Na úvodní stránku
Napsat vlastní cestopis
Fotogalerie
Videogalerie
Recenze hotelů a apartmánů
Recenze míst
Recenze taveren
Diskuzní fórum
Přihlášení
Jste nepřihlášen
OnLine: 0 | 19
Melissa travel
Ochrana osobních údajů
© 2002 Řecko a řecké ostrovy

Karpathos - návštěva třetí

Autor:
Zařazeno:
Karpathos
Napsáno:
29.06.13 23:18
Fotografií:
0
Přečteno:
3178
Tisknout cestopis
Doporučit přátelům
Dnes 15:50
26 °C
Skorojasno
SZ, 12.9 m/s
I když původní rozhodnutí pro rok 2013 bylo vyrazit na Rhodos, nakonec dopadlo všechno jinak. Když jsme dorazili do cestovky a zjistili, že v námi vybraném červnovém termínu jsou studia ve Stegně již obsazena, bylo po krátkém váhání jasno - zopákneme si Karpathos. A tentokrát nevynecháme severní pláže a konečně zdoláme i Kali Limni.

Takže 11.června dopoledne jsme opět stanuli v hlavním městě Karpathosu Pigadii a ubytovali se v námi již vyzkoušených studiích AKTI. Vybaleno jsme měli během chviličky a po prvním frapíčku v příjemném plážovém baru přímo u našich studií jsme vyrazili do nedaleké půjčovny MotoCarpathos,
kde jsme měli zamluvenou čtyřkolku (třístovka nás vyšla na 260 euro za 10 dní) a mohli jsme vyrazit
na první výlet. Pro začátek jsme vybrali pláž Pouliou Potami na konci pobřežní cesty vedoucí z Amopi. Od roku 2010 tady vyrostly nějaké nové apartmány, které rostou všude jako houby po dešti, ale jejichž využití určitě stoprocentní není. Na pláži se nás nejdříve tlačilo pět a později už jsme měli celou plážičku sami pro sebe. Ve vodě byla spousta ryb a tak jsme si užívali sluníčka, bezvětří, šnorchlování a potápění mezi hejny rybiček. Při zpáteční cestě jsme se ještě zastavili v malém letovisku Amopi a pak už jsme uháněli zpátky do Pigadie vychutnat si první večeři, pro kterou jsme vybrali tavernu s živou řeckou muzikou PELAGROS. Napoprvé jsme si oba dali gyros plate doplněný karafou vína Už při večeři jsme si všimli přicházejících černých mraků a v noci už začal foukat typický karpathoský vítr.

