Na úvodní stránku
Napsat vlastní cestopis
Fotogalerie
Videogalerie
Recenze hotelů a apartmánů
Recenze míst
Recenze taveren
Diskuzní fórum
Přihlášení
Jste nepřihlášen
OnLine: 0 | 9
Melissa travel
© 2002 Řecko a řecké ostrovy
webmaster(zavináč)recko.name

Santorini - ostrov plný krásy

Autor:
Zařazeno:
Santorini
Napsáno:
25.05.13 18:53
Fotografií:
0
Přečteno:
4186
Tisknout cestopis
Doporučit přátelům
Včera 23:50
14 °C
Skorojasno
SZ, 4.1 m/s
...ano v roce 2011 se mi splnil sen a já jsem strávila svou dovolenou na kouzelném ostrově Santorini. Tento ostrov jsem znala z notoricky známých obrázků a moc jsem si přála ho navštívit a poznat. Skutečnost předčila mé představy a Santorini se pro mě stal ostrovem co
bere dech.

Byla to vlastně náhoda, v únoru jsem si šla do naší cestovní agentury vyzvednout lístky do divadla a jelikož nás tady už dobře znají, protože s ními již několik let jezdíme převážně do Řecka, začali jsme se bavit o dovolené a kam to bude. Pan majitel mám nabídl jednu cestovku specializovanou na Řecko, která měla do 11. února 30 % slevu na své zájezdy. Ani jsme si nebrali katalog. Ten už jsme doma měli, v loni jsme s nimi totiž byli v Bulharsku a vrhli jsme se na vybírání. Nakonec zvítězilo Santorini, které po slevě bylo za skvělou cenu a se spoustou bonusů. No a pak jsme zaplatili a už se jen začali těšit na vysněnou dovolenou...

... a najednou tu byl 10. červen a my jsme se v 5,00 ráno odlepili z Ruzyňského letiště a zamířili na letiště na Santorini. Let trval necelé 3 hodiny a v půl deváté ráno místního času jsme konečně stáli na vysněném ostrově, přivítalo nás sluníčko, teplo a příjemná delegátka Mirka, která nás naložila do autobusu a rozvezla do jednotlivých hotelů a penzionů. Trošku nás vystrašila tím, jak dlouho budeme čekat na ubytování. My jsme jeli do letoviska Kamari, které je asi deset minut od letiště, do vily Mary a ubytovat nás měli až kolem poledne. Moc nás to nenadchlo jelikož jsme stávali ve čtvrt na dvě ráno a byli jsme dost unaveni. O to milejší však bylo překvapení, že když jsme dojeli k vile, tak nás její majitel ubytoval během čtvrt hodiny a my jsme mohli trošku dohnat spánkový deficit.
Náš pokoj byl menší ale čistý a pro dva úplně stačil, stín mu dělal velký fíkovník, který vyrůstal pod balkonem a tak v něm bylo i během den velmi příjemně a nemořilo nás vedro od palicího sluníčka. Pokojík byl účelně zařízený a byla tam i klimatizace, která byla v ceně a fungovala na klíček a tedy jen když byl někdo v pokoji a měl zavřené okno, dále tu byla televize, trezor,čistá koupelna a standardně zařízená kuchyňka. Druhý den jsme ,,vyfasovali,, dvě tašky se snídaněmi na 5 dní a docela nás překvapilo kolik toho bylo a po pěti dnech nám pan majitel snídaně doplnil do konce pobytu. Opravdu toho bylo tolik, že z toho byly i třeba obědy. Součástí vily je i středně velký, čistý bazén, který jsme několikrát využili po návratu od moře.

Ale zpět. Po trošce odpočinku jsme se vydali do města na schůzku s delegátkou do restaurace Alexis, z vily to bylo do města i na pláž jen kousek a vedly tam hned dvě ulice, tak jsme je později střídali aby naše cesta na pláž nebyla jednotvárná. K Alexisovi jsme si došli i na několik večeří. Je to rodinná restaurace a dobře tu vaři, jsou příjemní, mluví hezky česky a mají tu i česky psané menu. Číšníci jsou vlastně synové majitele a své hosty si pamatují. Přátelsky nás zdravili, podávali ruce a prohodili pár slov kdykoliv jsme šli okolo nich. Milé bylo i to, že jsme po každé večeří dostali jako pozornost podniku jejich skvělé domácí Ouzo. Co se týká jídla parkrát jsme si v Kamari dali i gyros v pitě, který byl velmi dobrý. Kupovali jsme si ho v jednoum kiosku cestou z pláže. Jinak jsme okusili i další dobrůtky ve Fiře a v Oii.

