Na úvodní stránku
Napsat vlastní cestopis
Fotogalerie
Videogalerie
Recenze hotelů a apartmánů
Recenze míst
Recenze taveren
Diskuzní fórum
Přihlášení
Jste nepřihlášen
OnLine: 3 | 30
Melissa travel
Ochrana osobních údajů
© 2002 Řecko a řecké ostrovy

Slyšet vlny

Autor:
Zařazeno:
Karpathos
Napsáno:
19.07.13 12:58
Fotografií:
50
Přečteno:
3560
Tisknout cestopis
Doporučit přátelům
Dnes 14:20
25 °C
Skorojasno
ZSZ, 11.3 m/s
V červnu 2013 jsme se po čtyřech letech vrátili na Karpathos – do Lefkosu na jeho západním pobřeží. Chtěla jsem zase slyšet vlny mořského příboje na pláži Potali. (Vnímám je hlavně v noci.)
Albatros , do kterého se vracíme, je totiž položen na samém konci Potali, ta je docela dlouhá a kamenitá, což způsobuje hlasitost příboje, i když vlny nejsou zrovna moc velké. Neslyšíme zde žádné motorky, popeláře ani jiné zvuky civilizace, ale jen ty vlny a cinkot zvonců Kostasova kozího stáda a občas Kostasův hvízdot, kterým je shání a vzápětí vyhání na pastvu, a to i v kteroukoliv noční hodinu.
V den příletu máme dost času na koupání ve vlnách Potali, fouká silný vítr, před nímž se neúspěšně snažíme ukrýt na pláži Gialou Horafi v Lefkosu. Jdeme k Nikosovi do Lefkos rent a car doladit půjčení auta a do taverny k Mihalisovi, kterého známe od minule, Mihalis tam sice není, ale jeho žena nás vede do kuchyně, nadzvedává pokličky hrnců a dává vybrat, na čem si pochutnáme. Vítr večer ještě zesiluje, ale v Albatrosu už nebouchají modré okenice, okna jsou vyměněna za nová s plastovými rámy. Albatros prošel celkovou renovací. Kostas hvízdá, jak se mi zdá, celou noc. Zpočátku mám pocit, že si vymezuje svoje teritorium i třeba proti rozpínajícím se turistům, určitě taky v noci prostě jako starý člověk nemůže spát, nakonec si myslím, že opravdu jen shání zaběhlé kozy, aby je ráno kolem 6. hodiny zase mohl vyhnat na pastvu a že s nimi různými variacemi pískotu prostě mluví. Na naší verandě v Albatrosu se usazují dvě kočky. Jsme doma.
Druhý den je docela velká oblačnost – jdeme k římským cisternám nad Lefkosem a jeskynním domečkům pod nimi. Stejně jako v roce 2009 žasneme nad pozůstatky minulých dob, které by určitě potřebovaly podrobnější archeologický průzkum. Odpoledne mraky zůstávají ležet nad Karpathosem a slunce svítí od moře, užíváme si téměř prázdné pláže Potali. Večer nám Nikos přistavuje Fiata Pandu 4x4, tak vyrážíme do blízkého Mesochori podívat se na nejkrásnějí západ slunce. Už cestou vjíždíme do mraků, v Mesochori je černo, ani nevíme, kdy se den proměnil v noc, nezbývá než zahojit duši v taverně Dramoundana se sympatickou majitelkou a kuchařkou v jedné osobě. Jsme tam stejně jako včera u Mihalise jediní turisté. Večer v Mesochori je temný a tajemný.