Ráno jsme se probudili do podmračeného dne, ale nám to až tak moc nevadilo, protože první den jsme si užili sluníčka až až a naše kůže malý odpočinek od slunečních paprsků jenom uvítala. Rozhodli jsme se vyrazit přes Menetes do Arkassy a dále pak do Ag.Theodoros a na další jižní pláže. Zakončením měla být pláž Diakofti u letiště. Jenže člověk míní a život mění. Nejdříve jsme se prošli uličkami v Menetesu, kterými jsme vystoupali až nahoru ke kostelíku. Tady jsme si zapálili svíčku pro štěstí a pro toho tam nahoře, aby při nás stál a když jsme procházeli kolem taverny DIONYSOS FIESTA, rozhodli jsme se sem někdy zajet na večeři. Při další cestě do Arkassy jsme ještě odbočili ke kapličce Ag.Mammas, která na nás minule udělala velký dojem. Tentokrát působila trošku omšele. Nebyla již tak sněhobílá a přístřešek u ní byl pobouraný. Zdejší vítr asi vykonal své. V Arkasse jsme vyrazili na zdejší pláž Ag.Nikolaos vyhlášenou svými vlnami a nezklamala. Vlny byly opravdu slušné, ale vzhledem k písečnému dnu se v nich dalo skvěle blbnout. Prohlédli jsme si ještě Paleokastro a pokračovali dál ke kostelíku Ag.Theodoros. V tamní taverně jsme chtěli doplnit potřebné kalorie, ale jak už jsem řekla, člověk míní a život mění. V naší čtyřkolce najednou začalo pořádně rachtat a další jízda byla nemožná. Zůstali jsme stát na silnici s vědomím, že my dva, s naší jazykovou nevybaveností, se s půjčovnou určitě sami nedohodneme. Jedinou záchranou pro nás byl náš delegát, který ovšem po zjištění, že nemáme čtyřkolku půjčenou přes smluvní půjčovnu, prohlásil, že se musíme postarat sami. Ale asi dělal jenom bububu, protože nakonec řekl, že udělá výjimku. Vždyť jsme chtěli jenom to, aby zavolal do půjčovny a řekl jim, že jsme uvízli na silnici mezi Arkassou a Ag. Theodoros. Po dalších peripetiích, kdy nás mechanik z půjčovny hledal někde jinde, nám pomohla až Angličanka z osamoceného domku, u kterého jsme stáli. Sama nám přišla nabídnout pomoc. Upřesnila mechanikovi naši polohu a ten nás asi po 3 hodinách čekání zachránil. Čtyřkolku provizorně opravil a mohli jsme vyrazit na zpáteční cestu do Pigadie s mechanikem v zádech pro jistotu, kdyby něco......... Protože se jednalo nespíš o kardanovou hřídel, vyžadovala si čtyřkolka důkladnější opravu. Dostali jsme jinou a doufali, že tahle už bude sloužit lépe. Sloužila.....až do konce našeho pobytu už jsme jezdili bez problémů. Večer jsme zašli do nedaléké taverny EL GREGO, kterou jsme si oblíbili v minulých letech a doufali jsme, že se setkáme s jejím majitelem, pro kterého jsme vezli společnou fotografii. Byl tam stále, takže jsme se přivítali, připili si na zdraví nejdříve námi dovezenou becherovkou a potom rakií a pochopitelně dobře povečeřeli.

Další den jsme se rozhodli pro lenošení na východních plážích Apela a Achata. Nejdřív jsme vyrazili na vzdálenější Apelu a hned jsme pospíchali až na její konec, abychom se přes výběžek dostali na Apelu menší, zato krásnější, bez lehátek a slunečníků. Hned za námi šli další dva páry, takže nám bylo jasné, že sami pro sebe jako před 3 roky už tuhle pláž mít nebudeme. Nakonec nás tam bylo asi deset, takže pohoda. Když už jsme měli šnorchlování a povalování dost, vydali jsme se na zpáteční cestu s tím, že odbočíme k pláži Achata, kde mi chtěl manžel ukázat zajímavé místo pod vodou. Na této pláži se jinak nic nezměnilo. Větší část zabírala lehátka a v provozu byla jen spodní taverna.
Ta původní - horní buď zanikla nebo ještě nezahájila provoz. Hned jsme navlékli brýle a šnorchly a plavali k mini ostrůvečku naproti pláži. Jsou to spíš jenom kameny vyčnívající z vody, ale rybiček je v těchto místech opravdu spousta a je tady pod vodou i jakýsi skalní převys, na jehož okraji jsme se zastavili a koukali do modré hlubiny pod námi. Opravdu nádhera. Večer jsme ještě zašli do městečka. Na večeři jsme vybrali tavernu Sofias Place, kde byly slušné ceny a dobré jídlo. Taverna také byla stále plná. Prošli jsme ještě uličku s obchůdky, koukali jsme po suvenýrech a připadalo nám, že je tady poměrně málo lidí. Úplná sezóna asi ještě nezačala.

