členitému dnu plném různých skrytých zákoutí jsem měl možnost zahlédnout i plachou murenu či mořského hada. Velikost tohoto mořského tvora mě vyhnala k hladině poněkud rychleji, a tak s přesným pojmenováním si nejsem zcela jist. Hlavním tahákem pláže Kastanas je však skála dělící pláž na dvě poloviny . Takové barvy jsme ještě nikdy neviděli. Dají se zde nafotit nádherné záběry, hrající mnoha barvami.
Kousek pod pláží Kastanas lze navštívit ještě další dvě pláže Tria Pigadia a Kolybisionas, které již mají lepší vstup do vody, ale také se jedná o odlehlá a málo navštěvovaná místa V pobřeží.
Asi nejzajímavějším místem V pobřeží je pláž Thiorichia. Již samotná pláž by byla dostatečně atraktivní , ale to co toto místo dělá vyjímečným je přítomnost starého sirného dolu. Na rozdíl od stále využívaných povrchových dolů pod Pollonií ukočil tento sirný důl činnost zhruba před 100 lety a je z něj teď unikátní rezavějící technické muzeum. V kombinaci s malebnou pláží tvoří magické místo. Na pláž se dostaneme silnicí z Adamas směrem na vesnici Zefiria, kde se asfalt mění na šotolinu, která nejprve stoupá a pak klesá směrem dolů k V pobřeží. Šotolina je dobře sjízdná až do míst, kde cesta začíná klesat dolů k lomu a je zde starý zákaz vjezdu (který nikdo nerespektuje). Až dolů do lomu a na pláž je cesta sjízdná spíš jen pro terénní auta nebo 4-kolky ATV, ale faktem je že jsme viděli i pár řidičů „hovad“, kteří až dolů sjeli s normálním Daewoo Matiz, či motorkami. Být majitelem půjčovny napočítal bych jim pořádný příplatek za tlumiče a podvozek, které u těchto autíček pořádně trpěly. My jsme naše auto odstavili na vrcholu klesání a dolů sešli v pohodě za 1/2hod pěšky, přičemž velkou část času nám zabralo focení tohoto magického spojení lidské činnosti a moře. Pláž se nám tak líbila, že jsme ji navštívili ještě jednou, tentokrát za pomoci terénního ATV. Nejmagičtěji působí toto místo brzy po ránu, kdy je ještě liduprázdné a dýchá z něj atmosféra starých časů, kdy zde v těžkých nepředstavitelných podmínkách dělníci dobývali skrz dlouhé štoly nekonečné zásoby síry.
Tím se pomalu dostáváme na jižní pobřeží ostrova, kam míří většina návštěvníků Milosu. Pláže jsou zde malebné, dostatečně dlouhé a dobře přístupné. Navíc s plážovým servisem v podobě lehátek a taveren. První známou pláží je Fyriplaka s charakteristickým povrchovým lomem nad pláží, kolem kterého vede příjezdová cesta. Lom pobyt na pláži nijak neruší, naopak dokresluje jedinečnou barevnost tohoto místa. V přední části pláže najdeme občerstvení a lehátka, v zadní pak za charakteristickou skálou je neorganizovaná část pláže, většinou nudistická. Mnoho návštěvníků si polehávání na pláží zpestřuje korzováním podél moře, kde přilehlé skály a kameny u vody hrají všemi barvami, podle toho jaká hornina se zrovna v daném úseku pobřeží nachází – zcela charakteristické pro Milos.
Hned vedle pláže Fyriplaka je malá pláž Tsigrado, která je zvláštní tím, že se na ní dostanete pouze pomocí lana nataženého po strmém svahu . Na dolní kolmé části je pak přistaven dřevěný žebřík. Nejedná se o nic extrémního, ale některé bázlivé turisty v plážových sandálech to může zaskočit. Pláž je dosti malá, takže v sezoně je zde klid pouze dopoledne, pak se pláž rychle zaplní.