Kamari je moderní letovisko hned vedle letiště, pod pohořím Messa Vouno, které je vidět ze všech stran a na jeho druhé straně leží letovisko Perissa. V červnu tu bylo i relativně málo lidí a tak tu byl i klid a pohoda. Naše ubytování bylo nedaleko hlavní promenády a tedy i moře. Městečko je hezké, jak stará část Kamari s běžným životem místních řeků, tak i ta nová část s promenádou, spoustou restaurací a obchůdků a asi 2 km dlouhé černé pláže. Pláže na Santorini jsou jiné, jsou složené z tmavých oblých kamenů a i moře má jinou barvu než třeba na Skopelu. Chvíli nám trvalo než jsme si na to zvykli. Když ty černé kamínky rozpálí sluníčko jsou úplně žhavé a jestli si myslíte, že po nich bez bot zvládnete chodit, tak to teda nezvládnete. I já si to myslela a pak jsem si hodně dlouho na lehátku foukala spálená chodidla. Potom jsem to již v žabkách nebo bez pevných bot na pláži raději nezkoušela. Naštěstí místní obchody jsou na takovéto turisty připraveny a boty do vody tu koupíte na každém rohu od 4 Eur. A věřte, že je to dobrá investice. Díky sopečnému prachu tu mají řekové neskutečné zaprášená auta a ani se nezdržují jejich mytím.


Protože nemáme řidičák, tak jsme si zaplatili výlet po ostrově zakončený pozorováním západu slunce v Oie. Dva dny před výletem jsme však dostali od delegátky SMSku, že byl zrušen pro malý zájem lidí. Moc jsme chtěli Santorini poznat a tak nám nezbývalo nic jiného než sebrat odvahu a svěřit se místní autobusové dopravě. Zdejší autobusová doprava je kapitola sama pro sebe. Sice tu mají jízdní řády, ty však musíte brát s nadhledem. My jsme měli ale štěstí a nikdy jsme v Kamari na autobus dlouho nečekali. Také je tu pravidlem, že jeden den přijede autobus z leva a druhý den z prava, to prý protože si místní stěžovali, že když projede autobus Kamari, tak na jeho konci už mají problémy se do něj kvůli spoustě turistů dostat. Jinak je autobus docela bezpečná a rychlá doprava. Hlavní město Fira je od Kamari asi 15 km a stejně daleko je to z Firy do Oii. Jizdenka stojí 1,60 euro a platíte jí v autobuse pomocníkovi řidiče, který má za úkol prodrat se úplně nacpaným vozem a vybrat od všech pasažérů jízdné. Ráda jsem ho pozorovala, jak se prodírá plným autobusem a komunikuje s lidmi a typovala jsem si jestli to vše zvládne a uhlídá. A on to vždy v pohodě zvládnul.