V noci foukal dost silný vítr a ráno nebyly vrcholky kopců zahaleny v mracích. Bylo nám jasné, že tohle je ten správný den pro výstup na Kali Limni. Zvolili jsme tu lehčí variantu s výchozím místem
u taverny Kali Kardia. Za Voladou jsme odbočili doprava a vzápětí už jsme stoupali do hor. Cestou bylo pořád na co koukat - napravo rozkvetlé žlutofialové kopce a nalevo, hluboko dole, moře a pobřeží. Čtyřkolku jsme zaparkovali u taverny a vyrazili jsme. Řídili jsme se červenými pruhy a cákanci na kamenech a pěšinku lemovala také spousta kamenných mužiků, takže se nedalo zabloudit. Za hodinu a půl už jsme stanuli na vrcholu. Cestou jsme si užívali nádherných výhledů a teprve kousek pod vrcholem jsme narazili na nějaké ty mraky. Nahoře se střídaly chvíle, kdy se mezi běžícími mraky otvíral pohled na různé části hor a pobřeží, chvílemi mraky zakrývaly úplně všechno a dokonce spadlo i pár kapek. Ale zážitek to byl úžasný. Když jsme se nabažili koukání, focení a natáčení, začali jsme sestupovat dolů. Trochu jsme se báli, co tomu řeknou naše už trochu opotřebovaná kolena, ale vydržela. V taverně Kali Kardia jsme si objednali malé občerstvení a pivo. Je tady příjemné posezení a majitel si s každým připíjel rakií. Nejdřív jsme nechtěli, protože jsme byli motorizovaní, ale řidičů tady bylo určitě víc a připíjeli všichni. Zpátky do Volady jsme se chtěli vrátit cestou přes Lastos, takže jsem neodbočili doprava na silnici vedoucí dolů, ale doleva na kamenitou cestu. Po této cestě jsme už v roce 2010 jeli a věděli jsme, že je z ní krásný výhled dolů na východní pláže. Tentokrát se nám ale cesta zdála zanedbanější a nepoužívaná. Přesto jsme jeli dál a dojeli jsme až ke kostelíku Ag.Nikolaos se zvoničkou a pitnou vodou. Když jsme ale pokračovali ještě dál, cesta najednou skončila, prostě nebyla. Nejspíš se její část někam propadla a nám nezbylo nic jiného, než se po té hodně kamenité cestě zase vrátit a sjet dolů do Volady po silnici, Ještě jsme se stihli vykoupat na pláži Vronti u Pigadie, která není nijak vyjímečná, ale slušná a na večeři jsme vyrazili zase do "naší" taverny EL GREGO.

Další den jsme pojali pro změnu zase jako koupací. Nejdřív padla volba na pláž Damatria nedaleko letiště. Utábořili jsme se na její pravé části, kde nejsou lehátka. Přístup do vody je tady hodně pozvolny s jemňoučkým pískem, ale na břehu jsou oblázky. Dobře se tady také šnorchluje mezi skalisky se spoustou rybiček. Na mělčině u břehu jsem se bavila také pozorováním ráčků poustevníčků, jak pochodují v písku se svými ulitkami na zádech. Jako další byla na řadě známá a nádherná pláž u letiště Diakofti. Bylo tady zaparkováno už dost aut, ale protože má tato pláž dvě části, nebyla vůbec přeplněná. My jsem si vybrali pláž se slunečníky, ale na její levé části bylo mezi kameny místečko jako stvořené přímo pro nás. A šnorchlování tady bylo úplně super. Tolik různých, velkých i malých ryb, jsem zatím nikde neviděla. Cestou od letiště k mysu Ag.Theodoros je spousta dalších malých plážiček, ale u každé z nich už stálo zaparkované alespoň jedno auto, čtyřkolka nebo skůtr. V taverně u kostelíku Ag.Theodoros jsme si dali vynikající řecký salát a pokračovali směrem na Arkassu. Míjeli jsme další pláže, ale ty vzhledem k vlnám nijak lákavě nevypadaly. Na večeři jsme vyrazili do Menetesu do námi již dříve vyhlédnuté taverny DIONYSOS FIESTA. Protože foukal dost silný vítr a bylo docela chladno, usadili jsme se dole v zahrádce a ne nahoře na terase. Objednali jsme si suvlaky a vepřovou kotletu, ale abych pravdu řekla, jídlo nebylo nic moc. Určitě už jsme jedli lepší. Ale Angličanům chutnalo a majitel byl moc příjemný. Na požádání nás pustil dovnitř a ukázal nám typické karpathoské obydlí, ve kterém vyrůstal se svými rodiči a sestrou.