I. Arkassa – Diakofti – Michaliou Kipos – Fokias – Pigadia – Menetes

Je skoro bezvětří (což je na Karpathosu vítr tak do 25km/hod.) - jedeme na jih! Jsme čtyři: Eduard, vážený věhlasný vědec (71 let), Soňa, jeho neméně vtipná sestra (66 let), oba stále intenzivně zapřažení do pracovního procesu ( s Eduardem se známe z loňské dovolené na Naxosu.) , Míra, můj manžel a neohrožený řidič (59 let) a já (54 let). Jsem připravena na to, že můj itinerář nebude dodržen a že v Řecku je nejdůležitější pohoda.
V Arkasse prohlížíme pozůstatky raně křesťanské basiliky u poloostrova Paleokastro s mozaikou pod širým nebem, od minula už je aspoň oplocená. Jedeme plochou krajinou kolem letiště, kde by člověk už nic nečekal, na nádhernou Diakofti s růžovým písekm a tyrkysovou vodou. To nám ale nestačí, nacházíme Michaliou Kipos se skalními mosty a vrstvou mušlí ve skále, kterou jsme doslova unešeni. Na Makris Gialos jenom nakoukneme, koupeme se až na Fokii mezi skalami. Podvečer trávíme v Pigadii, kde jsou bohužel nové předimenzované hotely hyzdící pobřeží. Zastavujeme v Menethes, ze židle se zvedá stařenka s řečnickou otázkou, zda chceme vidět místní muzeum, a už nás žene do tunelu pod kostelem vypínajícím se na skále. Nedá jinak než že nás v tunelu vyfotí a bravurně zachází i s mojí zrcadlovkou. Ukazuje nám muzeum a dozvídáme se spoustu zajímavostí ze života Menethesanů, naši dobře jazykově vybavení přátelé naštěstí rozumí i její řecké angličtině.

II. Olympos – Diafani – Profitis Ilias – Olympos - Nati

Dnes chcme jet na neobydlený ostrov Saria na sever od Karpathosu. (Eduard zůstává v Lefkosu)
Musíme se ale zastavit v nejkrásnější vesnici Karpathosu, která je vlastně živoucím muzeem – v Olymposu. Místo šotolinové cesty sem už vede nová asfaltka za Spoa, i když malý úsek ještě není dostavěn, na jednom místě se sesunula drolící se skála a někde se sype na asfalt kamení. Procházíme uličkami Olymposu a zdravíme ženy - jejich obličeje si pamatuji z návštěvy před čtyřmi lety a z fotek všech návštěvníků Olymposu. Ochutnáváme cuketové květy, kupujeme tymiánový med, koření a keramiku, s nadšením objevujeme pec na chleba a kupujeme celý pecen. Vzápětí zjišťujeme, že je včerejší – nevadí, bude to naše železná rezerva a po zbytek pobytu namazaný máslem a nakrájený na kostičky jako snídaně pro naše kočičí spolubydlící z Albatrosu, kteří se ráno zvednou z našich křesílek a postaví se s mňoukáním před dveře.
Musíme vyzkoušet taky místní těstoviny makarones, na závěr dostáváme i další specialitu – loukomades – koblížkovité kuličky máčené v medu se sezamem. Tak se nám návštěva v Olymposu protahuje, do Diafani přijíždíme až ve 12 hodin, loď na Sarii už je pryč, objednáváme tedy čtyři místa u Nikose Orfamose na zítřek a vracíme se zpět do Olymposu.
Kalimera! Někteří místní nás vidí už potřetí, my tentokrát probíháme směrem k mlýnům a hledáme cestu na Profitis Ilias . Počasí nám přeje, fouká vítr a honí se mraky. Stoupáme do kopce po staré monopatii do Spoa, pak ztrácíme cestu mezi pichlavými keříčky, hledáme červenočerné značky, jsme uchváceni pohledy na západní pobřeží Karpathu a na Olympos dole pod námi. Závěrečný úsek už je zase příjemnější , na vrcholu (716m) u kapličky jsme po 2 hodinách výstupu v mracích znavení, ale šťastní. Cestou dolů to klouže, ale všechno zvládáme bez zranění, i když Soňa i já se občas ocitáme na zemi, a už se těšíme, že si dáme ve stejné taverně, jako jsme je ochutnali, loukomades. Olymposané už se na nás smějí, když nás vidí počtvrté a mladá provozovatelka taverny se s námi loučí se slovy: „Přijeďte k nám zase příští rok!“ „ Přijedeme zítra“, říká Soňa a trochu jí vyráží dech.
Ještě nemáme dost adrenalinu - jedeme na Nati. Sjezd je docela dramatický - po šotolinové cestě s výmoly a kameny nad srázem, ale Míra všechno bravurně zvládá a jsme na nádherné pláži s černými skalami s šedými a bílými pruhy, s plochými kamínky a křišťálově čistou vodou. Ležíme na kamíncích a nemyslíme na návrat. Nakonec nezbývá než nastartovat, jedeme ke kostelíku Agios Minas nad stejnojmennou pláží, po 200metrech se mi zdá, že se nějak práší a zjišťuji, že jedeme s otevřenými zadními dveřmi. V největším kopci z pláže Mina náhle Míra zastavuje, zatahuje ruční brzdu a jde umývat přední okno, protože proti slunci fakt nic nevidí. Oddechneme si až na cestě do Spoa.