Když jsme se vydali na náš první autobusový výlet, byl to odpolední výlet do Firy. Po čtvrthodině cesty nás bus vyplivl na autobusovém nádražíčku ve Fiře, je opravdu maličké a je to přestupní místo pro nástup do dalších autobusů, které Vás dovezou třeba do Oii nebo Perissy a nebo někam jinam a také zpět do našeho Kamari. Ve Fiře jsme byli poprvé a tak jsme se raději vydali za davem směrem kde jsme tušili centrum města. Na začátku města nás přivítal Metropolitní kostel, kaplí a kostelů je zde hodně, jsou krásně zdobené a do některých jsme nakoukli a třeba i chvíli postáli v jejich krásně zdobených prostorech. Proplétali jsme uličkami tohototo města, které se moc neliší od uliček ostatních řeckých měst. Všude je plno taveren, obchůdků se suvenýry, zlatem a řečkými pochoutkami a je na co se dívat. Pomalu jsme se dostali labyrintem uliček až na jejích konec a před námi se bez varování otevřela neskutečná krása Kaldery v plné síle. Je neuvěřitelné jakou krásu vytvořil ničivý sopečný výbuch a jak ji řekové dokázali použít a zastavět neskutečným slepencem domů, hotelů a taveren.Ten užasný pohled mám dodnes před očima, moře, trajekty, sopečné ostrovy a v neposlední řadě samotné město, které budí dojem, že je na stěně Kaldery přilepené jako vlaštovčí hnízdo. Dívate se a nechápete jak se dá toto sestavit a postavit a tak dobře to do sebe vše zapadá jako by šlo pouze o stavebníci. Fira je hlavní město ostrova Santorini a je moc hezké nejen na pohled ale i ve svém nitru. Je tu spousta zajímavých zákoutí a staveb, které musíte prozkoumat a které Vám dávají inspiraci pro krásné a zajímavé fotky. Stačí se jen dívat kolem sebe. Po prvním seznámení s městem jsme si vybrali kavárnu s pohledem na Kalderu a Firu a dali si zde řeckou kávu a zákusek. Seděli jsme venku a vůbec nám nevadilo, že foukal docela silný vítr. V tom vedru to bylo docela příjemné a hlavně jsme si mohli užívat krásný pohled po okolí. Přímo pod námi byla docela dlouhá stezka, která začínala dole v přístavu a vedla do kopce až a kraj Firy a bylo na ní cca 652 širokých schodů, vím to protože každý schod měl své číslo. Po této cestě se stateční oslíci vláčeli s turisty na zádech. Docela mě jich bylo líto, někteří se pořádně nadřeli jelikož né každý turista je štíhlý, také jejich pracovní podmínky nebyly zrovna nejlepší, celý den tam chodí nahoru a dolu a svítí na ně sluníčko, které zde má velkou sílu. Jen pár oslíku má tu výhodu, že může čekat ve stínu. Ale co se dá dělat, osel je symbolem ostrova a tak musí být vidět a to nejen jako suvenýr nebo socha. Vedle oslí cesty jezdí také lanovka. Jednotlivé kabiny se vznáší a pokyvují dost vysoko nad zemí, snad je pohodlná ale odvahu svézt se v ní jsme nedostali. Jako způsob dopravy jsme tedy ve Fiře zvolili vlastní nohy a snad i pro to jsme se dostali i do těch nejzapadlejších koutů, které nás zas a znovu ohromovaly svou krásou a zajímavostí a nezapomenutelnými výhledy do okolí. Strávili jsme zde příjemné odpoledne a na večer jsme se vydali zpátky k autobusu aby nás odvezl do našeho dočasného domova. Na autobusáku jsme zjistili, že autobus pojede za 15 minut ale byli jsme v Řecku a tak autobus co přijel z Kamari nás naložil a na nic nečekal a jeli jsme domů a další ať si počkají. Večer jsme si ještě zašli na dobrou večeří k Alexovi.

Následující dva dny jsme se jen povalovali na pláži a užívali si klidu, pohody a sluníčka, večer chodili po promenádě, pili zdejší skvělé víno a zkoumali jsme co kde mají hezkého abychom věděli kam zajít poslední večer pro dárečky. Na Santorini jsme měli velké štěstí a zažili tu zatmění měsíce. Nikdy jsem to neviděla a byla to moc pěkná podívaná, už si přesně nevzpomínám, který den to bylo ale myslím, že to byla středa, zatmění začalo kolem jednadvacáté hodiny a bylo krásně vidět, jelikož bylo jasno, jak měsíc pozvolna ubývá až zmizel celý a pak se začal zase pomalu odkrývat, přiznám se, že to už jsem do konce neviděli, jelikož už byla půlnoc a nás přemohla únava a tak jsme to přírodní divadlo vyměnili za postel. Ale stejně i tak to byl krásný a nezapomenutelný zážitek.