Druhou známou pláží je Paliochory, která opět nabízí komfort v podobě lehátek a taveren. Přímo v taverně Sirocco na pláži můžete ochutnat speciality pečené přímo v lávovém písku o teplotě přes 100st., který je zde takto horký díky stále aktivní vulkanické činnosti ostrova. Pláž je dlouhá a i ve vrcholné sezoně je zde únosný počet lidí. Kdo hledá klidnější pláž, musí obsolvovat krátký přesun přes kamenný a sypký výběžek na V konci pláže, za kterým se ukrývá dlouhá, pěkná a osamělá pláž.
Mezi plážemi Fyriplaka a Paliochori, ještě jedna organizovaná pláž Agia Kyriaki, která má dlouhou písečnou část, ale ve větrných dnech se přes pláž ženou nepříjemná mračna písku a prachu.
Další část J pobřeží už z hlediska pláží není až tak zajímavá, většinou převažují strmější skalnaté srázy a občas nějaká menší méně zajímavá skalnatá pláž, kde většinou nikoho neuvidíte. Podél pobřeží vede silnice, která se ve vesnici Psathadika mění z asfaltové na šotolinovou. Šotolina je poměrně široká, protože je vyježděná od aut, jezdících do lomu u vesnice Xylokeratia. A právě před lomem je jediná zajímavá pláž této části pobřeží – Gerondas. Na parkoviště před vstupem do lomu se dá dojet i normálním autem. Dále už musíme pěšky, ale po překonání závory je to jen 20min strmějšího sestupu k již viditelné pláži pod lomem.
Za pláží Gerontas, na JZ cípu ostrova se nachází další atraktivní místo ke koupání – Kleftiko. Není zde klasická pláž, atraktivita tohoto místa je dána krásnými bílými útesy, ke kterým dennodenně zajíždí spousta výletních lodí, které si můžete objednat v Adamas, my jsme toto místo navštívit nestihli.
A tím se dostáváme na Z pobřeží ostrova Milos, které je nejopuštěnějším a nejodlehlejším místem celého ostrova. Nenaleznete zde žádné vesnice nebo letoviska, pouze pár osamělých obydlených osad a pak klášter Agios Ioannis, který je jakousi výspou civilizace. Celá západní část ostrova je dostupná pouze po kamenitých šotolinových cestách, kvůli kterým je vhodné si zapůjčit terénní auto, třeba Suzuki Jimny nebo čtyřkolku ATV (i když na ní trvá cesta podstatně déle). Faktem je, že i na těchto šotolinových cestách jsme občas potkali pár kaskadérů, kteří i navzdory zákazu se zde pohybovali normálními auty typu Daewoo Matiz. V mapách autopůjčoven je tato oblast označená jako „No service“ a pohybovat se zde normálním autem považuji za totální barbarství vůči autu a v případě poškození podvozku je třeba počítat s tím, že půjčovna bude chtít zaplatit komplet poškození.
Hned pod klášterem Agios Ioannis vede dolů k moři strmá šotolina na jedny z opuštěných pěkných pláží Agios Ioannis, které jsou tvořeny třemi plážemi navazující na sebe. První pláž je hned na konci šotolinové cesty, na další dvě se musí již kratší procházkou podél pobřeží, přičemž platí, že čím je pláž dál, tím je na ní přístup obtížnější. Každopádně zde budete i v plné sezoně zaručeně sami, maximálně se zde objeví během dne pár návštěvníků na své cestě po západním pobřeží.
Pokračujeme-li dále směrem na sever jsou dalšími plážemi pláže Triades a Ammoudaraki. Sem již zavítá více turistů, i když to je příliš nadnesený pojem – většinou na zdejších plážích budete sami nebo maximálně s další dvojicí. Pláže v zalivu Triades jsou menší a malebnější. Těch pár turistů se sem dostane díky přeci jen sjízdnější šotolině vedoucí od kláštera Ag. Marina, ale i tato cesta je vhodná spíše pro terénní auta.
Další cesta po západním pobřeží vede na sever k mysu Vani, před kterým je ještě jeden záliv s pláží Agathia. Cesta je sem poměrně dlouhá a vhodná už jen pro terénní auta. V porovnání s plážemi Agios Ioannis a Triades je pláž Agathia ne až tak malebná, jedná se spíše o velkou písečnou dunu.