III. Diafani – Saria – Olympos

V Diafani jsme z Lefkosu za hodinku a máme ještě spoustu času na prohlídku kašny, kostela a taveren na nábřeží. Nesedáme na loď Nikose Oframose, ale chybí Soňa, která chtěla původně vyrážet s dvouhodinovým předstihem. Siga,siga, nic se neděje, nakonec naše loď stejně odplouvá první. Seznamujeme se se švédskými turisty a Italem (pan Nikos mu říká Berclusoni), který předtím prošel Sarii pěšky z jihu na sever. Kapitán Nikos zajíždí s lodí do jeskyně , kde se obyvatelé skrývali před piráty, vykládá nám, jak úžinou mezi Karpathem a Sarií plavili pastevci za odlivu krávy a osly, na Sarii nám ukazuje kapličku Agia Sofia na místě původní basiliky. Druhý člen řecké posádky zatím řeže pilkou dřevo na oheň a pak se ujímá role průvodce. Jdeme jen my s Mírou a Italem – krásnou soutěskou do opuštěné vesnice. Při cestě do kopce se samozřejmě vyjasňuje a utichá vítr. Náš průvodce a my dva pijeme vodu z cisterny (nic nám není). Od malebné kapličky nad zátokou Palatia se můžeme vrátit buď stejnou cestou nebo se nechat vést naším průvodcem přímo dolů k pláži. Jako děti padesátých let se držíme hesla : Kupředu levá, zpátky ni krok a volíme cestu cik cak po skále dolů. Průvodce ji občas hledá, občas uřízne pilkou suchou větev, občas si zapálí cigaretu nebo fotí mobilem (já musím foťák schovat do batohu, abych měla volné ruce). S hrůzou jej následujeme, už se musíme otočit čelem ke skále a nezbývá nám než slézat po srázu dolů. Když se pak dole otočíme, máme pocit, že jsme lezli po kolmé stěně. Nikos mezitím připravil na ohýnku výtečný oběd – masové kuličky s topinkami a řeckým salátem, můžeme si dát i Retsinu. Je ještě dost času na plavání mezi skalami pláže Palatia. Nikos zajíždí s lodí ještě dále na severní konec Sarie, kde bylo stanoviště pirátů. V Diafani teprve platíme (30Euro/osobu). Frčíme do Olymposu, Eduard tam ještě nebyl. Mladá šenkýřka z taverny, ve které jsme včera byli, táhne dva obrovské pytle cibule. Míra hned přiskočí a s jedním jí pomůže – ona mu za to slibuje zdarma loukomades. Objednáváme čtyři porce, maminka je nám jde připravit. Kalispera, zdravíme zase obyvatele Olymposu. Jedna stařenka nám ukazuje tradičně zařízený interiér svého domu. Po prohlídce Olymposu v taverně na čerstvé loukomades ještě poměrně dlouho čekáme – zkusíme zatím místní víno. Eduard zjišťuje, zda je lepší bílé nebo červené, šenkýřka doporučuje bílé, nese ho s omluvným úsměvem: „ yellow“. „Gold!“ Říká Míra, který se snad chce ještě vloudit do její přízně!? Víno i loukomades jsou skvělé, dostáváme ještě jednu zabalenou porci loukomades navíc a taky frapé zdarma.