Další náš výlet byl do Oii, města proslulého západem slunce a romantickými svatbami, které tu slaví zamilovaní z různých zemí.Také jsme si mysleli, že zapadající sluníčko uvidíme v Oiii, ale davy turistů nás odradilli a my jsme se vrátili pozorovat to nádherné přírodní představení do Firy. Opět jsme vyrazili autobusem z Kamari, tentokrát přijel z druhé strany než jsme čekali a tak jsme si i pohodlně sedli. Přestup na autobus do Oii byl opět na autobusáčku ve Fiře, autobus už tam čekal a tentokrát jsme vyjeli na čas. Cesta trvala asi 15 minut, jeli jsme klikatými uzkými silničkami a řidič nejel zrovna pomalu a pak už nás čekalo poznávání tohoto krásného města se zvláštní atmosférou. Starými uličkami jsme pomalu došli až na kraj kde na Kaldeře je přilepeno toto městečko. Opět nás překvapil krásný pohled na vše kolem, na modré kopule v kontrastu s bílými stavbami a znovu jsme si vybrali restauraci s výhledem na Kalderu, moře, ostrovy a město. Uličky v Oii jsou užší než ve Fiře a tak tu bylo dost těsno, všude bylo spousta lidiček a hlavně japonských turistu, kteří chtěli být u všeho první a tak se mě párkrát stalo, že jsem chtěla fotit a najednou jsme měla před sebou japonskou hlavu, která si začala fotit místo mě a já čekala, že snad jednou odejde. Moc je nezajímalo, že i ostatní chtějí zaznamenat tu krásu.Trochu jsem tu měla s focením problém, protože díky sluníčku jsem často neviděla co mám na displayi a jen jsem to odhadovala podle obrysů. Moc mi nepomáhal ani zdejší vítr, který mi foukal do vlasů a ty byly všude, hlavně před objektivem. O to více mile mě překvapil výsledek mého snažení. Pomalu jsme prošli toto město a často i nakoukli do různých krámků a zákoutí a nafotili moc a moc obrázku. Podívali jsme se i do zdejšího kostela a zapálili tam svíčku, kterou jsme dostali výměnou za pár drobných a chvíli postáli v tom příjemném chladu. Pomalu se nachýlil večer a protože nemáme rádi tísnění v davu, rozhodli jsme se dívat se na západ slunce ve Fiře, tam bylo volněji a byl to stejně krásný zážitek a zase vznikly krásně romantické fotky. Sedli jsme tedy do autobusu, měli jsme štěstí, že zrovna přijel a vrátili se zpět do Firy. Vybrali jsme si hezké místo před Metropolitním chrámem a jen jsme s otevřenou pusou sledovali jak město a moře mění své barvy a sluníčko se ukládá k spánku, opravdu to je nádherné představení na které se nedá zapomenout. Moc jsem v tu chvíli záviděla řekům, že tu smí žít a bydlet. Pak už byla tma a my se vydali zpět autobusem do našeho pokojíčku.

Další dny jsme opět trávili na pláží i na městské promenádě, poznávacími procházkami po Kamari, zašli jsme i do staré části tohoto města, večeřeli v tavernách. Zdejší pláže, jak už jsem se zmiňovala jsou jiné, všude jsou černé oblázky, které se umí rozpálit tak, že se po nich nedá chodit a ani se na nich nedá moc ležet, protože oblázky mimo jiné dost tlačí a tak jsme si vybrali místo na pláži, kam jsme pak každý den chodili a za 6 Euro jsme si na celý den koupili velký rákosový slunečník se dvěma pohodlnými lehátky.
Pracoval tam jeden mladý angličan, který vybíral peníze a nosil občerstvení a my jsme náhodou zjistili, že je ubytovaný ve stejné vile jako my a tak z nás stali trochu kamarádi. V Kamari byl na letní brigádě a pracoval od deseti do pěti hodin. Každý den odpoledne se na naší část pláže přihnala kolem půl páte velká skupina buď Japonců nebo Rusů. Na Kamari je vozili na výlet jejich cestovky a vskutku se bylo na co dívat. První co bylo, tak obsadili volná lehátka a když přišel Peter vybírat peníze, tak zase houfem utíkali na rozpálené kameny k moři, přeci jenom 6 Euro na tu chvíli (cca hodinu ) se jim zdálo dost. První skupina, která tam přijela byli Japonci, dost mě překvapilo jak jsou v tom vedru nabalení a jen pár mladých se svléklo do plavek a šli se koupat. Byla tam i jedna osoba, ale vůbec nešlo poznat zda to byla žena nebo muž, tak dokonale byl ten človíček zamaskován. Měl na sobě dlouhé kalhoty, košili s dlouhým rukávem, klobouk, sluneční brýle a roušku přes pusu (snad se bál zdejšího čistého vzduchu) a to vše v černé barvě a na krku měl foťák s půlmetrovým objektivem a vyvolal velkou pozornost a dohady o sve totožnosti. To když přijeli Rusové, tak to bylo jiné, ti si to užívali, všichni se okamžitě začali fotografovat v různých polohách a pozicích na kameném molu sestaveném z velkých kamenu. Bylo docela zábavné je pozorovat. Co se týká moře, bylo úžasně teplé a čisté, jen ty kamínky dost klouzaly a člověk se do nich hodně bořil a špatně se po nich vylézalo z moře. Dovolená pomalu plynula a tak jsme si jí snažili užít jak jen to šlo. Ale ať člověk dělá co chce najednou je tu konec.
Poslední den jsme si užili krásným počasím a koupáním a večer jsme zašli na poslední večeří k Alexovi, kde jsme se rozloučili s majiteli. Ti nám popřáli šťastnou cestu a řekli, že budou rádi když se třeba někdy vrátíme. Pak už jsme se ponořili do uliček a krámků abychom zakoupili nějaké dárky a řecké dobrůtky. Po návratu do pokoje nastalo velké balení, pak už poslední noc a ráno v půl sedmé nás naložil autobus a dovezl nás na letiště. Zdejší letiště je malinkaté ale docela útulné. V děvět hodin se naše letadlo odpoutalo od země a my už jen z okenka koukali na vzdalujicí se ostrov, ostrov Santorini, který nám opravdu učaroval. Jsem moc ráda, že se mi splnil sen a snad se sem ještě někdy vrátím. Kolem poledne jsme přistáli v Praze kde kupodivu nebyla zima ( jako poslední 3 roky při našich návratech) ale vládlo tu příjemě teplé počasi. A pak už zase začala realita našich všedních dnů ....