Na nejsevernějším výběžku západního pobřeží pak najdeme nejopuštěnější místo ostrova Milos , a to staré opuštěné manganové lomy na mysu Vani. Cesta sem je dlouhá, úzká a vhodná pouze pro terénní auta. Ale pokud se budete držet docela dobrého značení a omylem nezabočíte na některou z neznačených odboček, tak není cesta v terénním autě zas až takové drama. Na mysu Vani cesta končí a před námi leží podmanivě barevné zbytky těžebních štol a několik ruin starých baráků. Auto necháváme na konci cesty, dál to jde už jen pěšky. Opatrně nakračuji, právě zde je podle všech popisů království zmije milonské. Setkání s ní, hodinu cesty od nejbližší civilizace, by nebylo nic příjemného. Uprostřed fascinujícího amfiteátru si člověk uvědomuje jaká dřina zde čekala před stoletím lidi, kteří zde šest dní v týdnu tvrdě pracovali, aby většinu svého výdělku pak utratili za ubytování a stravu. Po krátké prohlídce nasedáme do auta a vracíme se do civilizace. Jediným občerstvením na celém západní pobřeží je taverna ve vesnici Embourios. Taverna je postavena přímo u moře, a tak mohou výletní lodě přistávat snad přímo u stolů na venkovní terase. Obsluha je typicky řecky ospalá, a to dokonce tak, že pro kávu po jídle si musím dojít sám doslova až do kuchyně. Podvečerní pohled na svítící Adamas a Plaku na protější straně zálivu však stojí zato. V okolí Embourios je také několik pláží, ale ty nejsou nijak populární vzhledem k delšímu přístupu a přeci jen menší atraktivitě, která je dána polohou uvnitř zálivu. Plážím na vnější straně ostrova zkrátka konkurovat nemohou.

A co na Milosu dělat, když už pláže omrzí ?
Popravdě řečeno není toho až tak mnoho, ale nudit se rozhodně nebudete.
Pokud zůstaneme ještě u těch výletů, tak můžete zkusit podniknout výlet, či spíše výjezd na nejvyšší vrchol ostrova Prophet Elias, na jehož vrchol s vysílačem vede strmá šotolinová cesta. Naprosto nutnou podmínkou je terenní auto, ideálně Suzuki Jimny, ale i tak se jedná o docela adrenalinový zážitek. Výjezd je vhodné spojit s výletem po Z pobřeží na pláže Agios Ioannis. Odbočka na vrchol Prophet Elias se nachází na spojnici šotolinových cest mezi plážemi Agios Ioannis a Triades. I pro auto jako je Suzuki Jimny bylo stoupaní docela strmé a jelikož nám na autě nefungovala redukce převodovky, tak jsme výjezd ukončili v posledním strmém stoupání k vysílači. Každopádně je třeba se připravit na několik míst, kde má cesta upadenou krajnici, netrpět závratí a v neposlední řadě na silný vítr bičující vrchol kopce. Odměnou za krkolomný výjezd je pak fantastické panorama z nejvyššího bodu ostrova.
Pokud netoužíte po takovém adrenalinu, ale chcete jen pěkné výhledy, tak ideálním místem je kostelík Kastro, na který se dostanete výstupem po mnoha schodech z malebného městečka Plaka . Od kostelíku jsou pak odměnou malebné výhledy nejen na celý ostrov Milos, ale i na celé kykladské souostroví…
Pro zájemce je možné podniknout i okružní plavby kolem ostrova na jachtě nebo pro sportovněji založené i na mořských seakajacích pod vedením zkušeného průvodce.
Za návštěvu určitě stojí i muzeum hornictví v Adamas, kde se lze dozvědět více o celé historii dolů na Milosu nebo Archeologické muzeum v Plaka, kde je vystavena replika torza Venuše, převezené kdysi do pařížského Louvru.