V neděli jsme naplánovali delší výlet. Chtěli jsme se podívat do Mesochori a cestou se vykoupat na některé z východních pláží. Jako první jsme sjeli k pláži Kyra Panagia. Pláž je to sice opravdu krásná, ale na nás je tam už opravdu moc lehátek, slunečníků, stánků atd. Raději jsme se vrátili po silnici kousek zpátky a odbočili doleva na pláž Kato Lako. Cesta na ní byla vždycky mizerná, ale teď snad byly některé úseky ještě o fous horší a až dolů k pláži se nedalo sjet vůbec. Voda vykonala své a kousek se prostě musí jít pěšky. Potom jsme se vrátili na hlavní silnici a pokračovali dál do Spoa a dolů do Ag. Nikolaos. Kousíček před cílem jsme odbočili doprava na kamenitou cestu vedoucí na pláž Ag.Ioannis. Po téhle cestě se musí jet až na její úplný konec dokud vás nezastaví plot a pak sestoupat po pěšince dolů na pláž, která z cesty ani není vidět. Ale stojí to za to, jen vás tam nesmí být moc, protože plážička je to poměrně malá. Při zpáteční cestě jsme ještě zastavili u kostelíku Agios Ioannis se skalní jeskyní, kde nyní probíhají nějaké stavební úpravy. I tohle místo je zajímavé a stojí za to tady zastavit. Další naší zastávkou bylo až městečko Mesochori. Po osvěžení v místních pramenech jsme sestoupali úzkými uličkami až dolů a zamířili do taverny Kafé Skopi. Ta je zajímavá tím, že je tady úplně všechno pokryté podpisy návštěvníků. I my jsme tady zanechali v roce 2010 svůj podpis, ale stůl, na kterém jsme se zvěčnili, byl zrovna pokrytý ubrusem. Takže jsme udělali nový záznam o naší přítomnosti tady, tentokrát na židli. I zdejší majitel je moc příjemný člověk, jako ostatně většina Řeků. Říkal, že by svou tavernu mohl díky počtu podpisů přihlásit do Guinesovy knihy rekordů. Dostali jsme i malý suvenýr - malovaný modrý kamínek se srdíčkem a řeckou vlajkou a do vlasů mi zastrčil snítku máty na ozdobu. Bylo to příjemné setkání. Cestou zpátky jsme se ještě zastavili na koupání v Lefkosu. Je to poklidné letovisko se čtyřmi plážemi, pro někoho možná až moc poklidné. "Domů" jsme se vrátili přes Piles, Othos, Voladu a Aperi a na závěr dne jsem si v El Gregu dopřála k večeři opravdu vynikající stifádo.