© na toto dílo se vztahuje autorský zákon, a proto není možné cokoliv z tohoto díla kopírovat a používat k jiným komerčním účelům.
Komentáře (6)
05.06.14 12:32 sotira
Ahoj Ivetko, my jsme tam byli s CK Míle ale ty ke konci roku 2012 přerušili svou činnost. Podle jejich mail. infa to od nich převzala Melissa Travel a opravdu mají vilu Mary v nabídce.
01.06.14 17:49 Iveta (nepřihlášený uživatel) 188.123.104.***
Ahoj Ivanka, chcem sa spýtať, s ktorou cestovkou ste boli na Santorini ?
05.11.13 12:16 Lea (nepřihlášený uživatel) 194.228.30.***
Na Santorini jsem strávila letošní dovolenou a už po návratu mi bylo jasné, že se tam ještě musím vrátit. Do dneška žádná dovolená ve mně nezanechala tolik dojmů a zážitků jako ta letošní. Když si prohlížím fotky z městeček Fira nebo Oia, tak mě úplně mrazí. Říká se, že se na Santorini nejezdí kvůli plážím, ale stačí se podívat na fotografie Red beach nebo Vlychada beach......
23.07.13 09:32 ivana.b
V srpnu se do Kamari chystám a přímo do penzionu Mary. Po přečtení tohoto cestopisu se už vyloženě nemůžu dočkat :)
03.06.13 10:02 Maruška (nepřihlášený uživatel) 85.71.158.***
Po přečtení Vašeho příspěvku jsem se v myšlenkách přenesla na Santorini a zavzpomínala na naše dvě dovolené v Kamari v roce 2011 a 2012. Pohled na kalderu i západ slunce je nezapomenutelný a každému milovníku řeckých ostrovů bych doporučila tento ostrov nevynechat, je zcela jiný než ostatní ostrovy.
29.05.13 18:23 jarmilka7
Moc pěkné povídání,úplně mě naladilo na Santorini se podívat,i když zatím mě to moc nelákalo.Vždycky jsem si myslela,že je tam na mě dost přelidněno.Ale možná na začátku sezóny by to bylo fajn.Díky za inspiraci.
Chystáte se napsat komentář jako nepřihlášený uživatel. U Vašeho jména bude zobrazena i IP adresa.
sw6m4
(opište bezpečnostní kód)
1. Komentář nesmí jakýmkoliv vulgárním způsobem urážet autora díla.
2. Nezpochybňujte komentáře od ostatních uživatelů.
3. Toto není diskuze. Chcete-li se na něco zeptat pište do DISKUZE.
4. Komentáře, které nesplňují pravidla budou vymazány.
 
˝sotira˝ a jeho/jí aktivity
Cestopisy2
Galerie6
Hotely1
Diskuze0
 
Greek Market
Půjčovna Kréta
Půjčovna Korfu
Půjčovna Rhodos
Půjčovna Lefkada
Půjčovna Thassos
Půjčovna Zakynthos