No a v neposlední řadě je zde množství dobrých taveren, kde za návštěvu určitě stojí již zmiňovaná rybí taverna Armenaki v Pollonii nebo vyhlášená taverna O Hamos na kraji Adamas, odkud jsme odcházeli zcela přeplněni jejich specialitami podávanými ve vlastní keramice značky O Hamos – ve večerních hodinách zde může být problém sehnat volný stůl …

Po 12-ti dnech plných zážitků nás čekal odjezd, a tedy opět přesun trajektem Seajet zpět na ostrov Santorini. Jak jsem již naznačil na začátku článku, tak při příjezdu nás Santorini nijak neuchvátilo, a tak jsme byli zvědaví, zda se náš dojem vylepší, když zde budeme mít možnost trávit večer před samotným odletem.
Po vylodění na Santorini nás opět čekal ten stejný blázinec jako poprvé. S tím, jak pokročil čas a nyní již byla skoro vrcholná sezona, bylo zde lidí ještě více. V obrovském davu lidí jsme kupodivu rychle našli našeho chlapíka s cedulí ubytování v ruce, počkali až se k nám připojí další spolubydlící, a pak už ve společnosti příjemných Američanů pákistánského původu jsme vyrazili klasickou dopravní zácpou v přistaveném mikrobusu do cíle našeho ubytování. Protože se jednalo pouze o jednu noc, zvolili jsme jedno z nejlevnějších ubytování na Santorini, co jsem našel a nakonec jsme byli příjemně překvapeni, že i za takovou cenu se dá na Santorini najít klidné a pěkné ubytování nedaleko vyhlášených vesniček Oia a Thyra. Na zbývající půlden jsme zapůjčili motorku a po delší instruktáži, kde lze a kde nelze parkovat, kde si máme na vše možné dávat pozor (hlavně na policii) jsme vyrazili směr SZ pobřeží s cílem najít nějakou pěknou pláž. Nebudu to protahovat a rovnou řeknu, že v bezprostředním porovnání s plážemi ostrova Milos byly pláže na Santorini diplomaticky řečeno „méně přitažlivé“. Opět to kalné moře, všudypřítomný šedočerný prach a sálající dusné horko z černého písku nás nijak nenadchlo a po delším marném hledání jsme zakotvili na jedné „slušnější“ pláži na Z konci ostrova. Zde jsme se vzpomínkami na krásný malebný a hlavně barevný Milos přečkali do večera, kdy jsme se vydali na opačnou stranu ostrova – na západ slunce do vesničky Oia, tyčící se vysoko na černým kráterem sopky. Naštěstí jsme sem přijeli relativně brzy, takže jsme našli i místo na parkování, a pak nás pohltil dav lidí valících se úzkou uličkou vesnice. Bylo až zarážející v jakém kontrastu byly obě poloviny ostrova. Jedna pozvolně se svažující, fádní, kde jsme marně hledali nějakou pěknou pláž a tato druhá, tvořená strmými útesy sopečné kaldery, na jejímž vrcholu byly vystaveny honosné pitoreskní vesničky, v typických bílo- modrých kykladských barvách. Právě odtud pocházejí všechny lákavé fotografie z katalogů cestovek, které lákají klienty na údajně „nejkrásnější“ ostrov světa. Faktem je, že zde i ten největší fotografický amatér pořídí krásné záběry, protože v podvečerním slunci byla kombinace bílých domečků, moře a sopečného kráteru uchvacující. Nekonečný had lidí se sunul úzkou hlavní uličkou lemovanou po všech stranách krámky se suvenýry,obchůdky a kavárnami, všichni se chtěli dostat až na samotný konec vesnice, kde je výhled na zapadající slunce nad obzorem nejlepší. Na západ slunce čekali také obyvatelé těch nejluxusnějších rezidencí vybudovaných přímo ve svahu kaldery, kde všechny původní stavby byly přeměněné na mnohahvězdičkové hotely. Zde není žádný problém utratit několik desítek tisíc korun za jedinou noc. Mezitím se motalo i několik svateb, zejména čínských vyšších vrstev, kteří za možnost uspořádat svatbu na tomto místě museli utratit pěkných pár juanů.