Další den jsme se vydali na dvoudenní výpravu na sever ostrova s přenocováním v Diafani. Tam jsme měli předem zajištěný nocleh ve studiích Dorana. Dvoulůžkový pokoj stál 25 euro. Stejně jako předchozí den bylo nebe bez jediného mráčku a tak to vydrželo až do konce našeho pobytu na ostrově. Cestu do Spoa už jsme měli vyzkoušenou a i další cesta do Olymbosu se už dneska dá zvládnout úplně v pohodě. Projet se dá i na skůtru, ale ta prašná cesta dříve měla něco do sebe.
Až na krátký úsek už je asfaltová silnice, ale v jednom místě už je podemletá a na jednom místě zasypaná sesutými kameny. My jsme ale nejeli hned až do Olymbosu, ale odbočili jsme k pláži Ag.Minas. Sjezd k ní je dlouhý 3 km a docela adrenalinový. Pláž sama o sobě je pěkná s tmavými placatými kameny, ale ve vodě je celkem mrtvo. Je tady příjemná tavernička. K řeckému salátu a pivu jsme absolvovali opět přípitek rakií s jejím majitelem a pak jsme kolem kostelíku nad pláží přejeli k pláži Nati. Je to taková obdoba pláže Mina - pěkná na koupání, vhodná pro ty, co jsou rádi na pláži sami, ale na šnorchlování a pozorování života pod hladinou nic moc. Na to jsou určitě vhodnější jižní pláže. Od pláže Nati jsme se vrátili na hlavní silnici po cestě stejně kamenité, jakou jsme sjeli dolů, ale o 1 kilometr kratší. Olymbos jsme jenom minuli a jeli dolů, do přístavu Diafani, abychom se ubytovali. Prohlídka městečka nám moc času nezabrala. Prohlédli jsme si nábřeží se zajímavou kašnou s výjevy z nelehkého života obyvatel Karpathosu, sochu ženy vyhlížející návrat rybářů z moře, místní kostel a větrné mlýny nad městečkem. Cestou jsme potkávali ženy oblečené v tradičních krojích, které jsou typické hlavně pro ženy v Olymbosu. Večer jsme vyrazili na večeři do jedné z taveren. Jídlo bylo dobré, o dost levnější než v Pigadii, ale taverny byly více než poloprázdné. Ráno jsme vyrazili na pláž Vananda, která je jen kousíček od Diafani. Byli jsme na ní sami, později dorazilo ještě jedno auto.I Vananda je hodně podobná plážím Mina a Nati a dá se tady opláchnout vodou z pramene. Cestou, která vypadá jako tunel z rákosí, oleandrů a další zeleně, jsme došli ke zdejší "taverničce". Vypadala zavřeně a hlídaly ji dvě kočky a dva psi, kteří hlídali opravdu svědomitě a přesvědčili nás k ústupu. Já jsem chtěla využít naši dvoudenní cestu na sever pořádně a podívat se také na pláž Papa Mina, dojet do Avlony a pokračovat dál na sever až do místa, odkud je výhled na Tristomo a Sarii, ale moje drahá polovička byla jiného mínění. Manžel trpěl utkvělou představou, že nám dojde benzín a při zpáteční cestě někde uvízneme. Ukazatel paliva na čtyřkolce prostě chybí. Nakonec se jeho obavy nepotvrdily a v nádrži nám benzín ještě zbyl. Dojeli jsme tedy do Olymbosu a protože jsme měli dost času, strávili jsme tady příjemných pár hodin. Poprvé jsem tady také ochutnala loukoumades a musím říci, že tuhle pochoutku v podobě smažených kuliček s medem a skořicí budu příště vyhledávat častěji. Při zpáteční cestě už jsme nikde nezastavovali a vykoupali jsme se až "doma", na úplném konci pláže Vronti a koupání tady bylo docela příjemné.

Protože nám na severních plážích chyběly rybičky, byla volba na další den jasná. Vyrazili jsme do Arkassy a pak podél pobřeží dál na jih. Všechny malé plážičky už byly zase obsazeny, a tak jsme zakotvili na pláži s jemňoučkým pískem Agrilaopotamos. Foukal vítr, takže byly trochu vlny a po mořské hladině se proháněli surfaři. Překvapilo mě, jak daleko od břehu se pouští a už jsem myslela na nejhorší. Ale žádná záchranná akce se nekonala, všichni se v pořádku dostali ke břehu. Ale byl to fofr, jakou rychlostí se řítili po hladině. Mokrý písek na pláži přímo vyzýval k vybudování nějakého díla a tak jsme se vrátili do dětství a postavili pískový hrad s odvodňovacími příkopy a čmárali jsme do písku, aby naše výtvory po chvíli odnesla nějaká vlna. I nějaké ty rybičky jsme tady při šnorchlování potkávali, ale nejvíc jich zase bylo na pláži Diakofti, kam jsme se potom přesunuli. Naše místečko mezi kameny bylo kupodivu prázdné, i když jinak už bylo na pláži docela dost lidí. Druhá část pláže bez lehátek a slunečníků ale byla skoro prázdná. Nevýhodou na pláži Diakofti je, že tam nikde není ani kousíček stinného místa a sluníčko žhnulo ze všech sil. Řešením bylo jedině posezení v místní plážové kantýně a my jsme to řešili co možná nejdelsím pobytem ve vodě, kde bylo opravdu na co koukat. Sluníčkem úplně zmoženi jsme pak už vyrazili na zpáteční cestu. Večer jsme se ještě vypravili do centra městečka na večeři a koupit nějaké ty suvenýry. I tady už lidí znatelně přibylo. Prázdninová a dovolenková sezóna už začala být v plném proudu.