IV. Pine Tree – Iliontas – Pyles – Stes – Othos – Aperi – Agia Fotini – Pigadia – Menethes – Agios mamas – Pine tree restaurant

Máme vyhlédnutou pláž Iliontas vzdálenou asi 1km od Pine Tree restaurantu v zátoce Adia. Je ukryta mezi skalami, Eduard statečně slézá po modrém žebříku a chvíle utrpení střídá nadšení z další nejkrásnější pláže. Jsme zde sami. Míra se hned vydává soutěskou nahoru a nejmíň hodinu a půl se nevrací. No jo, musel dojít až nahoru. My se zatím koupeme v tyrkysové vodě, pak si v Pine Tree restaurantu dáváme čerstvý juice a osvěženi sedáme do Pandy. Stoupáme do vesnice Pyles, kde je kostel s pramenem vody, do Stes obklopeného vinohrady a do Othosu. Tam právě chceme koupit víno ze Stes, galerie George Kastetsose , který ho prodává, je však zavřená. Obchod sice otvírají, ale víno tam nemají a navíc v něm chvíli zůstávám zavřená nákladním autem, které nemůže projet úzkou uličkou. Ochotná stařenka mi shání galeristu, která prodává místní krasi, ten však spí, je přece siesta. Míra získává jiného Othosana, který volá galeristově ženě mobilem, už nám pomáhá shánět víno skoro celá vesnice, děti na nás volají: „ Turistiko! Jdete špatně!“ Vše je dovršeno úspěchem a dvě petky vína si od galeristovy ženy odvážíme. Pokračujeme do Aperi s výstavnými domy emigrantů navrátivších se z USA.
Prohlížíme raně křešťanskou basiliku Agia Fotini , až k ní se rozpíná svými hotely Pigadia. V Menethes lezeme tentokrát k hornímu kostelíku, odkud je krásný výhled. Chci ještě vidět Agios Mamas, bílý kostelík postavený syrskými piráty s úžasnými freskami ze 14. století.
V Pine Tree restaurantu jsme zase vedeni do kuchyně a vybíráme kuře na různé způsoby s cuketovými květy a chlebem z domácí pece. Jsme tam jedinými hosty.

V. Lastos – Kali Limni – Kali kardia – Volada – Kyra Panagia – Kato Lako

Dnes máme turistický den (zrovna zmizely poslední mraky a začíná být horko), jedeme sami s Mírou na plošinu Lastos. Stoupáme mezi vonícími pichlavými keříčky po jižní straně Kali Limni, kde se nepohne ani lísteček, kdyby tam byl. Cesta nám trvá 1 a půl hodiny. Na vrcholu (1215m) konečeně fouká ze severu, výhled je úžasný, v knize čteme záznamy i Čechů a Slováků, kteří zde už byli letos před námi. Na plošině Lastos se jdeme osvěžit do malebné taverny Kali kardia. Řecký salát je vynikající, vše z vlastní zahrádky. Thanasis vidí, že točím a fotím, ukazuje mi, kde bydlí, který pokoj pronajímají, co vaří v kuchyni, nalévá svoji rakii i řidiči Mírovi. „ To logariasmo, parakalo“, žádáme účet. „Rosa!“, volá Thanasis, jeho náplní práce je přece posedět s hosty a popít rakii.
Kupujeme ještě domácí sýr Manuli a chleba z domácí pece. Prohlížíme Voladu, tankujeme u Pigadie, v minimarketu v Kyra Panagia u stejnojmenné pláže doplníme zásoby vody. Máme ještě jeden cíl, pláž Kato Lako, na kterou musíme pěšky. Pandu necháváme stát pod vesnicí Katodio a sestupujeme po cestě rozryté vydatnými proudy vody z jarních dešťů. Jsme v ráji jen sami dva, nepotřebujeme plavky ani ručníky. Večerní cesta vzhůru nám vůbec nevadí. Přes Othos a Pyrgos a se zastávkou za západním pobřeží s výhledem na Kali Limni se vracíme do Lefkosu.