Nám se podařilo dosáhnout konce vesnice ještě před západem slunce a rychle odtud prchnout, neboť v tu chvíli to vypadalo, že ve vesnici Oia si dali sraz snad všichni turisté z celého Santorini. Samotný západ slunce jsme stihli v sousední vesnici Thyra, která je stejně honosná, ale již ne tak malebná jako Oia.
Poslední večeře nedaleko našeho ubytování byla řecká klasika souvlaki a pak už jen posezení s vínečkem na balkonu apartmánu, pod zvoničkou kostela přímo vedle našich hlav. To noc na Santorini teprve začínala, jak bylo slyšet z mnoha taveren a podniků.

Kdo má rád dovolenou ve stylu bujaré zábavy, nakupování, taveren a na pláž se pak již chodí jen vyspat před dalším večerem, bude se mu na Santorini určitě líbit. Nám tento krátký pobyt jako poznávací bohatě stačil.
Na letišti při odletu jsme si ještě vzpomněli na krásný barevný Milos, to když nám slečna na přepážce odbavení naúčtovala pěknou sumičku za nadváhu (našich zavazadel) – ony ty barevné kamínky z Milosu přeci jen něco váží …ale to už nám nemohlo pokazit jinak krásné vzpomínky na pestrobarevný a rozmanitý ostrov.

A málem bych zapomněl. Ještě před odjezdem z Milosu jsme se nakonec setkali i s onou obávanou zmijí milonskou.. Navzdory všem popisům to nebylo na opuštěném západním pobřeží, ale naopak na východním, kdy jsme ji uviděli při jednom z našich výletů na opuštěné pláže - naštěstí pouze mrtvou na silnici….

© na toto dílo se vztahuje autorský zákon, a proto není možné cokoliv z tohoto díla kopírovat a používat k jiným komerčním účelům.
Komentáře (7)
23.11.14 13:59 TYDRA
Opět mě zase někdo utvrdil v přesvědčení, že Santorini nikdy... Ovšem cestopis jako příručka cestovatele zvažujícího MIlos celkem v pohodě.
20.11.14 17:39 hesina
Zvláštní ostrov, i když se přiznám, že pohled na ty "industriální" pláže mému oku nelahodí. Cestopis je výborně zpracován pro cestovatele, kteří chtějí poznat ostrov od A do Z, mohou suverénně kráčet ve stopách autora.
03.11.14 21:35 Pucík
Nooooo, tak tohle mě bavilo až do konce. Paráda, díky za příjemné čtení i krásné fotky!
23.10.14 15:20 Kusnirova
Nevyrazím na Milos, ale cestopis moc chválím.
30.09.14 09:51 vostrucha
Dobře popsaný Milos. Jestli tam jednou vyrazíme, váš cestopis určitě poletí s námi :-).
Díky, hezky se to četlo.
26.09.14 10:45 Ginno (nepřihlášený uživatel) 147.229.116.***
Pravý cestopis pro cestovatele. Bez příkras a kudrdlinek. Přínosem při výběru
dovolené. Díky za něj.
15.09.14 08:30 IrenaT
Moc pěkný cestopis i fotky. Milos je opravdu zajímavý ostrov.
Chystáte se napsat komentář jako nepřihlášený uživatel. U Vašeho jména bude zobrazena i IP adresa.
ttF89
(opište bezpečnostní kód)
1. Komentář nesmí jakýmkoliv vulgárním způsobem urážet autora díla.
2. Nezpochybňujte komentáře od ostatních uživatelů.
3. Toto není diskuze. Chcete-li se na něco zeptat pište do DISKUZE.
4. Komentáře, které nesplňují pravidla budou vymazány.
 
˝JanS˝ a jeho/jí aktivity
Cestopisy4
Hotely3
Diskuze0
 
CK MARTED Greek Market
Půjčovna Kréta
Půjčovna Korfu
Půjčovna Rhodos
Půjčovna Lefkada
Půjčovna Thassos
Půjčovna Zakynthos