Než jsme se nadáli, byl tady náš poslední den pobytu na ostrově Karpathos. Neplánovali jsme už nic převratného, spíš jsme se chtěli tak nějak s ostrovem rozloučit a proto jsme vyrazili na takovou malou okružní jízdu. Nejdřív jsme projeli vesničkou Aperi a zastavili jsme ve Voladě s tím, že se projdeme ke kostelíku Agios Stavros na vršku Kastro, kterého si při cestě na severovýchod všimne snad každý. Nad tavernou Klimataria jsme sešli po pár schodech dolů pod vesničku a po pěšině vedoucí nad zahradami a olivovými sady jsme došli ke kostelíku s nádherným výhledem na Pigadii, Aperi a Voladu. Když jsme se dost vynadívali, pokračovali jsme dál do Othosu, kde jsme si udělali další zastávku, abychom se podívali ke zdejšímu pramenu, který je prý léčivý. No......možná je, možná není, ale krásně studená voda byla každopádně osvěžující. Další naší zastávkou byla vesnička Piles, která na nás působila jako po vymření. Skoro nikde nikdo. Usadili jsme se v jediné otevřené místní taverně s docela pěkným výhledem, ve které se podávalo pouze pití a bylo tady možné si dohodnout návštěvu zdejšího muzea. Této možnosti využila skupinka německých dam, která dorazila po nás. My jsme na prohlídku nešli,protože český výklad bychom dostali asi těžko.
Vyfotili jsme si ještě větrný mlýn nad vesnicí, který patří k muzeu a začali jsme sjíždět dolů, na západní pobřeží. Nejdříve jsme zastavili u pláže Ag.Georgios, ale nijak zvlášť se nám nelíbila a tak jsme pokračovali dál směrem na jih. Chtěla jsem se podívat na pláž Kamarakia, a tak jsme ještě před Finiki odbočili znovu k moři. Dojeli jsme k malé plážičce se skalním oknem, kde však ve vodě byla spousta chaluh a to nás od koupání také odradilo. Myslela jsem, že je to právě pláž Kamarakia, a tak jsme se vrátili na cestu do Finiki. Až doma jsem zjistila, že jsme asi měli pokračovat ještě dál.
Zastavili jsme v malé rybařské vesničce Finiki. Pláž tady rozhodně hezká není, ale už jsme se chtěli vykoupat a při pohledu na kameny ve vodě jsme si řekli, že si alespoň zašnorchlujeme a prozkoumáme dno. A dobře jsme udělali. Voda tady sice moc čistá nebyla a bylo v ní také dost různých igelitů a podobného odpadu, ale náš úlovek za to stál. Kromě několika dalších mušlí vylovil manžel i krásnou ulitu tritonky indické. Na úplně poslední koupání jsme zastavili zase až v Pigadii,
na konci pláže Vronti, kam směřují hlavně nudisté. Tady jsme se naposledy rozloučili s rybičkami a podmořským životem. Pak už následovala jen poslední večeře v El Gregu a byli jsme připraveni vyrazit ráno směrem na letiště a domů.