VI. Agios Nikolaos - Agios Ioanis - Apella - Mertonas - Pigadia - Lefkos

Konečně se musíme podívat ke kostelíku Agios Georgios v Ano Lefkos, je kamenný, ze 13. století.
Pokračujeme na sever do Agios Nikolaos, malého přístavu s kamenným antickým molem. Soňa s Eduardem zde nacházejí krásnou pláž vpravo pod kostelíkem , já nutím Míru ještě jednou Pandu potrápit a jet po šotolině mezi skalami ke kostelíku Agios Ioanis a odtud pěšky 15 minut pokračovat na pláž Agios Ioanis. Je nádherná a jsme tu čtyři, ještě připlouvá pes na člunu tlačeným dvěma šnorchlisty. V poledne musíme vylézt zase k autíčku, protože chceme ještě na Apellu, na té jsme se minule nekoupali. Téměř u samého konce asfaltky vedoucí na Apelu je vlevo skalní kostelík svatého Lukáše, je samozřejmě volně přísupný , s úžasnými freskami. Usazujeme ve stínu borovice, k moři je to trochu dál, důstojný krok se plynule mění v rychlý běh po rozpáleném písku a plaveme v moři. Kolem slunečníků kráčí po pláži černě oděná vetchá stařenka, je jako přízrak a taky na konci pláže nenávratně mizí. Já se Soňou ještě přelézáme na Malou Apellu , minule to pro mě byla nejkrásnější pláž na světě, teď se mi zdá ve srovnání s Iliontas nebo Michaliou Kipos nějak moc velká. Jsme tam jen čtyři, ale ani vedlejší Apella není vůbec přelidněná.
Cestou po východním pobřeží se zastavujeme u kostela v Mertonas, vesnicí nad Kyra Panagia, kolem frčí Jana - Kopecek z recko.name se svou polovičkou na čtyřkolce, naši známí ze Samosu, to by bylo, abychom se ani jednou nepotkali, zastavují a dáváme řeč.
V Pigadii bereme benzín, nakupujeme sýr Manuri a karpatoské Manuli, naposledy projíždíme Menethes, Arakassu,, kolem Finiki a sjíždíme do Lefkosu. Nikos je přesný jako hodinky, přijíždí k Albatrosu v 19 hodin, prosíme ho, abychom mohli autem ještě zajet do Lefkosu, chceme tam na večeři a jednu cestu si ušteříme. Mám pro Nikose a pro Mihalise malou moravskou slivovičku, Nikos je dojat, Mihalis v taverně zase není, to nevadí, je tam jeho žena. Večeříme při západu slunce.

Následující den se koupeme na plážičce u ostůvku Sokastro, cesta tam je od minule úplně změněná, měkká skála je sesunutá. Další koupací místo nacházíme v úžině mezi pláží Fragolimnionas a Liani Pounda s ruinami raně křesťanské basiliky. Sledujeme, jak zde pokročily archeologické práce. Slunce pálí a na oběd a siestu jdeme do Albatrosu. Večer vyrážíme do Lefkosu znovu, máme u Nikose sraz s Gabrielau a Braňem, jdeme spolu k Mihalisovi a provádíme společný zápis do živé schránky reckonamáků založené před čtyřmi lety. Dáváme si juice, který si Mihalisova žena nechce nechat zaplatit. Cestou na Potali jako zlatý hřeb potláváme i samotného Mihalise, stěžuje si však na špatnou sezonu.

Poslední den jdeme s Mírou na skály za Potali s jeskyněmi, fotíme a pak už si užíváme se Soňou a Eduardem naší pláže Potali. Baví mě jen tak ležet na kamínkách a poslouchat vlny. Večeříme na Potali bay zase při západu sluníčka. Naposledy slyšíme v noci vlny, cinkání zvonců a Kostasovo hvízdání mi už zní téměř libozvučně. Naposledy ráno otevřu dveře a hladím dvě kočky. Naposledy jdeme půlkilometrovou trasu, kam se nedostane autobus a po níž nám Jorgos veze kufry na místo srazu. Přijíždí auto, z něho vystupuje Maria z Lefkos rent a car a všem třem dvojicím dává malý dárek. Efcharisto poli!