A co dodat na závěr? Karpathos nezklamal. Má pořád svoje kouzlo a svoji divokost. Ale lidí, aut a silnic pomalu přibývá. Pro nás byla tahle třetí návštěva pohodová tím, že hodně míst už jsme znali a já jsem neměla tu utkvělou představu: Ještě musíme navštívit tohle a tamto......., ještě jsme nebyli tam a tam...... Shodli jsme se na tom, že teď si dáme od tohoto našeho nejmilejšího ostrova chvíli oddych. Ale jsou tam ještě místa, která jsme nenavštívili a místa, která zase někdy rádi uvidíme.....
Takže věřím, že se zase jednou na ostrov Karpathos vrátíme.

© na toto dílo se vztahuje autorský zákon, a proto není možné cokoliv z tohoto díla kopírovat a používat k jiným komerčním účelům.
Komentáře (7)
26.09.13 14:32 Robobrouk
Další krásný cestopis po Karpáthosu,ale všechny zde dávají jasně najevo,že je to ostrov opravdu jediněčně různorodý a krásný.Díky za vzpominky,které se neustále vracejí a lákají k další návšetěvě.
03.07.13 13:09 nudista
Tak jsem se dočkala a po fotogalerii je tady i cestopis - moc děkuji za milé počtení a hlavně rady, kde najít nejpestřejší podvodní život, budou se hodit :-). Překvapily mě slunečníky na Diakofti, stav kapličky Agios Mammas a další. Škoda, že jste v Menetesu nenarazili v Dionýzovi na Irini, vraceli jsme se tam jen kvůli ní, i když jídlo bylo jinde možná lepší, ale moc hezky se s ní povídalo a smálo a už se na návrat na ostrov neskutečně těšíme. Díky, Eva
02.07.13 22:16 liona
Příjemné čtení. Určitě mi bude inspirací k návštěvě tohoto ostrova, kam vyrážím v září. Dík...
02.07.13 19:28 janavi
Jani, moc příjemné čtení, úplně jsem to viděla, asi proto, že jsem byla na Karpathosu ve stejné době jako ty a jsem ráda, že jsem se dověděla, kde jste byli a že jsem si mohla přečíst, co jsme si nestačili říct na letišti.
01.07.13 15:28 EL
Napsáno velmi mile, příjemně, bez zbytečností... A přitom výstižně, aby si to všechno člověk mohl alespoň představit, když už tam nemůže být. Díky.
30.06.13 16:05 katarinaBA
Jaj, jaj, mušľa tritonka z Karpathosu..... Pár krásnych sme ich našli v Lefkose a jedna z nich bola úctyhodných rozmerov. Vďaka za cestopis. Tak dobre sa to čítalo.
30.06.13 09:29 almina
Příjemné zavzpomínání na nezapomenutelné dovolené, znovu jsem se vrátila na známá místa. Díky! Závěr mě rozesmutnil, myslím si, že s asfaltkou Spoa - Olympos skončily ty nejkrásnější romantické časy...
Chystáte se napsat komentář jako nepřihlášený uživatel. U Vašeho jména bude zobrazena i IP adresa.
21sbW
(opište bezpečnostní kód)
1. Komentář nesmí jakýmkoliv vulgárním způsobem urážet autora díla.
2. Nezpochybňujte komentáře od ostatních uživatelů.
3. Toto není diskuze. Chcete-li se na něco zeptat pište do DISKUZE.
4. Komentáře, které nesplňují pravidla budou vymazány.
 
˝Kopecek˝ a jeho/jí aktivity
Cestopisy6
Galerie12
Místa1
Diskuze6
 
Greek Market
Půjčovna Kréta
Půjčovna Korfu
Půjčovna Rhodos
Půjčovna Lefkada
Půjčovna Thassos
Půjčovna Zakynthos
Booking.com
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním těchto webových stránek s tímto souhlasíte. Více informací