P.S. Jména českých účastníků zájezdu jsou smyšlená, jména místních a všechny zážitky, které jako přízemní realista dovedu jen suše popsat, jsou autentické. Kromě prvního větrného dne jsme měli na Karpathu atypické počasí, foukalo málo, kdybychom nezažili Karpathos před čtyřmi lety, neveřili bychom, že má pověst větrného ostrova. Zato jsme měli v první polovině pobytu fotogenické a milosrdné mráčky. Chci poděkovat všem z recko.name, kteří mě inspirovali při poznávání ostrova, hlavně Evě a Vladimírovi a T.Bozziovi, Lálinovi za jeho průvodce, Almině za půjčení map a hlavně našim přátelů, jichž si velice vážíme a bez jejichž společnosti by to nebyla tak úžasná dovolená.

© na toto dílo se vztahuje autorský zákon, a proto není možné cokoliv z tohoto díla kopírovat a používat k jiným komerčním účelům.
Komentáře (9)
26.09.13 14:27 Robobrouk
Krásná procházka po Karpáthosu doplněná neokoukanou fotodokumentací.Hezky se u ní vzpomíná.Díky .
22.09.13 22:05 hynek
Jano, Tvůj cestopis čtu asi už po čtvrté. Vždycky po přečtení se zasním, zavzpomínám.... a zapomenu něco k němu napsat v komentáři. :-))) Moc děkuji za hezké počtení, krásné fotky a..... snad za rok? :-) Dík!
31.07.13 16:22 almina
Krásné počtení i pokoukání, má to šmrnc, dobře se to čte a nádherně se u toho vzpomíná... Moc hezky zpracované dojmy z dovolené na tolik milovaném ostrově. Díky za ně!
27.07.13 12:58 Joanna
Jani, krásné,moc.......mám tajné přáníčko se na Karpathos ještě jednou vrátit. Když jsem tam byla loni, bohužel, nevychutnala jsem si to tak, jak by se patřilo. Ale chybami se člověk učí a někdy příště, až to bude aktuální, si přečtu nudistu, tebe a pár dalších a půjdu taky po vašich stopách.......co to jen půjde....
22.07.13 06:59 nudista
Eva i Vladimír taky děkují za zpříjemnění čekání a čerstvé dojmy z Karpathosu i Sarie. Jak se zdá, tak jste si návrat na ostrov vychutnali všemi smysly a tak to má být!
20.07.13 09:08 dope
Jani, ráda jsem se znovu prošla po Karpathosu alespoň takto! Díky, pěkné...
19.07.13 14:55 sokolnice
Jani, úplně jsem se s tebou přenesla na Karpathos- pěkné dny jste si tam prožili a fotky jsou zase jak jinak úžasné....díky H.
19.07.13 14:54 tony2
Dojmy nabitý cestopis! Musela to být opravdu krásná dovolená! S radostí jsem si početla!
19.07.13 14:41 machajda
Tak jsem Jani dočetla Tvůj cestopis a opět jsem se posunula o krůček dál ke splnění mého snu - jet příští rok na Karpathos. Pokud se to podaří, rozhodně půjdu i po Tvých stopách. Díky Tobě a vašemu cestování jsem nasála tu pravou řeckou atmosféru. Díky.
Chystáte se napsat komentář jako nepřihlášený uživatel. U Vašeho jména bude zobrazena i IP adresa.
XH3rw
(opište bezpečnostní kód)
1. Komentář nesmí jakýmkoliv vulgárním způsobem urážet autora díla.
2. Nezpochybňujte komentáře od ostatních uživatelů.
3. Toto není diskuze. Chcete-li se na něco zeptat pište do DISKUZE.
4. Komentáře, které nesplňují pravidla budou vymazány.
 
˝janavi˝ a jeho/jí aktivity
Cestopisy2
Galerie29
Videa137
Hotely2
Diskuze0
 
Greek Market
Půjčovna Kréta
Půjčovna Korfu
Půjčovna Rhodos
Půjčovna Lefkada
Půjčovna Thassos
Půjčovna Zakynthos
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním těchto webových stránek s tímto souhlasíte. Více informací